18 C 302/2024 - 135

Rubrum

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o 3 529 512 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 3 529 512 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 529 512 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 138 000,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 529 512 Kč s úrokem z prodlení s odůvodněním, že žalobce je mimo jiné vlastníkem pozemků v k. ú. [adresa] p. č. [parcelní číslo] – ostatní plocha, ostatní komunikace, a p. č. [parcelní číslo] – ostatní plocha, zeleň. Na těchto pozemcích je vybudována stavba účelové komunikace a parkoviště, dále jsou zde vybudovány chodníky a zbytek ploch pozemků tvoří veřejná zeleň. Jedná se tak ve smyslu § 34 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích, o plochy využívané jako veřejné prostranství. V převažující ploše je toto veřejné prostranství využíváno zejména veřejností navštěvující koupaliště [název], část pozemku je užívána pro příjezd, přístup a parkování návštěvníků přilehlého objektu [název] provozovaného žalobkyní. V řízení vedeném před Okresním soudem v Jihlavě pod sp. zn. 12 C 248/2006 soud uzavřel, že žalobkyně je rovněž vlastníkem účelové komunikace a parkoviště na shora označených pozemcích. Žalobou specifikovaná částka představuje nárok žalobkyně na poskytnutí bezdůvodného obohacení představující finanční náhradu za omezení jejího vlastnického práva užíváním její nemovitosti jako veřejného prostranství, a to za období od [datum] do [datum], když před podáním žaloby žalovaný odmítl nárok žalobkyně dobrovolně uspokojit.

2. Žalobkyně požaduje náhradu za užívání plochy 3 129 m2 jako výměru dotčenou užíváním nemovitosti žalobkyně jako veřejného prostranství, konkrétně poskytnutí náhrady za 60 parkovacích stání o výměře 2,5 x 5 m, t. 750 m2, poskytnutí náhrady za zbývající veřejné prostranství (přístupová komunikace, chodníky, veřejná zeleň) v rozsahu 75 % z celkové plochy 3 172 m2, tj. 2 379 m2, když při stanovení celkové částky je vycházeno ze znaleckého posudku vyhotoveného znalcem [tituly před jménem] [adresa] pro účely řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], a z databází časových řad ARAD, UK5, 5-6, Indexy cen stavebních pozemků – samostatných.

3. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že nárok žalobce neuznává. Je pravdou, že na předmětných pozemcích se nacházejí pozemní komunikace dle zák. č. 13/1997 Sb., a to účelová komunikace a parkoviště, které vlastní žalobkyně, a ostatní plochy s travnatým povrchem. Žalobkyně, resp. jeho právní předchůdce, souhlasil se zřízením účelové komunikace a parkoviště pro účely přístupu a užívání jak pro obchodní centrum [název], tak pro objekt městského koupaliště [název] v [adresa], přičemž k užívání těchto nemovitostí dochází podle § 19 zák. č. 13/1997 Sb. bezplatně. V takovém případě je vyloučeno, aby se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Pokud jde o zeleň, tak předmětné pozemky nejsou územním plánem obce charakterizovány jako veřejná zeleň, jedná se toliko o travní porosty, případně dřeviny, a nenachází se na nich žádné stavby, zařízení nebo terénní úpravy, které by sloužily k trávení volného času či sportovnímu vyžití, tedy se na pozemcích nenachází nic, z čeho by bylo možno usoudit, že jsou určeny k obecnému užívání veřejností. Tyto travnaté plochy na předmětných pozemcích bezprostředně přiléhají k účelové komunikaci a parkovišti, objektivně ve významném rozsahu slouží k užívání společně s obchodním domem [název] ve vlastnictví žalobce, a nesplňují tedy materiální kritérium veřejného prostranství, zejména nenaplňují veřejně prospěšný účel pro neomezený okruh obyvatel obce.

4. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobkyně je vlastníkem pozemků parc. č. [parcelní číslo] – ostatní plocha, ostatní komunikace, a parc. č. [parcelní číslo] – ostatní plocha, zeleň, v k. ú. [adresa], kdy na těchto pozemcích je vybudována stavba účelové komunikace a parkoviště, rovněž ve vlastnictví žalobkyně, a dále se zde nachází zeleň. Žalovaný nijak nesporoval vymezení jednotlivých částí předmětných pozemků, za jejichž údajné užívání jako veřejného prostranství je náhrada za bezdůvodné obohacení po žalovaném požadována; tyto byly blíže vymezeny a navzájem barevně odlišeny na plánku na č. l. 72-73, přičemž plocha parkovacích stání představovala 1 050 m2, plocha účelových komunikací 1 322 m2, plocha ochranných ostrůvků 280 m2 a plocha veřejné zeleně 1 570 m2.

5. Dále nebylo mezi účastníky nijak sporným tvrzení žalobkyně, že původním vlastníkem předmětných pozemků byl po roce 2000 právní předchůdce žalobce [jméno FO], který vlastnictví pozemků převáděl postupně do jím vlastněných společností, naposledy do společnosti žalobkyně. V té době společnost [právnická osoba] (dále jen „[právnická osoba]“), vlastněná výlučně žalovaným, připravovala realizaci výstavby koupaliště všeobecně známého jako [název]. Protože [právnická osoba] nedisponovala pozemky pro příjezd k parkovišti, pro normami předepsané parkovací plochy a další potřebnou infrastrukturu, požádala vlastníka předmětných pozemků o možnost využití těchto pozemků k uvedenému účelu tak, aby byly vůbec splněny stavebními předpisy a normami stanovené podmínky pro realizaci koupaliště. [jméno FO] souběžně budoval vlastní obchodní centrum v dané lokalitě, všeobecně známé jako [název]. Vznikla tak dohoda mezi společností [jméno FO] [právnická osoba], jako investora [název], a [právnická osoba] o společném vybudování mimo jiné komunikací, parkoviště a nezbytných pozemkových úprav, mimo jiné na předmětných pozemcích. Na základě této dohody [jméno FO] souhlasil s vybudováním komunikace parkoviště a potřebnými pozemkovými úpravami na těchto pozemcích jako účastník stavebního řízení pro stavbu [název], která byla povolena stavebním povolením [právnická osoba] v [adresa] z [datum], zahrnující mimo jiné, podle tohoto stavebního povolení parkoviště vč. komunikací, pěší komunikace, terénní a sadové úpravy. Provoz koupaliště, který byl nezbytně podmíněn vybudováním veřejnosti přístupné komunikace a normami stanoveným počtem parkovacích míst vybudovaných na pozemcích právního předchůdce žalobkyně [právnická osoba], byl povolen kolaudačním rozhodnutím Magistrátu města [adresa], stavebním úřadem, ze dne [datum].

6. Shodná skutková tvrzení účastníků vyplývají i z provedených listinných důkazů.

7. Z výpisů z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že jediným společníkem a současně jednatelem žalobkyně je od vzniku společnosti (tj. ode dne [datum]) [jméno FO], nar. [datum], bytem [adresa]. Žalující společnost byla v období od [datum] do [datum] označena obchodní firmou [právnická osoba], současnou obchodní firmu nese od [datum]. [jméno FO] byl v minulosti jediným jednatelem a společníkem obchodní společnosti [právnická osoba], zaniklé vnitrostátní fúzí sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba], IČ [IČO], sídlem [adresa]. Společnost [právnická osoba] se pod změněnou obchodní firmou [právnická osoba] sloučila s žalobkyní, když na nástupnickou společnost žalobkyně přešlo jmění zanikající společnosti [právnická osoba], a to k rozhodnému dni fúze [datum].

8. Z informace o pozemcích parc. č. [parcelní číslo] a parc. č. [parcelní číslo], zapsaných na LV č. [číslo] v katastrálním území [adresa], bylo zjištěno, že jejich vlastníkem je žalobkyně. Situace na pozemku byly zjištěna snímkem katastrální mapy + ortofotem, situačním plánkem a nákresem s vyznačením pozemních komunikací včetně parkoviště, chodníků, a dále veřejné zeleně.

9. Z předložených fotografií (opatřených pomocí Google View) bylo zjištěno, že vedle travních ploch, keřů a dřevin se na plochách označených žalobkyní jako veřejná zeleň nebo veřejná komunikace nacházejí reklamní poutače.

10. Z emailové a listinné komunikace mezi žalovaným a zástupcem žalobkyně, včetně předžalobní výzvy, bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně jménem žalobkyně jednal před podáním žaloby s žalovaným o poskytnutí náhrady za užívání předmětných ploch jako veřejného prostranství, kdy za celkovou plochu veřejného prostranství požadoval poskytnutí náhrady za plochu 60 parkovacích stání o výměře 2,5 x 5 m, tj. 750 m2, a poskytnutí náhrady za zbývající veřejné prostranství – přístupová komunikace, chodníky, veřejná zeleň v rozsahu 75 % z celkové plochy 3 172 m2, tj. 2 379 m2. V přehledné tabulce pak žalobkyně uvedla výši požadovaného nájemného za 1 m2 od roku 2009 do 2024, včetně způsobu indexace. Žalovaný nároky žalobkyně odmítl. Předžalobní upomínkou ze dne 30. 8. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení celkové částky z titulu náhrady za omezení vlastnického práva ve výši 3 529 512 Kč, když předžalobní upomínka byla žalovanému doručena dne 30. 8. 2024.

11. Ze smlouvy o vybudování inženýrských sítí ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] a společností [právnická osoba] [právnická osoba] ve smlouvě prohlásila, že je investorem stavby [název] v lokalitě [adresa] na pozemcích ve smlouvě vymezených, mj. též na pozemku parc. č. [parcelní číslo] a parc. č. [parcelní číslo] v k. ú. [adresa], společnost [právnická osoba] pak prohlásila, že je investorem stavby obchodního objektu situovaného mj. i na přdmětných pozemcích. Smluvní strany se v zájmu hospodárnosti a efektivity dohodly na společném vybudování inženýrských sítí a komunikací včetně parkoviště pro výstavbu obou uvedených objektů. Náklady související s realizací a uvedením do užívání ponese [právnická osoba] ze 60 % a [právnická osoba] ze 40 %. Ve stejném poměru budou účastníky hrazeny náklady spojené s provozem, údržbou a opravami těch částí díla, které zůstanou v jejich společném vlastnictví. Předmětem smlouvy není úprava vlastnických práv k nemovitostem – pozemkům, na kterých budou inženýrské sítě, komunikace, parkoviště a jiné vybudovány. Investorem stavby inženýrských sítí, komunikace a parkoviště je [právnická osoba], která uhradí dodavatelům veškeré náklady na vybudování a provoz díla.

12. Ze zprávy společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že k otázce řešení dopravy v klidu pro [název] – [adresa] v [adresa] společnost uvedla, že počet parkovacích míst dle účelu je pro obchodní objekt 86-38 míst, pro kanceláře 26-16 míst, celkem tedy 112 – 54 míst, a pro koupaliště 71 míst, což je v souladu s navrhovaným záměrem.

13. Z Územního rozhodnutí, vydaného dne [datum] Magistrátem města [adresa], stavebním úřadem, pod č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], bylo zjištěno, že stavební úřad vydal k návrhu navrhovatelů [právnická osoba] a [právnická osoba] rozhodnutí o umístění stavby obchodního objektu, komunikačních ploch a chodníků, přípojek kanalizace (dešťová a splašková), vody, plynu, NN elektřiny, telefonu, veřejného osvětlení, přeložky vodovodu, přeložky rozvodu NN, terénních úprav, sadových úprav na pozemcích m. j. par. č. [parcelní číslo] a parc. č. [parcelní číslo] v katastrálním území [adresa].

14. Ze Stavebního povolení, vydaného Magistrátem města [adresa], stavebním úřadem, dne [datum], pod č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], bylo zjištěno, že se povoluje stavba dvoupodlažního, v části třípodlažního, nepodsklepeného obchodního objektu v prostoru mezi levým břehem řeky [název] a ulicí [adresa] včetně středotlaké plynové přípojky, veřejného osvětlení, reklamních zařízení, kabelových přípojek NN k objektu a reklamním zařízením, přeložky stávajícího vedení NN, zpevněných ploch, komunikací a chodníků, terénních a sadových úprav a staveništního zařízení na pozemcích par. č. [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo] v k. ú. [adresa].

15. Ze Stavebního povolení, vydaného Městským stavebním úřadem v [adresa] dne [datum], pod č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], bylo zjištěno, že se povoluje stavba městského koupaliště „[název]“ v [adresa], v prostoru mezi levým břehem řeky [název] a OD [název] a [název] při ul. [adresa] zahrnující mj. parkoviště včetně komunikací, pěší komunikace a terénní a sadové úpravy. Účastníkem stavebního řízení byl vedle [právnická osoba] mj. [jméno FO], [adresa].

16. Z Kolaudačního rozhodnutí, vydaného dne [datum] Magistrátem města [adresa], stavebním úřadem, pod č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], bylo zjištěno, že stavební úřad podle § 68, 81 odst. 4 a § 82 odst. 1 stavebního zákona povolil užívání stavby městského koupaliště „[název]“ v [adresa], v prostoru mezi levým břehem řeky [název] a OD [název] a [název] při ulici [adresa], zahrnující mj. parkoviště včetně komunikací, pěší komunikace, terénní a sadové úpravy mj. na předmětných pozemcích. Účastníkem řízení byla vedle [právnická osoba] mj. společnost [právnická osoba]

17. Z Kupní smlouvy ze dne [datum], která byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako prodávajícím a statutárním městem [adresa] jako kupujícím, bylo zjištěno, že touto kupní smlouvou prodává prodávající kupujícímu pozemek parc. č. [parcelní číslo] v k. ú. [adresa] včetně stavby parkoviště a stavby komunikace za vzájemně ujednanou kupní cenu 3 804 600 Kč. Pozemek o výměře 2 238 m2 byl oddělen geometrickým plánem č. [číslo] ze dne [datum] z původního pozemku par. č. [parcelní číslo] v k. ú. [adresa] o výměře 7 843 m2.

18. Ze sdělení Magistrátu města [adresa], stavebního úřadu, ze dne [datum] bylo zjištěno, že pozemky par. č. [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v k. ú. [adresa] jsou podle [právnická osoba] [adresa] ve znění jeho změn č. [číslo], [číslo], [číslo][Anonymizováno]a [číslo][Anonymizováno]součástí stabilizovaných ploch občanského vybavení – komerční vybavenost (OK). Mezi přípustné využití těchto ploch občanského vybavení patří např. dopravní a technická infrastruktura a veřejná prostranství a veřejná zeleň.

19. Z připojeného spisu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 12 C 248/2006 bylo zjištěno, že žalobkyně se v tomto řízení po žalovaném [právnická osoba] domáhala zaplacení částky 3 074 380 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tato částka představuje finanční náhradu z titulu omezení vlastnických práv k dotčené části pozemku parc. č. [parcelní číslo] o výměře 6 420 m2 zřízením inženýrských sítí, komunikace a parkoviště v rozsahu 60 %, kdy tento podíl byl stanoven s odkazem na smlouvu o vybudování inženýrských sítí ze dne [datum]. O nároku žalobkyně bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. 12 C 248/2006-423, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka Jihlava, č. j. 72 Co 47/2020-477. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo zjištěno, že při posouzení vlastnických a jiných právních vztahů ke stavbě vzniklé společnou činností více osob je třeba vycházet z obsahu dohody uzavřené mezi těmito osobami. Soud při posouzení této otázky vycházel nejen z listinných důkazů, zejména ze Smlouvy o vybudování inženýrských sítí ze dne [datum] a z Kupní smlouvy ze dne [datum], ale i z výslechu [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], a dovodil předně, shodně jako soud prvního stupně, že parkoviště i účelová komunikace jsou samostatnými stavbami spojenými se zemí pevným základem. Právní předchůdce žalobkyně nakládal se stavbou parkoviště a komunikace na něm jako se svým výlučným vlastnictvím, když jeho záměrem bylo dle dopisu, ve kterém právní předchůdce žalobce žádá jako vlastník účelové komunikace o omezení přístupu účelové komunikace, zpoplatnění části parkovacích míst na pozemku parc. č. [parcelní číslo] v k. ú. [adresa]. Dále odvolací soud uvedl, že „v projednávané věci není žádných pochyb o tom, že žalobce, jakož i jeho právní předchůdce (spojen v osobě téhož jednatele [jméno FO]) souhlasil se zřízením účelové komunikace a parkoviště, resp. parkoviště jako stavebně a provozně vymezené plochy účelové komunikace určené ke stání motorového vozidla; ostatně i pro jeho osobu byla stavba komunikace a parkoviště prováděná současně jak pro účely přístupu k jím plánovanému obchodnímu centru, tak pro účely přístupu k [název], jehož existence předmětnou oblast zlukrativňovala, výhodná, jak se vyjádřil. Za takové situace je třeba stavbu účelové komunikace považovat za veřejně přístupnou, jíž je možno (nezpoplatní-li vlastník jeho užívání tak, jak o to právní předchůdce žalobce podle § 7 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb. žádal návrhem ze dne [datum]) každým užívat bezplatně, jak lze dovodit z ustanovení § 19 odst. 1 téhož zákona.“ Nárok žalobce na finanční náhradu z titulu omezení vlastnických práv k dotčené části pozemku parc. č. [parcelní číslo] zřízením komunikace a parkoviště byl tedy zamítnut, když v otázce omezení vlastnického práva zbudovanými inženýrskými sítěmi (jež nejsou nicméně předmětem tohoto řízení) zaujal soud jiný právní názor. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. 22 Cdo 201/2021-505, odmítnuto s odůvodněním, že soudy nižších stupňů správně vycházely ze smlouvy o vybudování inženýrských sítí ze dne [datum] a z faktického nakládání žalobkyně s pozemkem i parkovištěm a komunikací jako s výlučným vlastnictvím, když s přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 1911/2000 je odůvodněn závěr, že zřídí-li vlastník pozemku účelovou komunikaci anebo souhlasí-li, byť i konkludentně s jejím zřízením (aniž by šlo o komunikaci v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu), stává se tato komunikace veřejně přístupnou a vztahuje se na ni nadále obecné užívání pozemní komunikace. Soukromá práva vlastníka jsou v tomto případě omezena veřejnoprávním institutem obecného užívání pozemní komunikace. Žalovaná tedy mohla, stejně jako jiné osoby, pozemní komunikaci a parkoviště užívat na základě obecného užívání v souladu se zákonem o pozemních komunikacích.

20. Z obsahu výpovědi jednatele žalobkyně [jméno FO], jako účastníka řízení, zachyceného v protokolu o jednání konaného Krajským soudem v Brně – pobočka v Jihlavě dne [datum], bylo zjištěno, že výstavba [název] byla pro něho výhodná, neboť předmětnou oblast zlukrativňovala z důvodu zvýšené návštěvnosti. Bylo pro něho výhodné budovat sítě i parkoviště společně. Vystavit [název] měl za úkol [tituly před jménem] [jméno FO], pozemek přímo pro [název] koupilo město od pana [jméno FO], dodnes ho takto vlastní. Spolu jednali hlavně o tom, aby mohlo být i obchodní centrum i [název], resp. příjezd k němu, a aby se vešel [jméno FO] se svým obchodním centrem. [jméno FO] mě zájem na tom, aby [název] stál. Město začalo couvat, že ho stavět nebude, dokud se nedohodnou. Přistoupil tedy na smlouvu. Poté [právnická osoba] našla řešení pro oba subjekty, tak od ní pan [jméno FO] odstoupil, požadoval společnou výstavbu a uzavření smlouvy o společném budování. Smlouvu o vybudování inženýrských sítí připravovalo město. Po blokaci parkoviště [jméno FO] chtěli mít parkování zajištěno pro tři autobusy – pro děti, co šly do [název] a chtěly mít příjezd zajištěn. Proto jim to prodal i s jeho 40 % investic. Jeho představa byla taková, že na parkovišti budou buď parkovací hodiny nebo hlídač v budce a 60 % stržených z parkovného odevzdají žalovanému a 40 % si nechá firma. Právníky mu bylo řečeno, že vlastník pozemku je i vlastník stavby na ní a žalovaný mu říkal, že se necítí být vlastníkem stavby. V té době mluvčí žalovaného říkal, že parkoviště je veřejně užívané, tak se za něj nemusí nic platit. Kdyby hned na začátku se s žalovaným dohodl na nějaké částce, mohlo to být vyřešeno, a ne se pořád soudit. Od smlouvy budoucí o zřízení věcného břemene odstoupily obě strany. Stavbu parkoviště prováděla na základě smlouvy o dílo firma [právnická osoba], se kterou tuto smlouvu uzavřela firma [právnická osoba]. Faktury od firmy [právnická osoba] firma [jméno FO] přefakturovávala co do 60% fakturované částky žalovanému + 5 % DPH jako investici a zbývajících 40 % zařazovali do firmy [jméno FO].

21. Z obsahu výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] (tehdejšího statutárního zástupce [právnická osoba]) jako účastníka řízení, zachyceného v protokolu o jednání konaného Krajským soudem v Brně – pobočka v Jihlavě dne [datum], bylo zjištěno, že pokud byl tázán, zda mu jako jednateli, tedy osobě odpovědné za toky statisícových částek stačilo, že budou investovat do něčeho, co je bez garance věcným břemenem či podobně, o obhájení takových investic, uvedl, že jednal s městem o tomto principu podílení se na financování a bral to tak, že si tím kupují právo odpovídající věcnému břemeni. Příspěvek na spolufinancování sloužil k tomu, aby bylo možno stavbu zkolaudovat. Stavební úřad by kolaudační rozhodnutí nevydal, pokud by neměli zajištěné parkoviště k [název] nebo sítě.

22. Z obsahu výpovědi svědka [jméno FO], zachycené v protokolu o jednání konaného Okresním soudem v Jihlavě dne [datum], bylo zjištěno, že výstavbu [název] mělo financovat město [adresa] a na společném jednání svědek s [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] řešili, jakým způsobem se dostanou návštěvníci do [název], když pozemky před [název] byly ve vlastnictví pana [jméno FO]. Vlastně se jednalo o tom, jakým způsobem bude příjezd a parkování návštěvníků [název] přes tyto pozemky. V té době již pan [jméno FO] začal budovat svoje obchodní centrum. Bylo dohodnuto, že stavebníkem příjezdové komunikace a parkoviště bude pan [jméno FO] a žalovaný přispěje na výstavbu příjezdové komunikace a parkoviště, a také byla dohoda, že žalovaný bude později přispívat panu [jméno FO] na údržbu parkoviště a příjezdové komunikace. Stavebníkem parkoviště a příjezdové komunikace byla firma [právnická osoba], žalovaný na výstavbě parkoviště a účelové komunikace neměl žádný podíl.

23. Výslechy [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a svědka [jméno FO] již soud v tomto řízení neopakoval z toho důvodu, že v části, jaká je pro soud v tomto řízení podstatná, byly tyto výpovědi v souladu i s jinými ve věci provedenými důkazy. Uvedené osoby v řízení sp. zn. 12 C 248/2006 kromě toho vypovídaly podrobně a komplexně ke všem okolnostem, za kterých došlo k realizaci výstavby [název], OC [název] a přilehlých komunikací, parkoviště i zeleně; vyjadřovaly se tak i k otázkám, které jsou podstatné pro toto řízení. Kromě toho od událostí, které tyto osoby popisovaly, již uběhlo více než 25 let, lze tedy důvodně předpokládat, že validita nové výpovědi těchto osob by byla plynutím času negativně ovlivněna. Opětovné předvolání a výslech těchto osob by nejen prodloužilo délku řízení, ale vyžádalo by si vynaložení dalších nákladů.

24. Shora uvedenými důkazy byl podle názoru soudu dostatečně zjištěn skutkový stav tak, aby bylo možno rozhodnout. Další navržené důkazy tak již neprováděl, neboť je považoval za nadbytečné.

25. Soud důkazy hodnotil jednotlivě a ve vzájemné souvislosti.

26. Na základě provedeného dokazování, s přihlédnutím ke shodným skutkovým tvrzením účastníkům, má soud za zjištěný následující skutkový stav věci.

27. Žalobkyně je vlastníkem pozemků parc. č. [parcelní číslo] – ostatní plocha, ostatní komunikace, a parc. č. [parcelní číslo] – ostatní plocha, zeleň, v k. ú. [adresa], kdy na těchto pozemcích je vybudována stavba účelové komunikace a parkoviště, rovněž ve vlastnictví žalobkyně, a dále se zde nachází zeleň. Původním vlastníkem předmětných pozemků byl po roce 2000 právní předchůdce žalobce [jméno FO], který vlastnictví pozemků převáděl postupně do jím vlastněných společností, naposledy do společnosti žalobkyně. Společnost [právnická osoba] vlastněná výlučně žalovaným, připravovala realizaci výstavby koupaliště všeobecně známého jako [název]. Protože [právnická osoba] nedisponovala pozemky pro příjezd k parkovišti, pro normami předepsané parkovací plochy a další potřebnou infrastrukturu, požádala vlastníka předmětných pozemků o možnost využití těchto pozemků k uvedenému účelu tak, aby byly vůbec splněny stavebními předpisy a normami stanovené podmínky pro realizaci koupaliště. [jméno FO] souběžně budoval vlastní obchodní centrum v dané lokalitě, všeobecně známé jako [název]. Vznikla tak dohoda mezi společností [jméno FO] [právnická osoba], jako investora OC [název], a [právnická osoba] o společném vybudování mimo jiné komunikací, parkoviště a nezbytných pozemkových úprav, mimo jiné na předmětných pozemcích. Na základě této dohody [jméno FO] souhlasil s vybudováním komunikací a parkoviště a s potřebnými pozemkovými úpravami na těchto pozemcích jako účastník stavebního řízení pro stavbu [název], která byla podmínkou pro udělení stavebního povolení a následně kolaudačního rozhodnutí týkajících se stavby městského koupaliště. Stavba [název] byla pro [jméno FO] výhodná, neboť zatraktivňovala lokalitu, kde bylo postaveno i jeho [Anonymizováno]. Smlouvou o vybudování inženýrských sítí ze dne [datum] se společnost [právnická osoba] zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobce 60 % veškerých nákladů na vybudování mj. komunikací včetně parkoviště nezbytných pro výstavbu [název] i [název] v závislosti na úhradách za jednotlivé dodávky díla na základě faktur vystavených právním předchůdcem žalobce. Jednatel žalobkyně [jméno FO] při svém výslechu provedeném v řízení sp. zn. 12 C 248/2006 potvrdil, že faktury, které [právnická osoba] vystavil, byly proplaceny. Jeho původní představa byla taková, že se parkoviště zpoplatní, 60 % vybrané částky by se vyplatilo [právnická osoba] a 40 % žalobkyni; bylo mu ale řečeno, že parkoviště je veřejně užívané a to bezplatně. Svědek [jméno FO] uvedl, že bylo dohodnuto, že [právnická osoba] bude později přispívat panu [jméno FO] na údržbu parkoviště a příjezdové komunikace.

28. Podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné jen ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

29. Podle § 34 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích, jsou veřejným prostranstvím všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení.

30. Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

31. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi (naposledy např. rozsudek ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 254/2025) setrvává na závěru, podle něhož není-li v občanskoprávní rovině (např. smlouvou) upraveno obecné užívání veřejného prostranství, zahrnujícího i jen zčásti pozemky vlastnicky náležející třetí osobě, má to za následek vznik bezdůvodného obohacení na straně obce protiprávním užitím cizí hodnoty (§ 2991 o. z.). I když existuje právní důvod užívání veřejného prostranství, nejde o titul, podle kterého by obci vzniklo oprávnění, aby takový prospěch na úkor třetí osoby (strpění užívání jejího majetku) získávala bezplatně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 3483/2020, jakož i judikaturu v něm citovanou). Institut veřejného prostranství je jedním z druhů veřejnoprávního omezení vlastnického práva, které vzniká ex lege naplněním zákonných znaků mimo jiné podle ustanovení § 14b zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, či podle ustanovení § 34 zákona č. 128/2000 Sb. Aby bylo možno učinit závěr, že určitý prostor (pozemek či jeho část) je ex lege veřejným prostranstvím, je nutné naplnit veškeré jeho znaky (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 1472/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 2442/2021.

32. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu veřejné prostranství tedy vzniká souhrnným naplněním jeho znaků. Prvním je existence určitého prostoru (pozemku či jeho části), který je přístupný každému bez omezení. Druhým znakem, jejž lze dovodit z demonstrativního výčtu typů prostor, které jsou veřejným prostranstvím, je existence určitého veřejně prospěšného účelu, k němuž veřejné prostranství slouží. Jde především o účel dopravní (ulice, chodníky, cesty), účel hospodářský a sociální (náměstí, tržiště) či účel rekreační (veřejná zeleň, parky). Ze současné judikatury dovolacího soudu je zřejmé, že ke vzniku veřejného prostranství je zapotřebí splnit rovněž podmínku souhlasu s tímto veřejným užíváním vlastníkem pozemku, a to buď výslovně, či konkludentně. Obecné užívání nemůže být vyloučeno jednostranným úkonem vlastníka, jenž takový souhlas udělil, ani jeho právními nástupci; vlastník i jeho právní nástupci jsou vysloveným souhlasem vázáni (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 1884/2022, či již citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2442/2021). Za veřejné prostranství však nelze pokládat každý pozemek, který veřejnost užívá s ohledem na nepřítomnost technických překážek přístupu na něj. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vyžaduje k naplnění pojmových znaků veřejného prostranství též materiální kritérium spočívající v určenosti dotčeného pozemku k uspokojování potřeb občanů obce, potažmo existenci funkčního významu daného prostranství pro sídelní celek. Pozemek, který je veřejností užíván toliko živelně, jejž obec nedestinuje k plnění veřejných účelů a ve vztahu k němuž zůstává vlastníku zachována plná možnost vyloučit třetí osoby z jeho užívání, lze jen stěží kvalifikovat jako veřejné prostranství ve smyslu ustanovení § 34 zákona č. 128/2000 Sb. (či § 14b zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze), pročež jeho užívání neohraničenou veřejností nedává vzejít bezdůvodnému obohacení na straně obce (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 4208/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 3847/2018). V případě pozemku v obci, jenž sice je přístupný každému, neboť jeho vlastník neusiluje o zamezení vstupu třetích osob na něj, avšak neslouží k uspokojování obecných potřeb, a jehož vlastníku je ponechána na úvaze volba způsobu jeho využití, aniž by bylo trváno na užívání pozemku jako veřejného prostranství, lze totiž jen stěží dovozovat, že obec na úkor vlastníka realizuje užívací oprávnění k danému pozemku formou jeho účelového určení jako veřejného prostranství. V tomto směru je možno říci, že ztotožnění veřejného prostranství s pozemkem v obci, jehož přístupnost veřejnosti je dána pouze tím, že jeho vlastník nebrání procházejícím ve vstupu na pozemek, by odporovalo zmiňovanému ustanovení vyjadřujícímu význam určenosti pozemku pro potřeby občanů obce i logice věci, jež si žádá, aby přístupný každému bez omezení byl pozemek, u nějž je to významné z hlediska zajištění života v obci, a nikoliv, aby jakýkoliv volně přístupný pozemek byl pokládán za důležitý pro život v obci, a jako takový bez dalšího zařazen do kategorie veřejného prostranství (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 1498/2014).

33. Předurčení pozemku k plnění úlohy veřejného prostranství může vyplývat i z územního plánu obce. Sám obsah územně plánovací dokumentace však nebude vždy pro vyhodnocení, zda daný pozemek představuje veřejné prostranství, postačující, jelikož územní plán bývá často konstruován na vyšší úrovni abstrakce, a s jeho obsahem tudíž mohou být v konkrétním případě slučitelné jak způsoby využití pozemku, které zakládají bezdůvodné obohacení obce, tak ty, při nichž obci majetkový prospěch nevzniká. Především v podobných situacích je proto zapotřebí zkoumat rovněž faktický charakter dotčeného pozemku (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 3483/2020, nebo přiměřeně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 3158/2009). Není proto bez dalšího rozhodující, zda třeba i žalovaná obec prostřednictvím některého svého orgánu přisvědčuje tomu, že určitý prostor v jejím katastru zákonné atributy veřejného prostranství splňuje.

34. Pozemek, který se nachází v soukromém vlastnictví, se stává veřejně přístupnou komunikací tehdy, jsou-li splněny dva předpoklady – jednak, že byl k obecnému užívání věnován, a dále, že toto užívání slouží k trvalému uspokojení nutné komunikační potřeby. K věnování obecnému užívání může dojít buď vlastníkem výslovně projeveným souhlasem, nebo konkludentním strpěním (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 2191/2002, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. 5 As 27/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 1911/2014). Pro vznik nároku na bezesmluvní užívání veřejné účelové komunikace je rozhodné, zda vlastník pozemku s takovým účelem jeho užívání souhlasí; takový souhlas znamenající dobrovolné (nevnucené) omezení vlastnického práva zavazuje i právního nástupce s tím důsledkem, že s takovým omezením vlastnického práva ve prospěch možnosti veřejnosti účelovou komunikaci užívat není spojen vznik nároku na náhradu za bezdůvodné obohacení.

35. Pokud jde o posouzení otázky komunikací a parkoviště (včetně ochranných ostrůvků, které tvoří rozhraní mezi vlastním parkovacím stáním a okolní komunikací, a jsou tak součástí komunikace), tak zde soud dospěl předně k závěru, že se jedná o veřejně přístupnou komunikaci jako součást veřejného prostranství ve smyslu § 34 odst. 1 zák. č. 128/2000 Sb. V územním plánu města [adresa] je mezi přípustné užívání pozemků, na kterém je tato komunikace umístěna, zahrnuto „dopravní a technická infrastruktura, veřejné prostranství a veřejná zeleň“. Pokud jde o faktické užívání, jsou tyto pozemky od počátku výstavby městského koupaliště, představující významnou součást infrastruktury města [adresa], zamýšleny pro výstavbu parkoviště určeného zejména pro návštěvníky [název], tedy k uspokojování potřeb občanů obce. Účel parkoviště, včetně přilehlých komunikací, je pochopitelně dopravní, neboť městské koupaliště, které se v tomto případě nachází mimo centrum města [adresa] (tedy v katastrálním území [adresa]), by bez parkoviště bylo jen obtížně přístupné jak pro samotné občany obce, tak i pro širokou veřejnost. Stavba komunikací včetně parkoviště bezprostředně navazovala na výstavbu [název], a byla podmínkou pro udělení stavebního povolení i následného kolaudačního rozhodnutí; tvořila s ním tedy společný funkční celek. Původní záměr vlastníka komunikace a pozemků pod ní pana [jméno FO] byl sice takový, že parkoviště bude pro návštěvníky zpoplatněno, nicméně jeho představa se nijak nepromítla do jakéhokoli platného smluvního ujednání s žalovaným, naopak mu bylo sděleno, že obec počítá s využitím komunikací včetně parkoviště pro návštěvníky bez zpoplatnění, tedy jako veřejného prostranství. Po tomto negativním stanovisku jednatel právního předchůdce žalobce neučinil již žádné právní kroky bezprostředně směřující ke zpoplatnění parkoviště, případně jinému omezení pro občany obce, akceptoval tak vnik veřejného prostranství. Od počátku je tak parkoviště a komunikace fakticky veřejně přístupná. Z jednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a [právnická osoba], případně zástupci města [adresa], nelze učinit jiný závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně musela počítat s tím, že po odmítnutí její výzvy ke zpoplatnění parkoviště bude toto užíváno včetně přilehlých komunikací jako veřejné prostranství a musela s tím pro tento případ být srozuměna – lze tedy dovozovat její konkludentní souhlas s omezením jejího vlastnického práva věnováním pozemků obecnému užívání. Tento souhlas je závazný i pro právní nástupce a nelze ho později účinně odvolat. Soud tedy uzavírá, že žalobkyni vůči žalované obci právo na náhradu za užívání stavby veřejné komunikace včetně parkoviště nevzniklo.

36. V případě části předmětných pozemků, na kterých se nachází zeleň, bylo zjištěno, že využití těchto pozemků jako veřejné zeleně a veřejného prostranství je připuštěno v územním plánu města [adresa]. Zeleň vznikla současně s výstavbou pozemní komunikace a parkoviště, když stavební povolení a kolaudační rozhodnutí pro stavbu [název], včetně pozemních komunikací zahrnuje mj. „terénní a sadové úpravy“ pozemků parc. č. [parcelní číslo] a parc. č. [parcelní číslo] v k. ú. [adresa]. Na předmětných pozemcích se zeleň v podobě travních ploch a keřů skutečně nachází, jak vyplývá z předložených fotografií. Soud má za to, že charakter zeleně v tomto případě s ohledem na způsob zřízení nelze posuzovat samostatně, ale opět jako společný funkční celek s městským koupalištěm a pozemní komunikací před ním; zeleň zde plní především funkci estetickou, popřípadě relaxační. Na tomto závěru nic nemění ani zřízení několika reklamních poutačů žalobkyní na předmětných pozemcích, které ostatně užívání zeleně veřejností nijak nebrání. Soud má tedy za to, že jsou naplněny veškeré zákonné podmínky pro to, aby šlo o veřejnou zeleň jako součást veřejného prostranství, která je přístupná veřejnosti bez omezení. Současně s tímto závěrem však lze dovodit, že tato veřejná zeleň sleduje osud shora uvedených veřejných komunikací včetně parkoviště, tedy že byla stejným způsobem jako ony věnovány právní předchůdkyní žalobkyně bezplatně konkludentním způsobem do veřejného užívání; ani v tomto případě tedy žalobkyni právo na bezdůvodné obohacení nenáleží.

37. Kromě toho soud nemohl přehlédnout, že na výstavbu komunikací včetně parkoviště, včetně zeleně, kterou jako zhotovitel realizovala právní předchůdkyně žalobkyně na pozemcích ve svém vlastnictví, [právnická osoba] přispěly na základě smluvního ujednání částkou představující 60 % takto vzniklých nákladů, aniž by jim vzniklo vlastnické nebo jiné právo k takto vzniklé stavbě (od smlouvy o zřízení práva odpovídající věcnému břemenu obě strany odstoupily). Nikdo z účastníků (sni [právnická osoba] v řízení sp. zn. 12 C 248/2006) přitom příslušné ujednání ve Smlouvě o vybudování inženýrských sítí nezpochybňoval, a tedy [právnická osoba] po žalobci či jeho právním předchůdci nedomáhaly vydání bezdůvodného obohacení takto vynaložených nákladů. Takové ujednání je třeba považovat za platné, neboť obě strany se jím cítí zavázány a nepříčí se žádnému předchozímu jejich ujednání nebo zákonu. Pokud jde o účel uvedeného ujednání, vyjádřili se k němu [tituly před jménem] [jméno FO] a svědek [jméno FO]. Oba se shodli na tom, že [právnická osoba] bylo známo, že komunikace a parkoviště se budou nacházet na pozemcích (tehdy) ve vlastnictví [jméno FO]. Nicméně i přesto bylo na těchto pozemcích za souhlasu (či dokonce spolupráce) vlastníka vybudována tato stavba, sloužící k zajištění přístupu a příjezdu k [název]; bez této pozemní komunikace by nebylo možno [název] vůbec realizovat. Za tímto účelem tedy [právnická osoba] (vlastněné městem [adresa]) na výstavbu komunikace přispělo 60 % celkových nákladů. [tituly před jménem] [jméno FO] potvrdil, že [právnická osoba] byly ochotny na tuto smlouvu přistoupit proto, že potřebovaly zajištění parkování pro [název]. S přihlédnutím k takto vymezenému účelu předmětné části Smlouvy o vybudování inženýrských sítí činí soud závěr, že [právnická osoba], potažmo město [adresa], uhradily tyto náklady pro účely veřejného parkování u městského koupaliště, lze tedy dovodit, že uhrazená částka, byť to není ve smlouvě výslovně uvedeno, podle účelu příslušného ujednání představovala náhradu za omezení vlastnického práva právního předchůdce žalobce. Ke vzniku veřejného prostranství tak nedošlo bezplatně, ale za úhradu.

38. Pokud zástupce žalovaného odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] ve věci sp. zn. 28 Cdo 699/2019, tak zde posuzovaná věc a věc, kterou nyní projednává soud, se významně skutkově odlišují, když soud své závěry shora dostatečně vysvětlil.

39. Z uvedených důvodů soud tedy žalobu v plném rozsahu zamítl.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 138 000,50 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 529 512 Kč sestávající z částky 22 420 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, 2x vyjádření ve věci samé, 2x účast na jednání) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 za úkony učiněné do 31. 12. 2024, a tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 za úkony učiněné po datu 1. 1. 2025. Podle § 137 odst. 1 a odst. 3 písm. a) o.s.ř. náleží žalovanému též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 21 % z částky 114 350 Kč v částce 24 013,50 Kč. Lhůta pro zaplacení přiznané náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro stanovení jiné než zákonné lhůty nebyl shledán žádný důvod.

Poučení