18 C 16/2022 - 237

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Nevole ve věci žalobkyň: 1) [Jméno žalobkyně A], narozená [Datum narození žalobkyně A] bytem [Adresa žalobkyně A], 2) [Jméno žalobkyně B], narozená [Datum narození žalobkyně B] bytem [Adresa žalobkyně B], obě zastoupeny advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A], proti žalovaným: 1) [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A], 2) [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B][Anonymizováno] 3) [Jméno žalované C], narozený [Datum narození žalované C] bytem [Adresa žalované C], všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B], o: určení vlastnictví pozemkům - parc. č[Anonymizováno] parc. č. [Anonymizováno], takto:

Výrok

I. Určuje se, že část pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – trvalý porost, nacházející se v katastrálním území [adresa], obec [adresa], označená v Geometrickém plánu číslo [hodnota]–[Anonymizováno], ověřeném dne 20. 9. 2019, [tituly před jménem] [jméno FO], úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem, jakožto parc. č. [Anonymizováno] – travní porost, nacházející se v katastrálním území [adresa], obec [adresa], byla, ke dni 24. 6. 2017, vlastnictvím pana [jméno FO], narozeného dne [datum] a zemřelého dne [datum].

II. Všichni žalovaní jsou povinni, společně a nerozdílně, zaplatit oběma žalobkyním, oprávněným z tohoto titulu rovněž společně a nerozdílně, na náhradě nákladů řízení, k rukám právního zástupce žalobkyň, [Jméno advokáta A], advokáta, částku ve výši 86 720 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou, ze dne 12. 1. 2022, se obě žalobkyně domáhaly určení, že část pozemku, parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno]1, druh pozemku: trvalý travní porost, nacházejícího se v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaného na listu vlastnictví č. [hodnota], u [právnická osoba] pro hlavní město [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], kterážto část byla označena v Geometrickém plánu - č. [hodnota], ověřeném dne 20. 9. 2019, [tituly před jménem] [jméno FO], úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem, jakožto parcelní číslo [Anonymizováno] - travní porost, tak že, tedy, tato část předmětného pozemku byla, a to ke dni úmrtí pana [jméno FO], vlastnictvím tohoto zesnulého, tedy pana [jméno FO], [datum] a zemřelého dne [datum].

2. Žalovaní však s tímto nárokem obou žalobkyň nesouhlasili a tvrdili, že nárok žalobkyň není v souladu se skutečným stavem věcí, a proto žalovaní trvali na tom, že vlastnictví k té části pozemku [Anonymizováno], která je, podle Geometrického plánu č. [hodnota] [Anonymizováno] vyhotoveného [tituly před jménem] [jméno FO], a ověřeného [tituly před jménem] [jméno FO], dne [datum] označena jakožto pozemek parc. č[Anonymizováno] (a jedná se tak o onen sporný pozemek), nenáleží žalobkyním, takže onen sporný pozemek stále je, a vždy byl, ve vlastnictví [jméno FO] (žalovaného č. [hodnota]), a [Jméno žalované B] (žalované č. [hodnota]), a to jakožto součást jejich společného jmění manželů, neboť vždy byl, a stále je, integrální součástí jejich pozemku - parc. č. [Anonymizováno]

3. Podepsaný soud ve věci již jednou rozhodnul, a to rozsudkem, vydaným dne [datum], pod č.j. [spisová značka], kterým žalobu zamítnul, ale kterýžto rozsudek byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze, jakožto soudu odvolacího, vydaným dne 31. 8. 2023, pod č. j.: [spisová značka], s tím, že pokud se jednalo o další postup v rámci tohoto řízení, tak v souvislosti s tím, co uzavřel tedy odvolací soud, a kterýžto právní názor je pro zdejší soud závazný, tak tedy, v dalším řízení, konaném u zdejšího soudu, se soud I. stupně měl zabývat meritem věci, a tedy otázkou vlastnictví ke spornému pozemku pana [jméno FO], a to ke dni [datum], a tedy ke dni jeho úmrtí.

4. Odvolací soud tedy, de facto, a to tím, že zdejšímu soudu uložil povinnost zabývat se meritem věci, vlastně podpořil právní názory strany žalující, a tak z toho tedy, pro podepsaný soud, vyplynulo i to, že zde je dán naléhavý právní zájem žalobkyně č. [hodnota]) i žalobkyně č. [hodnota]) na požadovaném určení vlastnictví, a to ve smyslu ust. § 80, o. s. ř., i když se strana žalovaná opakovaně vyjadřovala tak, že i nadále setrvává na svém stanovisku, předestřeném v tom směru, že zde dobrá víra pana [jméno FO] dána nebyla, nicméně, i přesto však bylo povinností zdejšího soudu poučit stranu žalující o nezbytnosti prokázat existenci dobré víry, na straně zesnulého pana [jméno FO], a to ohledně jeho vlastnického práva, což zdejší soud učinil, a poučil tedy stranu žalující v souladu s ust. § 118a, odst. 3, o. s. ř., o nezbytnosti unést zde důkazní břemeno, a to ve smyslu existence dobré víry zmíněného pana [jméno FO].

5. Zdejší soud tedy provedl dokazování řadou listinných důkazů, z nichž bylo zjištěno, že po ukončení pozůstalostního řízení, po zemřelém [jméno FO], se v souvislosti s oním stavebním řízením, vedeném o odstranění nepovolené stavby, vybudované zemřelým, v roce 2019 zjistilo, že se dotyčná nepovolená stavba nachází na části pozemku - parc. č. [Anonymizováno], který, jako celek, je zapsán v katastru nemovitostí jakožto vlastnictví žalovaných č. [hodnota]) a č. [hodnota]). Stavební řízení o odstranění dotyčné stavby je nyní přerušeno až do ukončení probíhajícího řízení o určení vlastnictví k dotčenému pozemku (zjištěno z dopisu Městské části [adresa], Úřadu městské části, Odboru stavebního, jímž byli žalovaní vyzváni, aby doložili rozhodnutí nebo jiné opatření stavebního úřadu, kterým by byla povolena stavba na pozemku – parc. č[Anonymizováno] v jehož jižní části se dotyčná stavba nachází, a to při hranici se sousedním pozemkem - parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa], jakož zjištěno i z nesporných tvrzení účastníků).

6. Zemřelý [jméno FO] zakoupil, jak zdejší soud zjistil, již v roce 1984, od manželů [jméno FO], rozestavěný rodinný domek č. p. [Anonymizováno], spolu s pozemkem - parc. č. [hodnota], dále se zahradou - parc. č. [hodnota], následně dělenou na pozemky – parc. č. [Anonymizováno], a též i s loukou - parc. č. [hodnota] (zjištěno z Notářského zápisu, sepsaného tehdejším Státním notářstvím pro [adresa], pod označením [Anonymizováno] [datum], a jehož obsahem byla Kupní smlouva, v níž převodci byli manželé [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], přičemž nabyvatelem byl právě shora zmíněný [jméno FO]).

7. Pokud se jedná o onen sporný pozemek, resp., o onu část pozemku - parc. č. [Anonymizováno] trvalý porost, nacházející se v k. ú. [adresa], obec [adresa], tak se tedy jednalo o část, označenou v Geometrickém plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno], ověřeném dne 20. 9. 2019, [tituly před jménem] [jméno FO], úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem, jakožto parc. č. [Anonymizováno] – travní porost, nacházející se v k. ú. [adresa], obec [adresa] (zjištěno z Geometrického plánu č. [hodnota][Anonymizováno]).

8. Na základě Darovací smlouvy, ze dne 27. 3. 2017, daroval [jméno FO], a tedy ještě v době, kdy byl naživu, žalované č. [hodnota]), a tedy [Jméno žalobkyně A], svůj spoluvlastnický podíl v rozsahu dvou ideálních třetin (2/3), ve vztahu k celku, a to právě na pozemku – stavební parcele – č. [Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 115 m2, jehož součástí je stavba – [adresa] – objekt k bydlení, kterážto stavba je umístěna na pozemku parc. [Anonymizováno], když dále je součástí takto darovaných nemovitostí i pozemek parc. č. [hodnota] – zastavěná plocha a nádvoří – způsob využití: zbořeniště, o výměře 25 m 2, a konečně i zahrada – parc. č. [Anonymizováno] – o výměře 948 m2, a též pak i pozemek – parc. č. [hodnota] – trvalý travní porost, o výměře 363 m 2, vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa] (zjištěno z Darovací smlouvy ze dne [datum]).

9. A i když tedy žalovaní svorně tvrdili, že zde naléhavý právní zájem strany žalující, na požadovaném určení, ve smyslu ust. § 80, o. s. ř., dán není, jelikož se v tomto případě jedná o aktiva dědictví, ke kterým se, v pozůstalostním řízení, a to podle § 172, odst. 2, zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních („z. ř. s.“), nepřihlíží, tak, ovšem, dle závazného právního závěru, vysloveného odvolacím soudem, v onom zrušovacím usnesení (viz výše – č. j.: [spisová značka]), nemohl zdejší soud tuto argumentaci zohlednit, zvláště když obě žalobkyně tvrdily, že pan [jméno FO] získal onen pozemek vydržením, a proto tedy soud zaměřil své zkoumání právě na vyřešení oné otázky, týkající se předmětného vydržení, a čímž tak zdejší soud přikročil k plnění pokynů, udělených mu nadřízeným soudem.

10. Mezi oběma stranami však bylo nesporným to, že zde došlo k uzavření oné, již výše zmíněné, Darovací smlouvy - ze dne 27. 3. 2017, když v této souvislosti však soud zjistil, že zde došlo k uzavření dokonce dvou darovacích smluv, a tedy jak oné Darovací smlouvy ze dne 27. 3. 2017, tak i další (a tedy, vlastně, předchozí) Darovací smlouvy - ze dne 31. 1. 2012, a na základě čehož tedy manžel žalobkyně č. [hodnota]), pan [jméno FO], daroval žalobkyni č. [hodnota]) ony pozemky - parc. č. [Anonymizováno]. č. [hodnota], parc. [Anonymizováno] a parc. č. [hodnota], přičemž, v roce 2012, došlo k darování spoluvlastnických podílů na těchto nemovitostech v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti jedné třetiny (1/3), ve vztahu k celku, a poté, tedy v onom roce 2017, pak ještě i v rozsahu oněch dvou třetin (2/3) ve vztahu k celku, takže, na základě obou těchto Darovacích smluv, vlastně byl na žalobkyni č. [hodnota]) převeden i onen sporný pozemek, resp., jeho shora označená část.

11. V souvislosti se zkoumáním otázky, týkající se onoho procesu vydržení vlastnictví, na straně [jméno FO], se tedy zdejší soud musel zabývat i obsahem rozsudku, vydaného Obvodním soudem pro [adresa], pod č. j.: [spisová značka], ze dne [datum], jímž podepsaný soud rovněž doplnil dokazování, a to včetně celého, k tomuto řízení připojeného, soudního spisu, a z nějž vyplynulo, že žaloba, kterou tehdy, v roce 1996, podali manželé [jméno FO] a [Jméno žalované B] (ve zdejším řízení v postavení žalovaných č. [hodnota] a č. [hodnota]), a to tak, aby žalovaný [jméno FO] byl povinen odstranit svůj plot z parcely č. [Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], se zamítá. Z obsahu tohoto rozsudku dále vyplynulo i to, že žalovaný (tedy [jméno FO] – tehdy v postavení žalovaného) získal vlastnictví ke sporné části dotčeného pozemku (parc. č. [Anonymizováno]) vydržením. Tento rozsudek, i když, dle názoru podepsaného soudu, tehdy, a to z poněkud nepochopitelných důvodů, vlastně nevyčerpal celý předmět dotyčného řízení, když původní žaloba zněla na „odstranění oplocení a na vydání pozemku“, zatímco zmíněný rozsudek vyřešil pouze otázku odstranění oplocení, ovšem nikoliv již otázku onoho vydání pozemku, což ale, asi, tehdy nikomu nevadilo, a proto je tedy, především, s podivem, že to tehdy vůbec nevadilo žalobcům (zde v postavení žalovaných č. [hodnota]. a 3), když následně, v odvolacím řízení, byl též z jejich strany použit i pojem „vyklizení“, tak, nicméně, i sám odvolací soud však tehdy řešil zase pouze onu otázku odstranění oplocení, ale nikoliv již otázku vydání či vyklizení pozemku, přičemž, navíc, na straně č. [hodnota], onoho potvrzujícího rozsudku (č. j. [spisová značka]), je dokonce obsažena i písařská chyba, když je zde uvedeno, že „žalobce předmětný pozemek vydržel“, ač se tehdy mělo nepochybně jednat o žalovaného ([jméno FO]) v tehdejším řízení, ale ani toto ovšem žalovaným (v nynějším řízení - tehdy v postavení žalobců), velmi pravděpodobně nevadilo, když vlastně, proti takto neúplnému rozhodnutí, v němž byla zcela pominuta ona otázka vydání či vyklizení pozemku, nikterak neprotestovali a ničeho, za účelem případného doplnění takto tehdy učiněného rozhodnutí, neprotestovali a dokonce ani ve zdejším řízení vůbec netvrdili, že by tak tehdy učinili.

12. Shora zmíněný rozsudek soudu I. stupně (č. j.: [spisová značka], ze dne [datum]) pak byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze, jakožto soudu odvolacího, vydaným pod č. j.: [spisová značka], ze dne [datum], jenž nabyl právní moci dnem [datum], když tímto rozsudkem byl tedy nejenže potvrzen onen, již shora zmíněný, rozsudek zdejšího soudu, vyhlášený dne [datum], nýbrž v něm bylo opět výslovně konstatováno i to, že v tomto případě došlo k vydržení vlastnictví, a to právě [jméno FO]. Ani tehdy však, s takto neúplným výrokem, v němž vůbec tehdy nebyla řešena ona otázka vydání či vyklizení dotčeného pozemku, nýbrž pouze otázka, týkající se odstranění oplocení, žalovaní (tam v postavení žalobců) ničeho nepodnikli.

13. Je tedy zjevné, že od ledna 2001 (tedy od 12. 1. 2001) až do smrti [jméno FO] vlastně nikdo ze žalovaných proti takto tehdy zjištěnému skutkovému stavu nebrojil, přičemž, v této souvislosti, tedy podepsaný soud uvěřil žalobkyni č. [hodnota]), v rámci jejího účastnického výslechu, v tom, že [jméno FO] byl, od onoho roku 2001 až do roku 2017, přesvědčen o tom, že dotčená část předmětného pozemku je v jeho vlastnictví, zvláště když toto jeho vnitřní přesvědčení bylo podpořeno, navíc, i pravomocným soudním rozhodnutím, jímž nepochybně museli disponovat i žalovaní.

14. Podepsaný soud tedy shrnuje, že žalovaní vlastně neučinili ničeho, čímž by se domáhali určení svého vlastnického práva, k dotčené (sporné) části předmětného pozemku, když se tedy, a to naprosto neúspěšně, domáhali, v onom roce 1996, pouze odstranění onoho oplocení (viz výše).

15. Zdejší soud dále, ve shora popsaných souvislostech, disponuje i právními názory, vyslovenými nadřízeným soudem (tedy Městským soudem v Praze, jakožto soudem odvolacím), jež jsou vtěleny do onoho rozsudku ze dne [datum], který nabyl právní moci dnem [datum], a i když tyto názory nejsou pro podepsaný soud vysloveně závazné, tak i přesto se však jedná o názory soudu nadřízeného, jimiž bylo už tehdy postaveno na jisto to, že nyní již zesnulý [jméno FO] vydržel dotčenou část předmětného pozemku, což nepochybně muselo vést k jeho vnitřnímu přesvědčení o tom, že tomu tak je, zvláště když v tomto ohledu bylo vydáno i pravomocné soudní rozhodnutí.

16. Dále zdejší soud konstatuje, že tentýž nadřízený soud, a tedy Městský soud v Praze, ve svém zrušujícím usnesení – č. j.: [spisová značka], jímž tedy došlo ke zrušení onoho předcházejícího rozsudku zdejšího soudu, najisto konstatoval, že se, v tomto konkrétním případě, nejedná o spornou pohledávku dědictví, takže tento právní názor samozřejmě je pro zdejší soud závazným.

17. Z výše popsaných skutkových zjištění tedy plyne, že pan [jméno FO] až do roku 2017 (již od roku 2001), a tedy zjevně déle nežli 10 let, věděl, že dotčený pozemek je jeho vlastnictvím, měl k tomu i pravomocná soudní rozhodnutí, a pokud tedy předtím došlo k nějakým tahanicím či nesrovnalostem, mezi účastníky tohoto řízení, což, jak z jejich nesporných tvrzení vyplynulo, se odehrálo v roce 1995, tak tyto rozpory však byly vyřešeny právě v lednu 2001, a i když žalovaní argumentovali tak, že [jméno FO] nikdy nepodal takovou žalobu, za svého života, na základě níž by se domáhal určení svého vlastnického práva, tak, ale, z logiky věci vyplývá, že to spíše měli být žalovaní, kteří se takového určení měli domáhat, jelikož to byli oni, kdo nedisponoval žádným soudním rozhodnutím, resp., takovým, které by jejich vlastnictví potvrzovalo, a to zvláště za situace, kdy nejenže neuspěli se svým návrhem na odstranění oplocení, nýbrž, když zcela pominuli i svůj původní návrh na vydání či vyklizení dotčeného pozemku (viz výše).

18. A i když se v onom letitém řízení, vedeném u Obvodního soudu pro [adresa], ve věci sp. zn.: [spisová značka], nejednalo o návrh na určení vlastnického práva, tak, ale, z tam provedeného dokazování zjevně vyplynulo, že [jméno FO] dotčený pozemek vydržel, jak již bylo řečeno výše.

19. Dále pak soud doplnil dokazování ještě i Znaleckým posudkem, ze dne [datum], který byl přiložen k oné Kupní smlouvě ze dne [datum], a na základě které pan [jméno FO] nabyl onen pozemek – parc. [Anonymizováno], do svého vlastnictví, a též pak soud doplnil dokazování i Žádostí o kolaudaci domu na pozemku p. č. [Anonymizováno], včetně Geometrického plánu č. [hodnota] – [Anonymizováno], zpracovaného [právnická osoba], a i když jsou zde hranice předmětného pozemku zcela jasně rozeznatelné a i když s touto diskrepancí žalovaní opakovaně operovali, a to tak, že tím musela být dobrá víra na straně [jméno FO] tehdy určitě otřesena, nicméně, poté však veškeré takové případné pochybnosti, z toho vyvěrající, již ovšem byly překryty či rozptýleny právě oněmi oběma soudními rozhodnutími, o kterých se soud několikrát zmínil již shora (tedy viz oba rozsudky - sp. zn. [spisová značka] a sp. zn.: [spisová značka]), a z čehož tak vyplynulo, že onen sporný pozemek byl vlastnictvím [jméno FO], a to na základě vydržení jeho vlastnického práva.

20. A pokud se ještě jedná o historické souvislosti, prezentované v souvislosti s listinami, v nichž je zachycena korespondence, kdysi vedená mezi žalovanými a tehdejšími [právnická osoba], národním podnikem [Anonymizováno], čímž zdejší soud rovněž doplnil dokazování, pak soud konstatuje, že ani z těchto listin však nevyplývají takové pochybnosti, jež by byly určujícími pro zpochybnění vydržení vlastnického práva, na straně dnes již zesnulého [jméno FO], když z obsahu této korespondence vyplývá pouze to, že ani zmiňovaná socialistická organizace ([právnická osoba], národní podnik [Anonymizováno]), tehdy neměla žádnou povědomost o tom, že její budovy nekončí na hranici mezi pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [Anonymizováno], takže tato organizace tehdy vycházela z toho, že užívá celý pozemek parc. č. [hodnota], a žalovaní se proto tehdy obrátili právě na tuto, již zmiňovanou, organizaci ([právnická osoba], národní podnik [Anonymizováno]), když měli za to, že jejich pozemek je užíván právě touto organizací, což, koneckonců, potvrdily i obě žalobkyně, a což tak bylo vlastně nesporným, a i když zde existoval též i Geometrický plán [právnická osoba] (ze dne [datum]), který taktéž vzbuzoval určité pochybnosti, ohledně vlastnictví dotčené části předmětného pozemku, a s čímž rovněž operovali žalovaní, tak, ale, i tento Geometrický plán byl zpracován ještě předtím, nežli v dané věci rozhodoval Městský soud v Praze, a tedy před rokem 2001, a proto se tedy právě až onen rok 2001 stal naprosto určujícím momentem pro vydržení vlastnického práva [jméno FO].

21. Žalovanými neustále namítané okolnosti, které žalovaní charakterizovali jakožto nevyjasněné či snad podezřelé, a to ohledně osobního přesvědčení [jméno FO], ohledně onoho vydržení, jsou tedy vlastně irelevantní, když žalovaní nepředložili zdejšímu soudu žádný důkaz o tom, že by se o dotčený pozemek sami starali, že by též platili i příslušné daně z nemovitostí, jakož i že by se domáhali určení svého vlastnictví, a i když žalovaný č. [hodnota]), [Jméno žalované A], v rámci svého účastnického výslechu, a to k dotazu, položenému ohledně toho, proč se tedy nedomáhal určení svého vlastnického práva, soudní cestou, uvedl jen, poněkud lakonicky, to, že on sám dospěl k takovému názoru, že „přece se nebude domáhat něčeho, co je jeho vlastnictvím“, tak to je ovšem v určitém rozporu s původně koncipovaným zněním petitu oné letité žaloby, projednávané pod sp. zn.: [spisová značka] (viz výše), dle níž byla taková žaloba podána na vydání, resp., vyklizení, pozemku i na odstranění oplocení z něj, když ono vydání či vyklizení pak bylo jaksi zcela opomenuto a poté na dlouhou dobu (cca dvaceti let) vlastně usnulo.

22. Z výše popsaných důvodů tedy dospěl soud k závěru, že žalovaní vlastně neučinili ničeho, čím by se domáhali určení svého vlastnického práva, když po dobu trvající řady let nechali [jméno FO] dotčenou část předmětného pozemku obhospodařovat (zjištěno z účastnického výslechu žalobkyně č. [hodnota]).

23. A i když žalovaný č. [hodnota]), [Jméno žalované A], hovořil, v rámci svého účastnického výslechu, dokonce i o tom, že zde došlo i k fyzické potyčce mezi ním a [jméno FO] a že [jméno FO] mu dokonce nabízel i jakési finanční odstupné, které žalovanému č. [hodnota]) nepřipadalo adekvátní, tak k tomuto však došlo ještě v době před vydáním oněch soudních rozhodnutí, v nichž bylo proklamováno ono vydržení vlastnického práva [jméno FO] (viz oba rozsudky - sp. zn. [spisová značka] a sp. zn.: [spisová značka]), takže ani tyto okolnosti nyní nemohou, dle názoru podepsaného soudu, na oné existenci vydržení vlastnického práva, dnes již zesnulého [jméno FO], ničeho změnit.

24. Podepsaný soud tak dospěl k přesvědčení, že držba onoho sporného pozemku [jméno FO] byla poctivá a že byl splněn atribut vydržení nemovité věci, a tedy dobrá víra držitele.

25. V rámci tohoto řízení bylo prokázáno, že [jméno FO] nabyl svoje pozemky v dotčené lokalitě, a tedy pozemky - parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] - na základě Notářského zápisu - [Anonymizováno] dne [datum], a i když onen sporný pozemek mezi těmito pozemky v tomto Notářském zápise vyjmenován nebyl, tak tomu ani tehdy být nemohlo, jelikož o jeho existenci tehdy nikdo nevěděl. 26. [jméno FO] též, dne [datum], předložil onen, již shora zmíněný, Geometrický plán [právnická osoba] - ze dne [datum] (viz výše – body č. [hodnota]. a č. [hodnota].), a to k žádosti o přidělení čísla popisného, a dále, dne [datum], jej připojil k žádosti o povolení užívání svého domu, v k. ú. [adresa], a dále, dne [datum], k žádosti o zápis stavby - č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno] do katastru nemovitostí (zjištěno z těchto žádostí), a i když z onoho Geometrického plánu [právnická osoba] jasně vyplývá, že onen sporný pozemek nebyl součástí pozemku pana [jméno FO] - parc. č. [Anonymizováno], v k. ú. [adresa], tak tyto geometrické zápisy, z počátku devadesátých let, však nemohou, dle názoru podepsaného soudu, zpochybnit existenci dobré víry, na straně [jméno FO], a to v letech 2001 – 2017.

27. Pokud tedy žalovaní argumentovali tím, že dobrá víra pana [jméno FO] byla narušena a nelze ji zpětně nijak obnovit, či dokonce rekonstruovat, tak, ale, tato dobrá víra trvala (a nebylo nutno ji jakkoliv rekonstruovat) minimálně od roku 2001 asž do smrti pana [jméno FO] v roce 2017 (zjištěno ze svědecké výpovědi [jméno FO] a z obsahu účastnické výpovědi žalobkyně č. [hodnota]).

28. Pokud jde o právní posouzení věci, tak je zjevné, a zdejšímu soudu to výslovně uložil odvolací soud, že v dané věci bylo třeba posoudit otázku, zda pan [jméno FO], ke dni své smrti, vydržel vlastnické právo a zda je zde tedy splněna základní podmínka pro vydržení vlastnického práva, a tedy dobrá víra.

29. Podepsaný soud dospěl k závěru, že zde dobrá víra, na straně [jméno FO], dána byla, a to ve smyslu Nálezu Ústavního soudu ČR - ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 50/04 dle něhož: „Dobrá víra držitele se musí vztahovat ke všem právním skutečnostem majícím za následek nabytí věci nebo práva, které je předmětem držby. Je třeba ji hodnotit objektivně; nelze dospět k závěru, že za stejné situace by jedna osoba byla v dobré víře, a druhá nikoliv. Ze slov zákona „se zřetelem ke všem okolnostem“ vyplývá, že omyl držitele, ze kterého jeho přesvědčení o existenci drženého práva vychází, musí být omluvitelný. Omyl je omluvitelný, jestliže držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl a nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo.“ 30. Ve shora popsaných souvislostech je ovšem zjevné, že v důsledku oněch dvou soudních rozhodnutí (viz výše - oba rozsudky - sp. zn. [spisová značka] a sp. zn.: [spisová značka]) byla spíše otřesena či zpochybněna pozice žalovaných (tedy manželů [jméno FO]), ale nikoliv [jméno FO], jehož pozice tak zjevně mohla být utvrzena právě i nečinností žalovaných, kteří, jak již bylo naznačeno výše, od onoho ledna roku 2001 (datum právní moci obou rozsudků - sp. zn. [spisová značka] a sp. zn.: [spisová značka]) vlastně žádné další kroky, a to ve smyslu zpochybnění vlastnictví [jméno FO], nepodnikli, a kdyby tedy nebylo onoho dopisu od Městské části [adresa], Odboru stavebního, jímž byli žalovaní, až v roce 2019, a tedy až s odstupem cca dvou let od úmrtí [jméno FO], vyzváni k tomu, aby doložili rozhodnutí nebo jiné opatření stavebního úřadu, kterým by byla povolena stavba na pozemku – parc. č. [Anonymizováno], v jehož jižní části se dotyčná stavba nachází, a to při hranici se sousedním pozemkem - parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno], v k. ú. [adresa], obec [adresa], tak, vlastně, dle názoru podepsaného soudu, by pravděpodobně k žádnému sporu zde ani nedošlo.

31. Po právní stránce zdejší soud danou věc posoudil podle níže popsaných zákonných ustanovení.

32. Dle ust. § 80, o. s. ř., lze žalovat o určení, zda tu právní vztah, nebo právo, je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem o určení právního vztahu, nebo práva, je dán zejména tam, kde by, bez tohoto určení, bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se, bez tohoto určení, stalo jeho právní postavení nejistým.

33. Podle závazného právního názoru, vysloveného odvolacím soudem, lze dovodit, že zde naléhavý právní zájem žalující strany dán je, zvláště když soud zdejšímu soudu uložil povinnost zabývat se meritem dané věci, a tedy otázkou dobré víry na straně [jméno FO].

34. Žalobní návrh, domáhající se určení, nemůže být zpravidla opodstatněn tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Určovací žaloba má preventivní charakter a má poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, nežli dojde k porušení právního vztahu nebo práva. V žalobě o určení musí žalující strana vždy tvrdit a prokazovat skutečnosti, z nichž vyplývá, že, na požadovaném určení, skutečně má naléhavý právní zájem.

35. Dle ust. § 193, odst. 1, z. ř. s., objeví-li se, po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti, majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, popřípadě též pasivum pozůstalosti, soud o ně doplní v dosavadním řízení vyhotovený soupis nebo seznam o aktivech a pasivech pozůstalosti; to neplatí, jde-li o aktiva nebo pasiva, k nimž se v důsledku postupu podle § 162, odst. 2, věty druhé, dle § 172, odst. 2, věty druhé, nebo § 173, věty druhé, z. ř. s., nepřihlíží.

36. Dle závazného právního názoru, vysloveného odvolacím soudem, se zde však nejedná o takovou spornou pohledávku, k níž by se nemělo přihlížet, a to i přesto, že nová úprava řízení o pozůstalosti s poukazem na ust. § 193, odst. 1, věty za středníkem, z. ř. s., vylučuje, aby nová sporná aktiva pozůstalosti, která se objeví po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti, byla následně dodatečně projednávána, a proto tedy rozhodl podepsaný soud tak, jak je shora uvedeno.

37. Jak je, s největší pravděpodobností, naprosto všeobecně známo, tak k vydržení vlastnického práva k nemovitosti je nezbytná nepřerušená držba věci po dobu deseti let. Toto platilo jak za již dnes neúčinného občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb.), tak i za současně platného občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.).

38. Před přijetím zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2014, bylo možné držet nemovitou věc (resp., dle současné nauky právo k ní) když, za splnění příslušných předpokladů, bylo možno takovou věc i vydržet.

39. Pro takové období bylo zásadní tehdy platné ust. § 134, zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku („obč. zák. č. 40/1964 Sb.“), a to následujícího znění: „Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.“ 40. Tehdejší právní úprava, dle níž podepsaný soud tento konkrétní případ posoudil, tedy vycházela z požadavku na oprávněného držitele, který byl vymezen v § 130, odst. 1, obč. zák. č. 40/1964 Sb., a to následovně: „Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.“ 41. Jak již bylo naznačeno výše, tak [jméno FO], a to nejméně od ledna 2001, až do své smrti, zjevně disponoval pravomocnými soudními rozhodnutími, z nichž pro něj vyplývalo, že dotčenou část předmětného pozemku vydržel, i když se v dotyčných soudních rozhodnutích primárně řešila otázka odstranění oplocení, což ovšem pro pana [jméno FO], jakožto pro právního laika, zjevně nemohlo mít valného významu, a to právě vzhledem k onomu, zcela jednoznačnému, odůvodnění, předestřenému, ze strany soudů obou instancí, v tom smyslu, že dotčený pozemek vydržel.

42. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR, ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 22 Cdo 837/98 (a nověji např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR - ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2338/2014), bylo pro poměry občanského zákoníku - č. 40/1964 Sb., z čehož tedy zdejší soud vycházel, když počátek takové držby, v tomto konkrétním případě, musel nastat v onom lednu 2001, dovozeno, že držba nemovité věci (resp. práva k ní) byla možná i „contra tabulas“, a tedy i v rozporu se stavem, zapsaným v katastru nemovitostí.

43. Za účinnosti obč. zák. - č. 40/1964 Sb. - bylo tedy přípustné držet (i vydržet) pozemek, resp., právo k němu, i když dle zápisu v katastru nemovitostí žádné právo k takovému pozemku vydržiteli nenáleželo a ten by, při nahlédnutí do pozemkové evidence, danou skutečnost musel zjistit. Ale protože, jak již bylo uvedeno několikrát výše, pan [jméno FO] disponoval oněmi pravomocnými soudními rozhodnutími, z nichž vyplývalo, že to byl právě on, kdo dotčený pozemek vydržel, a též i vzhledem k nečinnosti žalovaných, jež vlastně trvala až do smrti pana [jméno FO] (jelikož jejich aktivita započala až teprve v roce 2019), pak tedy opravdu nezbývá, nežli uzavřít, že pan [jméno FO] skutečně musel být v dobré víře, ohledně toho, že mu dotyčný pozemek patří.

44. V této souvislosti je proto nutno odkázat i na usnesení Nejvyššího soudu ČR, ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3770/2020, v němž byla shrnuta dosavadní judikatura a v němž bylo řečeno, že oprávněnou držbu, a tedy i držbu způsobilou založit vydržení „nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného, výjimečně i více, například půjde-li o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu - ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1594/2004). Pro posouzení, jaký poměr ploch nabytého a skutečně drženého pozemku vylučuje dobrou víru nabyvatele o tom, že drží jen nabytý pozemek, nelze stanovit jednoznačné hledisko. Každý případ je tedy třeba posoudit individuálně (např. rozsudek Nejvyššího soudu - ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1261/2007).“ 45. V tomto konkrétním případě pan [jméno FO] sice znalcem v omyl uveden nebyl, nicméně, ona, již několikrát shora zmíněná, soudní rozhodnutí byla vydána až teprve s odstupem řady let od té doby, kdy byl zpracován onen, již rovněž shora zmíněný, znalecký posudek [právnická osoba] (k čemuž došlo již počátkem 90. let minulého století) a jímž operovali žalovaní.

46. Dále Nejvyšší soud judikoval, že skutečnost, že k vydržení v rozporu se stavem zapsaným v katastru nemovitostí mohlo dojít, byla umožněna i povahou zápisů v této pozemkové evidenci, které neovládala zásada materiální publicity, na což přiléhavě poukázal právě rozsudek Nejvyššího soudu - ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 646/2009, takto: „V platném právu pak není princip tzv. materiální publicity zápisů v katastru proveden tak, aby v některých případech skutečný vlastník musel ustoupit tomu, kdo nabyl pozemek od osoby, která byla v pozemkové knize jako vlastník zapsána, ač jím ve skutečnosti nebyla (tzv. vlastník knihovní).“ 47. Současná právní úprava je sice v mnohém odlišná, když základním předpokladem vydržení práva k nemovité věci je řádná, pravá a poctivá držba a uběhnutí desetileté vydržecí doby. Ustanovení § 994, o. z. (zák. č. 89/2012 Sb.) stanoví vyvratitelnou domněnku, dle níž se má za to, že držba je pravá, poctivá a řádná (takže opak tedy musí být prokázán).

48. Držba práva k nemovité věci je držbou práva k předmětu evidence v katastru nemovitostí. Uplatní se tedy ust. § 980 o. z., zejména pak zásada materiální publicity, vyjádřená takto: „Je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje.“ 49. V tomto ohledu lze tedy poukázat na určitý rozpor, jenž spočívá v tom, že sice jen držba v dobré víře může vést k vydržení věcného práva, takže zákon č. 89/2012 Sb., na jedné straně, sice stanoví domněnku pravosti, poctivosti i řádnosti držby, ale, na druhé straně, zase stanoví, že nikoho neomlouvá neznalost zapsaného údaje, o tom, že právo (např. vlastnické) k nemovité věci náleží určité osobě. O těchto údajích se však pan [jméno FO] zjevně, za svého života, však dozvědět ani nemohl, když zemřel již v roce 2017, takže veškeré výhrady žalovaných jsou, ve shora popsaných souvislostech, poněkud nepřípadné a soudu tedy skutečně nezbylo, nežli rozhodnout tak, jak je shora uvedeno.

50. O náhradě nákladů tohoto řízení pak rozhodl soud tak, že, dle ust. § 142, odst. 1, o. s. ř., přiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení oběma procesně úspěšným žalobkyním, k rukám jejich právního zástupce, kteréžto náklady jsou představovány soudním poplatkem, za podaný žalobní návrh, ve výši 10 000 Kč, a dále též i soudním poplatkem za podané odvolání, rovněž ve výši 10 000 Kč, a celkem tedy ve výši 20 000 Kč, a dále pak i odměnou za právní zastoupení obou žalujících osob, a to advokátem, dle ust. § 7, § 9, vyhl. č. 177/96 Sb., advokátního tarifu („a. t.“), kterýžto advokát tedy zastupoval, v rámci tohoto řízení, dvě osoby, přičemž podepsaný soud mu přiznal odměnu za celkem 12 úkonů právní služby (tedy za 1x převzetí a přípravu zastoupení, dle ust. § 11, odst. 1, písm. a, a. t., dále za 1x podání žalobního návrhu, dále i za 1x před žalobní výzvu, dále za 2x účast na ústních jednáních, konaných u podepsaného soudu – dne 25. 10. 2022 a dne 7. 2. 2023 - dle ust. § 11, odst. 1, písm. g) a. t., a poté, dále, za 1x sepis odvolání – ze dne 20. 3. 2023, dále za 3x účast na dalších ústních jednáních, konaných u podepsaného soudu – dne 16. 1. 2024, dále dne 28. 3. 2024 a konečně i dne 30. 5. 2024 - dle ust. § 11, odst. 1, písm. g) a. t., a též pak i za 3x písemné vyjádření ve věci samé – ze dne 22. 12. 2022, ze dne 2. 2. 2024 a též i ze dne 17. 4. 2024 – obsahující závěrečný návrh – vše dle ust. § 11, odst. 1 písm. d, a. t.), a celkem tedy, za těchto 12 úkonů právní služby, a to při společném zastoupení dvou osob, dle ust. § 12, odst. 4, a. t., dle něhož je odměna advokáta, za každý 1 úkon, snížena o 20 %, a v důsledku čehož, tedy, odměna, v tomto konkrétním případě, za každý jednotlivý úkon, při společném zastoupení dvou osob, byla stanovena na základě tarifní hodnoty 50 000 Kč, dle ust. § 9 odst. 4 písm. b) a. t, takže hodnota jednoho úkonu zde tedy činí 3 100 Kč, nicméně, po onom odečtení v rozsahu 20 %, proto zbývá částka ve výši 2 480 Kč, takže, za každou, takto zastupovanou, osobu činí odměna advokáta, za oněch 12 úkonů právní služby, částku ve výši 29 760 Kč, takže, za obě zastupované osoby, pak činí odměna advokáta celkem částku ve výši 59 520 Kč.

51. K uvedené částce, ve výši 59 520 Kč, což je tedy odměna advokáta za právní zastoupení obou žalujících osob, je však nutno připočíst ještě i 12x režijní paušál, po částce 300 Kč, dle ust. § 13, a. t., a celkem tedy 3 600 Kč - za každou z obou takto zastoupených osob, a celkem tedy částku ve výši 7 200 Kč, a proto tedy, při zohlednění oněch soudních poplatků, v celkové výši 20 000 Kč, a tedy při součtu částky 20 000 Kč s částkou 59 520 Kč a též i s částkou 7 200 Kč, soud dospěl k celkové částce ve výši 86 720 Kč, když advokát obou žalujících, takto zastupovaných, osob však soudu nedoložil, že by byl plátcem DPH, a proto tedy soud již onu položku, představující 21% DPH, z odměny advokáta a z paušálních náhrad jeho výdajů, do celkové částky, představující náklady tohoto řízení, nepromítnul.

52. O povinnosti všech tří žalovaných, uhradit takto vypočtené náklady tohoto řízení, a to v celkové výši 86 720 Kč, společně a nerozdílně, k rukám právního zástupce obou žalobkyň, jež jsou z tohoto titulu taktéž oprávněny společně a nerozdílně, bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o. s. ř.

53. Soud tedy stanovil žalovaným, pro splnění této jejich povinnosti, zákonnou, tedy 3 - denní lhůtu (dle ust. § 160, odst. 1, o. s. ř.).

Poučení