18 C 195/2022-55

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o 131 857 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Návrh žalobkyně učiněný při jednání dne [datum] na vydání rozsudku pro uznání se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 100 000 Kč od [datum] do zaplacení a to ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 17 465 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 117 465 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 465 od [datum] do zaplacení, částky ve výši 14 392,68 Kč, úroku ve výši 64,71 % ročně z částky 100 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 4 147,68 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 100 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 305 424 Kč, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 14 013 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek, k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 117 465 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 117 465 Kč od [datum] do zaplacení, zaplacení pohledávky ve výši 14 392,68 Kč, úroku ve výši 64,71 % ročně z částky 100 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 4 147,68 Kč, úroku ve výši 64,71 % ročně z částky 100 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 4 147,68 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 100 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 305 424 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 64,71 % ročně splácet ve 42 měsíčních splátkách ve výši 6 060 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného (pravdivost údajů žalovaný stvrdil svým podpisem), databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů, zejména z dokladů o příjmech, výpisu z bankovního účtu a prohlášení žalovaného. Z těchto údajů bylo zjištěno, že žalovaný měl dostatek volných zdrojů ke splácení úvěru. Žalobkyně rovněž ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a v nebankovním registru klientských informací NRKI. Žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Výdaje žalovaného byly zkoumány z informací poskytnutých samotným žalovaným. Žalobkyně uvedla, že nemá možnost, jak si výdaje žalovaného ověřit, tj. zda má další dluhy u jiných společností, ani jaké jsou výdaje na bydlení žalovaného, a musí tak vycházet z prohlášení žalovaného. Žalovaný řádně neplnil své závazky ze smlouvy, na svůj dluh do data zesplatnění celého úvěru ničeho neuhradil. Před zesplatněním vznikl žalobkyni nárok na úhradu smluvních pokut ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou byl žalovaný v prodlení o délce 30 dnů, tj. v celkové výši 998 Kč za dvě splátky. Žalobkyni dále vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného (za každou splátku, s níž je žalovaný v prodlení, ve výši 200 Kč), tj. v celkové výši 400 Kč Náklady představují jednotkové mzdové náklady zaměstnanců podílející se na předžalobním vymáhání ve výši 43,94 Kč, jednotkové provozní náklady interního call centra ve výši 6,99 Kč, jednotkové náklady provize externí vymáhací společnosti ve výši 93,42 Kč, jednotkové náklady (provize inkasní sítě) ve výši 59,84 Kč a ostatními provozní náklady collection department ve výši 1,64 Kč. V důsledku prodlení došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, čímž se součástí jistiny stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru. [ulice] jistina tak odpovídala částce 116 067,49 Kč. [příjmení] jistinu byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru, tj. dne [datum]. Jelikož žalovaný novou jistinu v den zesplatnění neuhradil (na svůj dluh neuhradil ničeho), měla žalobkyně dále nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od [datum] do zaplacení, když žalobou je požadována smluvní pokuta toliko ke dni vyhotovení žaloby, tj. k [datum], ve výši 14 392,68 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že je pravdou, že s žalobkyní tvrzenou smlouvu o úvěru skutečně uzavřel, a to dne [datum] Smlouva byla uzavírána přes internet, resp. smlouva byla domlouvána přes telefon, kdy byly telefonicky sděleny osobní údaje včetně majetkových poměrů žalovaného. Zástupkyně žalobkyně při sjednávání smlouvy poskytovala informace, co je třeba předložit. Předkládal své příjmy z nemocnice, kde si přivydělával a zároveň příjem z invalidního důchodu. Příslušné listiny zasílal přes„ WhatsApp“. To, že nedošlo k placení dluhu, bylo chybou žalovaného. Smlouva v písemné podobě byla poté žalovanému zaslána poštou a přes internet, smlouva byla podepisována přes internet, zasláním příslušného kódu. Žalovanému bylo skutečně vyplaceno 100 000 Kč, avšak na svůj dluh ničeho neuhradil. Od roku 2007 je v invalidním důchodu. Má nádor na páteři. Ten se však projevil až před třemi lety a musel kvůli tomu podstoupit příslušné léčebné zákroky, tyto zdravotní problémy má cca od roku 2019. V době sjednávání smlouvy měl příjem z invalidního důchodu ve výši cca 16 000 Kč a dále vypomáhal jako zdravotník na [obec] s příjmem cca 23 700 Kč, jak je uvedeno v Hodnocení klienta. Tehdy byl zaměstnán na plný úvazek, což však již v současnosti není, dnes je již zaměstnán na poloviční ze zdravotních důvodů s příjmem aktuálně cca 18 000 Kč měsíčně. Pracuje, aby uhradil příslušné dluhy. Bydlel a v současnosti bydlí se svoji matkou, které přispívá měsíčně cca 5 000 Kč. Rovněž v té době měl vyživovací povinnost a stále má ke svému synovi ve výši 4 000 Kč. V době sjednání úvěru měl další dluhy u Komerční banky, GE Money Bank, u žalobkyně. Žádná exekuce na něj vedena nebyla a není. Měl a má výdaje s cestou do práce, které jsou však nízké vzhledem k tomu, že je důchodce, resp. v době uzavření úvěru hradil poloviční výši na cestovné, ale v současnosti má doklad ZTP. Neví, z čeho vycházely výdaje na bydlení ve výši 2 603 Kč uvedené v Hodnocení klienta. V té době, jakož i dnes má výdaje rovněž s léky cca 1 500 Kč měsíčně. Už neví, z jakého důvodu si bral příslušný úvěr, potřeboval finanční prostředky. U jiných poskytovatelů úvěru se na možnost úvěru neptal, s žalobkyní měl dobrou zkušenost. Je si vědom, že mu byly zasílány výzvy k úhradě dluhu, nereagoval na to, měl psychické problémy s ohledem na další zdravotní problémy a vzniklou finanční situaci. Aktuálně má příjem jako invalidní důchodce asi 18 700 Kč a dále má příjem z nemocnice ve výši 17 – 18 000 Kč. Výdaje na bydlení má stejné, platí za telefon, internet a splácí další dluhy, výživné na syna, celkově tak jeho výdaje můžou činit měsíčně 25 000 Kč. K tomu, aby byl schopen pokrýt nezbytné výdaje a splácet další dluhy by byl schopen na dluh žalobkyně splácet cca 2 – 3 000 Kč měsíčně.

3. Žalobkyně při jednání navrhla vydání rozsudku pro uznání. Soud neshledal, že by pro tento postup byly splněny zákonné podmínky ve smyslu § 153a ve spojení s § 99 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Nárok, který je žalobkyní v žalobě uplatňován, tak jak by jej žalovaný uznal, je v rozporu s kogentními předpisy směřujícími k ochraně žalovaného uzavírajícího smlouvu jako spotřebitel, tj. v postavení slabší strany, neboť ve věci se jedná o nárok žalobkyně vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud v řízení shledal, že žalobkyně při poskytování úvěru postupovala v rozporu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), což způsobuje dle § 87 odst. 1 neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní (k tomu srov. zejména bod 17 tohoto odůvodnění). Soud proto takový návrh žalobkyně zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný a žalobkyně prostřednictvím telefonu sjednali dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému dne [datum], na účet uvedený ve smlouvě, bezúčelový úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 42 měsíčních splátkách po 6 060 Kč splatných vždy nejpozději 17. dne každého kalendářního měsíce, počínaje dnem kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen, tj. dnem [datum]. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila dle části A) smlouvy o úvěru 254 520 Kč, úroková sazba 64,70 % p. a. byla dohodnuta jako pevná na celou dobu splácení úvěru. RPSN na úvěr činilo 87,8 %. Bod 2.. části B) smlouvy o úvěru stanovil, že úrok běží i po zesplatnění úvěru, kdy i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, a to až do doby její úplné úhrady s tím, že žalobkyně byla oprávněna na úrocích, které přirostou po zesplatnění, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou měl žalovaný zaplatit, tj. maximálně 305 424 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů zakotvila smlouva o úvěru, ve své části B) v bodu 6.1., povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou byl žalovaný v prodlení o délce 30 dnů s tím, že tato smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení a že souhrn veškerých smluvních pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat, činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dle bodu 6.

2. části B) smlouvy o úvěru měla žalobkyně rovněž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou každé splátky o délce 15 dnů s tím, že tato náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů pak smlouva o úvěru, v části B) v bodech 6.3. a 6.4., stanovila, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru, kdy se ke dni zesplatnění stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů a kdy ke dni zesplatnění se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru splatné nejpozději ke dni zesplatnění. Žalobkyně pak měla, dle bodu 6.

5. části B) smlouvy o úvěru, rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Oznámení o schválení úvěru, včetně splátkového kalendáře, bylo žalovanému doručeno dne [datum] /viz shodná tvrzení účastníků, Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru na č. l. 25 - 27 spisu, Dodatek č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru/ Smlouvě o úvěru [číslo] na č. l. 30 – 31 spisu, prohlášení klientů/informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru na č. l. 22 - 23 spisu, podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A) na č. l. 32 spisu, splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru [číslo] na č. l. 33 spisu, oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru [číslo] na č. l. 29 vč. dodejky na č. l. 34 spisu, doklad o vyplacení úvěru na č. l. 28 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 14 - 16, úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na č. l. 21 spisu/. Žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl a tyto skutečnosti podepsal, že jeho čistý měsíční příjem činí 39 800 Kč (čistý pravidelný měsíční příjem 23 700 Kč + ostatní příjmy 16 100 Kč), jeho životní minimum činí 3 860 Kč a jeho dalšími výdaji jsou splátky předcházejícího úvěru poskytnutého žalobkyní ve výši 3 662 Kč a náklady na bydlení ve výši 2 603 Kč, celkem tak výdaje činí 10 125 Kč s tím, že bylo počítáno s rezervou ve výši 28 675 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je rozvedený, zaměstnaný na dobu neurčitou u [právnická osoba] [anonymizováno] [obec], sídlem [adresa]. U formy bydlení byla zaškrtnuta kolonka„ vlastní“ /viz hodnocení klienta na č. l. 24 spisu/. Výši příjmu od zaměstnavatele žalovaný doložil informacemi o příchozích platbách na účet vedený u Komerční banky; v říjnu 2021 mu byl vyplacen čistý příjem ve výši 25 886 Kč a v listopadu 2021 ve výši 22 328 Kč /viz informace o příchozích platbách na č. l. 12 – 13 spisu a roční výpis poplatků na č. l. 9 - 11 spisu/. Žalovaný před sjednáním úvěru předložil žalobkyni svůj občanský průkaz /viz kopie občanského průkazu na č. l. 17 – 18 spisu/. Skóre žalovaného při sjednávání úvěru bylo stanoveno na 223, tj. nízké body do interní Score Card, vyšší riziko. V registru [příjmení] vycházel s negativním výsledkem /viz výpis z NRKI a SOLUS na č. l. 19 - 20 spisu/. Žalovaný dle sjednaného splátkového kalendáře neuhradil ničeho. Žalobkyně proto zpracovala výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zepslatnění celého úvěru datované ke dni [datum] a ke dni [datum] /viz karta klienta na č. l. 35 a výzvy k zaplacení na č. l. 36 - 37 spisu/. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů, došlo tímto dnem k okamžitému automatickému zesplatnění všech závazků vyplývajících z této smlouvy /viz oznámení na č. l. 38 a smlouva o úvěru na č. l. 25 - 27 spisu/. Žalobkyně předala k odeslání dne [datum] předžalobní výzvu, v níž vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 15 dnů od data odeslání tohoto oznámení /viz předžalobní výzva na č. l. 39 vč. podacího archu na č. l. 40 spisu/. Výzva byla žalobkyní zaslána na adresu trvalého pobytu žalovaného /viz výpis z CEO na č. l. 41 spisu/. Zásilka byla pro povinného dne [datum] uložena a připravena k vyzvednutí/viz sledování zásilek na č. l. 48 spisu/.

5. Z účastnického výslechu žalovaného soud zjistil, že žalovaný nemá žádný majetek. Jeho současné celkové výdaje činí 25 000 Kč měsíčně a zahrnují výživné, další dluhy, výdaje s léky, bydlení, příp. další mimořádné výdaje. Jeho příjmy jsou tvořeny z invalidního důchodu ve výši 18 700 Kč měsíčně a ze zaměstnání 18 000 Kč měsíčně. V době, kdy mu měla přijít výzva k úhradě dluhu v červenci roku 2022, splácet nemohl. O výzvě nevěděl, v té době byl v lázních a dával se zdravotně dohromady. Neví o tom, že by mu byly doručovány výzvy k úhradě dluhu v únoru a březnu roku 2022. Splácet dříve nemohl ze zdravotních důvodů. Mohl by začít splácet od příštího měsíce, kdy se má jeho situace již nějakým způsobem stabilizovat. Jednalo by se o splátky ve výši 2 000 až 3 000 Kč měsíčně. Má lymfom na páteři, je astmatik a alergik, má cukrovku, bere tak prášky na cukr, na ředění krve, na astma a na alergii. V současnosti není na jeho majetek vedena žádná exekuce. V současnosti splácí dluh u Komerční banky, má ještě jeden dluh u žalobkyně, dále splácí u společnosti C a u GE Money Bank. Příjmy uvedené v hodnocení klienta jsou pravdivé, výdaje dával dohromady s paní, se kterou úvěr vyřizoval. Měly by tak odpovídat. Nedokáže však vysvětlit, proč je v hodnocení klienta uvedeno bydlení v nižší výši a proč jsou uvedeny pouze splátky u žalobkyně nikoliv u dalších společností. Určitě to však paní sděloval. Neví, že by po něm byly žádány nějaké doklady k jeho výdajům, zajímaly ji pouze příjmy. Pravděpodobně vycházela z předchozí smlouvy.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: Žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému dne [datum] částku ve výši 100 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 42 měsíčních splátkách po 6 060 Kč počínaje dnem [datum]. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný kontrolován v registrech NRKI a SOLUS. Žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 39 800 Kč a jeho výdaje činí 10 125 Kč (životní minimum 3 860 Kč, splátky úvěrů 3 662 Kč a náklady na bydlení 2 603 Kč), a tak na splácení úvěru zůstává rezerva 28 675 Kč. K příjmům doložil výpis z účtu. Výdaje nijak nedokládal. Žalovaný měl vyšší výdaje na bydlení a splácel další dluhy. Žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho nezaplatil.

7. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákon o spotřebitelském úvěru.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně a žalovaný projevili vůli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Dle názoru soudu ale nebyla úvěrová smlouva platně sjednána, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že řádně (s odbornou péčí) zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří /srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 Žalobkyně v daném případě zjistila a ověřila pouze výši příjmů žalovaného z pracovního poměru. Neověřila si však již dotazem na zaměstnavatele, jak dlouho je zde zaměstnán, zda je pracovní poměr sjednán na dobu určitou či neurčitou, či zda není jednáno o ukončení pracovního poměru, popř. již není ve výpovědní době. Příjmy z invalidního důchodu nebyly kontrolovány jakýmkoliv způsobem. Na kontrolu výdajů a to i těch podstatných pak bylo rezignováno zcela. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně se ani podrobněji nezajímala o výdaje žalovaného na bydlení, jako základní a podstatnou položku výdajů, kterou je vždy třeba pečlivě zjišťovat. Žalobkyně si vystačila s žalovaným uvedenou částkou 2 603 Kč měsíčně, aniž by bylo zřejmé, zda uvedená částka odpovídá reálným výdajům na bydlení (což lze s ohledem na uvedenou nízkou výši bez dalšího zkoumání obtížně akceptovat), ostatně i sám žalovaný v průběhu jednání uvedl částku vyšší. Na zjištění jakýchkoli dalších výdajů pak bylo rezignováno zcela, zejména zda má žalovaný nějaké vyživovací povinnosti, zda má splátky nějakých jiných úvěrů, zda má nějaké výdaje na dopravu, se svým zdravotním stavem (zvláště je-li invalidním důchodcem) apod. Žalobkyně ani nekontrolovala, zda není na majetek povinného vedena exekuce. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti /srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK/.

18. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou pak zcela v souladu s ustálenou judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která z hodnocení klienta a předložených listin vyplývala, skutečně jednalo. S těmito závěry pak nekoliduje ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, který se věcí zabýval zejména v trestní rovině. Nicméně rovněž uvedl, že„ úvěrové společnosti vycházejí zejména z údajů o příjmu a výdajích žadatelů a informací o úhradě jeho předchozích dluhů, když za dostatečné se považují údaje o příjmech a výdajích spotřebitele, ze kterých je věřitel schopný získat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Současně je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti a vždy by se jednalo pouze o občanskoprávní záležitost a ustanovení § 211 tr. zákoníku by ztratilo smysl.“ Žalobkyně však nepřistoupila k následnému prověřování údajů získaných od žalovaného ve výdajové stránce a pouze vyšla z obecného zákonem stanoveného životního a existenčního minima, aniž by přistoupila k pečlivějšímu prověření reálné finanční situace žalovaného, čímž nebyla naplněna ani přiměřená míra obezřetnosti, o které Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí uvažoval.

19. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. Žalobkyně v řízení uvedla, že neeviduje od žalovaného žádnou platbu, což žalovaný potvrdil. Žalovaný je tak povinen vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu se do sféry dispozice žalovaného, v souladu s ustálenou judikaturou, dostala dne [datum], kdy byla žalovanému zanechána výzva k vyzvednutí zásilky /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016 Žalobkyně ve výzvě poskytla žalovanému lhůtu k vrácení dluhu v délce 15 dnů od data odeslání výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána žalobkyní dne [datum] a lhůta k vrácení dluhu tak uplynula dnem [datum]. Od následujícího dne, tedy od [datum], je žalovaný v prodlení a žalobkyni od tohoto dne náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. K žádosti žalovaného soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., části věty za středníkem, o možnosti plnit tento dluh ve splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně. Při stanovení výše splátek přihlédl soud k majetkové a zdravotní situaci žalovaného a dále k výši žalobkyni přiznaného nároku a neshledal, že by žalobkyni bylo žalovaným na dluh tímto způsobem plněno po nepřiměřeně dlouhou dobu, s tím, že dobrodiní splátek bylo soudem podmíněno jejich řádným splácením. Nadto právo žalovaného vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve splátkách předvídá i § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (výrok II. tohoto rozsudku). Ve zbylém soudu nezbylo (s ohledem na shledanou neplatnost smlouvy), než nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítnout (výrok III. tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 013 Kč, přičemž tato částka představuje 36 % z jejich celkové výše 38 924,20 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32 %). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 593 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 131 857 Kč sestávající z částky 25 520 Kč (4 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé, účast na ústním jednání dne [datum] – po 6 380 Kč), čtyři paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 720 Kč ve výši 5 611,20 Kč. Žalobkyně žádné náklady nevyúčtovala, a proto soud vycházel z těch, které vyplývají z obsahu spisu. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., části věty za středníkem, rovněž ve splátkách a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok IV. tohoto rozsudku).

21. K problematice tzv. splátkového kalendáře a„ ztrátě výhody lhůt“ soud ve stručnosti pro úplnost uvádí, že plnění ve splátkách je hmotným právem upraveno v § 1931 o. z. tak, že bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky (dochází tu k tzv.„ ztrátě lhůt“ či„ ztrátě výhody splátek“). Pokud by tedy žalovaný řádně a včas některou splátku v rozporu s rozhodnutím soudu neuhradil, mohla by žalobkyně požadovat, a to i exekučně, zaplacení zbývající dlužné částky (jistiny i příslušenství) najednou.