18 C 125/2023 - 83

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Novotnou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0], Ph.D. sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: Generali Česká pojišťovna a.s., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení 318 072 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro [adresa] soudní poplatek ve výši [částka] a náklady znalečného ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná uhradila částku uvedenou v rozsudku, a to jako doposud neproplacenou náhradu za ztížení společenského uplatnění. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně byla účastnicí nehody dne [datum], při které utrpěla poškození na zdraví jako chodec, když byla přimáčknuta nezabržděným vozidlem. Žalobkyně popsala svá zranění, průběh léčby a rehabilitací a rovněž důsledky nehody na svůj život. Předmětným řízením požadovala pouze nedoplatek na ztížení společenského uplatnění, jehož výši odvodila ze znaleckého posudku, který si nechala zpracovat pro určení výše bolestného a ztížení společenského uplatnění. Žalovaná jí však v plné výši uhradila pouze bolestné a znalečné. Výši náhrady společenského uplatnění vyhodnotila jako přemrštěnou a hradila ji jen částečně. Žalobkyně pak rovněž požadovala, aby jí žalovaná uhradila úrok z prodlení v zákonné výši.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Označila za nesporné, že došlo ke škodní události tak, jak daný skutkový děj popsala žalobkyně v žalobě. Nesporovala ani to, že došlo ke zranění žalobkyně, a to, že dané vozidlo bylo u žalované pojištěno pro případ odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla. Uvedla, že v souvislosti s danou dopravní nehodou žalobkyni vyplatila veškeré nároky v jí požadovaných částkách (cca [částka]), spornou tak zůstala výlučně položka ztížení společenského uplatnění, kterou žalobkyně požaduje uhradit dle znaleckého posudku, který si nechala zpracovat. Tam uvedenou částku však žalovaná označila za nepřiměřenou. Ohledně využitelnosti posudku argumentovala závěry nálezu Ústavního soudu I. ÚS 1010/22 tak, že znalci vůbec nepřísluší, aby stanovoval konkrétní finanční částku a měla za to, že z finančního ohodnocení ZSÚ znalcem by soud vůbec neměl vycházet. Pro případ, že by to soud učinil však uvedla, že posudek jako celek je nepřezkoumatelný a nadhodnocený zejména proto, že znalec ohodnocuje domény (jednotlivé obtíže), které se duplikují, ohodnocuje tedy jednu problematiku dvojmo, čímž se pak celková výše ztížení společenského uplatnění zvyšuje. Celková výše je pak výrazně nadhodnocená, což je nepřijatelné. Znalec rovněž často v části hodnocení domén odkazuje na textovou část posudku, ačkoliv z této části nejsou rozhodné skutečnosti, ze kterých vycházel zjevné a nelze tak vyčíst, jakými úvahami se znalec řídil. Celou věc nechala přezkoumat vlastním lékařem s náležející specializací a ten dospěl k podstatně nižší částce, kterou žalovaná žalobkyni uhradila. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl, neboť jí poskytnuté plnění je způsobilé dostatečně kompenzovat újmu žalobkyně.

3. Tomu kontrovala žalobkyně tak, že z citovaného nálezu Ústavního soudu nevyplývá, že by soud ze znaleckých posudků v takovýchto řízeních vůbec nesměl vycházet, nesmí však jejich závěry mechanicky přejímat, aniž by si věc sám vyhodnotil. K posudku, který si nechala zpracovat [tituly před jménem] [jméno FO] se vyjádřila tak, že rozhodně není nadhodnocený a zdůraznila, že jednotlivé položky jsou zpravidla hodnoceny nejnižším možným stupněm nebo poblíž.

4. Na prvním jednání žalovaná navrhla uzavření smíru tak, že žalobkyni uhradí částku [částka], tuto však žalobkyně prohlásila za nedostatečnou a soud musel přijmout fakt, že ke smírnému odklizení sporu nejsou dány podmínky a přistoupil k projednání nároku:

5. Z provedených důkazů a z nesporných tvrzení účastníků zjistil soud následující skutkový stav:

6. Z Potvrzení o účasti na dopravní nehodě ze dne [datum] značka KRPA-193941/PČ-2021-000006 soud zjistil, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, řidičkou vozidla byla [jméno FO] a další řidič Radek Sobanskij, poškození na zdraví utrpěla žalobkyně jako chodec.

7. Ze zprávy chirurgické kliniky o [podezřelý výraz] žalobkyně od [datum] do [datum] soud zjistil, že žalovaná byla převezena rychlou záchranou službou od nehody uvedené v předchozím odstavci, kdy byla přitlačena samovolně jedoucím, nebržděným vozidlem na druhý osobní automobil. Sama se ze zaklínění dostala, následně pociťovala bolest při stoji, posadila se a volala rychlou záchranou službu. Zpráva shrnuje nařízené terapie, výsledky [podezřelý výraz], [podezřelý výraz] a další doporučení. Žalobkyně měla tři týdny od úrazu dodržovat klid na lůžku, pak dle rentgenu. V závěru je uvedeno, že došlo k fraktuře dolního raménka kosti stydké vlevo s dislokací periferního fragmentu.

8. Ze zprávy Fakultní [podezřelý výraz] v Motole o ambulantním o vyšetření žalobkyně ze [datum] soud zjistil, že žalovaná (v dané době cca 10 týdnů po úrazu). Její stav je takový, že chodí občas o berlích, doporučení jsou rehabilitace, analgetika, zátěž levé dolní končetiny na cca polovinu váhy a další kontrola na 4. 11. s rentgenem.

9. Ze zprávy Fakultní [podezřelý výraz] v Motole o ambulantním vyšetření žalobkyně ze [datum] soud zjistil, že žalovaná 3 měsíce po úrazu má doporučení rehabilitovat, chodit o berlích ještě 2 týdny se zátěží cca váhy, poté postupně chůze bez opory, kontrola [datum] s rentgenem. Doporučená je komplexní lázeňské terapie.

10. Z rehabilitační zprávy LRS Chvaly z [datum] soud zjistil, že daného dne je doporučeno je aktivní cvičení dna pánevního, využití prvků SM systému, posílení trupového svalstva. Z pasivních procedur masáž a rašelina. [podezřelý výraz] je schopna chůze po pokoji, na delší vzdálenost 2 francouzské hole. Zvládá chůzi v terénu i po schodech, rozvolněny blokády a napětí paravertebrálních svalů a šíje, provedena instruktáž cvičení, dlouhodobý rehabilitační plán.

11. Z propouštěcí zprávy žalobkyně k [podezřelý výraz] od [datum] do [datum] v LRS Chvaly soud zjistil, že k [datum] jsou uvedeny shodné závěry jako v předchozím odstavci, doporučeno je pokračovat doma v započaté rehabilitaci dle instruktáže. Diagnostický závěr hypomobilita, omezená soběstačnost.

12. Z lékařské zprávy z lázní [adresa] o pobytu od [datum] do [datum] soud zjistil, že po tomto pobytu se žalobkyně cítila subjektivně lépe, měla volnější pohyby, bolesti se významně zmenšily, procedury snášela dobře, došlo ke zlepšení hybnosti a odeznívání bolesti. Doporučená byla kontrola u ošetřujícího lékaře a na traumatologii, pokračování v rehabilitačních cvičeních v místě bydliště a autorehabilitace dle doporučení fyzioterapie. Dále doporučeno cvičení a plavání v teplé vodě, přiměřená chůze, nejlépe Nordic-walking, aplikování kombinované radonové terapie.

13. Ze zprávy fakultní [podezřelý výraz] v Motole o ambulantním vyšetření ze dne [datum] (tedy cca 6 měsíců po úrazu) soud zjistil, že žalobkyni bylo nadále doporučeno běžně zatěžovat v chůzi bez opory s tím, že při větší zátěži žalobkyně stále pociťuje bolesti.

14. Z uplatnění nároku zaslaném právní zástupkyní žalobkyně žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně kromě jiných nároků u žalované uplatnila nárok na odškodnění ztížení společenského uplatnění dle posudku [tituly před jménem] [jméno FO], ve výši [částka].

15. Z odpovědi žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná reagovala takto: „[podezřelý výraz] stav je ustálený s trvalým omezením hybnosti lehkého stupně levé kyčle, náš poradní lékař porovnal doloženou lékařskou dokumentaci s doloženým znaleckým posudkem a doporučil nám hradit ztížení společenského uplatnění s mírnými úpravami, neboť nebyla provedena dostačující kyneziologie levého kyčelního kloubu ve stupních ve třech rovinách a není provedeno ve znaleckém posudku srovnání s hybností pravého kyčelního kloubu, nepostiženého traumatem. Dále není jednoznačně potvrzena existence pakloubu. Doložený znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] vykazuje určité nedostatky, nemůžeme akceptovat ve výpočtu náhrady kvalifikátory stupňů, které jsou dále uvedeny: D2, D210, D 230, D 410, D 415, D 430, D 470, D 475, D 620 a D 660. Vzhledem k uvedeným odstavcům musíme konstatovat, že posudek je značně nadhodnocený, obtíže popisované neodpovídají uvedeným příznakům a potížím zaznamenaných v lékařských zprávách, subjektivní potíže jsou samozřejmě důležitým indikátorem, pokud ale nejsou v souladu s objektivními informacemi, nemohou být nejdůležitějším podkladem. Dále je tady vysvětleno, proč žalovaná považuje částku [částka], jako způsobilou uhradit ztížení společenského uplatnění.“ 16. Z informace o výplatě pojistného plnění vystavené žalovanou datované [datum] soud zjistil, že žalovaná plnila na uplatněný nárok na částku [částka], který sestává z nesporné výše nároku na ZSÚ ve výši [částka] a doplatek odškodnění dle návrhu ze dne [datum] dle §2958 NOZ, další nemajetková újma [částka] a znalečné [částka].

17. Ze znaleckého posudku zpracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], obor odvětví specializace [podezřelý výraz] odvětví chirurgie a stanovení nemateriální újmy na zdraví, o obsahu 18 stran, 5 příloh ze dne [datum], číslo položky 23/2023 soud zjistil, že znalec posoudil stav a situaci žalobkyně. Dospěl k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním by měla být částka [částka].

18. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že se trvalým následkům snažila skutečně aktivně zamezit, vyslechla rady a doporučení lékařů, včetně lázeňského pobytu. Ke svému životu před nehodou uvedla, že jejím hlavním hobby byl sport. Svůj životní styl před nehodou popsala tak, že byl plně spjat s pohybem, a to jak ve formě široké škály sportů i kurzy tance, přičemž všechny tyto činnosti jsou jí nyní zapovězeny. Dříve ušla např. pochod [adresa], který je dlouhý 50 km, na kole ujela i 60 km, jezdila s kamarádem, kterému by teď již nestačila, takže tato omezení se projevují i v jejích sociálních kontaktech. Rovněž byla na cyklistickém zájezdu v Provence, to samozřejmě rovněž nyní nebude možné. Dříve pravidelně každý týden veslovala, a to ve dvou. I tato činnost tak měla kromě sportovního i sociální rozměr. Tato aktivita je však fyzicky náročná, a to již pro samé vynášení skifu, dále je samozřejmě nutno mít kondičku, aby vůbec se člověk do lodě dostal a udržel rovnováhu. Proto si musela kondičku udržovat i jinými způsoby, z nichž zdůraznila cyklistiku a běh, které prováděla skutečně pravidelně, nejednalo se o nárazové aktivity, ale o pravidelnou, důslednou činnost. Dále uvedla, že se věnovala i lyžování a chodila na dlouhé túry s krosnou, věnovala se i různým nikoliv zcela běžným sportům, jako je lezení po provazech. Má ostatně za to, že pokud by se v kondici neudržovala a nebyla by fit tak, jak před nehodou byla, měla by celá nehoda nepochybně i horší důsledky. Přestože se snažila poslechnout lékaře a zabránit trvalým následkům, není a zřejmě již nikdy nebude zcela v pořádku, bolí jí levá noha, rovněž jí bolí záda. Musela často využívat různých pomocných služeb, jako je taxi služba, což by jinak nečinila. Věc tak má dopad na její psychický stav, v současné době si již moc nevěří, nevěří zejména, že by se mohla, kdy k veslování vůbec vrátit. Snažila se alespoň tedy jezdit na kole, dokonce si koupila speciální sedlo, ale ani to nebylo příliš přínosné, při jízdě se i bála, že spadne, což by celou situaci výrazně zhoršilo, takže si ani jízdu na kole neužila. Rovněž dříve hrála badminton, vyhrávala i soutěže, ani to si v současnosti vůbec nemůže z důvodu bolestí dovolit. Zdůraznila, že vykonává stresovou práci v obchodní firmě a sport pro ni představoval terapeutický prostředek, jak se s psychickou zátěží vypořádat, nyní, když jí jsou sportovní aktivity znemožněny, pociťuje podstatné zhoršení i v této oblasti. Celá situace zasáhla i její nejbližší okolí. Bydlí v domě, kde jsou čtyři jednotky, z toho jednu obývají rodiče žalobkyně a jednu žalobkyně. O své staré rodiče se musí starat - tatínkovi je 86 let a z bytu už nevychází, je nutno jej po všech stránkách obsloužit, maminka sice chodí, ale je rovněž potřeba jí pomáhat s lékaři. S péčí o rodiče jí nikdo nepomáhá, v domě bydlí sice ještě vzdálení příbuzní, nejsou však v dobrých vztazích. O rodiče tak musela pečovat sama, vyřizovat jim různé sociální služby (jako nošení obědů apod.), k čemuž by se mohla věnovat aktivněji, pokud by nemusela sama trávit čas po rehabilitacích, lázních apod. Před nehodou v tomto směru nemusela používat pomoc třetích subjektů, neboť rodičům zvládla sama přinést těžký nákup, vyluxovat, převléct peřiny a různě jim jinak vypomoci, nyní toto není vůbec možné, či pouze omezeně. Také se není schopna starat o zahradu (např. zrýt celý záhon). Nyní si musí zjednat (zaplatit) pomoc. V souvislosti s úrazem musela přehodnotit i svůj pracovní život, kdy její současná práce je v podstatě kancelářská – sedí u počítače, sleduje dvě obrazovky a řeší obchodní případy (různé problémy spojené s prodejem zboží). I v práci jí již bylo dáno najevo, že její častá absence spojená s návštěvami lékařů není pro zaměstnavatele přijatelná. Snaží se tedy lékaře navštěvovat mimo pracovní dobu, tedy brzy ráno ještě před prací, nebo až po ní, již tato organizace je sama o sobě stresová. S lékaři toto řešila, takže se o to více snaží cvičit doma. Dříve měla za to, že u současné práce vydrží do stáří s tím, že by pak využila své dobré fyzické kondice a ke stáru zvolila nějakou fyzicky aktivnější činnost, např. rozvoz novin. Nicméně vzhledem k tomu, že v důsledku úrazu není schopná déle sedět, tak pravděpodobně bude muset změnit i současnou práci, přičemž to je složité, když nemůže ani sedět, ale samozřejmě rovněž nemůže vykonávat ani fyzickou práci. Je tak rovněž stresovaná z hlediska svého budoucího zajištění, ačkoliv toto měla před nehodou zcela promyšlené a naplánované. K tomu doplnila, že nejhorší bolesti má, že když je zcela bez pohybu, stále je nutno rehabilitovat a procvičovat. V podstatě jediná činnost, kterou může dělat bez větších obtíží je plavání, zvládá chůzi na kratší vzdálenosti. Denně musí rehabilitovat doma, provádí cvičení, která jí ukázali na fyzioterapii. Pokud by tyto aktivity byť jen jeden týden vynechala, tak jí noha začne bolet opravdu velice intenzivně, silně, a to i v noci, nicméně i když takto procvičuje, tak o noze ví. Z toho důvodu je ve stresu, co by se stalo, kdyby ulehla např. s chřipkou, nejvíce se obává stáří až nebude mít sílu na fyzické aktivity apod. Nehodou utrpěl i její společenský život, který je od nehody v podstatě neexistentní, většina sociálních kontaktů byla spjata se sportem, který nezvládá a kromě toho nemá na nic čas, neboť z důvodu rehabilitací a lázeňských pobytů zameškala mnohé povinnosti (zejména ohledně rodičů a rodinné nemovitosti), takže nyní vše dohání. Její současný život v podstatě vypadá tak, že chodí do práce a dále po doktorech, buď se svými problémy anebo s rodiči. Tyto návštěvy lékařů jsou pro ni nezvyklé, byla zdravou osobou, nikam takto nechodila, je to nepříjemné. Nemohla se např. účastnit ani posledního pracovního teambuidingu, neboť je tradičně plný sportovních aktivit, kde se lezlo po provazech apod., což by činit nemohla. Nemohla jít ani na koncert, kde se déle stojí, protože musí často měnit polohy, jinak ji levá noha intenzivně bolí, nevěří jí. Řídit auto je i nadále schopná, nicméně i delší sezení v autě je bolestivé, tzn. musí si dělat pauzy. Současnou situaci popsala tak, že je naprosto zdeptaná, nemůže se věnovat prakticky ničemu z toho, co měla ráda. Noha ji stále pobolívá jakoby v ní přeskakuje, není pevná, tzn., má i psychicky pocit, že jí může zradit, je to nepříjemné. Nemůže se smířit s tím, že namísto milovaného sportování a péče o své blízké bude sama trávit čas v lékařských zařízeních. Z budoucnosti má obavy. Svou osobnost však popsala jako odolnou a optimistickou, nikdy tedy nepřestane doufat a vždy se bude aktivně snažit, aby mohla svou osobní situaci vylepšit.

19. Znalec se při svém výslechu nejdříve vyjádřil negativně k postupu žalované, resp. její námitce, že při určení náležitého plnění vycházela ze závěrů vlastního lékařského přezkumu. K tomu uvedl, že ze zprávy vyplývá, že lékař na žádost pojištovny zjišťoval stav pouze z lékařské dokumentace, tedy bez vyšetření žalované. Poslední lékařská zpráva přitom byla k [datum], tedy půl roku před ustálením [podezřelý výraz] stavu. Již z toho důvodu nemohou být závěry lékaře pojišťovny validní a námitky žalované proti znaleckému posudku jsou liché. Uvedl, že v rámci zpracování jím vydaného znaleckého posudku byla žalovaná vyšetřována osobně [datum] a lékař dospěl k závěru, že k ustálení [podezřelý výraz] stavu došlo k [datum]. Žalobkyně byla pro zpracování znaleckého posudku vyšetřena specialistou tak, aby byl získán hodnověrný a správný nález. Tím specialistou byl Doc. Douša, v době výslechu znalce přednosta ortopedicko-traumatologické kliniky, tedy lékař s adekvátní specializací, značnými zkušenostmi a vysokým stupněm odbornosti. Jako závěr uvedl, že shledal lehké omezení hybnosti levé kyčle, omezení nebylo měřeno tak, aby bylo možno jej vyjádřit zcela exaktně – např. procentem. Není pravdivé tvrzení pojišťovny, že by druhou kyčel neposuzoval (žalovaná namítla, že bez zjištění stavu druhé kyčle není možno provést srovnání – pozn. soudu). Na straně číslo [hodnota] v objektivním nálezu je uvedeno, že vpravo je hybnost kyčle bez omezení. I z toho bylo ohodnoceno, že u levé končetiny je rozdíl proti zdravé končetině, a že jsou tam mírné potíže, jejichž projevy jsou v posudku exaktně popsány. [adresa] tedy zanechal trvalé následky ve smyslu lehkého omezení hybnosti levé kyčle a bolesti zad. Doc. Douša provedl kompletní ortopedický nález tak, jak je popsán ve znaleckém posudku a zaměřil se na poraněné části pohybového aparátu. Po provedení vyšetření byl proveden odborný pohovor se žalobkyní přímo znalcem. K pohovoru znalec uvedl, že žalobkyně na něj nebyla připravena, nevěděla, na co bude přesně tázána, odpovídala tedy zcela spontánně, o přiměřenosti jejích odpovědí není důvodu pochybovat, z celkového projevu znalec seznal, že se snaží spíše nalézt řešení, než problémy zveličovat. Na základě lékařských zpráv a vyšetření Doc. Douši pak znalec při pohovoru s klientkou dospěl k tomu, že jí uváděné obtíže jsou uvěřitelné a že takové obtíže má. Vyhodnocením zjištění z lékařských zpráv, vyšetření [podezřelý výraz] a odborného pohovoru byl tedy zpracován posudek. Znalec se vyjádřil k datu ustálení [podezřelý výraz] stavu tak, že po anamnéze doložené dokumentace v porovnání s ostatními zjištěnými skutečnostmi, není důvod pochybovat o tom, že k ustálení došlo rok od daného úrazu (po lázeňské péči, rehabilitacích atd.). K námitce žalované, která datum ustálení [podezřelý výraz] stavu napadla (po výslechu žalobkyně, která uváděla, že se vše stále vyvíjí a doufá, že bude lépe – pozn. soudu.) se znalec vyjádřil tak, že jakýkoli [podezřelý výraz] stav se může nějakým způsobem vyvíjet, ať k lepšímu nebo horšímu. Avšak v daném případě byl rok od úrazu dostatečnou dobou k tomu, aby bylo možno [podezřelý výraz] stav považovat za ustálený pro účely zpracování posudku o ztížení společenského uplatnění. Tím není úplně vyloučeno, že [podezřelý výraz] stav bude měnit (a to na obě strany – tedy zlepšovat i zhoršovat), ale to neznamená, že by po provedené léčbě a rehabilitacích nebyl rok od nehody již ustálen. Znalec zdůraznil, že účelem zpracování posudku o ztížení společenského uplatnění je vyhodnotit „ztrátu potencionality“ konkrétního posuzovaného. Jsou případy, kdy [podezřelý výraz] ztratí končetinu a je s protézou naprosto soběstačný, jiný s obdobným zraněním zůstane trvale ležící a vyžadující 24hodinovou pomoc. Proto je posudkem nezbytné stanovit ztrátu potencionality a subjektivní obtíže konkrétního posuzovaného vždy individuálně. V konkrétním případě bylo posuzováno, jak se změnil život žalobkyně, zjištěné obtíže jsou v posudku vyjádřeny v jednotlivých doménách. Není proto podstatné jaké je procentní snížení možnosti pohybu, úraz způsobil mírné avšak trvalé následky, které do života žalobkyně měly takový dopad jak je v posudku popsán. Konkrétně uvedl, že pokud někdo má obtíže s hybností kyčle – což je základní nosný kloub, který je zapojen v naprosté většině pohybů, avšak i jejich absenci – delší sezení, stání atd. - tak mu v podstatě činí problém jak stav, kdy je bez pohybu, tak ovšem i téměř každý pohyb. Tedy jak „stání za pultíkem“, tak i sezení, jízda v MHD, samozřejmě dřepy, kleky atd. Takový člověk se naučí se zraněním žít, ale obtíže stále má. Jeho pohybové schopnosti nikdy nebudou stejné jako před úrazem. Problém je to, že danému člověku vadí kromě většiny pohybů rovněž absence pohybu, neboť kyčelní kloub je kloub nosný, nemůže tedy ani delší dobu stát.

20. Ke konkrétním doménám zpochybňovaným žalovanou se znalec vyjádřil takto:

21. Doména 410 – měnění a základní pozice těla. V posudku je popsána jako lehké omezení hybnosti levé kyčle, bolesti levé strany pánve do poloviny zad s odkazem na textovou část posudku. Při výslechu znalec vysvětlil, že textovou částí posudku je myšlena strana 7 a 8, kde je uvedeno prokázání lehkého omezení hybnosti levé kyčle, z nějž vyplývá, že změna polohy do kleku a dřepu apod. musí činit obtíže. K tomu znalec doplnil, že pokud se jedná o pohyb v němž žalobkyně není omezena vůbec, je to v posudku označeno tak, že pohyb „zvládá bez obtíží“, pokud je uvedeno, že pohyb „zvládá“ je nutno předpokládat, alespoň mírnou obtíž. Pokud je v posudku tedy uvedeno, že klek a dřep zvládá, znamená to pouze tolik, že je schopna jej učinit, ale není logicky možné, aby jej činila alespoň bez mírných obtíží, pokud má omezenu hybnost kyčle. Tzn., že předmětný pohyb zvládá, ale buď s minimální obtíží nebo s dopomocí nebo tak, že více stojí na druhé noze atd. Tzn., že zvládá i delší stoj, ale musí jednu nohu odlehčit a stát více na druhé.

22. K námitce žalované, že znalcem uvedené položky D410 - měnění základní pozice těla a D415 - udržení pozice těla jsou duplicitní, neboť vyjadřují totéž znalec kontroval, že setrvání v poloze a změna polohy je rozdíl. Jedna znamená, že posuzovaný má problém dlouho vydržet v jednom pohybu, druhá, že obtíže mu ovšem činí i každá jeho změna.

23. Doména 435 – přemisťování předmětů pomocí dolních končetin. V posudku je odkaz na podrobnosti v textové části posudku. Při výslechu znalec vysvětlil, že v textové části (str. 7 a závěr na str. 12) je uvedeno, že úraz zanechal trvalé následky ve smyslu lehkého omezení hybnosti levé kyčle. Při mírném omezení hybnosti kyčelního kloubu logicky nelze pohybovat končetinami, přesouvat končetinami předměty, aniž by nedošlo k zapojení kyčelního kloubu.

24. Doména 470 – používání dopravy. Znalec vysvětlil, že doména zahrnuje stoupání do schodů, delší jízdu hromadnou dopravou, sed atd. Tedy opět všechny pohyby, kde je zapojen kyčelní kloub, prostě je. Není možné se přemísťovat bez zapojení kyčelního kloubu. Nelze nastoupit do autobus, sednout si v něm či delší dobu stát. Nutno je zohlednit, že dopravní prostředek jede „hrká“ každé takové hrknutí vyvolá bolest a obtíže zhoršuje.

25. Doména 475 – řízení. Zde se znalec obdobně vyjádřil tak, že problémem je už samotné nastoupení do automobilu, kdy je zapojen kyčelní kloub, rovněž tak ovládání pedálů vyžaduje pohyb kyčelního kloubu. I zde znalec uvedl, že žalobkyně sice autem jezdí, ale neznamená to, že jej může používat jako zcela zdravý člověk, tedy jezdit autem, řídit auto žalobkyně může, ale vyvolává jí to mírné obtíže.

26. Dále znalec vyvrátil duplicitu domén D470 – používání dopravy a doména D475 – řízení, tak, že má za to, že se dané domény nemohou vylučovat, protože jsou to dvě úplně odlišné činnosti. Řídit nebo být vezen něčím, je úplně něco jiného. Čili je namístě hodnotit obě tyto domény.

27. K duplicitě hodnocených domén 620 – získávání nezbytných věcí, 640 – vykonávání domácích prací znalec uvedl, že i zde se jedná o odlišné činnosti. [právnická osoba] jsou z logiky věci práce doma a shánění věcí naopak musí probíhat mimo domov čili není možné opět tyto položky sjednocovat nebo vylučovat.

28. Doména 845 a doména 850, které se týkají získání a udržení zaměstnání znalec uvedl, že je namístě opět hodnotit obě domény, neboť udržení zaměstnání znamená, zda je posuzovaný schopen setrvat ve stávajícím zaměstnání, na stejném pracovním zařazení jako před úrazem. Získání zaměstnání je naopak jeho schopnost V souvislosti s touto doménou znalec vysvětlil, že pokud má žalobkyně poruchu nebo omezení hybnosti levého kyčelního kloubu bude mu vyvolávat diskomfort jakákoliv sedavá práce, rovněž však jakákoliv práce s delším stáním či chozením. atd. atd. čili je jednoznačné, že pokud má někdo poruchu s hybností základního nosného kloubu, má alespoň mírné potíže téměř v jakékoli práci. A samozřejmě i v jejím získávání, neboť řada pracovních příležitostí je pro něj uzavřena. Proto uvedenou doménu v posudku uvedl jako spíše podhodnocenou, neboť žalobkyně nyní některé pracovní pozice nemůže vykonávat vůbec.

29. Soud provedení některých důkazů i zamítl. Jednalo se o výslechy [jméno FO] a [jméno FO], které měly vypovídat k životě žalobkyně a fotografiemi ze života žalobkyně před nehodou. Soud provedení těchto důkazů zamítl, neboť měl za to, že již provedenými důkazy (zejm. výslech žalobkyně, znalecké zkoumání a lékařská dokumentace) zjistil skutková zjištění ohledně života žalobkyně před nehodou a po něm v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí. Soud rovněž nezadával zpracování revizního znaleckého posudku, neboť posudek předložený žalobkyní ve spojení s výslechem znalce považoval za zcela obhájený.

30. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

31. Podle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „OZ“) při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

32. Podle § 2957 OZ: Způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho [podezřelý výraz], [podezřelý výraz] stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

33. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném pro rozhodné období (dle též „zákon o pojištění odpovědnosti“) se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Dle odst. 2 písm. a) tohoto ustanovení má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením.

34. Podle § 41 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 503/2020 Sb., o výkonu znalecké činnosti, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „vyhláška č. 503/2020 Sb.“), posudek obsahuje popis postupu znalce při analýze dat a výsledky analýzy dat.

35. Podle § 42 vyhlášky č. 503/2020 Sb.: Znalecký posudek musí úplně a srozumitelně zachytit postup, kterým znalec zpracoval znalecký posudek, včetně použitých metod a odůvodnění jejich použití. Použitou metodou se rozumí též použitý postup.

36. Aplikací daných právních norem na zjištěný skutkový stav dospěl soud k následujícím závěrům:

37. Soud v prvé řadě uvádí, že v projednávaném případě je dána pasivní věcná legitimace žalované. K poranění žalobkyně totiž došlo v příčinné souvislosti s nehodou, což ostatně účastníci nečinili sporným. Nárok proti žalované je pak odvozen od ustanovení § 6 zákona o pojištění odpovědnosti, neboť automobil, který dopravní nehodu způsobil, byl pojištěn u žalované (což žalovaná taktéž nečinila sporným). Mezi účastníky rovněž nebylo sporné, že společenské uplatnění žalobkyně bylo úrazem ztíženo, a proto žalovaná na tento nárok žalobkyni již částečně hradila. Všechny tyto skutečnosti soud pojal za nesporné a doložené a více se jimi tedy nezabýval.

38. Mezi účastníky tak zůstala sporná pouze otázka přiměřenosti výše ztížení společenského uplatnění, kterou se soud dále zabýval takto:

39. Nejvyšší soud rozvedl otázku stanovení přiměřeného zadostiučinění z ublížení na zdraví v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Podle tohoto rozhodnutí je úlohou soudu, aby obecnou právní úpravu naplnil svou úvahou. Ta však nemůže být nepodložená a libovolná, nýbrž musí být odůvodněna tak, aby bylo zřejmé, z jakých východisek soud vyšel a jaká kritéria použil. Jen tak lze vyhovět požadavkům přiměřenosti náhrady, legitimního očekávání účastníků a předvídatelnosti soudních rozhodnutí, jak je formuluje ustanovení § 13 OZ a ve své ustálené judikatuře dovozuje Ústavní soud [viz např. nález ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3500/18, body 19–22, nález ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 387/18, (N 138/90 SbNU 259), bod 19, nález ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 727/11, (N 209/63 SbNU 431), a nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 947/09, (N 56/56 SbNU 593)].

40. Za účelem stanovení přiměřené náhrady soudní praxe od roku 2014 využívá k výkladu § 2958 OZ nezávaznou pomůcku označenou jako Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, jejíž základní zásady byly publikovány pod č. 63/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní. Ostatně i důvodová zpráva k § 2958 OZ připouští, aby si soudní praxe vytvořila vlastní podrobnější pravidla, kterými eliminuje dopady odstranění relativně exaktního podzákonného předpisu.

41. Podkladem pro stanovení výše náhrady je zpravidla posudek znalce z oboru [podezřelý výraz], odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví (viz vyhláška č. 505/2020 Sb.; do [datum] odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, viz vyhláška č. 123/2015 Sb., zrušená ustanovením § 49 bodu 11 zákona č. 254/2019 Sb.). Pouze v jednoduchých případech se lze spokojit s odborným vyjádřením lékaře. Účelem posudku znalce, který disponuje příslušnou specializací, osvědčil k tomu potřebné znalosti a byl pro uvedený obor zapsán do seznamu znalců, je vytvořit pro soud dostatečně podrobný, strukturovaný a pochopitelný skutkový podklad, obsahující příslušný odborný lékařský závěr (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikované pod č. 39/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část [podezřelý výraz]).

42. Znalci nepřísluší, aby sám určil výši ohodnocení, neboť to je úkolem soudu. To však současně neznamená, že by posudek, v němž je částka odškodnění nadbytečně uvedena, byl jen z tohoto důvodu vadný a pro účely soudního řízení nepoužitelný (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 90/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

43. K tomu lze doplnit, že z povahy věci (doporučujícího charakteru Metodiky) není soudce povinen použít právě tuto metodu výkladu. Může zvolit a odůvodnit jinou, nicméně rozhodne-li se postupovat podle Metodiky, měl by jí doporučená pravidla respektovat (případně odůvodnit, v čem a proč se od ní odchyluje), aby tato pomůcka neztratila svůj význam pro sjednocování soudní i mimosoudní praxe, neboť výstupy z jednotlivých řízení, v nichž by s Metodikou bylo nakládáno odlišně, by nebyly vzájemně porovnatelné a vedly by k neodůvodněným rozdílům ve výši odškodnění ve skutkově srovnatelných případech (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

44. Tento přístup je již aprobován i judikaturou trestních senátů Nejvyššího soudu v rámci tzv. adhezního řízení. Například podle usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaného v časopise Trestněprávní revue č. 2/2018, byl tento systém vypracován za účelem objektivizace a medicínské klasifikace vytrpěných újem na zdraví. Postup popsaný v Metodice má naplnit zákonný princip slušnosti (§ 2958 věta druhá OZ) i požadavek legitimního očekávání (§ 13 OZ). Není důvod se od této judikatury odchylovat ani v občanskoprávních sporech, jde totiž o výklad téhož ustanovení občanského zákoníku jako v adhezním řízení před trestními soudy (viz opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

45. Závěry znalce však nelze převzít mechanicky. Takový postup je nesprávným použitím této Metodiky soudem a vede k nesprávné aplikaci § 2958 OZ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Způsob použití Metodiky znalcem je tedy součástí právního posouzení věci, a proto jeho konečné posouzení přísluší soudu.

46. Soud zohlednil citovaná obecná východiska a dospěl k závěru, že při určení výše peněžité náhrady při ublížení na zdraví žalobkyně je namístě vycházet právě z již několikrát odkazované Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, neboť soud neshledal důvodu pro odlišný postup. Metodika je pro určení výše náhrady za poškození zdraví široce využívána, a soud je tak názoru, že její využití vede k nastolení a zachování jednotného rozhodování a k odstranění neodůvodněných rozdílů ve výši odškodnění ve skutkově srovnatelných případech.

47. Soud má za to, že uvedeným závěrům nijak nebrání ani Nález Ústavního soudu č. I ÚS 1010/22 z [datum]. Soud má za to, že ze závěru citovaného nálezu naprosto nijak nevyplývá, že by soudům bylo odepřeno se znaleckými posudky využívajícími pravidla Metodiky pracovat a z jejich závěrů vycházet. Uvedený nález pouze zdůrazňuje již dříve nezpochybňovanou zásadu, že soudy nesmí přenášet rozhodovací činnosti tak, že by jeho závěry přejaly automaticky a dále je neverifikovaly. (Ostatně i z obsahu citovaného nálezu vyplývá, že je kasační zásah Ústavního soudu odůvodněn tím, že se soudy se závěry znaleckého posudku nevypořádaly, nikoliv to, že se jím vůbec zabývaly).

48. Jako podklad pro stanovení výše náhrady za utrpěnou újmu dle dané Metodiky tak soud využil znalecký posudek znalce [jméno FO], jehož závěry považuje za plně přezkoumatelné, podrobné, srozumitelné, a tvořící tak adekvátní skutkový podklad obsahující odborný lékařský závěr o újmě žalobkyně. Soud nepřisvědčil tvrzení žalované, že znalecký posudek by měl být nepřezkoumatelný, neboť v něm má absentovat dostatečný popis úvah znalce, který odkazuje na textovou část. Ze znaleckého posudku zřetelně plyne, že znalec zohlednil lékařskou dokumentaci, osobní odborné vyšetření žalobkyně Doc. Douši, z nějž vzešel úplný ortopedický obraz a odborný pohovor s posuzovanou žalobkyní. Takto pořízená zjištění znalec ve svých souvislostech vyhodnotil a dovodil, které položky je namístě ohodnotit, jaký počet bodů je těmto nutno přisoudit a kolik bodů celkově odpovídá konkrétním obtížím žalobkyně. U každé položky pak znalec v poznámce vysvětlil, z jakého důvodu tuto posoudil jako dotčenou zraněními žalobkyně. Znalec tedy splnil požadavky na znalecký posudek vyplývající z vyhlášky č. 503/2020 Sb. a jeho posudek je plně přezkoumatelný a jako takový představuje adekvátní odborný skutkový základ pro rozhodnutí soudu.

49. Soud se tedy zabýval tím, zda postupovala žalovaná správně, rozhodla-li se neodškodnit některé položky dle znaleckého posudku.

50. Znalec ve svém písemném posudku a při výslechu u soudu vysvětlil, že obtíže žalobkyně je nutno považovat za trvalé, pokud se týče hybnosti kyčelního kloubu levé nohy. Uvedl, že není nezbytné měřit konkrétně procentní omezení hybnosti, neboť bylo doloženo, že oproti zdravé pravé končetině je levá mírně omezena. Znalec vysvětlil důležitost kyčelního kloubu, jako hlavního kloubu nosného – jehož poškození působí bolest v dlouhodobějších stabilních pozicích, rovněž však zapojeného do téměř všech pohybů člověka. Z uvedeného vyplývá, že i mírné avšak trvalé poškození daného kloubu člověka omezuje prakticky ve všech sférách života.

51. Znalec se pak věnoval i konkrétním doménám, u nichž žalovaná namítala, že jsou uváděny duplicitně. V tomto směru soud nemá ničeho, co by dodal k logickému vysvětlení v rámci jeho výslechu znalce, jak je uvedeno v bodech tohoto 21 -28. Znalec vysvětlil všechny dotazované otázky (tedy rozdíl mezi získáváním a udržením zaměstnání, tím, kdy člověk řídí vozidlo a je naopak dopravou vezen, kdy člověk provádí práce v domácnosti a naopak shání něco venku apod.). Soud tak pro stručnost na tyto závěry plně odkazuje, neboť sám již při seznámení se s textem posudku dané skutečnosti takto chápal a byl-li by tázán, zodpověděl by je shodně jako znalec. Soud vysvětlení znalce považuje za logické, spravedlivé a odpovídající realitě a nepovažuje tak za podstatné, zda v obecné rovině duplicitní hodnocení těchto domén odpírá Klasifikace upravená dle Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (International Classification of Functioning, Disability and Health: ICF) pro účely Metodiky k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění, dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu, https://www.nsoud.cz/Judikatura/ns_web.nsf/0/88001E14AC64BB4EC125807A004A8F64/$file/C%20-%20Aktivity%20a%20participace%20-%20Sbirka.pdf (dále též „Klasifikace“), což namítala žalovaná. Tento dokument soud považuje pouze za podpůrný a doporučující a pokud znalec dovedl vysvětlit, proč se od něj v konkrétních případech odchýlil, neznamená to, že by se jím v obecnosti neřídil (což ve svém posudku uvádí) a jeho postupu nelze ničeho vytýkat.

52. S námitkami proti žalovanou konkrétně namítaným položkám řízení a pomoc druhým se soud rovněž neztotožnil.

53. Položka řízení zohledňuje schopnost kontrolovat nebo řídit pohybující se dopravní prostředek či zvíře, cestovat podle vlastního záměru nebo mít vlastní způsob přesunu, jako je auto, bicykl, člun nebo zvířetem tažený vůz. Aktivní využití dopravních prostředků bez ohledu na předchozí zapojení – jde o hodnocení ztráty potenciálu. Bylo prokázáno (závěry znalce a výslechem žalobkyně), že fyzický stav žalobkyně jí neumožňuje ujet v autě delší vzdálenost, aniž by si musela činit přestávku, na kole se jezdit snažila, pořídila i speciální sedlo, působilo jí to však úzkosti, nevěřila si a proto je jí i tato činnost znemožněna. Již tato skutečnost sama o sobě postačí k závěru, že došlo k zásahu do schopnosti dle dané položky. Soud tedy uzavírá, že bylo namístě odškodnit v rámci ztížení společenského uplatnění i položku D475 řízení.

54. Za oprávněně uplatněnou pak soud hodnotí i položku D660 (pomoc druhým). Ztotožňuje se se znalcem v tom, že daná položka jistě zohledňuje i ztrátu potenciálu. Jak v tomto ohledu uvádí Metodika, při určování peněžitého odškodnění je nutno vycházet ze základního ohodnocení nemateriální újmy při trvalých [podezřelý výraz] následcích (zejména odčinění morální újmy vzniklé zásahem do tělesné integrity, frustrace z trvalého poškození či ztráty tělesných orgánů, stresu a vypětí z překonávání nastalých obtíží, pozbytí ztráty životních příležitostí a možností, včetně abstraktní ztráty možností pracovního uplatnění a zapojení se do dalších životních činností) a dospět tak k proporcionálnímu vyjádřením ztráty průměrného potenciálu pro určitý typ postižení. Z výslechu žalobkyně vyplynulo, že jsou na její pomoc odkázáni stárnoucí rodiče, s nimiž bydlí v jedné nemovitosti (otec 86 let nevychází z domu, matka potřebuje dopomoc, oba je nutno vozit k lékaři, obstarat jim jídlo, úklid, administrativní záležitosti atd.). Právě v případě žalobkyně tak je zjevné, že tato položka není duplicitní pouze s pracemi v domácnosti či sháněním věcí, neboť zahrnuje činnosti náročné i po psychické stránce, jedná se o činnosti komplexního charakteru (od pomoci s těžkým nákupem, po dovoz k lékaři a od něj, včetně pobytu v čekárnách, pomoci do schodů apod.) Žalobkyně vysvětlila, jaký na ni má psychický dopad to, že je v těchto činnostech omezena, deptá ji, že je pro rodiče není schopna již vykonávat jako dříve a naopak je sama odkázána na pomoc. Rovněž uvedla, že má nyní v souvislosti s tím vyšší finanční náklady, když musí platit za činnosti, které by byla schopna dříve činit sama. Dodat lze, že daná položka je obecná, a týká se tak i péče o jiné osoby než o rodiče. Soud je tedy názoru, že žalovaná měla odškodnit i tuto položku.

55. Pro úplnost pak soud dodává, že se zabýval i námitkou žalované, že doposud nedošlo k ustálení [podezřelý výraz] stavu, neboť sama žalobkyně u výslechu uvedla, že dále rehabilituje a doufá ve zlepšení. Soud se v tomto směru plně ztotožnil se znalcem, že k ustálení [podezřelý výraz] stavu došlo [datum], tedy rok po úrazu. To lze dovodit z lékařských a zejména propouštěcích zpráv, z nichž plyne, že žalobkyni jsou sice doporučovány další přiměřený pohyb (plavání a krátké procházky) a autorehabilitace dle pokynů fyzioterapie, nikoliv však pro vyléčení, ale naopak musí tento režim žalobkyně dodržovat již doživotně. Znalec pak dodal, že v případě obdobných zranění ustálení [podezřelý výraz] stavu trvá cca rok, což je soudu známo i z úřední činnosti v jiných obdobných sporech. V řízení bylo prokázáno trvalé zhoršení kvality života v řadě oblastí života žalobkyně, přes pracovní život po osobní záliby, společenský život a dále i rodinný život. Bylo by absurdní vykládat skutečnost, že žalovaná se aktivně snaží svůj [podezřelý výraz] stav nadále aktivně zlepšovat a oprávněně ve zlepšení doufá (přičemž právě optimistické a aktivní osobnostní vyladění žalobkyně se soudu jeví jako obdivuhodné a chvályhodné) jako důkaz opaku ustálení [podezřelý výraz] stavu. V takovém případě by totiž k jeho ustálení nedošlo nikdy.

56. Soud tak uzavírá, že po zhodnocení závěrů znalce optikou pravidel nastavených Metodikou a po vypořádání námitek žalované dospěl k tomu, že znalec postupoval správně. Při procentní hodnotě [hodnota], která představuje součet procentního ohodnocení jednotlivých obtíží zjištěných znalcem z výchozí rámcové částky [částka] bez uplatnění modifikačního koeficientu, tak činí peněžitá náhrada za ztížení společenského uplatnění žalobkyně zaokrouhlená na celé koruny [částka].

57. Tuto částku pak soud považuje za zcela přiměřenou při zohlednění konkrétních okolností případu. Soud neopomněl, že žalobkyně byla obětí dopravní nehody zcela nevinně, jako chodec. Byla přitlačena nezabržděným vozidlem na jiné vozidlo. Již tato zcela neočekávatelná a nezvyklá situace pro ni musela být traumatizující, i kdyby jí nezpůsobila fyzická zranění. Utrpěla zlomeninu ramének stydké kosti a zlomeninu kyčle, tedy v místech, kde je kosterní systém ženy velice křehký a celkově se jedná o místo „choulostivé“, na něž není běžné soustředit pozornost cizích osob. Soud vycházel z toho, že účelem ztížení společenského uplatnění má být náhrada do budoucna, tedy odškodnění toho, že poškozený přišel o „lepší budoucnost“. Z tohoto hlediska se samozřejmě žádná částka nemůže jevit jako dostatečná, neboť žalobkyně by si nepochybně raději volila to, aby k úrazu vůbec nedošlo a její život plynul dále jako předtím, než jakékoliv finanční odškodnění. To však soud zajistit nemůže. Při určení částky způsobilé alespoň částečně žalobkyni kompenzovat újmu ze ztížení společenského uplatnění tak soud vycházel z toho, že v konkrétním případě jde o újmu trvalou, není naděje, že žalobkyně bude někdy zcela bez obtíží, jakoby k úrazu nedošlo. Celkově tedy musí změnit své návyky, nutno je přihlédnout i k tomu, že ponese náklady na aktivity, které by nést nemusela. To všechno je pro žalobkyni tíživé i po psychické stránce, což zcela hodnověrně vysvětlila ve svém výslechu. K životu žalobkyně před nehodou bylo v řízení jednoznačně doloženo, že žalobkyně byla zcela soběstačnou, schopnou, výkonnou, aktivní, společenskou ženou, na kterou okolí spoléhalo (ať se jedná o sportovní partnery či rodiče). Středobodem jejího života byl sport, který pro ni nebyl pouhou zábavou a výplní času, ale koncentroval se kolem něj skutečně celý její život – tedy jak osobní, tak společenský, ale i pracovní. Právě sportovními aktivitami totiž žalobkyně kompenzovala stres z práce a sport je v jejím zaměstnání užíván i jako tmel vztahů na pracovišti (např. sportovně založené teambuildingy, kterých se již žalobkyně nemůže účastnit). Žalobkyně v tomto směru byla neobvykle akční, věnovala se sportům v širokém spektru, a to i netradičním aktivitám. Každý týden veslovala, a to s kamarádem, s kamarádem rovněž jezdila na kole (– zde si lze rovněž představit utlumení přátelského vztahu), chodila na dlouhé túry, lyžovala, bruslila apod.. Chodila i tančit, to rovněž nyní nemůže – právě tanec přitom je rovněž příjemnou formou socializace. Jako velice podstatnou soud vyhodnotil i změnu v oblasti péče o rodiče, kteří na žalobkyni spoléhali a ona si byla jista, že bude schopna jim i nadále pomáhat, a to nejen péčí o ně, ale rovněž péčí o společnou nemovitost včetně zahrady. Ve všech těchto činnostech bude již navždy limitována, či z nich zcela vyloučena. Soud žalobkyni zcela uvěřil, že je ze shora uvedených důvodů naprosto oprávněně zdeptána a přitom zbavena způsobu, kterým byla zvyklá se s psychickou nepohodou vyrovnat – sportu. Z těchto hledisek se částka cca [částka] poskytnutá žalovanou coby kompenzace lepší budoucnosti jeví jako zcela nepřiměřeně nízká.

58. Soud pak provedl i komparaci rozhodovací praxe, ačkoliv samozřejmě mezi jednotlivé případy ztížení společenského uplatnění nelze klást rovnítko, neboť jak správně nadnesl při svém výslechu znalec, stejné (obdobné) zranění, bude mít na každého člověka jiné dopady a proto je také nezbytný zcela individuální přístup. Přesto soud shrnuje, že výše ZSÚ při nehodách je v řadě případů stanovována v milionových částkách, byť zranění bývají závažnější s ohledem na to, že se jedná o nehody v provozu (jedoucí vozidla). V konkrétním případě soud samotný mechanismus zranění, kdy se na žalobkyni jako chodkyni rozjelo stojící vozidlo, vyhodnocuje jako zvýšeně závažný po psychické stránce, neboť nic takového běžně uvažující člověk nemůže předpokládat, zatímco nehodovost provozu je běžně známá. Oproti tomu soud vycházel např. z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], kde žalobkyně měla po nehodě trvalé následky bolesti krční páteře a zad, soud přitom jako přiměřené uznal ZSÚ ve výši [částka], obdobně pro bolesti zad po nehodě Obvodní soud pro [adresa] v rozsudku [spisová značka] vyhodnotil jako oprávněný nárok na ZSÚ ve výši [částka]. Původní zranění v daných případech lze sice hodnotit jako těžší, obě žalobkyně však byly podstatně méně aktivní (i starší) než žalobkyně v konkrétním případě.

59. Ze všech shora uvedených důvodů tak soud vyvodil, že částka cca [částka] hrazená žalovanou je způsobilá újmu žalobkyně kompenzovat pouze cca jednou polovinou a má za to, že žalobkyní požadovaná (znalcem vyčíslená částka) je spíše podhodnocena. Vzhledem k tomu, že soud však nemůže přiznat více, než kolik žalobce požaduje, vyhověl žalobnímu nároku tak jak byl podán.

60. Žalobkyně požadovala uhradit částku [částka] celkem, žalovaná žalobkyni z uvedené částky již uhradila [částka]. Zbývá tak uhradit [částka].

61. Výrokem I tohoto rozsudku proto soud rozhodl tak, že žalovaná je povinna žalobkyni uhradit [částka]. Soud pak žalobkyni přiznal i právo na uhrazení souvisejícího úroku z prodlení z dané částky v zákonné výši jdoucího ode dne [datum], tedy ode dne následujícího po dni, který žalobkyně určila jako nejzazší den pro uhrazení dané částky v předžalobní výzvě.

62. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] včetně osmi paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

63. Konečně pak ve vztahu k výroku III rozsudku soud konstatuje, že bylo třeba, co do základu, rozhodnout o náhradě nákladů řízení na straně státu, který hradil znalečné (za výslech znalce [jméno FO]) a zároveň nepřijal se žalobou soudní poplatek, od jehož úhrady byla procesně úspěšná žalobkyně osvobozena. Tento se tak přenáší na procesně neúspěšnou žalovanou. Soud o těchto nákladech rozhodl podle § 148 o. s. ř. tak, že jejich náhradu uložil podle výsledků řízení žalované.

64. O lhůtách k plnění rozhodl soud u výroků podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

Poučení