18 C 17/2024 - 187

Rubrum

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení 480 000 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobci 226 400 Kč.

II. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 47 342,60 Kč.

III. Žalobce je povinen uhradit České republice – okresnímu soudu v [adresa] % nákladů řízení vynaložených státem, jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením, a to do 3 od právní moci takovéhoto usnesení.

IV. Žalovaná je povinna uhradit České republice – okresnímu soudu v [adresa] % nákladů řízení vynaložených státem, jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením, a to do 3 od právní moci takovéhoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 8. 12. 2023 domáhal po žalované úhrady částky 480 000 Kč. Uvedl, že se stal na základě kupní smlouvy ze dne 17. 12. 2020 vlastníkem nemovitosti, konkrétně domu bez čísla popisného stojícího na pozemku parcelní číslo St. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. Dále uvedl, že předmětný dům užívá žalovaná, aniž by jí k jeho užívání svědčilo jakékoli právo, tedy užívá ho bez právního důvodu a na úkor žalobce se tím obohacuje. Měl za to, že bezdůvodné obohacení se rovná běžnému nájemnému za dům, které dle jeho přesvědčení činí 15 000 Kč měsíčně. Po žalované se domáhal úhrady bezdůvodného obohacení za 32 měsíců (leden 2021 až srpen 2023 včetně) po 15 tisících korunách, tj. celkem 480 000 Kč. Uvedl, že žalovanou vyzval předžalobní výzvou k úhradě bezdůvodného obohacení, avšak ta na ni nereagovala. K následně uplatněné obraně žalované žalobce tuto výslovně neuznal a měl za to, že žalobkyně těží ze svého nepoctivého či protiprávního jednání, kterému se neposkytuje právní ochrana, neboť právě žalovaná, která užívá dům bez právního důvodu, a naopak protiprávně brání žalobci užívat jeho majetek. Pokud žalobkyně uplatnila v rámci své procesní obrany nárok na úhradu nákladů za montáž zařízení pro ohřev teplé užitkové vody ve výši 15 000 Kč uvedl, že k pořízení a umístění zařízení do svého domu nedal souhlas, a proto má tak za to, že ve smyslu § 2997 o.z. nemá žalovaná nárok na jejich proplacení.

2. Žalovaná uvedla, že s žalobou v plném rozsahu nesouhlasí. Měla za to, že částka, která je po ní požadována, je zcela nepřiměřená, mimo jiné i proto, že dům není zkolaudován. Zároveň uvedla, že dům ve vlastnictví žalobce, který užívá, je postaven na stavební parcele parcelní číslo st. [hodnota] a parcele parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. Dům pak nemá ani přístup z veřejné komunikace, k domu se lze dostat výlučně přes parcelu parc. č. [hodnota]. Obě pozemkové parcely jsou pak v jejím výlučném vlastnictví. S ohledem na tuto skutečnost uplatnila jako procesní obranu proti žalobou uplatněnému nároku svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalobce spočívající v užívání jejích pozemků stavbou domu a přístupovou komunikací k domu. Rovněž uvedla, že jako svoji obranu uplatňuje pohledávku za žalobcem ve výši 15 000 Kč za dodání a montáž zařízení k ohřevu teplé vody v domě žalobce.

3. Na základě provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobce je zapsán na LV číslo [hodnota] pro katastrální území [adresa] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] jako výlučný vlastník rozestavěné stavby umístěné na stavební parc. č. St. [hodnota], a to na základě smlouvy kupní ze dne 17. 12. 2020 s právními účinky zápisu k 11. 1. 2021. Z kupní smlouvy ze dne 17. 12. 2020 soud zjistil, že žalobce nabyl rozestavěnou budovu na pozemku parc. č. St. [hodnota] v katastrálním území [adresa] od insolvenčního správce dlužníka [jméno FO].

5. Z informace o nemovitosti soud zjistil, že žalovaná je zapsána na LV č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] jako vlastník stavební parcely parc. č. St. [hodnota] a parcely parc. č. [hodnota].

6. Z emailu odeslaného společností [právnická osoba]. soud zjistil, že tato odpovídala na dotaz ohledně obvyklé ceny pronájmu rodinného domu o celkové obytné ploše 94 m bez energií, zapsaného na LV č. [hodnota] a [hodnota] v obci [adresa]. Běžné nájemné pak stanovila ve výši 15 000 až 17 000 Kč měsíčně. Obvyklou cenu tak stanovovala nejen za dům, ale i pozemek pod domem a celou zahradu ve vlastnictví žalované.

7. Z faktury – daňového dokladu číslo [hodnota] vystaveného dne 23.12.2021 ve spojení s položkovým rozpisem dodávky soud zjistil, že [jméno FO], tj. původnímu vlastníku rozestavěného domu a synu žalované, byla vyúčtována částka 15 000 Kč za dodání a montáž bojleru na ohřev teplé užitkové vody. Z předložené listiny nebylo možné zjistit, zda faktura byla uhrazena a žalovaná doklad o úhradě, ač jej k důkazu označila, nepředložila. Žalovaná k výzvě soudu nedoplnila tvrzení a neoznačila důkazy týkající se případného souhlasu žalobce s umístěním bojleru jako součásti jeho domu.

8. Ze sdělení Stavebního úřadu Městského úřadu [adresa] ve spojení s jednotlivými rozhodnutími má soud za osvědčené, že rozestavěná stavba na pozemkové parcele parc. č. St. [hodnota] v [adresa] byla postavena na základě dodatečného stavebního povolení č. [hodnota] ze dne 5.1.2011, které bylo následně upravováno rozhodnutími o změně stavby před jejím dokončením č. VÝST–[hodnota] ze dne 17.6.2013, č. [hodnota] ze dne 16.9.2013, č. [hodnota] ze dne 16.1.2014 a číslo [hodnota] ze dne 2.1.2017. Posledním rozhodnutím byla připuštěna změna spočívající v rozšíření půdorysu domu a změna dispozice domu. Stavba nebyla do dnešního dne zkolaudována.

9. Z údaje uvedeného v části D listu vlastnictví č. [hodnota] a listu vlastnictví č. [hodnota] pro kat. úz. [adresa] ve spojení s informací o řízení vedeném před katastrálním úřadem sp. zn. [spisová značka] má soud za osvědčené, že katastrální úřad zapsal nesoulad zobrazení obvodu budovy v katastrální mapě se skutečným stavem. Tento nesoulad se pak týká obou parcel ve vlastnictví žalované, tj. pozemkové parcely parc. č. St. [hodnota] a pozemkové parcely parc. č. [hodnota] a rovněž rozestavěné stavby umístněné na pozemku parcelní číslo St. [hodnota] ve vlastnictví žalobce.

10. Ze znaleckého o posudku č. [hodnota] zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], znalcem v oboru ekonomika, odvětví ceny, odhady a se specializací na nemovitosti ze dne 10. 11. 2024, ve spojení s výpovědí znalce soud zjistil, že rozestavěná stavba přesahuje stavební pozemek parc.č. St. [hodnota] a zasahuje zastavěnou plochou i do zahrady parc. č. [hodnota], a to podstatným způsobem. Zároveň znalec potvrdil, že přístup k rozestavěné stavbě je možný pouze přes zahradu parc. č. [hodnota] a přes ní rovněž vede přístupová komunikace pro auto do garáže, resp. garážového státní, které je součástí rozestavěné stavby. Celková zastavěná plocha rozestavěnou stavbou ve vlastnictví žalobce včetně přístupu k domu činí 216 m. Znalec stanovil hodnotu tržního nájemného za užívání domu s právní vadou představovanou skutečností, že dům stojí na pozemku jiného vlastníka a jediný přístup k domu je rovněž přes pozemek jiného vlastníka tato situace není mezi vlastníkem stavby a vlastníkem pozemků vyřešena. Při stanovení hodnoty tržního nájemného pak vycházel ze srovnatelných nemovitostí v místě, když do vzorku zařadil takové rodinné domy, které měly garáž či garážové stání (tj. umožňovaly parkování přímo u domu) a zároveň neměly velkou zahradu (neboť zahrada nacházející se u domu žalobce je ve vlastnictví žalované, a tedy jejím užíváním se žalovaná neobohacuje). S odkazem na takto zvolený srovnávací vzorek nemovitostí znalec určil hodnotu tržního nájemného v místě za dům bez právní vady. Právní vadu pak ohodnotil jako tržní nájem zastavěného pozemku, tj. té části, která je jednak zastavěna samotným domem a jednak v rozsahu nezbytně potřebném k příchodu a průjezdu k domu do garážového stání, které je součástí vlastní stavby domu a z nějž je vchod do domu. Znalec výslovně uvedl k námitce žalobce, že pokud by měl uvažovat o právní vadě postihující pouze průchod, a nikoliv průjezd k domu přes pozemek žalované, byl by nucen zvolit jiný vzorek srovnávacích nemovitostí, a to takový, kdy příjezd k domu není umožněn, není umožněno ani jiné parkování na společně oplocené parcele a vchod do domu se nachází ve větší vzdálenosti od veřejné komunikace. Změnou srovnávacího vzorku nemovitostí, by došlo ke snížení hodnoty tržního nájemného za dům jako takový. Taková situace však u posuzované nemovitosti není, neboť dům má kryté garážové stání jako součást domu a příjezd k domu je rovněž možná. Hodnotu tržního nájemného pak znalec stanovil jako rozdíl tržního nájemného domu bez vady a domu s vadou. Výši tržního nájemného za užívání rozestavěné stavby ve vlastnictví žalobce učil částkou 9 700 Kč měsíčně pro rok 2021 a 2022 a částkou 10 800 Kč pro rok 2023. Znalec rovněž určil tržní nájemné za užívání pozemkové parcel parc. č. St. [hodnota] a zahrady parc. č. [hodnota], a to pouze v rozsahu v němž jsou tyto parcely přímo dotčeny, zastavěny, stavbou a v rozsahu, který je třeba k příchodu a příjezdu ke stavbě. Tržní nájemné za pozemky ve vlastnictví žalované určil částkou 2 800 Kč měsíčně pro rok 2021 a 2022 a částkou 3 200 Kč pro rok 2023. Znalec ve znaleckém posudku osvětlil použití metody ocenění včetně důvodu, proč nemohl v této konkrétní věci stanovit obvyklé nájemné, a byl tedy nucen stavit nájemné tržní.

11. Žalobce vyzval žalovanou přípisem ze dne 18. února 2022 k vydání bezdůvodného obohacení za období od ledna 2021 do 28. února. 2002, to znamená za 14 měsíců, ve výši 210 000 Kč. Následně zaslal žalobce den 5.9.2023 žalované výzvu k vydání bezdůvodného obohacení za období od ledna 2021 do srpna 2023 včetně, tj. za 32 měsíců ve výši 480 000 Kč (viz. předžalobní výzvy včetně podacího lístku ze dne 5. 9. 2023).

12. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný skutkový stav, dle něhož je žalobce vlastníkem rozestavěné stavby na pozemcích ve vlastnictví žalované parc.č. St. [hodnota] a zahradě parc.č. [hodnota] v kat. úz. [adresa], přičemž k domu není možný jiný přístup a příjezd než přes pozemek žalované parc.č. [hodnota]. Žalovaná užívá rozestavěnou stavbu ve vlastnictví žalobce, aniž by jí k jejímu užívání svědčil právní titul (nájem výpůjčka apod.). Žalobce nabyl rozestavěný dům, aniž by měl zajištěn právní titul pro užívání pozemků ležících pod stavbou a přístup a příjezd k domu. Právní titul pro užívání si nezajistil od žalované ani později, tedy žalobce užívá část pozemků ve vlastnictví žalované v rozsahu zastavěné plochy a přístupu a příjezdu k domu bez právního důvodu.

13. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o.z.“), dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2999 ods.t 1 o.z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

15. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaná až do dnešní doby užívá rozestavěnou stavbu stojící na pozemkové parcele parc. č. St. [hodnota] a zahradě parc.č. [hodnota] v kat. úz. [adresa], přičemž žalobce se žalovanou neuzavřeli žádnou nájemní či obdobnou smlouvu, která by žalovanou opravňovala k užívání této stavby. Na základě těchto skutečností dospěl soud k závěru, že na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, a to na úkor žalobce, kdy v daném případě byla naplněna skutková podstata jeho vzniku podle § 2991 o.z. (vznik bezdůvodného obohacení, které bylo získáno plněním bez právního důvodu). Obohacený vydá vše, co bylo bezdůvodným obohacením nabyto, a není-li to dobře možné, musí být poskytnuta peněžitá náhrada. Přitom platí, že se musí jednat o takový rozsah peněžité náhrady, který by z hlediska ekvivalence tržních vztahů a s ní spjaté spravedlnosti vyvážil majetkovou újmu, která vznikla žalobci tím, že není dobře možné vydat bezdůvodné obohacení v naturální formě. Soudní praxe dovodila, že při určování výše této peněžité náhrady je třeba vycházet z finančního prospěchu, který subjektu užívání věci vznikl. Vyjádřením tohoto prospěchu je pak peněžitá částka, která odpovídá částkám vynaloženým obvykle v daném místě a čase na užívání věci s přihlédnutím k právnímu důvodu (v daném případě nájemní smlouvy), kterým se právo užívání věci zakládá. Soud tedy při určování výše bezdůvodného obohacení vycházel z ceny nájemného, kterou by byla žalovaná jako nájemce za obvyklých okolnosti povinna plnit, kdyby předmětné nemovitosti užívala na základě nájemní smlouvy. Vycházel přitom se závěrů znalce [tituly před jménem]. [jméno FO] o stanovení tržního nájemného za žalované období.

16. Soud se přitom neztotožnil s námitkou žalobce, že je v rozporu s dobrými mravy, pokud při stanovení výše nájemného znalec vycházel z existující právní vady spočívající ve skutečnosti, že rozestavěný dům stojí na cizí parcele a nemá přístup z veřejné komunikace, když je to právě žalovaná, která je vlastníkem dotčených pozemkových parcel a zároveň je to právě ona, která zneužívá situace a dům užívá ke škodě žalobce. Tedy, že žalovaná nemůže těžit ze svého protiprávního jednání. Měl tak za to, že výše bezdůvodného obohacení žalované odpovídá náhradě za užívání domu, jako by žádnou právní vadou netrpěl. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že náhrada za bezdůvodné obohacení je stanovena bez ohledu na konkrétní subjekt, který nemovitost užívá, a to jako náhrada toho, co žalobci ušlo tím, že nemůže dům užívat sám či ho pronajmout. Znalec se ve svém posudku a při svém výslechu podrobně vypořádal s tím, jak k jím stanovené částce dospěl, když na volném trhu se nemovitosti se shodnou právní vadou k nájmu nenabízí. Znalec přesvědčivě odvodnil i výběr vzorku nemovitostí, který užil pro stanovený výše tržního nájemného, v němž zohlednil právě specifika domu, který žalovaná užívá na úkor žalobce. Znalec tak určil částku, kterou by žalobce mohl získat, pokud by dům pronajal třetí osobě bez toho, aby měl pro svého nájemce zajištěn přístup k domu a vyřešeny právní vztahy z rozdílného vlastnictví stavby a pozemku pod ním.

17. Soud v této souvislosti podpůrně odkazuje i na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu ČR týkající se oceňování nemovitostí zatížených právní vadou spočívající v rozdílném vlastnictví stavby a pozemku, kdy vzájemné vztahy mezi vlastníky nejsou smluvně či jiným obdobným způsobem (např. věcné břemeno, právo stavby) upraveny. Nejvyšší soud opakovaně zdůrazňuje, že při ocenění stavby je nutné zohlednit tuto právní vadu, a to bez ohledu na skutečnost, zda stavbu nabude vlastník pozemku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3001/2024). Stejná logika platí i při stanovení výše tržního nájemného. V této souvislosti nelze přehlédnout, že částka 15 000 Kč stanovená realitní kanceláří jako obvyklé nájemné zahrnovala nejen nájem stavby, ale i celého domu včetně zahrady ve vlastnictví žalované (viz e-mail popsaný v odstavci 6 tohoto rozsudku). Tedy představovala hodnotu obvyklého nájemného za jiný předmět nájmu a jiný uživatelský komfort. Je nepochybné, že nájem za dům se zahradou je odlišný než nájem domu bez jakékoliv zahrady.

18. Z výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žalované vzniklo za období od ledna 2021 do srpna 2023 včetně, tj. za 32 měsíců, bezdůvodné obohacení ve výši 319 200 Kč (tj. za 12 měsíců roku 2021 a 2022 po 9 700 Kč měsíčně a za 8 měsíců roku 2023 po 10 800 Kč měsíčně), které je povinna vydat žalobci.

19. Pokud jde o procesní obranu žalované, v níž se domáhala, aby proti její povinnosti uhradit bezdůvodné obohacení žalobci byl započten její nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalobce vzniklé tím, že nemůže volně užívat své pozemky parc. č. St. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v rozsahu, v němž jsou zastavěny a v rozsahu v němž trpí přístup a příjezd k domu. Žalobce v řízení netvrdil a nevyplynulo to ani z žádného z provedených důkazů, že by mu svědčilo právo pro užívání pozemkových parcel ve vlastnictví žalobkyně, tedy že by s žalovanou uzavřel nájemní či obdobnou smlouvu, či že by právo užívat pozemky žalobkyně bylo věcným právem zřízeným ve prospěch stavby. Tedy soud uzavřel, že na straně žalobce vzniká bezdůvodné obohacení k tíži žalované, když jí stavbou ve svém vlastnictví omezuje ve volném užívání a nakládání s jejími pozemky, a to bez právního důvodu. Za toto omezení, obdobně jako v případě užívání stavby, náleží vlastníkovi věci náhrada ve výši ekvivalence tržních vztahů a s ní spjaté spravedlnosti vyvážil majetkovou újmu, která vznikla žalobci tím, že není dobře možné vydat bezdůvodné obohacení v naturální formě. Výše částky, kterou by uživatel či vlastník stavby hradil vlastníkovi pozemků na nichž stavba stojí a za její umístnění a za umožnění příchodu a příjezdu ke stavbě a parkování na garážovém stání, jež je součástí stavby, byla stanovena opět znalcem.

20. Soud se neztotožnil s námitkou žalobce, že omezení žalované přístupem ke stavbě může být omezením pouze v rozsahu stezky, když příjezd k domu není nutností, a parkovat vozidlo může žalovaná na ulici. Taková situace však neodpovídá realitě nyní projednávané věci. Součástí stavby žalobce je zastřešené garážové stání, jež je součástí stavby a pro využití garážového stání je příjezd vozidlem třeba. Skutečnost, že lze vozidlem dojet k domu a vedle domu ho zaparkovat se pak promítla i do znalcem zvoleného srovnávacího vzorku, kdy, jak znalec uvedl, pokud by neuvažoval při stanovení tržního nájmu stavby s možností přijet k domu a u něj zaparkovat, musel by zvolit odlišný srovnávací vzorek nemovitostí bez garáže či garážového státní, jako součásti domu, a bez možnosti příjezdu k domu. Cena nájmu domu by pak byla nižší. Zejména by však takový postup neodpovídal realitě skutečného stavu domu a způsobu jeho užívání žalovanou. Soud tak uzavírá, že má za prokázané, že část parcely parc.č. [hodnota] užívaná pro příchod a příjezd k domu žalobce z veřejné komunikace slouží k řádnému užívání stavby a za jeho užívání náleží žalované náhrada, kompenzace, neboť bez tohoto přístupu by nebylo užívání domu objektivně vůbec možné.

21. Z výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žalobci vzniklo za období od ledna 2021 do srpna 2023 včetně, tj. za 32 měsíců, bezdůvodné obohacení ve výši 92 800 Kč (tj. za 12 měsíců roku 2021 a 2022 po 2 800 Kč měsíčně a za 8 měsíců roku 2023 po 3 200 Kč měsíčně), které je povinna vydat žalobci.

22. Pokud žalovaná v rámci své procesní obrany namítala povinnost žalobce uhradit jí částku 15 000 Kč za pořízení a instalaci bojleru na teplou užitkovou vodu, svůj nárok neprokázala. Ze soudu předložené faktury za dodávku a montáž bojleru bylo prokázáno, že objednatelem a odběratelem nebyla žalovaná, ale její syn. Tedy žalované žádný nárok vůči žalobci z dodávky a montáže bojleru nevznikl. Soud rovněž poukazuje na ustanovení § 3005 o.z. dle něhož ten, kdo předmět bezdůvodného obohacení vydává, má právo na náhradu nutných nákladů, které na věc vynaložil, a může od věci oddělit vše, čím ji na svůj náklad zhodnotil, je-li to možné bez zhoršení podstaty věci. Tedy, pokud by byla žalovaná tím, kdo do domu žalobce na svůj náklad umístil bojler (poté, co žalobce stavbu nabyl), je oprávněna ho z domu opětovně oddělit.

23. Na základě výše uvedeného tedy soud přiznal výrokem I. žalobci nárok na úhradu náhrady za bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalované užíváním jeho stavby bez právního důvodu, poníženou o náhradu za bezdůvodné obohacení, které vzniklo žalobci užíváním pozemků ve vlastnictví žalované bez právního důvodu, tj. ve výši 226 400 Kč (319 200 – 92 800).

24. Pro úplnost soud uvádí, že pokud žalobce namítal, že znalecký posudek v části, v níž je stanoveno tržení nájemné za užívání pozemků žalované stavbou domu a přístupem k němu, je důkazem po koncentraci řízení, neshledal tuto námitku přiléhavou. Žalovaná, resp. její právní zástupce, důkaz znaleckým posudkem označila na prvním jednání soudu před koncentrací řízení. Dle ustanovení § 118b o.s.ř. platí, že pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3. Tedy koncentrace řízení se vztahuje k označení důkazu, a nikoliv jeho předložení. Pokud žalovaná neuhradila včas zálohu na znalecký posudek, soud znalci úkol vztahující se k ocenění obvyklého nájemného za užívání pozemků zrušil. To však nebránilo žalované, aby si posudek zajistila sama, což učinila na základě samostatné dohody se soudem ustanoveným znalcem, který následně oba znalecké úkoly opětovně spojil do jediného znaleckého posudku (odměnu za jeho vypracování však znalec rozdělil mezi soud a žalovanou).

25. Obdobně soud neshledal, že by pohledávka žalované, kterou označila ve svém procesní obraně byla pohledávkou nejistou. Jistá a určitá, tedy z tohoto pohledu likvidní, je pohledávka, kterou lze co do základu výše snadno prokázat, tudíž zjistit, a není o ní tedy rozumných pochyb. Takové budou běžně např. pohledávky přiznané soudním rozhodnutím, dlužníkem uznané pohledávky, pohledávky, k jejichž výkonu dlužník svolil v notářském zápise, případně pohledávky, které lze relativně snadno prokázat. Naopak nejistá či neurčitá pohledávka je pohledávka v případě, že existují pochybnosti o tom, zda vznikla, v jaké výši vznikla, kdo je věřitelem či jejím dlužníkem a zda je již spatná (k tomu viz NS 31 Cdo 684/2020). Skutečnost, že dlužník pohledávku neuznává a odmítá ji uhradit, není bez dalšího důvodem pro závěr, že jde o pohledávku nejistou nebo neurčitou (k tomu viz NS 31 Cdo 684/2020, NS 28 Cdo 5711/2017 a NS 26 Cdo 4795/201). Stejně tak nelze bez dalšího uzavřít, že je pohledávka nejistá či neurčitá jen proto, že není jednoznačná či je sporná její právní kvalifikace. V této souvislosti je třeba zdůraznit rovněž, že pokud vzájemně započítávané pohledávky vznikly z jednoho právního vztahu, z jednoho právního jednání, budou zpravidla kompenzabilní. Aplikace komentovaného ustanovení nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi stranami daného právního jednání. Nelze automaticky bránit dlužníku (věřiteli aktivní pohledávky) v započtení, nutit jej do zaplacení věřitelovy pohledávky, aniž by byly spravedlivě posouzeny i jeho nároky, tedy aniž aby došlo k posouzení celkového vztahu dotčených stran v širším kontextu daného právního vztahu (smlouvy). V tomto směru je možné, že za daných konkrétních okolností bude aktivní pohledávka považována za likvidní, přestože objektivně vzato by ji bylo možné považovat za nejistou či neurčitou (k tomu viz NS 31 Cdo 684/2020). Srovnej komentář Občanský zákoník, autorů Bezouška, Havel a spol. nakladatelství Wolters Kluwer. Pohledávka uplatněná žalovanou má zjevné strany (vlastníka pozemku x vlastníka stavby stojící na pozemku), žalobce neuvedl žádný právní titul, od nějž odvozuje své právo k užívání pozemků žalované umístěním stavby a přístupem ke stavbě. Spornou tak byla pouze výše bezdůvodného obohacení žalobce (obdobně jako v případě užívání domu žalovanou), která bylo stanoveno znaleckým posudkem, tedy bez složitého procesního postupu či složitého dokazování. Z uvedených důvodů neměl soud uplatněnou pohledávku žalované za nejistou.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků. Žalobce uspěl s celým svým nárokem (soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., když výše přiznaného plnění závisela na znaleckém posudku) Od jeho úspěchu pak soud odečetl úspěch žalované, a to opět za použití ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř.. Soud tak přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 47 342,61 Kč, přičemž tato částka představuje 41,86 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70,93 % (tj. 319 200 Kč) a úspěchu žalované v rozsahu 29,07 % (tj. 92 800 Kč)). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 19 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 319 200 Kč sestávající z sedmi úkonů právní služby po 9 580 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, sepis vyjádření k odporu žalované, účast na 2 ústních jednání soudu a za sepis námitek ke znaleckému posudku) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., a cestovních náhrad v celkové výši 6 163,56 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 13. 6. 2024 náhrada 2 941,31 Kč za 260 ujetých km v částce 2 141,31 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,9 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 6. 2. 2025 náhrada 3 222,25 Kč za 260 ujetých km v částce 2 022,25 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 16 300,96 Kč.

27. Pokud pak žalobce účtoval odměnu za dva úkony právní pomoci ze dne 30.1.2024 a 13.6.2024 z tarifní hodnoty ve výši 2 172 000 Kč s odůvodněním, že v té době probíhalo rovněž řízení o vzájemném návrhu žalované o úhradu 1 692 000 Kč, soud navýšenou odměnu žalobci nepřiznal. Žalovaná sice ve svých podáních průběžně zaměňovala informaci, zda tvrzení nárok uplatňuje jako procesní obranu či protinávrh. Do doby vyjasnění, čeho se žalovaná domáhá trpěl její návrh vadou, která bránila jeho projednání. Tato vada byla odstraněna nejpozději podáním žalované ze dne 12.2.2024, kterým sdělila, že svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení proti žalobci ve výši 1 692 000 Kč uplatnila jako procesní obranu, tedy že se nedomáhá, aby soud rozhodl o povinnosti žalobce uhradit jí tvrzené bezdůvodné obohacení. S ohledem na uvedené nebyl vybrán od žalované soudní poplatek, resp. pro jeho nezaplacení nebylo řízení o protinávrhu zastaveno. Tedy v nyní rozhodované věci nebyl ani po část řízení předmětem nárok na úhradu částky 1 692 000 Kč (pokud by tomu tak bylo, bylo by rovněž nutné, aby žalovaná vzala svůj uplatněný nárok zpět a soud řízení zaplatil).

28. Výrokem III. a IV. soud uložil podle § 158 ods.t 1 o.s.ř. účastníkům nahradit státu náklady řízení, které mu vznikly na nákladech na zajištění důkazu, tj. znaleckého posudku [tituly před jménem]. [jméno FO], nekryté zálohou složenou žalovanou, a to podle poměru úspěchu účastníků. Neboť ke dni vyhlášení rozhodnutí nebyla výše nákladů na účast znalce u jednání soudu dne 6.2.2025 známa, soud pouze o povinnosti účastníků k jejich náhradě rozhodl, s tím, že konkrétní výše této náhrady bude stanovena ve smyslu ustanovení § 155 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. samostatným usnesením.