18 C 170/2021-71

Rubrum

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o žalobě na ochranu osobnosti, takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 50 000 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou k zdejšímu soudu dne 10. 6. 2021 domáhal proti žalovanému vydání soudního rozhodnutím, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci odškodnění za nemateriální újmu ve výši 1 000 Kč. Svou žalobu odůvodnil tím, že byl poškozen jednáním organizační složky státu, a to [anonymizována tři slova] České republiky, [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Dále žalobce uvedl, že se domáhal svých práv u České republiky, zastoupené Ministerstvem vnitra, jeho žaloby nebyly projednány, resp. byly zamítnuty z bagatelních důvodů. Touto žalobou se pak domáhá svých práv nikoli na České republice, ale na jednotlivých aktérech, o kterých se domnívá, že v jejích složkách působili. Žalovaní porušili práva žalobce, která jsou dána Listinou základních práv a svobod, a to konkrétně článek 8, článek 10, článek 13. Pokud jde o osobu žalovaného, k této uvedl, že žalovaný mohl spolu s dalšími známými žalobce, panem [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jednat v zájmu politických stran, nebo BIS. Žalovaný organizoval odborné konference v oblasti IT tak, aby zapadaly do spektra činností žalobce (internet, mobil, Hbb TV), žalovaný dále nabízel žalobci služby networkingu, např. se zaměstnanci České televize za účelem možných obchodních případů. Tuto činnost lze hodnotit pozitivně, pokud by žalobce jednal jako politický lobbista. Pokud by ale [právnická osoba] [anonymizováno] fungovala jako organizace pod vlivem BIS, mohla by být„ pozitivní“, i když nežádaná“ aktivita žalobce využita jeho zkušenějšími kolegy k diskreditaci žalobce ve smyslu rozšíření informace, že žalobce„ má kamarády v BIS“. Pokud se žalobce snažil získat zaměstnání v [země], mohla mu skutečnost, že„ se kamarádí s lidmi od BIS“, způsobit obrovské reputační i lidské problémy nevyčíslitelné hodnoty. Tento fakt, ale nelze ověřit získáním důkazů, ani např. dotazem na základě zákona o přístupu k informacím. Tento fakt lze ověřit pouze před nezávislým a férovým soudem kladením otázek. Uvedeným jednáním žalovaného a dalších osob tak docházelo k porušení osobnostních práv žalobce, konkrétně práva na ochranu soukromí.

2. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl žalobce vyzván ve smyslu ust. § 43 odst. 1 o.s.ř. k doplnění své žaloby, a to tak, jak bylo naznačeno v uvedeném usnesení, tj. aby zejména odstranil svá neurčitá skutková tvrzení týkající se činnosti žalovaného, kterou měla být žalobci způsobena nemajetková újma. Usnesení nabylo právní moci dne 8. 11. 2021.

3. Podáním ze dne 9. 11. 2021 žalobce svá skutková tvrzení doplnil tak, že uvedl, že se stal v letech 2014 -2016 ve městě [obec] a po ukončení pracovního poměru ve společnostech [anonymizována tři slova] [obec] a [anonymizována tři slova] [země], terčem tří nezákonných aktivit, které ze své podstaty mohly být vykonány pouze Policií ČR, nebo jakoukoli institucí, souhrnně označovanou jako„ tajná služba“. Šlo o restartování mobilního telefonu elektrickými pulzy, sledování pohybu vozu Škoda Fabia pomocí SIM karty a manipulace vodovodním řádem v domě [ulice a číslo]. První činnost byla navíc prováděna ve čtyřech zemích, a to v [země], [anonymizováno] a [země]. Žalobce podal ve věci trestní oznámení na [stát. instituce], které bylo následně postoupeno Obvodnímu státnímu zastupitelství pro [část Prahy] sp. zn. [anonymizováno] [číslo]. Státní zastupitelství odpovědělo, že se jedná pouze o domněnky žalobce, což je však v rozporu s technickou podstatou činů a možností zajistit důkazy, což státní zastupitelství neprovedlo. Způsob komunikace státního zastupitelství de facto potvrdil zapojení„ tajných služeb“, bez možnosti udělat pro žalobce cokoli na jeho právní ochranu. Žalobce si dále ještě jednou zanalyzoval všechny okolnosti a pokusil se najít slabé místo a Achillovu patu osob, které proti němu nezákonně vystupovaly. Jako tato slabá místa si vytipoval pana [celé jméno žalovaného] (žalovaného), jako člověka, který svou profesní dráhou, angažovaností v organizaci [anonymizována dvě slova] a osobnostní výbavou, by mohl být osobou pracující pro, nebo využívanou„ tajnou službou“. Jeho snaha pomoci zvýšit žalobci odborné znalosti v oblasti IT pomocí konferenčního networkingu, byla popsána žalobcem v původní skutkové podstatě. Další žalobcem vytipovanou osobou byl pan [jméno] [příjmení], v [anonymizováno] trestné činnosti ministr vnitra, člověk, který měl zájem na vyřešení problému v té době největšího exportéra [příjmení] kraje a také člověk s vazbami na žalobcova předchozího zaměstnavatele [anonymizováno] banku [obec]. Posledním člověkem vytipovaným žalobcem, byl lobbista [příjmení] [příjmení], který znal osoby dalších lidí s vazbami na„ tajné služby“ a pana [jméno] [příjmení] přímo pro práci doporučil. Na tyto tři osoby po neúspěšném trestním oznámení podal žalobce žalobu na ochranu osobnosti u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. K vyčíslené újmě 1 000 Kč žalobce dále uvedl, že je skutečností, že soudní spor pod sp. zn [spisová značka] stál žalobce pod dohledem soudce [příjmení] cca 70 000 Kč jako poraženou stranu. Žalobce skutečnou újmu již během řízení pro soudce [příjmení] vyčíslil na cca 1 500 000 Kč, v současné době by ji vyčíslil na 2 500 000 Kč. Takovouto škodu by žalobce požadoval v právním státě, tím, bohužel, možná Česká republika je, ale není jím soustava soudů v [obec] (kauzy [příjmení], soudce [příjmení] atd.). S ohledem na uvedené, kdy svoji lásku k právu žalobce nehodlá dotovat vlastními financemi, žalobce uvedl, že požaduje nemajetkovou újmu toliko v částce 1 000 Kč s vědomím, že prokázání pravé podstaty věcí může žalovanému i dalším způsobit alespoň újmu na dobré pověsti. Dále doplnil žalobce, že popsaným jednáním žalovaných docházelo k porušení jeho osobnostních práv, konkrétně práva na ochranu soukromí.

4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

5. Při ústním jednání dne [datum] byl žalobce poučen dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o tom, že dle názoru soudu doposud dostatečně nedoplnil svá skutková tvrzení, kdy, v jakých datech, jakém období a kde a jakým konkrétním způsobem měl žalovaný porušit jeho tvrzené osobnostní právo na ochranu soukromí. Dále pak byl soudem vyzván, aby dostatečně doplnil svá skutková tvrzení, z jakého konkrétního důvodu a pro jaké konkrétní jednání žalovaného, se domáhá náhrady nemajetkové újmy právě ve výši 1 000 Kč a jaká újma na jeho osobnosti, jeho právech, kterou tvrdí, mu v souvislosti s jednáním žalovaného vznikla. Současně byl poučen o tom, že pokud naznačená skutková tvrzení nedoplní a nedoloží příslušnými důkazy, vystavuje se neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního ve věci. Při uvedeném jednání po tomto poučení svá skutková tvrzení žalobce doplnil, tato následně shrnul po poučení dle ust. § 118b) o. s. ř. ve svém podání ze dne 2. 3. 2022, kde ke svým skutkovým tvrzením dále uvedl, že celkovou jemu způsobenou škodu rozděluje do tří částí, jednak zdravotní škodu, a to zhoršení atopického ekzému do nejhorší podoby v životě, což mu např. neumožňuje vykonávat řadu manuálních zaměstnání, tj. v tomto směru má ztíženou pozici i na trhu práce, tuto vyčíslil částkou 50 000 Kč, dále pak uvedl, že mu byla způsobena škoda reputační, a to způsobená ztrátou reputace, resp. tím, že byl v kontaktu s tajnou službou, což na trhu práce, kde nabízí své technologické znalosti, není rozhodně plus, tuto škodu vyčíslil na 1 950 000 Kč Celkem mu tedy vznikla škoda ve výši 2 000 000 Kč. Vzhledem k tomu však, že mu nejde pouze o náhradu škody, ale i satisfakci a soudní potvrzení role žalovaného a vzhledem k tomu, že chtěl mít možnost podat odvolání a dovolání do rozsudku prvostupňového soudu, změnil původně požadovanou částku 1 000 Kč na částku 50 000 Kč, v tomto směru rozšířil žalobu. Dále pak uvedl, že k podání žaloby jej dále vedla potřeba odhalit nestandardní chování osob pracujících pro stát a tedy pobírajících daňové výnosy občanů, kdy za nestandardní chování státních složek považuje jakékoli zásahy bezpečnostního sektoru do hospodářské soutěže a podnikání, pokud zde není bezpečnostní problém. Dále za nestandardní považoval restartování mobilního telefonu, kdy tato metoda je neadekvátní účelu a je zjevně šikanózní. Jako společenský zájem označil i to, že byl konfrontován s generací, která si vybojovala změnu režimu (17. listopad, heslo„ nejsme jako oni“), která se v politice prosazovala díky podpoře [jméno] [jméno] ([jméno] [obec] byl jako předseda vlády zodpovědný za chování bezpečnostních složek). Žalovaný pak byl členem organizace [anonymizována dvě slova]. Tato generace by tedy měla být zvýšeně citlivá k věcem, jako je zneužívání tajných služeb, což byl jeden z charakterů režimu předlistopadového. Ke konkrétnímu jednání žalovaného uvedl, že v srpnu 2008 žalobce nastoupil jako programátor do [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] a přibližně od roku 2012 se s žalovaným setkával na nejprestižnějších akcích českého internetu. Žalovaný pracoval ve [právnická osoba] [anonymizováno], která na většině akcí byla buď v pozici návštěvníka, vystavovatele, nebo spolupořadatele (partnera). Šlo o akce [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ([anonymizována dvě slova] [jméno], 9. 10. 2012, [anonymizována dvě slova] [role v řízení]), [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok] ([anonymizováno] centrum [jméno], 9. 10. 2014). Následně byly nově zorganizovány dvě speciální přehlídky pro oblast televizních technologií, kterým se žalobce v té době profesně věnoval. Šlo o [anonymizováno] [rok] (7. 3. 2013, [anonymizováno] centrum [jméno]) a [anonymizováno] 2014 (16. 4. 2014). Na konferenci [anonymizováno] 2013 byl žalobce žalovaným představen panu [jméno] [příjmení], který měl v České televizi na starosti rozjezd [anonymizována dvě slova] a vedle toho mluvili i o využití televizních kamer Panasonic, což tehdy žalobce vyhodnotil jako obchodní příležitost. Obě konference rámovaly žalobcův odjezd za prací v [země] pro [právnická osoba]. [anonymizováno] [rok] se konala 20 dní před jeho odjezdem a [anonymizováno] 2014 měsíc po jeho návratu. Při jeho pobytu v [země] došlo ke zrušení [anonymizováno] oddělení firmy [anonymizována dvě slova] v [obec]. Důvodem zrušení byl jednak problém s krádeží know-how [jméno] [příjmení]. Obě konference, dle názoru žalobce, mohly pomoci znovu zavedení oddělení [anonymizováno] pod jeho vedením a s novými přístupy. Založení tohoto oddělení by např. zmírnilo dopad odchodu firmy [anonymizováno] z výroby televizí v [obec] v roce 2021. Existence [anonymizováno] by pomohla udržet více pracovních míst. Dále žalobce uvedl, že se mimo to domnívá, že v době, kdy již bylo zřejmé, že odejde z firmy [anonymizována dvě slova], pokusila se [právnická osoba] [anonymizováno] kontaktovat pana [jméno] [příjmení] a pana [jméno] [jméno] z firmy [anonymizována dvě slova], aby případně k transferu znalostí došlo i po jeho odchodu. Z firmy [anonymizována dvě slova] byl žalobce vedle žalovaného v kontaktu i s panem [jméno] [příjmení]. Toho následně kontaktoval s dotazem, zda firma neměla vazby na [příjmení], na to mu ale odmítl odpovědět. Dále pokud jde o konkrétní jednání žalovaného, žalobce uvedl, že v srpnu 2008, jak již uváděl, nastoupil do firmy [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec]. Kvalifikačním předpokladem pro jeho přijetí byla excelentní znalost databází [anonymizováno], získaná při předchozím zaměstnání v [anonymizováno] bance. Brzy žalobce zjistil, že oddělení IT, kde pracuje, má problém v tom, že zaměstnanec [jméno] [příjmení] si založil vlastní firmu ([právnická osoba] [anonymizováno]) pro řešení, které vyvinul v rámci svého zaměstnaneckého poměru. [jméno] [příjmení] byl ale v určité fázi nepostradatelný pro samotnou [právnická osoba], a tak nebyl problém řešen. Žalobce cítil, že byl de facto nabrán, aby mohl být vyhozen poté, co přebere jeho znalosti. K tomu také došlo a jeho pracovní poměr byl na minutu ukončen. Žalobce následně instaloval jeho řešení v několika továrnách [anonymizováno] v [anonymizováno] a předával část know-how regionálnímu IT oddělení firmy [anonymizováno] v [země]. Samotné provedení odchodu pana [příjmení] však v žalobci vzbuzuje několik otázek a z právního pohledu je nestandardní a toxické. Pan [anonymizováno] byl sice vyhozen, ale zároveň nebyly provedeny právní kroky proti jeho firmě, která své řešení stále nabízela na své internetové stránce. Dle názoru žalobce by [anonymizováno] ve sporu vyhrál, jako precedent by použil případ z roku 2010, kdy Evropský soudní dvůr v případu C -393/09 mezi Ministerstvem kultury a Bezpečnostní softwarovou asociací rozhodl ve prospěch ochrany copyrightu. Zda to bylo z důvodu neochoty [anonymizováno] managementu řešit věc před českým soudem, nebo naopak v zájmu českého managementu, aby se o věci japonský management vůbec nedozvěděl, žalobce neví. Dále uvedl, že pan [příjmení] získal zakázky u firem, které by si minimálně měly prověřit jeho minulost a zakázku mu nikdy neposkytnout, ať už jde o [obec] [anonymizováno], nebo [anonymizována dvě slova]. Tento fakt vedl žalobce k pocitu, že šlo pouze o to, udržet firmu pana [příjmení] pod kontrolou a omezit jeho aktivitu na kontrolované subjekty. Takovýto postup by ale v žalobci vzbudil znepokojení ze zapojení [příjmení]. U [anonymizována dvě slova] pak měl žalobce pochybnost, zda nemohl být zapojen jeho profesor z [anonymizována dvě slova], člen rady [anonymizováno] a předseda dozorčí rady [anonymizováno] pan [jméno] [příjmení]. Dále žalobce uvedl, že panu [příjmení] se povedlo vybudovat i pobočku v [země], kde ji vedl jihoafrický občan [příjmení] [příjmení]. Ze svého pobytu ve [příjmení] [jméno] dospěl žalobce k závěru, že každá seriózní firma zde, si podrobně prověřuje partnery a zvlášť z Východního bloku a první co by udělala je, že by kontaktovala [právnická osoba]. Podle žalobce jde opět o účelovou schránku a domnívá se, že jedním jejím účelem mohlo být uložení žalobce do této schránky a mít ho pod kontrolou. Pan [anonymizováno] žalobce kontaktoval, ale pan [příjmení] o své práci pro [anonymizována dvě slova] nekomunikuje. V době práce žalobce v IT oddělení firmy [anonymizováno] ho jeho vedoucí a manažer pan [jméno] [příjmení] vyzval, aby řešení odprezentoval [právnická osoba] [příjmení] [jméno], které ho mohli nabídnout. Toto považuje opět za velice nestandardní jednání ve smyslu péče řádného hospodáře a šíření know-how. Dále byl pan [příjmení] členem sdružení firem, které používají [anonymizováno] řešení od firmy [anonymizováno]. Tento klub měl formát neformálního zájmového sdružení. Členem klubu byla např. i [právnická osoba] [obec], která později byla klientem pana [příjmení] Pan [anonymizováno] tak hrál dvojí roli. Pana [příjmení] vyhodili pro krádež know-how, ale jeho firmě dohazovali klienty. Dále pak ve svém podání žalobce opětovně zmínil, že v průběhu let 2014 [číslo] mu byl opakovaně v několika zemích EU restartován mobilní telefon, dále pak opakovaně zmínil sledování pohybu jeho vozidla Škoda v letech 2011 a dále pak činnost paní [příjmení] [jméno] [příjmení] v roce 2014, která jako členka vedení Sdružení vlastníků domu, v němž žalobce bydlel, se pokusila dostat do jeho bytu pod záminkou výměny vodovodního řádu, který byl nicméně nový a nebylo ho potřeba měnit. K těmto jednáním nicméně uvedl, že nemá žádný důkaz ani přesvědčení, že by v nich došlo k zapojení žalovaného, nicméně dle jeho názoru uvedené činnosti s jednáním jím uvedeným, a to pořádáním odborných konferencí a krádeží know-how ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], tvoří s ostatními činnostmi, které zmínil, logický celek.

6. Dle § 11 OZ účinného do 31. 12. 2013, fyzická osoba má práva na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevu osobní povahy.

7. Dle § 13 odst. 1 OZ účinného do 31. 12. 2013, fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění.

8. Dle § 13 ods. 2 OZ účinného do 31. 12. 2013, pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučiněním podle odst. 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.

9. Dle § 13 odst. 3 OZ účinného do 31. 12. 2013, výši náhrady podle odst. 2 určí soud s přihlédnutím závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.

10. Dle § 81 odst. 1 OZ účinného od 1. 1. 2014, chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

11. Dle § 81 odst. 2 OZ účinného od 1. 1. 2014, ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho váženost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

12. Dle § 82 odst. 1 OZ účinného od 1. 1. 2014, člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno, nebo aby byl odstraněn jeho následek.

13. V daném případě se žalobce svou žalobou doplněnou na výzvu soudu shora citovanými podáními ve shora naznačeném směru domáhá proti žalovanému žalobou na ochranu osobnosti, náhrady nemajetkové újmy, ve smyslu ust. § 11 a n. OZ účinného do 31. 12. 2013 a § 81 a n. OZ účinného od 1. 1. 2014 s tím, že shora popsaným jednáním žalovaného mělo být zasaženo do osobnostních práv žalobce, konkrétně jím označeného práva na ochranu soukromí. Uvedený nárok ve smyslu citovaných zákonných ustanovení přitom vyžaduje, aby byly prokázány obecné hmotněprávní předpoklady, a to jednak existenci zásahu, který je objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen v ohrožení osobnosti člověka, dále musí být prokázána neoprávněnost, resp. protiprávnost tohoto zásahu a zejména existence příčinné souvislosti mezi takovýmto neoprávněným zásahem a vzniklou nemajetkovou újmou. S ohledem na doplněná skutková tvrzení a důkazy ze strany žalobce po poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., kdy toto poučení bylo žalobci poskytnuto před koncentrací řízení, on pak následně ještě v koncentrační prodloužené lhůtě doplnil svá skutková tvrzení ústně uvedená při jednání dne [datum], písemným podáním ze dne 2. 3. 2022 – viz výše, soudu nezbývá než konstatovat, že přes tato doplnění (kdy soud záměrně tato doplněná skutková tvrzení žalobce cituje téměř doslovně, pozn. soudu) soud ve skutkových tvrzeních žalobce, která zásadně předcházejí provádění dokazování k jejich prokázání, neshledává, byť teoretickou možnost existence zásahu do osobnostního práva žalobce, v tomto případě práva na ochranu soukromí, který by byl objektivně způsobilý vyvolat tvrzenou nemajetkovou újmu. Konkrétní závadná jednání žalovaného, tak jak byla popsána žalobcem v jeho podáních a ústně vylíčena při proběhnuvším ústním jednání, spočívající v podstatě jen v pořádání odborných konferencí, kterých se žalobce zúčastnil a která mu přinesla profesní prospěch. V dalších jednáních, která žalobce popisuje, ať už jde o krádež know-how ve [právnická osoba] [anonymizována tři slova], působení žalobce ve [právnická osoba] [obec], restartování mobilního telefonu, sledování pohybu Škoda Fabia či pokusu neoprávněného vniknutí do bytu žalovaného za účelem výměny vodoměru, žalovaný vůbec nefiguruje. Dokonce i sám žalobce uvedl, že v jednáních spočívajících v restartování mobilního telefonu žalobce, sledování pohybu jeho vozidla Škoda Fabia, či pokusu o neoprávněný vnik do jeho bytu za účelem výměny vodovodního řádu žalovaný ani nefiguroval, žalobce jen tvrdí, že všechny popsané události tvoří jeden logický celek. K tomuto soud tedy uvádí, že v popsaném jednání žalovaného neshledává, i přes neprovedené dokazování, jakoukoli možnost existence zmíněného zásahu do osobnostního práva žalobce, který by byl objektivně způsobilý vyvolat již zmíněnou nemajetkovou újmu na straně žalobce, spočívající ať už v porušení, či jen v ohrožení jeho osobnostního práva na ochranu soukromí. S ohledem na uvedené, kdy břemeno tvrzení předchází břemenu důkaznímu, tj. je potřeba ze strany žalobce jako pána sporu nejprve tvrdit podstatná skutková tvrzení a tato následně prokázat příslušnými důkazy, soud neprováděl žádné dokazování, neboť se to jevilo s ohledem na nedostatečná skutková tvrzení na straně žalobce, nehospodárné a žalobu proto bez dalšího s odkazem na neunesení břemene tvrzení žalobcem ve věci v plném rozsahu zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení, a to za stavu, kdy žalobce byl ve věci zcela neúspěšný, nicméně žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

15. Pro úplnost soud dále podává, že pokud při jednání soudu dne [datum] žalobce vznesl vůči projednávající soudkyni námitku podjatosti ve smyslu ust. § 15a) o. s. ř., kterou při uvedeném ústním jednání i zdůvodnil, soud nepostupoval dle ust. § 15b) odst. 1 o. s. ř., ale dle ust. § 15b) odst. 2 o. s. ř., neboť řízení bylo při témže jednání skončeno.

Poučení