18 C 255/2017-316

Rubrum

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Šrámkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 1 600 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 216 939 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení 383 061 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 199 538,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu Praha-západ plnou náhradu nákladů řízení v částce, jejíž výše bude určena samostatným usnesením, a to do 3 dnů od právní moci tohoto následného usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení 1 600 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným měli ve spoluvlastnictví nemovité a movité věci, jež v souhrnu tvoří areál autokempu [obec] v obci [obec] a [katastrální uzemí]. Žalovaný však užíval celý areál výlučně na základě soudního rozhodnutí (předběžného opatření a následně rozsudku vydaných v řízení o úpravě hospodaření se společnými věcmi vedeném zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]), žalobkyně proto požadovala finanční náhradu za neužívání svého spoluvlastnického podílu, a to za období ode dne [datum] do dne [datum]. Za přiměřenou náhradu přitom považovala za období ode dne [datum] do dne [datum] částku 400 000 Kč, za rok 2015 částku 600 000 Kč a za rok 2016 také částku 600 000 Kč (celkem 1 600 000 Kč). Při stanovení výše náhrady vycházela z dohod s žalovaným ohledně období roku 2006 a ze znaleckého posudku. Ze společných věcí tvořících areál autokempu každý z nich vlastnil jednu polovinu budovy [adresa] (stavba pro administrativu) a [adresa] (stavba ubytovacího zařízení), pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] stavby bez č. p. (restaurace), 10 dřevěných chat [jméno], 21 dřevěných chat [příjmení], 1 celo palubkové chatky a 1 unimobuňky. Žalobkyně dále vlastnila jednu třetinu a žalovaný dvě třetiny pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba (zemědělská usedlost), pozemku parc. č. st. 817 a pozemku parc. [číslo]. Žalovaný ani přes výzvu finanční náhradu žalobkyni nezaplatil.

2. Žalovaný neuznal nárok žalobkyně v žalované výši, považoval jej za neadekvátní. Namítl, že žalobkyně se nijak nepodílela na nákladech na provoz areálu. Dále uvedl, že sedm z deseti chat [jméno] byly v jeho výlučném vlastnictví. Proti žalované pohledávce započetl svou pohledávku vůči žalobkyni ve výši 500 000 Kč, tuto částku jí uhradil dne [datum] na základě nepravomocného rozsudku vydaného ve věci sp. zn. [spisová značka], jenž byl zrušen odvolacím soudem, důvod plnění tedy odpadl. Do výše náhrady by se dle žalovaného také mělo promítnout, že je výlučným vlastníkem inženýrských sítí mezi jednotlivými budovami v areálu a odlučovače tuků (tzv. [anonymizováno]), který vybudoval pro provoz restaurace.

3. Žalobkyně doplnila, že částku 500 000 Kč jí žalovaný uhradil jako finanční náhradu za neužívání jejího spoluvlastnického podílu za období let 2008 a 2009, nejednalo se tedy o plnění bez právního důvodu. Nesouhlasila rovněž s tvrzením žalovaného, že inženýrské sítě a odlučovač tuků jsou v jeho výlučném vlastnictví. Vodovod, kanalizace a elektřina byly v areálu vybudované již v době, kdy jej zakoupili (následně byla vybudována přípojka na základě předběžného opatření, nicméně ta není předmětem tohoto řízení). [adresa] (stavba pro administrativu) a [adresa] (stavba ubytovacího zařízení) byly postaveny na místě původní funkční budovy recepce, inženýrské sítě tam tedy již byly. Dále namítla, že do výše náhrady by neměly být zahrnuty náklady na opravy a investice.

4. Ze shodných tvrzení účastníků a z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

5. Účastníci měli v žalovaném období ([datum] – [datum]) v podílovém spoluvlastnictví s podíly o velikosti každý jedna polovina budovu [adresa] a [adresa], pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] stavbu bez č. p. (restaurace), vše v k. ú. [obec] u [anonymizováno], 10 [anonymizováno] chat [jméno], 21 dřevěných chat [příjmení], 1 celo palubkovou [anonymizováno] a 1 [anonymizováno]. Dále měli v podílovém spoluvlastnictví s podílem žalobkyně ve výši jedna třetina a žalovaného ve výši dvě třetiny pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba (zemědělská usedlost), pozemek parc. č. st. [anonymizováno] a pozemek parc. [číslo] také vše v k. ú. [obec] u [anonymizováno]. Uvedené věci tvoří funkční celek autokempu [obec] (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků, dále z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vydaného ve věci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k uvedeným nemovitým a movitým věcem vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]), dále z kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi prodávajícím Okresním úřadem [okres] s manželi [příjmení] ohledně koupě chat [číslo] – [anonymizováno], recepce, dílny, skladu, kuchyňky, boilerovny, dvou objektů sociálního zařízení, a z kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi Okresní správou rekreačních a tělovýchovných služeb [okres] (prodávající) s manželi [příjmení] ohledně koupě 7 chat číselně označených 1 – 7, stánku rychlého občerstvení, venkovních úprav k provozu, tj. přípojky vody a kanalizace a zpevňovací plochy z betonu na pozemku parc. [číslo]).

6. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], soud zjistil, že tímto rozhodnutím vydaným v rámci řízení o úpravě hospodaření s předmětnými společnými věcmi (sp. zn. [spisová značka]) soud uložil žalobkyni povinnost strpět užívání jejího spoluvlastnického podílu žalovaným.

7. Z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že tímto rozsudkem soud rozhodl o úpravě hospodaření se společnými věcmi tak, že žalovaný (v daném řízení v pozici žalobce) je oprávněn výlučně užívat spoluvlastnický podíl na předmětných věcech žalobkyně a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 2 542 975 Kč s příslušenstvím jako náhradu za neužívání jejího spoluvlastnického podílu. Výrok rozsudku o úpravě hospodaření nebyl napaden odvoláním a nabyl právní moci dne [datum]. Výrok rozsudku, kterým byla stanovena finanční náhrada za omezení spoluvlastnického práva, byl odvolacím soudem zrušen usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], protože žalovaný (v pozici žalobce) netvrdil naléhavý právní zájem (mohl plnit dobrovolně, případně žalobkyně mohla nárok na finanční náhradu uplatnit v samostatném řízení), a v dalším řízení byl nárok na finanční náhradu zamítnut z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu (rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

8. Z příkazu k úhradě soud zjistil, že žalovaný poukázal žalobkyni dne [datum] částku 500 000 Kč (úhrada této částky byla mezi účastníky nesporná). Z odvolání žalovaného datovaného dne [datum] proti rozsudku zdejšího soudu č. j. [číslo jednací], doručeného soudu dle podacího razítka dne [datum], soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žalobkyni uhradil na nepravomocný rozsudek ve věci [spisová značka] částku ve výši 500 000 Kč, a to jako úhradu částky 415 655 Kč za rok 2008 a zbytek na částečnou úhradu nároku za rok 2009. Podáním ze dne [datum] žalovaný doplnil k tvrzení o úhradě částky 500 000 Kč kopii příkazu k úhradě.

9. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že spoluvlastnictví účastníků k předmětným věcem (včetně 10 chat [jméno] a 21 chat [příjmení]) bylo zrušeno a věci byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu 8 137 598,83 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

10. Soud dále provedl k důkazu listiny ze stavebního spisu ohledně předmětných nemovitých věcí vydaných v průběhu 90. let (tj. z období, kdy areál účastníci provozovali společně), z nichž vyplynulo, že inženýrské sítě byly u společných budov v daném období již vybudované. Z kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi prodávajícím, tj. Okresním úřadem [okres] a účastníky tohoto řízení a z kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi Okresní správou rekreačních a tělovýchovných služeb [okres] (prodávající) a účastníky tohoto řízení a z listin vztahujících se k výstavbě a přestavbě jednotlivých budov soud dále zjistil, že v areálu byla funkční budova recepce, stánek rychlého občerstvení, dva objekty sociálního zařízení i přípojky vody, kanalizace a elektřiny (zjištěno ze stavebního povolení datovaného dne [datum], a to ohledně přístavby terasy autokempu umístěné na pozemku parc. [číslo] kolaudačního rozhodnutí datovaného dne [datum], adresovaného oběma účastníkům, kterým bylo povoleno užívání stavby terasy občerstvení autokempu, technické zprávy projektanta Ing. [příjmení] z listopadu 1996 ohledně kanalizace a vodovodu, akce nazvána autokemp [obec] – modernizace sociálního příslušenství a správy, kolaudačního rozhodnutí datovaného dne [datum] ohledně povolení užívání stavby objektu sociálního zařízení – I. etapa, kolaudačního rozhodnutí datovaného dne [datum] ohledně povolení užívání stavby objektu sociálního zařízení – II. etapa /stavba obsahovala umývárnu mužů, žen, kuchyň hostů, jídelnu, terasu, koupelnu s WC pro tělesně postižené/, stavebního povolení datovaného dne [datum], kterým bylo povoleno provozování budovy a sezónního ubytovacího objektu o 10 ubytovacích jednotkách na pozemku parc. [číslo] tj. třípodlažní stavby provozní budovy, rozhodnutí [anonymizováno] úřadu [obec] datovaného [datum] o povolení k předčasnému užívání části přízemí provozní budovy kempingu [anonymizována dvě slova] na stavební parcele č. st. [anonymizováno] a [anonymizováno]).

11. Z rozhodnutí ze dne [datum] soud zjistil, že stavební úřad [obec] dodatečně povolil stavbu provozní budovy autokempu a 2 ubytovacích jednotek na pozemku parc. [číslo] st. [anonymizováno] a st. [anonymizováno] a současně souhlasil s jejich užíváním. Z kolaudačního rozhodnutí ze dne [datum] soud zjistil, že stavební úřad [obec] povolil užívání sezónního ubytovacího objektu (budova [adresa]) na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], parc. č. st. [anonymizováno] a parc. č. st. [anonymizováno] (pozemky parc. č. st. [anonymizováno] a [anonymizováno] jsou nyní jen pozemek parc. č. st. [anonymizováno]).

12. Z usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], včetně návrhu žalovaného na vydání předběžného opatření datovaného dne [datum], soud zjistil, že k návrhu žalovaného soud nařídil předběžné opatření, kterým žalobkyni uložil povinnost strpět vybudování (v návrhu uvedeno napojení) kanalizační přípojky z ubytovacích chatek na pozemku parc. [číslo] do kanalizační větve, kterou mají žalobkyně a žalovaný ve společném vlastnictví.

13. Z rozhodnutí stavebního úřadu [anonymizováno] [obec] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla dodatečně povolena stavba 5 letních ubytovacích objektů v autokempu [příjmení] a kotelny na pozemku parc. [číslo] přičemž v odůvodnění stavební úřad uvedl, že kanalizační přípojka byla napojena do stávající kanalizační větve v areálu autokempu.

14. Mezi účastníky bylo nesporné, že odlučovač tuků (tzv. [anonymizováno]) vybudoval žalovaný na základě předběžného opatření vydaného Okresním soudem Praha-západ dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], na své vlastní náklady, a to v roce 2011.

15. Z rozšíření vzájemného návrhu žalovaného ve věci sp. zn. [spisová značka] datovaného [datum rozhodnutí] soud zjistil, že žalovaný uplatnil k vypořádání vnosy do podílového spoluvlastnictví mj. na vybudování odlučovače tuků.

16. Z předžalobní výzvy datované dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě 1 600 000 Kč do dne [datum]. Dle podací stvrzenky žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu dne [datum] se lhůtou k plnění do dne [datum].

17. Soud nechal vypracovat znalecký posudek z oboru ekonomika k otázce výše přiměřené ceny za užívání předmětných věcí nad rámec spoluvlastnického podílu za období ode dne [datum] do dne [datum].

18. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum] vypracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba], včetně jeho dodatku a z výslechu zástupce znaleckého ústavu Ing. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že znalecký ústav zpracoval posudek tak, že stanovil, jakých čistých výnosů by za běžných okolností dosáhl běžný nájemce (zohlednil tedy nejen obvyklé příjmy, ale i obvyklé výdaje, které by žalobkyně musela vynaložit, pokud by areál provozovala ona/užívala-li by společné věci ona). Výslednou částku, kterou by měl žalovaný uhradit žalobkyni za období od [datum] do [datum], stanovil na 886 068,04 Kč. Znalecký ústav přitom vycházel z toho, že sezona, kdy jsou objekty užívány, probíhá v období od 1. května do 30. září (tj. po dobu 5 měsíců). Obsazenost stanovil jako vážený průměr, kdy pro měsíce květen, červen a září vycházel z obsazenosti 40 % a pro hlavní část sezóny o letních prázdninách (červenec a srpen) vycházel z obsazenosti 80 %, průměrná obsazenost tedy činila 56 %. K znaleckým ústavem zjištěným výnosům účastníci neměli připomínky. Od čistých výnosů znalecký ústav odečetl náklady na správu ve výši 25 % z výnosů a náklady na opravy a investice ve výši 20 % z výnosů. Náklady stanovil jako obvyklé, nevycházel z podkladů předložených žalovaným. Při stanovení nákladů na správu (tj. na zaměstnance) vycházel z obvyklé výše mezd na těchto pozicích na trhu (recepční, údržbář, uklízečka, správce a externí účetní), jelikož v [obec] a jejím blízkém okolí jsou mzdy na těchto pozicích vyšší, nelze proto vycházet z celorepublikového průměru. Zohlednil jen nejnutnější pozice potřebné pro provoz areálu s omezením doby, kdy probíhá sezona, s tím, že pouze externí účetní je potřeba celoročně. Dále zohlednil, že autokemp přes léto, kdy je vyšší vytíženost, přijímá brigádníky. Při stanovení nákladů na opravy a investice rovněž nevycházel z podkladů od žalovaného, jelikož jím vynaložené náklady byly příliš vysoké. Obvyklé náklady na opravy a investice pro zachování funkčnosti oceňovaných objektů představovaly 20 % z výnosů. Odlišnou velikost spoluvlastnických podílů ( ku u některých věcí a 1/3 ku 2/3 u dalších věcí) znalecký ústav zohlednil v nájmu. Znalecký ústav dále vycházel z toho, že veškeré inženýrské sítě (vodovod, kanalizace, elektřina) jsou ve výlučném vlastnictví žalovaného, což do výsledku promítl srážkou 10 % z výnosů. Pro případ odlišného vlastnického režimu inženýrských sítí (spoluvlastnictví) nebyla potřeba korekce výsledné částky, jelikož by jej vykompenzovaly srážky za odlučovač tuků ve výlučném vlastnictví žalovaného. Odlučovač tuků představuje železobetonový objekt zabudovaný v zemi, je to odbočka z kanalizace, která čistí tuky z restaurace (bez odlučovače tuků by hygiena nepovolila provozování dané restaurace). Znalecký ústav stanovil za období červenec až prosinec 2014 výnosy 1 376 131,68 Kč a náklady 971 754,73 Kč – čistý výnos tedy činil 404 376,95 Kč. Za rok 2015 stanovil výnos 2 278 432,80 Kč a náklady 1 561 364,24 Kč – čistý výnos tedy činil 717 068,57 Kč. Za rok 2016 stanovil výnosy 2 301 112,80 Kč a náklady 1 650 422,24 Kč – čistý výnos tedy činil 650 690,57 Kč Celkem za posuzované období čistý výnos činil 1 772 136,08 Kč – z toho jedna polovina 886 068,04 Kč.

19. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [anonymizováno] – znalecký ústav, spol. s r.o., č. ZU [číslo] [rok], a z odborného vyjádření Ing. [příjmení] [číslo] soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, jelikož se nevztahovaly k žalovanému období. Z e-mailové komunikace zástupců účastníků ohledně odstranění chat soud rovněž nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, jelikož vlastnický režim k chatám byl prokázán rozsudkem ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Další důkazy soud neprováděl, jelikož provedené dokazování postačovalo pro rozhodnutí věci.

20. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci.

21. Účastníci byli spoluvlastníky výše uvedených nemovitých a movitých věcí v souhrnu tvořících areál autokempu [obec], který po určitou dobu společně provozovali (v průběhu 90. let). Protože však přestali být schopni se dohodnout, zahájili řízení o úpravě hospodaření se společnými věcmi, v rámci nějž byla žalobkyně omezena v užívání svého spoluvlastnického podílu, veškeré společné věci užíval na základě rozhodnutí soudu výlučně žalovaný. Žalovaný za období ode dne [datum] do dne [datum] neuhradil žalobkyni ničeho za omezení jejího spoluvlastnického práva. Náhradu za toto omezení za žalované období stanovil znalecký ústav ve výši 886 068,04 Kč. Inženýrské sítě (vodovod, kanalizace, elektřina) ke společným budovám existovaly již v 90. letech. Odlučovač tuků vybudovaný žalovaným v roce 2011 je napojen na kanalizaci vedenou z budovy restaurace, kterou měli účastníci ve spoluvlastnictví. Částkou 500 000 Kč poskytnutou žalobkyni dne [datum] žalovaný hradil náhradu za omezení jejího spoluvlastnického práva za období let 2008 a 2009.

22. Zjištěný skutkový stav soud posoudil s ohledem na dobu, za níž je požadována náhrada, podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“).

23. Podle § 1115 odst. 1 o. z. osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

24. Podle § 1117 o. z. každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

25. Podle § 1122 odst. 1 o. z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

26. Podle § 1126 odst. 1 o. z. každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci.

27. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

28. Podle § 1982 odst. 2 o. z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

29. Podle § 510 odst. 1 o. z. příslušenství věci je vedlejší věc vlastníka u věci hlavní, je-li účelem vedlejší věci, aby se jí trvale užívalo společně s hlavní věcí v rámci jejich hospodářského určení. Byla-li vedlejší věc od hlavní věci přechodně odloučena, nepřestává být příslušenstvím.

30. Podle § 3 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, vlastníkem vodovodní přípojky nebo kanalizační přípojky, popřípadě jejích částí zřízených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, je vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci, neprokáže-li se opak.

31. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Základ nároku žalobkyně byl jednoznačně dán. Účastníci byli podílovými spoluvlastníky všech v žalobě uvedených věcí. Žalovaný sice namítal, že z těchto věcí je výlučným vlastníkem 7 chat [jméno], nicméně otázku vlastnického režimu uvedených chat vyřešil již soud v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), v rámci nějž byly vypořádány i tyto chaty. Soud je daným rozhodnutím vázán, a proto vycházel ze zjištění, že účastníci byli spoluvlastníky i těchto chat.

32. Žalobkyně byla omezena ve svém spoluvlastnickém právu ke společným věcem na základě rozhodnutí soudu vydaných v rámci řízení o úpravě hospodaření s danými věcmi (nejprve na základě předběžného opatření Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], následně na základě rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Omezený spoluvlastník (žalobkyně) má přitom právo na finanční náhradu za toto omezení, což vyplývá z práva spoluvlastníka podílet se na užívání společné věci v míře odpovídající jeho podílu (§ 1122 o. z.) a z čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod pro případy, že zákon výslovně nezakládá právo na náhradu za omezení vlastnického práva (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 41/97, uveřejněný pod [číslo] Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu a pod [číslo] Sb., dostupný na [webová adresa]).

33. Žalovaný užíval spoluvlastnický podíl žalobkyně na společných věcech na základě platného právního důvodu (soudního rozhodnutí), nevzniklo mu tedy bezdůvodné obohacení. Byl však povinen žalobkyni své nadužívání kompenzovat náhradou ve výši odpovídající její újmě. Zbývalo tak stanovit výši této náhrady, a to za období od července 2014 do prosince 2016.

34. Náhrada za neužívání spoluvlastnického podílu se přitom určuje tak, že se zjistí, co by spoluvlastník při obvyklém užívání v rámci svého podílu získal (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011, uveřejněný ve [anonymizováno] soudních rozhodnutí pod č. R 17/2013, dostupný na [webová adresa]).

35. Dle těchto kritérií byl vypracován znalecký posudek znaleckého ústavu [právnická osoba], který stanovil, jakých čistých výnosů by za běžných okolností dosáhl běžný nájemce. Znalecký ústav tedy zohlednil nejen obvyklé příjmy, nýbrž i obvyklé výdaje, které by žalobkyně také musela vynaložit, pokud by užívala společné věci ona (provozovala autokemp). Postup znaleckého ústavu při stanovení újmy (odpovídající čistým výnosům obvyklého nájemce) byl tedy správný (výši náhrady nelze omezit jen na příjmy). Zástupce znaleckého ústavu přesvědčivě vysvětlil, proč nezohlednil náklady skutečně vynaložené žalovaným a stanovil je v obvyklé míře. Znalecký ústav také správně zohlednil výnos ze všech chat s ohledem na shora uvedený závěr o jejich vlastnickém režimu. Závěr znaleckého posudku o výši výnosů a nákladů soud nepřezkoumával, jelikož může hodnotit jen přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy, nikoli odborné závěry (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 483/01, dostupný na [webová adresa]). Znalecký ústav však vycházel z nesprávného právního hodnocení vlastnictví inženýrských sítí (že jsou ve výlučném vlastnictví žalovaného), s nímž se soud neztotožnil.

36. V řízení bylo prokázáno, že již v 90. letech existovaly mezi společnými budovami inženýrské sítě a že společné budovy byly napojené na přípojky (např. dle kupní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že účastníci kupovali věci včetně přípojek vody a kanalizace, zároveň nebylo sporu o tom, že v 90. letech účastníci areál společně provozovali, k dispozici tedy již bylo napojení na vodovod, kanalizaci i elektřinu). Žalovaný tvrdil, že později vybudoval jen kanalizační přípojku na základě předběžného opatření ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z ubytovacích chatek na pozemku parc. [číslo] která byla napojena do kanalizační větve, kterou měli žalobkyně a žalovaný ve společném vlastnictví. Tato přípojka však vede k výlučným věcem žalovaného, nesouvisí tedy s předmětem řízení. Podle § 3 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích je vlastníkem přípojky vlastník budovy na ní napojené. Jelikož napojené budovy byly ve spoluvlastnictví (s podíly účastníků o stejné velikosti), soud dospěl k závěru, že i přípojky byly ve spoluvlastnictví účastníků se stejně velkými podíly (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1308/2003, dostupné na [webová adresa]). Ohledně elektrických přípojek žalovaný netvrdil, že by je vybudoval až v rámci svého výlučného užívání. Soud proto i ohledně těchto přípojek dospěl k závěru, že mají stejný vlastnický režim jako na ně napojené budovy, tedy že byly ve spoluvlastnictví účastníků.

37. Znalecký ústav doplnil, že i v případě spoluvlastnictví inženýrských sítí by provedené 10% srážky z výnosů odpovídaly srážkám za výlučné vlastnictví žalovaného k odlučovači tuků. Soudu se však nejeví jako možné, aby výše srážek byla naprosto stejná (dodatek tedy nebyl přesvědčivý). Ohledně vlastnického režimu odlučovače tuků navíc soud dospěl k závěru, že byl rovněž ve spoluvlastnictví účastníků, jelikož je ve smyslu § 510 odst. 1 o. z. (§ 121 odst. 1 předchozího občanského zákoníku, z. č. 40/1964 Sb.) příslušenstvím kanalizace vedené z budovy restaurace (odlučovač tuků je svým účelem trvale spojen s kanalizací, jelikož hygienické normy vyžadují, aby z restaurace neodtékaly do kanalizace tuky, proto je třeba mít odlučovač tuků trvale zapojený), kterou měli účastníci ve spoluvlastnictví, má tedy stejný vlastnický režim jako kanalizace (věc hlavní).

38. Soud proto s ohledem na nesprávné právní závěry ohledně vlastnického režimu inženýrských sítí a odlučovače tuků korigoval závěry znaleckého posudku v tom směru, že neodečetl 10 % z výnosů (resp. odečtených 10 % zpět přičetl). Za období červenec – prosinec 2014 tedy činil čistý výnos namísto 404 376,95 Kč částku 557 280,47 Kč. Za rok 2015 činil čistý výnos namísto 717 068,57 Kč částku 970 227,76 Kč a za rok 2016 činil čistý výnos namísto 650 690,57 Kč částku 906 369,76 Kč Celkem tedy 2 433 877,99 Kč, z toho jedna polovina ve výši 1 216 939 Kč představuje újmu žalobkyně.

39. Zároveň nebylo možné započítat na pohledávku žalobkyně částku 500 000 Kč, kterou jí žalovaný poskytl dne [datum]. Žalovaný touto částkou totiž splnil jiný závazek, a to k náhradě újmy za rok 2008 a část roku 2009. Netvrdil přitom, že pohledávka žalobkyně na náhradu za neužívání jejího spoluvlastnického podílu za roky 2008 a 2009 neexistovala, tvrdil jen, že byl zrušen rozsudek, který mu ukládal povinnost ji zaplatit. Výrok rozsudku o této povinnosti však nebyl zrušen pro neexistenci pohledávky, nýbrž pro nedostatek naléhavého právního zájmu. Rozsudek byl přitom jen deklaratorní, povinnost žalovaného tedy existovala i bez něj. Žalobkyně se proto na jeho úkor o tuto částku neobohatila.

40. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl v rozsahu 1 216 939 Kč včetně zákonného úroku z prodlení dle lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobu zamítl. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní.

41. Podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 3 o. s. ř. soud přiznal žalobkyni, jež měla ve věci částečný úspěch, nicméně výše přiznaného plnění závisela na znaleckém posudku, nárok na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 80 000 Kč, zaplacené zálohy na znalecký posudek ve výši 5 000 Kč a z nákladů za právní zastoupení. Advokátu náleží odměna z tarifní hodnoty 1 216 939 Kč za 6 úkonů právní služby po 13 180 Kč a za 2 úkony právní služby po 6 590 Kč (tj. za přípravu a převzetí zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění, sepis žaloby, účast při jednání soudu dne [datum], odvolání ze dne [datum] proti usnesení o přerušení řízení, účast při jednání soudu dne [datum] a dne [datum], které přesáhlo dvě hodiny, a to dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a odst. 2 písm. c) a h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT”)), včetně 8 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT) a náhrady za DPH ve výši 21 % z částky 94 660 Kč (ze součtu odměny a náhrad hotových výdajů) ve výši 19 878,60 Kč. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 199 538,60 Kč (80 000 (soudní poplatek) + 5 000 (záloha na znalecký posudek) + 6 x 13 180 (odměna) + 2 x 6 590 (odměna) + 8 x 300 (režijní paušál) + 19 878,60 (DPH)). Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

42. Protože soudu ke dni vydání tohoto rozsudku nebyla známa přesná výše nákladů státu spočívajících ve znalečném, rozhodl pouze o tom, že žalovaný je povinen státu zaplatit plnou náhradu těchto nákladů, jejichž výše bude určena samostatným usnesením (§ 148 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení