18 C 280/2018 - 515

Rubrum

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Adélou Kohoutovou ve věci žalobkyní: a) [Jméno žalobkyně A], narozená [Datum narození žalobkyně A] bytem [Adresa žalobkyně A] b) [Jméno žalobkyně B], narozená [Datum narození žalobkyně B] bytem [Adresa žalobkyně B] obě zastoupeny advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] a účastníků: 1)[Jméno účastníka]., IČO [IČO účastníka] sídlem [Adresa účastníka] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] 2) [Jméno advokátky C]., IČO [IČO advokátky C] sídlem [Adresa advokátky C] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A], sídlem [Adresa advokáta A] o žalobě proti rozhodnutí [Jméno advokáta B], [Anonymizováno] [Anonymizováno] úřadu pro [Anonymizováno] kraj a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], ze dne 11. 6.[Anonymizováno][Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], takto:

Výrok

I. Žalobkyně každá v rozsahu ideální poloviny jsou spoluvlastnicemi části původního pozemku parc. č. [Anonymizováno]/1 podle [Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], nyní částí pozemku parc. č. [Anonymizováno]/2 podle katastru nemovitostí, v k. ú. [adresa], vymezený geometrickým plánem č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] jako pozemek parc. č. [Anonymizováno]/63 – lesní pozemek o výměře [Anonymizováno] m.

II. Žalobkyně každá v rozsahu ideální nejsou spoluvlastnicemi části původního pozemku parc. č. [Anonymizováno]/1 [Anonymizováno] PK, v katastrálním území [adresa], nyní částí pozemku parc. č. [Anonymizováno]/9 podle katastru nemovitostí v katastrálním území [adresa], vymezených geometrickým plánem č. [hodnota]-15/[Anonymizováno] ze dne [datum] jako pozemky parc. č. 283/9 – ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 800 m a parc. č. [Anonymizováno]/62 – ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 101 m.

III. Žalobkyně každá v rozsahu ideální nejsou spoluvlastnicemi části původní pozemku parc. č. [Anonymizováno]/1 podle PK, v katastrálním území [adresa], nyní částí pozemku parc. č. [Anonymizováno]/4 podle katastru nemovitostí v katastrálním území [adresa], vymezených geometrickým plánem č. [hodnota]-15/2018 ze dne [datum] jako pozemky parc. č. [Anonymizováno]/60 – ostatní plocha, neplodná půda o výměře 1 [Anonymizováno] m a parc. č. 283/4 – ostatní plocha, neplodná půda o výměře 3 [Anonymizováno] m.

IV. Za nevydané pozemky náleží žalobkyním náhrada podle § 11 odst. 2, § 11a a případně § 14 a § 16 zákona č. 229/1991 Sb.

V. V tomto rozsahu se nahrazuje rozhodnutí [Jméno advokáta B], Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. město Prahu ze dne [datum], č. j. SPU [č. účtu].

VI. Účastníci jsou povinni zaplatit žalobkyním na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám zástupkyně žalobkyň, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Účastníci jsou povinni zaplatit České republice – Okresnímu soudu [adresa]-západ soudní poplatek ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Účastníci jsou povinni zaplatit České republice – Okresnímu soudu [adresa]-západ na náhradě nákladů řízení státu [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Dne [datum] bylo žalobkyním doručeno rozhodnutí [Jméno advokáta B] (dále jen „SPÚ“) ze dne [datum], č. j. SPU [č. účtu], (dále jen „rozhodnutí“) kterým byla zamítnuta žádost žalobkyň ze dne [datum] na vydání 5 pozemků vzniklých z původního pozemku podle [Anonymizováno] parc. č. [Anonymizováno]/1 v k. ú. [adresa] (dále jen „pozemek 283/1“), který byl převeden na stát na základě smlouvy z 12. a [datum] (dále jen „smlouva z prosince 1949“), tak jak jsou vymezeny geometrickým plánem č. [hodnota]-15/[Anonymizováno] zpracovaným [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen „GP“), který je součástí tohoto rozsudku. Žalobkyně napadají toto rozhodnutí a navrhují soudu, aby ho po provedeném řízení nahradil rozsudkem, kterým rozhodne o tom, že žalobkyně jako oprávněné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, (dále jen „ZoP“) jsou spoluvlastníky v žalobě vyjmenovaných pozemků. Žalobkyně jsou totiž oprávněnými osobami podle ZoP k bývalému zemědělskému majetku svých právních předchůdců manželů [jméno FO], rolníků v [adresa]. Žalobkyně v žalobě sporovaly především závěry obsažené v rozhodnutí ohledně toho, že listina ze dne [datum], kterou byl obecně uplatněn zbytkový restituční nárok žalobkyň, nebyla tehdejšímu pozemkovému úřadu doručena včas. Podle SPÚ byla tato listina pozemkovému úřadu zaslána až spolu s dopisem zmocněnce žalobkyň z [datum], kterému bylo přiděleno č. j. 5213/05. Podle žalobkyň je pravda, že k tomuto dopisu byla připojena příloha, jednalo se však o dopis žalobkyně a) ze dne [datum], nikoliv o žádost z [datum]. Dále k tomu žalobkyně uvádějí, že pokud by listina ze dne [datum] obsahující obecnou žádost o vydání pozemků podle ZoP byla pozemkovému úřadu doručena poprvé až dne [datum], tak na ni měl úřad reagovat, což se nestalo. Stejně tak měl reagovat na 4 žádosti o vydání pozemků doručené na pozemkový úřad dne [datum], které konkretizovaly právě tu obecnou žádost z [datum], k čemuž také nedošlo. Tyto žádosti byly následně sice pro jejich nepřesnosti žalobkyněmi vzaty zpět, ale bylo avizováno, že budou podány nové, což se následně stalo. Pozemkový úřad včasnost podání až do roku 2013 vůbec nezpochybňoval, to začal činit až relativně nedávno na základě podacích deníků. Ostatně i sám SPÚ v roce 2013 uvedl, že uplatnění nároku žalobkyň nezpochybňuje. Pozemkový úřad vydal ohledně restitučních nároků žalobkyň zatím celkem [hodnota] rozhodnutí z roku 2012 a ve všech konstatuje, že jejich nárok byl listinou ze dne [datum] uplatněn včas. Ke stejnému závěru dospěl ve všech svých rozhodnutích včetně rozhodnutí ve správním soudnictví i Krajský soud v Praze. SPÚ poprvé vznesl námitku včasného neuplatnění restitučního nároku až v rozhodnutí vydaném dne [datum], č. j. SPU [č. účtu]. Toto rozhodnutí napadly žalobkyně žalobou u zdejšího soudu, který věc projednal pod sp. zn. [spisová značka] a konstatoval, že restituční nárok byl uplatněn včas. Rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím soudem v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Podruhé vznesl SPÚ námitku o včasnosti neuplatnění restitučního nároku v rozhodnutí vydaném dne [datum], č. j. SPU [č. účtu]. Toto rozhodnutí také napadly žalobkyně žalobou u zdejšího soudu, který věc projednal pod sp. zn. [spisová značka] a opět konstatoval, že ve vztahu k pozemku 283/1 byl restituční nárok uplatněn včas. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím soudem v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. V tomto druhém rozhodnutí se zdejší soud vypořádal také s argumenty ohledně toho, zda byl pozemek převeden na stát v rozhodném období. Obdobné rozhodnutí bylo výsledkem soudního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a u odvolacího soud pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně v souvislosti s chybějícím dokladem o doručení listiny ze dne [datum] odkazují také na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v němž KS uvádí, že ve správním spise se nachází mj. podání ze dne [datum], na kterém také chybí štítek s podacím razítkem a datem doručení. Dále žalobkyně poukazují na konkrétní žádosti o vydání lustračních osvědčení, jejichž podání také není zaznamenáno v podacích denících, přestože je zřejmě, že pozemkovému úřadu byly doručeny. Z citovaného rozsudku KS v Praze vydaného ve správním soudnictví vyplývá také to, že v roce 2014 byl ve správním spise originál listiny z [datum], který se tam nyní nenachází. Co se týče originálů listiny ze dne [datum], tak podle žalobkyň byly ve spisu dva. Jeden s dopsanou značkou [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a druhý bez ní. Toto je zřejmé i z již vydaných rozsudků KS v Praze sp. zn. [spisová značka] nebo [spisová značka]. Žádost byla totiž na úřad doručena jednou poštou a jednou osobně žalobkyní a). Dále žalobkyně rozvedly, že pozemkový úřad by neměl důvod k připsání sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na žádost, kdyby tato žádost přišla až s dopisem ze dne [datum], na který bylo vyznačeno podací razítko s č. j. [Anonymizováno]/05. Pokud tedy originál listinu ve spisu byl a nyní tam není, tak to musí jít k tíži SPÚ, který za obsah a správnost spisu odpovídá. Zmatek vyvolávají také záznamy interní evidence restitučních nároků pozemkového úřadu (zelený sešit), ve kterých lze nalézt k restituční věci žalobkyň pouze jeden zápis s číslem [hodnota] ze dne [datum] a jméno [adresa]. V poznámce je potom informace o zastoupení [tituly před jménem] Permuse a dopsaná další sp. zn. s neznámým vztahem. Přitom v podacích denících tehdejšího [právnická osoba] [adresa]-západ je číslo [hodnota] přiřazeno zcela odlišné věci. Žalobkyně dále upozornily na to, že SPÚ ve svém rozhodnutí uvádí, že se ve správním spisu nalézá dokument uplatnění restitučního nároku ze dne [datum]. To ale není pravda. Nalézá se tam pouze kompilát listin, který je velmi špatnou kopií, když na listiny, která se nachází ve spise, byly doplněny podpisy žalobkyň až [datum]. Ve správním spise je také množství listin, které pozemkový úřad požadoval doložit, a které nejsou nikde zaevidovány a neobsahují žádné podací razítko. Žalobkyně tak shrnují, že správní spis vedený k tomuto restitučnímu řízení nemá žádnou vypovídající hodnotu, není veden chronologicky a soustavně, není úplný. Sám pozemkový úřad uvádí, že zapůjčovali spisy soudům a ty jim je nevracely kompletní. Toto vše dle jejich názoru musí jít k tíži pozemkového úřadu. Žalobkyně považují za neprůkazné také argumenty podložené podacími deníky o tom, že v nich není v předmětném období po [datum] žádný záznam o uplatnění dalšího restitučního nároku. Ostatně sám pozemkový úřad žalobkyním dopisem ze dne [datum] sdělil, že ani žádost ze dne [datum] nezaevidoval, neboť neobsahuje potřebné náležitosti. Tento dopis byl zaslán s č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], tedy sp. zn., která je zapsána v podacím deníku Okresního úřadu [adresa]-západ. Dále dopisem ze dne [datum] sděluje pozemkový úřad žalobkyním, že obdrželi uplatnění nároku na zemědělský majetek, které vedou pod č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], tedy pod zcela jiným jednacím číslem než byl přijat návrh ze dne [datum]. Co se týče konkrétních pozemků, které žalobkyně požadují vydat, ty vznikly z původního pozemku 283/1. Tento pozemek byl ve vlastnictví manželů [jméno FO] a do vlastnictví státu byly převedeny smlouvou z prosince 1949. Po skončení výstavby [adresa] přehrady byla část tohoto pozemku zatopena, nezatopené části tohoto pozemku zůstaly v majetku státu a byly svěřeny do správy účastníků 1) a [právnická osoba] argumentaci SPÚ spočívající v tom, že předmětný pozemek nebyl na stát převeden v rozhodném období, žalobkyně uvedly, že ke konečnému převodu došlo na základě smlouvy z roku 1949, tj. po rozhodném období ohraničeném dnem [datum]. Smlouva z prosince1949 není pouze završením procesu započatého na základě Smlouvy o náhradě z příčiny vyvlastnění ze dne [datum] (dále jen „smlouva z roku 1947“), ale každá je samostatným právním aktem, který byl podepsán za zcela odlišných podmínek. Nelze přistoupit ani na tvrzení SPÚ, že pozemky uvedené v čl. III smlouvy z roku 1947 byly fakticky převzaty státem již v roce 1947, což bylo jenom právně dovršeno smlouvami z roku 1949. Podle tehdy platné právní úpravy byla podmínkou změny vlastnictví intabulace do pozemkových knih, ke které došlo až v roce 1949, proto pozemek [Anonymizováno]/1 byl ve vlastnictví manželů [jméno FO] až do roku 1949. Odhlédnout nelze ani do toho, že ve smlouvě z roku 1947 je řešena pouze část pozemku 283/1, zatímco smlouvou z prosince 1949 byla na stát převedena daleko větší výměra, a to nejen za účelem výstavby samotného vodního díla, ale i za účelem zbudování rekreační oblasti. Tedy i taková část pozemku, která nebyla pro samotné vodní dílo nezbytná. Ohledně naplnění restitučního titulu podle § 6 odst. 1 písm. k) ZoP, tedy že smlouva byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, žalobkyně uvedly, že pozemek 283/1 byl porostlý lesem, přičemž za tento lesní porost nebyla manželům [jméno FO] poskytnuta žádná náhrada. Manželé [jméno FO] zároveň požadovali, aby jim za postoupené pozemky byla dána náhrada ve formě jiných pozemků, které se jim taktéž nedostalo, čímž jim byl významně zúžen zdroj obživy. Bylo jim poskytnuto pouze finanční protiplnění za část pozemku 283/1 o výměře 9 041 m2, ale ve výši, která byla v rozporu s platnými cenovými předpisy. V roce 1950 totiž vstoupila v platnost vyhláška č. [hodnota] Ú.l., která stanovila minimální výkupní cenu za 1m2 na 2 Kčs, přičemž tato vyhláška platila zpětně od [datum]. Nic tak nebránilo státu dorovnat nižší ocenění pozemků. Bez významu není ani to, že přestože za postoupené pozemky dostali peněžní náhradu, s ohledem na tehdy přijímanou legislativu o omezení vlastnictví zemědělské půdy, si za tyto peníze novou půdu vlastně nemohli koupit. Manželé [jméno FO] se tak podpisem smlouvy z prosince 1949 vzdávali značné části svého majetku, aniž by za dosud převedený majetek obdrželi přijatelnou náhradu, což uznalo i samotné ředitelství pro stavbu vodních cest, které ve svém potvrzení uvedlo, že manželům [jméno FO] by měla být vyplacena subvence, jinak budou těžce poškozeni. Subvence byla přislíbena ve výši [částka] při splatnosti do konce roku 1948. [jméno FO] s ní počítali a na výstavbu náhradních nemovitostí si tak pořídili půjčku. Vzhledem k tomu, že k výplatě subvence v termínu nedošlo, naopak došlo k převratu a postoj státu k vyplacení subvence se zcela změnil, a to i s ohledem na přístup státu k tzv. kulakům, [jméno FO] se tak ocitli ve finančních problémech. Smlouva z prosince 1949 tak byla podepisována za situace, kdy již docházelo k cílené sociální likvidaci velkých zemědělců, kterými [jméno FO] byli. Již v roce 1948 byla přijímána rozsáhlá legislativa, jejímž cílem bylo kulaky dále omezovat např. v nakládání s pozemky, nuceným výkupem strojů atd. Uvedeným se ostatně ve svém rozsudku sp. zn. [spisová značka] již zabýval a podrobně rozebral Krajský soud v Praze. Výkup pozemků za účelem vybudování vodního díla [adresa] byl činěn podle vládního nařízení 296/1948 Sb., podle jehož § 7 odst. 1 se vlastníkovi ukládá povinnost postoupit za přiměřenou náhradu nemovitosti. Přičemž způsob tohoto postoupení byl ponechán na státu. Vlastníkům tak nebyla poskytnuta žádná možnost volby, ocitli se tak bezesporu ve stavu tísně. Podle tohoto nařízení měl být výkup učiněn za přiměřenou náhradu s tím, že pokud neexistují aktuální oceňovací předpisy, měla být cena sjednána tak, aby se vyčkalo vydání příslušného předpisu. Prováděcí vyhláška pak byla přijata v roce 1950, kde minimální cena činila [částka]/m2. Manželé [jméno FO] tak prodali značnou část pozemku za poloviční cenu, což opět potvrdil ve svých rozhodnutích také Krajský soud v Praze (sp. zn. [spisová značka]). V návaznosti na vyjádření účastníků žalobkyně doplnily, že podací deník není novým důkazem. Pozemkový úřad si ho mohl opatřit ve chvíli, kdy začal pochybovat o včasnosti doručení žádosti z [datum], což mělo být zřejmě v roce 2013, což ale neučinil a opatřil si ho až v roce 2017. Ostatně samotná skutečnost, že listina z [datum] je součástí správní spisu, svědčí o tom, že do něj někdy byla doručena. Dále uvedly, že skutečnost, že při podání žádosti ze dne [datum] nebyly na rozdíl od podání žádosti ze dne [datum] zastoupeny, není rozhodující. To zastoupení [tituly před jménem] Permusem bylo pouze pro jeden úkon spočívající v podání žádosti v prosinci 1992, k čemuž dokládají rozhodnutí pozemkového úřadu o tom, že tento obdržel podání č. j. 1051/93 ze dne [datum], ze kterého je zřejmé, že s nimi pozemkový úřad po celou dobu komunikoval napřímo. K argumentaci účastníka 1 Protokolem ohledně výkupu pozemků ze dne [datum] (dále jen „protokol“) žalobkyně uvedly, že ani na základě protokolu k převodu pozemků již v roce 1947 dojít nemohlo, a to jednak s ohledem na neurčitost jejich vymezení a dále z důvodu intabulačního principu. Ostatně po roce 1948 již nebylo v dohodě prezentované protokolem pokračováno, neboť stát [jméno FO] nepřiznal náhradu za porosty ani dotaci na vybudování nové usedlosti. K obsahu dopisu ze dne [datum] žalobkyně uvedly, že pokud se tam zmiňuje, že tímto budou všechny jejich nároky vypořádány, myslí se tím pouze nároky ohledně pozemky parc. č. dle PK 296/1, k. ú. [adresa] (dále jen „pozemek 296/1“), neboť pouze tohoto pozemku se celý ten dopis týká. K nemožnosti vydat pozemky ve správě účastníka 1 žalobkyně uvedly, že se jedná o samostatné pozemky, které nejsou součástí vodního díla [adresa], nýbrž jsou to břehové pozemky, které nejsou pod vodou. Jedná se sice o pozemky pod výkupovou čárou, na které je ale třeba nahlížet odlišně než na pozemky nacházející se pod zátopovou čárou. Je pravda, že z umístění pozemků vyplývají pro jejich vlastníka určitá omezení, ale tato nijak nebrání jejich vydání. Stejně argumentoval také Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]. Pokud by se jednalo o pozemky zaplavené, jednalo by se o pozemky tvořící vodní plochu, která je tvořena hranicí maximálního vzdutí, nikoliv výkupovou čarou. Žalobkyně poukázaly na to, že vyjádření vodoprávního úřadu není pro soud závazné a že přehrada může být obhospodařována i z jiných než předmětný pozemků. Tuto svoji argumentaci následně ještě rozšířily předně tak, že přednost má mít vždy snaha o restituci in integrum, a dále že vodní zákon povoluje restituci koryt vodních toků a že vodní dílo není stavbou jako samostatnou věcí. Také si učinily průzkum okolí přehrady ohledně toho, jaká je zastavěnost pobřeží přehrady pod vrstevnicí ve výšce 175 m. n. m., která zhruba odpovídá výkupové čáře, a zjistily, že se na takovémto území nachází rozsáhlá zastavěná území včetně měst. K otázce zastavěnosti pobřežních pozemků se vyjádřil zdejší a odvolací soud ve věcech vedených pod sp. zn. [spisová značka] (sp. zn. KS v [adresa] Co [Anonymizováno]/[Anonymizováno]), ve kterých uvedl, že i kdyby byly pozemky součástí vodního díla [adresa], tak by to nebránilo jejich zemědělskému nebo lesnímu využití, tj. nebyla by dána překážka vydání podle ZoP, a sp. zn. [spisová značka]. Toto druhé rozhodnutí krajský soud jako věcně správné potvrdil rozhodnutím vydaným v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. V neposlední řadě žalobkyně uvedly, že kdyby přece jen soud dospěl k tomu, že pozemky jsou částečně zatopeny, měl by být vypracován nový geometrický plán, ve kterém by měla být zatopená část oddělena a zbývající část vydána žalobkyním. Co se týče pozemku parc. č. [Anonymizováno]/9, k. ú. [Anonymizováno] u [adresa] (dále jen „pozemek 283/9“) jsou žalobkyně přesvědčeny, že i tento pozemek je způsobilý k přímému vydání. Předně jak již uváděly, má přednost přímé vydání a překážky vydání stanoví jen ZoP, přičemž soud si musí takovéto překážky posoudit sám. K těmto argumentům odkázaly na příslušnou judikaturu. Dále uvedly, že tento pozemek není veřejnou komunikací, není tedy stavbou, ale pouze vyšlapaným zatravněným terénem. Takovou cestu lze přirovnat k polní cestě, která se bez dalšího v restitučních řízeních vydává. Zároveň také zastavěnost podle ZoP je třeba posuzovat ke dni účinnost ZoP a že by tento pozemek byl užíván jako cesta již v roce 1991 nebylo prokázáno. Absentuje zde také veřejný zájem na užívání pozemku jako cesty.

2. Účastník 1 [právnická osoba]. ve svém vyjádření uvedl, že považuje rozhodnutí SPÚ za správné a souhlasí s jeho odůvodněním spočívajícím v tom, že žalobkyně nárok na předmětné pozemky neuplatnily včas. Žalobu proto z níže rozepsaných důvodů navrhl zamítnout. Je zřejmé, že ve věci se objevil nový důkaz ve formě podacích deníků a nelze se tak odkazovat na minulá rozhodnutí, a to ani na rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], neboť v uvedeném řízení byla důkazní situace ohledně doručení listiny z [datum] naprosto odlišná, neboť správní orgán její včasné doručení nerozporoval. Zároveň 1. účastník dokládá komunikaci, kterou s nimi žalobkyně vedly a která se ještě v květnu 2007 týkala pouze pozemku 296/1, který byl uveden v nároku z [datum]. Žalobkyně tak s účastníkem 1 usilovali výhradně o vypořádání ohledně pozemků, které byly uplatněny návrhem ze dne [datum], ostatně samy ve svém dopise z [datum] uvedly, že uzavřením navrhované dohody by byly s definitivní platností všechny nároky oprávněných osob vůči účastníkovi 1 vypořádány. Toto koresponduje také s potvrzením Okresního úřadu [adresa]-západ ze dne [datum], ve kterém OÚ uvedl, že ke dni vydání vyjádření nebyl k pozemku 283/1 uplatněn řádný restituční nárok. Účastník 1 poukazoval také na značné nejasnosti ohledně doručení žádosti z [datum], která byla sepsána samotnými žalobkyněmi bez zastoupení a ohledně jejíhož doručení nedisponují žádným dokladem. Co se týče dalších podmínek ZoP, tedy převodu pozemku na stát v rozhodném období, v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, účastník 1 doplnil, že je pravda, že pozemek [Anonymizováno]/1 byl spolu s dalšími pozemky na stát postoupen smlouvou z prosince 1949, a to za smluvené odškodné ve výši 520 691,50 Kčs, z čehož částka 111 259 Kčs byla manželům [jméno FO] vyplacena již dne [datum] a částka 200 000 Kčs dne [datum]. Uzavření této smlouvy ale předcházelo mnoho událostí, které je třeba hodnotit a posuzovat ve vzájemné souvislosti. Předně je třeba uvést, že o stavbě zdymadla na Vltavě věděl pan [jméno FO] již od roku 1926, kdy byl projekt zveřejněn. Dále příprava na vyvlastnění pozemků probíhala za protektorátu. Je tedy zřejmé, že pozemky nebyly vykupovány za účelem útlaku kulactva, ale za účelem dlouho plánované stavby přehrady. Další podstatnou událostí bylo uzavření smlouvy z roku 1947. V čl. III smlouvy odstoupili manželé [jméno FO] mj. i díl pozemku [Anonymizováno]/1 za souhrnné odškodné za všechny pozemky uvedené v tomto článku ve výši plus minus [částka]. V čl. III je sice uvedena pouze souhrnná výměra všech pozemků, která činí 27 ha 58 a 68 m2, ale ještě před uzavřením této smlouvy byl dne [datum] uzavřen protokol, ve kterém byly jednotlivé pozemky přesně specifikovány, a součet jejich výměr odpovídal celkové výměře ze smlouvy z roku 1947. Protokol byl podepsán manželi [jméno FO] zároveň se smlouvou z roku 1947 a byl závazným aktem a projevem vůle odstoupit pozemky. Na uzavření protokolu navazují zápisy do pozemkových knih 23 a 47, kam byla [datum] zapsána poznámka zamýšleného bezzávadného odepsání. Na základě protokolu byly pozemky postoupeny státu do závad prostého vlastnictví a ředitelství pro stavbu vodních cest se uvázalo v držbu, aby mohli započíst se stavbou. V protokolu je také dojednáno, že konečné ohraničení a vyměření bude provedeno po dokončení stavby a podle toho také bude vypočteno odškodnění. Ze všech těchto skutečností je zřejmé, že projev vůle k prodeji pozemků a jejich prodej byl bezesporu dohodnout ještě před rokem 1948. V roce 1949 pak již manželům [jméno FO] nezbývalo než předem dojednané smlouvy uzavřít, ale nikoliv z důvodu tísně, ale protože se k tomu zavázali již v lednu 1947. Zároveň podle čl. IX smlouvy z roku 1947 na stát přechází vlastnické právo k odstoupeným nemovitostem dnem podpisu smlouvy, držení, užívání a nebezpečí dnem [datum], povinnosti platit daně a jiné dávky dne [datum]. Přestože tedy přechod vlastnických práv byl spojen se zaknihováním, je zřejmé, že faktický stav odstoupených pozemků, a to včetně pozemků v čl. III byl nejpozději ke dni [datum] takový, že pozemky byly v držení státu, užívány státem, na stát přešlo nebezpečí a veškeré dávky s pozemky spojené také hradil stát. Ve smlouvě z roku 1947 je dále uvedeno, že knihovní odstoupení částí pozemků v čl. III bude předmětem zvláštní smlouvy. Je pravda, že v roce 1949 byla nakonec postoupena asi pětkrát větší část pozemku [Anonymizováno]/1, než bylo v roce 1947 domluveno, ale to bylo dáno změnou projektu spočívající v posunu hráze přehrady o 200 m. Dne [datum] proto Ředitelství vodních cest uzavřelo s [jméno FO] smlouvu o postupu dalších pozemků, která byla následně odeslána ke schválení ministerstvu techniky, což je zřejmé ze spisu Ředitelství vodních cest č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]. Z tohoto spisu se podává, že potřeba bude vykoupit celý pozemek 283/1 a 296/2, který byl z pozemku 283/1 oddělen. Dále je tam řešen také pozemek 296/1, jehož část bude také potřeba vykoupit. Manželé [jméno FO] ale tento pozemek zatím nehodlají prodat, příp. žádají o výměnu za jiný pozemek. Z tohoto přístupu manželů [jméno FO] účastník 1 dovozuje, že manželé [jméno FO] nejednali v tísni a nebyli nuceni prodat státu to, co nechtějí, ale naopak si mohli vymínit, že něco prodat nechtějí a stát to zatím respektoval. Pozemek 296/1 byl směněn až smlouvou z [datum]. Na základě všech výše pospaných okolností má účastník 1 za to, že k ujednání o obsahu smlouvy z prosince 1949 a o jejích podstatných náležitostech došlo již v roce 1947. Dle judikatury přitom pro naplnění podmínky tísně musí být tíseň pohnutkou pro projev vůle k uzavření smlouvy, přičemž v tomto případě došlo v rozhodném období pouze k projevu vůle zaknihovat již dříve dohodnuté skutečnosti. Naopak k pohnutce vůle převézt pozemky došlo již v roce 1947, tedy před rozhodným obdobím. Účastník celou věc shrnul, že situace před rokem 1948 byla taková, že pozemky na základě dokumentů, které byly pro účastníky závazné, převzal stát, který za ně zaplatil zálohu s tím, že konečné vypořádání a vyúčtování mělo být provedeno poté, co dojde ke kolaudaci. Subvenci považuje účastník 1 za nenárokovou částku. Co se týče oceňování pozemků, tak ty již nebylo možné v roce 1949 přeceňovat. Ostatně právní předchůdci žalobkyň za ně již stejně dostali zaplaceno. Dále účastník upozornil na to, že cena za část pozemku [Anonymizováno]/1 uvedená ve smlouvě z roku 1947 koresponduje s odhadem [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum], ve kterém byla stanovena na 1 Kčs/m2. Ostatně na této částce se ve smlouvě [jméno FO] se státem dohodli, a tuto dohodu již tak nebyl možné později měnit. Za zbývající část pozemku 283/1 byla stanovena cena doplňujícím posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], a to na 2,50 Kčs/m2, přičemž tato částka je dokonce vyšší než 2 Kčs/m2, což žalobkyně označují za minimální zákonnou částku. K tomu je nicméně třeba uvést, že žalobkyněmi zmiňovaná vyhláška 228/1951 Ú.l. nabyla účinnosti až [datum] a částka 2 Kčs/m2 se týkala stavebních pozemků. Co se týče požadavku, aby byly manželům [jméno FO] poskytnuty namísto finančního odškodnění náhradní pozemky, účastník uvádí, že tento požadavek je zřejmý pouze ze stavebního povolení ze dne [datum], tedy z dokumentu, který byl vydán až 3 roky po uzavření předmětných smluv. Co se týče náhrady za lesní porosty, tak s tou se vypořádala již smlouva z roku 1947, která tyto náhrady řešila jednou provždy. V neposlední řadě účastník 1 uvedl, že vydání pozemků ve správě [právnická osoba]. brání také to, že se nacházejí pod výkupovou čarou vodního díla [adresa] a jsou zatopeny vodou. Jsou tak naplněny podmínky § 11 odst. 1 písm. c) ZoP, protože podle vodního zákona je vodní dílo stavbou. Co se týče ohraničení vodního díla, tak k tomu se na dotaz soudu vyjádřil vodoprávní úřad, který uvedl, že pozemek parc. č. 283/4 v k.ú. [adresa] (dále jen „pozemek 283/4“) je zatopen vodou, takže ho lze považovat za součást vodního díla [adresa]. Jedná se o břehový pozemek, na jejichž podobu výrazným způsobem působí proces abraze. Touto činností došlo k tomu, že dříve břehové pozemky jsou nyní částečně zaplaveny. Toto je ostatně zřejmé také ze stavebního povolení č. T 787/1952 ze dne [datum], ve kterém je uvedeno, že pro stavbu přehrady se vykupuje i ochranný pás nad normální hladinu vody na kótě 271 m. n. m., a to do výšky 4 m nad tuto hodnotu. Skutečnost, že toto není zachyceno v katastru nemovitostí, nemá vliv na podstatu věci.

3. Účastník 2 Lesy ČR, s.p. nárok žalobkyň neuznal a navrhl žalobu zamítnout. Ztotožnil se s názorem SPÚ, že žádost žalobkyň z [datum] nebyla pozemkovému úřadu doručena včas, tedy ve lhůtě podle ZoP, neboť v nově objevených podacích denících není žádné takovéto podání zaevidováno a ani na předmětné listině není připojeno podací razítko. Tento závěr koresponduje také s tím, že pozemkový úřad vydal v letech 1996 – 1999 negativní lustrační osvědčení k pozemku 283/1, na základě kterých byl tento částečně převeden do vlastnictví třetích osob. Správní orgán i žalobkyně mají listinu ze dne [datum] pouze v prosté kopii, originál nebyl nikdy doložen. Pokud byla tato žádost doručována osobně, bylo podle účastníka 2 povinností žalobkyň, zajistit si doklad o řádném doručení. Důkazní břemeno, které v tuto chvíli neunášejí, když ani netvrdí přesný den doručení žádosti, je tak na jejich straně. Nelogické je také tvrzení žalobkyň o okolnostech podání žádosti z [datum] s ohledem na to, že tato žádost nebyla podávána prostřednictvím jejich právního zástupce, přestože jeho prostřednictvím byla podávána jejich žádost jen o dva týdny dříve. Účastník dále upozorňuje na skutečnost, že rozhodnutí Pozemkového úřadu [adresa]-západ ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno], bylo zrušeno a postrádá tak jakoukoliv relevanci. Zároveň uvádí, že až na základě tohoto rozhodnutí se účastník 2 dozvěděl o tom, že žalobkyně uplatňují svůj restituční nárok k pozemku 283/1, tzn., že tomuto rozhodnutí nepředcházela žádná výzva k vydání věci podle § 9 odst. 1 ZoP. Naopak byl účastník 2 tehdejším pozemkovým úřadem ujišťován, že k pozemku není uplatněn žádný restituční nárok, a proto ho účastník z velké části převedl do vlastnictví třetích osob. V návaznosti na vyjádření žalobkyň účastník 2 doplňuje, že argumentovat rozsudkem zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] není namístě, neboť při rozhodování v uvedené věci neměl soud k dispozici podací deníky. Co se týče běhu událostí na přelomu roku 1992 a 1993, tak celá věc probíhala tak, že žalobkyně uplatnily restituční nárok podáním ze dne [datum]. Tento návrh se netýkal pozemku 283/1. Toto podání bylo do podacího deníku zaevidováno pod číslem [hodnota] s datem doručení [datum]. Nárok byl poté potvrzen dopisem pozemkového úřadu z [datum] zaslaným pod č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] [tituly před jménem] Permusovi, ve kterém pozemkový úřad sděluje, že nárok nebyl zaevidován do rejstříku restitucí, což byla interní pomocná evidence, jelikož je podání neúplné a je nutné jej doplnit. Následujícím dopisem ze dne [datum] pod č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] pozemkový úřad [tituly před jménem] Permusovi sdělil, že nárok byl zaevidován, čímž byl míněn ten z [datum]. Účastník 2 nepovažuje za prokázané ani naplnění dalších podmínek plynoucích ze ZoP. Smlouva z prosince 1949 byla uzavřena v rámci procesu započatého ve vztahu k manželům [jméno FO] nejpozději v roce 1947, tedy mimo rozhodné období. Smlouvou z roku 1947 byl stanoven závazek odstoupit státu díly pozemku [Anonymizováno]/1 s tím, že pouze knihovní odstoupení bude předmětem zvláštní smlouvy, kterou je právě smlouva z prosince 1949. Smlouva z roku 1947 výslovně počítala s tím, že výměra zabíraných dílů se může změnit. Toto značí vzájemnou provázanost obou smluv a potřebu na ně nahlížet jako na jeden celek. Co se týče účelu převodu pozemků na stát, tedy výstavby vodního díla, tak k tomu účastník 2 uvádí, že se jednalo o takový veřejný zájem, který by obstál v jakémkoliv období. Zároveň nebyly naplněny podmínky ZoP ani co se týče nápadně nevýhodných podmínek, neboť vyhlášku [Anonymizováno]/[Anonymizováno] Ú[Anonymizováno]l. na danou věc nelze aplikovat, protože byla účinná až k [datum]. Ani výši kupní ceny 1 Kčs/m2 nelze považovat za nápadně nevýhodnou, neboť se nevymyká výši kupní ceny stanované v roce 1947. Závěrem účastník 2 upozornil také na to, že u pozemku parc. č. [Anonymizováno]/9, k.ú. [adresa] (dále jen „pozemek 283/9“) a u pozemku parc. č. [Anonymizováno]/63 tak jak je vymezen v GP (dále jen „pozemek 283/63“) není možná naturální restituce, neboť se jedná o veřejná prostranství, která jsou součástí veřejného statku a jsou tak zatížena veřejným užíváním. Pokud by došlo k vydání těchto pozemků, bylo by restituentům vydáno holé vlastnictví, což je v rozporu s účelem a smyslem restitučního procesu. Pozemek 283/9 je pozemní komunikací užívanou veřejností, což je zřejmé i z vyjádření obce [adresa] o tom, že se na pozemku nachází veřejně přístupná účelová komunikace, u které nedošlo k omezení přístupu. Tato komunikace tvoří jedinou přístupovou cestu k sousedním pozemkům, jakož i k chatové osadě a lodím kotvícím v zátoce [adresa] Sladovářská. Zároveň účastník poukazuje na to, že pozemek je jako pozemní komunikace zastavěn, a protože se jedná o stavbu v občanskoprávním smyslu, nelze ho vydat ani z důvodu zastavěnosti.

4. Krajský pozemkový úřad odkázala na odůvodnění rozhodnutí a na podklady již založené k řízení vedenému u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Z doplnění dokladu k žalobě [spisová značka] potom soud zjistil, že k této spisové značce SPÚ zaslal soudu originál podacího deníku Pozemkového úřadu [adresa]-západ z roku 1993, v němž jsou evidována restituční podání. Jedná se o vnitřní evidenci pozemkového úřadu, proto zapsaná pořadová čísla neodpovídají podacím číslům uvedeným v podacích knihách Okresního úřadu [adresa]-západ, do kterých byla zapisována všechna podání k tomuto okresnímu úřadu. Nárok evidovaný v deníku pod ev. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], pod nímž restituční úřad vyřizoval celý restituční spis, je zapsán na 4. až 5. straně jako podání [jméno FO]. V poznámce jsou pak uvedena čísla jednací, jedná se o číslo [Anonymizováno]/[Anonymizováno], které odpovídá razítku podatelny okresního úřadu na uplatnění nároku ze dne [datum] a č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], které odpovídá razítku podatelny okresního úřadu na uplatněném nároku ze dne [datum], kdy se jednalo o doplnění dokladů k nároku z prosince. Na další č. j. je potom odkazováno v podacích denících, a to na čísla [Anonymizováno]/93 ze dne [datum] a [Anonymizováno]/94, která se vztahují k doplňujícím podáním po lhůtě k uplatnění nároku. Co se týče originálu uplatnění nároku ze dne [datum], ten správní orgán nemá k dispozici, protože celý správní spis byl zapůjčen k několika soudním řízením a přestože byl spis poté vždy vrácen, některé originály v něm chyběly. Zároveň předkládají kopii dopisu [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum] s přílohou, která je tvořena údajným originálem uplatnění nároku bez podacího razítka a evidenčního čísla ze dne [datum]. Bohužel ani tento dokument nemá pozemkový úřad v originále.

5. Vzhledem ke složitosti věci a několika zásadním sporným bodům provedl soud v řízení rozsáhlé dokazování listinami předloženými účastníky, přičemž vycházel také z listinných důkazů obsažených ve vyžádaném spise SPÚ, sp. zn. [Anonymizováno] [č. účtu], jehož součástí je rozhodnutí, dále soud provedl místní šetření a účastnický výslech žalobkyně a), přičemž ze všech uvedených důkazů zjistil následující pro věc rozhodné skutečnosti.

6. Z rozhodnutí soud zjistil, že správní orgán rozhodl, že žalobkyně nejsou vlastnicemi každá ideální poloviny předmětných nemovitých věcí. Rozhodnutí navazuje na rozhodnutí vydaná správním orgánem v letech 2014-2017 a bylo vydáno k návrhu žalobkyň a paní [jméno FO] ze dne [datum] který byl zaevidován dne [datum]. Uvedeným návrhem žalobkyně požadují rozhodnout o pozemcích, které vznikly z pozemku [Anonymizováno]/1 tak, jak byly od stávajících pozemků vedených v katastru nemovitostí odděleny GP. Tento pozemek přešel do vlastnictví státu na základě smlouvy z prosince 1949 za účelem výstavby vodního díla – zdymadla [adresa]. Ke dni [datum] byl pozemek odepsán v pozemkových knihách. Správní orgán rovněž konstatoval, že ve správním spise pozemkového úřadu Okresního úřadu [adresa]-západ je založeno uplatnění nároku žalobkyněmi a paní [jméno FO] zastoupenými advokátem [tituly před jménem] Permusem, které bylo doručeno na podatelnu pozemkového úřadu dne [datum] pod č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a zapsáno do podacích deníků, což potvrzuje razítko podatelny úřadu otisknuté na žádosti. Pozemkový úřad potvrdil přijetí podání dopisem ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/92, kterým žadatelky vyzval, k doplnění dokladů, aby podání mohlo být zaevidováno mezi restituční nároky. Uvedená žádost se nevztahovala na pozemek [Anonymizováno]/1. Dopisem č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] žadatelkám sděluje, že podání eviduje ve své interní evidenci pod uvedeným č. j. Nárok na vydání všech parcel uvedených v této žádosti byl pak správním orgánem kompletně vyřízen. Poté ale začal tehdejší zástupce žalobkyň uplatňovat nároky k dalším pozemkům, např. dopisem ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jehož příjem pozemkový úřad potvrdil a vyzval zástupce k doplnění chybějící dokumentace. Zástupce žalobkyň vyvozoval další nároky z listiny adresované Okresnímu úřadu [adresa] – západ, pozemkovému úřadu, ze dne [datum]. V této listině je uvedeno, že žadatelky jako osoby blízké zemřelých manželů [jméno FO] uplatňují restituční nárok vůči jejich zemědělskému majetku, který byl po roce 1948 vyvlastněn nebo proti jejich vůli vykoupen. Tato listina však nebyla zaevidována a [tituly před jménem] [jméno FO] ji poprvé doručil správnímu úřadu až dopisem ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/05. K tomuto podání tehdejší pozemkový úřad vydal v roce 2012 tři rozhodnutí. Stávající správní orgán ovšem po převzetí agendy v roce 2013 zkonstatoval, že z žádosti není zřejmý rozsah nároků ani restituční titul a existuje zde pochybnost o včasnosti uplatnění nároku, proto správní orgán v návaznosti na rozhodnutí Krajského soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], vyzval žalobkyně dopisem ze dne [datum] k předložení konečné rekapitulace svého nároku a listiny ze dne [datum] s podacím razítkem, což však neučinily. Kopii listiny ani originál nedoručily a nároky specifikovaly nadále postupně, jak činily již od roku 2011. Následně v letech 2014 – 2016 vydal správní orgán pro nedostatek důkazů, kdy nevěděl, kde jsou uloženy podací knihy Okresního úřadu [adresa]-západ, několik rozhodnutí, kterými rozhodl o nárocích uplatněných listinou ze dne [datum], jako kdyby byly uplatněny včas. V souvislosti s podáním žalobkyň doručeným pozemkovému úřadu dne [datum] správní orgán provedl šetření v jednotlivých archivech a podací deníky zaniklého [Anonymizováno] úřadu [adresa]-[Anonymizováno] našel. V těchto provedl dne [datum] podrobnou lustraci, ale záznam o doručení listiny z [datum] nenašel, listina tak nebyla pozemkovému úřadu doručena zákonným způsobem. Proto ve svých dalších rozhodnutích správní orgán odlišně od svých předchozích rozhodnutí konstatoval, že nelze vyvodit, jakým způsobem, kdy a zda vůbec byla listina z [datum] pozemkovému úřadu doručena, a uzavřel, že nárok žalobkyň na předmětné pozemky byl poprvé uplatněn až dne [datum], tedy po uplynutí lhůty [Anonymizováno]. K č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pod kterým byl nárok pozemkovým úřadem vyřizován, správní orgán uvedl, že se jednalo o interní evidenční číslo, pod nímž byl vyřizován nárok doručený dne [datum]. Interní pomocná evidence byla vedena v zelených sešitech, kde je zapsáno pod číslem [Anonymizováno]/[Anonymizováno] podání [jméno FO], čemuž odpovídá dopis č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] adresovaný [tituly před jménem] Permusovi, kterým správní orgán potvrzuje přijetí podání doručeného dne [datum]. S ohledem na neuplatnění nároku včas, se již správní orgán nezabýval dalšími skutečnostmi ohledně naplnění podmínek § 6 odst. 1 a § 11 odst. 1 ZoP.

7. Důkazy předložené účastníky k problematice aktivní a pasivní legitimace a k identifikaci pozemků:

8. Z výpisů z katastru nemovitostí k [datum] a [datum], LV [Anonymizováno], k.ú. [adresa], soud zjistil, že pozemek parc. č. [Anonymizováno]/4 je ve vlastnictví České republiky, přičemž správu k němu vykonává [právnická osoba].

9. Z výpisů z katastru nemovitostí k datu [datum] a [datum], LV [Anonymizováno], k.ú. [adresa], soud zjistil , že pozemky parc. č. [Anonymizováno]/2 a [Anonymizováno]/9 jsou ve vlastnictví České republiky, přičemž správu k nim vykonávají [Anonymizováno] ČR[Anonymizováno] s[Anonymizováno]p.

10. Z identifikace parcel zak. č. 4/2013 vypracované [tituly před jménem] [jméno FO] a ověřené [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] spolu s grafickým znázorněním (fialově šrafovaná mapa) soud zjistil, že žalobkyněmi požadované pozemky jsou součástí původního pozemku [Anonymizováno]/1.

11. Z geometrického plánu ze dne [datum] č. 72/2018 vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že tímto geometrickým plánem byly z pozemku parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno]4 odděleny dva pozemky parc. č. [Anonymizováno]/4 a [Anonymizováno]/60, z pozemku parc. č. [Anonymizováno]/9 také dva pozemky parc. č. [Anonymizováno]/9 a [Anonymizováno]/62, a z pozemku parc. č. [Anonymizováno]/2 jeden [Anonymizováno]/63. Takto oddělené pozemky se překrývají s bývalým pozemkem [Anonymizováno]/1. Toto provedené oddělení je barevně znázorněno v kopiích katastrální mapy na listech 2-5, stav ke dni [datum], kde zeleně jsou vybarveny pozemky, jejichž vydání žalobkyně touto žalobou požadují a žlutě ty, které nepožadují.

12. Důkazy předložené účastníky k otázce včastnosti uplatnění restitučního nároku v chronologickém pořadí:

13. Z kopie uplatnění restitučního nároku ze dne [datum] se záznamem z podací knihy soud zjistil, že žalobkyně spolu s paní [jméno FO] uplatnily prostřednictvím jejich zástupce [tituly před jménem] Permuse u pozemkového úřadu nárok na vydání nemovitostí pozemků dle [Anonymizováno] č. kat [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno]/5, 286[Anonymizováno]1, [Anonymizováno]/2 a [Anonymizováno]/3, jež byly zapsány ve vložce č. [hodnota] pozemkové knihy pro k.ú. [adresa]. Tato listina je opatřena podacím razítkem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa]-západ ze dne [datum]. Dne [datum] byly na listinu doplněny údaje a podpisy navrhovatelek.

14. Z kopie podacího deníku z prosince roku 1992 soud zjistil, že dne [datum] byla přijata výzva k uplatnění nároku k vydání nemovitostí od žalobkyň pod číslem [hodnota]. Toto podání bylo uloženo pod zn. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno]. [jméno FO] kolonky předchozí číslo je dopsáno [Anonymizováno]/92.

15. Ze dvou kopií uplatnění restitučního nároku ze dne [datum] soud zjistil, že existují dvě kopie z nich na jedné je rukou dopsaná značka [Anonymizováno] [Anonymizováno]/91. Obsahem dokumentu je uplatnění restitučního nároku podle [Anonymizováno], které adresovaly žalobkyně a paní [jméno FO] Okresnímu úřadu [adresa]-západ, Pozemkovému úřadu. Byl uplatněn nárok vůči zemědělskému majetku manželů [jméno FO], jehož byli vlastníky, a které jim byly po roce 1948 vyvlastněny nebo proti jejich vůli vykoupeny, aniž by byly specifikovány konkrétní pozemky, o které by se mělo jednat. Žádost je podepsána žalobkyněmi a paní [jméno FO].

16. Z kopie dopisu žalobkyně a) ze dne [datum] soud zjistil, že v něm píše pozemkovému úřadu o tom, že byla informována [tituly před jménem] Permusem, že jejich žádost byla doručena dne [datum]. Zároveň informuje o tom, že zjistili, že manželé [jméno FO] měli více pozemků, proto žádost v nejbližší době ještě rozšíří.

17. Z kopie interní evidence pozemkového úřadu 1034 – (zelený sešit) soud zjistil, že pod poř. č. [hodnota] je zde ke dni [datum] zaevidována žádost paní [jméno FO], přičemž v poznámce je uvedeno zastoupení [tituly před jménem] Permusem a č. 1440/667 a 6854/3426 (pozn. soud má deník 1034- k dispozici v originále u sp. zn. [spisová značka]).

18. Z dopisu Okresního úřadu [adresa]-západ – pozemkový úřad ze dne [datum] soud zjistil, že pozemkový úřad sdělil [tituly před jménem] Permusovi, že včas uplatněný restituční nárok z [datum] nebyl zaevidován do rejstříku restitucí, neboť je třeba k uplatnění nároku doplnit další doklady, viz příloha, aby nárok mohl být zaevidován. Dáno na vědomí je žalobkyním a paní [jméno FO].

19. Z přehledu dokladů potřebných k uplatnění nároku podle ZoP soud zjistil, že všechny v dokumentu uvedené doklady je třeba předložit jako originály. Pravost kopií si poté úřad ověří sám.

20. Z dopisu Okresního úřadu [adresa]-západ – pozemkového úřadu ze dne [datum] soud zjistil, že pozemkový úřad [tituly před jménem] Permusovi potvrdil, že obdrželi uplatnění nároku, které vedou pod č.j. 1051/1993.

21. Z kopie podacího deníku z roku 1993 (1- 6041) soud zjistil, že v lednu 1993 nebylo zaevidováno žádné podání žalobkyň.

22. Z kopie příslušené stránky podacího deníku z roku 1993 (6041-) soud zjistil, že pod č. [hodnota] je ke dni 15. 2. zaevidováno oznámení o poplatcích za znečištění ovzduší. K záznamu je dopsáno předchozí číslo 633/92.

23. Z výzvy k vydání nemovitostí ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně a paní [jméno FO] vyzvaly [právnická osoba], aby jim jako povinná osoba vydali původní pozemek 296/1 a uzavřeli o tom dohodu. Nárok na vydání této nemovitosti byl uplatněn v řádné lhůtě u pozemkového úřadu pod č. j. 1051/1992. [adresa] přijetí výzvy potvrdilo a sdělili žalobkyním, že ji postupuje k prověření místně příslušnému závodu Dolní Vltava. Tento závod požádala žalobkyně o doplnění podkladů, aby bylo možné výzvu z [datum] zodpovědně prověřit. Požadované dokumenty včetně srovnávacích sestav žalobkyně zaslaly dne [datum].

24. Z rozhodnutí o přerušení řízení ze dne [datum] soud zjistil, že pozemkový úřad přerušil řízení ohledně podání č. j. 1051/93 do doby doplnění podání z důvodu nesrovnalostí v geodetických podkladech a potřeby doložení tísně a nevýhodných cenových podmínek při prodeji. Toto podání bylo adresováno přímo žalobkyním a paní [jméno FO].

25. Z vyjádření ohledně uplatnění restitučního nároku ze dne [datum] adresovaného [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že se jedná o negativní lustrační osvědčení k pozemku 283/1, které bylo vydáno v návaznosti na dotaz ze dne [datum].

26. Z úředně ověřené kopie příslušných částí podacího deníku bývalého Okresního úřadu [adresa]-západ (1-3594) z roku 1999 soud zjistil, že od 8. 10. do 1. záznamu dne 12. 10. zde není zaevidována žádost [tituly před jménem] [jméno FO] o vydání lustračního osvědčení.

27. Z vyjádření ohledně uplatnění restitučního nároku ze dne [datum] adresovaného společnosti H. Systém a.s. soud zjistil, že se jedná o negativní lustrační osvědčení k pozemku 283/1, které bylo vydáno v návaznosti na dotaz ze dne [datum].

28. Z úředně ověřené kopie příslušných částí podacího deníku bývalého Okresního úřadu [adresa]-západ (1-3696) z roku 1996 soud zjistil, že od 8. 7. do 10. záznamu dne 10. 7. zde není zaevidována žádost společnosti H-Systém o vydání lustračního osvědčení.

29. Z vyjádření ohledně uplatnění restitučního nároku ze dne [datum] adresovaného společnosti AGENCY FCT soud zjistil, že se jedná o negativní lustrační osvědčení k pozemkům 296/173 a 296/174 v k.ú. [adresa], které bylo vydáno v návaznosti na dotaz ze dne [datum].

30. Z vyjádření ohledně uplatnění restitučního nároku ze dne [datum] adresovaného společnosti AGENCY FCT soud zjistil, že se jedná o negativní lustrační osvědčení k pozemkům st. 520, 296/176 a 296/177 v k.ú. [adresa], které bylo vydáno v návaznosti na dotaz ze dne [datum].

31. Z žádosti o prodloužení lhůty ze dne [datum] soud zjistil, že vedoucí restitučního oddělení zažádala [právnická osoba] o prodloužení lhůty správního řízení v restituční věcí žalobkyň a paní [jméno FO] vedené pod č. j. 1051/93. Důvodem je komplikovanost věci a nedostatek důkazů. Předpoklad ukončení správního řízení je do [datum].

32. Z žádostí o vydání pozemků parc. č. [hodnota], 286/4, 286/5, 286/9, 296/83, 296/101, 296/102, 296/110, st. 377, st.

379. St. 384, st. 389, st. 390, st. 555, st. 556 a 283/3 z 5. – [datum] soud zjistil, že tyto byly zaslány žalobkyněmi na pozemkový úřad, což dokládají podací razítka se značkami PÚ 1033/04, PÚ 1034/04, PÚ 1035/04 a PÚ 1036/04. Dále z identifikace parcel PK soud zjistil, že některé z těchto pozemků vznikly z původního pozemku 283/1.

33. Z dopisu zmocněnce žalobkyň [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] soud zjistil, že je opatřen podacím razítkem podatelny Pozemkového úřadu [adresa] s datem [datum]. Zástupce žalobkyň [tituly před jménem] [jméno FO] v něm informuje [tituly před jménem] [jméno FO] ohledně potvrzení jejich rozhodnutí soudem a o dalším vývoji kauzy. Zároveň jí sděluje, že dne [datum] podal další žádosti o vydání pozemků, které byly převzaty pod čísly. PÚ 1033/04, PÚ 1034/04, PÚ 1035/04 a PÚ 1036/04, které ale bere zpět a nahradí je novými, protože je třeba dle jeho názoru volit odlišný postup. V neposlední řadě také uvádí, že v materiálech, které obdržel od předchozích advokátů žalobkyň, našel originál dopisu adresovaného úřadu na počátku roku 1993. Tento dopis zasílá k založení do spisu.

34. Z dopisu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] adresovaného [právnická osoba] je zřejmé, že se týká možného uzavření dohody o vydání pozemků a navazuje tak na jednání probíhající v roce 1995. Návrh dohody se týkal pozemku 296/1, jehož část pozemek 286/8 o šíři 10 m měl být vydán žalobkyním. Výměra vydaného pozemku by se potom odečetla od nevypořádané původní výměry a tento zbytek by se pak označil jako zčásti zatopený vodou, který nelze vydat a ve zbytku jako břehová část potřebná pro provoz přehrady, která se nevydává. Schválením takovéto dohody by pak byly s definitivní platností restituční nároky oprávněných osob vůči [právnická osoba] vypořádány. K nastíněné dohodě však nedošlo, což je zřejmé ze stanoviska ze dne [datum], ve kterém [právnická osoba] uvedlo, že pozemky nelze vydat, neboť na nich byla zřízena stavba vodní dílo [adresa] a koryto vodního toku.

35. Z dopisu ředitele pozemkového úřadu ze dne [datum] soud zjistil, že odpovídal na dopis [tituly před jménem] [jméno FO] ohledně toho, jakým způsobem jsou vydávána lustrační osvědčení. V dopise je řešen pozemek parc. č. 291/173 a je zde uvedeno, že v době, kdy bylo žádáno o lustrační osvědčení nebylo zjištěno, že by k tomuto pozemku byl uplatněn restituční nárok. Teprve při řešení konkrétního restitučního nároku na parcelu 296/1 bylo zjištěno, že zasahuje i do pozemku 291/173. Toto je běžný jev způsobený nedostatečným vyměřením.

36. Z výzvy ředitelky pozemkového úřadu ze dne [datum] soud zjistil, že pozemkový úřad vyzval [tituly před jménem] [jméno FO] ve věci restitučního řízení žalobkyň, aby doplnil chybějící dokumentaci, tj. především kopie uplatněné restituční žádosti zahrnující zmíněnou nemovitost, neboť podle podkladů pozemkového úřadu již byla restituční žádost vyřízena a ukončena. Zároveň pozemkový úřad potvrdil přijetí přípisu ohledně pozemku parc. č. dle PK 296/4, k. ú. [adresa].

37. Z čestného prohlášení žalobkyně a) ze dne [datum] soud zjistil, že toto bylo vypracováno v reakci na výzvu pozemkového úřadu ze dne [datum]. Žalobkyně a) v něm čestně prohlašuje, že se v restitučních věcech pohybovala jako laik, proto si nejdříve najali [tituly před jménem] Permuse, který ale nepostupoval dostatečně aktivně, a proto začali záležitosti obstarávat osobně, včetně docházení na pozemkový úřad. V prosinci 1992 je [tituly před jménem] Permus seznámil s dopisem, který zaslal na pozemkový úřad. Už tehdy věděli, že tím nejsou ošetřeny veškeré pozemky, ale nevěděli, o jaké se jednalo. Proto začali shánět potřebné podklady v archivech a na geodezii, což byl ale velmi obtížný proces, úřady byly zahlceny. Žalobkyně a) nejenže nevěděla, jaké listiny má shánět a kde, ale ani nebyla schopna identifikovat povinné osoby. Nakonec v zoufalé situaci, kdy si již mysleli, že to nestihnou, jim pan [jméno FO] poradil, aby napsali obecnou žádost na veškerý majetek. Takovou sepsali dne [datum] ve čtyřech originálních. Žalobkyně a) jeden originál odeslala poštou na pozemkový úřad a druhý v lednu 1993 doručila osobně. Takto tam doručovala listin víc, na úřad došla, vše předala sekretářce a tím to skončilo, žádné potvrzení neobdržela.

38. Z odpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] na výzvu ze dne [datum] soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] v ní vyjadřuje překvapení nad tím, že restituční řízení žalobkyň mělo být ukončeno, neboť on ani jeho klientky žádnou takovou informaci neobdrželi. Nebylo vydáno žádné rozhodnutí. [tituly před jménem] [jméno FO] dále vysvětluje, jak celé řízení za jeho účasti probíhalo. Věci se na žádost žalobkyň ujal v září 2004, což oznámil pozemkovému úřadu dopisem ze dne [datum]. Dne [datum] poprvé a naposledy nahlížel do spisu za účasti [tituly před jménem] [jméno FO]. K nahlédnutí mu byl předložen chaoticky soubor písemností, které nebyly nikterak uspořádány. Při nahlížení ve spise nalezl dva zásadní doklady, prvním byla žádost [tituly před jménem] Permuse o vydání definovaných nemovitostí ze dne [datum]. Druhým byl dopis oprávněných osob datovaný dnem [datum], ve kterém žádají o vydání veškerého majetku. Poté celou věc řešil s žalobkyní a), která mu řekla, že na úřad byla nejprve v prosinci posílána žádost s konkrétními pozemky, a potom na radu pana [jméno FO] požádali obecně o všechno, protože vůbec neměli představu, co vše jejich prarodičům patřilo. V lednu 1993 proto sepsali onu žádost, kterou poslali na úřad doporučeným dopisem a současně ji tam žalobkyně a) donesla osobně. Restituentům byl poté doručen dopis pozemkového úřadu ze dne [datum] o tom, že je třeba jejich restituční žádost doplnit, což žalobkyně a) následně činila a docházela osobně na pozemkový úřad, kam doručovala potřebné listiny. Žalobkyně na pozemkovém úřadu jednala s pracovnicí, které všechny dokumenty, včetně žádosti z [datum] předala, aniž by toto měla nějak potvrzeno, což byla tehdejší běžná praxe. O tom, že tato listina byla do spisu doručena, svědčí hlavně to, že se v něm nachází. Přesto [tituly před jménem] [jméno FO] navrhuje důkladnou prohlídku správního spisu a podacích deníků, kde by o obdržení této v pořadí druhé žádosti měl být záznam.

39. Z dopisu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že se jedná o průvodní dopis k odpovědi na výzvu ze dne [datum].

40. Z rozhodnutí PÚ 1209/12-Z ze dne [datum] soud zjistil, že pozemkový úřad rozhodl o tom, že žalobkyně a pan [jméno FO] jsou jako oprávněné osoby vlastníky pozemku parc. č. 286/28 a nejsou vlastníky pozemku parc. č. 286/8. Ohledně tohoto pozemku správní orgán konstatoval, že ho nelze vydat podle § 11 odst. 1 písm. c), neboť je součástí vodního díla [adresa]. Za tento pozemek jim náleží náhrada. Pozemkový úřad v tomto rozhodnutí konstatoval, že žalobkyně jsou jako vnučky manželů [jméno FO] oprávněnými osobami, že převod pozemků na stát byl uskutečněn v zákonem stanovené době a jednalo se o majetkovou křivdu. Tyto pozemky byly na stát převedeny na základě smlouvy z [datum]. Zároveň uvedl, že nárok na vydání pozemků byl uplatněn v zákonem stanovené lhůtě dne [datum].

41. Z rozhodnutí PÚ 1546/12 ze dne [datum] soud zjistil, že pozemkový úřad rozhodl o tom, že žalobkyně a pan [jméno FO] nejsou jako oprávněné osoby vlastníky nemovitostí dle KN pozemku parc. č. [hodnota] vodní plocha, v k. ú. [adresa]. Ohledně tohoto pozemku správní orgán konstatoval, že ho nelze vydat podle § 11 odst. 1 písm. c), neboť je součástí vodního díla [adresa]. Za tento pozemek jim náleží náhrada. Pozemkový úřad v tomto rozhodnuté konstatoval, že žalobkyně jsou jako vnučky manželů [jméno FO] oprávněnými osobami, že převod pozemků na stát byl uskutečněn v zákonem stanovené době a jednalo se o majetkovou křivdu. Tyto pozemky byly na stát převedeny na základě smlouvy z [datum]. Zároveň uvedl, že nárok na vydání pozemku byl uplatněn v zákonem stanovené lhůtě dne [datum].

42. Z rozhodnutí PÚ 972/12-Z ze dne [datum] soud zjistil, že jím bylo rozhodnuto o tom, že [jméno FO] a žalobkyně jsou jako oprávněné osoby vlastníky nemovitostí dle KN parc.č. 283/1, 283/38, 283/32, 283/33, 283/3, 283/37, 283/34, 283/36, 283/28, 283/29, 283/35, 283/44 a stavební parcely č. [hodnota], k.ú. [adresa]. [jméno FO] úřad v tomto rozhodnuté konstatoval, že žalobkyně jsou jako vnučky manželů [jméno FO] oprávněnými osobami. Tyto pozemky byly na stát převedeny na základě smlouvy z [datum]. Zároveň uvedl, že nárok na vydání pozemků byl uplatněn v zákonem stanovené lhůtě dne [datum].

43. Z rozhodnutí SPÚ [č. účtu] ze dne 27. 12: 2013 soud zjistil, že tímto rozhodnutím bylo zrušeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu [adresa]- západ ze dne [datum], č.j. PÚ 972/12-Z. SPÚ v tomto rozhodnutí mj. konstatoval, že z předloženého uplatnění nároku ze dne [datum] není patrno, kdy byl tento nárok skutečně na pozemkovém úřadu uplatněn (chybí podací razítko) a zda byl uplatněn v zákonné lhůtě vzhledem k negativním lustracím pozemkového úřadu.

44. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum] , č.j. [spisová značka], soud zjistil, že ve věci uplatněné žaloby na nečinnost správního orgánu, Krajský soud v Praze konstatoval, že restituční nárok byl uplatněn včas. Dále v něm soud uvedl, že správní spis je kusý, ale bylo v něm nalezeno podání z [datum] bez podacího razítka, na němž je rukou připsáno PÚ 142/91. Dále soud uvedl, že ve správním spise se nachází také podání z [datum] a ze dne [datum], na kterých také chybí štítek a podací razítko s datem doručení a u druhého dokumentu dokonce chybí jeho 2. strana. Konkrétně k listině ze dne [datum] soud uvedl, že se jednalo o podání neúplné a okresní úřad tak měl vyzvat žalobkyně k jeho doplnění a současně řízení přerušit. Soud také poukázal na specifické nevýhodné postavení oprávněných osob a na účel restitučního zákonodárství.

45. Z e-mailové komunikace mezi tehdejším zástupcem žalobkyň [tituly před jménem] [jméno FO] a ředitelem Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj [tituly před jménem] [jméno FO] v období ledna až dubna 2014 soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] žádal [tituly před jménem] [jméno FO], aby se našla kniha pošty pozemkového úřadu z roku 1993, což dal následně [tituly před jménem] [jméno FO] za úkol vypátrat [tituly před jménem] [jméno FO]. Zároveň pak spolu řešili lustrační osvědčení, ohledně kterých [tituly před jménem] [jméno FO] sděluje [tituly před jménem] [jméno FO], že mu nemůže vyhovět a poskytnout mu kopie lustračních osvědčení z roku 1996 a 1999 a vyhledat knihu pošty z roku 1993, jelikož lustrační osvědčení byla zasílána samostatně a nejsou součástí spisu a kniha pošty je interní neveřejný doklad úřadu.

46. Z e-mailové komunikace mezi ředitelem pozemkového úřadu a [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] soud zjistil, že pozemkový úřad nemůže žalobkyním vyhovět s jejich požadavkem na poskytnutí kopií lustračních osvědčení z roku 1996 a 1999 a vyhledání knihy pošty z roku 1993. Lustrační vyjádření byla poskytována k žádostem konkrétních osob zaslaným úřadu jako samostatné podání.

47. Z rozsudku zdejšího soudu ze den [datum], č. j. [spisová značka], resp. [jméno FO] soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že restituční nárok žalobkyň byl uplatněn včas (do [datum]). První výzvu podali dne [datum] a potom další výzvou ze dne [datum] již uplatnili nárok na veškerý majetek, který byl vykoupen či vyvlastněn manželům [jméno FO] po roce 1948. Je pravda, že výzva není opatřena žádným podacím razítkem, nicméně výzva byla ve spise založena a správní orgán nikdy nároky uplatněné z důvodu opožděnosti nezamítl. I z dopisu pozemkového úřadu z [datum] vyplývá, že výzvu, kterou evidentně žadatelé předložili [datum], proto, že k ní nepřiložili potřebné doklady, nezaevidoval. Skutečnost, že stát nemá přehled o tom, kdy byla výzva předložena, nelze klást k tíži žalobkyň. Co se týče obsahu výzvy z [datum] je pravda, že nemá veškeré potřebné náležitosti a nebyly k ní připojeny přílohy, což také nelze klást k tíži žalobkyň, neboť správní orgán je měl vyzvat k odstranění vyjmenovaných nedostatků.

48. Důkazy předložené účastníky k okolnostem převodu pozemku na stát v rozhodném období v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek v chronologickém pořadí:

49. Z výslechového archu ze dne [datum] je zřejmé, že se pan [jméno FO] dostavil nahlédnout do projektu na zřízení zdymadla na Vltavě u [adresa].

50. Z protokolu o politické pochůzce soud zjistil, že projekt výstavby zdymadla na Vltavě byl osobně probírán a řeše již v roce 1930.

51. Z dvojjazyčného seznamu jmen a obydlí soud zjistil, že bylo stanoveno, že vyvlastnit bude třeba mj. část pozemku 283/1 o výměře 9 041 m2.

52. Z úhrnu odhadu ze dne [datum] vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že celková výše náhrady měla činit 1 003 000 Kčs. Náhrada za zabíraných 9 041 m2 z pozemku 283/1 byla stanovena na [částka]/m2. Celková náhrada činila 334 287 Kčs.

53. Z Protokolu ohledně výkupu pozemků ze dne [datum] soud zjistil, že manželé [jméno FO] si se státem ujednali, že mu postupují za smluvené ceny do závad prostého vlastnictví a souhlasí, aby stát vstoupil v držbu mj. pozemku 283/1 role, les o výměře 9 041 m2 za 1 Kčs/m2. Dále je v protokolu uvedeno, že konečné ohraničení a vyměření bude provedeno po skončení stavby a dle takto zjištěné zabrané plochy bude i celkový obnos odškodného vypočten a na tomto základě konečná úmluva sepsána. Podepsaní se zároveň vzdávají ohledně stanovených cen práva odporovati této smlouvě pro zkrácení přes polovici pravé ceny.

54. Ze smlouvy o náhradě z příčiny vyvlastnění ze dne [datum] soud zjistil, že pro stavbu zdymadla u [adresa] je vyvlastněna také část usedlosti č. p. 23 v [adresa]. Manželé [jméno FO] proto odstupují státu, který je přebírá do vlastnictví, držení a užívání pozemky vymezené v čl. II smlouvy. V čl. III je dále uvedeno, že kromě celých pozemkových parcel postupují [jméno FO] díly pozemků, mezi kterými je také díl pozemku 283/1, role, les. Celková výměra těchto dílů je 27 ha 58 a 68 m2 a jsou odstoupeny za odškodné plus minus 276 641,50 Kčs. Knihovní odstoupení těchto částí bude předmětem zvláštní smlouvy. Konečné ohraničení těchto pozemků bude provedeno do konce roku 1947, nebude-li v mezidobí uzavřena jiná dohoda. Dle takto zjištěné skutečně zabrané plochy bude pak vypočten konečný doplatek a vyhotovena konečná smlouva. V čl. IV je dále konstatováno, že vzhledem k tomu, že obytné a hospodářské budovy budou zatopeny a zbourány, jsou [jméno FO] nuceni si postavit nové budovy. Tím nastane ztížení hospodaření, neboť pozemky zbylé budou značně vzdáleny od nových hospodářských a obytných budov, a z tohoto titulu stát zaplatí [jméno FO] jednou provždy 71 707,80 Kčs. Vzhledem k tomu, že tato smlouva není dobrovolnou pod důhonem vyvlastnění, byla smluvena ještě náhrada za náhradní pozemky ve výši 71 707,80 Kčs. Jako náhrada za pachtovné z víkendových chat bude poskytnuta částka 157 500 Kčs. Celková náhrada spolu s ponížením tak činí plus minus 998 000 Kčs, která byla vyplacena před podpisem smlouvy. Podle čl. IX smlouvy přechází vlastnické právo na stát dnem podpisu této smlouvy, držení, užívání a nebezpečí dnem [datum] a povinnost platit daně a jiné dávky dnem [datum].

55. Z potvrzení pro Ředitelství pro správu vodních cest vydaného [datum] soud zjistil, že manželé [jméno FO] a [jméno FO] z [adresa] uzavřeli se státem namísto vyvlastnění dohodu, na základě které postoupili státu veškeré budovy a pozemky o výměře 35 ha za cenu podle vyhlášky č. 175/1939 Sb., a protože obytné a hospodářské budovy budou zatopeny, zakoupili si náhradní usedlost č. p. 18 v [adresa], kde jsou však stáje a obytná budova v takovém stavu, že je třeba je zbořit a znovu vystavět, zatímco budova č. p. 23 i stáje byly nové a v dobrém stavu. Znalec při odhadu počítal cenu podle nařízení předsedy vlády 175/1939 Sb., ale tím se neuhradí dnešní stavební náklady, takto stanovené ceny představují zhruba jednu šestinu. Manželům [jméno FO] bylo sděleno, že na cenový rozdíl u staveb jim bude poskytnuta subvence Ministerstva zemědělství na stavbu hospodářských budov a na obytné budovy záruka podle zákona o stavebním ruchu. Pokud by toto nebylo splněno, byli by manželé [jméno FO] těžce poškozeni.

56. Z knihovní vložky č. [hodnota] je zřejmé, že usedlost č. p. 18 v [adresa] byla na základě trhové smlouvy z [datum] převedena na manžela [jméno FO], což bylo do pozemkových knih vloženo na základě podání z [datum].

57. Z odhadu pozemku manželů [jméno FO] potřebných pro přehradu ve [adresa] vypracovaným [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] a ze správy k odhadu soud zjistil, že odhad se týkal mj. pozemku PK 283/1 - les, kdy v roce 1946 bylo vykoupeno 9 041m, přičemž zbývalo k výkupu 87 295m2 při ceně za [částka]/m2 a odhadní ceně celkem [hodnota] Kčs. Na pozemku 283/1 jsou ložiska písku. Cena pozemků byla zjištěna z koupí před r. 1939.

58. Ze smlouvy ze dne [datum], č. j. 422/16-II/3-49, soud zjistil, že na základě této smlouvy postupují manželé [jméno FO] státu mj. pozemek 283/1 les, role o výměře 8 ha 72 a 95 m2 za 1 Kčs/m2. Celkové odškodné činilo 411 485,50 Kčs, ze kterého 200 000 Kčs mělo být zaplaceno do [datum] a zbytek po bezvadném odepsání. Povinnost platit daně přechází na stát ode dne [datum]. Smlouva je uzavírána s výhradou schválení ministerstva techniky.

59. Z vložky k č. j. 422/17-II-49 ze dne [datum] soud zjistil, že pozemek 283/1 les, role má výměru 9 ha 63 a 36 m2, z čehož v roce 1946 bylo vykoupeno 90 a 41 m2, pro vodní stavbu bude ještě potřeba 97 a 59 m2, ale stát kupuje celý zbytek o výměře 7 ha 53 a 36 m2 za účelem zisku náhradní plochy pro weekendisty, kteří kromě chaty vlastní též pozemek a budou se domáhat náhrady in natura, a také proto, že na pozemku je ložisko písku, který lze upotřebit pro stavební účely. Zároveň je využití tohoto území navrženo pro rekreační účely. Část pozemku, která je polem, je mimo zátopní část, zatopena tak bude pravděpodobně celá část pokrytá lesem. Z pozemku 283/1 byla oddělena část, která je polem a tato byla připojena k pozemku 296/3. Úhrnné odškodné činí 411 485,50 Kčs. Manželé [jméno FO] žádali o proplacení splátky, jelikož se stavbou náhradních budov zadlužili. Na toto jim byl přislíben příplatek, jehož proplacení ale ministerstvo financí v prosinci 1948 stoplo. Vzhledem k tomu, že očekávali proplacení do konce roku 1948, sjednali krátkodobé úvěry, které museli prodlužovat, a tím jim vznikly velké obtíže. [jméno FO] konce února tak obdrží splátku 200 000 Kčs, za pozemky odstoupené na základě dohody ze [datum]. Dále je zde také uvedeno, že manželé [jméno FO] zatím nehodlají jeden svůj pozemek prodat, neboť ho rezervují na směnu.

60. Z ediktu ministerstva techniky ze dne [datum] soud zjistil, že došlo k překladu přehradní zdi z říčního km 152,80 na km 153, tedy o 200 m směrem po toku vody. Nejvyšší vzdutí hladiny do výše 271 m. n. m. se nemění.

61. Ze smlouvy uzavřené mezi manželi [jméno FO] a Krajským národním výborem v Praze v zastoupení Československého státu ze dne 12. a [datum] soud zjistil, že manželé [jméno FO] tímto postoupili Československému státu k účelu regulace Vltavy stavba zdymadla u [adresa], klíčové stavby pětiletého plánu, parcely v katastrálním území [adresa] ležící ve vložkách č. [hodnota] a 47 pro katastrální území [adresa], a to mj. pozemek 283/1 les, zapsaný v knihovní vložce č. [hodnota] s tím, že výměra 90 a 41 m2 bude oceněna částkou 1 Kčs/m2 , celkem tedy [hodnota] Kčs, a výměra 3 ha 70 a 14 m2 bude oceněna částkou 2,50 Kčs/m2, celkem tedy [hodnota] Kčs. Dále bylo stanoveno, že celková částka za odstoupené nemovitosti činí 520 691,50 Kčs, z čehož manželům [jméno FO] jako postupující straně byla dne [datum] vyplacena částka 111 259 Kčs, dne [datum] částka 200 000 Kčs a zbytek 209 432,50 Kčs bude zaplaceno následně po bezvadném odepsání pozemků z dosavadních knihovních vložek. V článku 3 je uvedeno, že v ujednaném obnose odškodného jsou zahrnuta zároveň i všechna odškodnění vedlejší, tudíž zejména i odškodnění za znehodnocení zbylých ploch, za odříznutí i rozříznutí jakož i odškodnění za všeliké znesnadnění přístupu hospodaření a obdělávání, takže postupující straně nepřísluší vůči Československému státu nějakých dalších nároků.

62. Z knihovní vložky č. [hodnota] soud zjistil, že pod běžným číslem [hodnota] je zde uveden pozemek parc. č. 283/1 les s tím, že pod běžným číslem [hodnota] je uvedeno, že se dne [datum] poznamenává zamýšlené bezzávadné odepsání částí pozemku 283/1 ve výměře 9 041m2 – 9 300m2 a pod běžným číslem [hodnota] je uvedeno, že podle smlouvy ze dne 12. a [datum] se odepisuje pozemek 283/1 a zapisuje se do vložky č. [hodnota].

63. Z výměru Okresního národního výboru [adresa]-jih ze dne [datum], adresovanému [jméno FO], soud zjistil, že dle § 6 odst. 1 zákona ze dne [datum], č. 27/1949 Sb., resp. vyhlášky ministerstva zemědělství ze dne [datum], č. [hodnota], a ze dne [datum], č. [hodnota] Ú.

1. I., byly z vlastnictví [jméno FO] vykoupeny základní zemědělské mechanizační prostředky, konkrétně traktor značky DEUTL a pluh dvouradličný značky Mars-Picolo.

64. Z výměru Okresního národního výboru [adresa]-jih ze dne [datum], adresovanému [jméno FO], soud zjistil, že dle § 6 odst. 1 zákona ze dne [datum], č. 27/1949 Sb., resp. vyhlášky ministerstva zemědělství ze dne [datum], č. [hodnota], a ze dne [datum], č. [hodnota] Ú.

1. I., byly z vlastnictví [jméno FO] vykoupeny základní zemědělské mechanizační prostředky, konkrétně mlátička Benz, samovazač Knotek a elektromotor [adresa] s řemenicí a kabelem.

65. Z úředního zápisu sepsaného dne [datum] soud zjistil, že ve věci výkupu základních mechanizačních prostředků byly od pana [jméno FO] převzaty stroje mlátička Benz, samovazač Knotek a elektromotor [adresa] s řemenicí a kabelem.

66. Z výměru o výstavbě [adresa] zn. T 787/1952 ze dne [datum] (str. 37) soud zjistil, že manželé [jméno FO] požadovali, aby jim byla za zabrané nemovitosti dána náhrada v pozemcích. K tomu bylo uvedeno, že odškodné ve formě náhradních pozemků nepřipadá v úvahu, ježto v obci [adresa] není JZD. Dále bylo uvedeno, že nedojde-li k dohodě o výkupu, budou pozemky vyvlastněny, přičemž v obou případech se výše peněžité náhrady určí podle vyhlášky SÚP ze dne [datum].

67. Z přílohy III usnesení politického byra ÚV KSČ ze dne [datum] soud zjistil, že v tomto dokumentu je řešena problematika likvidace kulactva v souvislosti s dovršením výstavby socialismu na vesnici. Toto má být učiněno převedením výrobních vztahů jednotlivých hospodářů na družstevní velkovýrobu. Dále je zde uvedeno, že důsledně prováděnou politikou omezování a zatlačování kulactva byly prolomeny jeho hlavní politické a ekonomické síly. Jejich podíl na produkci je nepatrný a omezil se i jejich politický vliv na vesnici. Po vyvlastnění majetku kulaků proti nim strana dále uplatňovala politiku omezování a zatlačování, např. na úseku výkupu, cenové a daňové politiky, výkupem mechanizačních prostředků atd. Kulaci k této politice přistupovali dvěma způsoby. Jedni se proti tomu bouřili, což bylo potlačeno, druzí se snažili splnit podmínky dané státem, což ale nebylo v důsledku omezovacích opatření možné. Postupně tak s nimi byly uzavírány dohody o dobrovolném předání jejich hospodářství. Dále je zde popisována záškodnická činnost kulaků, kteří se stali členy JZD a potřeba tuto vrstvu obyvatelstva dále systematicky likvidovat a umožnit jim začlenit se do práce v socialistickém sektoru jako řadový družstevník.

68. Z rozhodnutí o vyvlastnění ze dne [datum] soud zjistil, že manželům [jméno FO] byly ve prospěch Lidového družstva pro rekreační výstavbu slapské oblasti vyvlastněny pozemky o výměře celkem přes 3 ha včetně veškerého porostu a osetí, které se na pozemcích nacházelo, za což by jim měla být přiznána náhrada. Jednalo se o pozemky parc. č. 296/5, 296/1 a 289/1 zapsaných ve vložce 23 pozemkových knih. Důvodem vyvlastnění byla výstavba rekreačních objektů a zařízení. Zároveň bylo vyvlastniteli povoleno předběžné užívání nemovitostí. O náhradě mělo být rozhodnuto zvlášť. Před rozhodnutím o vyvlastnění družstvo nabídlo [jméno FO] odkup pozemků, k dohodě ale nedošlo.

69. Z dopisu manželů [jméno FO] ze dne [datum] soud zjistil, že tímto dopisem se manželé odvolávají proti sdělení ze dne [datum] k proplacení strojního zařízení předaného v roce 1950. Uvádějí, že před předáním majetku neměli žádné dluhy a není tak možné částku za stroje započítat na neexistující dluhy.

70. Ze žádosti [jméno FO] ze dne [datum] je patrné, že [jméno FO] požádal o proplacení mrtvého a živého inventáře, který odevzdal do státního statku [adresa] – hospodářství [adresa]. V žádosti uvedl, že peníze potřebuje na opravu rodinného domku.

71. Ze žádosti [jméno FO] ze dne [datum] je patrné, že [jméno FO] opakovaně požádal o proplacení mrtvého a živého inventáře. V žádosti uvedl, že peníze potřebuje na opravu rodinného domku.

72. Z odpovědi zasílané [jméno FO] dne [datum] soud zjistil, že mu byla vrácena podaná žádost o proplacení inventáře s tím, že musí být doplněna potvrzením o výši důchodu jeho vlastního i důchodu jeho manželky, přičemž při výplatě pohledávky státní statek bude přihlížet pouze k sociálním poměrům.

73. Ze sdělení Státního statku [adresa]-západ národní podnik [adresa] ze dne [datum] soud zjistil, že nadřízený orgán mu odmítl dát souhlas k proplacení další splátky za převzatý živý a mrtvý inventář, neboť to je možné pouze v ojedinělých mimořádných případech, kdy s ohledem na stáří vlastníka nepostačí jeho nízký důchod k zajištění řádné výživy, kterýžto u pana [jméno FO] neshledal.

74. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], resp. [jméno FO] soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], soud zjistil, že bylo rozhodnuto tím způsobem, že žalobkyně jsou spoluvlastníky pozemků parc. č. 283/30 a 283/31 a nejsou spoluvlastníky částí pozemků parc. č. dle PK 327, 286, 283/1 a 341/1 za což jim přísluší náhrada. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že žalobkyně jsou osobami oprávněnými a že se stát nestal vlastníkem pozemků již na základě smlouvy z roku 1947, neboť až do [datum] platil intabulační princip, a že smlouvy z 12. a [datum] a 18. a [datum] byly uzavřeny v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. K této podmínce restitučního zákona se soud podrobně vyjádřil na straně 13 a 14, když především poukázala na tíživou politickou situaci po komunistickém převratu pro velké soukromé zemědělce, v důsledku které si [jméno FO] nemohli pořídit náhradní pozemky, bylo od nich vykoupeno více pozemků, než kolik bylo reálně na stavbu přehrady potřeba, neboť další byly použity za účelem stavby rekreačních zařízení, neobdrželi přislíbenou subvenci 700 000 Kčs a v důsledku všech těchto okolností se tak ocitli ve finanční tísni. Zároveň soud konstatoval zjištění, že pozemky byly vykoupeny za nevýhodnou cenu a nedostalo se jim žádné náhrady za les na pozemku 283/1. Soud také zdůraznil, že nárok žalobkyň byl uplatněn včas, když první výzvu podali žadatelé dne [datum] a další dne [datum]. K tomu bylo uvedeno, že ve správním spisu založená výzva není opatřena podacím razítkem, nelze však přehlédnout, že správní spis nebyl řádně veden a číslován, aby z něho bylo patrno, od kdy která listina tvoří jeho součást. Výzva datovaná dne [datum] byla ve správním spise založena a správní orgán nikdy nároky uplatnění z důvodu opožděnosti nezamítl. Včasnost uplatnění začal zpochybňovat až před několika málo lety. Skutečnost, že výzva nebyla opatřena razítkem, neznamená, že nebyla podána včas, neboť z dopisu ze dne [datum] je zřejmé, že ani výzvu ze dne [datum], která byla podána včas, pro nedostatek náležitostí nezaevidovali. Za této situace, kdy sám správní orgán nemá přehled o tom, kdy byla výzva podána, nelze tuto skutečnost klást k tíži žalobkyním. Je pravda, že žádost nemá potřebné náležitosti, ale v tom případě měl správní orgán vyzvat k odstranění nedostatků a poučit. Takto ale evidentně nepostupoval, neboť nic takového ze správního spisu nevyplývá.

75. Důkazy předložené účastníky ohledně nemožnosti vydání pozemků:

76. Z informace o pozemku 283/9 soud zjistil, že druh pozemku je ostatní plocha, způsob využití je ostatní komunikace.

77. Z informace o pozemku 283/4 soud zjistil, že druh pozemku je ostatní plocha, způsob využití neplodná půda.

78. Ze str. 16 stavebního povolení části D rozhodnutí z hlediska vodoprávního, hydrologického, živnostensko-právního a strojního soud zjistil, že aby majitelé pobřežních pozemků byli ochráněni od škodlivých účinků působením vody na břehové linie, vykupuje se nad normální hladinou vody ochranný pás do vertikální výšky 4 m.

79. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud zjistil, že o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu [adresa]- západ, ze dne [datum] bylo rozhodnuto tak, že žalobkyně a pan [jméno FO] jsou spoluvlastníky pozemků parc. č. 286/21, 286/23, 286/25 a 286/27 a nejsou spoluvlastníky pozemků dle PK 296/1, 284/1 a 289/3 s tím, že za nevydané pozemky jim náleží náhrada. Soud v této věci dospěl k závěru, že břehové pozemky pod výkupovou čarou je možné restituentům vydat, naopak pozemky, které jsou součástí vodního díla [adresa] nikoliv. V těchto řízeních bylo požadováno vydání pozemků, na které se již nevztahovala žádost z [datum].

80. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který byl potvrzen odvolacím soudem (sp. zn. [spisová značka]), soud zjistil, že v něm soud rozhodl o tom, že se žaloba [právnická osoba] o tom, že žalobkyně nejsou vlastníky předmětného pozemku, zamítá. Soud při posuzování zastavěnosti předmětného pozemku v této věci vycházel z výpisu z katastru nemovitostí, ze kterého vyplývá, že předmětný pozemek je evidován jako ostatní plocha – neplodná půda. [adresa] vodního koryta vodního díla [adresa] je v katastru nemovitostí jasným způsobem vymezena a předmětný pozemek do ní nespadá, je evidován v katastru nemovitostí zcela samostatně a s vodním dílem nemá žádnou souvislost, což vyplynulo i ze zprávy městyse [adresa]. Skutečnost, že pro pozemky nacházející se pod tzv. výkupovou čarou, tedy na hranicích nejvyššího vzdutí vodní hladiny vodního díla [adresa], platí zvláštní režim hospodaření, např. nesmí se na nich umisťovat stavby, v žádném případě nemůže bránit jejich vydání oprávněným osobám. Předmětný pozemek dokonce s vodním dílem [adresa] ani přímo nesousedí, když mezi nimi existuje i další travnatý pruh půdy. Předmětný pozemek zároveň není nutný pro obhospodařování vodního díla [adresa].

81. Z fotodokumentace spolu se zákresem linie maximální hladiny vzdutí VD [adresa] v mapě KN a z vytyčovacího náčrtu [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že část pozemku 283/4 je zatopena vodou. Konkrétně bod 1 z GP je ve vodě a bod 3 je představován pouze barvou na kovové lávce, která se nachází nad vodou. Vzdálenost od pomocného bodu 4, který je na hraně břehu, k bodu 1 je asi 2,77 m.

82. Z nákresu průběhu abraze je zřejmé, že vlivem abraze odchází ke změně profilu terénu, kdy se z pozvolného břehu tvoří prudký zlom, díky čemuž dochází k posunu vodní hladiny za původní zátopovou čáru blíže k výkupové čáře.

83. Z mapy, na které je znázorněn průběh vrstevnice ve výšce 275 m. n. n na poloostrově Ždáň je zřejmé, že i pod touto hranicí se nachází několik staveb.

84. Ze záznamu výše hladiny ke dni [datum] soud zjistil, že maximální retenční hladina přehrady je ve výšce 270,6 m. n. m. a v červnu 2019 se výše aktuální hladiny pohybovala kolem 270 m. n. m.

85. Z vyjádření vodoprávního úřadu ze dne [datum] soud zjistil, že pozemek 283/4 je částečně zatopen a je součástí ochranného pásma stanoveného v roce 1952 tzv. výkupovou čárou. Jako takový je součástí vodního díla [adresa].

86. Ze sdělení [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum] ohledně povahy pozemku 283/9 soud zjistil, že na dotčeném pozemku se nachází dopravní cesta, která umožňuje přístup k vodním plavidlům na vodní nádrži [adresa] a rovněž jako alternativní přístup k přilehlým nemovitostem. Alternativní přístup k plavidlům není. Tuto dopravní cestu tak lze považovat za účelovou komunikaci ve smyslu § 2 odst. 2 písm. d) a § 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

87. Z vyjádření obce [adresa] ze dne [datum] soud zjistil, že na pozemku 283/9 se nachází veřejně přístupná účelová komunikace, která slouží k přístupu na sousední pozemky a zejména pro přístup k lodím kotvícím v zátoce [adresa] Sladovářská.

88. Na místním šetření, které soud provedl dne [datum], bylo zjištěno, že aktuální výše hladiny 267,03 m. n. m. byla pod maximální možnou, která je 270,6 m. n. m. Dále byl zaměřen bod 1 označený v GP, který leží na hranici pozemku 283/4 směrem k vodě. Je zřejmé, že tento bod je za běžného stavu výše hladiny pod vodou. Od bodu 876-305 k terénnímu zlomu to je zhruba 4,6 m, k bodu 1 tak zbývá ještě zhruba 2,3 m. Dále je ověřeno, že bod 3 podle GP se nachází na kovové lávce, která se při běžném stavu vody nachází nad vodou. Od bodu 3 k terénnímu zlomu, kde začíná růst vegetace je to asi 70 cm. Největší zásah vodní hladiny do pozemku 283/4, která téměř dosahuje pozemku parc. č. 283/31, soud konstatuje někde na úrovni ČOV. Na místním šetření bylo také přeměřováno, kam až sahá hladina přehrady při jejím maximálním vzdutí, a bylo zjištěno, že je to na vrchol terénního zlomu. K pozemku parc. č. 283/62, tak jak je vyznačen v GP, soud zjistil, že jeho převažující část se nachází na hlavní přístupové komunikace na poloostrov Ždáň a v jejím bezprostředním okolí. Ohledně cesty probíhající po pozemku 283/9 soud zjišťuje, že v místech, kde je odbočka z hlavní pozemní komunikace, je na stromě směrovka k přístavu osobních motorových lodí. Na začátku se jedná o lesní cestu, na které jsou vidět vyjeté koleje. Jsou z ní přístupy k pozemkům po pravé straně. Tyto pozemky mají nicméně hlavní přístup z druhé strany, kudy vede asfaltová komunikace. Po několika metrech jsou uprostřed cesty pevné sloupky a cesta tak mění charakter a jedná se již o cestu pro pěší. Charakter cesty je takový, že se jedná o pěšinu zhruba 1,5 – 2 m širokou, nezpevněnou. Z cesty vedou k vodě a k lodím vždy po pár metrech pěšinky a vybudované schůdky. Takovéto schůdky vedou i přes pozemek parc. č. 283/63 podle GP, na kterém jsou umístěny dřevěné přístřešky a je porostlý křovinami.

89. Žalobkyně a) při svém účastnickém výslechu uvedla, že v rozhodné době vůbec neměly se sestrou povědomí o tom, kolik a jaké pozemky jejich prarodiče vlastnili. Vše řešila spíše jejich teta paní [jméno FO], která jí, protože byla na mateřské, posílal obstarávat potřebné záležitosti. Poté nastoupila do práce v Benešově na finanční úřad, kde jí doporučili [tituly před jménem] Permuse. Kromě nich své restituční nároky uplatňovala také paní [jméno FO], sestra dědy [jméno FO], která sehnala [tituly před jménem] [jméno FO]. S tím ale pak byly problémy a bylo těžké od něj získat podklady, které měl u sebe. Oni je od něj nakonec na rozdíl od Růžičkových získali a na jejich podkladě potom [tituly před jménem] Permus podal v prosinci 1992 žádost. Celou věc potom řešil její strýc pan [jméno FO], který přišel s tím, že uplatní tu obecnou žádost, sepsal jí, a pak jí podali. Toto mu zřejmě poradil někdo z přátel, kteří také uplatňovali své restituční nároky. Zpětně se dívala, že [datum] byl pátek, což by odpovídalo, protože k nim [jméno FO] jezdili na víkendy. Jak přesně se žádost doručovala, si žalobkyně již nevybavuje, ale domnívá se, že ji na pozemkový úřad musela donést ona osobně. [jméno FO] na úřad jezdila často, měli tam ředitelství, takže si myslí, že ji rodina pověřila, aby to tam dodala. Nosila tam takto hodně dokumentů a nikdy jí tam nic nepotvrdili, ani sebou neměla kopie. Takto to v té době fungovalo běžně, a to i u ní v práci na finančním úřadě. Jestli tuto žádost zasílali také poštou, to si žalobkyně nepamatuje. Žalobkyně si naopak pamatuje, že jejich restituční věc byla celá vedena pod číslem [hodnota]. Žalobkyně celou restituci brala jako jeden celek, domnívá se, že tak k tomu přistupovali i na úřadě. Listiny, co tam nosila, nosila všechny k té jedné značce. Žalobkyně na dotaz soudu identifikovala oba své podpisy na dopisu ze dne [datum] i na žádosti ze dne [datum]. K dopisu ze dne [datum] uvádí, že tento našla i mezi svými podklady. Zřejmě ji někdo tehdy instruoval, aby ho napsala. Měla tehdy elektrický psací stroj, což by odpovídalo. Na dotaz, jakým způsobem probíhal podpis obecné žádosti z [datum], uvádí, že ji zřejmě přivezl již hotovu pan [jméno FO] a ony to pak podepsaly. Určitě to podepisovaly vícekrát, dělaly to tak vždycky, ale originál již dnes nikdo z rodiny nemá. Ohledně zastoupení [tituly před jménem] Permusem žalobkyně uvádí, že ho měly pouze pro podání té žádosti. Obsah té žádosti z prosince s ním řešila hlavně paní [jméno FO] a [jméno FO], ony věděly, o jaké pozemky se přibližně jednalo. Žalobkyně o tom vůbec neměly přehled. Obecně se v rodině říkalo, že těch pozemků bylo daleko více, ale nevěděli které. Co se týče spolupráce s [tituly před jménem] [jméno FO], tak ta byla zahájena koncem roku 2004. Teprve on začal řešit konkrétní pozemky na podkladě obecné žádosti. V mezidobí úřad vyřizoval žádost z prosince 1992, oni doplňovali potřebné dokumenty a čekali na nějaké rozhodnutí. První rozhodnutí přišlo až někdy kolem roku 2000. Pozemkový úřad je nikdy k žádnému doplnění žádosti z ledna 1993 nevyzval. Vzpomíná si, že když na úřad přišla a ptala se paní [jméno FO], jak je možné, že se na Žďáni staví, tak ta jí odpověděla, že to se zase uvede v původní stav, bude-li to potřeba.

90. Zbývající navržené důkazy, které nebyly provedeny (především výslech [tituly před jménem] [jméno FO], výslech [tituly před jménem] [jméno FO], znalecký posudek na cenu pozemků v roce 1949 a znalecký posudek na charakter komunikace), byly zamítnuty pro jejich nadbytečnost, neboť skutkový stav, na základě kterého soud rozhodl, byl dostatečně zjištěn výše popsanými důkazy.

91. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. V projednávané věci se žalobkyně žalobou podanou podle části páté o. s. ř. domáhaly nahrazení rozhodnutí soudem, který měl rozhodnout tak, že žalobkyně jsou spoluvlastnicemi části tehdejšího pozemku 283/1. Správní orgán ve svém rozhodnutí uzavřel, že žalobkyněmi uvedené pozemky přešly do vlastnictví státu na základě smlouvy z prosince 1949 za účelem výstavby vodního díla – zdymadla [adresa]. Správní orgán rovněž konstatoval, že listina ze dne [datum], od které žadatelky svůj restituční nárok odvozují, nebyla zaevidována u Okresního úřadu [adresa]-západ a [tituly před jménem] [jméno FO] ji poprvé doručil správnímu úřadu dopisem ze dne [datum], č. j. 5213/05, přičemž originál listiny ve spise založen není. Původními spoluvlastníky předmětných pozemků byli manželé [jméno FO], prarodiče žalobkyň. Tito uzavřeli se státem dvě smlouvy, první v roce 1947 a druhou v roce 1949, na základě kterých byly na stát převedeny jejich pozemky za účelem výstavby vodního díla [adresa]. Za tyto pozemky jim byla poskytnuta náhrada. Žalobkyně uplatnili svůj restituční nárok poprvé listinou ze dne [datum], ve kterém ale nebyly obsaženy všechny pozemky manželů [jméno FO], která přešly na stát. Proto byla podána druhá žádost datovaná dne [datum]. Na žádosti není podací razítko a k dispozici není ani originál žádosti. Nárokované pozemky jsou ve vlastnictví státu a ve správě účastníků 1 a 2. Jedním z pozemků je břehový pozemek vodní nádrže [adresa], dále se jedná o části lesní cesty přecházející v pěšinu a v neposlední řadě o křovinatý pozemek ve svahu nad přehradou.

92. Podle § 4 odst. 1 ZoP oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od [datum] do [datum] způsobem uvedeným v § 6 odst.

1. Podle odst. 2 písm. c) zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od [datum] do [datum] do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6, před uplynutím lhůty uvedené v § 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky, děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 13, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti.

93. Podle § 5 odst. 1 ZoP povinnými osobami jsou stát nebo právnické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona nemovitost drží, s výjimkou a) podniků se zahraniční majetkovou účastí a obchodních společností, jejichž společníky nebo účastníky jsou výhradně fyzické osoby. Tato výjimka neplatí, jde-li o věci nabyté od právnických osob po 1. říjnu 1990, b) cizích států. Podle odst. 2 se osobou, která nemovitost podle odstavce 1 drží, rozumí: a) právnická osoba, která měla ke dni účinnosti tohoto zákona k nemovitosti ve vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky nebo Slovenské republiky právo hospodaření nebo právo trvalého užívání, b) u ostatních nemovitostí jejich vlastník.

94. Podle § 6 odst. 1 písm. k) ZoP oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek.

95. Podle § 11 odst. 1 písm. c) ZoP pozemky nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou, a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení.

96. Podle § 11a odst. 1 ZoP oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

97. Podle § 14 odst. 1 ZoP oprávněné osobě náleží náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

98. Podle § 16 odst. 1, 2 za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout jiný pozemek, náleží peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku stanovené podle § 28a, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 14 odst. 8). Náhradu poskytne pozemkový úřad do tří let po převzetí písemné výzvy a) oprávněné osobě nebo jejímu dědici, nebo b) osobě, na kterou se vztahuje lhůta pro převod jiného pozemku podle § 13 odst. 6 tohoto zákona; výzva této osoby musí být doručena pozemkovému úřadu nejpozději do 6 měsíců od uplynutí lhůty pro převod pozemku, jinak právo na peněžitou náhradu zanikne. Ostatní náhrady podle § 14 a 15 poskytne právnická osoba (právní nástupce), která věc drží nebo ji držela v době zániku nemovitosti anebo ji převedla na osobu, která nemovitost podle tohoto zákona nevydává. Pokud oprávněná osoba odkoupila od státu či právnické osoby nemovitost před účinností zákona, má nárok vůči této osobě na náhrady dle § 14 a 15 ve výši ceny v okamžiku přechodu na stát.

99. Podle § 424 zákona č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský, ve znění účinném do [datum] (dále jen „o. z. o.“) právní důvod prostředečného nabytí zakládá se na smlouvě; na pořízení pro případ smrti; na soudcovském výroku nebo na nařízení zákona.

100. Podle § 1053 o. z. o., ve znění účinném do [datum] trhovou smlouvou přenechává se věc za určitou částku peněz jiné osobě. Náleží tak jako směna k právním důvodům nabytí vlastnictví. Nabytí nastává teprve odevzdáním koupeného předmětu. Až do odevzdání podrží prodavač vlastnické právo.

101. Podle § 431 o. z. o., ve znění účinném do [datum] ku převodu vlastnictví nemovitých věcí musí býti nabývací jednání zapsáno do veřejných knih k tomu určených. Toto zapsání nazývá se vklad (intabulace).

102. Podle § 55 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon, vodní díla jsou stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným tímto zákonem, a to zejména a) přehrady, hráze, vodní nádrže, jezy a zdrže. V pochybnostech o tom, zda jde o vodní dílo, rozhodne místně příslušný vodoprávní úřad.

103. Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, pozemní komunikace je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly1a a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. Pozemní komunikace se dělí na tyto kategorie: a) dálnice, b) silnice, c) místní komunikace, d) účelová komunikace.

104. Podle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Příslušný silniční správní úřad obecního úřadu obce s rozšířenou působností může na žádost vlastníka účelové komunikace a po projednání s [právnická osoba] upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. Úprava nebo omezení veřejného přístupu na účelové komunikace stanovené zvláštními právními předpisy tím není dotčena.

105. Podle § 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích v mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích a za podmínek stanovených tímto zákonem smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny (dále jen "obecné užívání"), pokud pro zvláštní případy nestanoví tento zákon nebo zvláštní předpis jinak. Uživatel se musí přizpůsobit stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu dotčené pozemní komunikace.

106. Podle § 34 zákona 128/2000 Sb., o obcích, veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.

107. Soud v řízení podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., (dále jen „o. s. ř.“) zkoumá, zda žadatel o restituci je oprávněnou osobou ve smyslu § 4 ZoP, zda povinnou osobou je subjekt, jenž nárokovaný majetek držel ke dni účinnosti ZoP (§ 5), zda je dán některý z restitučních titulů upravených v ustanovení § 6 ZoP, zda žádost o restituci majetku byla uplatněna řádně a včas (§ 9 odst. 1 věta první a § 13) a zda vydání majetku nebrání žádná ze zákonných překážek předvídaných ustanovením § 11 zákona o půdě. K negativnímu rozhodnutí o určení vlastnického práva přitom vede již jen nesplnění jediné z uvedených podmínek (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

108. V této věci je předně třeba uvést, že z provedených důkazů především smlouvou z prosince 1949 ve spojení s pozemkovými knihami bylo prokázáno, že původními vlastníky pozemku 283/1 byli manželé [jméno FO] a [jméno FO], kteří před účinností ZoP zemřeli. Žalobkyně jsou jejich vnučkami, tedy osobami uvedenými v § 4 odst. 2 písm. c) ZoP. Jako k takovým k nim vždy správní orgány, ale i soudy, po celou dobu 30 let, po kterou je jejich restituční nárok vyřizován, přistupovaly, neboť své vazby na manžele [jméno FO] řádně doložily rodnými a oddacími listy. Ohledně určení povinné osoby podle § 5 ZoP vzal soud za svá skutková zjištění správního orgánu, podle kterého předmětné pozemky přešly do vlastnictví státu a v jeho vlastnictví byly i v době nabytí účinnosti ZoP s nynějším právem hospodaření účastníků 1 a 2, kteří tak jsou povinnými osobami. Tyto skutečnosti ostatně nebyly žádným z účastníků ani správním orgánem namítány.

109. Další z podmínek vzniku nároku na základě ZoP je, že restituenti (oprávněné osoby) uplatnili své nároky na navrácení majetku ve lhůtě stanovené ZoP, která po prodloužení končila dne [datum]. Přitom nesplnění právě této podmínky vedlo SPÚ k rozhodnutí v této věci, že žalobkyně nejsou vlastníky předmětných pozemků a nenáleží jim za ně ani žádná náhrada. SPÚ v rozhodnutí uvedl, že žalobkyně nárok neuplatnily včas, neboť jejich dopis z [datum] nemohl být pozemkovému úřadu doručen v zákonné lhůtě, protože jeho doručení nebylo evidováno v podacích denících a žalobkyně jim na výzvu nepředložily kopii listiny s podacím razítkem. Soud se však s tímto názorem SPÚ neztotožňuje, a to z důvodů podrobně rozepsaných níže.

110. Je zřejmé, že skutečnost, že v podacích denících neexistuje o podání ze dne [datum] žádný záznam, není k dispozici originál této listiny ani její kopie s podacím razítkem a do dnešního dne ode dne vzniku této listiny uplynulo téměř 20 let, velmi komplikuje důkazní situaci. Soud souhlasí s účastníky 1 a 2, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že žádost ze dne [datum] byla pozemkovému úřadu doručena včas tíží v tomto sporu primárně žalobkyně. Ty za účelem prokázání včasnosti doručení jejich obecné žádosti předložily velké množství listin, ze kterých soud při svém rozhodnutí vycházel, a byl také proveden důkaz účastnickým výslechem žalobkyně a). Obdobně bylo ostatně postupováno v již pravomocně skončené věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně a) vypovídala v obou řízeních konzistentně, popsala atmosféru té doby, kdy se celá rodina bála, že nároky nestihnou uplatnit včas, a to jak byla zkraje nezkušená a nevěděla, jak věci správně řešit. Poukazovala na to, že od ledna 1993 uplynulo téměř 20 let a tedy již není schopna si vše vybavit. Ve chvílích, kdy si nějakou okolnost nepamatovala, tak to soudu uvedla, což s ohledem na počet uplynulých let působilo důvěryhodně. Soud přitom nezjistil žádný nespekulativní důvod, na základě kterého by bylo možné průběh věcí, tak jako ho pospala žalobkyně a) vyloučit. Žalobkyně uvedla, že s nápadem podat obecnou žádost přišel její strýc pan [jméno FO], který ji následně také sepsal a jim přinesl k podpisu. Ona potom tuto listinu zřejmě osobně donesla na pozemkový úřad. Nosila tam takto hodně listin, předávala je nějaké asistence, ale nikdy jí tam nic nepotvrdili. Tímto způsobem předávání dokumentů mohlo dojít k tomu, že na žádosti není žádné podací razítko. Podací razítka o osobním převzetí nejsou ani na dalších listinách, které jsou součástí správní spisu, tento nedostatek kromě jiných ostatně konstatoval správní soud. Další příčinou toho, že žádost z [datum] nebyla řádně zaevidovaná, mohlo být také to, jak žalobkyně uvedla, že se oba uplatnění nároky, tedy jak ten z prosince 1992 tak ten z ledna 1993, řešily pod jedním číslem [hodnota]. Pozemkový úřad mohl mít za to, že žádost z [datum] stejně jako třeba dopis ze [datum] jsou pouze dalšími doplněními žádosti z prosince 1992, a proto tyto listiny nezaevidoval jako nově uplatněný nárok do své interní evidence uplatněných restitučních nároků. Ostatně v této evidenci (zelený sešit) je pouze jeden záznam ohledně restitučního nároku žalobkyň s číslem [hodnota] vedený na jméno pouze paní [jméno FO] s poznámkou o zastoupení [tituly před jménem] Permusem. Datace tohoto záznamu je k [datum], přestože nárok byl alespoň částečně beze sporu uplatněn již [datum]. K takto pozdnímu zaevidování zřejmě došlo až v návaznosti právě na doplnění žádosti z [datum] o potřebné dokumenty. Co se týče doručování poštou, tak žalobkyně nebyla schopna potvrdit, zda k tomu došlo a kdo to měl poštou zasílat. Soud si je vědom, že po více jak 30 letech je opravdu těžké si pamatovat, zjišťovat a prokazovat, jak se něco skutkově událo, a proto provedený výslech hodnotil benevolentněji. Přesto je důležité se vypořádat s tím, proč doručení listiny z [datum] není zaevidováno v podacích denících. S ohledem na výslech žalobkyně a) se jako možná varianta jeví buď to, že žalobkyně listinu nesla osobně přímo na pozemkový úřad a poštou jí pak již vůbec nezasílali. V takovém případě by pak listina vůbec neprošla podatelnou tehdejšího [právnická osoba] [adresa]-západ, což by vysvětlovalo, proč na ní není podací razítko. Nebo byla doručována také poštou, a přesto nebyla zaevidována. Že k takovýmto nezaevidováním příchozí pošty docházelo, žalobkyně doložily žádostmi o vydání lustračních osvědčení z let 1996 a 1999 s příslušnými kopiemi podacích deníků. Závěrem tedy soud shrnuje, že žalobkyně a) vypovídala důvěryhodně a jí popsaný běh událostí se jeví jako možný, rozhodně ho nelze vyloučit, a to především pokud se dá do souvislosti s provedenými listinnými důkazy.

111. Co je však zásadní okolností, kterou je třeba brát v potaz, že žádost z [datum] jako taková existuje a po nějakou dobu alespoň její kopie beze sporu ve správním spise byla. Zároveň nemůže být ani pochyb o tom, že se jedná o podání, které nesplňuje veškeré předepsané náležitosti. V žádosti zejména není uvedeno, ohledně jakého konkrétního majetku se restituční nárok uplatňuje, a nebyly k ní připojeny ani potřebné přílohy, ze kterých by bylo zřejmé, kdo je povinnou osobou, kdy a za jakých okolností byly pozemky převedeny na stát atp. [jméno FO] ale je, kdy se tato listina stala součástí správního spisu. Žalobkyně tvrdily, že to bylo v lednu 1993, zatímco správní orgán namítal, že k tomu došlo až s dopisem zástupce žalobkyň [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], který byl pozemkovému úřadu doručen dne [datum]. Jak již soud výše naznačil, kloní se spíše k variantě předestřené žalobkyněmi. K tomuto přesvědčení ho vede znění dopisu žalobkyně a) ze dne [datum], který obsahoval příslib, že ještě jednu žádost v návaznosti na žádost z [datum] podají. Bylo by tedy zvláštní, pokud by tak nakonec neučinily. Zároveň pokud by žádost z [datum] byla vytvořena až dodatečně za účelem jejího zaslání do spisu až v roce 2005, soud nevidí důvod, proč by si někdo dával práci s vytvářením také tohoto dopisu. Existence dopisu ze dne [datum] také soudu dává druhou reálnou variantu listiny, která mohla být onou přílohou, o které se mluví v dopise ze dne [datum]. Zároveň v této souvislosti soud poukazuje na komunikaci [tituly před jménem] [jméno FO] s pozemkovým úřadem, kdy právě [tituly před jménem] [jméno FO] úřad v období kolem roku 2014 minimálně dvakrát žádal, aby byly nalezeny a prověřeny záznamy v podacích denících ohledně doručení žádosti z [datum]. Zřejmě až v důsledku tohoto naléhání žalobkyň k tomu pak také došlo.

112. Nad rámec výše uvedeného k tomu soud uvádí, že bez ohledu na to, jak se to skutečně událo, bylo povinností správního orgánu na tuto listinu po jejím obdržení, ať už k tomu došlo v lednu 1993 nebo v únoru 2005 reagovat a podle § 19 odst. 3 tehdy platného zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, vyzvat oprávněné osoby k odstranění nedostatků a poučit je o případných důsledcích, neodstraní-li nedostatky svého podání. Takto správní orgán evidentně v blízké časové souvislosti s ani jednou z výše předestřených možností obdržení listiny do spisu nepostupoval. Navíc správní orgán nereagoval a nevyzval oprávněné osoby ani v návaznosti na doručení žádostí o vydání pozemků v roce 2004, které konkretizovaly právě onu žádost z [datum], neboť bylo požadováno vydání pozemků vzniklých z pozemku parc. č. dle PK 286 a 283/1, z nichž ani jeden nebyl předmětem žádosti z [datum]. Správní orgán tedy ani v roce 2004 nikterak nereagoval, nevyzval žadatele o doplnění či upřesnění, neinformoval je, že jejich nárok nebyl uplatněn včas a jejich nárokem se v budoucnu věcně zabýval (srovnej nález Ústavního soud ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 626/05). Je pravda, že tyto žádosti byly následně oprávněnými osobami vzaty zpět, ale bylo avizováno, že budou podány nové, což se následně stalo a o těchto bylo v roce 2012 rozhodováno ve prospěch žalobkyň. Soudu se tak jeví, že žádost z [datum] tak již tehdy musela ve spise být, což nekoresponduje s tvrzením, že byla doručena až s dopisem [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum]. Pokud správní orgán na listinu z [datum] reagoval až v roce 2014, což je zřejmé z výzvy SPÚ ze dne [datum], tedy minimálně po téměř 10 letech od doby, co musela být bez jakýchkoliv pochybností součástí správního spisu, lze v tomto jeho postupu shledat zásadní nedostatky.

113. Na to je třeba navázat konstatováním, že správní spis opravdu nebyl veden řádně. Především nebyl číslován, aby z něj bylo patrno, od kdy je která listina jeho součást, na což ve svých rozhodnutích sp. zn. [spisová značka] a sp.zn. [spisová značka] upozorňuje Krajský soud v Praze. Zásadní je také, že ve správním spise není založen originál listiny z [datum], který zřejmě nemá nikdo z účastníků ba co víc ani správní orgán k dispozici. Ve svém vyjádření ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] k tomu správní orgán uvedl, že spis není kompletně k dispozici, neboť ho půjčoval soudům, které mu části spisu sice postupně vracely, ale originály některých listin chyběly. Soud je nicméně přesvědčen, že originál listiny ve správním spise po určitou dobu byl. K tomuto závěru ho vede existence dvou kopií předmětné listiny, přičemž na jedné z nich je dopsáno PÚ 142/91. Jedná se o sp. zn. pozemkového úřadu, která tak byla na listinu s největší pravděpodobností vyznačena až poté, co se stala součástí správního spisu. [jméno FO] dnešního dne ale bohužel nebylo vyjasněno, k čemu se tato sp. zn. vztahuje. V případě, že by soud přistoupil na teorii pozemkového úřadu, že žádost byla doručena až s dopisem dne [datum], potom i v tomto dopise [tituly za jménem] Höschl mluví o originálu listiny.

114. Zároveň byly zjištěny nesrovnalosti také v podacích denících Okresního úřadu [adresa]-západ, a to nejen u předmětné žádosti ze dne [datum], ale i u jiných podání, která byla na pozemkový úřad v 90. letech prokazatelně zasílána. Konkrétně se jednalo o žádosti o vydání lustračních osvědčení, jejich podání lze dovodit z reakce pozemkového úřadu. Avšak při porovnání rozhodných dat se záznamy z daného období v podacích denících, nelze žádné záznamy dohledat. Z tohoto je zřejmé, že na pozemkový úřad byly doručovány dokumenty, jejichž doručení nebylo nikam zaneseno.

115. Dále je třeba poukázat na postup správního orgánu vůči žalobkyním a jejich příbuzným, který až do roku 2017 jimi uplatněné nároky vždy rozhodoval věcně, přestože již od roku 2014, což je zřejmé z rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne [datum], č. j. SPU [č. účtu], měl určité pochybnosti o včasnosti jejich uplatnění. Teprve od roku 2017, jsou návrhy zamítány z důvodu opožděnosti, neboť teprve tehdy nahlédl správní orgán v archivu do podacích knih. Avšak podací deníky nejsou novým důkazem, existují již 26 let a pro správní orgán nebyly, jak se ukázalo, nedostupné. Soudu přitom není jasné, proč správní orgán po podacích knihách nepátral a nenahlédl do nich dříve, když na to měl minimálně od roku 2005 hodně času. Zmatečná je také dvojí evidence kdy číslo, pod kterým byla restituční žádost zaevidovaná v podacím deníku, nekoresponduje se spisovou značkou, pod kterou ji následně správní orgán vedl. Soud si je vědom, že toto bylo zřejmě způsobeno tím, že nejprve byla věc vedena pod číslem z podacích deníků 6854/3426/92, což je zřejmé z dopisu ze dne [datum], a zřejmě teprve po dodání příslušných dokladů a zapsání od interní evidence, k čemuž došlo až dne [datum], jí bylo přiděleno číslo [hodnota], což je zřejmé také z dopisu ze dne [datum], přesto tento postup neshledává transparentním.

116. K restitučním věcem je přitom třeba přistupovat s přihlédnutím ke skutečnosti, že těm, kteří restituují, byla v minulosti způsobena celá řada křivd, včetně majetkových. Restitučními zákony se demokratická společnost snaží alespoň částečně zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd vzniklých v období od [datum] do [datum]. Stát a jeho orgány jsou tedy povinny postupovat podle restitučního zákona v souladu s oprávněnými zájmy osob, jejichž újma, způsobená za totalitního komunistického režimu, má být alespoň částečně kompenzována. Vůdčím principem musí být vždy výše uvedený účel restitucí, k jehož naplnění je nutné, aby restituční zákony byly interpretovány ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji, v duchu snahy o zmírnění některých křivd, v jejichž důsledku k odnětí majetku došlo (srovnej nález Ústavního soudu ze dne ze dne [datum], Pl. ÚS 10/13-4).

117. Soud proto uzavírá, že jak nepořádek ve správním spise, tak ani nedbalý postup správního orgánu nelze s přihlédnutím k povaze a délce této věci, klást k tíži žalobkyň a nemůže tedy dospět k jinému závěru, než že oprávněné osoby v projednávané věci uplatnily restituční nárok v zákonné lhůtě. K obdobnému ostatně dospěl i sám pozemkový úřad v již citovaném rozhodnutí ze dne [datum], č. j. SPU [č. účtu], ve kterém uvedl, že je-li k dispozici pouze kopie listiny bez podacího razítka, není tak možné učinit jednoznačný závěr, kdy byla doručena, a proto otázku včasnosti doručení neshledal jako dostatečný důvod pro nevyhovění žadatelům.

118. K dalším podmínkám, které je třeba podle ZoP splnit, aby žalobkyním vznikl restituční nárok, se soud v následujících pasážích tohoto rozhodnutí vyjádří relativně stručně, a to so ohledem na to, že ohledně pozemku 283/1 existuje již rozsáhlá judikatura zdejšího a odvolacího soudu, které dospěly k závěru, že ve vztahu k tomuto pozemku byly podmínky ZoP naplněny.

119. Nejdříve se soud zabýval tím, zda na danou situaci dopadá § 4 odst. 1 ZoP, tedy zda k převodu pozemků na stát došlo v rozhodném období. Ohledně této sporné otázky soud vzal za svá skutková zjištění správního orgánu podle kterého pozemek 283/1 přešel do vlastnictví státu na základě smlouvy z prosince 1949 za účelem výstavby vodního díla – zdymadla u [adresa]. Ke stejnému závěru dospěl také Krajský soud v Praze ve svých rozhodnutích sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]: „[jméno FO] [datum] platil intabulační princip, který byl opuštěn až od [datum], kdy nabyl účinnosti zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník. Intabulační princip znamenal, že u nemovitostí zapsaných v pozemkových knihách se vlastnictví nabývalo až jejich zápisem do pozemkové knihy (§ 431 o.z.o.). Jak vyplývá z o.z.o., k převodu vlastnictví nestačí věcná smlouva o převodu vlastnictví, ale vyžaduje se ještě její realizace, kterou je u nemovitostí intabulace (knihovní zápis), jak vyplývá z § 425 a § 431 o.z.o.. Jinak řečeno, vlastnictví nemovitosti nelze převést bez knihovního vkladu. Pokud jde o smlouvu o náhradě z příčiny vyvlastnění z [datum], podle ní došlo k nabytí vlastnického práva v roce 1947 k nemovitostem uvedeným v článku II. na základě intabulace zde uvedených nemovitostí. Pokud jde o nemovitosti uvedené v článku III. této smlouvy, pak na jejím základě k intabulaci zde uvedených částí pozemků nedošlo. Ostatně z obsahu článku III. vyplývá, že se počítalo do budoucna se samostatnou smlouvou, podle níž bude knihovní převod realizován. To znamená, že do [datum], tj. po dobu účinnosti o.z.o., kdy platil intabulační princip, nedošlo k převodu předmětné části pozemku č. 296/1 podle PK v k.ú. [adresa] na stát.“ Stejně jako pozemek 296/1 byl v čl. III smlouvy z roku 1947 vyjmenován také pozemek 283/1, ale v tomto případě se jednalo pouze o jeho část. Přitom vymezení, o jakou část se jedná, ve smlouvě zcela chybělo. Ani z následného zápisu do pozemkové knihy nelze vyvodit, co přesně ve vztahu k pozemku 283/1 bylo předmětem smlouvy z roku 1974, když bylo zapsáno zamýšlené bezzávadné odepsání částí pozemku 283/1 ve výměře 9 041m2 – 9 300m2. Smlouva z roku 1949 potom byla v tomto směru již určitá a vypořádala se s celou plochou pozemku. Neurčité nebylo ve smlouvě z roku 1947 jen vyjádření předmětu převodu, ale i jeho cena. K tomu soud jen pro úplnost a nad rámec doplňuje, že by bylo možné se také zabývat neplatností této části smlouvy z roku 1947. Soud si je vědom, že obě zde pospané neurčitosti do jisté míry odstraňoval protokol. Ten ale nelze považovat za součást smlouvy z roku 1947, která na něj žádným způsobem neodkazuje. Pokud by soud na argumentaci účastníků 1 a 2 o tom, že na smlouvu z roku 1947, protokol, a smlouvu z prosince 1949 je třeba nahlížet jako na jeden celek, a teprve takto dohromady to vše dává smysl, musel by dospět k závěru, že složitost a nepřehlednost takového postupu státu je v rozporu s principem ochrany slabší strany, kterými manželé [jméno FO] dozajista byli. Uzavření smlouvy z roku 1947 a v návaznosti na ní uskutečněný zápis zamýšleného bezzávadného odepsání a příp. držbu lze obdobně jako v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 87/97, lze sice posoudit jako určitou první fázi převzetí pozemku státem, ale tím podstatným je, že na základě těchto jednání nedošlo ke ztrátě vlastnického práva původního vlastníka, ke kterému došlo až na základě smlouvy z prosince 1949.

120. Následně se soud zabýval tím, zda smlouva z roku 1949 byla uzavřena za stavu tísně a nápadně nevýhodných podmínek. K tomu se velmi podrobně ve svých rozhodnutích sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] opět vyjádřil Krajský soud v Praze. Pokud se jedná o naplnění restitučního titulu podle § 6 odst. 1 písm. k) ZoP soud uvádí, že k jeho naplnění je třeba současné prokázání obou jeho znaků, a sice uzavření kupní smlouvy v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, přičemž oba tyto znaky dle existující judikatury musí být splněny kumulativně. Přestože zákon neobsahuje legální definici ani jednoho z výše uvedených pojmů, za dobu účinnosti ZoP se vytvořila ustálená judikatura zejména Nejvyššího a Ústavního soudu, která oba tyto pojmy vykládá v zásadě konstantním způsobem. „Tísní se rozumí objektivní hospodářský nebo sociální, někdy i psychický stav (např. rozrušení, obavy o blízkou osobu apod., nikoli však psychické donucení, které je právně relevantní z hlediska ustanovení § 37 o. z.), jenž takovým způsobem a s takovou závažností doléhá na osobu uzavírající smlouvu, že ji omezuje ve svobodě rozhodování natolik, že učiní právní úkon, jenž by jinak neučinila.“ (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Při interpretaci tohoto pojmu v daném konkrétním případě soud dále vycházel také z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 30/2000, podle kterého „se nemůže jednat o interpretaci běžně užívanou v občanskoprávním nebo ve správním řízení. Restituční zákony, hodnotící dobu totality, vyžadují interpretaci odpovídající této době. Pojem tísně je třeba interpretovat v širších souvislostech a tedy i v souvislosti s politickým nátlakem let 1948 - 1989. Tento politický nátlak nebyl chápán jako jednorázový akt, ale jako dlouhodobý proces, jehož výsledkem bylo to, že fyzická osoba, jako vlastník věci, učinila ve vztahu k ní právní úkon, který by v právním státě neučinila. Takto objektivně nazíranou "tíseň" nutno doplnit o determinované postavení prodávající osoby, t. j. o její vřazení do totalitní třídní struktury, které již samo o sobě může představovat naprostou nerovnost účastníků kupního aktu.“ Ústavní soud pak v nálezu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 85/95, interpretuje tento pojem s ohledem na politický nátlak spojený s obdobím let 1948 – 1989 ještě extenzivněji. Dle tohoto nálezu je třeba za stav tísně považovat i takový stav, kdy vlastník nemůže s věcí volně nakládat, neboť ve své dispozici s předmětem vlastnictví byl omezován represivní politikou umožněnou nedostatkem právního a demokratického státu. Druhý znak, tj. nápadně nevýhodné podmínky, podle výše uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu nastává především v návaznosti na „posouzení toho, zdali nebyla porušena ekvivalentnost smluvených vzájemných plnění, případně zda neexistují značně nevýhodné smluvní podmínky či vedlejší ujednání související s předmětem plnění, které by manžele [jméno FO] ve svých důsledcích významně a zjevně znevýhodňovaly v porovnání s předsmluvním stavem“.

121. Pokud jde o uzavření smlouvy z prosince 1949 v tísni, je třeba přihlédnout k tomu, že po komunistickém převratu [datum] se poměry v Československu významně změnily a smlouva z prosince 1949 tak byla uzavírána za zcela specifické situace. S účinností od [datum] byl přijat zákon č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, podle něhož v případě výkonného zemědělce, přesahovala-li výměra jeho půdy 50 ha, stát ji v tomto rozsahu vykoupil a v době výkupového řízení byl zemědělec omezen v nakládání se svým vlastnictvím pod podmínkou souhlasu Ministerstva zemědělství (§ 1 odst. 2, § 13 odst. 1 zákona o nové pozemkové reformě). Takovými výkonnými zemědělci byli i manželé [jméno FO]. Uvedená zákonná úprava jim tak bránila, aby si za postoupené zemědělské pozemky pořídili jiné, přestože o to měli zájem, což soud zjistil z výměru o výstavbě [adresa] zn. T 787/1952 ze dne [datum]. Je tedy zřejmé, že smlouva z roku 1947 byla uzavírána za úplně jiných podmínek než potom smlouva z prosince 1949, a to především s ohledem na možnosti pořídit si za postoupené pozemky jiné. Zároveň s účinností od [datum] byl přijat zákon č. 27/1949 Sb., o mechanisaci zemědělství, na základě kterého byly podle výměrů Okresního národního výboru ze dne [datum] a [datum] manželům [jméno FO] nuceně vykoupeny velké stroje (traktor, pluh, mlátička atd.), které potřebovali ke své obživě. Nebýt komunistického převratu, mohli si manželé [jméno FO] koupit zemědělskou půdu k zemědělskému hospodaření za pozemky postoupené státu za účelem výstavby vodního díla [adresa] v neomezeném množství a na těchto za pomoci svého zemědělského vybavení pracovat. V důsledku postupu státu se namísto toho [jméno FO] ocitli v ekonomické tísni, neboť jednak postoupili pozemky v mnohem větší než dříve předpokládané výměře, přičemž byli jako výkonní zemědělci na ně svou výživou odkázáni, a jednak se nemohli zbavit zadlužení v důsledku toho, že stát nesplnil svůj příslib vyplatit jim nejpozději do konce roku 1948 subvenci na stavbu hospodářských stavení, což dokládá žádost [jméno FO] o zálohu [částka] na kupní cenu za postoupení pozemků ze dne [datum]. Sám pozemkový úřad v několika svých rozhodnutích, např. ze dne [datum], sp. zn. PÚ-R-1051/93/III, tíseň také dovodil, když vycházel ze svědeckých výpovědí pamětníků, a uzavřel, že [jméno FO] neměli jiné východisko, než smlouvy v tísni uzavřít, neboť jim bylo vyhrožováno vyvlastněním.

122. Nelze odhlédnout ani od toho, že ve smlouvě z roku 1947 a v protokolu bylo vždy jednáno pouze o části pozemku 283/1 o výměře asi 9 041 m2, zatímco předmětem smlouvy z prosince 1949 potom byl celý pozemek o výměře asi 5x větší než bylo původně sjednáno, a to přestože stát nepotřeboval celý pozemek 283/1 pro výstavbu vodního díla, k čemuž, jak je zřejmé z vložky k č. j. 422/17-II-49 ze dne [datum], by mu stačila daleko menší část, ale zbytek vykupoval za účelem poskytnutí náhrady vlastníkům rekreačních chat a vybudování nové rekreační oblasti u přehrady.

123. Pokud jde o naplnění druhé kumulativní podmínky pro existenci restitučního titulu, tj. uzavření kupní smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek, soud se domnívá, že manželům [jméno FO] nebyla za pozemky vyplacena spravedlivá cena. V souladu s judikaturou Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 366/98, je nutné pod pojmem nápadně nevýhodné podmínky u kupních smluv posuzovat nejen soulad kupní ceny s tehdy platnými právními předpisy, ale i skutečnost, zda při realizaci kupní smlouvy nebyly smluvní strany nuceny přistoupit na neekvivalentní plnění z kupní smlouvy vyplývající, t. j. zda smluvní strana kupní smlouvy získala protihodnotu takového charakteru, která odpovídala prodávaným nemovitostem.

124. Ve věci bylo zjištěno, že obytné a hospodářské budovy [jméno FO] byly zatopeny, proto si zakoupili náhradní usedlost, která ale byla ve značně horším stavu. Její část bylo třeba zbourat a znovu vystavět. Takovéto stavební náklady v daném období ale vůbec nebyly při stanovení náhrady zohledněny, proto jim měla být poskytnuta subvence. V potvrzení Ředitelství pro správu vodních cest ze dne [datum] bylo přímo uvedeno, že pokud by toto nebylo splněno, byli by manželé [jméno FO] těžce poškozeni. Subvence byla přislíbena k výplatě do konce roku 1948, [jméno FO] si proto na výstavbu obytných budov vzali úvěr se splatností do konce roku 1948, neboť očekávali výplatu subvence. K tomu ale s ohledem na změnu režimu a následné započetí represivní politiky státu vůči kulakům, kterými [jméno FO] byli, nedošlo. [jméno FO] tak museli sjednané úvěry prodlužovat, čímž se značně zadlužili. Jejich situaci nepomohlo ani zabavení živého a mrtvého inventáře, díky čemuž přišli o značnou možnost obživy a za což jim také bylo později odmítnuto proplacení náhrad. Soud na tomto místě považuje za vhodné připomenout, že na celou věc je třeba s ohledem na snahu o nápravu křivd způsobených minulým režimem nahlížet v širších souvislostech a tedy i v delším časovém období, tzn., jaký mělo postoupení pozemků a s tím související nárůst zadlužení vzniklý v roce 1949, následně zabavení zemědělského vybavení a v neposlední řadě také živého inventáře vliv na finanční situaci rodiny.

125. Pokud jde o způsob ocenění prodávaných pozemků, je třeba uvést, že v případě staveb zahrnutých do pětiletého plánu, což byla i stavba vodního díla [adresa], měl stát pozemky vykoupit a nedošlo-li by k dohodě tak je vyvlastnit za přiměřenou náhradu podle vládního nařízení č. 296/1948 Sb., o opatřeních ve stavebnictví v pětiletém plánu. Náhrada měla být stanovena se zřetelem na obecnou cenu zemědělské půdy zvětšenou o hodnotu investic vynaložených na vyvlastněný pozemek podle § 11 odst. 1 uvedeného vládního nařízení. Prováděcím předpisem k uvedenému vládnímu nařízení byla vyhláška ministerstva techniky č. 208/1950 Ú.l., u níž byla stanovena účinnost zpětně od [datum]. Je pravda, že vyhláška č. 208/1950 Ú.l. byla přijata až v roce 1950, tedy po uzavření smlouvy v prosince 1949, nicméně soud se domnívá, že stát již o vyhlášce věděl a měl tak cenu sjednat takovým způsobem, aby mohla být vyhláška aplikovatelná. Náhrada za nemovitosti vyvlastněné pro účely výstavby obcí se podle vyhlášky určovala cenou pozemku zvýšenou o cenu investic, za 1 m2 pozemku mohla být stanovena náhrada ve výši 4 – 10 Kčs/m2. Tyto ceny platily při nejhodnotnějších pozemcích. Při méně hodnotných pozemcích se stanovovaly nižší ceny, nejméně však [částka]/m2. Podle § 1 odst. 2 vyhlášky by tak v případě, že by [jméno FO] neuzavřeli smlouvu v prosinci 1949, měli nárok při vyvlastnění nejméně na 2 Kčs/m v případě méně hodnotných pozemků. V projednávané věci ale byla část pozemku 283/1 prodána za 1 Kčs/m. Pozemek 283/1 ani další pozemky převedené na stát na základě smlouvy z prosince 1949 tak zjevně nebyly oceněny v souladu s uvedenou vyhláškou, ani s odhadem [tituly před jménem] [jméno FO], který v doplňku ke svému odhadu z roku 1949 stanovil cenu za 1 m2 pozemku 283/1 dokonce na 2,50 Kčs. Také v tomto odhadu uvedl, že cenu pozemků zjistil z koupí učiněných před rokem 1939, tedy z obchodů starých asi 10 let.

126. Bez dalšího nelze pominout ani skutečnost, že pozemek 283/1 byl z velké části, a to i nad rámec té výměry 9 041 m2 zalesněný. Dále se na tomto pozemku nacházela ložiska písku, který bylo možno stavebně využít. Avšak ani za jednu z těchto komodit se [jméno FO] již nedostalo odpovídající náhrady.

127. V návaznosti na argumentaci účastníků, že převod pozemku 283/1 včetně ceny [částka]/m2 za jeho část byl mezi státem a [jméno FO] dojednán již v roce 1947 a od této dohody se nebylo možné odchýlit, soud uvádí, že ve smlouvě z roku 1947 byla cena za část pozemku 283/1 určena pouze neurčitě, stejně jako samotná výměra jednotlivých částí pozemků, které mají být na stát na základě čl. III této smlouvy v budoucnu postoupeny. Soud nepřistoupil na to, že je na místě jak výměru, tak cenu za 1 m2 dovozovat z protokolu a z odhadu [tituly před jménem] [jméno FO] z roku 1946, neboť ani jedna z těchto listin nebyla součástí smlouvy. Ostatně v samotné smlouvě z roku 1974 je uvedeno, že ohledně pozemků v čl. III bude uzavřena zvláštní smlouva, na základě které dojde ke knihovnímu odstoupení. Je tak nasnadě, že právě touto smlouvu má být odstraněna neurčitost čl. III, ať již ohledně výměry nebo ceny jednotlivých částí pozemků, k čemuž v roce 1949 také došlo. Navíc výměra postoupených pozemků v odhadu [tituly před jménem] [jméno FO] z roku 1946 se odlišuje od výměry, která byla nakonec reálně smlouvou z roku 1947 podle čl. II opravdu postoupena, neboť bylo postoupeno více. Proto výsledné součty náhradových částek v odhadu [tituly před jménem] [jméno FO] a ve smlouvě z roku 1947 nekorespondují. Na základě výše uvedeného tak soud neshledává cenu stanovenou v odhadu za část pozemku 283/1 na 1 Kčs/m2 jako závaznou, kterou by nebylo možné bez dalšího měnit, a to především s ohledem na předpisy, které byly přijímány se zpětnou účinností. Naopak se domnívá, že k tomu mělo dojít a v roce 1949 měla být s ohledem na realizovaný převod vlastnictví stanovena cena aktuální, příp. mělo být vyčkáno do přijetí nových oceňovacích předpisů. Dle názoru soudu je tak zjevné, že kupní cena v roce 1949 nebyla stanovena spravedlivě, když stát nerespektoval vlastní předpisy ani odhady z tohoto roku.

128. Na základě výše uvedené tak je možné uzavřít, že pozemek 283/1 přešel do vlastnictví státu na základě smlouvy z prosince 1949, která byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Toto vyplynulo z provedeného dokazování a bylo již několikrát konstatováno jak samotnými správními orgány, tak i soudy, které o nárocích žalobkyň v průběhu let rozhodovaly. Je tedy dán restituční důvod uvedený § 6 odst. 1 písm. k) ZoP.

129. V dané věci bylo dále třeba posoudit, zda vydání předmětných pozemků brání či nebrání některá z překážek uvedených v § 11 odst. 1 ZoP. Podle konstantní judikatury soudů je třeba v restitučních sporech v prvé řadě sledovat cíl stanovený zákonem o půdě, tj. původní majetek oprávněným osobám reálně vydat. Institut překážek ve vydání nemovitostí podle § 11 zákona o půdě je institutem stanovícím výjimku z účelu restitucí. Důvodem těchto výluk je působení konkrétního veřejného práva nebo práv třetích subjektů, například zastavěnost pozemků stavbou, zřízení tělovýchovného nebo sportovního zařízení, zřízení hřbitova atd., které v daném případě převažují nad účelem restitucí (srovnej nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 754/01, nebo ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 176/03).

130. Ohledně pozemků vzniklých z pozemku 283/4 z provedených listinných důkazů, fotografií a z místního šetření vyplynulo, že leží pod výkupovou čárou vodního díla [adresa]. Tento pozemek tak byl do určité míry dotčen výstavbou [adresa] přehrady, což mělo za následek trvalou změnu možnosti jeho využití, bránící jeho dalšímu zemědělskému nebo lesnímu využívání. Z vyjádření příslušného vodoprávního úřadu se podává, že je součástí vodního díla. Tomu lze přisvědčit také s ohledem na geologický proces abraze, který u těchto břehových pozemků probíhá. V důsledku působení vody dochází k obrušování hornin a vymývání zeminy, které způsobuje rozšiřování vodní hladiny za hranice zátopové čáry směrem právě po pozemku 283/4 ke stanovené výkupové čáře. Pro posouzení povahy pozemku přitom není vždy rozhodující, jak je pozemek evidován v katastru nemovitostí (srovnej analogicky rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), ale je nutné se zabývat faktickým stavem. Přestože tedy tento pozemek není v katastru veden jako vodní plocha, fakticky se vodní plochou pomalu stává a lze uzavřít, že se stavbou vodního díla bezprostředně souvisí. Na místním šetření bylo zjištěno zatopení předmětného pozemku při možné hladině vzdutí v šířce pohybující se zhruba od 1 do 5 m, je zde ale důvodný předpoklad, že vzhledem k působení geologických procesů se tato bude do budoucna dále rozšiřovat. Účastník 1 tak přesvědčivě zdůvodnil a doložil, proč je nutné předmětné pozemky, z důvodu jejich bezprostřední souvislosti se stavbou vodního díla a nezbytnosti zabezpečení jeho provozu, považovat za zastavěné, a proč je z tohoto důvodu není možno v rámci restitučního řízení vydat. Proto soud rozhodl o tom, že vlastnické právo oprávněných osob k předmětným pozemkům parc. č. 283/60 a 283/4 dle GP nelze obnovit (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1499/09).

131. K námitce žalobkyň, že pokud je pozemek v tuto chvíli zaplaven pouze v nějaké části, tak by bylo na místě zpracovat nový geometrický plán, ve kterém bude tato zaplavená část oddělena a zbývající část by měla být vydána, soud uvádí, že vzhledem k procesu abraze a s tím spojené myšlence, která stála za procesem stanovení výkupové čáry, se mu tento postup nejeví jako možný. V takovém případě by bylo opět na příslušném vodohospodářském úřadu, aby řekl, kde přesně se případní hranice nachází, ale ten se již vyjádřil, že z jím uvedených důvodů je součástí vodního díla celý pozemek. Zároveň je zde předpoklad, že do budoucna by se takto stanovená hranice musela opět měnit, což se soudu nejeví hospodárné.

132. Stejně tak soud rozhodl o pozemcích vzniklých z pozemku 283/9 poté, co dospěl k závěru, že tento pozemek je zatížen veřejným užíváním, které představuje překážku naturální restituce.

133. Menší pozemek parc. č. 283/62 podle GP se dle zjištění učiněného při místním šetření většinou své plochy nachází na hlavní asfaltové komunikace vedoucí na poloostrov Ždáň a v jejím bezprostředním okolí. Pozemek je tak téměř zcela zastavěn pozemní komunikací, což představuje překážku naturální restituce. K otázce posouzení pozemní komunikace jako stavby soud vychází z toho, že se jedná o asfaltovou komunikaci, která je výsledkem stavební činnosti, skládá se z několika vrstev a je jasně ohraničena (srovnej rozsudek Nejvyššího soud ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]-II). Pozemní komunikaci tak soud považuje za stavbu a pozemek proto za zastavěný. K problematice vydání pozemků zastavěných pozemní komunikací se vyjádřil ve svém rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud takto: „Právě u staveb pozemních komunikací (jako staveb dopravní infrastruktury; § 2 odst. [právnická osoba] zákona) dochází v naprosté většině případů po jejich uskutečnění ke znemožnění užívání pozemků k původnímu účelu (a přitom i ke změně druhu pozemku), kdy i případnému restituentu pozemků zůstalo by prakticky pouze tzv. holé vlastnictví (byl-li by podstatně omezen v právu věc užívat a požívat její plody a byla-li by i jeho držba permanentně rušena).“.

134. U většího pozemku parc. č. 283/9 podle GP je situace jiná. V tomto případě se nejedná o asfaltovou místní komunikaci, tedy o stavbu, ale o jakousi lesní cestu přecházející do vyšlapané pěšiny. Cesta je přístupná z místní komunikace a podle vyjádření příslušného silničního úřadu se jedná o účelovou komunikaci. Přesto se soud domnívá, že také ohledně tohoto pozemku lze dospět k závěru, že je stižen veřejným užíváním, a to za účelem přístupu k vodní hladině přehrady a především k lodím zakotveným v zátoce, ať již z přilehlých chat nebo kýmkoliv z veřejnosti, kdo na Źdáň za tímto účelem přijede. V zachování tohoto přístupu tak soud shledává veřejný zájem, neboť pozemek má za veřejné prostranství podle § 34 zákona o obcích, což je dáno tím, že pozemek je všem přístupný bez omezení, a vzhledem k tomu, že se jedná o účelovou komunikaci, je zde dáno obecné užívání podle § 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích za účelem dopravním (srovnej rozsudek Nejvyššího soud ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Z tvrzení účastníka 1 je navíc zřejmé, že v nájemních smlouvách k molům, které účastník na přehradě pronajímá, není řešen přístup k molům. Ten by měl být zajištěn primárně z veřejně přístupných komunikací, a pokud to není možné, tak by si ho nájemce měl zajistit před pozemky jiných vlastníků. Soud tedy při svém rozhodování bral v potaz také vyjádření obce [adresa], podle kterého je cesta právě těmito vlastníky mol velmi využívána za situace, kdy přístup z asfaltové místní komunikace k vodě není v těchto místech možný, neboť mezi asfaltovou komunikací a přehradou se nacházejí soukromé objekty. Cesta tak aktuálně umožňuje jediný pohodlný přístup k vodě po celé její délce, kterou probíhá.

135. Podle všeho by tak u žádného z těchto čtyř pozemků žalobkyně nemohly plně realizovat své vlastnické právo a užívat vydané pozemky způsobem odpovídajícím účelu restitucí. Ústavní soud k tomu ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 581/14, uvedl, že: Realizace vlastnického práva předpokládá možnost výkonu vlastnických oprávnění – práva věc užívat, požívat její eventuální plody, nepřetržitě ji držet a případně s ní disponovat (ius utendi [tituly před jménem] fruendi, possidendi, disponendi). Konkrétní okolnosti tohoto případu však restituentovi brání ve výkonu jakékoli ze složek vlastnického práva. Individuální užívání veřejně přístupné travnaté plochy s porostem nepřipadá v úvahu. Totéž platí o držbě pozemku – ta by byla vzhledem k veřejné přístupnosti pozemku permanentně rušena.

136. Soud si je vědom, že v případě pozemku 289/9 se jedná o značně extenzivní interpretaci § 11 odst. 1 ZoP, přesto v této věci v souladu s recentní judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu shledává, že je na místě. Nejvyšší soud k takovéto situaci, kdy soud přistoupí k nevydání pozemku z důvodu, který § 11 odst. 1 ZoP výslovně neobsahuje, ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uvedl, že: „Jakkoli dřívější judikatura akcentovala naturální restituci odňatých pozemků, aktuální rozhodovací praxe se s ohledem na vývoj poměrů a společenských a právních vztahů přiklání k hledání rozumné proporce mezi omezením restitučního nároku na vydání původních pozemků a prosazením konkrétního veřejného zájmu. Právo oprávněných osob na náhradu jiným způsobem tím není nijak dotčeno. Dovolací soud opět připomíná primární účel zákona o půdě, jímž je zmírnění následků majetkových křivd, kterého však nelze dosáhnout vydáním pozemků trvale užívaných veřejností (a k tomuto účelu upravených, resp. zastavěných), jejichž individuální využití oprávněnou osobou by bylo značně omezené či zcela nemožné – uvedené je typické právě v případě veřejné zeleně a různých druhů obslužných komunikací. Takový stav by byl naopak v rozporu s účelem restitucí.“ Toto Nejvyšší soud rozvedl dále v rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ve kterém vyloženě připustil, že pod výluku z restituce ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) ZoP lze podřadit i v zákoně přímo neuvedenou situaci, kdy by oprávněná osoba naturální restitucí z důvodu převažujícího veřejného zájmu získala tzv. holé vlastnictví. Ze všech výše uvedených důvodů proto soud dospěl k závěru, že naturální restituce ani tohoto pozemku není možná.

137. Nicméně soud uzavřel, žalobkyním náleží za pozemky, které nelze vydat, náhrada podle § 11 odst. 2, § 11a resp. § 14 a § 16 ZoP.

138. Posledním pozemkem, jehož vydání žalobkyním zatím nebylo zdůvodněno, je pozemek parc. č. 286/63 dle GP. U tohoto pozemku soud neshledal žádný důvod, proč by nemohl být vydán. Sice přes něj také vede několik cest k vodní hladině a k molům, ale pouze v řádech jednotek. Dochází tam pouze k individuálnímu užívání, které lze v případě potřeby jednoduše nahradit zvolením jiné cesty, která bude pouze o kousek delší.

139. Jestliže právní předchůdci žalobkyň obdrželi za předmětné pozemky kupní cenu, měl by správní orgán za použití § 6 odst. 3 podle § 9 odst. 7 ZoP požadovat vrácení kupní ceny vyplacené státem právním předchůdcům žalobkyň. Měl by tedy žalobkyním sdělit výši své pohledávky a lhůtu k jejímu zaplacení, a v případě, že by na jeho výzvu žalobkyně nereagovaly, mohl by se stát domáhat náhrady v soudním řízení podle § 7 o. s. ř. (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], nebo ze dne [datum], č. j. [spisová značka], či usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 445/97).

140. Závěrem k celé věci soud uvádí, že se snažil rozhodnout spravedlivě a přitom respektovat tendenci nastavenou judikaturou Ústavního soudu, k čemuž lze citovat např. z usnesení sp. zn. I. ÚS 154/95: „Současně platné restituční zákony, zejména zákon o mimosoudní rehabilitaci (č. 87/1991 Sb. v platném znění) a zákon o úpravě vlastnických vztahů k půdě (č. 229/1991 Sb. v platném znění), byly vydány s cílem zmírnit následky některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům, v těchto zákonech specifikovaného majetku, v období let 1948 až 1989. Splnění cíle a účelu zákona vyžaduje, aby všechny orgány veřejné moci vycházely z této speciální úpravy při posuzování nároků osob, jejichž majetek přešel na stát, nebo jiné právnické osoby, v době od [datum] do [datum], a zejména aby v tom duchu interpretovaly zákonem stanovené okolnosti, v jejichž důsledku k přechodu majetku došlo, a to především tam, kde orgán veřejné moci musí vycházet z vlastní úvahy (např. o jednání v tísni, o politické perzekuci apod.). V opačném případě dochází k porušení čl. 90 Ústavy ČR, resp. čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, protože zákonem stanoveným způsobem nebyla poskytována ochrana právům, které tento lex specialis oprávněným osobám poskytuje.“ V souladu s tímto nálezem a s cílem napravit křivdy způsobených minulým režimem, interpretoval soud nejen zákonem stanovené okolnosti, ale i skutkové okolnosti. Proto pokud byla v řízení nějaká skutečnost ohledně uplatnění nároku nejistá, jeví se soudu žádoucí, ji interpretovat spíše ve prospěch restituentů. Je třeba si také uvědomit, jaká situace na počátku 90 let panovala, tedy že se ve vztahu k uplatňování restitučních nároků jednalo o velmi hektické a nepřehledné období, což je mj. zjevné z postupu státu, který novelou ZoP č. 183/1993 Sb. původní lhůtu pro podání restitučních žádostí prodloužil z [datum] do [datum], a tímto prizmatem je třeba na celou věc nahlížet.

141. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že ve věci úspěšnějším žalobkyním přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] [18 x [částka] (úkony) + 12 x [částka] (paušál)]. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátkou, kdy žalobkyním náleží odměna z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen „a. t.“), tj. [částka], stanovená podle § 6 odst. 1 a. t. ve výši sazby za jeden úkon podle § 7 bodu 5 a § 12 odst. 4 a. t. na [částka] [2 x 0,8 x [částka]], a to za 12 úkonů právní služby, kterými byly podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, replika ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast při jednání soudu dne [datum] trvajícím přes dvě hodiny, dne [datum], dne [datum] trvajícím přes dvě hodiny, dne [datum] trvajícím přes dvě hodiny, dne [datum], dne [datum] trvajícím přes dvě hodiny a dne [datum] trvajícím přes dvě hodiny a účast na místním šetření dne [datum] trvajícím přes dvě hodiny, a dále paušální náhrada výdajů stanovená v § 13 odst. 4 a. t. na [částka] za každý ze 12 úkonů (za účast při jednání, které přesáhlo dvě hodiny, nenáleží více režijních paušálů, jedná se o jeden úkon právní služby s nárokem na vyšší odměnu). Zástupkyně žalobkyň není plátkyní DPH. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokátky (§ 149 odst. l o. s. ř.).

142. Soud žalobkyním přiznal plnou náhradu nákladů řízení, přestože žalobkyně nebyly ohledně čtyř pozemků zcela úspěšné, neboť tyto pozemky jim nebyly vydány a namísto nich jim byla přiznána náhrada. K tomu je třeba uvést, že se soud v řízení zabýval čtyřmi hlavními, mezi účastníky spornými, tématy. Jednalo se o včasnost uplatnění restitučního nároku (1), převedení pozemků na stát v rozhodném období (2), v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek (3) a nemožnost vydání pozemků z důvodu zastavěnosti (4). Žalobkyně nebyly úspěšné pouze v otázce nemožnosti vydat pozemky, a to navíc pouze u čtyř z nich. Z uvedeného důvodu tak soud neshledal důvod žalobkyním náhradu nákladů řízení ponížit, neboť má za to, že neúspěch žalobkyň spočíval pouze v nepatrné části. Jen pro úplnost poukazuje na to, že takto popsaný neúspěch by byl za účelem ponížení náhrady nákladů řízení obtížně vyčíslitelný.

143. Soud nepřiznal žalobkyním náhradu nákladů řízení za úkony spočívající v podání návrhu na přerušení řízení ze dne [datum] a vyjádření k odvolání do tohoto přerušení ze dne [datum], neboť soudem bylo nakonec rozhodnuto, že se řízení nepřerušuje, tedy tento návrh nebyl účelný. Dále soud nepřiznal žalobkyním náhradu za stanovisko žalobkyně ze dne [datum], které bylo do spisu zasláno poté, co došlo ke změně právního zastoupení žalobkyně b). Soud má nicméně za to, že takováto změna právního zastoupení nemůže jít k tíži ostatních účastníků, neboť skutečnosti uvedené v tomto stanovisku byly do značné míry již součástí žaloby či jiných vyjádření. Z obdobných důvodů soud nepřiznal žalobkyním ani náhradu nákladů řízení za vyjádření žalobkyň ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], když ohledně nemožnosti vydat jeden z pozemků z důvodu, že se jedná o součást vodního díla a pozemek je částečně zatopený se žalobkyně vyjadřovaly podrobně již v replice ze dne [datum] a ohledně včasnosti uplatnění restitučního nároku a převodu pozemku na stát v rozhodném období, v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek již v žalobě. Tyto argumenty přednesly také na ústních jednáních.

144. Výrokem VII. pak bylo rozhodnuto o povinnosti účastníků 1 a 2 zaplatit státu soudní poplatek, a to v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobkyně jsou podle § 21a odst. 2 ZoP od soudních poplatků osvobozeny. Výše soudního poplatku činí dle položky 18 bod 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků [částka]. Lhůta k zaplacení soudního poplatku byla určena třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

145. Výrokem VIII. soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení vůči České republice – Okresnímu soudu [adresa]-západ. Náklady státu se sestávají z odměny za odborné vyjádření z oboru zeměměřičského inženýrství podané při místním šetření konaném dne [datum] ve výši [částka] přiznané [tituly před jménem] [jméno FO] usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum]. Lhůta k zaplacení nákladů řízení vůči státu byla taktéž určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.).

Poučení