18 C 297/2023 - 69

Rubrum

Okresní soud v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Petry Pipkové a přísedících Mgr. Jitky Pohankové a Blanky Zemanové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] za účasti vedlejšího účastníka [Jméno účastníka], IČO [IČO účastníka] sídlem [Adresa účastníka] o 3 876 268 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 898 729 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 898 729 Kč od 1. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám otce žalobkyně [jméno FO], narozeného [datum], bytem [adresa].

II. V částce 977 539 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 977 539 Kč od 1. 1. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 47 523,96 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované (po upřesnění žalobního návrhu provedeném v rámci jednání dne [datum]) domáhala zaplacení celkem částky 3 876 268 Kč s úrokem z prodlení od 1. 1. 2024 do zaplacení. Svou žalobu odůvodnila tím, že je dcerou matky [jméno FO], nar. [datum], naposledy bytem [adresa], zaměstnané ke dni své smrti dne [datum] jako zdravotní sestra [právnická osoba]. Matka žalobkyně zemřela na onemocnění Covid-19, které bylo uznáno za nemoc z povolání lékařským posudkem [právnická osoba] v [adresa] dne [datum] s datem zjištění nemoci z povolání dne [datum]. Bolestné z předmětné nemoci z povolání bylo ohodnoceno lékařským posudkem ze dne [datum] na 300 bodů a ztížení společenského uplatnění na 6000 bodů. Žalobkyně žádá o přiznání nemajetkové újmy za bolestné a ztížení společenského uplatnění v celkové výši 2 476 278 Kč jako dědička své matky. V otázce stanovení hodnoty jednoho bodu žalobkyně odkazuje na přechodné ustanovení v čl. II nařízení vlády č. 451/2022 Sb., které novelizovalo nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení o odškodňování bolesti a ZSU“), a žádá soud, aby aplikoval znění tohoto právního předpisu účinné v roce 2023. Dále žalobkyně po žalované požaduje jednorázové odškodnění pozůstalých podle § 271i odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), ve výši dle znění tohoto ustanovení účinného ode dne 1. 1. 2021, přiměřeně zvýšenou podle § 271s zákoníku práce, celkem ve výši 1 400 000 Kč.

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě ze dne 4. 3. 2024 uvedla, že již dříve uznala právní základ nároku žalobkyně na náhradu škody z titulu nemoci z povolání, když matka žalobkyně [jméno FO], která u žalované pracovala jako zdravotní sestra, zemřela v příčinné souvislosti s pandemií Covid-19. Spor je tedy veden o způsobu určení, a tedy výši uplatněného nároku. Žalovaná je ochotna zaplatit žalobkyni jednorázové odškodnění pozůstalých v částce 668 580 Kč, odpovídající dvacetinásobku průměrné mzdy v národním hospodářství v roce předcházejícím před rokem, ve kterém došlo k události (smrti matky žalobkyně). V otázce bolestného a ztížení společenského uplatnění je rozpor mezi účastníky v tom, že vycházejí z rozdílné hodnoty bodu, kdy žalovaná považuje za hodnotu jednoho bodu částku 250 Kč, a to podle znění nařízení o odškodňování bolesti a ZSU účinného ke dni 21. 10. 2020.

3. Vedlejší účastník na straně žalované [Jméno účastníka], po svém vstupu do řízení uvedl, že plně odkazuje na stanovisko a vyjádření žalované, se kterým se ztotožňuje.

4. Soud předně konstatuje, že mezi účastníky nebyl sporným základ všech tří uplatněných nároků tak, jak jej vylíčila žalobkyně v žalobě, když žalovaná ani vedlejší účastník netvrdili žádné skutečnosti, které by (objektivní) odpovědnost žalované za nemajetkovou újmu způsobenou nemocí z povolání vylučovaly. Spor je tedy v tomto případě veden pouze o výši jednotlivých nároků.

5. Z rodného listu zapsaného v knize narození matričního úřadu Úřadu [adresa], ve svazku [číslo], ročník [číslo], strana/list [číslo], pořadové číslo [číslo], bylo zjištěno, že žalobkyně [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně], je dcerou otce [jméno FO], narozeného dne [datum], a matky [jméno FO], narozené dne [datum].

6. Z úmrtního listu zapsaného v knize úmrtí matričního úřadu Magistrátu [adresa], ve svazku [číslo], ročník [číslo], strana/list [číslo], pořadové číslo [číslo], bylo zjištěno, že [jméno FO], narozená dne [datum], zemřela dne [datum].

7. Z lékařského posudku č. j. [číslo jednací] ze dne [datum], vypracovaného [právnická osoba] v [adresa], pracoviště [název], bylo zjištěno, že [právnická osoba] v [adresa], pracoviště [název], příslušná k rozhodování dle § 99 odst. 3 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, na základě posouzení zdravotního stavu posuzované osoby [jméno FO], narozené dne [datum], která naposledy před zjištěním nemoci z povolání jako zaměstnanec (všeobecná sestra) pracovala u zaměstnavatele [Jméno žalované], za podmínek, za nichž uznaná nemoc z povolání COVID-19 vzniká, uznala zjištěné onemocnění jako nemoc z povolání podle kapitoly V a položky 1 Seznamu nemocí z povolání, který tvoří přílohu k nařízení vlády č. 290/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. nemoci z povolání přenosné a parazitární, s datem zjištění nemoci z povolání [datum].

8. Z lékařského posudku o ztížení společenského uplatnění pro nemoc z povolání č. j. [číslo jednací] ze dne [datum], vypracovaného [právnická osoba] v [adresa], pracoviště [název] podle nařízení o odškodňování bolesti a ZSU bylo zjištěno, že [právnická osoba] v [adresa], pracoviště [název], ohodnotila ztížení společenského uplatnění u nemoci z povolání [jméno FO], narozené dne [datum], podle Přílohy č. 4 k nařízení o odškodňování bolesti a ZSU kapitola V, příloha 5.1.5., celkem 6 000 body.

9. Z lékařského posudku o ohodnocení bolesti pro nemoc z povolání č. j. [číslo jednací] ze dne [datum], vypracovaného [právnická osoba] v [adresa], pracoviště [název] podle nařízení o odškodňování bolesti a ZSU bylo zjištěno, že [právnická osoba] v [adresa], pracoviště [název], ohodnotila bolestné u nemoci z povolání [jméno FO], narozené dne [datum], podle Přílohy č. 2 k nařízení o odškodňování bolesti a ZSU kapitola V, položka 5.1.1., 200 body + 50 % zvýšení bodového ohodnocení podle § 6 odst. 1 písm. a) nařízení o odškodňování bolesti s ZSU pro těžké komplikace ohrožující život o 100 bodů, tedy celkem na 300 bodů.

10. Z rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo zjištěno, že soud v opatrovnickém řízení udělil za nezletilou [Jméno žalobkyně], narozenou dne [Datum narození žalobkyně], souhlas s tím, aby [Jméno advokáta A], advokát, uplatňoval mimosoudně i soudně nároky nezletilé [jméno FO] na odškodnění za nemoc z povolání COVID-19 matky nezletilé [jméno FO], zemřelé dne [datum], a to na základě smlouvy o poskytování právních služeb ze dne [datum], doplněné dodatkem č. 1 ze dne [datum]. Z úřední činnosti soud zjistil, že tento rozsudek již nabyl právní moci.

11. Z dopisů vedlejšího účastníka ze dne [datum] a ze dne [datum] bylo zjištěno, že vedlejší účastník požadoval v otázce bolestného a ztížení společenského uplatnění z nemoci z povolání matky žalobkyně předložit výsledek dědického řízení, když tyto nároky považoval za odůvodněné ve výši 75 000 Kč, resp. 1 500 000 Kč. Na nároku na jednorázové odškodnění pozůstalých byl vedlejší účastník ochoten žalobkyni uhradit celkem částku 668 580 Kč s tím, že by bylo možno ohledně všech těchto nároků uzavřít dohodu o narovnání. Další navýšení těchto částek vedlejší účastník nepřipustil a doporučil zástupci žalobkyně, aby se obrátil v takovém případě s žalobou na soud.

12. Z usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], bylo zjištěno, že soud potvrdil nabytí celého dědictví po zůstavitelce [jméno FO], narozené [datum], zemřelé dne [datum], zahrnující i pohledávku vůči [Jméno žalované], se sídlem [Adresa žalované], IČ [IČO žalované], z titulu nároku na odškodnění za pracovní úraz, bolestné a ztížení společenského uplatnění z nemoci z povolání, ve výši 2 180 493 Kč, jediné zákonné dědičce nezletilé [jméno FO], narozené dne [Datum narození žalobkyně].

13. Z informací, zveřejněných na webových stránkách [právnická osoba], bylo zjištěno, že průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za 1. čtvrtletí roku 2020 činila 34 077 Kč, za 2. čtvrtletí roku 2020 částku 34 271 Kč a za 3. čtvrtletí roku 2020 částku 35 402 Kč.

14. Tabulkou založenou ve spise na č. l. 25 nebylo zjištěno nic podstatného pro toto řízení.

15. Soud důkazy hodnotil jednotlivě a ve vzájemné souvislosti.

16. Na základě shodných skutkových tvrzení účastníků a provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci.

17. Žalobkyně je nyní [číslo] dcerou [jméno FO], která zemřela dne [datum] na COVID-19 jako na nemoc z povolání. V době své smrti byla [jméno FO] zaměstnankyní žalované, u které pracovala též naposledy před zjištěním nemoci z povolání za podmínek, za nichž nemoc z povolání vzniká. U [jméno FO] bylo onemocnění COVID-19 uznáno jako nemoc z povolání lékařským posudkem [právnická osoba] v [adresa], pracoviště [název] ze dne [datum], která rovněž provedla bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění a hodnocení za bolest, a to celkem 6000 a 300 body. Žalobkyně jako jediná dědička [jméno FO] nabyla v řízení o pozůstalosti nárok vůči žalované na odškodnění za nemoc z povolání, a to na bolestné a ztížení společenského uplatnění, v celkové výši 2 180 493 Kč. Průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí roku 2020, stanovená aritmetickým průměrem částek, odpovídajících průměrné hrubé měsíční nominální mzdě na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za 1. 2. a 3. kalendářní čtvrtletí roku 2020, představuje částku 34 583 Kč.

18. Podle § 265 odst. 1 zákoníku práce, zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.

19. Podle § 269 odst. 1 zákoníku práce, zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž nemoc z povolání vzniká.

20. Podle § 271c odst. 1 zákoníku práce, náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle prováděcího právního předpisu.

21. Podle § 3 odst. 1 a 2 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., nařízení vlády o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, účinného ke dni vyhlášení tohoto rozsudku, hodnota bodu činí 1% průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné na základě údajů [právnická osoba] za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, v němž vznikla povinnost provést hodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění. Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se stanoví tak, že bodové ohodnocení bolesti nebo ztížení společenského uplatnění se násobí hodnotou bodu v korunách českých.

22. Podle přechodného ustanovení nařízení vlády č. 276/2015 Sb., zavedeného čl. II nařízení vlády č. 451/2022 Sb., účinného ke dni 1. 1. 2023, pokud byly bolest nebo ztížení společenského uplatnění způsobeny v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení a nebylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení rozhodnuto o stanovení náhrady za bolest nebo náhrady za ztížení společenského uplatnění, stanoví se náhrada za bolest nebo náhrada za ztížení společenského uplatnění podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto nařízení.

23. Podle § 271i odst. 1 zákoníku práce, ve znění účinném ke dni 10. 11. 2020, jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší nezaopatřenému dítěti, a to ve výši nejméně 240 000 Kč.

24. Podle § 271s odst. 1 zákoníku práce, soud může výši odškodnění stanovenou právním předpisem (§ 271c a 271i) přiměřeně zvýšit.

25. Pokud jde o nárok na bolestné a ztížení společenského uplatnění po matce žalobkyně, zde soud především odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. 21 Cdo 936/2010, uveřejněný pod číslem 152/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, kde Nejvyšší soud dovodil, že právo zaměstnance na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, které vzniklo od 1. 1. 2007, smrtí zaměstnance nezaniká (obdobně jako u peněžitých práv podle § 328 odst. 1 zákoníku práce); v plné výši se stává předmětem dědění a přechází na toho, komu tato pohledávka podle výsledku dědického řízení připadla. Vzhledem k tomu, že žalobkyně doložila, že jak pohledávka na odškodnění za bolest, tak na ztížení společenského uplatnění na ni přešla děděním po její matce jako zaměstnankyni žalovaného, přičemž žalovaný ani vedlejší účastník tento nárok nijak nezpochybňovali, shledává soud tento nárok plně důvodným. Výši nároku, na které se naopak účastníci neshodli, soud určil postupem podle § 271c odst. 1 zákoníku práce podle § 3 odst. 1 a 2 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., nařízení vlády o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, a to s ohledem na znění přechodného ustanovení nařízení vlády č. 276/2015 Sb., zavedeného čl. II nařízení vlády č. 451/2022 Sb., účinného od 1. 1. 2023, neboť soud o výši obou nároků rozhodoval až za účinnosti tohoto přechodného ustanovení. Vyšel přitom z bodového ohodnocení stanoveného oběma shora citovanými zdravotními posudky vypracovanými [právnická osoba] v [adresa], pracoviště [název], které předložila žalobkyně a které měla v rámci mimosoudních jednání k dispozici i žalovaná, potažmo také vedlejší účastník, když k bodovému ohodnocení nevznesla strana žalovaná žádných připomínek. Hodnota jednoho bodu se stanoví podle aplikovaného ustanovení § 3 odst. 1 nařízení o odškodňování bolesti a ZSU jako násobek 1 % z průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné na základě údajů [právnická osoba] za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, v němž vznikla povinnost provést hodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění (zde roku 2020), tedy částky 345,83 Kč, a bodového ohodnocení, tedy částky 6300 Kč, a představuje tedy celkem částku 2 178 729 Kč (z toho na bolestném částku 103 749 Kč a na náhradě za ZSU částku 2 074 980 Kč). Soud vyšel z průměrného výdělku za 1. – 3. čtvrtletí roku 2020, neboť povinnost stanovení bodového ohodnocení je vázána na lékařský posudek o uznání zjištěného onemocnění jako nemoci z povolání, který byl vydán v roce 2021. Žádné okolnosti rozhodné pro mimořádné zvýšení bolestného a ztížení společenského uplatnění nebyly žalobkyní tvrzeny, obě částky tedy byly stanoveny v základní výměře.

26. Nárok na jednorázové odškodnění pozůstalých soud posuzoval podle právní úpravy, platné a účinné ke dni vzniku škodní události, kterou je v tomto případě smrt matky žalobkyně na nemoc z povolání. K tomuto řešení se přiklonil rovněž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], č.j. 21 Cdo 1124/2022-142. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí totiž vyplývá, že „právo na náhradu škody (újmy) vzniklé úmrtím zaměstnance, k němuž došlo v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, hrazené do 31. 12. 2020 jednorázovým odškodněním pozůstalých (srov. § 378 zák. práce, popř. § 271i zákoníku práce ve znění účinném od 1. 10. 2015 do 31. 12. 2020) a od 1. 1. 2021 jednorázovou náhradou nemajetkové újmy pozůstalých (srov. § 271i zákoníku práce ve znění účinném od 1. 1. 2021), pozůstalým vzniká v okamžiku smrti zaměstnance. Přechodné ustanovení Čl. II zákona č. 285/2020 Sb. zvláštní úpravu ve vztahu k nové úpravě obsažené v ustanovení § 271i zákoníku práce ve znění účinném od 1. 1. 2021 neobsahuje. Z uvedeného proto vyplývá, že zemřel-li zaměstnanec v době do 31. 12. 2020, vzniká pozůstalým zaměstnance nárok na jednorázové odškodnění pozůstalých, který se posuzuje podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2020, a že pozůstalým zaměstnance, který zemřel po 31. 12. 2020, vzniká nárok na jednorázovou náhradu nemajetkové újmy pozůstalých, jejíž poskytnutí se řídí právní úpravou účinnou od 1. 1. 2021.“ Soud tedy vycházel ze základní částky odškodnění ve výši 240 000 Kč. Vzhledem k tomu, že tato základní částka by měla představovat pouze jakousi minimální částku, která by měla být v případě úmrtí matky žalobkyně přiznána, zabýval se dále otázkou, zda nepřichází do úvahy její zvýšení. Vyšel přitom z použitelné judikatury, zejména nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2844/14, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 894/2018, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 4518/2018. Důvodem pro navýšení náhrady by měly být mimořádné okolnosti úmrtí zaměstnance, nízký věk oběti či pozůstalých, závislost pozůstalých na zemřelém, vyšší intenzita jejich vztahu a hlubší citové strádání pozůstalých (které podle judikatury k občanskému zákoníku účinnému do 31. 12. 2013 odůvodňovaly přiznání nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle § 13 odst. 3 obč. zák.) by měly být důvodem pro zvýšení náhrady. Zákon sám žádné předpoklady pro navýšení náhrady nestanoví, kdy soud by měl vycházet ze své volné úvahy založené na zjištění všech rozhodných okolnostech případu.

27. Žalobkyně prostřednictvím jejího zástupce uvedla, že žalobkyně se bude muset s následky toho, že v útlém věku [číslo] let přišla o matku, potýkat celý život. Přiznané finanční prostředky, se kterými bude do zletilosti žalobkyně s péčí řádného hospodáře nakládat její otec, budou pak představovat „startovací kapitál“ do samostatného života, který by jí jinak naspořila matka, kdyby nezemřela.

28. K tomu soud uvádí, že úvahy o tom, že náhrada představuje částku, kterou by žalobkyni do její dospělosti jinak naspořila matka, nemají žádný podklad. Rodiče mají ze zákona vůči svému dítěti do doby, dokud není schopno se samostatně živit, vyživovací povinnost, nemají však povinnost pro dítě tvořit úspory, které mu budou vyplaceny po nabytí svéprávnosti. Je pravdou, že někteří rodiče mají zájem dítěti „do začátku“ pomoci, ale ne všem rodičům jejich finanční nebo obecně majetková situace tvorbu takových úspor umožňuje, a ne všichni rodiče jsou z různých důvodů k takové věci ochotni, ať už z důvodu špatných rodinných vztahů nebo k nutnosti použít případné naspořené finanční prostředky např. k opatření bydlení, k zajištění péče o zbývající nezletilé děti nebo staré a nemocné členy rodiny, k zajištění samotných rodičů na stáří atd. Není tedy možné s jistotou nebo s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat, že by právě matka žalobkyně byla schopna a ochotna určitou částku naspořit. Soud tuto tvrzenou okolnost tedy neshledává jako podstatnou pro mimořádné zvýšení náhrady. Naopak bylo přihlédnuto k velmi útlému věku žalobkyně, která byla v době smrti své matky teprve v mladším školním věku. Ztráta matky v tomto věku pro ni bezpochyby představuje nenahraditelnou újmu, neboť jí nemůže být oporou v nelehkém věku dospívání a samozřejmě i poté v budoucnu. S ohledem na tuto okolnost soud přistoupil ke zvýšení o jednonásobek základní náhrady, tedy o dalších 240 000 Kč, když takové zvýšení je podle soudu dostačující, neboť nebyly tvrzeny žádné další okolnosti, které by s věkem nezletilé souvisely a vyžadovaly by další navýšení náhrady. Mezi takové okolnosti by podle soudu patřily např. rozvoj negativních psychických důsledků u žalobkyně, např. projevů deprese, úzkosti, opožďování ve vývoji, školní neúspěch atd. ve zjevné příčinné souvislosti s úmrtím matky.

29. Jako k další mimořádné okolnosti soud přihlédl ke skutečnosti, že byť v dané věci nelze aplikovat právní úpravu účinnou až v době od 1. 1. 2021, nelze přehlédnout, že od 1. 1. 2021 došlo k výraznému navýšení základní náhrady, které nebyla nově stanovena pevnou částkou, ale odvíjela se ve své minimální výši od dvacetinásobku průměrné mzdy zjištěné za 1. až 3. čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém právo na tuto náhradu vzniklo. V případě, že by ke smrti matky žalobkyně došlo až po 1. 1. 2021, činila by tedy základní částka náhrady 691 660 Kč (tedy 20 x 34 583 Kč, kdy průměrný výdělek za 1.-3. kalendářní čtvrtletí roku 2020 je zjištěn shora). Účelem nové právní úpravy bylo zcela zřejmě to, aby základní náhrada nepodléhala inflaci a odrážela více reálné potřeby oprávněných a také příjmy povinných osob. Nová právní úprava tak založila výrazný nepoměr mezi náhradami přiznávanými za škodné události vzniklé koncem roku 2020 a od 1. 1. 2021. Matka žalobkyně přitom zemřela [datum], tedy právě krátce před účinností nové právní úpravy. Soud tento nepoměr, který je zcela zřejmě a nezaviněně na újmu žalobkyně, narovnal dalším navýšením o jednonásobek základní náhrady, tedy o dalších 240 000 Kč. Celkem tedy soud považuje jednorázové odškodnění pozůstalých důvodné ve výši 720 000 Kč, přičemž taková částka i mírně převyšuje základní náhradu ve výši platné od 1. 1. 2021.

30. Soud tedy s ohledem na shora uvedené žalobě vyhověl co do částky 2 074 980 Kč na ZSU, částky 103 749 Kč na bolestné a částce 720 000 Kč na jednorázovém odškodnění pozůstalých, celkem tedy v částce 2 898 729 Kč. Kromě těchto částek přiznal žalobkyni právo i na úrok z prodlení v zákonné výši stanovené podle nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to od data, od kterého žalobkyně úrok požadovala, t.j. od 1. 1. 2024. Žalobkyně v řízení prokázala, že všechny žalované nároky v konkretizované výši před podáním žaloby řádně uplatnila u žalované, respektive u vedlejšího účastníka, který v této otázce jednal jménem žalované. Žaloba byla dne 10. 11. 2023 podána až poté, co vedlejší účastník odmítl žalobkyni odškodnit nad částku, kterou sám navrhoval k vzájemnému vyrovnání mezi účastníky, tedy nad celkovou částku 2 243 580 Kč. Žalovaný byl tedy ke dni 1. 1. 2024 jednoznačně v prodlení se splněním nároku žalobkyně ve smyslu § 1970 o. z., což je o to překvapující, že většinu žalovaného nároku de fakto již v roce 2023 uznával a soudu tedy není zřejmé, proč alespoň nespornou část nesplnil včas.

31. Lhůta pro zaplacení částky přiznané podle výroku I. byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když ke stanovení jiné než zákonné lhůty v trvání 3 dnů nebyl shledán žádný důvod. Ve výroku I. soud určil jako platební místo „k rukám otce žalobkyně“, neboť žalobkyně je nezletilá a je jí možno plnit výlučně prostřednictvím jejího otce jako zákonného zástupce.

32. Ve zbytku nároku s příslušenstvím byla žaloba ve výroku II. zamítnuta.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu všech odůvodněných nákladů řízení, neboť žalobkyně sice nebyla v řízení zcela úspěšná, nicméně rozhodnutí záviselo s ohledem na znění § 271s zákoníku práce, podle kterého může soud všechny uplatněné nároky sám přiměřeně zvýšit, na úvaze soudu. Povinnost zaplatit náklady řízení byla žalované uložena společně a nerozdílně s vedlejším účastníkem na straně žalované podle § 140 odst. 1 o. s. ř. Celkem byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů ve výši 47 523,96 Kč. Při stanovení tarifní hodnoty pro účely stanovení odměny advokáta podle § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.) bylo přitom postupováno podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, podle kterého se ve věcech peněžité náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví představující zásah do osobnostního práva vychází z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), kdy užití tohoto ustanovení se soudu jeví s ohledem na možné zvýšení všech uplatněných nároků nad původně požadovanou částku jako nejvhodnější. Důvodně vynaložené náklady žalobkyně sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 a.t. a. t. z tarifní hodnoty ve výši 150 000 Kč (tedy za 3 nároky, u nichž je tarifní hodnotou částka 50 000 Kč), sestávající z částky 7 100 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, 2x účast u jednání soudu, podání ve věci samé ze dne [datum]) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., celkem 1 500 Kč. Dále má žalobkyně nárok na náhradu hotových výdajů svého zástupce, a to cestovného k oběma jednáním soudu ve výši 676 Kč (dle předložených jízdenek) a náhradu za ztrátu času strávenou cestou k soudu za celkem 16 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 a. t. ve výši 1 600 Kč. Z toho dále žalobkyni náleží podle § 140 odst. 2 o.s.ř. také náhrada za daň z přidané hodnoty, kterou je povinen odvést její zástupce z odměny a náhrad, ve výši 21 % z částky 39 276 Kč, tedy částka 8 247,96 Kč. Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když ke stanovení jiné než zákonné lhůty v trvání 3 dnů nebyl shledán žádný důvod.

Poučení