18 C 38/2014

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Renatou Palátovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 1.645 096 679 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 1 645 096 679 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 24. 4. 2014 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 23. 5. 2014 domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 1 645 096 679 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Tvrdila, že je spořitelním družstvem ve smyslu zákona č. 87/1995 Sb. Dne 15. 5. 2013 jí bylo zasláno oznámení o zahájení správního řízení, jímž bylo zahájeno správní řízení pro údajné podezření, že žalobkyně (i) poskytovala na základě úvěrových smluv peněžní prostředky, které byly řadou transakcí prostřednictvím dalších subjektů převedeny na účet účastníka řízení za účelem splacení dalších členských vkladů nebo na účty jeho členů, kteří tyto peněžní prostředky užili ke splacení dalších členských vkladů a mohla tak porušit pravidla pro nabývání, financování a posuzování aktiv ve smyslu ustanovení §11 odst. 2 písm. b) a c) ZSÚD ve spojení s ustanovením § 11 odst. 3 téhož zákona provedených ustanovením § 193 odst. 3 vyhlášky 123/2007 Sb.; a (ii) nakupovala směnky emitované [právnická osoba] [anonymizována tři slova], se sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova], a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a to samostatně a prostřednictvím společností s ručením omezeným, kterým za tímto účelem poskytnula peněžní prostředky na základě úvěrových smluv, a mohla tak porušit zákaz obchodovat na vlastní účet s cennými papíry jinými než přijatými k obchodování na evropském regulovaném trhu podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. e) ZSÚD a zároveň také mohla porušovat limit úvěrové angažovanosti vůči uvedeným emitentům směnek ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 ZSÚD ve spojení s ustanovením § 11 odst. 3 ZSÚD provedené ustanovením § 181 vyhlášky 123/2007 Sb. Téhož dne bylo vydáno předběžné opatření, jímž bylo žalobkyni uloženo, aby se počínaje dnem doručení tohoto rozhodnutí o předběžném opatření zdržela (i) uzavírání nových smluv o úvěru, včetně provádění jejich změn, uzavírání dodatků nebo doplňujících dohod k stávajícím smlouvám o úvěru, jiných než směřujících k okamžitému nebo urychlenému splácení již poskytnutých úvěrů a s výjimkou případných nucených restrukturalizací, kterými prokazatelně dojde ke zvýšení pravděpodobnosti úplného a včasného splacení pohledávky vůči příslušnému dlužníkovi; (ii) konání nebo nekonání, jehož důsledkem by byla automatická obnova povinnosti poskytnout úvěr, povinnost poskytnout další tranši úvěru nebo prodloužení splatnosti již poskytnutého úvěru; (iii) přijímání vkladů od svých členů; (iv) přijímání základních členských vkladů a dalších členských vkladů, vyplacení vypořádacího podílu při snížení dalšího členského vkladu nebo vydání souhlasu s dohodou o převodu členských práv; (v ) jakéhokoli jednání spočívajícího v pořizování (nákupu) aktiv s přiřazenou rizikovou váhou větší než 0 % (riziková váha 0 %) ve smyslu přílohy č. 4 vyhlášky č. 123/2007 Sb., s výjimkou aktiv nutných k zajištění běžného provozu a s výjimkou ukládání vkladů v bankách ve smyslu § 1 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. a bankách se sídlem v členských státech Evropské unie; a (vi) zcizování aktiv či jejich zatěžování právy třetích osob. Žalobkyně podala proti předběžnému opatření rozklad, tento však byl zamítnut a předběžné opatření potvrzeno rozhodnutím ze dne 22. 8. 2013. V rámci podání ze dne 13. 6. 2013 žalobkyně předložila žalované zápis zjednání členské schůze konané dne 5. 6. 2013, v rámci jejíhož zasedání bylo rozhodnuto o rozdělení zisku po zdanění za rok 2012, které mělo podstatný vliv na kapitálovou přiměřenost žalobkyně. Dne 29. 11. 2013 žalobkyně podala podnět k provedení přezkumného řízení ve věci předběžného opatření a rozhodnutí o rozkladu, nebyly však shledány důvody k zahájení přezkumného řízení. Žalobkyně mimo to opakovaně žádala o odstranění nečinnosti žalované a o zrušení rozhodnutí o předběžném opatření. Žádosti žalobkyně však nebyly vyřízeny a dne 7. 4. 2014 jí bylo doručeno rozhodnutí ze dne 4. 4. 2014 o odnětí povolení působit jako družstevní záložna a dále uložení omezení podle ust. § 28 odst. 1 písm. b) ZSÚD. Předběžné opatření tak trvalo 327 dnů. Žalobkyně shledává nesprávný úřední postup v nezrušení předběžného opatření nejpozději 13. 6. 2013 či nezměnění jeho rozsahu. Dle § 61 odst. 3 platí, že správní orgán předběžné opatření zruší rozhodnutím bezodkladně poté, co pomine důvod, pro který bylo nařízeno. Žalovaná si musela být prokazatelně nejpozději dne 13. 6. 2013 vědoma, že (i) snížením čisté angažovanosti podnikových expozic, (ii) převodem peněžních prostředků v celkové výši 1.080 mil. Kč na účet žalobce vedený u žalované a (iii) převodem zisku po zdanění za rok 2012 v celkové výši 91 509 124,97 Kč do rizikového a rezervního fondu účastníka řízení v důsledku rozhodnutí členské schůze žalobkyně přijatého dne 5. 6. 2013 pominul důvod, pro který bylo předběžné opatření nařízeno, totiž ohrožení práv členů družstva v důsledku údajného neplnění podmínek kapitálové přiměřenosti v důsledku historicky poskytnutých úvěrů. Z uvedeného důvodu měla žalovaná předběžné opatření zrušit dle § 61 odst. 3 správního řádu. Pro trvání předběžného opatření v likvidačním rozsahu ze strany žalované neexistoval zcela žádný důvod, když finanční situace žalobkyně i při vyloučení vytýkaných členských vkladů ve smyslu CRR zcela splňovala veškerá aplikovatelná kritéria na finanční stabilitu družstva. Omezení žalobkyně bylo navíc v rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Dále nesprávný úřední postup spatřuje v trvání předběžného opatření déle než 120 dnů v rozporu s ust. § 28 odst. 1 ZSÚD. Podle žalobkyně také jde o nezákonné rozhodnutí, které je však vyloučeno ze soudního přezkumu. Škoda představuje ušlý zisk a vydané náklady, které žalobci vznikly v souvislosti s nezákonným vydáním a trváním předběžného opatření, a to za dobu od 15. 5. 2013 do 6. 4. 2014. Pokud by soud dospěl k závěru, že škodu způsobenou nezákonným předběžným opatřením nelze uplatňovat v rámci důvodu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem, uplatňuje žalobkyně škodu od 13. 6. 2013, případně od 12. 9. 2013 (120 dnů od vydání předběžného opatření).

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, namítla, že nárok žalobkyně je založen na předpokladu nezákonnosti předběžného opatření, ačkoli je žalobkyní účelově formulovaná jako nárok na náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem, neboť rozhodnutí o předběžném opatření nebylo nikdy pro nezákonnost zrušeno nebo změněno. Námitky žalobkyně proti předběžnému opatření a jeho neomezení na 120 dnů jsou opět skutečnostmi, které se projevily v samotném rozhodnutí. Nad to žalovaná poukazuje, že předběžné opatření bylo vydáno podle správního řádu, který jeho účinnost neomezuje konkrétní lhůtou, nýbrž potřebou upravit poměry žalobkyně. Pokud jde o námitky žalobkyně, že předběžné opatření je vyloučeno ze soudního přezkumu, poukazuje žalovaná na to, že žalobkyně proti předběžnému opatření podala 2 neúspěšné ústavní stížnosti (III. ÚS 824/14 a I. ÚS 1241/14). Vzhledem k tomu, že správní řízení bylo ukončeno rozhodnutím o odejmutí povolení, je navíc evidentní, že důvody pro omezení činnosti v průběhu správního řízení přetrvávaly po celou dobu řízení. Žalovaná také sporovala výpočet škody uplatněné v žalobním návrhu.

3. Z provedených důkazů soud zjistil následující.

4. Z oznámení o zahájení správního řízení soud zjistil, že žalovaná oznámením ze dne 15. 5. 2013 oznámila žalobkyni zahájení správního řízení podle ust. § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., a to pro podezření, že žalobkyně: a) poskytovala na základě úvěrových smluv peněžní prostředky, které byly řadou transakcí prostřednictvím dalších subjektů převedeny na účet účastníka řízení za účelem splacení dalších členských vkladů nebo na účty jeho členů, kteří tyto peněžní prostředky užili ke splacení dalších členských vkladů a mohla tak porušit pravidla pro nabývání, financování a posuzování aktiv ve smyslu ustanovení §11 odst. 2 písm. b) a c) ZSÚD ve spojení s ustanovením § 11 odst. 3 téhož zákona provedených ustanovením § 193 odst. 3 vyhlášky 123/2007 Sb., b) nakupovala směnky emitované [právnická osoba] [anonymizována tři slova], se sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova], a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a to samostatně a prostřednictvím společností s ručením omezeným, kterým za tímto účelem poskytnula peněžní prostředky na základě úvěrových smluv, a mohla tak porušit zákaz obchodovat na vlastní účet s cennými papíry jinými než přijatými k obchodování na evropském regulovaném trhu podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. e) ZSÚD a zároveň také mohla porušovat limit úvěrové angažovanosti vůči uvedeným emitentům směnek ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 ZSÚD ve spojení s ustanovením § 11 odst. 3 ZSÚD provedené ustanovením § 181 vyhlášky 123/2007 Sb.

5. Z rozhodnutí o předběžném opatření soud zjistil, že žalovaná dne 15. 5. 2013 vydala předběžné opatření, kterým žalované uložila podle ust. § 61 odst. 1 správního řádu ve spojení s ust. § 28 odst. 1 ZSÚD, aby se zdržela: a) uzavírání nových smluv o úvěru, včetně provádění jejich změn, uzavírání dodatků nebo doplňujících dohod k stávajícím smlouvám o úvěru, jiných než směřujících k okamžitému nebo urychlenému splácení již poskytnutých úvěrů a s výjimkou případných nucených restrukturalizací, kterými prokazatelně dojde ke zvýšení pravděpodobnosti úplného a včasného splacení pohledávky vůči příslušnému dlužníkovi, b) konání nebo nekonání, jehož důsledkem by byla automatická obnova povinnosti poskytnout úvěr, povinnost poskytnout další tranši úvěru nebo prodloužení splatnosti již poskytnutého úvěru, c) přijímání vkladů od svých členů, d) přijímání základních členských vkladů a dalších členských vkladů, vyplacení vypořádacího podílu při snížení dalšího členského vkladu nebo vydání souhlasu s dohodou o převodu členských práv, e) jakéhokoli jednání spočívajícího v pořizování (nákupu) aktiv s přiřazenou rizikovou váhou větší než 0 % (riziková váha 0 %) ve smyslu přílohy [číslo] vyhlášky č. 123/2007 Sb., s výjimkou aktiv nutných k zajištění běžného provozu a s výjimkou ukládání vkladů v bankách ve smyslu § 1 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. a bankách se sídlem v členských státech Evropské unie, f) zcizování aktiv či jejich zatěžování právy třetích osob.

6. Rozhodnutí neobsahuje žádný údaj o časovém omezení s výjimkou poučení, že předběžní opatřené bude zrušeno bezodkladně poté, co pomine důvod, pro který bylo nařízeno, jinak pozbývá účinnosti dnem, kdy se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků.

7. Z rozkladu ze dne 30. 5. 2013 soud zjistil, že žalobkyně podala dne 30. 5. 2013 u žalované rozklad proti rozhodnutí o předběžném opatření ze dne 15. 5. 2013.

8. Z doplnění rozkladu ze dne 12. 6. 2013 soud zjistil, že žalobkyně dne 13. 6. 2013 podala u žalované doplnění rozkladu.

9. Z rozhodnutí ze dne 22. 8. 2013 soud zjistil, že bankovní rada žalované dne 22. 8. 2013 rozhodla tak, že se rozklad ze dne 30. 5. 2013 ve znění oprav a doplnění zamítá a rozhodnutí o předběžném opatření ze dne 15. 5. 2013 potvrzuje.

10. Z podání ze dne 29. 11. 2013 soud zjistil, že žalobkyně dne 29. 11. 2013 navrhla mimo jiné zrušení předběžného opatření ze dne 15. 5. 2013 a podala podnět k zahájení přezkumného řízení.

11. Z přípisu ze dne 11. 12. 2013 soud zjistil, že žalobkyně se dne 11. 12. 2013 dotázala žalované, jakým způsobem má pokračovat v otázce navýšení základního kapitálu.

12. Ze sdělení ze dne 20. 12. 2013 soud zjistil, že žalovaná sdělením ze dne 20. 12. 2013 oznámila žalobkyni, že neshledala důvody pro zahájení přezkumného řízení a předala věc nadřízenému orgánu.

13. Z přípisu ze dne 14. 1. 2014 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně dne 14. 1. 2014 požádala žalovanou o pomoc při stanovení postupu a podmínek pro navýšení základního kapitálu.

14. Z podání ze dne 4. 2. 2014 soud zjistil, že žalobkyně dne 4. 2. 2014 doplnila návrh na zahájení přezkumného řízení.

15. Z přípisu ze dne 13. 2. 2014 soud zjistil, že žalovaná přípisem ze dne 13. 2. 2014 oznámila žalobkyni, že bankovní rada dne 13. 2. 2014 projednala podnět žalobkyně k zahájení přezkumného řízení, avšak neshledala důvody k zahájení přezkumného řízení. V přípisu je dále uvedeno, že předběžné opatření bylo vydáno podle ust. § 61 správního řádu a není tedy omezeno lhůtou 120 dnů.

16. Z usnesení ze dne 3. 2. 2014 soud zjistil, že žalovaná určila žalobkyni usnesením ze dne 3. 2. 2014 lhůtu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí.

17. Ze sdělení ze dne 14. 3. 2014 soud zjistil, že žalobkyně dne 14. 3. 2014 podala stížnost členovi bankovní rady žalované proti postupu žalované.

18. Z žádosti ze dne 17. 3. 2014 soud zjistil, že žalobkyně dne 17. 3. 2014 podala u bankovní rady žalované žádost o přijetí opatření proti nečinnosti.

19. Z výzvy ze dne 20. 3. 2014 soud zjistil, že žalobkyně dne 19. 3. 2014 opakovaně vyzvala žalovanou ke zrušení rozhodnutí o předběžném opatření ze dne 15. 5. 2013.

20. Z rozhodnutí ze dne 4. 4. 2014 soud zjistil, že žalovaná dne 4. 4. 2014 rozhodla o odnětí povolení žalobkyni působit jako družstevní záložna. Současně žalovaná žalobkyni uložila, aby se ode dne doručení tohoto rozhodnutí do jeho právní moci, nejdéle však po dobu 120 dnů, zdržela: a) uzavírání nových smluv o úvěru, včetně provádění jejich změn, uzavírání dodatků nebo doplňujících dohod k stávajícím smlouvám o úvěru, jiných než směřujících k okamžitému nebo urychlenému splácení již poskytnutých úvěrů a s výjimkou případných nucených restrukturalizací, kterými prokazatelně dojde ke zvýšení pravděpodobnosti úplného a včasného splacení pohledávky vůči příslušnému dlužníkovi, b) konání nebo nekonání, jehož důsledkem by byla automatická obnova povinnosti poskytnout úvěr, povinnost poskytnout další tranši úvěru nebo prodloužení splatnosti již poskytnutého úvěru, c) přijímání vkladů od svých členů, d) přijímání základních členských vkladů a dalších členských vkladů, vyplacení vypořádacího podílu při snížení dalšího členského vkladu nebo vydání souhlasu s dohodou o převodu členských práv, e) jakéhokoli jednání spočívajícího v pořizování (nákupu) aktiv s přiřazenou rizikovou váhou větší než 0 % (riziková váha 0 %) ve smyslu přílohy [číslo] vyhlášky č. 123/2007 Sb., s výjimkou aktiv nutných k zajištění běžného provozu a s výjimkou ukládání vkladů v bankách ve smyslu § 1 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. a bankách se sídlem v členských státech Evropské unie, f) zcizování aktiv či jejich zatěžování právy třetích osob.

21. Z notifikace ze dne 19. 3. 2014 soud zjistil, že žalobkyně dne 19. 3. 2014 oznámila žalované, že její jednání je nesprávným úředním postupem, který zakládá nárok na náhradu škody, která může přesáhnout 1 000 000 000 Kč.

22. Z uplatnění nároku ze dne 24. 4. 2014 soud zjistil, že žalobkyně dne 24. 4. 2014 uplatnila u žalované nárok na náhradu škody sestávající z ušlého výnosu a vzniklých nákladů v celkové výši 1 645 096 679 Kč.

23. Z rozhodnutí ze dne 19. 6. 2014 soud zjistil, že bankovní rada žalované dne 19. 6. 2014 rozhodla tak, že rozklad proti rozhodnutí ze dne 4. 4. 2014 zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila.

24. Z usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2014, sp.zn. III. ÚS 824/14, soud zjistil, že Ústavní soud usnesením ze dne 24. 4. 2014, sp.zn. III. ÚS 824/14, odmítl ústavní stížnost žalobkyně proti rozhodnutí ze dne 22. 8. 2013, ve spojení s rozhodnutím ze dne 15. 5. 2013, pro zjevnou opožděnost.

25. Z usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2014, sp.zn. I. ÚS 1241/14, soud zjistil, že Ústavní soud usnesením ze dne 20. 5. 2014, sp.zn. I. ÚS 1241/14, odmítl ústavní stížnost žalobkyně proti rozhodnutí ze dne 15. 5. 2013, neboť se jedná o nepřípustný návrh, když Ústavní soud rozhodoval již v řízení pod sp.zn. III. ÚS 824/14.

26. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2021, č.j. 5 Af 31/2014-1064, soud zjistil, Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 6. 2021, č.j. 5 Af 31/2014-1064, zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí bankovní rady žalované ze dne 19. 6. 2014. Rozhodnutí je opatřeno doložkou právní moci ke dni 23. 6. 2021.

27. Z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2 Afs 259/2021-150, soud zjistil, že Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 31. 3. 2022, č.j. 2 Afs 259/2021-150, mimo jiné zastavil řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2021, č.j. 5 Af 31/2014-1064. Rozhodnutí je opatřeno doložkou právní moci ke dni 1. 4. 2022.

28. Z listiny označené jako znalecký posudek [číslo] jeho doplnění, odborného vyjádření [anonymizována dvě slova], kasační stížnosti ze dne 14. 9. 2018, zpráv nezávislého auditora, znaleckého posudku [číslo] opatřeného doložkou podle ust. § 127a o.s.ř, soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí ve věci.

29. Soud zamítl návrh na provedení důkazu celým správním spisem, a to z důvodu nadbytečnosti s ohledem na zjištěný skutkový stav.

30. Na základě výše uvedeného učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.

31. Žalovaná oznámením ze dne 15. 5. 2013 oznámila žalobkyni zahájení správního řízení podle ust. § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., a to pro podezření, že žalobkyně: a) poskytovala na základě úvěrových smluv peněžní prostředky, které byly řadou transakcí prostřednictvím dalších subjektů převedeny na účet účastníka řízení za účelem splacení dalších členských vkladů nebo na účty jeho členů, kteří tyto peněžní prostředky užili ke splacení dalších členských vkladů a mohla tak porušit pravidla pro nabývání, financování a posuzování aktiv ve smyslu ustanovení §11 odst. 2 písm. b) a c) ZSÚD ve spojení s ustanovením § 11 odst. 3 téhož zákona provedených ustanovením § 193 odst. 3 vyhlášky 123/2007 Sb., b) nakupovala směnky emitované [právnická osoba] [anonymizována tři slova], se sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova], a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a to samostatně a prostřednictvím společností s ručením omezeným, kterým za tímto účelem poskytnula peněžní prostředky na základě úvěrových smluv, a mohla tak porušit zákaz obchodovat na vlastní účet s cennými papíry jinými než přijatými k obchodování na evropském regulovaném trhu podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. e) ZSÚD a zároveň také mohla porušovat limit úvěrové angažovanosti vůči uvedeným emitentům směnek ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 ZSÚD ve spojení s ustanovením § 11 odst. 3 ZSÚD provedené ustanovením § 181 vyhlášky 123/2007 Sb.

32. Téhož dne žalovaná vydala předběžné opatření, kterým žalované uložila podle ust. § 61 odst. 1 správního řádu ve spojení s ust. § 28 odst. 1 ZSÚD, aby se zdržela: g) uzavírání nových smluv o úvěru, včetně provádění jejich změn, uzavírání dodatků nebo doplňujících dohod k stávajícím smlouvám o úvěru, jiných než směřujících k okamžitému nebo urychlenému splácení již poskytnutých úvěrů a s výjimkou případných nucených restrukturalizací, kterými prokazatelně dojde ke zvýšení pravděpodobnosti úplného a včasného splacení pohledávky vůči příslušnému dlužníkovi, h) konání nebo nekonání, jehož důsledkem by byla automatická obnova povinnosti poskytnout úvěr, povinnost poskytnout další tranši úvěru nebo prodloužení splatnosti již poskytnutého úvěru, i) přijímání vkladů od svých členů, j) přijímání základních členských vkladů a dalších členských vkladů, vyplacení vypořádacího podílu při snížení dalšího členského vkladu nebo vydání souhlasu s dohodou o převodu členských práv, k) jakéhokoli jednání spočívajícího v pořizování (nákupu) aktiv s přiřazenou rizikovou váhou větší než 0 % (riziková váha 0 %) ve smyslu přílohy [číslo] vyhlášky č. 123/2007 Sb., s výjimkou aktiv nutných k zajištění běžného provozu a s výjimkou ukládání vkladů v bankách ve smyslu § 1 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. a bankách se sídlem v členských státech Evropské unie, l) zcizování aktiv či jejich zatěžování právy třetích osob, 33. přičemž toto rozhodnutí obsahuje poučení, že předběžné opatření bude zrušeno bezodkladně poté, co pomine důvod, pro který bylo nařízeno, jinak pozbývá účinnosti dnem, kdy se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků. Žalobkyně podala dne 30. 5. 2013 u žalované rozklad proti rozhodnutí o předběžném opatření ze dne 15. 5. 2013, který doplnila podáním ze dne 12. 6. 2013. Bankovní rada žalované dne 22. 8. 2013 rozhodla tak, že se rozklad ze dne 30. 5. 2013 ve znění oprav a doplnění zamítá a rozhodnutí o předběžném opatření ze dne 15. 5. 2013 potvrzuje. Ústavní soud usnesením ze dne 24. 4. 2014, sp.zn. III. ÚS 824/14, odmítl ústavní stížnost žalobkyně proti rozhodnutí ze dne 22. 8. 2013, ve spojení s rozhodnutím ze dne 15. 5. 2013, pro zjevnou opožděnost. Dále Ústavní soud usnesením ze dne 20. 5. 2014, sp.zn. I. ÚS 1241/14, odmítl ústavní stížnost žalobkyně proti rozhodnutí ze dne 15. 5. 2013, neboť se jedná o nepřípustný návrh, když Ústavní soud rozhodoval již v řízení pod sp.zn. III. ÚS 824/14.

34. Žalobkyně se dne 11. 12. 2013 a 14. 1. 2014 dotázala žalované, jakým způsobem má pokračovat v otázce navýšení základního kapitálu, dne 29. 11. 2013 pak navrhla mimo jiné zrušení předběžného opatření ze dne 15. 5. 2013 a podala podnět k zahájení přezkumného řízení, který doplnila dne 4. 2. 2014. Žalovaná sdělením ze dne 20. 12. 2013 oznámila žalobkyni, že neshledala důvody pro zahájení přezkumného řízení a předala věc nadřízenému orgánu. Bankovní rada dne 13. 2. 2014 projednala podnět žalobkyně k zahájení přezkumného řízení, avšak neshledala důvody k zahájení přezkumného řízení, a doplnila, že předběžné opatření bylo vydáno podle ust. § 61 správního řádu a není tedy omezeno lhůtou 120 dnů.

35. Žalovaná určila žalobkyni usnesením ze dne 3. 2. 2014 lhůtu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Žalobkyně dne 14. 3. 2014 podala stížnost členovi bankovní rady žalované proti postupu žalované a dne 17. 3. 2014 podala u bankovní rady žalované žádost o přijetí opatření proti nečinnosti. Žalobkyně dále dne 19. 3. 2014 opakovaně vyzvala žalovanou ke zrušení rozhodnutí o předběžném opatření ze dne 15. 5. 2013.

36. Žalovaná dne 4. 4. 2014 rozhodla o odnětí povolení žalobkyni působit jako družstevní záložna. Současně žalovaná žalobkyni uložila, aby se ode dne doručení tohoto rozhodnutí do jeho právní moci, nejdéle však po dobu 120 dnů, zdržela: g) uzavírání nových smluv o úvěru, včetně provádění jejich změn, uzavírání dodatků nebo doplňujících dohod k stávajícím smlouvám o úvěru, jiných než směřujících k okamžitému nebo urychlenému splácení již poskytnutých úvěrů a s výjimkou případných nucených restrukturalizací, kterými prokazatelně dojde ke zvýšení pravděpodobnosti úplného a včasného splacení pohledávky vůči příslušnému dlužníkovi, h) konání nebo nekonání, jehož důsledkem by byla automatická obnova povinnosti poskytnout úvěr, povinnost poskytnout další tranši úvěru nebo prodloužení splatnosti již poskytnutého úvěru, i) přijímání vkladů od svých členů, j) přijímání základních členských vkladů a dalších členských vkladů, vyplacení vypořádacího podílu při snížení dalšího členského vkladu nebo vydání souhlasu s dohodou o převodu členských práv, k) jakéhokoli jednání spočívajícího v pořizování (nákupu) aktiv s přiřazenou rizikovou váhou větší než 0 % (riziková váha 0 %) ve smyslu přílohy [číslo] vyhlášky č. 123/2007 Sb., s výjimkou aktiv nutných k zajištění běžného provozu a s výjimkou ukládání vkladů v bankách ve smyslu § 1 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. a bankách se sídlem v členských státech Evropské unie, l) zcizování aktiv či jejich zatěžování právy třetích osob.

37. Bankovní rada žalované dne 19. 6. 2014 rozhodla tak, že rozklad proti rozhodnutí ze dne 4. 4. 2014 zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 6. 2021, č.j. 5 Af 31/2014-1064, zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí bankovní rady žalované ze dne 19. 6. 2014. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. 6. 2021 Nejvyšší správní soud poté usnesením ze dne 31. 3. 2022, č.j. 2 Afs 259/2021-150, mimo jiné zastavil řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2021, č.j. 5 Af 31/2014-1064. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 1. 4. 2022.

38. Žalobkyně dne 24. 4. 2014 uplatnila u žalované nárok na náhradu škody sestávající z ušlého výnosu a vzniklých nákladů v celkové výši 1 645 096 679 Kč, kdy možný vznik škody notifikovala již 19. 3. 2014.

39. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon o odpov. za škodu“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

40. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona o odpov. za škodu právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

41. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona o odpov. za škodu nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

42. Podle ust. § 8 odst. 2 zákona o odpov. za škodu byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

43. Podle ust. § 13 zákona o odpov. za škodu stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

44. Podle ust. § 14 odst. 1 a 2 zákona o odpov. za škodu nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

45. Podle ust. § 15 odst. 1 a 2 zákona o odpov. za škodu přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

46. Podle ust. § 28 odst. 1 zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚD“), zjistí-li Česká národní banka nedostatky v činnosti družstevní záložny, je oprávněna, podle povahy a závažnosti zjištěného nedostatku, a) vyžadovat, aby družstevní záložna ve stanovené lhůtě zjednala nápravu, tím, že 1. omezí některé povolené činnosti, ukončí nepovolené činnosti nebo nebude provádět některé obchody, převody finančních prostředků nebo jiné transakce, 2. omezí distribuční sítě, včetně snížení počtu obchodních míst, 3. vymění členy představenstva, kontrolní nebo úvěrové komise družstevní záložny, 4. vymění osoby ve vedení družstevní záložny, 5. svolá členskou schůzi a tato členská schůze projedná Českou národní bankou stanovenou záležitost nebo její návrh, 6. uvede uspořádání, strategie, postupy a mechanismy do souladu s tímto zákonem, 7. přijme přísnější pravidla likvidity, přísnější pravidla pro tvorbu opravných položek k aktivům družstevní záložny a rezerv nebo pro stanovení kapitálových požadavků, 8. vytvoří odpovídající výši opravných položek a rezerv, 9. bude udržovat kapitál nad minimální úrovní stanovenou v § 8 odst. 2, 10. omezí pohyblivou složku odměny osob uvedených v § 7a odst. 1 písm. a) bodě 4, pokud není v souladu s udržováním kapitálu podle § 8 a 8a; v takovém případě určí družstevní záložna výši pohyblivé složky procentem z čistého zisku nebo z jiného ukazatele určeného Českou národní bankou, 11. upraví složení kapitálu tak, že nahradí nástroj, který lze v souladu s vyhláškou [obec] národní banky vydanou podle § 8 odst. 929) zahrnout do vedlejšího původního kapitálu, obdobným nástrojem, nebo úměrným zvýšením základního kapitálu, nebo 12. nevyplatí příslušenství, podíl na zisku nebo obdobné plnění vyplývající z nástroje, který lze v souladu s vyhláškou [obec] národní banky vydanou podle § 8 odst. 929) zahrnout do vedlejšího původního kapitálu, 13. použije zisk po zdanění přednostně k doplnění fondů podle § 10 odst. 1 nebo ke zvýšení základního kapitálu. b) rozhodnout o omezení nebo zákazu některých povolených činností družstevní záložny až na 120 dnů, a to včetně nakládání vkladatelů s jejich vklady; nakládáním vkladatelů s jejich vklady se pro účely tohoto zákona rozumí jakákoli jejich dispozice s vkladem, c) změnit povolení vyloučením nebo omezením některých činností v něm uvedených, d) nařídit mimořádný audit na náklady družstevní záložny, e) nařídit svolaní členské schůze na náklady družstevní záložny a určit některé body programu jednání této členské schůze f) odejmout povolení, g) požadovat zvýšení kapitálu nad úroveň stanovenou v § 8, a to v návaznosti na výsledky přezkumu a vyhodnocení provedených podle § 22 odst. 8, zejména pokud zjistí nedostatky v uspořádání, strategiích, postupech nebo jiných mechanismech řídicího a kontrolního systému upravených v § 7a nebo nedostatky ve strategiích nebo postupech upravených v § 8a odst. 1, nebo v jejich uplatňování a uložení opatření podle písmen a) až f) se jeví jako nedostatečné k dosažení nápravy v přiměřeném čase, h) zakázat nebo omezit provádění operací s osobami, které jsou spjaty úzkým propojením s družstevní záložnou nebo které jsou součástí stejného konsolidačního celku jako družstevní záložna nebo mají k družstevní záložně zvláštní vztah, i) požadovat zvýšení likvidních prostředků družstevní záložny alespoň na výši stanovenou Českou národní bankou.

47. Podle ust. § 28 odst. 2 ZSÚD opatření podle odstavce 1 písm. b) až f) se uplatní při nesplnění požadavku podle odstavce 1 písm. a); podle povahy zjištěného nedostatku, zejména nesnese-li věc odkladu, lze tento postup uplatnit i bez předchozího požadavku podle odstavce 1 písm. a).

48. Podle ust. § 28 odst. 5 ZSÚD řízení může být zahájeno též doručením rozhodnutí.

49. Podle ust. § 28 odst. 7 ZSÚD proti rozhodnutí lze do 15 dnů od jeho doručení podat rozklad k bankovní radě České národní banky. Podaný rozklad nemá odkladný účinek. Ustanovení správního řádu o možném způsobu ukončení řízení o rozkladu se nepoužije.

50. Podle ust. § 61 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), správní orgán může z moci úřední nebo na požádání účastníka před skončením řízení rozhodnutím nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce. Předběžným opatřením lze účastníkovi nebo jiné osobě přikázat, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco strpěl, anebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek, nebo věc, která může být předmětem exekuce. O požádání účastníka o předběžné opatření musí být rozhodnuto do 10 dnů. Rozhodnutí se oznamuje jen tomu, koho se týká, popřípadě též jinému účastníkovi, který o jeho vydání požádal. Odvolání proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření nemá odkladný účinek; může je podat pouze účastník, kterému se rozhodnutí oznamuje. Správní orgán předběžné opatření zruší rozhodnutím bezodkladně poté, co pomine důvod, pro který bylo nařízeno. Neučiní-li tak, pozbývá předběžné opatření účinnosti dnem, kdy se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků. Osoba, které bylo oznámeno rozhodnutí o zajištění věci, je povinna tuto věc správnímu orgánu vydat. Není-li věc v určené lhůtě správnímu orgánu vydána, může být tomu, kdo ji má u sebe, odňata. O vydání nebo odnětí zajištěné věci se sepíše protokol, v němž se uvede též popis zajištěné věci. Osobě, která věc vydala nebo jíž byla věc odňata, správní orgán nebo úřední osoba provádějící odnětí věci vystaví potvrzení. Pozbylo-li předběžné opatření účinnosti, vrátí se věc osobě, které byla zajištěna, nemůže-li být předmětem exekuce. 51. [příjmení] byla žalobkyně se svou žalobou úspěšná, musí tvrdit a prokázat naplnění základních předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za vzniklou škodu, kterými jsou existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, vznik škody a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a touto škodou.

52. Nesprávný úřední postup sice není zákonem přímo definován, právní teorie i rozhodovací praxe soudů za něj však považuje případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí.

53. Žalobkyně se svou žalobou domáhá náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nezrušení předběžného opatření nejpozději dne 13. 6. 2013, resp. trvání předběžného opatření déle než 120 dnů v rozporu s ust. § 28 ZSÚD.

54. Takto prezentovaný nesprávný úřední postup však není nesprávným úředním postupem podle zákona o odpov. za škodu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně opakovaně navrhovala zrušení předběžného opatření, dokonce namítala jeho nezákonnost pro trvání více než 120 dnů. Nebyly však shledány důvody pro zahájení přezkumného řízení a ani v řízení o rozkladu nebylo předběžné opatření nikterak změněno, zejména co do jeho časového omezení. Nezrušení předběžného opatření a jeho neomezení na 120 dnů se tak přímo projevilo v rozhodovací činnosti žalované a jejího nadřízeného orgánu. Nemůže se tak jednat o nesprávný postup.

55. Rozhodnutí o předběžném opatření bylo rozhodnutím předběžně vykonatelným, rozhodnutí o rozkladu nemá odkladný účinek. Proto v případě, kdy by bylo toto rozhodnutí zrušeno nebo změněno pro nezákonnost, jednalo by se o nezákonné rozhodnutí. K tomu však také nedošlo. Skutečnost, že se proti předběžnému opatření nelze bránit správní žalobou, není rozhodná, opravný prostředek existuje ve formě rozkladu. Na tomto místě navíc soud dodává, že žalobkyně proti předběžnému opatření a rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno, brojila též dvěma neúspěšnými ústavními stížnostmi. Prostor pro přezkum předběžného opatření je tedy dostačující. Nad to ve věci nakonec došlo k vydání meritorního rozhodnutí, kterým došlo k odnětí povolení žalobkyně působit jako družstevní záložna, toto rozhodnutí je pravomocné a nebylo definitivně zrušeno ve správním soudnictví. Případná nezákonnost předběžného opatření tak mohla být zjištěna i v tomto rozhodnutí, k čemuž také nedošlo. Kromě toho rozhodnutí o odnětí povolení také prokazuje, že důvody pro trvání předběžného opatření a jeho nezrušení musely trvat po celou dobu řízení.

56. Žalobkyně tak neprokázala, že by došlo k naplnění prvního předpokladu odpovědnosti státu za škodu, kterým je existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, a proto soud žalobu žalobkyně v celém rozsahu zamítl, aniž by se z důvodu hospodárnosti zabýval naplněním ostatních předpokladů.

57. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že s ohledem na skutečnost, že řízení, v jehož rámci bylo předběžné opatření vydáno, vyústilo v odnětí povolení žalobkyně působit jako družstevní záložna, nejednalo by se ani v případě prokázání vzniku škody (což soud nezkoumal) a zrušení předběžného opatření pro jeho nezákonnost o škodu odškodnitelnou podle zákona o odpov. za škodu, když omezení uvedená v předběžném opatření jsou rozhodnutím o odnětí povolení zcela„ zkonzumována“ (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2010, sp.zn. 25 Cdo 3911/2008, podle kterého„ snížení majetkového stavu odnětím věci na základě rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, nepředstavuje odškodnitelnou újmu, která by byla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, jestliže později vydané rozhodnutí obsahovalo tentýž výrok.“).

58. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., protože žalovaná měla ve věci plný úspěch. Soud však nepřiznal žalované náhradu nákladů za právní zastoupení, když podle ustálené judikatury lze u žalované presumovat existenci dostatečného personálního i materiálního vybavení a zabezpečení ke kvalifikovanému hájení svých práv. Žalovaná argumentovala, že se daný spor vymykal její běžné činnosti a také poukázala na výši nároku, který byl žalobkyní v řízení uplatněn. Je však třeba uvést, že tvrzený nesprávný úřední postup a nezákonné rozhodnutí se týkalo přímo vlastní rozhodovací činnosti žalované, soud se tak neztotožnil s námitkou žalované, že jsou zde důvody pro přiznání odměny za právní zastoupení. Soud proto zavázal žalobkyni k zaplacení nákladů řízení žalované v celkové výši 2 100 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., dle kterého účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2, a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem, ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve výši 7 x 300 Kč (vyjádření ze dne 23. 7. 2014, 30. 1. 2015, 17. 10. 2018, 2. 4. 2019, 22. 6. 2022, příprava na jednání dne 27. 6. 2022 a účast na jednání dne 27. 6. 2022). Soud současně nepřiznal žalované nárok na náhradu nákladů řízení za znalecký posudek, když jej soud k rozhodnutí ve věci nevyužil a současně se mělo jednat o revizní posudek ke znaleckému posudku, který však znaleckým posudkem ve smyslu ust. § 127a o.s.ř. není).

Poučení