18 C 3/2024 - 127

Rubrum

Okresní soud v Příbrami rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Chalupské a přísedících [Anonymizováno] a [Anonymizováno] ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] [Anonymizováno] o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru takto:

Výrok

I. Žaloba na určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnankyně ze dne 9. 5. 2024 je neplatné, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení 26 318 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

[Anonymizovaný odstavec]

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Žalobkyně je [Anonymizováno] [Anonymizováno], v níž žalovaná je [Anonymizováno] [Anonymizováno] se [Anonymizováno] [Anonymizováno] o [Anonymizováno]%, její [Anonymizováno], pan [jméno FO], [Anonymizováno] [Anonymizováno] s [Anonymizováno] [Anonymizováno]%. V prosinci 2023 se mezi oběma [Anonymizováno] vyhrotil delší dobu trvající spor ohledně vedení společnosti, kdy v druhé polovině měsíce žalobkyně zastoupená [Anonymizováno] žalované bez jakéhokoli předchozího varování a zdůvodnění odebrala žalované pomůcky a nástroje potřebné k výkonu její pracovní náplně včetně služebního vozidla, jakož i přístupy do softwarů potřebných k plnění práce. Žalované zůstalo její telefonní číslo, resp. [jméno FO] [Anonymizováno], z něhož komunikovala pracovní záležitosti. Tím žalobkyně založila překážky v práci na straně zaměstnavatele, pro které nemohla konat ujednaný druh práce v požadovaném rozsahu, a to počínaje [datum]. I přesto však žalovaná neustala alespoň v těch činnostech, které byla schopna vykonávat, tedy vyřizování [Anonymizováno] [Anonymizováno] se zákazníky a ostatními zaměstnanci, písemná komunikace s nimi přes [Anonymizováno]. [jméno FO] posléze jednaly o možnostech ukončení pracovního poměru. Žalobkyně navrhla ukončení dohodou, shodu nakonec však nenašly. Okamžité zrušení pracovního poměru žalovaná podala dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, neboť jí zaměstnavatel nevyplatil (ani částečně) náhradu mzdy za měsíc leden 2024, jejíž období splatnosti uplynulo 29. 2. 2024, přičemž též uplynula lhůta 15 dnů po splatnosti, a náhradu mzdy za únor 2024, jejíž období splatnosti uplynulo dne 31. 3. 2024, kdy i zde uplynula lhůta 15 dnů po splatnosti. Žalovaná poukázala na rozpory na výplatních páskách a tvrzení žalobkyně, kdy žalovaná měla údajně od 11. 12. 2023 čerpat dovolenou. V dotčené dny však žalovaná žádnou dovolenou nečerpala, žádná jí nařízena nebyla. Přehled nepřítomnosti žalované na pracovišti obsahuje nepřesnosti, neboť kupříkladu dne 8. 12. 2023 žalovaná nečerpala dovolenou, nýbrž pracovala z domova. Žalobkyně každopádně znemožnila žalované vykonávat práci tím, že jí odebrala přístup do softwarů potřebných k výkonu práce, posléze i přístup do areálu, ke kamerovému systému pobočky v [Anonymizováno], k pracovnímu emailu, odebrala jí služební vozidlo a tankovací kartu. Žalovaná proto nebyla povinna dostavovat se na pracoviště a nemohla tak neomluveně zameškat směny a dopustit se porušení pracovněprávních povinností. Naopak žalovaná projevila dobrou vůli a z domova vyřizovala telefonáty a přes Whatsapp komunikovala se svými kolegy. Lichá je argumentace žalobkyně, že žalovaná nikdy před doručením svého okamžitého zrušení pracovního poměru nesdělila, že by na straně žalobkyně spatřovala překážky v práci. Pakliže jsou založeny překážky v práci na straně zaměstnavatele, je potřeba aktivity právě na straně zaměstnavatele. Je také zajímavé, že ačkoli žalobkyně tvrdí, že žalovaná neomluveně zameškává směny, doposud nepřistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.

3. Strany učinily nesporným, že dne 18. 12. 2023 byla žalovaná naposledy na pracovišti, od té doby se na pracoviště nedostavila. V období Vánoc 2023, konkrétně v době mezi 19. prosincem a Vánocemi, byl žalované odebrán přístup do kamerového systému, účetního systému [Anonymizováno]. V lednu 2024 byl žalované odebrán přístup do služebního emailu, v únoru 2024 jí byl odebrán přístup k zámkům ve firmě. Dále strany učinily nesporným, že obsahem práce žalované byla komunikace se zákazníky, s dodavateli, vyřizování zakázek a navštěvování zákazníků a dodavatelů, k čemuž žalovaná užívala služební vozidlo.

4. Dále strany učinily nesporným, že mezi stranami byla ještě uzavřena dohoda o provedení práce, na jejímž základě žalovaná pro žalobkyni vykonávala správu e-shopu.

5. K tomu zástupce žalované doplnil, že učinil nesporný tento rozsah práce žalované, není mu však známo, jaký další obsah práce žalované byl stanoven vnitřním předpisem.

6. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo zjištěno, že je obchodní společností s předmětem podnikání, vedle jiného, [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Jednatelem žalobkyně je pan [jméno FO], který je rovněž společníkem s podílem na společnosti 75%, žalovaná je rovněž společnicí, s podílem 25%.

7. Z pracovní smlouvy z 1. 9. 2018 uzavřené mezi stranami bylo zjištěno, že žalovaná byla u žalobkyně zaměstnána na pozici administrativní pracovnice s místem výkonu práce v sídle společnosti na adrese [Anonymizováno] [Anonymizováno], [adresa] a dnem nástupu do práce 1. 9. 2018. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Mzda žalované byla dle smlouvy stanovena mzdovým výměrem. Strany sjednaly 5 denní a rovnoměrně rozvrženou pracovní dobu v rozsahu 40 hodin týdně. Žalovaná se vedle jiného zavázala, že nebude vedle svého zaměstnání v pracovním poměru vykonávat výdělečnou činnost s předmětem činnosti zaměstnavatele bez předchozího písemného souhlasu zaměstnavatele.

8. Z evidence pracovní doby za prosinec 2023 až květen 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje žalované počínaje 18. 12. 2023 neomluvené absence. Předtím, v prosinci 2023, eviduje u žalované čerpání řádné dovolené ve dnech 8. 12. 2023 a dále 13. – 15. 12. 2023.

9. Z Oznámení o způsobené škodě bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k vysvětlení zjištěného schodku [částka], tj. škodě na majetku žalobkyně.

10. Z listiny Okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance z 9. 5. 2024 (pozn. soudu – datum 9. 5. 2025 je zjevně překlepem) bylo zjištěno, že žalovaná oznámila žalobkyni, že dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce okamžitě ruší svůj pracovní poměr, neboť jí ze strany zaměstnavatele nebyla vyplacena mzda za měsíce leden a únor 2024 a uplynula již lhůta 15 dní po uplynutí období splatnosti. V dotčených měsících měla žalovaná nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku, neboť z důvodu překážek na straně zaměstnavatele v souladu s § 208 zákoníku práce, které zaměstnavatel založil 18. 12. 2023, nemohla vykonávat práci, neboť jí zaměstnavatel odebral přístupová oprávnění k IT systémům společnosti, zablokoval přístup do pracovní emailové schránky, zamezil užívání dalších nástrojů nezbytných k výkonu ujednaného druhu práce, to vše bez odůvodnění. Mezi stranami nebylo sporu, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyni doručeno 10. 5. 2024.

11. Z Oznámení zaměstnavatele k okamžitému zrušení pracovního poměru z 24. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a pracovní poměr i nadále trvá.

12. Z emailové komunikace z období ledna – března 2024 bylo zjištěno, že strany prostřednictvím svých právních zástupců komunikovali ohledně trvání a možnosti ukončení pracovního poměru žalované, rovněž pak ohledně prodeje obchodního podílu žalované ve společnosti žalobkyně.

13. Ve vztahu ke komunikaci Whatsapp učnily strany nesporným, že jde o komunikaci z roku 2023 a 2024, přičemž [jméno FO] a [adresa], označený v komunikaci jako „[jméno FO]“ jsou zaměstnanci žalobkyně. Z této komunikace Whatsapp bylo zjištěno, že žalovaná v období od 13. 12. 2023 do dubna 2024 komunikovala zejména se zaměstnanci žalobkyně ohledně zakázek pro žalobkyni. Komunikace se týkala zakázek pro klienty [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO], [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [adresa].

14. Z výplatních lístků bylo zjištěno, že za měsíce leden, únor a březen 2024 nebylo žalované od žalobkyně na mzdě ničeho vyplaceno.

15. Z přehledu nepřítomnosti bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje žalované dovolenou, vedle jiného, ve dnech 8. 12. 2023, 12. 12. 2023 – 15. 12. 2023, od 18. 12. 2023 do 29. 12. 2023 neomluvenou absenci.

16. Z přehledu pracovních úkolů vedených žalovanou bylo zjištěno, že žalovaná si v prosinci 2023 zaevidovala množství práce v rozsahu 48 hodin nad rámec výplatnice, v lednu 2024 v rozsahu 2,75 hodin, v únoru 2024 v rozsahu 7 hodin, v březnu 2024 v rozsahu 0,5 hodin, v dubnu 2024 v rozsahu 2,25 hodin.

17. Z výpisu obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba]. bylo zjištěno, že předmětem činnosti této společnosti jsou výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona, obor činnosti nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí. Jednateli společnosti jsou pan [právnická osoba] a žalovaná. Žalovaná je [Anonymizováno] [Anonymizováno].

18. Z výpisu obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že předmětem činnosti této společnosti jsou, vedle jiného, [Anonymizováno] a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona, [Anonymizováno] za účelem [Anonymizováno]. Jedním z jednatelů společnosti a současně jedním ze [Anonymizováno] je [Anonymizováno] [právnická osoba].

19. Ze zprávy [právnická osoba] z 9. 12. 2024 bylo zjištěno, že ve vztahu k žalované je u této od 1. 9. 2018 evidován zaměstnavatel žalobkyně, od 1. 2. 2024 též [právnická osoba]

20. Soud provedl k důkazu listinu předloženou žalobkyní s obsahem „Pracovní činnosti“ žalované na pracovní pozici administrativní pracovník, z níž však neučinil žádná skutková zjištění. Žalobkyně tvrdila, že přesný obsah práce žalované byl stanoven vnitřním předpisem, kterým má být právě tato listina. Jde však o neoznačenou, nedatovanou a nepodepsanou listinu bez jakéhokoli údaje o jejím vystaviteli, proto z ní v tomto směru nelze učinit jakékoli skutkové zjištění ani v tom směru, že jde o vnitřní předpis žalobkyně.

21. K obsahu práce žalované učinily strany nesporným, že na webových stránkách žalobkyně bylo uvedeno telefonní číslo [tel. číslo] žalovanou jako kontaktní osobu, tedy i jí se ozývali potenciální klienti. Na samém počátku firma žalobkyně sama oslovila potenciální klienty, zejména [Anonymizováno] firmy, ty se jí posléze již s poptávkami ozývaly samy.

22. Podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).

23. Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce, mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

24. Podle § 70 odst. 1 zákoníku práce, dal-li zaměstnanec zaměstnavateli neplatnou výpověď nebo zrušil-li neplatně zaměstnanec pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době a zaměstnavatel oznámil zaměstnanci bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby dále konal svou práci, pracovní poměr trvá i nadále. Nevyhoví-li zaměstnanec výzvě zaměstnavatele, má zaměstnavatel právo na něm požadovat náhradu škody, která mu tím vznikla, ode dne, kdy mu oznámil, že trvá na dalším konání práce. Podle § 72 zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

25. Podle § 72 zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

26. Podle § 38 odst. 1 zákoníku práce, od vzniku pracovního poměru je a) zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem, b) zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

27. Podle § 208 zákoníku práce, nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 a 87).

28. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně splnila podmínku uplatnění žaloby na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru v zákonem stanovené prekluzivní lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyni doručeno 10. 5. 2024, žaloba byla u soudu podána dne 1. 7. 2024, tedy žalobkyně uplatila nárok na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru v zákonem stanovené lhůtě.

29. V řízení bylo sporu o tom, zda ze strany žalobkyně došlo počínaje 18. 12. 2023 ke vzniku překážek na straně zaměstnavatele a zda znemožnila žalované vykonávat práci v rozsahu dle sjednané pracovní smlouvy, tj. porušila svou povinnost dle § 38 zákoníku práce. S tím souvisí sporná otázka nároku žalované na mzdu, resp. náhradu mzdy za případnou dobu trvání překážek na straně zaměstnavatele a tedy otázka oprávněnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalované pro nevyplacení náhrady mzdy za měsíce leden a únor 2024.

30. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k tomuto skutkovému závěru: Žalobkyně je [Anonymizováno] [Anonymizováno], obchodní společností zabývající se prodejem [Anonymizováno] apod. Žalovaná je minoritním společníkem s podílem [Anonymizováno][Anonymizováno], její [Anonymizováno], pan [jméno FO], je [Anonymizováno] a [Anonymizováno] žalobkyně. Žalovaná u žalobkyně pracovala na základě dohody o provedení práce, kdy spravovala [Anonymizováno]-[Anonymizováno] společnosti, dále v pracovním poměru na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2018 na pozici [Anonymizováno] [Anonymizováno], kdy obsah její práce však byl ve skutečnosti širší, neboť přinejmenším měla na starosti komunikaci se zákazníky, s dodavateli, vyřizování zakázek a navštěvování zákazníků a dodavatelů, k čemuž žalovaná užívala služební vozidlo a mobilní telefon. Žalovaná byla rovněž pro zákazníky kontaktní osobou, neboť její telefonní číslo [tel. číslo] jako kontaktní uvedeno na webových stránkách žalobkyně. Žalobkyně předložila k důkazu údajný vnitřní předpis s obsahem práce žalované, z této listiny však soud neučinil relevantní skutková zjištění, neboť z ní nevyplývá, kým a kdy byla vydána, není podepsána, datována. Je zjevné, že skutečný obsah práce žalované pro žalobkyni byl mezi stranami dohodnut konkludentním způsobem, neboť žalobkyně je [Anonymizováno] [Anonymizováno], o čemž svědčí právě to, že obsah práce žalované dalece přesahoval pojem „administrativní pracovnice“. Mezi žalovanou a jednatelem žalobkyně se postupně objevovaly neshody, které vyústily v to, že dne 18. 12. 2023 žalovaná opustila pracoviště. Strany se přitom neshodly, zda tak žalovaná učinila z vlastního impulzu či pokynu ze strany žalobkyně. V následujících dnech mezi 19. prosincem a Vánocemi byl žalované ze strany žalobkyně znemožněn přístup do kamerového systému a účetního systému [Anonymizováno]. V lednu 2024 byl žalované odebrán přístup do služebního emailu, v únoru 2024 jí byl odebrán přístup k zámkům ve firmě. Odebráno jí bylo rovněž služební vozidlo a tankovací karta. Žalovaná po opuštění pracoviště dne 18. 12. 2023 se již fyzicky na pracoviště nedostavila. Za měsíce leden a únor 2024 nebyla žalované vyplacena žádná mzda, resp. náhrada mzdy.

31. Stěžejní a spornou otázkou bylo, zda žalobkyně odebráním shora citovaných přístupů a pomůcek znemožnila žalované konat práci pro žalobkyni ve sjednaném rozsahu a tím vytvořila překážky na straně zaměstnavatele, nebo zda žalovaná tím, že se již fyzicky nedostavila na pracoviště, tj. do místa výkonu práce v sídle společnosti, porušila nedovolenými absencemi své pracovněprávní povinnosti.

32. V pracovněprávních vztazích mají obě strany, zaměstnavatel i zaměstnanec, zákonem stanovená práva a povinnosti. Základní povinností zaměstnavatele, dle shora citovaného § 38 zákoníku práce, je přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy a platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat. Základní povinností zaměstnance je konat dle pokynů zaměstnavatele osobně práci podle pracovní smlouvy. Pakliže zaměstnavatel poruší svou zákonnou povinnost přidělovat zaměstnanci práci ve sjednaném rozsahu, aniž by pro to byly důvody ve smyslu § 207 zákoníku práce, vznikají tak tzv. jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele. Zákon toto porušení základní povinnosti zaměstnavatele sankcionuje povinností platit zaměstnanci náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Tedy neplní-li nebo nemůže-li zaměstnavatel plnit povinnost přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy (nejde-li o prostoj podle § 207 písm. a) zákoníku práce), ačkoli zaměstnanec je schopen a připraven tuto práci konat, jde o jinou překážku v práci bez ohledu na to, zda nemožnost přidělovat práci byla způsobena objektivní skutečností, popřípadě náhodou, která se zaměstnavateli přihodila, nebo zda ji zaměstnavatel sám svým jednáním způsobil (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. prosince 2002, sp. zn. [spisová značka]). Strany v řízení učinily nesporným obsah práce žalované, alespoň v částečném rozsahu. Tímto bylo, vedle jiného, komunikace se zákazníky a dodavateli, vyřizování zakázek, objíždění zákazníků a dodavatelů. K výkonu práce žalovaná využívala firemní software, zejména účetnictví, služební telefon a vozidlo. Je zjevné, že tím, že žalobkyně odebrala žalované jednostranně přístupy, nejdříve do účetnictví, také služební vozidlo, přístup do kamerového systému, později i do společnosti samotné, jí podstatným způsobem znemožnila vykonávat práci v rozsahu, jaký do té doby konala a jaký byl mezi stranami dohodnut. Mezi stranami přitom nedošlo, a ani to nebylo tvrzeno, ke změně pracovní smlouvy. Bez přístupu do softwaru, bez služebního vozidla a později vůbec bez přístupu do sídla společnosti, žalovaná nemohla vyřizovat zakázky, plně komunikovat se zákazníky ani dodavateli. Ostatně sama žalobkyně tvrdila, že přístupy žalované byly odebrány proto, že se obávala konkurenčního jednání ze strany žalované a poškození žalobkyně. Žalované zůstal k dispozici jen služební telefon, resp. [jméno FO] karta. Je zjevné, že žalovaná v důsledku toho nemohla vykonávat práci pro žalobkyni v takovém rozsahu, jaký byl mezi stranami dohodnut a v jakém jej do té doby vykonávala. Žalobkyně tímto postupem porušila svou zákonnou povinnost zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu stanoveném pracovní smlouvou, čímž založila tzv. jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu § 208 zákoníku práce, neboť tak učinila ze svého vlastního volního rozhodnutí, aniž by pro to byly důvody podle § 207 zákoníku práce. Pro vznik překážek v práci na straně zaměstnavatele je přitom rozhodující faktický stav, tedy není rozhodující, zda zaměstnavatel vznik překážek v práci zaměstnanci oznámil či nikoli (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. [spisová značka]).

33. Žalobkyně popírala, že by šlo o překážky na straně zaměstnavatele. Naopak tvrdila, že žalovaná opustila pracoviště sama s tím, že už do práce chodit nebude, v důsledku čehož jí jako zaměstnavatel začal evidovat neomluvené absence a jde tak o překážky v práci na straně zaměstnance. Soud se tedy zabýval i tím, ve smyslu shora citovaného rozhodnutí, zda žalovaná byla po 18. 12. 2023 ochotna a připravena práci pro žalobkyni konat. V řízení v tomto směru bylo prokázáno, a to komunikací Whatsapp se zaměstnanci žalobkyně, že žalovaná i nadále v omezeném rozsahu konala pro žalobkyni práci, když poptávala zboží pro zákazníky a aktivně v tomto směru se zaměstnanci žalobkyně komunikovala, a to za pomoci mobilního telefonu, resp. [jméno FO] karty, která jí zůstala k dispozici. Žalobkyně tvrdila, že skutečným záměrem žalované nebylo konat práci pro žalobkyni, nýbrž získat tyto zákazníky pro konkurenční společnost [právnická osoba], v níž začala působit. Žalobkyně přitom vyjmenovala zákazníky, jejichž poptávka nebyla nikdy realizována. Nutno však podotknout a provedeným dokazováním bylo zjištěno, že v rámci Whatsapp komunikace však žalovaná poptávala zboží i pro celou řadu dalších zákazníků, u nichž žalobkyně netvrdila, že by nebyly realizovány, například Lébl, [jméno FO], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [právnická osoba]. Nelze přehlédnout, že žalobkyně na jednu stranu tvrdila, že žalovaná si ve skutečnosti počínala konkurenčně a snažila se získat zákazníky pro společnost [právnická osoba], jako zaměstnavatel však neučinila nic pro to, aby žalované toto jednání zcela znemožnila. Žalovaná po dobu několika měsíců aktivně jednala s ostatními zaměstnanci žalobkyně, čehož si žalobkyně jako zaměstnavatel musela být vědoma. Pakliže by žalobkyně jakožto zaměstnavatel chtěla žalované zcela znemožnit výkon práce tak, aby zamezila údajnému konkurenčnímu jednání ze strany žalované, zcela jistě by si počínala jako rozumný zaměstnavatel tak, že by přinejmenším ostatní zaměstnance instruovala tak, aby s žalovanou nesdíleli pracovní úkoly. Žalobkyně rovněž tvrdila, že žalovaná počínaje 18. 12. 2023 přestala chodit do zaměstnání a vznikly jí neomluvené absence, současně však jako zaměstnavatel neučinila žádný formální právní krok ve vztahu k ukončení pracovního poměru, jak jí zákoník práce umožňuje. Soud proto shrnuje a má za prokázané, že jakkoli žalovaná dne 18. 12. 2023 opustila fyzicky pracoviště, nerozhodno v daný moment z jakého impulsu, v řízení bylo prokázáno, že v následujících měsících, až do dubna 2024, alespoň v určitém rozsahu práci pro žalobkyni vykonávala, za pomoci služebního mobilního telefonu, resp. [jméno FO] karty, tedy nelze učinit závěr, že by nebyla připravena nebo nebyla ochotna práci pro žalobkyni konat. Naopak žalobkyně sama tvrdila, že přístupy žalované byly odebrány právě proto, že se obávala konkurenčního jednání ze strany žalované. Současně jí však umožnila, resp. neznemožnila, i nadále práci v omezeném rozsahu pro žalobkyni vykonávat. Nelze se tak ztotožnit s tvrzením žalobkyně, že by ze strany žalované šlo o překážky na straně zaměstnance.

34. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná neprojevila žádný zájem se do práce vrátit. K tomu však ani žalovaná nebyla povinna. Soudní praxe v tomto směru setrvale judikuje, že pakliže zaměstnanec nepřestal konat práci pro zaměstnavatele na základě vlastního rozhodnutí, ale z iniciativy zaměstnavatele (zaměstnavatel mu přestal přidělovat práci), může zaměstnavatele vyzvat k plnění jeho povinností, avšak není povinen přidělování práce na zaměstnavateli vyžadovat, ani se zdržovat po dobu, kdy zaměstnavatel neplní své právní povinnosti, na místě zaměstnavatelem určeném (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. [spisová značka]). Z uvedeného vyplývá, že žalovaná jako zaměstnanec byla povinna opět nastoupit do práce až poté, co by k tomu byla ze strany žalobkyně vyzvána (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2007 sp. zn. [spisová značka]). Dobu, po kterou se žalovaná nedostavovala na pracoviště z důvodu překážek z práci na straně zaměstnavatele, tak nelze považovat za neomluvené absence. Tedy není porušením pracovní kázně, jestliže se zaměstnanec, kterému zaměstnavatel nepřiděloval práci podle pracovní smlouvy, nedostavil do zaměstnání a po dobu trvání této překážky na straně zaměstnavatele se na pracovišti nezdržoval (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. [spisová značka]).

35. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná neměla již zájem práci konat i proto, že si našla jiné zaměstnání, kdy z provedeného dokazování bylo zjištěno, že od 1. 2. 2024 je žalovaná zaměstnána u společnosti [právnická osoba] Předně nutno konstatovat, že je svobodnou volbou každého zaměstnance, s kým a za jakých podmínek uzavře pracovní poměr. Současně žádný právní předpis nestanoví, že by každý mohl mít toliko a maximálně jeden pracovní poměr. Tedy samotná skutečnost, že žalovaná započala pracovní poměr u společnosti [právnická osoba], neznamená, že by práci pro žalobkyni vykonávat nemohla. Počínání žalované by bylo lze shledat jako nemorální ve vztahu k žalobkyni, na samotný předmět řízení a právní posouzení však nemůže mít vliv.

36. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalovaná sice dne 18. 12. 2023 opustila pracoviště, ihned poté však žalobkyně znepřístupnila žalované systémy a prostředky, které byly nezbytné pro výkon její práce, čímž v podstatné míře žalované znemožnila vykonávat pro žalobkyni práci v dohodnutém rozsahu. Žalovaná v rámci zachovaných přístupů pokračovala ve výkonu práce pro žalobkyni, přičemž žalobkyně v následujících měsících postupně nadále omezovala žalovanou v možnostech výkonu práce. Žalovaná i přesto pokračovala ve výkonu práce v rámci zachovaných možností, tedy byla připravena a ochotna práci pro žalobkyni vykonávat. Žalobkyně tak porušila svou povinnost přidělovat žalované práci v rozsahu dle sjednané pracovní smlouvy, čímž založila překážky na straně zaměstnavatele. Samotný počátek vzniku překážek lze shledat již v období od 19. 12. 2023, kdy žalované odebrala přístupy do softwaru, účetních systémů, které byly pro výkon práce žalované nezbytné. Tento stav setrval i v měsících leden a únor 2024, kdy žalobkyně dokonce pokračovala v omezování žalované co do přístupu k prostředkům nezbytným k výkonu práce. Jelikož takto žalobkyně založila překážky v práci na straně zaměstnavatele, vznikl žalované nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. Žalovaná však za leden a únor 2024 neobdržela od žalobkyně ničeho, a to ani později. Žalobkyně se tak dostala do prodlení s výplatou náhrady mzdy žalované, kdy splatnost náhrady mzdy za leden 2024 nastala 29. 2. 2024, splatnost náhrady mzdy za únor 2024 nastala 31. 3. 2024. Žalobkyně nevyplatila žalované náhradu mzdy ani poté, tj. do 15 dnů po uplynutí období splatnosti. Žalovaná tak zcela oprávněně využila svého práva dle § 56 odst. 1 písm. b), když okamžitě zrušila svůj pracovní poměr.

37. S ohledem na to, že bylo prokázáno, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalované coby zaměstnance bylo podáno platně a po právu, soud žalobu ve výroku I. zamítl.

38. Závěrem soud poznamenává, že si je vědom skutečnosti, že žalobkyně je rodinná firma, kdy žalovaná je společníkem žalobkyně. V řízení bylo z chování jednatele žalobkyně i žalované zjevné, že ačkoli jde o sourozence, jejich vzájemný vztah je hluboce narušen. Postavení žalované jako jednoho ze společníků je však zcela odlišné od postavení žalované coby zaměstnance. Pakliže byla žalovaná ve společnosti žalobkyně též zaměstnána, plynou z tohoto pracovního poměru odpovídající práva a povinnosti, a to oběma stranám. Soud nehodnotí, nakolik si v tomto případě mohla žalovaná počínat ve vztahu k žalobkyni nemorálně, z hlediska pracovního práva však zákon žalované jako zaměstnankyni poskytuje ochranu a současně žalobkyni jako zaměstnavateli ukládá řadu povinností, včetně základní povinnosti přidělovat zaměstnanci práci. Spory mezi sourozenci ohledně vedení společnosti jsou sice v pohledu existence a fungování obchodní společnosti pochopitelné a nejedná se o výjimečný jev, tyto spory a jejich důsledky však nelze bez dalšího přenášet do roviny pracovněprávních vztahů.

39. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci přiznal žalované, která byla zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 26 318 Kč. Náklady se sestávají z odměny za zastoupení advokátem ve výši 5 x 2 500 Kč (představující převzetí zastoupení, vyjádření ve věci samé z 5. 9. 2024, nahlížení do spisu, účast při jednání soudu dne 30. 10. 2024 přesahující 2 hodiny), dále z odměny zastoupení advokátem ve výši 2,5 x 3 700 Kč (za účast při jednání soudu dne 29. 1. 2025 přesahující 2 hodiny a vyhlášení rozsudku dne 29. 1. 2025 a poloviční výši dle požadavku žalobkyně) podle § 7 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 písm. a), d), f), g), vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“), po 1. 1. 2025 ve výši dle novely provedené zákonem č. 258/2024 Sb., tj. celkem 21 750 Kč, dále z 8x režijního paušálu po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., , a také z DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř., ze součtu shora uvedených částek, tedy DPH 5 072 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 26 318 Kč. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o.s.ř.). Soud nepřiznal žalobkyni nárok na odměnu a náhradu výdajů za úkon porady s klientem, neboť tento úkon nebyl ze strany žalované nikterak prokázán.

Poučení