18 C 20/2025 - 56

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] posledně trvale bytem [Adresa žalovaného] t.č. bytem [Adresa žalovaného] zastoupený obecným zmocněncem [Jméno zmocněnce] bytem [Adresa zmocněnce] o zaplacení 38 570,06 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 24 936,56 Kč s tím, že je tuto povinnost oprávněn splnit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, se co do nároku žalobkyně na zaplacení 13 633,50 Kč, kapitalizovaného úroku 1 092,22 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 2 530,41 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 37 804,98 Kč od 26.10.2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 483,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 38 570,06 Kč s příslušenstvím tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Tvrdila, že spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla 51 000 Kč. Žalovaný se naopak touto smlouvou zavázal tuto částku žalobkyni vrátit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 894,20 Kč spolu s úrokem a sjednanými poplatky. Před uzavřením dané smlouvy přitom žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když vycházela z údajů poskytnutých žalovaným (příjem 29 499 Kč, zaměstnání na dobu neurčitou, příjem domácnosti 60 000 Kč, bydlení v pronajatém bytě, bez vyživovací povinnosti, interní splátky 5 543,40 Kč, externí splátky 9 401 Kč), z údajů v interních a externích databázích, bankovního a nebankovního registru, insolvenčního rejstříku a databáze MVČR a z výpočtu disponibilní částky (matematicky model výpočtu maximální splátky a ukazatelů DTI a DSTI dle platného doporučení ČNB). Žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, když uhradil toliko 26 066,44 Kč, žalobkyně proto úvěr ke dni 2.5.2024 zesplatnila. Žalovaný však daný dluh ani po výzvách neuhradil. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhala zaplacení jistiny 36 712,76 Kč, poplatků 357,30 Kč za pojištění, kapitalizovaného obchodního úroku 1 092,22 Kč, sankčního poplatku 1 500 Kč (600 Kč za zaslání upomínky dne 12.2.2024, 600 Kč za zaslání upomínky dne 2.4.2024 a 300 Kč za zaslání oznámení o zesplatnění) a příslušného úroku z prodlení.

2. Žalovaný učinil nesporným, že mezi stranami byla dne 13.12.2021 uzavřena předmětná smlouva o úvěru, na základě které mu žalobkyně poskytla 51 000 Kč s roční úrokovou sazbou 8 % při RPSN 8,3 %, kdy se zavázal žalobkyni daný úvěr vrátit formou 72 měsíčních splátek po 894,20 Kč, přičemž spolu rovněž uzavřeli i smlouvu o pojištění tohoto úvěru za 89 Kč měsíčně. Má však za to, že daná smlouva neobsahuje veškeré podstatné náležitosti, když v ní absentuje uvedení veškerých předpokladů použitých pro výpočet sazby RPSN dle § 106 odst. 1 písm. g/ zákona o spotřebitelském úvěru a čl. 10 odst. 2 písm. g/ směrnice 2008/48/ES, kdy odkázal na rozsudek SDEU ze dne 23.1.2025 ve věci C-677/23. Konečně pak žalovaný tvrdil, že žalobkyně řádně neposoudila jeho úvěruschopnost před uzavřením dané smlouvy, když zcela rezignovala na zjištění ohledně otázky bydlení žalovaného (typ bydlení, náklady), ohledně jeho výdajů na uspokojování základních potřeb a ohledně jeho závazků (pojištění vozidla, úvěry apod.), přičemž v dané době bydlel v nájmu, kde hradil nájemné 10 000 Kč měsíčně, resp. 5 000 Kč při zohlednění podílu partnerky, vlastnil motorové vozidlo, které nesplácel, měsíčně hradil pohonné hmoty 5 500 Kč a pojištění vozidla 800 Kč a za potraviny vynaložil cca 5 500 Kč. Měl několik úvěrů, již neví přesně kolik, min. se však jednalo o úvěr u žalobkyně, kde hradil 5 000 Kč -5 500 Kč měsíčně a úvěr u další banky ve výši 200 000 – 300 000 Kč, který splácel po 8 000 - 9000 Kč měsíčně – někdy mu to přitom nevycházelo, je tak možné, že byl v prodlení. V tuto chvíli je pak žalovaný nezaměstnaný a musí hradit své životní náklady a jiné závazky. S ohledem na uvedené má žalovaný za to, že je předmětná smlouva absolutně neplatná a navrhl věc posoudit v režimu bezdůvodného obohacení.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

4. Z žádosti o expres půjčku vyplývá, že žalobkyně eviduje u žalovaného žádost o půjčku ve výši 30 000 Kč, v níž jsou uvedeny iniciále žalovaného s tím, že pracuje u společnosti [právnická osoba] na dobu neurčitou, má odborné/učňovské vzdělání, bydlí v pronajatém domě/bytu, je v družském poměru, jeho příjem je cca 29 499 Kč měsíčně a celkový příjem domácnosti činí 60 000 Kč.

5. Dle vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti a výpisu z databáze eviduje žalobkyně ve své databázi u žalovaného deklarovaný příjem 29 499 Kč, který byl ověřen z jeho běžného účtu, jeho zaměstnání na dobu neurčitou, bydlení v pronajatém domě/bytu s náklady na bydlení 49,17 %, interní splátky 5 543,40 Kč, externí splátky 9 401 Kč a ostatní výdaje 0 Kč. V rámci splátek přitom vycházela z toho, že má žalovaný celkem 7 závazků ve výši cca 326 878,08 Kč při splátkách ve výši 14 944,40 Kč. V matematickém modelu maximální měsíční splátky přitom dospěla žalobkyně k závěru, že se u žalovaného jedná o částku 7 028,09 Kč, u DTI poté o 2,84 a u DSTI 53,69 %.

6. Z výpisu z běžného účtu vedeného na jméno žalovaného za dobu od července do prosince r. 2021 plyne, že žalovaný pobíral v této době mzdu ve výši cca 29 500 Kč měsíčně, přičemž v daných měsících splácel úvěry evidované u žalobkyně s nesplacenou jistinou cca 615 000 Kč, úvěr v rámci č. [č. účtu] po 924 Kč, opakovaně se dostával do nepovoleného debetu na účtu a měl sjednán i kontokorent. Konečný zůstatek na účtu v jednotlivých měsících tak byl vždy cca – 30 000 Kč. V prosinci r. 2021 přitom žalobkyně žalovanému na tento účet poslala 51 000 Kč v rámci smlouvy specifikované následně. V rámci úvěrů evidovaných ke dni 31.12.2021 se tedy jednalo o tento úvěr a úvěr v rámci smlouvy č. [hodnota] se zůstatkem jistiny 118 626,73 Kč, když v listopadu r. 2021 předčasně uhradil předchozí úvěr (úhrada dosahovala cca 635 000 Kč) a ve stejném měsíci načerpal další úvěr 119 000 Kč.

7. Podle formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informaci o pojištění vkladů, informačního přehledu o systému pojištění, smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti, Sazebníku a Produktových podmínek splácet spolu účastníci uzavřeli dne 13.12.2021 smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 51 000 Kč a žalovaný se jí zavázal tuto částku vrátit formou pravidelných 72 měsíčních splátek ve výši 894,20 Kč poplatkem za pojištění 89 Kč měsíčně, když žalovaný přistoupil k pojistné smlouvě č., [Anonymizováno], při úroku 8% ročně a RPSN 8,30 % - co do stanovení výše RPSN je přitom ve smlouvě uvedeno, že RPSN představuje celkové náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru, kdy je vypočtena podle vzorce uvedeného v příloze zákona č. 257/2016 Sb. a kdy jsou celkové náklady veškeré náklady známé žalobkyni, které musí žalovaný žalobkyni v souvislosti s tímto úvěrem uhradit. Celkově se tak zavázal žalobkyni vrátit 64 472,78 Kč. Poplatky pak byly mezi stranami dohodnuty ve výši 200 Kč měsíčně za vedení pohledávky v případě ukončení účtu, 600 Kč za zaslání upomínky a 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný. Zároveň si strany sjednaly právo žalobkyně prohlásit daný úvěr za okamžitě splatný pro případ nikoli řádného plnění splátek.

8. Dle upomínek ze dne 2.4.2024 a 12.2.2024 vystavila žalobkyně v daných dnech na jméno žalovaného upomínky k úhradě neuhrazených splátek a poplatků v rámci shora specifikované smlouvy.

9. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný a z příslušného podacího archu má soud za prokázané, že žalobkyně dne 9.5.2024 zaslala žalovanému oznámení o zesplatnění shora uvedeného úvěru v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek, a to ke dni 2.5.2024, přičemž žalovaného vyzvala k úhradě 39 747,96 Kč (nesplacená jistina 36 712,76 Kč, úrok 1 092,22 Kč, úrok z prodlení 85,68 Kč, poplatky a náklady na upomínání 1 557,30 Kč, náklady na upomínání 300 Kč) do 21.5.2024.

10. Podle amortizace a výpisu z úvěrového účtu uhradil žalovaný v rámci shora specifikované smlouvy do zesplatnění celkem 26 066,44 Kč.

11. Dle předžalobní výzvy a příslušného podacího archu zaslala žalobkyně žalovanému dne 1.10.2024 v této věci předžalobní upomínku.

12. Soud ve věci zamítl návrh žalovaného na provedení důkazu výslechem účastníků, potvrzením o zaměstnání, výpisy a předložením celkového soupisu uhrazených poplatků a úroků, když má soud za to, že se jednalo o důkazy nadbytečné, když bylo možné na základě provedeného dokazování učinit adekvátní závěr o skutkovém stavu (co se týče zaměstnání žalovaného v rozhodné době, není uvedené mezi stranami sporné, přičemž toto zaměstnání plyne z žádosti o poskytnutí i z výpisu z bankovního účtu žalovaného a z platební historie, aktuální výpisy nejsou pro tuto věc rozhodující a celková výše žalovaným uhrazených částek na tento úvěr plyne z výpisu z úvěrového účtu).

13. Z nesporných tvrzení stran provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

14. Žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, přičemž žalobkyně v rámci této žádosti eviduje iniciále žalovaného s tím, že pracuje u společnosti [právnická osoba] na dobu neurčitou, má odborné/učňovské vzdělání, bydlí v pronajatém domě/bytu, je v družském poměru a jeho příjem je cca 29 499 Kč měsíčně a příjem domácnosti činí 60 000 Kč. V rámci své databáze pak žalobkyně dále eviduje deklarovaný příjem žalovaného 29 499 Kč, který byl ověřen z jeho běžného účtu, jeho zaměstnání na dobu neurčitou, bydlení v pronajatém domě/bytu s náklady na bydlení 49,17 % a interní splátky 5 543,40 Kč, externí splátky 9 401 Kč a ostatní výdaje 0 Kč.

15. V době od července do prosince r. 2021 žalovaný pobíral mzdu ve výši cca 29 500 Kč, přičemž v daných měsících splácel úvěry evidované u žalobkyně s nesplacenou jistinou cca 615 000 Kč, úvěr v rámci č. [č. účtu] po 924 Kč, měl sjednán i kontokorent a opakovaně se dostával do nepovoleného debetu na účtu. Konečný zůstatek na účtu v jednotlivých měsících tak byl cca – 30 000 Kč. V prosinci r. 2021 přitom žalobkyně žalovanému na tento účet poslala 51 000 Kč.

16. Účastníci spolu uzavřeli dne 13.12.2021 smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 51 000 Kč a žalovaný se jí zavázal tuto částku vrátit formou pravidelných 72 měsíčních splátek ve výši 894,20 Kč poplatkem za pojištění 89 Kč měsíčně, když žalovaný přistoupil k pojistné smlouvě č., [Anonymizováno] při úroku 8% ročně a RPSN 8,30 % - co do stanovení výše RPSN je přitom ve smlouvě uvedeno, že RPSN představuje celkové náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru, kdy je vypočtena podle vzorce uvedeného v příloze zákona č. 257/2016 Sb. a kdy jsou celkové náklady veškeré náklady známé žalobkyni, které musí žalovaný žalobkyni v souvislosti s tímto úvěrem uhradit. Celkově se tak zavázal žalobkyni vrátit 64 472,78 Kč. Poplatky pak byly mezi stranami dohodnuty ve výši 200 Kč měsíčně za vedení pohledávky v případě ukončení účtu, 600 Kč za zaslání upomínky a 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný. Zároveň si strany sjednaly právo žalobkyně prohlásit daný úvěr za okamžitě splatný pro případ nikoli řádného plnění splátek.

17. Dne 2.4.2024 a dne 12.2.2024 vystavila žalobkyně na jméno žalovaného upomínky k úhradě neuhrazených splátek a poplatků v rámci shora specifikované smlouvy.

18. Žalobkyně zaslala dne 9.5.2024 žalovanému oznámení o zesplatnění shora uvedeného úvěru v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek, a to ke dni 2.5.2024, přičemž žalovaného vyzvala k úhradě 39 747,96 Kč (nesplacená jistina 36 712,76 Kč, úrok 1 092,22 Kč, úrok z prodlení 85,68 Kč, poplatky a náklady na upomínání 1 557,30 Kč, náklady na upomínání 300 Kč) do 21.5.2024. Žalovaný přitom do zesplatnění v rámci této smlouvy uhradil celkem 26 063,44 Kč.

19. Dne 1.10.2024 zaslala žalobkyně žalovanému v této věci předžalobní upomínku.

20. Dříve než soud přistoupil k právnímu hodnocení věci, zkoumal mimo jiné, zda je ve věci dána jeho pravomoc ve věci jednat a rozhodnout a dospěl k závěru, že je touto pravomoci nadán, když má za to, že je namístě v této věci postupovat dle čl. 3 odst. 1 nařízení Brusel I bis, dle kterého může být osoba, která má bydliště v některém členském státě, v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, resp. v případě poskytování služeb na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty, přičemž má tento hraniční určovatel přednost před ostatní úpravou týkající se ochrany spotřebitele (srovnej rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1318/2011, sp. zn. 47 Co 198/2013, sp. zn. 7 Co 20/2012 a sp. zn. 30 Cdo 3853/2017). V tomto případě se přitom jedná o smlouvu o úvěru, tedy o poskytnutí určité služby, kde je dána přednost spojitosti této služby s místem jejího poskytnutí před ochranou aktivního spotřebitele, je tedy namístě pravomoc posuzovat dle místa plnění na území ČR, nikoli dle aktuálního bydliště žalovaného. Po právní stránce poté soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ).

21. Ust. § 547 o.z. stanoví, že právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

22. Ust. § 570 odst. 1 o.z. uvádí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

23. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

24. Ust. § 580 odst. 1 stanoví, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

25. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

27. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

28. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

29. Dle § 84 odst. 1 – 3 ZSÚ § 84 poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Sdělené nebo zveřejněné informace podle odstavce 1 obsahují upozornění, že pokud spotřebitel nesplní povinnost podle odstavce 2 a poskytovatel proto nebude schopen posoudit jeho úvěruschopnost, poskytovatel spotřebitelský úvěr neposkytne.

30. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

31. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

32. Dle § 106 odst. 1 ZSÚ Smlouva o spotřebitelském úvěru musí vždy obsahovat tyto informace: a) druh spotřebitelského b) kontaktní údaje smluvních stran, a je-li spotřebitelský úvěr zprostředkován, též kontaktní údaje zprostředkovatele, zejména poštovní adresu pro doručování, telefonní číslo, popřípadě adresu pro doručování elektronické pošty, c) celkovou výši spotřebitelského úvěru a podmínky jeho čerpání, d) dobu trvání spotřebitelského úvěru, není-li to možné, způsob jejího určení, e) určení zboží nebo služby a jejich cenu, která by byla placena bez využití spotřebitelského úvěru, jde-li o spotřebitelský úvěr ve formě odložené platby za zboží nebo službu nebo vázaný spotřebitelský úvěr, f) zápůjční úrokovou sazbu, podmínky upravující použití této sazby a popřípadě údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční zápůjční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu zápůjční úrokové sazby; uplatňují-li se za různých okolností různé zápůjční úrokové sazby, uvádějí se tyto informace o všech zápůjčních úrokových sazbách, g) roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr, veškeré předpoklady použité pro výpočet této sazby a celkovou částku, kterou má spotřebitel zaplatit, vyjádřenou číselným údajem a vypočtenou k okamžiku předpokládaného uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, h) výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, a popřípadě způsob přiřazování plateb k jednotlivým dlužným částkám s různými úrokovými sazbami pro účely splácení; pokud u spotřebitelského úvěru na bydlení není možné k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru na bydlení určit výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, uvede poskytovatel podmínky, na nichž výše, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, závisí, i) vyplývá-li ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s pevně stanovenou dobou jeho trvání umoření jistiny spotřebitelského úvěru, informaci o právu obdržet bezplatně výpis z účtu v podobě tabulky umoření uvedené v příloze č. 5 k tomuto zákonu kdykoliv během trvání závazku z takové smlouvy, j) soupis uvádějící doby a podmínky pro splacení úroku a veškeré související opakující se či jednorázové platby, mají-li být tyto platby a úroky splaceny bez umoření jistiny, k) případnou povinnost spotřebitele hradit platby za vedení jednoho nebo více účtů zaznamenávajících platební transakce a čerpání, jejich výši, je-li poskytovateli známa, a podmínky, za nichž lze tyto platby změnit, ledaže je otevření účtu nepovinné, povinnost spotřebitele hradit platby za používání platebních prostředků pro platební transakce i čerpání, jejich výši, je-li poskytovateli známa, a veškeré další platby vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, l) úrokovou sazbu použitelnou v případě opožděných plateb platnou v okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a podmínky pro její úpravu a další důsledky vyplývající z prodlení spotřebitele, m) informaci o případných nákladech na služby notáře či jiných obdobných nákladech a jejich výši, je-li poskytovateli známa, n) požadavek na případné zajištění nebo pojištění, o) informaci o právu na odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení a lhůtě, během níž může být toto právo vykonáno, a dalších podmínkách pro výkon tohoto práva, včetně informace o povinnosti spotřebitele zaplatit čerpanou jistinu a příslušný úrok podle § 118 odst. 4, jakož i o částce úroku splatné za den, p) informaci o právech vyplývajících z § 119 odst. 1 a 3 a podmínkách jejich uplatnění, q) informaci o právu na předčasné splacení spotřebitelského úvěru, o případném právu poskytovatele na náhradu vzniklých nákladů a u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení informaci o způsobu jejich stanovení, r) informaci o způsobu ukončení smluvního vztahu, s) informaci o možnosti mimosoudního řešení spotřebitelských sporů prostřednictvím finančního arbitra, t) označení příslušného orgánu dohledu a u) informaci o tom, zda případné použití kapitálu vytvořeného platbami spotřebitele namísto splácení spotřebitelského úvěru povede k úplnému splacení spotřebitelského úvěru.

33. Ust. § 110 odst. 1 – 6 ZSÚ stanoví, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. Obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, která je nižší, než odpovídá informaci o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, snižuje se celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit, tak, aby odpovídala zápůjční úrokové sazbě uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, která je nižší, než odpovídá informaci o zápůjční úrokové sazbě, snižuje se zápůjční úroková sazba tak, aby odpovídala celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o roční procentní sazbě nákladů, která je nižší, než odpovídá skutečnosti, snižuje se zápůjční úroková sazba a celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit, tak, aby odpovídaly roční procentní sazbě nákladů uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Bylo-li sjednáno, že spotřebitel bude plnit ve splátkách, zohlední se změny vyplývající z odstavců 1 až 3 poměrně v jednotlivých splátkách. Věřitel na žádost spotřebitele vypočte novou výši splátek a sdělí ji spotřebiteli. Neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru v rozporu se zákonem písemnou informaci o a) některém právu věřitele vůči spotřebiteli nebo o podmínkách, za kterých může věřitel toto právo uplatnit, platí, že věřitel toto právo nemá, b) některé povinnosti spotřebitele vůči věřiteli nebo o podmínkách, za kterých je spotřebitel povinen tuto povinnost splnit, platí, že spotřebitel tuto povinnost nemá, c) podmínkách, za kterých může spotřebitel uplatnit některé právo vůči věřiteli, platí, že spotřebitel může toto právo vykonat, i když tyto podmínky nejsou splněny. Uvedené se použije obdobně, jestliže smlouva o spotřebitelském úvěru v rozporu se zákonem obsahuje informaci o právu nebo povinnosti nebo o podmínkách jejich uplatnění nebo splnění, která neodpovídá donucujícímu ustanovení zákona.

34. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

35. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba pouze částečně.

36. Žalobkyně se domáhala daného plnění po žalovaném z titulu smlouvy u úvěru, která byla mezi ní a žalovaným uzavřena 13.12.2021. V řízení přitom bylo nesporným, že žalobkyně poskytla žalovanému v pozici spotřebitele na základě dané smlouvy 51 000 Kč. Vzhledem k tomu, že však žalobkyně poskytovala žalovanému tuto částku právě v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měla zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. NS přitom k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovaného) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle NS neplatná. I NSS v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle NSS ČOI v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý NSS přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále též „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

37. Je tedy třeba zdůraznit, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Věřitel je tak povinen úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 odst. 1 vyžaduje též spolehlivost informací a předpokládá, že splněny budou všechny kvality informací v ustanovení uvedené. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr přitom nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tedy v rámci posuzování úvěruschopnosti pro spotřebitele nepochybně důležité, nemůže však nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ani nemá bez dalšího větší váhu než takové porovnání (srov. např. rozsudek NS ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023-57).

38. Žalobkyně v této věci tvrdila, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací získaných od žalovaného a z údajů z interních a externích databází, bankovního a nebankovního registru, insolvenčního rejstříku a databáze MVČR (zcela zde však absentuje tvrzení o tom, o jaké přesně databáze se jedná, kdy byly dotazy učiněny, s jakým výsledkem a jak s těmito výsledky bylo naloženo – vzhledem k tomu, že se však žalobkyně z nařízeného jednání omluvila, dobrovolně se tak vzdala možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a o.s.ř.), přičemž žalovaný potvrdil, že žalobkyni sdělil své základní údaje (příjmy, osobní stav, vzdělání, bydlení), ničeho však nedokládal, resp. žalobkyně dále vycházela toliko z bankovního účtu žalovaného. Nadto pak v žalovaným poskytnutých informacích absentuje bližší popis jeho majetkových poměrů, výdajů spojených s bydlením, dalších závazků apod., přičemž žalobkyně vycházela toliko z inertních a externích splátek ve výši cca 15 000 Kč, v rámci dalších výdajů však vycházela z výdajů 0 Kč, což neodpovídá nutnosti uspokojování základních potřeb. Žalobkyně tak spoléhala toliko na výpis z bankovního účtu žalovaného, aniž by se žalovaného dotázala na další rozhodné údaje a tyto údaje si rovněž nechala doložit. Nadto pak lze z výpisu z tohoto bankovního účtu bez dalšího dovodit, že žalovaný měl v rozhodné době výdaje, které v souhrnu převyšovaly jeho aktuální příjmy, když byl žalovaný každý měsíc ve sledovaném období v nepovoleném debetu, a to i po načerpání několika úvěrů - na základě informací uvedených shora však žalobkyně nemohla bez dalších doplňujících informací ani řádně posoudit, zda se žalovaný dostal do debetu toliko z důvodu zbytných výdajů, či z důvodů výdajů mandatorních. S ohledem na uvedené tak žalobkyně nebyla dle názoru soudu z těchto informací sto učinit adekvátní závěr o skutečné majetkové situaci žalovaného a jeho schopnosti splácet daný úvěr, takovéto posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně tak soud považuje za nedostatečné. Z toho důvodu nelze předmětnou smlouvu hodnotit jinak než jako smlouvu absolutně neplatnou (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20).S ohledem na výše uvedené tak nejsou strany povinné si na základě tohoto právního titulu v podobě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ničeho plnit. Na druhou stranu však bylo v řízení nesporné, jak je uvedeno výše, že žalobkyně poskytla na základě této neplatné smlouvy žalovanému plnění ve výši 51 000 Kč, čímž se na její úkor žalovaný bezdůvodně obohatil (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), a je tak povinen toto obohacení žalobkyni ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 24 936,56 Kč, když jí již uhradil 26 063,44 Kč, vydat. Soud proto ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II).

39. Nadto soud uvádí, že vzhledem k výše uvedenému již dále nezkoumal, zda předmětná smlouva obsahuje další zákonem stanovené náležitosti, včetně řádně označeného RPSN. Obecně však uvádí, že dle jeho názoru není uvedení toliko odkazu na ZSÚ a vysvětlení podstaty RPSN dostačující.

40. Soud přitom v souladu s § 87 ZSÚ a § 160 odst. 1 o.s.ř. umožnil žalovanému uhradit daný dluh formou pravidelných měsíčních splátek, když přihlédl k výši dluhu, právu žalobkyně na jeho úhradu, postoji žalovaného k věci i jeho tvrzeným finančním možnostem. Soud dospěl k závěru, že je třeba mu poskytnout možnost dobrovolného splnění povinnosti, tj. plnění v měsíčních platbách, které snáze bude moci splnit, než úhradu celého dluhu naráz. Tím bude dána možnost žalovanému vyhnout se případnému exekučnímu řízení a dalšímu nárůstu svého dluhu. Na druhou stranu je však zároveň nutno zajistit i právo žalobkyně na co nejrychlejší uspokojení její pohledávky, proto byla výše jednotlivých splátek stanovena na 3 000 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek. Soud má nadto za to, že se jedná o lhůtu, resp. plnění přiměřené možnostem žalovaného a zároveň o spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran.

41. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci přibližně 56,5 % úspěch a žalovaný přibližně 43,5 % úspěch. Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 13 % z částky, na kterou by měla nárok v případě plného úspěchu ve věci. V daném případě se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 1 544 Kč a náklady za zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31.12.2024. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle § 14b této vyhlášky. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 1 500 Kč za 3 úkony (převzetí věci, návrh, předžalobní upomínka) dle §11 písm. a/, d/ a §14b odst. 1 bod 3/ vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění do 31.12.2024. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění do 31.12.2024.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21 % tedy o 378 Kč, když zástupce žalobkyně řádně doložil, že je plátcem DPH. Celkově tak žalobkyni vznikly náklady ve výši 3 722 Kč a soud jí přiznal jejich náhradu ve výši 483,90 Kč (13 %) odpovídající poměru jejího úspěchu ve věci. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám zástupce žalobkyně (výrok III). V rámci náhrady nákladů poté soud postupoval plně dle § 160 odst. 1 o.s.ř., kdy má za to, že je s ohledem na její výši namístě aplikovat základní pariční lhůtu v trvání 3 dnů.

Poučení