18 C 190/2019-131

Rubrum

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní [titul] Janou Tihelkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul]. et [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 19.216,01 Kč, k rukám [titul]. et [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit na nákladech státu částku 5.900 Kč, na účet Okresního soudu v Bruntále, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 12. 7. 2019 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, na základě kterého by bylo určeno, že podíl id. 1/2 nemovitostí, a to podíl id. pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] v části obci [obec] a podíl id. 1/2 pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba garáže bez č. p./č. e., vše zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], pro obec a [katastrální uzemí], patří do výlučného vlastnictví žalobce. Žalobu odůvodnil tím, že ke dni podání žaloby byly zmiňované nemovitosti zapsány jako podílové spoluvlastnictví žalovaného [celé jméno původního účastníka] a syna žalobce [celé jméno žalobce], a to každý v podílu o velikosti ideální jedné poloviny. Žalovaný však dle žalobce nebyl vlastníkem podílu na shora uvedených nemovitostech, neboť darovací smlouvu ze dne [datum] převedl svůj spoluvlastnický podíl do výlučného vlastnictví žalobce. Darovací smlouva zřejmě nebyla vložena do katastru nemovitostí, ač tak žalovaný přislíbil učinit. Nicméně nemovitosti žalobce užíval od roku 2001 v dobré víře, že je jejich vlastníkem a od stejné doby je žalovaný naopak neužívá. Z pohledu právního žalobce odkázal na ustanovení § 628 zákona č. 40/1964 Sb. a pro případ, že by bylo dovozeno, že nedošlo k nabytí vlastnického práva, odkázal na ustanovení § 134 zákona č. 40/1964 Sb., když měl za to, že spoluvlastnický podíl vydržel, neboť předmětný podíl na nemovitostech má v držbě po dobu delší než 10 let. Naléhavý právní zájem žalobce dovodil ze skutečností, že na základě určovací žaloby by bylo dosaženo uvedení stavu zápisu v katastru nemovitostí do souladu se skutečným právním stavem a současně by byla odstraněna nejistota v právním postavení žalobce.

2. Podáním ze dne 21. 8. 2019 žalobce navrhl vstup nabyvatele práva na místo dosavadního účastníka, a sice žalované [celé jméno žalované], když na základě rozhodnutí [stát. instituce], [stát. instituce] ze dne [datum] bylo rozhodnuto o vkladu vlastnického práva k předmětnému podílu na nemovitostech právě ve prospěch [celé jméno žalované] O tomto návrhu rozhodl Okresní soud v Bruntále dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] tak, že tuto změnu v účastnících na straně žalované připustil.

3. Žalovaná nárok žalobce neuznala. Žalobce dle žalované nikdy netvrdil, že je vlastníkem podílu na předmětné nemovitosti, ale naopak se v posledním roce a půl opakovaně dožadoval po původním žalovaném převedení podílu na této nemovité věci, proto nemůže obstát jeho dobrá víra. Naopak žalovaná nabyla svůj spoluvlastnický podíl v dobré víře. Původní žalovaný a manžel žalované popírá, že by v minulosti podepsal jakoukoliv i ve spise založenou darovací smlouvu a vyjádřil se, že podpis na kopii listiny není jeho podpisem.

4. Soud ve věci nařídil dvě jednání, kterých se vždy zúčastnil žalobce se svým právním zástupcem a za žalovanou toliko její zástupce. V průběhu řízení obě strany setrvaly na svých dosavadních tvrzeních. Žalobce po poučení soudem uvedl, že svou dobrou víru nezbytnou k vydržení odvozuje z právního titulu, kterým je darovací smlouva ze dne [datum]. Současně žalobce navrhl svědky, kteří by byli schopni prokázat, že se žalobce o nemovitosti řádně staral, užíval je, rekonstruoval, upravoval a udržoval, jakož se k nim choval jako k vlastním. V rámci závěrečného návrhu zástupce žalobce odkázal na ustanovení § 1095 nového občanského zákoníku upravující mimořádné vydržení, které by mělo být v daném případě aplikováno, neboť žalobce dodržel dvojnásobnou dobu vydržení, jak předpokládá toto ustanovení, když z výpovědí žalobce i svědka vyplynulo, že žalobce nemovitost nepřetržitě užíval od roku 1992, tedy po dobu delší než 30 let. Na aplikaci tohoto ustanovení nemohou dle žalobce změnit ničeho ani závěry znaleckého posudku, neboť žalobce právní důvod držby v takovém případě nemusí prokazovat.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum], včetně elektronického ze dne [datum], z darovací smlouva ze dne [datum], z informací o vkladovém řízení, z žádosti o zápis poznámky do katastru nemovitostí ze dne [datum], z rozsudku OS v Bruntále č. j. [číslo jednací], ze znaleckého posudku ze dne 20. 3. 2001 [jméno] [příjmení], ze znaleckého posudku [číslo] [rok] ze dne [datum], z usnesení PČR o zahájení trestního stíhání žalobce soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:

6. Dle výpisu z katastru nemovitostí ve stavu ke dni [datum] byli podílovými spoluvlastníky o velikosti id. 1/2 [celé jméno původního účastníka] [celé jméno žalobce] (r. 1992), a to u nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], pro obec a [katastrální uzemí], a sice pozemku parc. [číslo] zahrada o výměře 162 m2, pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 437 m2, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] a pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 50 m2, jehož součástí je stavba garáže bez č.p./č.e., když i z předloženého výpisu vyplynulo, že tento stav byl k tomuto dni dotčen změnou. Jako nabývací titul je v případě [celé jméno původního účastníka] uveden vznik práva ze zákona ve smyslu § 149 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb. a dále kolaudační rozhodnutí [anonymizováno] [rok], v případě [celé jméno žalobce] je pak nabývacím titulem darovací smlouva ze dne [datum]. Dle elektronického výpisu z katastru nemovitostí se vlastníkem poloviny převáděných nemovitostí stala [celé jméno žalované], kdy rozhodnutí o povolení vkladu bylo katastrálním úřadem vydáno dne [datum], a to na základě návrhu podaného dne [datum].

7. Dle darovací smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi [celé jméno původního účastníka] jako dárcem a [celé jméno žalobce] (r. 1966) jako obdarovaným, došlo k darování nemovitostí, resp. spoluvlastnického podílu o velikosti jedné poloviny, a to domu [adresa] na parc. [číslo] dále jedné poloviny garáže na pozemku parc. [číslo] jedné poloviny pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] s jednou polovinou součástí a příslušenství, zejména venkovních úprav, oplocení, přípojky vody, žumpy, plynové přípojky, skleníku, udírny a trvalých porostů. Nemovitosti byly popsány ve znaleckém posudku [číslo] – 48/ [rok] ze dne [datum], zpracovaného [jméno] [příjmení]. Obdarovaný dar přijal. Smlouva dále uvádí, že hodnota nemovitostí stanovená právě zmiňovaným znaleckým posudkem činila 529.800 Kč, proto cena převáděné jedné poloviny činila 264.900 Kč. V článku IV. smlouvy je výslovně uvedeno, že vlastnictví darovaných nemovitostí přichází na obdarovaného vkladem této smlouvy do katastru nemovitostí, a to na [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno]. Dále bylo v článku VI. dohodnuto, že poplatníkem darovací daně je obdarovaný, který byl povinen podat místně příslušnému správci daně daňové přiznání do 30 dnů od provedení vkladu. Smlouva obsahuje podpisy obou stran.

8. Podle znaleckého posudku [číslo] 2001 ze dne 20. 3. 2001, zpracovaného [jméno] [příjmení], byl objednavatelem tohoto posudku [celé jméno žalobce] – žalobce a jeho smyslem bylo zjištění ceny nemovitostí, které měli ve svém podílovém spoluvlastnictví [celé jméno původního účastníka] Jindřiška [celé jméno žalované]. Na základě tohoto posudku pak byla zjištěna celková cena oceňovaných nemovitostí v částce 529.800 Kč.

9. Žalobce v rámci své účastnické výpovědi u soudu uvedl, že se jeho rodiče, kteří byli původně vlastníky předmětných nemovitostí, které měli v jejich bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, v rámci jeho vypořádání dohodli, že předmětné nemovitosti získá žalobce jako jejich jediný syn. Žalobce tak v nemovitostech žil nepřetržitě od roku 1983 do roku 2012. Otec žalobce však zde žil minimální dobu. K okolnostem uzavření darovací smlouvy v roce 2001 žalobce uvedl, že tehdy měl jeho otec problém se svou manželkou, proto jej navštívil a požádal jej, aby zařídil odhad nemovitostí a další podmínky k uzavření darovací smlouvy. V té době druhou polovinu nemovitosti stále vlastnila matka žalobce. Žalobce proto zajistil odhadce, který vypracoval znalecký posudek a zároveň vypracoval smlouvu. Smlouva byla podepsána doma u žalobce. Smlouva měla zůstat utajena před žalovanou a dalšími osobami. Žalobce si neuvědomoval, že by platil darovací daň. Daň z nemovitosti platila celou dobu matka žalobce z celé nemovitosti. Aktuálně v domě žije syn žalobce s přítelkyní a v druhé polovině manželka žalobce. Veškeré investice do domu platil žalobce se svou manželkou, pouze rekonstrukci topení platil již syn žalobce a jeho manželka. K dotazu soudu, proč žalobce neřešil věc již v roce 2001, uvedl, že svému otci důvěřoval a nepočítal s tím, že by se mohlo něco stát. Neměl právní znalosti a nevěděl, že pro přechod vlastnického práva je nutný vklad do katastru nemovitostí. Věc začal řešit až na podzim 2017, kdy podíl nabyl jeho syn po své babičce. Proto tehdy oslovil svého otce a ten mu sdělil, že by chtěl případně svou polovinu darovat žalobci, nikoliv jeho synovi, což se žalobci nelíbilo. Žalobce k přímému dotazu soudu sdělil, že věděl po celou dobu, že není evidovaný jako podílový spoluvlastník v katastru nemovitostí, ale měl za to, že když mu otec celou dobu tvrdí, že je to jeho, tak že v tom nebude žádný problém. Neviděl totiž žádné problémy v tom, aby jednou byl podíl převeden na něho. K výslovnému dotazu soudu, jak si žalobce vysvětluje to, že jeho otec popírá podepsání darovací smlouvy, uvedl, že si myslí, že už si to otec nepamatuje, neboť má problémy s pamětí. Žalobce zmínil konflikt o Velikonocích 2019. Tehdy také spolu osobně hovořili naposled. Do té doby se žalobce se svým otcem pravidelně vídal, a to i několikrát týdně, příp. byli v telefonickém kontaktu.

10. Svědek [celé jméno původního účastníka], otec žalobce, u jednání uvedl, že má sice zdravotní problémy, ale jeho psychický stav je dobrý a nemá problémy s pamětí. Uvedl, že předmětné nemovitosti koupil s tehdejší manželkou někdy v 70. letech a pak je postupně rekonstruovali. Dům má dvě bytové jednotky, kdy nejprve nahoře bydlela matka svědka a dole svědek s rodinou. Po rozvodu již s bývalou manželkou svědek v domě nikdy nebydlel. Naopak po rozvodu se s bývalou manželkou dohodli, že každý bude mít dům včetně přilehlých nemovitostí, jednou polovinou, přičemž svědek poskytl svou polovinu bezúplatně synovi, aby mu tím pomohl do života. Za užívání žalobce svědkovi neplatil ničeho. Veškeré rekonstrukce a opravy probíhaly bez jeho vědomí a souhlasu, ale i bez jeho finančního podílu. Svědek nepopřel, že zamýšlel darovat svou polovinu svému synovi, a to až do Velikonoc 2019, ale poté, co byl nazván zlodějem, si to rozmyslel. K darovací smlouvě z roku 2001 svědek uvedl, že tuto smlouvu nepodepsal a že je o tom přesvědčený. Polovinu domu si nechal jako pojistku a bylo to také to jediné, co mu zůstalo po rozvodu s první manželkou. K osobě znalce nebyl schopen svědek nic uvést. Svědek dále uvedl, že se jeho rukopis s věkem měnil. Ke vztahu k žalobci uvedl, že měli dobré vztahy v době, kdy měli společné zájmy, ale poté se vztahy zhoršily, avšak ještě byli schopni komunikace. Žalobce začal na svědka naléhat, aby mu přepsal svůj podíl, což však svědek neudělal, neboť mu žalobce nepomáhal a tento podíl si nezasloužil. Poté došlo k ukončení vztahu, zájem o svědka opadl a žalobce přestal svědkovi telefonovat. Naposledy se viděli právě na Velikonoce 2019.

11. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], bylo manželství navrhovatele [celé jméno původního účastníka] a odpůrkyně [jméno] [celé jméno žalované], rozené [příjmení], uzavřené dne [datum] před Městským národním výborem v [obec] u [obec], rozvedeno. Z odůvodnění rozsudku se podává, že manželé spolu vychovávali syna. Manželé žili vedle sebe někdy od roku 1975, následně [celé jméno původního účastníka] navazoval různé známosti, a to až se svou následnou manželkou. Ze zprávy Městského národního výboru [obec] vyplynulo, že účastníci nesdílejí společnou domácnost a že vlastní rodinný domek a osobní automobil.

12. Ze znaleckého posudku znalce [titul]. [jméno] [příjmení] z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo ze dne [datum], [číslo] [rok], který je opatřen znaleckou doložkou, vyplývá, že se měl znalec v rámci znaleckého posudku odpovědět na dvě otázky, a sice jednak, zda darovací smlouva, kterou žalobce označil jako originál je originálem či kopií a jednak zda podpis svědka [celé jméno původního účastníka] na ní uvedený je jeho podpisem pravým. Ze závěrů znaleckého posudku pak vyplynulo, že předložená listina byla kopií a že se s vysokou pravděpodobností jednalo o kopii pravého podpisu [celé jméno původního účastníka]. Bylo ale zjištěno, že vytištěný text darovací smlouvy, včetně doložek jmen pod oběma podpisy na darovací smlouvě, je vyhotoven jinou tiskovou technikou než oba podpisy nad vytištěnými doložkami. Tato skutečnost dle znalce výrazně nasvědčovala manipulaci s dokumentem a činila tak dokument krajně nevěrohodným. Proto dokument nebylo možné považovat za originál, ale ani za prostou kopii originálu, ale spíše za kompilát, obsahující pouze kopii pravého podpisu [celé jméno původního účastníka]. Z vysvětlení znaleckého posudku totiž vyplývá, že se znalec velmi podrobně zabýval mikroskopickým prozkoumáním celého dokumentu. Podpisy uvedené na smlouvě byly kopiemi podpisů vyhotovené metodou inkoustového tisku. Naopak text darovací smlouvy včetně doložek byl pravděpodobně vytištěn na dnes již historické a nepoužívané jehličkové tiskárně, oba podpisy byly ale vyhotoveny metodou inkoustového tisku, tzn., že na druhé straně předmětné darovací smlouvy se vyskytují dva naprosto rozdílné druhy tisku. Dále bylo zjištěno, že barevné body, typické pro inkoustový tisk, se latentně objevují v celé ploše druhé strany darovací smlouvy, zatímco na titulní straně předmětné smlouvy se žádné takové stopy neobjevují. Ve spodní části druhé strany darovací smlouvy se dále nacházela kontura rovné čáry, která vykazovala taktéž stopy inkoustového tisku. Tato skutečnost je dle znalce krajně nestandardní a může se jednat o znak či pozůstatek technické manipulace s dokumentem, jelikož standardním postupem kopírování či tisku takovýto znak nevzniká. Nic nesvědčí ani pro chybu tiskárny, protože na první straně darovací smlouvy se tato linka nenachází. Podrobnou analýzou sporného podpisu svědka [celé jméno původního účastníka] a všech srovnávacích podpisů a textů a jejich záměrnou komparací byly zjištěny prakticky shodné nebo podobné znaky. V rámci celkového zhodnocení znaků a interpretace znaků znalec došel ke dvěma variantám možností vzniku sporného podpisu, a to variantě kopie padělku typu napodobeniny vzoru vyhotoveného tzv. z volné ruky nebo variantě kopie pravého spontánního podpisu svědka [celé jméno původního účastníka]. Znalec nakonec dospěl k závěru, že přichází v úvahu pouze jediné možné vysvětlení vzniku sporného podpisu, a to, že se v případě kopie sporného podpisu na darovací smlouvě jedná o kopii pravého spontánního (tj. standardního a běžně užívaného) podpisu [celé jméno původního účastníka] s větším množstvím textových prvků v příjmení. [obsah usnesení Policie ČR]

14. Důkazní návrhy výslechem svědků [jméno] [celé jméno žalované], [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], soud pro nadbytečnost zamítl, když s ohledem na dosavadní výsledky dokazování bylo zřejmé, že výslechy těchto svědků nemohou zvrátit rozhodnutí ve věci ve vztahu k dobré víře žalobce.

15. Podle ustanovení § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

16. Podle ustanovení § 628 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá. Darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování.

17. Podle ustanovení § 133 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném ke dni 18. 4. 2001, převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

18. Podle ustanovení § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem k vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob. Do doby odst. 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Pro počátek a trvání doby podle odst. 1 se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby.

19. Podle ustanovení § 129 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní, nebo kdo vykonává právo pro sebe.

20. Podle ustanovení § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněna.

21. Podle ustanovení § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

22. Podle ustanovení 3066 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do doby stanovené v § [číslo] se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce věc nepřetržitě v držbě před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve, než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou a pěti let jde-li o věc nemovitou.

23. Podle ustanovení § 992 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Nepoctivost zástupce při nabytí držby nebo při jejím výkonu zástupcem činí držbu nepoctivou. To neplatí, pokud zastoupený zvláštním příkazem daným se zřetelem k této držbě zástupci nařídil, aby se držby ujal nebo aby ji vykonával. Poctivému držiteli náleží stejná práva jako držiteli řádnému.

24. Na základě provedeného dokazování a podřazením pod výše citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro vyhovění žalobě na určení vlastnického práva a proto musela být v celém rozsahu zamítnuta.

25. Žalobce předně tvrdil, že spoluvlastnické právo nabyl na základě darovací smlouvy ze dne [datum], ač připustil, že darovací smlouva nebyla zřejmě řádně zavkladována, když tak původní žalovaný přislíbil učinit.

26. Pokud jde o tento tvrzený právní důvod nabytí vlastnického práva k podílu, je pro jeho právní posouzení nutné aplikovat v souladu s ustanovením § 3028 odst. 2 občanského zákoníku dosavadní právní předpis, kterým je zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Jak vyplývá z výše citovaných ustanovení starého občanského zákoníku, byla pro darování nemovitostí nezbytná písemná forma smlouvy a současně účinky smlouvy mohly nastat až provedením vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí tak, jak to uvádělo ustanovení § 133 odst. 2 starého občanského zákoníku. Nebyla-li předložená darovací smlouva zavkladována, nedošlo k převodu vlastnického práva, a proto se na základě této smlouvy žalobce nemohl stát podílovým spoluvlastníkem uvedených nemovitostí. S touto skutečností byl ostatně seznámen žalobce přímo v textu darovací smlouvy.

27. Žalobce dále tvrdil a domáhal se určení svého vlastnického práva z titulu vydržení předmětného spoluvlastnického podílu postupem předvídaným ustanovením § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, který jako hlavní podmínku vydržení stanovuje oprávněnou držbu v trvání alespoň deseti let. S ohledem na tvrzený právní důvod vydržení, kterým měla být darovací smlouva z roku 2001, aplikoval soud právní předpis účinný v době jejího uzavření, kterým je znovu zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, když současně nový občanský zákoník nestanovuje žádná speciální přechodná ustanovení s výjimkou vydržení mimořádného, jak o něm bude pojednáno dále.

28. Předpokladem pro vydržení je tak jednak existence věci, která je způsobilá být předmětem vydržení, což nepochybně předmětné nemovitosti, resp. spoluvlastnický podíl na nich, je, dalším předpokladem je subjekt vydržení, který musí být způsobilý k nabývání vlastnického práva, což žalobce nepochybně taktéž splňuje. Další podmínkou je již zmiňovaná oprávněná držba a vydržecí doba v trvání 10 let, jedná-li se o nemovitost. Předpokladem oprávněné držby je pak podle ustanovení § 130 občanského zákoníku objektivní dobrá víra, která předpokládá, že držitel je v dobré víře, že mu věc nebo právo patří a že v této dobré víře je se zřetelem ke všem okolnostem, a to k okolnostem nikoliv subjektivním, ale i objektivním. Tato dobrá víra spočívá v přesvědčení držitele, že je vlastníkem věci, kterou drží. Pro naplnění dobré víry nestačí negativní přesvědčení držitele, že nepůsobí bezprávně, ale je třeba pozitivního přesvědčení, že mu věc nebo právo náleží. Držitel není oprávněný v případě, že sice nabyl poctivě, ale jeho dobrá víra tu není se zřetelem ke všem okolnostem. Dobrá víra navíc zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnosti o tom, že mu věc po právu patří. Na tom nic nemění skutečnost, že držitel může být nadále v subjektivně dobré víře.

29. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že oprávněná dobrá víra žalobci nesvědčí, a to z několika důvodů. Sám žalobce v rámci své účastnické výpovědi připustil, že věděl, že předmětná darovací smlouva, tedy domnělý nabývací titul, nebyl zavkladován. Na následky nezavkladování, resp. na nutnost zavkladování, byl žalobce upozorněn přímo textem darovací smlouvy. Postačilo tak přečíst si celý text smlouvy, aniž k tomu bylo zapotřebí hlubších právních znalostí. Dobrou víru žalobce nemůže udržet ani jeho tvrzení, že byl v zásadě jedinou osobou, která mohla předmětné podíly nabýt, když se jednalo o jediného syna původních podílových spoluvlastníků a bylo tak jasné, že dříve či později žalobce nemovitost nabude, když současně tuto nemovitost užíval výlučně se svou rodinou od roku 1992 [obec] víra žalobci nemůže svědčit ani s ohledem na výsledky znaleckého zkoumání, ze kterých vyplynulo, že sice podpis na darovací smlouvě ze strany dárce je velmi pravděpodobně jeho pravým podpisem, avšak předložená darovací smlouva byla zmanipulována, když byla vytvořena použitím dvou různých tiskařských technik, a sice když původní text smlouvy vznikl za použití staré jehličkové tiskárny a podpisy za použití nové inkoustové tiskárny, což potvrzuje tvrzení svědka [celé jméno původního účastníka], že tuto smlouvu nikdy nepodepsal.

30. Soud proto zamítl důkazní návrhy výslechy dalších označených osob, které měly prokázat dobrou víru žalobce, neboť přesto, že žalobce užíval věc jako svou, nepochybně se o ni staral, rekonstruoval ji a plnohodnotně ji využíval, nemohl být jejím oprávněným držitelem, protože mu nesvědčila ani subjektivní, natož objektivní dobrá víra, že je vlastníkem tohoto podílu a proto nemohl vydržet vlastnické právo, ač mu bezúplatné užívání nemovitostí bylo ze strany jeho otce poskytnuto.

31. Pokud jde o tvrzené mimořádné vydržení ve smyslu ustanovení § 1095 nového občanského zákoníku, lze z přechodného ustanovení k mimořádnému vydržení uvedenému v ustanovení § 3066 občanského zákoníku dovodit, že do doby pro mimořádné vydržení čítající u nemovité věci 20 let, lze započíst i dobu předcházející účinnosti tohoto zákona, avšak maximálně v rozsahu 15 let před datem 1. 1. 2014, tedy dobu od 1. 1. 1999, neboť vydržecí doba nesmí uplynout dříve než po 5 letech po nabytí účinností zákona č. 89/2012 Sb., tedy nejdříve dne 31. 12. 2018. To vše samozřejmě za splnění dalších podmínek uvedených v ustanovení § 1095 zákona č. 89/2012 Sb.

32. Institut mimořádného vydržení předchozí občanský zákoník, tj. zákon č. 40/1964 Sb., neupravoval a koncepce mimořádného vydržení je odvozena z historické úpravy provedené v obecném zákoníku občanském z roku 1811. Ustanovení § 1095 občanského zákoníku pak pro mimořádné vydržení stanovuje dvě základní podmínky, a tou je dvojnásobná doba oproti řádnému vydržení, tedy dvacetiletá, když pro řádné vydržení postačuje dle § 1091 občanského zákoníku nepřetržitá držba v trvání 10 let, a současně se musí jednat o držbu poctivou. Naopak není vyžadován žádný právní důvod a držba nemusí být ani řádná ani pravá.

33. Co se míní držbou poctivou, vysvětluje ustanovení § 992 občanského zákoníku, dle kterého poctivým držitelem je ten, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává. Naopak nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Komentář k tomuto ustanovení pak uvádí, že poctivostí se zde má zcela jistě rozumět subjektivní dobrá víra, tedy nevědomost držitele o nedostatku vlastního práva. Nepoctivostí potom není nic jiného než zlá víra, která je zde promítnuta ve své nejpřísnější podobě. Držitel může být nepoctivým ve smyslu § 992 odst. 1 věty druhé i tehdy, když je subjektivně přesvědčen o poctivosti svého jednání, a dokonce i tehdy, když jeho jednání skutečně z morálního hlediska poctivé je (převod pozemku ústní smlouvou, směna části pozemků učiněná jen neformálně apod.). Dobrá víra poctivého držitele je založena na omluvitelném omylu o existenci či neexistenci právně významné skutečnosti, popřípadě práva. I když § 992 odst. 1 mluví jen o vědomí o„ právu“, jde i o vědomí o skutečnostech (nikoli tedy jen o existenci či neexistenci práva). Základem dobré víry je tak především přesvědčení o existenci právních skutečností, které by měly za následek vznik práva, jehož obsah držitel fakticky vykonává, resp. o neexistenci skutečností vzniku práva bránících (omyl skutkový). Poctivým držitelem podle § 992 odst. 1 je ten, kdo je v dobré víře„ se zřetelem ke všem okolnostem“; jde tedy o objektivizované pojetí dobré víry, která se musí opírat o omluvitelný omyl. Tedy ani ten, kdo se domnívá, že vykonává právo, které mu náleží, není poctivým držitelem (není v dobré víře), jestliže mu musí být z okolností zřejmé, že mu toto právo nenáleží.

34. Z uvedeného vyplývá, že pojetí poctivosti v novém občanském zákoníku je srovnatelné s posuzováním dobré víry ve vztahu k oprávněné držbě ve smyslu ustanovení § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. Proto i v tomto případě je nutné dospět ke stejnému závěru, jako byl vyjádřen výše, a sice žalobce není poctivým držitelem ve smyslu ustanovení § 992 občanského zákoníku, protože žalobce objektivně i subjektivně mohl a měl vědět, že není vlastníkem spoluvlastnického podílu a že je jen jeho uživatelem.

35. Nad rámec uvedeného je pak ale současně zřejmé, že by v tomto případě nebyla splněna ani požadovaná 20-ti letá vydržecí doba, protože v roce 2001 žalobce objektivně věděl, že mu nesvědčí vlastnické právo, když zadával znalecký posudek na ocenění předmětných nemovitostí, současně i nejpozději v roce 2018 z katastru nemovitostí zjistil, že není uvedený jako vlastník. To jednak připustil sám ve své výpovědi a vyplývá to i z výpisu z katastru nemovitostí, že v březnu 2018 byl převáděn podíl na syna žalobce. V neposlední řádě žalobce sám připustil, že nemovitosti již sám zhruba od roku 2012 neužívá.

36. S ohledem na výše uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl, když nebyly splněny podmínky pro určení vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu žalobce.

37. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jako úspěšnému účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení žalované. Výše náhrady nákladů řízení vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Žalované proto náleží náklady právního zastoupení za 5 úkonů právní služby po 2.500 Kč (převzetí věci, sepis vyjádření ve věci, účast u jednání přesahující dvě hodiny dne 13. 2. 2020 a účast u jednání dne 18. 2. 2021) dle § 9 odst. 3 písm. a) téže vyhlášky a pět náhrad hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 téže vyhlášky po 300 Kč. Právnímu zástupce žalované náleží náhrada za ztrátu času za celkem 8 započatých půl hodin na cestě k soudu a účelně vynaložené náklady za cestování k dvěma jednáním soudu v jednotlivých letech o celkové vzdálenosti 80 km, při průměrné spotřebě 8,3 l /100 km naturalu 95, při vyhláškové ceně paliva 31,80 Kč, resp. 27,20 Kč a základní sazbě 4,2 Kč/km, resp. 4,40 Kč/km, čemuž odpovídá částka 548 Kč pro rok 2020 a 533 Kč pro rok 2021. Vzhledem k tomu, že zástupce žalované osvědčil, že je plátcem DPH, náleží mu i alikvótní část 21% DPH ve výši 3.335,01 Kč Náklady řízení celkem činí 19.216,01 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř., jsou náklady splatné k rukám právního zástupce žalované.

38. Soud nepřiznal zástupci žalované odměnu a režijní paušál za úkon spočívající v další poradě s klientkou přesahující jednu hodinu, která se konala [datum], když dle názoru soudu s ohledem na danou důkazní situaci tento úkon nebyl účelný.

39. O nákladech státu soud rozhodl podle ustanovení § 148 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že k náhradě nákladů vynaložených státem v částce 5.900 Kč (znalečné 10.900 Kč – záloha 5.000 Kč), která představuje doplatek znalečného nekrytý zálohou žalobce, zavázal soud právě žalobce, jako procesně neúspěšného účastníka.

40. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení