18 C 123/2024 - 137

Rubrum

Okresní soud v Kolíně rozhodl soudkyní Mgr. Martinou Volfovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] c) [Jméno žalobce C], narozená [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce C] všichni zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobci a) a b) jsou vlastníky (SJM) částí pozemků parc. č.: st. [číslo] a parc. č.: st. [číslo] oba v obci a katastrálním území [jméno FO]. Tyto části pozemků parc. č.: st. [číslo] a parc. č.: st. [číslo] oba v obci a katastrální území [jméno FO] o celkové výměře 22 m2 jsou označeny parc. č.: [hodnota] a vymezeny v geometrickém plánu č. [hodnota] pro obec a katastrální území [jméno FO], který dne 15.3.2024 ověřil úředně oprávněný zeměměřický inženýr [tituly před jménem] [jméno FO], číslo položky seznamu úředně oprávněných zeměměřických inženýrů [hodnota], se zamítá.

II. Určuje se, že [jméno FO], nar. [datum], zemř. dne [datum], posledně bytem [adresa] byl ke dni svého úmrtí, tj. ke dni [datum], vlastníkem částí pozemků parc. č.: st. [číslo] a parc. č.: st. [číslo] oba v obci a katastrálním území [jméno FO]. Tyto části pozemků parc. č.: st. [číslo] a parc. č.: st. [číslo] oba v obci a katastrální území [jméno FO] o celkové výměře 22 m2 jsou označeny parc. č.: [hodnota] a vymezeny v geometrickém plánu č. [hodnota] pro obec a katastrální území [jméno FO], který dne [datum] ověřil úředně oprávněný zeměměřický inženýr [tituly před jménem] [jméno FO], číslo položky seznamu úředně oprávněných zeměměřických inženýrů [číslo], který tvoří nedílnou součást rozsudku.

III. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit žalované plnou náhradu nákladů řízení ve výši 19 788 Kč, k rukám právního zástupce žalované, do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni c) plnou náhradu nákladů řízení ve výši 32 538,39 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kolíně na soudním poplatku částku ve výši 5 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobci domáhali určení že žalobci a) a b) jsou vlastníky (SJM) částí pozemků parc. č.: st. [číslo] a parc. č.: st. [číslo] oba v obci a katastrálním území [jméno FO]. Tyto části pozemků parc. č.: st. [číslo] a parc. č.: st. [číslo] oba v obci a katastrální území [jméno FO] o celkové výměře 22 m2 jsou označeny parc. č.: [hodnota], nebo že se určuje, že [jméno FO], nar. [datum], zemř. dne [datum], posledně bytem [adresa] byl ke dni svého úmrtí, tj. ke dni [datum], vlastníkem částí pozemků parc. č.: st. [číslo] a parc. č.: st. [číslo] oba v obci a katastrálním území [jméno FO]. Tyto části pozemků parc. č.: st. [číslo] a parc. č.: st. [číslo] oba v obci a katastrální území [jméno FO] o celkové výměře 22 m2 jsou označeny parc. č.: [hodnota] a vymezeny v geometrickém plánu č. [hodnota] pro obec a katastrální území [jméno FO]. Žalobci považují za spornou hranici mezi jejich pozemky a pozemky žalované a rovněž výměru a rozsah všech dotčených pozemků. Vyobrazení pozemků a jejich hranic v katastru nemovitostí totiž neodpovídá skutečné hranici v terénu. Žalobci užívají pouze pozemky, které vlastní a historicky užívala jejich rodina. Pozemek parc. č. st. [číslo] koupili původně manželé [jméno FO] v roce 1987. Již tehdy byl pozemek oplocený v současných hranicích zdí, jejíž stáří se pohybovalo v desítkách let a která se zde nachází do dnešního dne. V roce 1987 byly nad rámec pozemku parc. č. st. [číslo] oploceny i části sousedních pozemků a z tohoto důvodu manželé [jméno FO] uzavřeli s tehdejším vlastníkem sousedních pozemků, kterým byl stát (jednající prostřednictvím [právnická osoba]), dne 18. 4. 1990 kupní smlouvu, na jejímž základě odkoupili užívané části sousedních pozemků. Tyto části byly od sousedních pozemků odděleny a připojeny k pozemku parc. č. st. [číslo]. Tímto byli manželé [jméno FO] přesvědčeni a minimálně v dobré víře, že veškeré vlastnické vztahy k užívaným pozemkům byly zdárně vyřešeny a náleží jim pozemek tak, jak byl ohraničen zdmi a jak ho užívají. V souvislosti s uzavřením výše uvedené kupní smlouvy ze dne 18. 4. 1990 si stát nechal vypracovat znalecký posudek na ocenění převáděných částí pozemků, v němž byl detailně popsán tehdejší stav včetně faktu, že hranice oddělených pozemků jsou v terénu ohraničeny zdmi. Zdi tvořící hranice jsou na pozemcích doposud. V roce 2001 pak manželé [jméno FO] převedli své vlastnické právo k pozemku parc. č. st. [číslo] v hranicích, jak pozemek užívali, na svého syna [jméno FO], manžela žalobkyně c). Žalobkyně c) pak nabyla vlastnické právo v roce 2015 jako dědička po zesnulém [jméno FO]. Po celou dobu až do roku 2018, nikdo její právo a právo jejích předchůdců k užívanému pozemku nezpochybňoval, žalobci neměli důvod pochybovat o hranici svého pozemku. Žalobci užívají pouze své pozemky. Žalobci a), b) nebo žalobkyně c) splnili podmínky pro vydržení sporných částí pozemku, když na základě nabývacích titulů přijímali do svého držení a užívání pozemek parc. č. st. [číslo] v totožném rozsahu a hranicích. Od roku 1990 do roku 2018, tj. po dobu 28 let, jejich vlastnické právo a průběh hranic mezi pozemky nikdo nerozporoval.

2. Žalobci si jsou vědomi toho, že v řízení nemůžou být úspěšní společně, když vlastnické právo může být určeno žalobcům a) a b) nebo jejich synovi, [jméno FO]. Z důvodu procesní, finanční a časové hospodárnosti považují žalobci za praktické, aby žaloba byla projednána v podaném znění, tj. na určení vlastnického práva k předmětným částem pozemků ve prospěch žalobců a) a b) nebo ve prospěch [jméno FO].

3. Žalovaná nesouhlasila s postupem žalobců ohledně společně podané žaloby.

4. Soud postup žalobců považuje za správný, neboť pokud by žalobci podali své žaloby jednotlivě, stejně by došlo ke spojení řízení dle § 112 o.s.ř., když se jedná o skutkově stejnou věc a týká se týchž účastníků řízení.

5. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná je přesvědčena, že je vlastníkem sporné části pozemku, přičemž je nabyla od svého právního předchůdce [právnická osoba]. Dle žalované žalobci neoprávněně užívají část jejích pozemků, neboť žalobci na pozemcích žalované umístili zeď s pletivem, čímž došlo k neoprávněnému rozšíření pozemku žalobců. Žalovaná je přesvědčena, že skutečnost, že je část pozemku v jejím vlastnictví užívána žalobci, je zřejmá již ze samotného zobrazení parcel v katastru nemovitostí a nejedná se tak o situaci, kdy by samotná hranice pozemků byla, jakkoliv sporná. Žalobci nikdy nebyli a nemohli být v dobré víře, že jsou vlastníky částí pozemků parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo] a to s ohledem na stav zapsaný v katastru nemovitostí a zároveň jim k užívání daných částí nesvědčí žádný právní titul. Vzhledem ke geometrickému plánu z roku 1990, kde je přesně zakreslena hranice mezi pozemky, manželé [jméno FO], vědomě užívali cizí pozemek, nelze tak u nich shledat dobrou víru a aplikovat institut vydržení. V daném případě tedy bylo možné na první pohled poznat, a to bez nutnosti jakéhokoliv přeměření, že žalobci 1 užívají pozemek, který není v jejich vlastnictví. Další podstatnou skutečností, která rovněž dobrou víru žalobců rozporuje, zejména pak tvrzení o „historické zdi“ je situační plánek z roku 1992, který byl stavebnímu úřadu předložen v souvislosti s žádostí o stavební povolení vlastníka sousedního pozemku. Z tohoto situačního plánku je pak zřejmé, že v předmětném místě žádné zeď nestála. Ostatně tato skutečnost vyplývá i z historického uspořádání budov, které před oddělením v roce 1990 tvořili jeden funkční celek s pozemky domu č.p. [číslo]. Jakákoliv zeď by tak byla nelogická. Dobrou víru u manžela žalobkyně c) vylučuje rovněž stav zapsaný ve veřejném seznamu, kdy manžel žalobkyně c) mohl objektivně kdykoliv bezplatně zjistit, že užívá část pozemku, která není v jeho vlastnictví. Je vyloučeno tvrzení, že žalobci a) a b) převedli spornou část pozemku na svého syna, neboť pakliže by se stali vlastníky sporné části pozemku z titulu vydržení, tak z následných převodních titulů je zřejmé, že tuto část nikdy dále nepřevedli, kdy vydržená část sousedního pozemku se v žádném případě „automaticky nesloučí“ s vlastněným pozemkem, tedy ke změně vlastnického práva je nutné, aby byl vydržený pozemek v převodní smlouvě konkrétně označen, k čemuž objektivně nedošlo.

6. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, lze žalobou (návrhem na zahájení řízení) uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

7. Soud se zabýval posouzením, zda mají žalobci na požadovaném určení vlastnictví naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobců nebo kde by se bez tohoto určení stalo jejich právní postavení nejistým. Na takovémto určení pak mají žalobci naléhavý právní zájem, neboť bez rozhodnutí soudu deklarujícího toto vlastnické právo by zásadně nemohli dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí, a tak uvedení faktického a právního stavu do souladu, jak v žalobě tvrdí.

8. Soud provedl důkazy listinami, které k prokázání svých tvrzení účastníci předložili, a vyslechl níže uvedené svědky s tím, že provedeným dokazováním byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro to, aby soud učinil závěr o skutkovém stavu a rozhodl o věci po postupu dle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“)

9. Z notářského zápisu ze dne 9. 6. 1987, sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že manželé [Jméno žalobce A], nar. [Datum narození žalobce A], a [Jméno žalobce B], nar. [Datum narození žalobce B] (žalobci a) a b)) jako kupující zakoupili od prodávající [jméno FO], nar. [datum], dům č.p. [číslo] se stp. č. [číslo] v obci a kat. území [jméno FO] za kupní cenu ve výši 22 438 Kčs.

10. Z kupní smlouvy ze dne 18. 4. 1990 včetně geometrického plánu č. [hodnota]-5 bylo zjištěno, že manželé [jméno FO], uzavřeli s Československým státem – Okresním bytovým podnikem Kolín, státním podnikem tuto kupní smlouvu, v níž je uvedeno, že manželé [jméno FO] jsou podle kupní smlouvy ze dne 9. 6. 1987 registrované státním notářstvím v Kolíně dne 9. 6. 1987 pod č.j. [spisová značka] bezpodílovými spoluvlastníky rodinného domu č.p. [číslo] v [obec] se stavební parcelou č. [číslo] o výměře 143 m2 v obci a katastrálním území [jméno FO]; Čs. stát – [právnická osoba]. je pak vlastníkem a Čs. stát – [jméno FO] uživatelem pozemku stp. č. [číslo] o výměře 155 m2 a stp. č. [číslo] o výměře 617 m2 v [obec]. Geometrickým plánem č. [hodnota] ze dne 6. 2. 1990 byl od stp. č. [číslo] oddělen díl „a“ o výměře 87 m2 a od stp. č. [číslo] oddělen díl „b“ o výměře 68 m2, oba díly se slučují se stp. č. [číslo] v katastrálním území [obec], jejíž nová výměra je 298 m2. Čs. stát uvedenou smlouvou prodal manželům [jméno FO] výše uvedený díl „a“ a díl „b“ se všemi součástmi a příslušenstvím pospaným ve znaleckém posudku ze dne 28. 2. 1990 za dohodnutou kupní cenu ve výši 2 206 Kč.

11. Ze znaleckého posudku č. [hodnota] znalce [jméno FO] ze dne 28. 2. 1990 o ceně nemovitosti sestávající z části odděleného pozemku č. parcely [číslo] a [číslo] v k.ú. [jméno FO] bylo zjištěno, že pozemky [číslo] a [číslo] byly dle nálezu tohoto posudku v minulosti užívány v plném rozsahu jako součást domu č.p. [číslo]. V době ocenění je však část těchto pozemků užívána vlastníkem sousedního pozemku parc. č. [číslo]. Na základě geometrického plánu ze dne 6. 2. 1990 byla tato část oddělena, konkrétně z původní parcely [číslo] byl oddělen díl „a“ o výměře 87 m2 a z původní parcely [číslo] byl oddělen díl „b“ o výměře 68 m2. [adresa] oddělených pozemků jsou v terénu ohraničeny zdmi. K oceňované části pozemku přísluší zeď z průčelní strany o délce 9,20 m. [adresa] oddělovaných pozemků jsou již částečně zastavěny přístavbou sousední nemovitosti, která je realizována vlastníkem této nemovitosti. Ostatní hraniční zdi zůstávají ve vlastnictví původních vlastníků. Původní stáří plotu z průčelní strany je cca 80 let, v roce 1989 byla provedena jeho celková oprava, částečně však již z použitého materiálu.

12. Z darovací smlouvy ze dne 10. 10. 2001 bylo zjištěno, že manželé [Jméno žalobce A] a [Jméno žalobce B] jako dárci darovali obdarovanému [jméno FO], r.č. [RČ], parcelu č. st. [číslo] o výměře 291 m2 zapsanou na LV č. [hodnota] pro obec a katastrální území [jméno FO]. Dárci jsou výlučnými vlastníky daného pozemku na základě kupní smlouvy ze dne 9. 6. 1987 registrované pod č. [hodnota] a na základě kupní smlouvy ze dne 18. 4. 1990 registrované pod č. [hodnota].

13. Z usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 14. 1. 2016, č.j. [spisová značka], bylo zjištěno, že žalobkyně c) jako pozůstalá manželka po [jméno FO], nar. [datum], zemř. dne [datum], nabyla z pozůstalosti mj. celek st. p. č. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. [číslo], objekt k bydlení, nemovitosti zapsané na LV č. [hodnota] pro obec a k.ú. [jméno FO].

14. Z výstupů internetového nahlížení do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobkyně c) je na LV č. [hodnota] pro obec a katastrální území [jméno FO] zapsána jako vlastník pozemku parc. č. st. [číslo] o výměře 291 m2, jehož součástí je stavba č.p. [číslo], objekt k bydlení. Žalovaná je v katastru nemovitostí zapsána na LV č. [hodnota] jako vlastník pozemku parc. č. st. [číslo] o výměře 549 m2, jehož součástí je stavba č.p. [číslo], objekt k bydlení, v obci a katastrálním a území [jméno FO].

15. Z kopie katastrální mapy bylo zjištěno, že pozemky žalobců a žalované spolu sousedí.

16. Z kopie geometrického plánu bylo zjištěno, že obsahuje výkaz dosavadního a nového stavuv, jedná se o částí pozemků parc. č.: st. [číslo] a parc. č.: st. [číslo] oba v obci a katastrálním území [jméno FO]. Tyto části pozemků parc. č.: st. [číslo] a parc. č.: st. [číslo] oba v obci a katastrální území [jméno FO] o celkové výměře 22 m2 jsou označeny parc. č.: [hodnota] a vymezeny v geometrickém plánu č. [hodnota] pro obec a katastrální území [jméno FO].

17. Z předžalobní výzvy a návrhu na mimosoudní řešení vč. podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně c) navrhla žalované souhlasné prohlášení vlastníků, s tím, že vlastníkem sporné části pozemku se stane žalobkyně c) za částku 35 000 Kč.

18. Z odpovědi na předžalobní výzvu bylo zjištěno, že žalovaná nabídku nepřijela, naopak navrhla, aby se za částku 35 000 Kč stala vlastníkem sporné části pozemku žalovaná.

19. Z emailová komunikace bylo zjištěno, že právní zástupci účastníků společně komunikovali ohledně možného mimosoudního řešení věci.

20. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. [spisová značka] ze dne 20. 9. 2022 bylo zjištěno, že byla zamítnuta žaloba na odstranění stavby, kterou podala paní [jméno FO] proti paní [Jméno žalobce C], kde soud jako předběžnou otázku posuzoval, který z účastníků je vlastníkem sporné části pozemku, když uzavřel, že manželé [jméno FO], splnili podmínky vydržení.

21. Z usnesení Krajského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne 5. 4. 2023 bylo zjištěno, že odvolací řízení bylo zastaveno, když žalobkyně-paní [jméno FO] vzala odvolání zpět.

22. Z žádosti o stavební povolení ze dne 30. 3. 1992 včetně přiložené dokumentace bylo zjištěno, že na pozemku [číslo] ve vlastnictví pana [jméno FO] na území [jméno FO] brod bylo žádáno o povolení stavby garáže, dílny a skladu, která byla rozhodnutím [právnická osoba] [jméno FO] – odbor stavební povolena, o čemž byl vyrozuměn pan [Jméno žalobce A] – soused.

23. Ze spisu [spisová značka] č.l. 88-90 protokol o jednání před soudem I. stupně ze dne 20.9.2022, soud zjistil, že svědkyně [Jméno žalobce B], tchýně žalované, uvedla, že s manželem kupovali dům, ve které teď žalovaná bydlí snad v roce 1990. Pak si chtěli koupit ještě zahradu, požádali si a jejich žádosti bylo vyhověno. Všechno to zařizoval manžel, zahrada se kupovala asi v roce 2001. Zeď už tam byla v době, co kupovali dům, určitě ji s manželem nestavěli. Žádný soused je nikdy na nic neupozorňoval, pozemek kupovali ode zdi ke zdi.

24. Ze spisu [spisová značka] č.l. 88-90 protokol o jednání před soudem I. stupně ze dne 20.9.2022, soud zjistil, že svědek [Jméno žalobce A], tchán žalované, vypověděl, že koupili dům, který byl malý, potřebovali ho rozšířit. Za zdí byl neudržovaný prostor, který patřil tehdy asi okresnímu bytovému podniku. Prostor se vyměřil a podepsala se kupní smlouva. Kolem dokola daného prostoru byly zdi a rozpadlá vrátka na jedné straně, což byl jediný možný vstup do tohoto prostoru. Ze začátku tudy chodili, pak probourali zeď a udělali si tam vchod. Dům kupovali před rokem 1990 a tu prostoru (zahradu) asi před 30 lety. Zdi té zahrady jsou pořád na stejném místě.

25. Svědek [jméno FO] vypověděl, že účastníky řízení zná, [jméno FO] jsou sousedi. Dům si od něj v roce 2021 koupila paní žalovaná. [jméno FO] zná ze studia. Je to pár týdnů, co se viděli naposledy. Bavili se o situaci v ČR a o tomto soudním řízení. Občas se vídají, jedná se o přátelská setkání. Nikdy v domě nebydlel, dům patřil rodině, jeden čas tam bydlela babička. Když jim dům vzali, bydleli tam nájemníci. Ví, že rodina [jméno FO] zabrala část pozemku. Po revoluci byl dům zpět přidělen jeho rodině. Jezdil tam s maminou, prosili [jméno FO] i [jméno FO], o část pozemku, který byl zabrán. Přesně nevěděl, jaká to byla část, byla to zastavěná část pozemku. Původně to byl velikánský pozemek, zeď tam nebyla. Po revoluci, mamina několikrát žádala [jméno FO] a [jméno FO], aby pozemky vrátili, bylo to někdy po revoluci, několikrát jim to řekli ústně, pak to napsali, oni jim to slibovali. Ten dopis psali asi v roce 1993-1994 přesně nevěděl, byla to žádost, aby navrátili pozemky, které jim nepatří. [jméno FO] říkal, že to není v pořádku, asi v roce 2019 si nechal udělat geodetický plán. O části, kterou zabrali [jméno FO] proběhlo soudní řízení, ve kterém svědčil, nedopadlo to úplně nejlépe.

26. Dne 15.1.2025 bylo soudu doručeno 12 listin, které žalovaná získala ze stavebního úřadu a kterým se dodatečně chce vyjádřit, avšak soud má za to, že nebylo dodrženo poučení podle § 118b o.s.ř., tedy že není zjevné, jaká tvrzení mají tyto předložené listiny dokazovat, není zjevné ani o jaké listiny se jedná, proto tyto důkazy nebyly provedeny.

27. Další návrhy účastníků na provedení důkazů, soud zamítl, neboť skutečnosti významné pro rozhodnutí má soud prokázány dostatečně.

28. Na základě provedeného dokazování a po zhodnocení důkazů dle ust. § 132 o.s.ř. (tj. každý důkaz soud hodnotil jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci) učinil soud závěr o skutkovém stavu takový, že ve věci existuje rozpor mezi stavem zapsaným v katastru nemovitostí a stavem skutečným, když žalobci fakticky drží a užívají část pozemků parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo] v k.ú. [jméno FO] v rozsahu celkem [hodnota] m2, která je dle evidence katastru nemovitostí a katastrální mapy zapsána do vlastnictví žalované. Manželé [jméno FO] nabyli na základě kupní smlouvy ze dne 9. 6. 1987 dům č.p. [číslo] a pozemek parc. č. st. [číslo] v k.ú. [jméno FO]. Následně za účelem rozšíření svého pozemku parc. č. st. [číslo] kupní smlouvou ze dne 18. 4. 1990 přikoupili od státu část pozemku parc. č. st. [číslo] o výměře 87 m2 a část pozemku parc. č. st. [číslo] o výměře 68 m2. Znalecký posudek č. [hodnota] na ocenění oddělovaných částí pozemků uvádí, že hranice oddělených pozemků jsou v terénu ohraničeny zdmi, přičemž k oceňované části pozemku přísluší zeď z průčelní strany o délce 9,20 m, jejíž stáří je cca 80 let. [adresa] oddělovaných pozemků jsou již částečně zastavěny přístavbou sousední nemovitosti, která je realizována vlastníkem této nemovitosti. Skutečnost, že zeď oddělující pozemky parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo] od pozemku parc. č. st. [číslo] potvrdili rovněž vyslechnutí svědci-tedy v tomto řízení žalobci a) a b). Tvrzení svědka [jméno FO] o neexistenci zdi soud neuvěřil, stejně tak soud neuvěřil jeho tvrzení, že zeď asi postavili žalobci. Na základě smlouvy ze dne 10. 10. 2001 darovali manželé [jméno FO] pozemek parc. č. st [číslo] svému synovi [jméno FO], po jehož smrtit zdědila tento pozemek žalobkyně c). Spory mezi účastníky ohledně užívání sporných částí pozemku započaly v roce 2018. Strany se na smírném řešení situace nedohodly.

29. Svědkovi [jméno FO] soud jeho připravenou výpověď v podstatných částech neuvěřil, je ve zjevném rozporu s provedenými listinnými důkazy. Svědek ve významných skutečnostech vypovídal účelově, zná se s žalovanou, věděl i o výsledku jiného řízení, které žalovaná vedla u zdejšího soudu, kde byl rovněž svědčit.

30. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o.z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

31. Podle § 129 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

32. Podle § 130 odst. 1 obč. zák., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

33. Podle § 130 odst. 2 obč. zák., nestanoví-li tento zákon jinak, má oprávněný držitel stejná práva jako vlastník, zejména má též právo na plody a užitky z věci po dobu oprávněné držby.

34. Podle § 132 odst. 1 obč. zák., vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutkových skutečností stanovených zákonem.

35. Podle § 134 odst. 1 obč. zák.., oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost.

36. Účelem vzniku institutu vydržení bylo a je uvést do souladu dlouhodobý faktický stav se stavem právním, kdy dochází k přeměně institutu oprávněné držby v právní institut vlastnictví. Podmínkami, při jejichž splnění držitel nabude vlastnické právo k nemovité věci, jsou nepřetržitá držba po dobu deseti let a skutečnost, že tento držitel je držitelem oprávněným. Není-li splněna jedna z těchto podmínek, nemůže subjekt nabýt vlastnické právu z titulu vydržení.

37. Z ustanovení občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, vyplývá, že institut vydržení existuje z důvodu společenské potřeby uvést do souladu stav faktický se stavem právním. Je jedním z obecných způsobů nabytí vlastnictví ze zákona, a to jak k movitým, tak k nemovitým věcem. Základními podmínkami nabytí vlastnického práva vydržením podle obč. zák., je oprávněná držba podle § 130 obč. zák. a uplynutí stanoveného času, po který má oprávněný držitel věc nepřetržitě v držbě. Oprávněným držitelem podle § 130 obč. zák. je takový držitel, který je ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, přičemž v pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Dobrá víra je psychický stav držitele – takový držitel se domnívá, že mu vykonávané právo patří, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Veškeré skutečnosti, které ovlivňují existenci či neexistenci oprávněné držby, musí být hodnoceny objektivně, a nikoliv jen ryze ze subjektivního hlediska držitele. Omyl držitele, ze kterého jeho přesvědčení o existenci drženého práva vychází, musí být omluvitelný. Omyl je omluvitelný, jestliže držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, respektive nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Omyl držitele může být skutkový nebo právní. Oprávněná držba zpravidla spočívá na skutkovém omylu; držitel je v omylu ohledně skutkových okolností, které mají za následek vznik věcného práva. Při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 5. 2012 sp. zn. 22 Cdo 1843/2000). Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 23. 1. 2002 sp. zn. 22 Cdo 96/2000 ve vztahu k předpokladům možného vydržení části pozemku dovodil, že k uchopení se držby pozemku, resp. jeho části, je třeba, aby předmět držby byl nezměnitelný a kdykoliv reprodukovatelný. Tak tomu bývá zpravidla, např. když se nový nabyvatel uchopí současně s držbou pozemku nabytého podle právního titulu držby části sousedního cizího pozemku, který je však „připlocen“ k pozemku podle titulu nabytým.

38. Pro tento spor je tak rozhodující rozsah a způsob i délka pokojného užívání sporné části pozemku žalobci. Sporná část pozemku přímo přiléhá k pozemku ve vlastnictví žalobkyně c) a tvoří s ním logický celek oddělený od pozemků parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo] zdí, která jak vyplynulo v řízení najevo, stála na stejném místě již před rokem 1990 (znalecký posudek, svědecké výpovědi). Manželé [jméno FO] na základě kupní smlouvy ze dne 18. 4. 1990 zakoupili od Čs. Státu díl „a“ oddělený od pozemku parc. č. [číslo] a díl „b“ oddělený od pozemku parc. č. st. [číslo] v dobré víře, že hranice těchto oddělených dílů jsou v terénu ohraničeny zdmi, jinými slovy, že zakoupili i nyní spornou část pozemku. V daném případě, šlo o typický případ, kdy se manželé [jméno FO] současně se svým pozemkem chopili držby části sousedního pozemku z důvodu nesprávně umístěného oplocení. Takto následně užívali spornou část pozemku i právní nástupci manželů [jméno FO], když byli v dobré víře, že na základě jednotlivých nabývacích titulů týkajících se pozemku parc. č. st. [číslo] nabývají i nyní spornou část pozemku v hranicích, jak ji užívali jejich předchůdci. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je i poměr plochy sporné části pozemku k pozemkům, které manželé [jméno FO] v roce 1990 koupili, tj. k dílům „a“ a „b“ dle geometrického plánu č. [hodnota], který v projednávaném případě svědčí manželům [jméno FO]. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2941/2000) pokud se kupující chopí pozemku, jehož výměra byla vyšší než plocha pozemku, který koupil, mohl sice být subjektivně v dobré víře, že je vlastníkem, ale tato dobrá víra tu však není "se zřetelem ke všem okolnostem". Pokud se subjekt chopí držby plochy více než dvojnásobné, lze mít objektivně pochybnosti o existenci drženého práva (rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 954/2005). V tomto případě díly „a“ a „b“ měly celkem výměru 155 m2 a sporná část pozemku 20 m2. Nejde tak o takové podstatné překročení výměry, kdy držitel i při zachování obvyklé opatrnosti by musel mít pochybnosti o tom, že drží ve skutečnosti větší pozemek. Na účastníky je třeba nazírat optikou průměrného pohledu člověka, nikoli odborníka (rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2190/2000), pro kterého není na první pohled seznatelná přesná výměra pozemku. Proto i soudní judikatura dovodila, že pokud se chopí kupující držby plochy více než dvojnásobné, lze pochybnosti v tomto směru objektivně mít – v posuzovaném případě však sporný pozemek tvoří necelou 1/8 výměry a nadto navazuje plynule na sousedící pozemek a na jeho konci tvoří zeď letitou faktickou hranici. Od roku 1990 až do roku 2018, kdy započaly spory mezi stranami, nebyla dobrá víra držitelů (žalobců) nikdy narušena.

39. Při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo že je subjektem práva, jehož obsah vykonává (NS 22 Cdo 1253/1999).

40. Již manželé [jméno FO], splnili všechny podmínky vydržení-byli v dobré víře ve své vlastnictví, přičemž tuto dobrou víru dovozovali z kupní smlouvy ze dne 18. 4. 1990 registrované dne 2. 5. 1990. Jejich dobrou víru je třeba dovozovat i ze způsobu a rozsahu pokojného užívání předmětného pozemku, které nebylo nikterak narušováno. Pokojné užívání sporné části pozemku nebylo narušováno ani u jejich syna [jméno FO]. Lhůta pro vydržení uběhla již v roce 2011, kdy oprávněná držba [jméno FO] přesáhla nepřetržitě více než požadovaných deset let. Vydržením jako jedním ze způsobů nabytí vlastnictví, a to originárním, tak nabyl [jméno FO] vlastnictví ke sporné části pozemku.

41. K argumentaci žalované, že dobrá víra žalobců je vyloučena s ohledem na stav zapsaný v katastru nemovitostí, soud konstatuje, že tento přístup by znamenal, že by se existence či neexistence dobré víry měla posuzovat zcela objektivně a v takovém případě by při striktním použití zásady „neznalost práva neomlouvá“ byl prakticky zcela vyloučen omyl právní i skutkový. Institut vydržení by za takových okolností v podstatě postrádal smysl.

42. Pokud žalovaná uvádí, že darovací smlouva [jméno FO] ze dne 10. 10. 2001 ani usnesení Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. [spisová značka], nejsou právními tituly k vlastnění sporných částí pozemků parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo], neboť v nich není jakákoliv část těchto pozemků zahrnuta, pak právě naopak tato skutečnost dobrou víru žalobců dokazuje. Manželé [jméno FO] byli v dobré víře, že oddělené díly předmětných pozemků „a“ a „b“ jsou v reálu ohraničeny zdí, tak jak je uvedeno ve znaleckém posudku č. [hodnota] ze dne 28. 2. 1990 a tato reálná hranice je i hranicí právní. Soud odkazuje na rozhodnutí NS 22 Cdo 1398/2000, v něž Nejvyšší soud uvádí, že dobrá víra oprávněného držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. To ovšem neznamená, že takový titul musí být dán; postačí, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je. [adresa] „a“ a „b“ byly sloučeny s pozemkem parc. č. st. 293/2. Pozemek parc. č. st. 293/2 je pak předmětem převodu v darovací smlouvě [jméno FO] ze dne 10. 10. 2001. [jméno FO] byl v dobré víře, že jemu darovaný pozemek parc. č. st. [číslo] je oprávněn užívat v hranicích, tak jak jej užívali jeho rodiče, tj. až po předmětnou zeď. Rovněž žalobkyně c) byla v dobré víře, že na základě dědického usnesení sp. zn. [spisová značka] nabývá pozemek ve shora uvedené faktické hranici ukončené zdí.

43. Soud tak má za to, že již žalobci a) a b), manželé [jméno FO], postupovali s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahou konkrétního případu po každém požadovat. Jako nabyvatelé se v roce 1990 uchopili držby nyní sporné části pozemku, která byla v terénu fakticky ohraničena zde již stojící zdí, přičemž o této faktické hranici se domnívali, že je i hranicí právní. Následně dané části pozemku užívali v dobré víře, která trvala po celou dobu jejich držby, tj. více než 10 let. Tuto jejich dobrou víru současně nikdo nezpochybnil a ani nebyl dán jiný důvod o ní jako o oprávněné pochybovat. Protože sami splnili podmínky řádného vydržení, stali se vlastníky i sporné části pozemku.

44. Manželé [jméno FO] darovali dne 10. 10. 2001 pozemek parc. č. st [číslo] svému synovi [jméno FO], který tento pozemek sám držel do své smrti v roce 2015, takže opět více než 10 let. K tomuto vydržení došlo nikoli odvozeně již od uplynutí vydržecí doby jeho právním předchůdcům (rodičům [jméno FO] a zároveň žalobců a) a b)), ale uplynutím zákonné 10leté vydržecí doby samotnému [jméno FO], kdy tato počala plynout od jeho uchopení držby předmětné nemovitosti, tj. od 10.10.2001, na základě právního titulu, darovací smlouvy z uvedeného data, a uplynula tedy k 10.10.2011. Pochybnosti týkající se předmětné nemovitosti i vznikly až v roce 2018, tedy již po nastalém vydržení. Proto soud žalobě v této části vyhověl, jak je uvedeno ve výroku II. Je pak logické, že požadavku žalobců a) a b) vyhověno být nemohlo, jak je uvedeno ve výroku I.

45. O náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku, rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalované, která měla ve věci plný úspěch ve vztahu k žalobcům a) a b), přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalobcům a) a b), kteří ve věci úspěch neměli. Advokát žalobce c) učinil v řízení celkem 4 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), podání (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. Č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), účast u jednání dne 16.12.2024, 3.2.2025 (§ 11 odst. 1 písm. g/; vyhl. Č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). Mimosmluvní odměna za čtyři úkony právní služby činí 3 x 3 100 Kč do 31.12.2024 (§ 7 bod 5., ve spojení s § 9 odst 4 pís, a) vyhl. Č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). Mimosmluvní odměna za jeden úkony právní služby činí 1 x 5 620 Kč od 1.1.2025 (§ 7 bod 5., ve spojení s § 9 odst 4 pís, a) vyhl. Č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč,(§ 13 odst. 3 vyhl. Č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) do 31.12.2024. Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 1 x 450 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. Č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) od 1.1.2025. Cestovné za cestu na jednání soudu a zpět dne 16.12.2024, , trasa Praha – Kolín a zpět, 135 km, při průměrné spotřebě vozidla 9,8 l/100 km, vyhláškové ceně paliva 38,20 Kč/l a sazbě základní náhrady 5,6 Kč činí 1 261 Kč, do 31.12.2024. Cestovné za cestu na jednání soudu a zpět dne 11.2.2025, trasa Praha – Kolín a zpět, 135 km, při průměrné spotřebě vozidla 9,8 l/100 km, vyhláškové ceně paliva 35,80 Kč/l a sazbě základní náhrady 5,8 Kč činí 1 257 Kč, od 1.1.2025. Náhrada za promeškaný čas strávený cestou na jednání a soudu a zpět v trvání 4 započatých půlhodin činí 4 x 100 Kč, tj. 400 Kč (14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 a.t.), do 31.12.2024. Náhrada za promeškaný čas strávený cestou na jednání a soudu a zpět v trvání 4 započatých půlhodin činí 4 x 150 Kč, tj. 600 Kč (14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 a.t.), od 1.1.2025. Celkem tak má žalovaná nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 19 788 Kč, a to k rukám zástupce žalované ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.

46. O náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku IV. Tohoto rozsudku, rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyni c), která měla ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalované, která ve věci úspěch neměla. Zaplacený soudní poplatek 5 000 Kč, Advokát žalobce c) učinil v řízení celkem 5 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. Č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), účast u jednání dne 16.12.2024, 3.2.2025 (§ 11 odst. 1 písm. g/; vyhl. Č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). Mimosmluvní odměna za čtyři úkony právní služby činí 4 x 3 100 Kč do 31.12.2024 (§ 7 bod 5., ve spojení s § 9 odst 4 pís, a) vyhl. Č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). Mimosmluvní odměna za jeden úkony právní služby činí 1 x 5 620 Kč od 1.1.2025 (§ 7 bod 5., ve spojení s § 9 odst 4 pís, a) vyhl. Č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 4 x 300 Kč,(§ 13 odst. 3 vyhl. Č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). Do 31.12.2024. Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 1 x 450 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. Č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). Od 1.1.2025. Cestovné za cestu na jednání soudu a zpět dne 16.12.2024, , trasa Praha – Kolín a zpět, 135 km, při průměrné spotřebě vozidla 5,5 l/100 km, vyhláškové ceně paliva 38,20 Kč/l a sazbě základní náhrady 5,6 Kč činí 1 040 Kč, do 31.12.2024. Cestovné za cestu na jednání soudu a zpět dne 11.2.2025, trasa Praha – Kolín a zpět, 135 km, při průměrné spotřebě vozidla 5,5 l/100 km, vyhláškové ceně paliva 35,80 Kč/l a sazbě základní náhrady 5,8 Kč činí 1 049 Kč, od 1.1.2025. Náhrada za promeškaný čas strávený cestou na jednání a soudu a zpět v trvání 4 započatých půlhodin činí 4 x 100 Kč, tj. 400 Kč (14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 a.t.), do 31.12.2024. Náhrada za promeškaný čas strávený cestou na jednání a soudu a zpět v trvání 4 započatých půlhodin činí 4 x 150 Kč, tj. 600 Kč (14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 a.t.), od 1.1.2025. Náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.. 4 779,39 Kč. Celkem tak má žalobkyně c) nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 32 538,39 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.

47. Ve výroku V. soud rozhodl, aby žalobci a) a b) zaplatili soudní poplatek za žalobu, který činí podle položky č. 4 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků 5 000 Kč, když dosud byl vybrán poplatek pouze za jeden z návrhu žalobců.

Poučení