28 Co 124/2021-433

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudkyň Mgr. Aleny Zemkové a Mgr. Šárky Hájkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 1 600 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. listopadu 2020, č. j. 18 C 255/2017-316, takto:

Výrok

I. V části týkající částky 330 870,94 Kč se řízení o odvolání žalovaného zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části výroku I. týkající se 330 870,96 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení mění tak, že žaloba se zamítá co do částky 149 463 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 229 463 Kč od [datum] do [datum] a z částky 149 463 Kč od [datum] do zaplacení; ve zbývajícím rozsahu se potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 194 456,60 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-západ náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 27 099 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 44 222 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-západ náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 8 266 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-západ náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 469 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud Praha-západ (dále jen soud prvního stupně) shora uvedeným rozsudkem rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 1 216 939 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 383 061 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení (výrok II.), rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 199 538,60 Kč (výrok III.) a o povinnosti žalovaného nahradit náklady státu ve výši, která bude stanovena samostatným usnesením (výrok IV.).

2. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se domáhala zaplacení 1 600 000 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný užíval v období od [datum] do [datum] na základě rozhodnutí soudu o úpravě hospodaření se společnými věcmi celý areál autokempu [obec] v [katastrální uzemí], přestože šlo o soubor movitých a nemovitých věcí, které měli účastníci ve spoluvlastnictví. V dané období byla žalobkyně spoluvlastníkem v rozsahu ideální poloviny budovy [adresa] (stavba administrativy) a [adresa] (stavba ubytovacího zařízení), pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] stavby bez č. p. (restaurace), [anonymizováno] dřevěných chat [jméno], [anonymizováno] dřevěných chat [příjmení], [anonymizováno] celopalubkové chatky a [anonymizováno] unimobuňky, dále v rozsahu ideální třetiny pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba (zemědělská usedlost), pozemku parc. č. st. [anonymizováno] a pozemku parc. [číslo]. Žalovaný namítal, že žalobkyně se nepodílela na nákladech na provoz areálu a že [anonymizováno] z [anonymizováno] chat [jméno] je v jeho výlučném vlastnictví. Proti žalované pohledávce započetl svou pohledávku vůči žalobkyni ve výši 500 000 Kč, tuto částku jí uhradil dne [datum] na základě nepravomocného rozsudku vydaného ve věci sp. zn. 3 C 269/2007, jenž byl zrušen odvolacím soudem, důvod plnění tedy odpadl. Do výše náhrady by se dle žalovaného také mělo promítnout, že je výlučným vlastníkem inženýrských sítí mezi jednotlivými budovami v areálu a odlučovače tuků (tzv. [anonymizováno]), který vybudoval pro provoz restaurace. K tomu žalobkyně uvedla, že částka 500 000 Kč zaplacena jako finanční náhrada za neužívání v rozsahu jejího spoluvlastnického podílu v letech [rok] a [rok], a že vodovod, kanalizace a elektřina byly v areálu vybudované již v době, kdy jej zakoupili (následně byla vybudována přípojka na základě předběžného opatření, nicméně ta není předmětem tohoto řízení) a stavby [adresa] (stavba pro administrativu) a [adresa] (stavba ubytovacího zařízení) byly postaveny na místě původní funkční budovy recepce, kde inženýrské sítě již byly.

3. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci byli v období od [datum] do [datum] spoluvlastníky, každý s podílem o velikosti , budovy [adresa] a [adresa], pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] stavby bez č. p./č. e. (restaurace), vše v [katastrální uzemí], dále 10 dřevěných chat [jméno], [anonymizováno] dřevěných chat [příjmení], [anonymizováno] celopalubkové chatky a [anonymizováno] unimobuňky. Dále byli spoluvlastníky, žalobkyně s podílem o velikosti 1/3 a žalovaný s podílem o velikosti 2/3, pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba (zemědělská usedlost), pozemku parc. č. st. [anonymizováno] a pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí]. Uvedené věci tvoří funkční celek autokempu [obec]. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2007, č. j. 24 Co 380/2007-27, bylo žalobkyni uloženo strpět užívání jejího spoluvlastnického podílu na společných věcech žalovaným. Spoluvlastnictví ke shora uvedeným věcem bylo zrušeno rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 6. 6. 2018, č. j. 3 C 122/2006-594, který byl změněn rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2018, č. j. 28 Co 286/2018-813, jímž byly všechny shora uvedené movité a nemovité věci byly přikázány do vlastnictví žalovaného a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni přiměřenou náhradu ve výši 8 137 598,83 Kč. Dále soud prvního stupně dospěl k závěru, že inženýrské sítě u společných budov byly v 90. letech, tedy v době, kdy účastníci areál provozovali společně, již vybudované, a že budovy na ně byly připojeny. V říjnu [rok] byla v areálu funkční budova recepce, stánek rychlého občerstvení, dva objekty sociálního zařízení i přípojky vody, kanalizace a elektřiny. Soud prvního stupně vzal z nesporných tvrzení účastníků za prokázané, že odlučovač tuků (tzv. [anonymizováno]) vybudoval žalovaný na základě předběžného opatření vydaného soudem prvního stupně dne 19. 10. 2010 pod č. j. 3 C 269/2007-150 na své náklady v roce [rok] a že odlučovač tuků je napojen na kanalizaci vedoucí z budovy restaurace, kterou měli účastníci ve spoluvlastnictví. Kanalizační přípojka, o které žalovaný tvrdil, že ji na základě předběžného opatření z [datum] vybudoval, vede k výlučným věcem žalovaného. Žalovaný v období od [datum] do [datum] žalobkyni neuhradil ničeho za omezení jejího spoluvlastnického práva, částku 500 000 Kč, na kterou žalovaný odkazoval, uhradil za omezení jejího spoluvlastnického práva v období let [rok] a [rok].

4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 1115 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Soud prvního stupně uzavřel, že základ nároku žalobkyně je dán, neboť účastníci byli v předmětném období podílovými spoluvlastníky všech v žalobě uvedených věcí. Pokud žalovaný namítal, že sedm chat [jméno] je v jeho výlučném vlastnictví, tuto otázku vyřešil soud v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, v jehož rámci byly vypořádány i tyto chaty. Žalobkyně jako spoluvlastník, který byl omezen ve svém právu na základě rozhodnutí soudu o úpravě hospodaření s danými věcmi, má právo na finanční náhradu za toto omezení. Náhradu za neužívání spoluvlastnického podílu soud prvního stupně určil tak, že zjišťoval, co by spoluvlastník při obvyklém užívání v rámci svého podílu získal (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011). Soud prvního stupně v tomto případě vyšel ze znaleckého posudku [právnická osoba], který stanovil, jakých čistých výnosů by za běžných okolností dosáhl běžný nájemce. Zohlednil tedy nejen obvyklé příjmy, ale i obvyklé výdaje, které by žalobkyně také musela vynaložit, pokud by užívala společné věci ona. Soud prvního stupně však dospěl k závěru, že znalecký ústav vycházel z nesprávného hodnocení vlastnictví inženýrských sítí a při stanovení výše výnosů zohlednil, že jsou ve výlučném vlastnictví žalovaného. K elektrickým přípojkám soud prvního stupně uvedl, že žalovaný netvrdil, že by je vybudoval až během svého výlučného užívání, vyšel tedy z toho, že přípojky mají stejný vlastnický režim jako na ně napojené budovy, tedy že v daném období byly ve spoluvlastnictví účastníků. Pokud jde o vlastnictví odlučovače tuků, soud prvního stupně uzavřel, že byl rovněž ve spoluvlastnictví účastníků, neboť je příslušenstvím kanalizace vedené z budovy restaurace, a má tedy stejný vlastnický režim.

5. Z tohoto důvodu soud prvního stupně korigoval závěry znaleckého posudku a uplatněnou srážku ve výši 10 % přičetl zpět. Za období červenec – prosinec [rok] tedy činil podle soudu prvního stupně čistý výnos 557 280,47 Kč, za rok [rok] činil 970 227,76 Kč a za rok [rok] činil čistý výnos 906 369,76 Kč Celkem činil čistý výnos 2 433 877,99 Kč, z toho jedna polovina činí 1 216 939 Kč, což je částka představující újmu žalobkyně a tuto částku soud prvního stupně uložil žalovanému žalobkyni zaplatit, a to spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši, dle lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě žalobkyně. Ve zbývajícím rozsahu soud prvního stupně žalobu zamítl.

6. O nákladech rozhodoval soud prvního stupně podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), neboť žalobkyně sice měla ve věci pouze částečný úspěch, ale výše přiznaného plnění závisela na znaleckém posudku. Ze stejného důvodu uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů státu.

7. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný, a to ohledně částky 661 741,90 Kč a ohledně počátku doby, za kterou má platit příslušenství. Žalovaný uvedl, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o spoluvlastnictví inženýrských sítí a odlučovače tuků, a tak ani s korekcí závěrů znaleckého posudku z uvedeného důvodu. Podle názoru žalovaného se soud prvního stupně nevypořádal s předloženými důkazy, a to konkrétně s usnesením soudu prvního stupně o předběžném opatření ze dne 19. 10. 2010, č. j. 3 C 269/2007-150, týkajícího se povinnosti žalobkyně strpět vybudování odlučovače tuků, a s usnesením ze dne 6. 9. 2011, č. j. 3 C 269/2007-188, na jehož základě byla žalobkyně povinna strpět vybudování kanalizační přípojky z objektů ubytovacích chatek, přičemž znění předběžného opatření nařídil žalovanému stavební úřad. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyně odmítala podílet se na nákladech odlučovače tuků i na kanalizačních větvích, brojila proti žalovanému u stavebního úřadu, odmítla udělit souhlas se stavbami a žalovaný byl nucen domáhat se vydání předběžného opatření, aby mohl splnit pokyn stavebního úřadu a [anonymizována tři slova] jako majitele čističky vod, s nímž žalobkyně nemá uzavřenou žádnou smlouvu. Žalovaný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2472/2002, podle kterého k převodu příslušenství na nabyvatele věci hlavní je vždy třeba projevit zákonem předepsaným způsobem vůli převést i příslušenství; žalovaný namítl, že byl donucen vybudovat odlučovač i část kanalizace proti vůli žalobkyně, neprojevil vůli převést dané na žalobkyni, pokud by takovým projevem vůle byla výzva žalovaného, aby se žalobkyně podílela na nákladech, nebyla žalobkyní akceptována, na žalovanou tak vlastnictví k odlučovači tuků nemohlo přejít. Ani další inženýrské sítě v objektu nebyly a nejsou ve spoluvlastnictví účastníků, neboť nemovité věci [adresa] a [adresa] dobudoval a kolaudoval pouze žalovaný. Žalovaný připomněl, že od roku [rok] se u soudu prvního stupně vede řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků, které dosud ohledně vnosů žalovaného nebylo skončeno.

8. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že po vynesení rozsudku žalovaný uhradil žalobkyni částku 886 068,04 Kč, tedy částku stanovenou ve znaleckém posudku s odečtením 10 % výnosů za vlastnictví inženýrských sítí a odlučovače tuků, které se dle tvrzení žalovaného nacházely v jeho výlučném vlastnictví. Žalobkyně upozornila, že v řízení před soudem prvního stupně prokázala, že inženýrské sítě, vyjma kanalizační přípojky vybudované žalovaným, napojující objekty v jeho vlastnictví na společnou kanalizaci, byly ve spoluvlastnictví obou účastníků. Žalobkyně souhlasila i s názorem soudu prvního stupně, že odlučovač tuků není samostatnou věcí, neboť funguje jako součást kanalizační větve, na které je umístěn.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné jen z části.

10. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu 886 068,04 Kč ani výrok II. nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

11. Žalovaný vzal v průběhu odvolacího řízení zpět své odvolání v části týkající se 330 870,94 Kč zpět, odvolací soud proto podle § 207 odst. 2 o. s. ř. řízení o odvolání žalovaného v této části zastavil.

12. Odvolací soud dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním, až na výši obvyklého čistého výnosu ze společného majetku účastníků.

13. Odvolací soud vyslechl znalce, který uvedl, že srážky je nutné zohlednit tak, že se aplikují na celkovou částku výnosu, nikoli že by se pokaždé vytvářel pro každou srážku nový základ. Pokud jde o inženýrské sítě, jejich vlastnictví a jejich zohlednění při výpočtu původně zpochybňováno nebylo, proto použil v posudku uvedenou srážku; sítě nejsou v tomto případě vidět, nejsou evidované v katastru nemovitostí. U odlučovače tuků znalci nebylo známo, zda k němu existuje nějaká dokumentace, jedná se konstrukci zakopanou v zemi, je napojen na kanalizaci a samostatně by nefungoval. Znalec si nepamatuje, jak byly řešeny náklady, které souvisejí s provozem čističky, kvůli které musel být odlučovač tuků vybudován, mohly být zahrnuty v položce odvoz odpadů, případně by se mohlo jednat o náklad nájemce restaurace, nicméně požadavek na úhradu těchto nákladů jako samostatné položky nebyl žalovaným v průběhu vypracování znaleckého posudku vznesen.

14. Z technické zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z roku [rok] odvolací soud zjistil, že v I. etapě modernizace sociálního zařízení a správy mělo dojít k napojení nového objektu na stávající vnitřní kanalizační řad, odvodňující splaškové a srážkové vody na sousedním pozemku ve vlastnictví Nejvyššího kontrolního úřadu, proto musela být před hranicí pozemku vybudována nová revizní šachta. Stará větev kanalizace odvodňující recepci, srážkové vody z kuchyňky a umývárny i staré WC měla být podle zprávy zrušena a nahrazena novou, zaústěnou do šachty před umývárnami. Pitná voda pro WC a šatny měla být napojen na stávající rozvod pitné vody pro umývárnu. [obec] voda pro šatny byla v I. etapě zajišťována pomocí průtokových přímotopných ohřívačů, po dokončení II. etapy mělo dojít k napojení na centrální ohřev teplé vody z průtokových elektrických ohřívačů.

15. Z kolaudačního rozhodnutí ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že bylo povoleno užívání stavby – I. etapy objektu sociálního zařízení na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí]; stavba obsahuje WC muži a ženy, šatnu pro personál s předsíňkou, sociální zařízení muži a ženy.

16. Z kolaudačního rozhodnutí ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že bylo povoleno užívání objektu sociálního zařízení – II. etapa, stavba byla postavena na pozemku parc. [číslo]. Stavba obsahovala umývárnu pro muže a ženy, kuchyň hostů, jídelnu, terasu, koupelnu s WC pro tělesně postižené. Bylo zjištěno, že stavba je provedena podle projektové dokumentace ověřené ve stavebním řízení.

17. Ze stavebního povolení ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že bylo vydáno pro stavbu provozní budovy a sezónního ubytovacího objektu o [anonymizováno] ubytovacích jednotkách na pozemku parc. [číslo] s tím, že na uvedeném pozemku bude umístěna třípodlažní stavba provozní budovy, ve které budou pomocné prostory pro zajištění provozu kempu, recepce a služební byt. Na objektu sociálního zařízení bude provedena nástavba ubytovací části s maximální kapacitou 20 lůžek včetně bezbariérového typu ubytování. Pokud jde o napojení na inženýrské sítě, ve stavebním povolení bylo uvedeno, že voda a kanalizace bude napojena na stávající přípojky, u elektřiny dojde k rozšíření odběru, vytápění bude připojeno na stávající systém.

18. Z dodatku [číslo] ke znaleckému posudku [číslo] odvolací soud zjistil, že znalec shodně jako při jednání odvolacího soudu, které se konalo [datum], uvedl, že původní znalecký posudek při výpočtu výnosu pracoval se srážkami tak, že srážkové koeficienty se mezi sebou násobily, každá další srážka se tedy aplikovala z menšího základu a celková srážka je při tomto postupu ve svém součtu menší, než kdyby se srážky na počátku sečetly a odečetly jako celek. Pokud jde o postup při uplatnění srážky, závisí na tom, zda se svou povahou vztahují k původnímu výnosu nebo už spíše k výnosu po nějaké srážce. K rozdílu při použití srážek oproti posudku uvedl, že původní řešení je sice teoreticky možné, ale z podstaty daných srážek méně logické.

19. Dodatkem [číslo] ke znaleckému posudku [číslo] znalec upravil ocenění ve vztahu k jinému použití srážkových koeficientů, jak je vysvětlil při jednání před odvolacím soudem, které se konalo dne [datum], tedy tak, že jednotlivé srážky sečetl a použil jako celek, nikoli srážel z postupně se snižujícího základu, jak bylo postupováno v původním posudku. Znalec k tomu uvedl, že z podstaty daných srážek je logičtější dané srážky vztahovat k původnímu výnosu než k nižší, upravené základně výnosu, proto bylo ocenění upraveno.

20. Dodatkem [číslo] ke znaleckému posudku [číslo] došlo k finálnímu stanovení ocenění, při kterém došlo k zohlednění vlivu sezónní obsazenosti a vytíženosti jednotlivých budov v areálu kempu a dále k zohlednění skutečnosti, že část inženýrských sítí, využívaných pro potřeby provozu areálu, byly v posuzovaném období vedeny přes pozemek ve vlastnictví žalovaného (čemuž odpovídá zohledněná částka 23 550 Kč ročně). Dále bylo zjištěno, že apartmány byly v předmětném období pronajímány za 860 Kč za den, garsonky a byty v budově restaurace za 590 Kč za den a chatky za 490 Kč za den, restaurace byla pronajata v roce [rok] za částku 320 000 Kč, v roce [rok] za částku 400 000 Kč a v roce [rok] ze částku 420 000 Kč, že obvyklý nájem bytu v budově [adresa] v roce [rok] činil 25 000 Kč měsíčně, v roce [rok] činil 27 500 Kč měsíčně a v roce [rok] činil 30 000 Kč a nájem stodoly v celém předmětném období od července [rok] do prosince [rok] činil 10 000 Kč měsíčně; pokud jde o výdaje, pojištění nemovitých věcí v roce [rok] činilo 26 369 Kč, v roce [rok] činilo 29 000 Kč a v roce [rok] činilo 28 600 Kč, daň z nemovitých věcí v období od července [rok] do prosince [rok] činila 13 600 Kč ročně, náklady na energie, odvoz odpadu a vodné a stočné v roce [rok] činily 181 605 Kč, v roce [rok] činily 356 400 Kč a v roce [rok] činily 395 800 Kč, náklady na reklamu a propagaci v roce [rok] činily 12 000 Kč, v roce [rok] činily 18 000 Kč a v roce [rok] činily 58 000 Kč, nájem pozemků Nejvyššího kontrolního úřadu a [anonymizována dvě slova] v roce [rok] a [rok] činil 52 808 Kč ročně, v roce [rok] činil 52 956 Kč, částka za užívání pozemků žalovaného činila ve shodném období 66 113,48 Kč ročně, a náklady na opravy, údržbu a investice představovaly 20 % z ročních výnosů a náklady na správu areálu 25 % z ročních výnosů. Z uvedeného dodatku ke znaleckému posudku odvolací soud zjistil, že část čistého výnosu ze společných věcí účastníků, která odpovídá výši spoluvlastnického podílu žalobkyně za období [datum] do [datum], činí 949 979,19 Kč.

21. Při jednání před odvolacím soudem znalec k doplněnému znaleckému posudku uvedl, že závěry znaleckého zkoumání by bylo možné korigovat, s ohledem na námitky účastníků, v tom směru, že u budov ležících mimo areál kempu by se neuplatnila srážka za obsazenost, naopak neshledal žádné důvody pro změnu srážkového koeficientu za obsazenost areálu kempu, jak namítal žalovaný. Znalec uvedl, že neexistují relevantní podklady pro porovnání obsazenosti podobného typu zařízení v okolí [obec], proto znalecký posudek vyšel z dostupných dat pro ubytovací zařízení obecně. Dále vysvětlil, že nedošlo k duplicitnímu zohlednění nájmu za vedení sítí ve výlučném vlastnictví účastníků, původní posudek pracoval s nájmem za nadpovrchové části, nyní bylo zohledněno také vedení sítí uvnitř pozemku. Znalec se vyjádřil k tomu, jak posuzoval vliv obsazenosti kempu ve vztahu k jednotlivým budovám v areálu, a to včetně těch, kde se počítá s výnosy dle uzavřené smlouvy (restaurace), a vysvětlil, že znalecký posudek pracoval s tím, že sjednaný nájem může vypadnout z důvodu nízké návštěvnosti kempu, a u bytů v budovách uvnitř areálu zohledňoval znalecký posudek to, že do bytu je třeba vstupovat přes recepci a nejedná se o byt, který by odpovídal běžnému bytu v obci a že je užívání bytu navázáno na provoz restaurace.

22. Odvolací soud přistoupil k zadání dodatku znaleckého posudku, jímž by byla uvedená kritéria zohledněna, přestože žalovaný namítal, že jeho odvolání se týkalo pouze toho, zda lze či nelze zohlednit srážku za vlastnictví inženýrských sítí, a že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně nevznášela námitky proti znaleckému posudku a nepodala ani odvolání, neměla by tedy své výhrady proti posudku přenášet do odvolacího řízení. Odvolací soud je sice vázán odvolacím rozsahem dle § 212 věta první o. s. ř., rozhodnutí soudu prvního stupně je však podle § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumat v daném rozsahu i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkaz znaleckým posudkem, nutnost jeho doplnění vyvstala na základě změny metodiky, ke které znalec přistoupil až v odvolacím řízení. Úvaha soudu o tom, zda má žalobkyně nárok na plnění v té výši, o které bylo rozhodnuto odvoláním napadenou částí výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, závisí přitom nejen na uplatnění či neuplatnění srážkového koeficientu, ale i na tom, z jakého základu bude případná srážka počítána.

23. Podle § 1117 o. z. má každý spoluvlastník právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

24. Podle § 1122 odst. 1 o. z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

25. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

26. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

27. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Odvolací soud se ztotožnil s právním hodnocením věci, jak je učinil ve svém rozhodnutí soud prvního stupně, pokud jde o to, že žalobkyně byla v uvedeném období omezena ve svém spoluvlastnickém právu na základě rozhodnutí soudu vydaných v řízení o úpravě hospodaření s předmětnými věcmi, a za toto omezení jí náleží náhrada. Za správné považuje odvolací soud i závěr soudu prvního stupně o tom, že při stanovení výše náhrady není na místě aplikovat srážku týkající se inženýrských sítí.

29. Žalovaný v řízení zpochybňoval, že všechny inženýrské sítě byly ve spoluvlastnictví účastníků a byly dobudovány již v období, kdy účastníci společně v areálu podnikali, tím, že na základě předběžného opatření, které vydal soud prvního stupně dne 19. 10. 2010, č. j. 3 C 269/2007-150, vybudoval na své náklady odlučovač tuků, který je podle jeho názoru v jeho výlučném vlastnictví, z jeho provozu má však užitek i žalobkyně. Dále upozorňoval na předběžné opatření, jímž bylo žalobkyni uloženo strpět vybudování kanalizační přípojky z objektů chat na pozemku parc. [číslo] do kanalizační větve ve spoluvlastnictví účastníků. A nakonec uvedl, že jsou v jeho vlastnictví všechny rozvody inženýrských sítí do budovy [adresa] a [adresa], což dovozoval z toho, že tyto budovy dostavěl sám až po ukončení činnosti sdružení účastníků. Shodné námitky uplatnil i ve svém odvolání.

30. Z důkazů provedených v řízení před soudem prvního stupně i v řízení odvolacím je zřejmé, že účastníci byli v posuzovaném období spoluvlastníky, každý s podílem o velikosti , budovy [adresa] a [adresa], pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] stavby bez č. p./č. e. (restaurace), vše v [katastrální uzemí], dále [anonymizováno] dřevěných chat [jméno], [anonymizováno] dřevěných chat [příjmení], [anonymizováno] celopalubkové chatky a [anonymizováno] unimobuňky. Dále byli spoluvlastníky, žalobkyně s podílem o velikosti 1/3 a žalovaný s podílem o velikosti 2/3, pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba (zemědělská usedlost), pozemku parc. č. st. [anonymizováno] a pozemku parc. [číslo]. Dále bylo zjištěno, že účastníci v roce [rok] založili konsorcium podle tehdy platného obchodního zákoníku a od roku [rok] podnikali v areálu na základě smlouvy o sdružení, a to do roku [rok].

31. Pokud žalovaný namítal, že sám vybudoval odlučovač tuků, v řízení vyšlo najevo, že se jedná o zařízení nutné k provozu areálu, napojené na kanalizaci v těsné blízkosti restaurace na pozemku parc. [číslo] jenž byl v předmětném období ve spoluvlastnictví účastníků. Pokud jde o stánek rychlého občerstvení na pozemku parc. [číslo] podle kupní smlouvy ze dne [datum] byly předmětem prodeje i venkovní úpravy sloužící jeho provozu, tedy přípojka vody, kanalizace a zpevňovací plochy z betonu. Zařízení odlučovače tuků nemůže fungovat samostatně, je spojeno s kanalizací, je určeno k tomu, aby bylo užíváno společně s kanalizací, lze tedy uzavřít, že se jedná o příslušenství věci a že odlučovat tuků byl rovněž ve spoluvlastnictví účastníků. Pokud žalovaný dále odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2472/2002, toto rozhodnutí není pro danou situaci použitelné, neboť vychází z jiného skutkového základu a na posuzovaný případ nedopadá, když v posuzovaném období nedošlo k převodu věci na žalobkyni.

32. Stejně tak nebylo možné zohlednit vybudování nové kanalizační přípojky žalovaným na základě předběžného opatření, nařízeného usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. 9. 2011, č. j. 3 C 269/2007-188, z objektu chat umístěných na pozemku parc. [číslo]. V tomto případě má i odvolací soud za to, že vzhledem k tomu, že uvedené chaty nejsou a nebyly ve spoluvlastnictví účastníků, jejich užívání nebylo zohledněno při stanovení výnosů za užívání areálu autokempu, nemohlo být v tomto případě zohledněno ani vlastnictví uvedené přípojky. Nakonec pokud jde o argument žalovaného, že sám dobudoval a kolaudoval budovy [adresa] a [adresa], a proto do jeho vlastnictví náleží všechny rozvody inženýrských sítí do těchto budov, v řízení bylo zjištěno, že kupní smlouvou ze dne [datum] účastníci nabyli mimo jiné dva objekty sociálního zařízení, dva objekty sprch, kuchyňku, recepci, dílnu a sklad. Z provedených důkazů vyplynulo, že inženýrské sítě a přípojky byly v období, kdy účastníci společně v areálu podnikali, vybudovány, nově budované a rekonstruované objekty byly napojeny na stávající sítě, případně došlo k nahrazení stávajících větví sítí novými, jak bylo uvedeno v technické zprávě Ing. [jméno] [příjmení] vztahující se k vybudování a modernizaci sociálního zařízení na pozemku parc. [číslo] resp. v budově [adresa] a [adresa], přičemž podle kolaudačních rozhodnutí bylo užívání staveb povoleno již v roce [rok] a [rok]. Následně bylo vydáno stavební povolení pro stavbu sezónního ubytovacího objektu o [anonymizováno] ubytovacích jednotkách a provozní budovy, pokud šlo o napojení na inženýrské sítě, podle stavebního povolení mělo v tomto případě dojít k napojení na stávající přípojky. Pro úplnost je třeba dodat, že jednak žalovaný i při jednání před odvolacím soudem uvedl, že v případě tvrzeného dobudování objektů se jednalo o dodělání budov ze dřeva, jednalo se o první patro budov, jednak z provedených důkazů vyplynulo, že podlaží apartmánů je situováno v budově ve svahu, v suterénu je umístěno sociální zařízení, které bylo postaveno již v předchozím období a bylo kolaudováno v roce [rok] a [rok]. Dobudování horní části budov žalovaným a následná kolaudace tak nemá na posouzení věci vliv.

33. Pokud jde o elektrické přípojky, jak již uvedl soud prvního stupně, žalovaný netvrdil, že by je vybudoval až během svého výlučného užívání areálu, soud tedy vyšel z toho, že přípojky mají stejný vlastnický režim jako na ně napojené budovy, tedy že v daném období byly ve spoluvlastnictví účastníků. Tento závěr žalovaný svým odvoláním nenapadl.

34. S ohledem na uvedené považoval odvolací soud za správný závěr soudu prvního stupně, který uzavřel, že je třeba korigovat závěry znaleckého posudku a vyloučit aplikaci srážkového koeficientu ve výši 10 %, který vycházel z výlučného vlastnictví inženýrských sítí, nikoliv z jejich spoluvlastnictví. Nebylo však již možné souhlasit s tím, jak soud prvního stupně postupoval při novém výpočtu, neboť pouze přičetl odečtených 10 %, aniž by zohlednil to, jak se neuplatnění srážky promítne do dalších výpočtů čistého výnosu. Po zohlednění dodatků znaleckého posudku pak nemohl soudem prvního stupně provedený výpočet obstát ani z toho důvodu, že znalec dospěl k závěru, že je nutné srážkové koeficienty při výpočtu uplatnit jednou srážkou ve výši odpovídající součtu srážkových koeficientů, nikoli postupně, jak bylo učiněno v původním znaleckém posudku.

35. Odvolací soud dospěl při úvaze o výši náhrady za nemožnost společné věci užívat k závěru, že je nutné oproti původnímu posudku korigovat závěry znaleckého zkoumání i v tom směru, jak se promítne srážkový koeficient za obsazenost jednotlivých budov. Závěry znalce totiž počítají se srážkou ve výši 44 % pro všechny objekty areálu jako celku, a dále s dobou využití jednotlivých částí areálu během kalendářního roku. U inženýrských sítí dospěl sice odvolací soud k závěru, že není možné aplikovat srážku ve výši 10 %, neboť inženýrské sítě nebyly v předmětném období ve výlučném vlastnictví žalovaného, je však třeba zohlednit to, že inženýrské sítě užívané k provozu areálu jsou umístěny rovněž v pozemku ve výlučném vlastnictví žalovaného, a to částkou odpovídající nájemnému ve výši 23 550 Kč. Dále odvolací soud dospěl k závěru, že není možné v případě pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba (zemědělská usedlost), a bytu v budově [adresa], který užívá k svému bydlení žalovaný, aplikovat srážku za obsazenost kempu, neboť se užívají celoročně a obsazenost kempu nemá na jejich využití žádný vliv. Pokud žalovaný uváděl, že stodolu vždy užíval jen jako sklad materiálu a předmětů potřebných pro areál (lodě, šlapadla, stavební materiál), má takové využití ekonomický význam, a to po celý kalendářní rok, neboť jinak by bylo třeba pro uskladnění těchto věcí pronajmout jiný prostor. Ve zbývajícím rozsahu dospěl odvolací soud k tomu, že je možné vyjít ze závěrů dodatku [číslo] ke znaleckému posudku, jehož východiska i závěry, poté co znalec objasnil důvody, pro které došlo ke korekcím původních závěrů, považuje za správné. Odvolací soud proto na jeho základě vyšel z toho, že srážku za obsazenost kempu je třeba aplikovat u apartmánů a garsonek v budově [adresa], dále u restaurace a chat, a pokud jde o využití v rámci kalendářního roku, je třeba zohlednit, že v roce [rok] bylo možné (s ohledem na to, že žalobkyně uplatnila svůj nárok za období od [datum]) využívat apartmány a garsonky v budově [adresa], chatky a byty v budově restaurace po dobu tří měsíců, restauraci rovněž po dobu tří měsíců, neboť jsou bezprostředně vázány na dobu, po kterou je kemp v provozu pro návštěvníky, a tzv. stodolu a byt v budově [adresa] po dobu šesti měsíců, neboť ty svému účelu slouží celoročně. V letech [rok] a [rok] pak bylo možné využít byt v budově [adresa] po dobu dvanácti měsíců, apartmány a garsonky v budově [adresa], byty v budově restaurace a chatky po dobu pěti měsíců, restauraci po dobu pěti měsíců, tzv. stodolu po dobu dvanácti měsíců. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že nebylo možné vyhovět požadavku žalovaného, aby při stanovení výše plnění, na které má žalobkyně nárok, byl zohledněn rovněž úrok z prodlení z částek 66 113,48 Kč a 23 550 Kč (stanovené ve znaleckém posudku a jeho dodatcích jako nájemné za pozemky žalovaného v areálu kempu) od [datum] do zaplacení. Uvedené částky byly stanoveny jako potencionální nájemné za pozemky žalovaného v areálu kempu a jejich využití, pouze pro účely určení nákladů, které bylo třeba vynaložit na provoz kempu. Nejedná se tak o plnění, s nímž by žalobkyně byla v prodlení.

36. S ohledem na uvedené tedy odvolací soud zjistil, že pro rok [rok] činily výnosy za byt v budově [adresa] celkem 150 000 Kč (6 měsíců po 25 000 Kč), za apartmány v budově [adresa] celkem 774 000 Kč (3 měsíce po 25 800 Kč za každý z [anonymizováno] apartmánů), za garsonky v budově [adresa] celkem 212 400 Kč (3 měsíce po 17 700 Kč za každou ze [anonymizováno] chat), za byty v budově restaurace celkem 106 200 Kč (3 měsíce po 17 700 Kč za každý ze [anonymizováno] bytů), za restauraci 320 000 Kč, za chatky celkem 1 411 200 Kč (3 měsíce po 14 700 Kč za každou z [anonymizováno] chatek, za tzv. stodolu celkem 60 000 Kč (6 měsíců po 10 000 Kč), celkem výnosy činily za uvedené období 3 033 800 Kč. Srážku za obsazenost ve výši 44 % a za mobilní vybavení objektů ve výši 10 % je třeba aplikovat u výnosů z apartmánů, garsonek, chatek a restaurace, celkem výnos po srážce z uvedených položek činil 1 250 096 Kč (774 000 Kč + 212 400 Kč + 320 000 Kč + 1 411 200 Kč = 2 717 600 Kč; 2 717 600 Kč – 271 760 Kč – 1 195 744 Kč = 1 250 096 Kč). Pokud jde o výnos z užívání bytu v budově [adresa], z bytů v restauraci a tzv. stodoly, bylo třeba aplikovat pouze srážku za mobilní vybavení objektů ve výši 10 %, celkem tedy činil 284 580 Kč (150 000 Kč + 106 200 Kč + 60 000 Kč = 316 200 Kč; 316 200 Kč – 31 620 Kč = 284 580 Kč). Celkem hrubé výnosy za rok [rok] po uplatnění srážek činily 1 534 676 Kč.

37. Pokud jde o náklady za uvedené období, odvolací soud zohlednil pojištění nemovitých věcí ve výši 26 369 Kč, daň z nemovitých věcí ve výši 13 600 Kč, náklady na elektrickou energii, vodné, stočné a odvoz odpadu ve výši 181 605 Kč, náklady na reklamu a propagaci ve výši 12 000 Kč, náklady na opravy, údržbu a investice stanovené částkou 20 % z výnosů, tedy ve výši 306 935,20 Kč, náklady na správu objektů ve výši 25 % z výnosů, tedy 383 669 Kč, nájem pozemků [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] ve výši 52 808 Kč, nájem pozemků žalovaného ve výši 66 113,40 Kč a nájem pozemků žalovaného pro inženýrské sítě ve výši 23 550 Kč; celkem náklady za rok [rok] činily 1 066 649,68 Kč. Rozdíl mezi hrubými výnosy a náklady za rok [rok] činil 468 026,32 Kč.

38. V roce [rok] činily výnosy za byt v budově [adresa] celkem 330 000 Kč (12 měsíců po 27 500 Kč), za apartmány v budově [adresa] celkem 1 290 000 Kč (6 měsíců po 25 800 Kč za každý z [anonymizováno] apartmánů), za garsonky v budově [adresa] celkem 354 000 Kč (5 měsíců po 17 700 Kč za každou ze [anonymizováno] chat), za byty v budově restaurace celkem 177 000 Kč (5 měsíců po 17 700 Kč za každý ze [anonymizováno] bytů), za restauraci 400 000 Kč, za chatky celkem 2 352 200 Kč (5 měsíců po 14 700 Kč za každou z [anonymizováno] chatek, za tzv. stodolu celkem 120 000 Kč (12 měsíců po 10 000 Kč), celkem výnosy činily za uvedené období 5 023 000 Kč. Srážku za obsazenost ve výši 44 % a za mobilní vybavení objektů ve výši 10 % je třeba aplikovat u výnosů z apartmánů, garsonek, chatek a restaurace, celkem výnos po srážce z uvedených položek činil 2 022 100 Kč (1 290 000 Kč + 354 000 Kč + 400 000 Kč + 2 352 000 Kč = 4 396 000 Kč; 4 396 000 Kč – 439 600 Kč – 1 934 240 Kč = 2 022 100 Kč). Pokud jde o výnos z užívání bytu v budově [adresa], z bytů v restauraci a tzv. stodoly, bylo třeba aplikovat pouze srážku za mobilní vybavení objektů ve výši 10 %, celkem tedy činil 564 300 Kč (330 000 Kč + 177 000 Kč + 120 000 Kč = 627 000 Kč; 627 000 Kč – 62 700 Kč = 564 300 Kč). Celkem hrubé výnosy za rok [rok] po uplatnění srážek činily 2 586 460 Kč.

39. Pokud jde o náklady za rok [rok], odvolací soud zohlednil dle znaleckého posudku pojištění nemovitých věcí ve výši 29 000 Kč, daň z nemovitých věcí ve výši 13 600 Kč, náklady na elektrickou energii, vodné, stočné a odvoz odpadu ve výši 356 400 Kč, náklady na reklamu a propagaci ve výši 18 000 Kč, náklady na opravy, údržbu a investice stanovené částkou 20 % z výnosů, tedy ve výši 517 292 Kč, náklady na správu objektů ve výši 25 % z výnosů, tedy 646 615 Kč, nájem pozemků [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] ve výši 52 956 Kč, nájem pozemků žalovaného ve výši 66 113,40 Kč a nájem pozemků žalovaného pro inženýrské sítě ve výši 23 550 Kč; celkem náklady za rok [rok] činily 1 723 526,48 Kč. Rozdíl mezi hrubými výnosy a náklady za rok [rok] činil 862 933,52 Kč.

40. V roce [rok] činily výnosy za byt v budově [adresa] celkem 360 000 Kč (12 měsíců po 30 000 Kč), za apartmány v budově [adresa] celkem 1 290 000 Kč (6 měsíců po 25 800 Kč za každý z [anonymizováno] apartmánů), za garsonky v budově [adresa] celkem 354 000 Kč (5 měsíců po 17 700 Kč za každou ze [anonymizováno] chat), za byty v budově restaurace celkem 177 000 Kč (5 měsíců po 17 700 Kč za každý ze [anonymizováno] bytů), za restauraci 420 000 Kč, za chatky celkem 2 352 200 Kč (5 měsíců po 14 700 Kč za každou z [anonymizováno] chatek, za tzv. stodolu celkem 120 000 Kč (12 měsíců po 10 000 Kč), celkem výnosy činily za uvedené období 5 073 000 Kč. Srážku za obsazenost ve výši 44 % a za mobilní vybavení objektů ve výši 10 % je třeba aplikovat u výnosů z apartmánů, garsonek, chatek a restaurace, celkem výnos po srážce z uvedených položek činil 2 031 360 Kč (1 290 000 Kč + 354 000 Kč + 420 000 Kč + 2 352 000 Kč = 4 416 000 Kč; 4 416 000 Kč – 441 600 Kč – 1 943 040 Kč = 2 031 360 Kč). Pokud jde o výnos z užívání bytu v budově [adresa], z bytů v restauraci a tzv. stodoly, bylo třeba aplikovat pouze srážku za mobilní vybavení objektů ve výši 10 %, celkem tedy činil 591 300 Kč (360 000 Kč + 177 000 Kč + 120 000 Kč = 657 000 Kč; 657 000 Kč – 65 700 Kč = 591 300 Kč). Celkem hrubé výnosy za rok [rok] po uplatnění srážek činily 2 586 460 Kč.

41. Pokud jde o náklady za rok [rok], odvolací soud zohlednil pojištění nemovitých věcí ve výši 28 600 Kč, daň z nemovitých věcí ve výši 13 600 Kč, náklady na elektrickou energii, vodné, stočné a odvoz odpadu ve výši 395 800 Kč, náklady na reklamu a propagaci ve výši 58 000 Kč, náklady na opravy, údržbu a investice stanovené částkou 20 % z výnosů, tedy ve výši 524 532 Kč, náklady na správu objektů ve výši 25 % z výnosů, tedy 655 665 Kč, nájem pozemků [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] ve výši 52 808 Kč, nájem pozemků žalovaného ve výši 66 113,40 Kč a nájem pozemků žalovaného pro inženýrské sítě ve výši 23 550 Kč; celkem náklady za rok [rok] činily 1 818 668,48 Kč. Rozdíl mezi hrubými výnosy a náklady za rok [rok] činil 803 991,52 Kč.

42. Z uvedeného vyplývá, že celkem čisté výnosy za období od [datum] do [datum] činily 2 134 951,36 Kč, s ohledem na výši podílu žalobkyně na společných věcech má právo na úhradu částky 1 067 476 Kč (po zaokrouhlení). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení náhrady za období od [datum] do [datum] výzvou ze [datum], a určila mu výzvu ke splnění do [datum]. Žaloba byla podána [datum], žalovanému byla doručena dne [datum]. Pokud jde o plnění za rok [rok] a [rok], bylo celé splatné na výzvu žalobkyně, k plnění za rok [rok] však žalobkyně mohla v říjnu [rok] vyzvat vyjma výnosu z bytu v [adresa] a tzv. stodoly za měsíce listopad a prosinec [rok]. Pokud tedy jde o částku 80 000 Kč (2 x 30 000 Kč a 2 x 10 000 Kč), byl k placení těchto částek žalovaný vyzván teprve žalobou, která mu byla doručena [datum] a do prodlení s placením této částky mohl žalovaný dostat teprve [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný ve lhůtě stanovené ve výzvě žalobkyně ani později požadovanou částku nezaplatil, má žalobkyně podle § 1970 o. z. právo požadovat také úrok z prodlení ve výši nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

43. S ohledem na to, že soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 1 216 939 Kč, odvolací soud změnil podle § 220 odst. 1 b) o. s. ř. výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v napadené části tak, že zamítl žalobu co do částky 149 463 Kč spolu s úrokem ve výši s 8,05% ročně z částky 229 463 Kč od [datum] do [datum] a z částky 149 463 Kč od [datum] do zaplacení, ve zbývajícím rozsahu výrok I. jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

44. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně, to podle § 142 odst. 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V tomto případě vzal odvolací soud v úvahu, že výše přiznaného plnění závisela na znaleckém posudku. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 80 000 Kč, zaplacené zálohy na znalecký posudek ve výši 5 000 Kč a nákladů na zastoupení žalobkyně v řízení advokátem. Tomu náleží odměna za šest úkonů právní služby po 12 580 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to za převzetí a přípravu zastoupení, žalobu, účast na jednání soudu dne [datum], [datum] a [datum], v délce přesahující dvě hodiny, odměna ve výši 6 290 Kč za dva úkony právní služby podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6. a § 11 odst. 2 písm. c) a h) advokátního tarifu, paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za každý z uvedených úkonů právní služby a náhrada ve výši 18 996,60 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobkyně, podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Celkem náklady žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně činily 194 456,60 Kč.

45. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 146 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný se odvolal pouze proti části nároku, který byl žalobkyni soudem prvního stupně přiznán (ve výši 661 741,90 Kč). Se svým odvoláním byl úspěšný pouze částečně, neboť co do částky 330 870,94 Kč vzal své odvolání zpět a dále byl úspěšný pouze co do částky 149 463 Kč, ohledně které odvolací soud žalobu zamítl. Byl tedy v odvolacím řízení úspěšný pouze co do 23 %, žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná co do 77 %, má proto právo na úhradu 54 % účelně vynaložených nákladů řízení. Ty představují náklady na zastoupení advokátem, který má právo na odměnu ve výši 10 980 Kč za šest úkonů právní služby dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu (podání ze dne [datum], [datum] a [datum], účast na jednání soudu dne [datum], [datum] a [datum], paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši 14 212,80 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobkyně, podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Celkem náklady žalobkyně v odvolacím řízení činily 81 892,80 Kč, žalobkyně má právo na náhradu 54 %, což představuje částka 44 222 Kč.

46. Odvolací soud pro úplnost uvádí, že žalované shodně jako soud prvního stupně nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o vyslovení místní nepříslušnosti, neboť s ním nebyla v řízení úspěšná, a za podání ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], neboť se nejednalo o podání ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, jednalo se o jednoduchá podání, jimiž žalobkyně reagovala na vývoj jednání, dokládala jimi listiny a jejichž obsah mohla v některých případech přednést při jednání soudu. Dále odvolací soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za podání, jimiž soud informovala o výsledcích mimosoudního jednání účastníků.

47. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

48. V řízení před soudem prvního stupně bylo znalecké kanceláři [právnická osoba] přiznáno znalečné ve výši 29 173 Kč, z toho 10 000 Kč bylo placeno ze záloh účastníků a 19 173 Kč z rozpočtových prostředků. Dále bylo znalecké kanceláři [právnická osoba] přiznáno znalečné ve výši 5 445 Kč a 2 481 Kč, které bylo placeno z rozpočtových prostředků. Celkem bylo z rozpočtu placeno znalečné ve výši 27 099 Kč. S ohledem na to, že žalovanému byla uložena povinnost platit náklady řízení před soudem prvního stupně, stíhá ho podle § 148 odst. 1 o. s. ř. také povinnost nahradit náklady řízení státu, které stát v řízení před soudem prvního stupně platil.

49. V odvolacím řízení bylo znalecké kanceláři [právnická osoba] přiznáno znalečné ve výši 2 855,60 Kč, 4 915 Kč a 2 964,50 Kč, celkem 10 735,10 Kč, tato částka byla placena z rozpočtových prostředků.

50. S ohledem poměr úspěchu a neúspěchu v odvolacím řízení a povinnost účastníků hradit náklady řízení je žalovaný povinen nahradit státu náklady, které stát platil v odvolacím řízení 77 % z částky 10 735,10 Kč, tedy 8 266 Kč (po zaokrouhlení). Žalobkyně je povinna nahradit státu náklady, které platil v odvolacím řízení v rozsahu 23 %, tedy 2 469 Kč (po zaokrouhlení).

51. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, místo plnění bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.