18 C 28/2022-95

Rubrum

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Adélou Kohoutovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 12 888 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 11 374,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 374,50 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 1 513,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 513,50 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 16 458,45 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 12 888 Kč. Návrh odůvodňovala tím, že mezi žalovanou jako věřitelem a právní předchůdkyní žalobkyně jako spotřebitelem byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byla právní předchůdkyní žalobkyně splacena částka 27 888 Kč. Uhrazená částka představovala jistinu ve výši 15 000 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně od žalované získala a dále částku 12 888 Kč, kterou žalobkyně považuje za bezdůvodné obohacení, a která tvoří předmět tohoto řízení. Žalobkyně považuje smlouvu o úvěru za neplatnou, a to z důvodu porušení povinnosti žalované posoudit úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně jako spotřebitele. V této souvislosti poukazuje na § 57 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a také judikaturu Nejvyššího soudu ČR a judikaturu Ústavního soudu ČR. Žalovaná nesplnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně, neobstarala si dokumenty, obsahující relevantní informace (výpisy z bankovního účtu, pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu, daňové přiznání apod.), neprovedla nahlédnutí do příslušných databází. Pouhé informace sdělené samotnou právní předchůdkyní žalobkyně nemohou být dostačující. A jelikož smlouva o úvěru je z výše uvedených důvodů neplatná, mohla žalovaná po právní předchůdkyni žalobkyně požadovat pouze uhrazení poskytnuté částky, tj. 15 000 Kč, nikoli uhrazení úroků a dalších poplatků. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně plnila i v tomto rozsahu, vzniklo tím na straně žalované bezdůvodné obohacení a právní předchůdkyně žalobkyně má právo na jeho vrácení. Žalobkyně rovněž poukazuje na to, že žalovaná neuvedla ve smlouvě předpoklady pro výpočet RPSN, který může být jediným relevantním parametrem smlouvy, a který představuje cenu, za kterou je úvěr poskytován. RPSN v předmětné úvěrové smlouvě bylo ve výši 272,44 %, což je v rozporu s dobrými mravy. Již z tohoto důvodu by smlouva měla být považována za absolutně neplatnou. Na žalobkyni byla pohledávka za právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na základě smlouvy ze dne [datum], o čemž byla žalovaná vyrozuměna současně s výzvou k zaplacení ze dne [datum]. Žalovaná na výzvu reagovala negativně, ničeho žalobkyni nezaplatila. Žalobkyni proto nezbylo, než se obrátit na soud. K argumentaci žalované žalobkyně uvedla, že netvrdí, že je spotřebitelem a že by měla požívat zvláštní ochrany, neboť se nedomáhá ochrany spotřebitele ke své osobě. Postoupení pohledávky nemá vliv na její existenci, bezdůvodné obohacení na straně žalované vzniklo bez ohledu na to, kdo jej vymáhá. Žalovaná nezkoumala úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí, posoudila pouze její příjmy, což je nedostatečné. Ani fakt, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěr splatila, není důkazem řádného prověření úvěruschopnosti. Odkazuje na rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Z absolutně neplatné smlouvy pak nemohou vznikat žalované další nároky na úhradu jakýchkoli částek nad rámec poskytnuté jistiny.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, považovala jí za nedůvodnou a navrhla, aby jí soud zamítl v plném rozsahu. Má za to, že v důsledku postoupení pohledávky, kdy současným žalobcem je podnikatel, nelze se již nyní dovolávat právní úpravy upravující spotřebitelské úvěry, neboť toto by odporovalo smyslu a účelu ochrany spotřebitele jako slabší strany, kterou podnikatel zcela jistě být nemůže. V případě podnikatele, jehož činnost navíc představuje vymáhání pohledávek, se při uzavírání smluv vychází z obecných ustanovení občanského zákoníku, nikoliv dle zvláštních ustanovení zákona o ochraně spotřebitele. V tomto odkazuje na rozhodnutí finančního arbitra ve svém usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] [číslo]. Žalovaná má rovněž za to, že si v případě předmětné smlouvy ze dne [datum] obstarala veškeré podklady k posouzení úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně. Ta před podpisem smlouvy předložila doklad totožnosti, doklad o příjmech, uvedení nákladů na domácnost a výdajů včetně dalších svých závazků. Byla provedena lustrace v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a v dalších systémech provádějících posouzení její ekonomické situace. Doložila nájemní smlouvu, dodatek k pracovní smlouvě, výplatní pásky, podepsala prohlášení o tom, že nemá žádné jiné závazky. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla bankovní účty, tedy nebylo ani možné získat výpisy z nich. Žalovaná tak splnila veškeré požadavky vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru, dostatečně zkoumala úvěruschopnost a neomezila se pouze na tvrzení právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouvu tak hodnotí jako platnou a k bezdůvodnému obohacení tím pádem dojít nemohlo. Postoupená pohledávka tak neexistuje a žalobkyně ani není aktivně legitimována k podání žaloby. K výši RPSN žalovaná uvedla, že je zcela přehledně rozepsaná ve smlouvě a rovněž ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně byla řádně seznámena se všemi smluvními podmínkami a následně se svobodně a bez nátlaku rozhodla smlouvu uzavřít. Výše úrokové sazby je úměrná vyššímu riziku žalované, která poskytuje úvěry zejména žadatelům, kteří nedosáhli na bankovní úvěry. Vše je ale žadatelům předem známo, a pokud by se právní předchůdkyně domnívala, že sjednané úroky jsou nemravné, k uzavření smlouvy by zřejmě nepřistoupila. Žalovaná považuje výši RPSN a smluvních pokut za přiměřené, odpovídající jejich významu. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, nelze tedy přistoupit na to, že by byla jako bezdůvodné obohacení považována celá částka nad rámec jistiny. V případě vyhovění žalobě by tak měl soud změnit rozsah případného bezdůvodného obohacení tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran.

3. Z listiny označené jako žádost o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že jako žadatelka jí podepsala právní předchůdkyně žalobkyně, paní [jméno] [příjmení], [datum narození]. Požadovaná výše úvěru byla 15 000 Kč s tím, že bude splacen formou 14 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 992 Kč s první splátkou v říjnu. Žadatelka uvedla, že je zaměstnaná u [právnická osoba], a.s., a to od [datum], její mzda je 30 250 Kč měsíčně. Hradí náklady na bydlení ve výši 4 500 Kč, osobní náklady a náklady na dopravu 3 500 Kč měsíčně. Nemá sjednaný úvěr zajištěný nemovitostí určenou k bydlení. Bydlí v nájmu, je vdaná, nemá žádnou vyživovací povinnost, má střední vzdělání. V žádosti je označeno, že žadatelka doložila výplatní pásku a pracovní smlouvu.

4. Z listiny označené jako smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Žalovaná se zavázala poskytnout právní předchůdkyni žalobkyně částku 15 000 Kč, ta se zavázala vrátit částku v celkové výši 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Výše RPSN v případě úvěru poskytnutého na 14 měsíců činí maximálně 272,44 %, výše úroku 15 % ročně. Přílohu smlouvy tvoří tabulky, ze kterých je podle jednotlivých výší úvěru a jejich délek zřejmé procentuální rozložení celkové splatné částky.

5. Z listiny označené jako formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že jako věřitel je označena žalovaná, výše spotřebitelského úvěru je 15 000 Kč, bude hrazen ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Celková částka, která bude zaplacena, je 27 888 Kč. Úroková sazba činí 15 % ročně a RPSN činí 272,44 %. Související náklady tvoří úhrada za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč.

6. Z listiny označené jako informace o zpracování osobních údajů a souhlasy klienta se zpracováním osobních údajů ze dne [datum] soud zjistil, že byla podepsána právní předchůdkyní žalobkyně.

7. Z listiny označené jako informace pro spotřebitele ze dne [datum] soud zjistil, že označuje poskytovatele úvěru, kterým je žalovaná, a jeho kontaktní údaje a rovněž zprostředkovatele úvěru. Je podepsána právní předchůdkyní žalobkyně.

8. Z fotografií znázorňujících výplatní lístek zobrazený v mobilním telefonu soud zjistil, že za měsíc 7/ 2019 činila výše platu právní předchůdkyně žalobkyně 30 685 Kč čistého.

9. Z listiny označené jako dohoda o změně pracovního poměru ze dne [datum] soud zjistil, že zaměstnancem je zde označena právní předchůdkyně žalobkyně, pracovní poměr se s účinností ode dne sjednání této dohody sjednává na dobu neurčitou.

10. Z fotografie znázorňující obě strany občanského průkazu soud zjistil, že se jedná o občanský průkaz právní předchůdkyně žalobkyně a připojen je souhlas s pořízením kopie občanského průkazu podepsaný právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum].

11. Z listiny označené jako smlouva o nájmu bytu ze dne [datum] soud zjistil, že nájemcem je právní předchůdkyně žalobkyně, předmětem nájmu je byt, nájem je sjednán na dobu neurčitou s výší nájmu 11 000 Kč měsíčně a dále zálohou na služby ve výši 2 000 Kč.

12. Z identifikačních údajů [anonymizována tři slova] soud zjistil, že se vztahují k právní předchůdkyni žalobkyně, obsahují historii kontaktních údajů a platební historii. Právní předchůdkyně žalobkyně byla vyhodnocena jako subjekt s nízkým rizikem a byla u ní detekována jedna půjčka ve výši 29 000 Kč, kterou řádně splácí.

13. Z výpisu z interního scoringu ze dne [datum] soud zjistil, že byla hodnocena osoba právní předchůdkyně žalobkyně a zahrnoval osobní údaje o její osobě, její celkové příjmy, celkové výdaje, údaje o aktuální výši úvěrů, počtu exekucí, počtu doplacených úvěrů.

14. Z přehledu jednotlivých splátek [číslo] soud zjistil, jakým způsobem byly v případě smlouvy [číslo] spláceny jednotlivé splátky. Poslední splátka byla zaplacena [datum], čímž byl úvěr zcela splacen. Úvěr nebyl splácen řádně, když právní předchůdkyně žalobkyně úvěr splácela v menších a častějších splátkách, kterých bylo nakonec 19.

15. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní. Na jejím základě byla postoupena pohledávka ve výši 12 888 Kč, představující bezdůvodné obohacení z titulu neplatné smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou [číslo].

16. Z doručenky datové zprávy s datem doručení dne [datum] soud zjistil, že žalované bylo doručováno oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva k zaplacení bezdůvodného obohacení.

17. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že jím bylo rozhodováno o odvolání proti rozhodnutí [název soudu] ze dne 22. 6. 2021, č. j. [číslo jednací], kdy předmětem řízení byla žaloba o zaplacení 30 956 Kč s příslušenstvím. Žalobkyní byla fyzická osoba, která požadovala vydání bezdůvodného obohacení, jelikož na základě neplatných smluv o spotřebitelském úvěru zaplatila částku celkem 88 956 Kč z titulu smluv o zápůjčce, přičemž výše zápůjčky činila celkem 58 000 Kč. Žalobkyně argumentovala nemravností úroků a poplatků sjednaných mezi účastníky. Soud prvního stupně žalobě nevyhověl, uzavřené spotřebitelské smlouvy shledal platnými a žalobu zamítl. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná společnost nesplnila zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalobkyně, což má za následek neplatnost uvedených smluv. Jako nepřiměřenou shledal odvolací soud rovněž výši úroků a poplatků. Nárok na bezdůvodné obohacení proto shledal po právu a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

18. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [anonymizována dvě slova] [rok], [anonymizováno] [číslo jednací] soud zjistil, že jím bylo rozhodováno o odvolání proti rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kdy předmětem řízení byla žaloba o zaplacení 25 661 Kč s příslušenstvím. Žalobkyní byla právnická osoba shodná se žalobkyní v této věci, která požadovala zaplacení bezdůvodného obohacení z titulu neplatné smlouvy o úvěru, na základě které získala právní předchůdkyně od žalované úvěr ve výši ve výši celkem 130 002 Kč a zaplatila žalované 155 663 Kč. Žalobkyně argumentovala nesplnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně, což ve svém rozhodnutí shledal i odvolací soud. Žalobu proto shledal důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl.

19. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že jím bylo rozhodnuto o odvolání žalované proti rozsudku [název soudu] ze dne 23. 8. 2021, č. j. [číslo jednací], kdy předmětem řízení byla žaloba o zaplacení 11 550 Kč s příslušenstvím. Žalobkyní byla totožná právnická osoba, jako v této věci. Žalobkyně požadovala vydání bezdůvodného obohacení, jelikož na základě neplatné smlouvy o poskytnutí finančních prostředků ve výši 15 000 Kč, zaplatila žalované celkem 26 550 Kč. Neplatnost dovozovala z porušení zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti a z rozporu s dobrými mravy v části sjednaného úroku ve smlouvě o úvěru. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně, argumentací, týkající se rozporu s dobrými mravy se již nezabýval. Odvolací soud rovněž uvedl, že skutečnost, že úvěr byl uhrazen, nepopírá smysl zakotvení povinnosti poskytovatelů úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele. Rozsudek soudu prvního stupně tak jako věcně správný potvrdil.

20. Obdobně z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že jím bylo rozhodnuto o odvolání proti rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] c [anonymizováno] 2021. Předmětem řízení byla, stejně jak v předchozím případě, žaloba o zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 11 550 Kč z titulu neplatné smlouvy o úvěru. Argumenty žalobkyně byly shodné, jako v předchozí věci a odvolací soud, shodně rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, když dospěl rovněž k závěru, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně.

21. Na základě provedeného dokazování dospěl k závěru o skutkovém stavu, který na tomto místě stručně shrnuje a v podrobnostech odkazuje na výše uvedené. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalovaná poskytla právní předchůdkyni žalobkyně finanční plnění ve výši 15 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala vrátit tyto prostředky společně s úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách s tím, že konečná výše částky, kterou právní předchůdkyně měla zaplatit, činila 27 888 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně sjednaný úvěr od žalované obdržela a splatila jej, přestože byla s některými splátkami v prodlení, v plné výši, tj. ve výši 27 888 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně v žádosti o úvěr sdělila své osobní a majetkové poměry. Žalovaná si od právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala doklady osvědčující její příjmy, a to doklad o výši příjmu ze zaměstnání a pracovní smlouvu, respektive dohodu o změně pracovního poměru a zároveň smlouvu o nájmu bytu. Pohledávka představující bezdůvodné obohacení vzniklé z této smlouvy a představující rozdíl mezi poskytnutou výší plnění ze strany žalované a částkou zaplacenou právní předchůdkyní žalobkyně, tj. ve výši 12 888 Kč byla na základě smlouvy ze dne [datum] postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna společně s výzvou k zaplacení této částky. Ve skutkově obdobných věcech bylo rozhodováno Městským soudem v Praze i Krajským soudem v Praze a ty daly za pravdu argumentaci žalobkyně a jejím žalobám vyhověly.

22. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a současně zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

23. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná [anonymizována tři slova], platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

27. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

28. Podle § 574 o. z., na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

29. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

30. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

31. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

32. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

33. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

34. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

35. Při právním hodnocení věci se soud zabýval zejména dvěma aspekty uzavřené úvěrové smlouvy, jak ostatně argumentovala strana žalující, a to tím, zda před uzavřením samotné smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žadatele o úvěr (v dané věci právní předchůdkyně žalobkyně) ve smyslu příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a dále tím, zda výše úroku byla v případě této smlouvy sjednána v souladu s dobrými mravy.

36. Při posuzování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně vycházela žalovaná z údajů, které jí poskytla samotná právní předchůdkyně žalobkyně v žádosti o úvěr, přičemž zohlednila i výši poskytovaného úvěru. Žalovaná se nespokojila pouze s údaji na žádosti, ale vyžádala si od právní předchůdkyně žalobkyně rovněž příslušné doklady prokazující její příjmy a výdaje zejména spojené s bydlením, jak soud ostatně zjistil z předloženého dodatku k pracovní smlouvě, výplatního lístku a nájemní smlouvy. Žalovaná prověřila osobu právní předchůdkyně žalobkyně ve veřejně dostupných registrech a provedla na základě získaných informací scoring osoby, který zohlednil i další závazky právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně doložila výši svého měsíčního příjmu 30 685 Kč. Je pravdou, že výše nákladů za bydlení, které právní předchůdkyně žalobkyně uvedla v žádosti o poskytnutí úvěru (4 500 Kč) neodpovídají výši nájemného dle doložené nájemní smlouvy (11 000 Kč + 2 000 Kč poplatky), avšak právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že je vdaná, je tedy opravdu možné, jak oponovala žalovaná, že se na nákladech za bydlení podílí s další osobou. Ostatně i v případě, že by tomu tak nebylo, a vycházelo se z výše nájemného dle nájemní smlouvy, pořád by právní předchůdkyni žalobkyně zůstal disponibilní zůstatek ve výši přes 17 000 Kč. Pokud výše měsíční splátky úvěru činila 1 992 Kč, má soud za to, že i s přihlédnutím k dalším běžným výdajům právní předchůdkyně žalobkyně včetně již stávajícího úvěru, a k faktu, že nemá žádnou vyživovací povinnost, by jako žadatelka byla vyhodnocena jako schopná úvěr za daných podmínek splatit. Z tohoto pohledu má proto soud za to, že žalovaná dostála své povinnosti ověřit úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně, v důsledku čehož uzavírá, že shledal smlouvu o úvěru platnou a v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Jen pro úplnost k tomu soud doplňuje, že právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr splatila, tudíž smysl a účel pravidel o zkoumání úvěruschopnosti tak byl i tímto jejím jednáním naplněn.

37. Stejně tak soud zjistil, že při uzavření smlouvy o úvěru byly dodrženy náležitosti vyžadované v § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a tudíž nelze pro úrok z úvěru použít zápůjční úrokovou sazbu ve výši repo sazby ČNB platnou k datu uzavření úvěrové smlouvy.

38. Opačného názoru je však soud co se týká sjednaného úroku úvěru a poplatků, které tvoří celkové náklady spotřebitelského úvěru. Při výši jistiny 15 000 Kč, shledal soud výši těchto nákladů 12 888 Kč jako nemravnou. Ze stránek ČNB (databáze časových řad [příjmení]) soud zjistil, že průměrné úrokové sazby bankovních spotřebitelských úvěrů se v rozhodné době pohybovaly pod hranicí 10 % ročně. V projednávaném případě smlouva o úvěru byla uzavřena v říjnu 2019, přičemž dle tabulky B1 [číslo] pro tzv. nové obchody (dle metodiky ČNB se jedná o veškeré nové smlouvy uzavřené mezi bankami a klienty v daném měsíci) průměrné úrokové sazby v říjnu 2019 pro bankovní úvěry poskytované domácnostem se pohybovaly v rozmezí 2,42 % - 24,05 % ročně v závislosti na účelu poskytnutého úvěru. Nejnižší sazbu měly úvěry na nákup bytových nemovitostí. Spotřebitelské úvěry měly průměrnou úrokovou sazbu ve výši 8,35 % ročně. Kontokorenty a revolvingové úvěry měly úrokovou sazbu kolem 12 % ročně. Nejvyšší průměrné úrokové sazby měly úvěry z kreditních karet, a to kolem 24 % ročně. Z tabulky B1 [číslo] plyne, že roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem (nové obchody) říjnu 2019 činila 8,65 % ročně.

39. Za nepřiměřený úrok je třeba považovat úrok ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Lze souhlasit se žalovanou, že v případě nebankovních subjektů je předpoklad, že výše úrokové sazby bude vyšší než u subjektů bankovních, zejména s přihlédnutím k vyšší míře rizika nesplacení poskytnuté půjčky a také s ohledem na výši úvěru 15 000 Kč, která je poměrně nízká, a náklady na úvěr ve vztahu k poskytnuté jistině jsou tak procentuálně vyšší. Avšak ani zde nemůže být míra úroku bezbřehá a zcela neúměrná. V případě smlouvy o úvěr, která je předmětem tohoto řízení činí výše nákladů na úvěr 85,92 % jistiny. Jednalo se o úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč. Soud všechny tyto částky posoudil toliko jako další formu sjednaných úroků, neboť předstauvjí úplatu za poskytnutí peněz, což odpovídá definici smluvního úroku (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014). Úvěr byl sjednán na 14 měsíců, při přepočtu na roční úrokovou sazbu by výše úroku činila 73,64 %. Sjednaná výše ročního úroku tedy představuje více než osminásobek úrokové sazby obvyklé v daném období. Je proto zcela zřejmé, že takovou výši úroku nelze hodnotit jako přiměřenou. Neúměrnost sjednaného úroku dokresluje i výše roční procentní sazby nákladů, přičemž právě roční procentní sazbu nákladů je vhledem ke standardizovanému způsobu jejího výpočtu považovat za vypovídající a transparentní srovnávací ukazatel z hlediska celkové ceny spotřebitelského úvěru v rámci Evropské unie. Jako takový proto soud hodnotí sjednaný úrok za odporující dobrým mravům. Smluvní ujednání, kterým byla tato výše úroku sjednána, je proto absolutně neplatné. Ve smyslu § 576 o. z. však soud shledává neplatným pouze ujednání vztahující se k výši úrokové sazby, nikoliv smlouvy o úvěru jako celku, neboť podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 případná neplatnost ujednání o úrocích ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Zároveň je třeba přihlédnout k tomu, že povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru.

40. V případě, že není sjednána výše úroků z úvěru, je pak třeba aplikovat § 1802 o. z., dle kterého mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jak soud již výše uvedl, úroková sazba dle statistik ČNB činila 8,35 % ročně, tj. 9,74 % za 14 měsíců. Soud proto žalobu v rozsahu úroku v této výši, tj. co do částky 1 461 Kč (0, [číslo] x 15 000 Kč) a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z této částky od [datum] do zaplacení, zamítl. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

41. K argumentaci žalované týkající se toho, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěr nehradila včas, a že jí vznikly náklady s vymáháním splátek, které byly vybírány hotovostně, soud doplňuje, že toto považuje za podnikatelské riziko, které na sebe žalovaná bere a ke kterému se dobrovolně zavazuje. Přesto soud žalobu částečně zamítl, a to také s ohledem na zde uvedené, neboť jak již bylo řečeno, smlouva o úvěru je smlouvu úplatnou. Částku 1 461 Kč přitom považoval s ohledem na provedené dokazování a výši poskytnuté částky za přiměřenou.

42. Žalobkyně i žalovaná měly v řízení částečný úspěch. Žalobkyni bylo vyhověno co do částky 11 427 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum], který ke dni vyhlášení rozsudku činí 625,35 Kč, celkem tedy žalobkyně byla úspěšná co do částky 12 052,35 Kč. Žalovaná byla úspěšná co do částky 1 461 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum], který kde ni vyhlášení rozsudku činí 79,95 Kč, celkem tedy žalovaná byla úspěšná co do částky 1 540,95 Kč. Žalobkyně měla tedy úspěch ve věci co do 88,66 %, žalovaná pak co do 11,34 %. Žalobkyni proto jako z větší části úspěšnému účastníku náleží podle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 77,32 % Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále z odměny za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.“) ve výši 1 620 Kč za každý z 6 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis návrhu na zahájení řízení, písemné vyjádření ve věci ze dne [datum] a účast na jednání soudu dne [datum] přesahující 2 hodiny) a dále z paušální náhrady hotových výdajů stanovené dle § 13 odst. 4 a.t. ve výši 300 Kč za každý ze šesti poskytnutých úkonů právní služby (11 520 Kč + 800 Kč). Soud zároveň žalobkyni přiznal cestovné za cestu ze sídla advokátní kanceláře ve [obec] k Okresnímu soudu Praha-západ a zpět, tj. 2 x 300km osobním automobilem Škoda Rapid, [registrační značka], se spotřebou 4,9 l benzínu na 100 km. Dle vyhlášky MPSV č. 511/2021 Sb. činí cena 1 l benzínu (98 oktanů) ke dni konání jednání 40,50 Kč, tj. 1 190,70 Kč za 29,4 l, a náhrada za opotřebení vozu 4,70 Kč za 1 km, tj. 2 820 Kč. Dále náhrada za ztrátu času, a to 14 započatých půlhodin, dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, ve výši 1 400 Kč (celkem 5 410,70 Kč). Dále pak daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z uvedených částek vyjma soudního poplatku (0,21 x (11 520 + 5 410,70) = 3 555,45 Kč). Celková výše nákladů řízení žalobkyně je tedy 21 286,15 Kč (11 520 + 800 + 5 410,70 + 3 555,45). Poměrná část z takto vyčíslených nákladů ve výši 77,32 % pak činí 16 458,45 Kč Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o.s.ř.) s povinností plnit k rukám advokáta žalobců a) až f) (§ 149 odst. l o.s.ř.).

43. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za úkon spočívající v písemném podání ze dne [datum]. Tyto náklady neshledal účelnými, jelikož žalobkyně podala své vyjádření již dne [datum] a jeho součástí proto mohla být i argumentace zahrnutá právě až v podání ze dne [datum]. Rozdělení do dvou podání bylo vůlí žalobkyně, nemůže tak v jejím důsledku dojít k navýšení nákladů o další úkon právní služby.

44. Soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení nevycházel z úpravy v § 14b a.t., neboť soudu zatím není ani z jeho úřední činnosti známo, že by žalobkyně podávala žaloby ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně na ustáleném vzoru, když u zdejšího soudu se jedná o takovýto návrh první.

Poučení