18 C 407/2018-311

Rubrum

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený obecným [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupena [údaje o zástupci] o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 30 000 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobce, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci další částku ve výši 470 000 Kč, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 4 467,76 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] se žalobce původně vůči žalované domáhal zaplacení částky 1 000 000 Kč jako zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu s odůvodněním, že dne [datum] vydala Policie ČR, Krajské ředitelství policie [anonymizováno] kraje, Územní odbor [obec a číslo], [anonymizováno 5 slov] (dále jen„ policejní orgán“) usnesení o zahájení trestního stíhání [číslo jednací], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce a druhého obviněného pro spáchání přečinu porušení služebních povinností vojáka dle ust. § 393 odst. 2 trestního zákoníku. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne [datum] stížnost, která byla dne [datum] Okresním státním zastupitelstvím v [obec] zamítnuta. Následně byla Okresním státním zastupitelstvím v [obec] podána obžaloba. Tato byla projednávána u Okresního soudu v Olomouci v hlavním líčení na 7 jednáních od [datum] do [datum] Okresní soud v Olomouci vydal dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], jehož výrokem byl žalobce zproštěn obžaloby. Vzhledem k chybě protokolující úřednice bylo ve výroku rozsudku týkajícího se žalobce uvedeno nesprávné datum nabytí právní moci, a to dnem [datum], ačkoli mělo být správně uvedeno datum [datum]. Vzhledem k tomu, že žalobce byl tímto rozsudkem zproštěn obžaloby, stalo se usnesení o zahájení trestního stíhání nezákonným rozhodnutím, ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o odpovědnosti za škodu“). Po nabytí právní moci rozsudku se žalobce obrátil dne [datum] se svým nárokem na Ministerstvo spravedlnosti. Tímto nárokem byla žalobci přiznána pouze náhrada škody spočívající v nákladech řízení, nárok na náhradu nemajetkové újmy byl zamítnut vzhledem k uplynutí promlčecí lhůty, jelikož ministerstvo vycházelo z nesprávně vyznačené právní moci rozsudku. Rozhodnutí ministerstva bylo žalobci doručeno dne [datum]. Shora uvedeným, trestním stíháním byla žalobci mimo majetkové, spočívající v nákladech na právní zastoupení, způsobena i nemajetková újma. V době zahájení trestního stíhání žalobce působil jako [anonymizováno] Odboru [anonymizována čtyři slova], Sekce [anonymizováno] a [anonymizováno] [stát. instituce]. Tento odbor hospodaří jak s movitým tak s nemovitým [anonymizováno] majetkem [anonymizováno] ČR a byl v celé své historii velmi sledován jak odbornou veřejností, tak médii a veřejností laickou. Z doby působení žalobce v této funkci se jednalo například o prodej nepotřebných [anonymizována dvě slova] [číslo] do [země] a [země] a výběrové řízení na prodej [anonymizováno] v [obec] – [část obce]. V důsledku zahájení trestního stíhání proti žalobci vyšlo ve sdělovacích prostředcích několik článků, které jej značně dehonestovaly, a tím jej poškodily jak profesně, tak v soukromém životě. Trestní stíhání žalobce poškodilo v očích jak odborné tak i laické veřejnosti a zásadním způsobem otřáslo jeho důvěryhodností a dobrým jménem, které k výkonu své funkce velice potřebuje. V důsledku trestního stíhání se mu začalo vyhýbat mnoho kolegů a přátel, kteří s ním po informacích zveřejněných v médiích nechtěli mít nic společného. Stejně tak došlo k poškození vztahů v rodině, které rovněž dosud trvá. I když byl žalobce následně obžaloby zproštěn, následky trestního stíhání trvají dodnes a dodnes rezonují jak v profesním tak v soukromém životě. Samotné trestní stíhání trvalo [anonymizováno] měsíců, nepočítaje dobu vyšetřování. Vzhledem k tomu, že žalobce byl do zahájení trestního stíhání bezúhonný, desítky let působil jako voják z povolání, vždy jednal v nejlepším zájmu České republiky a nikdy by ani v nejmenším nejednal s úmyslem ji poškodit, bylo pro něj trestní stíhání jednak šokující a jednak velice nepříjemné, v důsledku čehož mu vznikla značná nemajetková újma. Žalobce požaduje poskytnutí zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu, a to v penězích v částce 1 000 000 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že s žalobou nesouhlasí, žalobní nárok neuznává. Ministerstvu spravedlnosti bylo dne [datum] doručeno podání žalobce, jehož obsahem byla žádost o náhradu škody a nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., v rámci které žalobce žádal zaplacení částky [částka], která sestávala z náhrady nákladů trestního řízení ve výši [částka] a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním ve výši [částka]. Podle sdělení žalobce mu měla škoda a nemajetková újma vzniknout v důsledku trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp.zn. [spisová značka]. V rámci mimosoudního projednání věci žalovaná ve svém stanovisku ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], částečně vyhověla nároku žalobce na náhradu nákladů trestního řízení a přiznanou částku ve výši [částka] poukázala na účet žalobce. Co se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy, žalovaná se žalobci omluvila za vydání nezákonného rozhodnutí, avšak nárok na přiměřené zadostiučinění v penězích zamítla z důvodu promlčení tohoto nároku. V předmětném trestním spisu Okresního soudu v Olomouci sp.zn. [spisová značka] totiž byla v době mimosoudního projednávání nároku žalobce na zprošťujícím rozsudku vyznačena doložka právní moci ke dni [datum], přičemž žalobcova žádost byla žalované doručena až dne [datum], tj. po uplynutí šesti měsíců od daného data [datum]. Dne [datum] byl žalované doručen přípis Okresního soudu v Olomouci, jehož přílohou byl rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], [anonymizováno] vyznačenou opravou doložky právní moci, kdy podle této opravy nabyl rozsudek právní moci vůči žalobci dne [datum]. Žalovaná činí nesporným průběh trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp.zn. [spisová značka], kdy žalovanou bylo v rámci prováděného šetření zjištěno, že žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení Policie České republiky, [stát. instituce], Územního odboru [obec], 3. [anonymizována tři slova], Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], pro podezření ze spáchání přečinu porušení služebních povinností vojáka podle § 393 odst. 2 tr. zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku; toto usnesení si žalobce převzal dne [datum]. Stížnost žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla zamítnuta usnesením Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] podal policejní orgán pod [číslo jednací] návrh na podání obžaloby a dne [datum] podalo Okresní státní zastupitelství v Olomouci pod č.j. [číslo jednací] obžalobu. Dne [datum rozhodnutí] vydal Okresní soud v Olomouci trestní příkaz č.j. [číslo jednací], jímž byl žalobce uznán vinným spácháním přečinu porušení služebních povinností vojáka podle § 393 odst. 2 tr. zákoníku formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a byl mu udělen trest odnětí svobody v trvání [číslo] měsíců s podmíněným odkladem na dobu [číslo] měsíců. Proti tomuto trestnímu příkazu žalobce podal dne [datum] odpor. Hlavní líčení se konala u Okresního soudu v Olomouci ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. zákoníku. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Na základě přípisu Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum] žalovaná konstatuje, že nárok na náhradu nemajetkové újmy není promlčen. Žalovaná naopak činí předmětem sporu žalobcem tvrzenou závažnost nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena trestním stíháním. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu je v každém případě nutno formu a případnou výši zadostiučinění stanovit a posuzovat s ohledem na konkrétní okolnosti toho kterého případu s tím, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Nejvyšší soud zároveň ve své judikatuře stanovil kritéria, která mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, a to 1) povaha trestní věci; 2) délka trestního řízení; 3) následky způsobené trestním řízením v osobní sféře poškozené osoby. 1) Povaha trestní věci. Pod tímto kritériem se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu. Žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání přečinu porušení služebních povinností vojáka podle § 393 odst. 2 tr. zákoníku, za nějž teoreticky hrozí trest odnětí svobody až na 3 léta, trest zákazu činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Ovšem již trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl žalobce odsouzen“ pouze“ k trestu odnětí svobody v trvání [číslo] měsíců s podmíněným odkladem na dobu [číslo] měsíců. Žalobci tak fakticky žádný nepodmíněný trest odnětí svobody nehrozil. V daném případě pak nešlo o žádný závažný trestný čin (šlo o přečin zakotvený v Hlavě XII, Dílu 4 zvláštní části TZ – trestné činy ohrožující bojeschopnost ozbrojených sil; objektem trestného činu podle § 393 je zájem na ochraně vojenského materiálu, jeho řádného užívání, péče o něj a plnění povinností s tím spojených; objektivní stránka spočívá v jednání pachatele, který neoprávněně užije vojenský materiál větší hodnoty k účelu, pro který není určen, nebo dá k takovému užití souhlas (393 odst. 2 alinea 1), zneužije nebo umožní zneužití podřízených k plnění úkolů nad rámec jejich služebních povinností (§ 393 odst. 2 alinea 2), s nímž by byl automaticky spojen obecně zásadní negativní odsudek ze strany společnosti (jako např. u zločinu vraždy zakotveného v Hlavě I., Dílu 1 zvláštní části TZ – trestné činy proti životu, kdy předmětem ochrany je lidský život či u zločinu pohlavního zneužití zakotveného v Hlavě III. zvláštní části TZ – trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, kdy objektem trestného činu pohlavního zneužití je mravní a tělesný vývoj dětí). 2) Délka trestního řízení. Toto kritérium zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedenému trestnímu řízení trval. Předmětné trestní stíhání žalobce trvalo cca [číslo] měsíců, což je délka přiměřená. Orgány činné v trestním řízení konaly po celou dobu jednotlivé úkony plynule a v přiměřených lhůtách (bylo vyslechnuto vícero osob, byly shromažďovány listinné důkazy). Dané trestní řízení bylo sice vedeno na jednom stupni soudní soustavy, ovšem nelze přehlédnout specifikum trestních řízení, jímž je fáze předsoudní – přípravné řízení. 3) Následky způsobené trestním řízením v osobní sféře poškozené osoby. Toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby. Pokud jde o samotný vznik nemajetkové újmy, je na žalobci, aby vznik újmy, jakož i konkrétní zásahy do některé z částí své osobnostní sféry tvrdil a svá tvrzení též prokázal. Zároveň je na žalobci, aby tvrdil závažnost konkrétního zásahu a intenzitu vzniku té které újmy. Žalobce svůj nárok na přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích odůvodňuje zejména obecně tvrzenou medializací trestního řízení, aniž by však tuto medializaci jakkoli konkretizoval a prokazoval (např. novinovými výstřižky, odkazy na články na internetu atp.) a obecně tvrzenými negativními dopady na jeho důvěryhodnost a dobré jméno a poškození vztahů v rodině a zaměstnání, opět aniž by vznik a závažnost této tvrzené nemajetkové újmy jakkoli konkretizoval a prokazoval. Žalovaná shrnuje, že lze sice mít za to, že každé trestní stíhání může zasáhnout do života stíhané osoby v řadě jeho rovin s větší či menší intenzitou, nicméně v rámci projednání konkrétního nároku lze v režimu zákona č. 82/1998 Sb. poskytnout peněžité zadostiučinění jen tehdy, je-li zcela nesporně a jednoznačně prokázáno, že tento zásah je možno hodnotit jako skutečně závažný. Takovéto skutečnosti však v případě žalobce prokázány nebyly. S ohledem na shora uvedené žalovaná v rámci mimosoudního projednání předmětného nároku žalobce zcela v souladu s ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb. konstatovala, že v daném případě došlo k vydání rozhodnutí, které lze ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. s ohledem na výsledek trestního řízení označit za nezákonné s tím, že za takové rozhodnutí se považuje usnesení o zahájení trestního stíhání, přičemž žalovaná se zároveň žalobci za skutečnost, že vůči němu bylo v řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp.zn. [spisová značka] vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. omluvila. Jde pak o jednu z forem plnohodnotné satisfakce, která je upravena v odkazovaném ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná s odkazem na shora uvedené skutečnosti zároveň uzavírá, že na svých závěrech i nadále plně setrvává a poskytnuté zadostiučinění ve formě konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje i nadále za dostatečnou satisfakci.

3. Žalobce se dále vyjádřil tak, že omluvu žalované nepovažuje za přiměřené zadostiučinění ve smyslu ust. § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zákona o odpovědnosti za škodu. Žalobu dále doplnil tak, že v důsledku stresu spojeného s nezákonným trestním stíháním u něj došlo ke zhoršení zdravotního stavu a dne [datum] mu byl diagnostikován [nemoc]. Typu když hodnota [anonymizováno] se začala zvyšovat již začátkem r. [rok], tedy po podání vysvětlení ve věci na vojenské policii a Policii České republiky. Žalovaná argumentuje naplněním 3 kritérií, která mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, a zároveň cituje z judikatury Nejvyššího soudu, která určuje, že formu a výši zadostiučinění musí soud stanovit vždy s ohledem na konkrétní okolnosti jednotlivého případu. Žalobce s touto argumentací žalované plně souhlasí, nicméně rozporuje použitý výklad.

1. Povaha trestní věci: Nelze nesouhlasit s tvrzením žalované, že v projednávané trestní věci byl žalobce obžalován„ pouze“ z přečinu, nikoliv ze zločinu. Žalobce prakticky celý svůj profesní život působil jako [anonymizováno] v Armádě České republiky, v níž dosáhl hodnosti [anonymizováno], tedy [anonymizována dvě slova]. Jeho služební záznamy byly vždy výborné, nikdy nebyl potrestán za kázeňský přestupek, a byl dokonce dvakrát vyznamenán. Stejně tak v soukromí vedl vždy příkladný život, vyjma snad několika dopravních přestupků. Za několik desítek let služby ve prospěch České republiky se mu následně dostalo„ odměny“ ve formě trestního stíhání, kdy mu bylo kladeno za vinu, že porušil své služební povinnosti, které si naopak plnil vždy příkladně. Nadto v době zahájení trestního stíhání působil žalobce na poměrně vysoké a velice sledované funkci [anonymizována dvě slova] (dříve [anonymizováno]) pro [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] Ministerstva obrany České republiky. Pojmeme-li tedy subjektivně několik desítek let příkladného působení žalobce v Armádě české republiky a jeho následnou pozici v resortu obrany v době zahájení a po celou dobu průběhu trestního stíhání, jde ve vztahu k žalobci nepochybně o závažnou povahu trestní věci.

2. Délka trestního řízení: Trestního řízení u Okresního soudu v Olomouci, tedy na jednom stupni soudní soustavy, trvalo téměř [anonymizováno] roky. Tato doba se žalobci jeví jako nepřiměřená, jelikož věc mohla být dle jeho názoru rozhodnuta mnohem dříve vzhledem k tomu, že již při podání vysvětlení nevypovídal žádný z pozdějších svědků v trestním řízení v žalobcův neprospěch a při podání svědeckých výpovědí prakticky zopakovali svá tvrzení. Nadto byly před soudem vyslýchány i osoby, které absolutně nemohly prokázat vinu žalobce jako zkušební technici, řidiči apod.

3. Následky způsobené trestním řízením v osobní sféře poškozeného: Každé trestní stíhání zasáhne do osobnostní sféry obžalovaného. Intenzita zásahu pak zcela jistě narůstá společně s významem a sledovaností funkce, na které obžalovaný působí, což značně souvisí i s medializací případu. Žalobce vidí jako poměrně absurdní požadavek žalované na prokázání narušené důvěryhodnosti, kterou žalobce nesmírně potřebuje k výkonu své funkce. Stejně tak je absurdní požadavek na prokázání narušených vztahů v rodině a mezi přáteli a kolegy např. výslechy kolegů nebo rodinných příslušníků. Armáda České republiky je dlouhodobě jednou z nejdůvěryhodnějších institucí v České republice a obžaloba jednoho z velmi sledovaných [anonymizováno] Ministerstva obrany České republiky jistě značně otřese jeho důvěryhodností, jako se stalo i v případě žalobce. Další záležitostí je fakt, že žalobce nemohl po dobu téměř [anonymizováno] let vykonávat své povolání a nemohl se žádným způsobem profesně zdokonalovat a rozvíjet.

4. Okresní soud v Olomouci rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 30. 8. 2019 č.j. 18C 407/2018-139, kterým žalobě žalobce vyhověl co do částky 500 000 Kč a co do částky 500 000 Kč žalobu žalobce zamítl.

5. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 14. 5. 2020 č.j. 75Co 377/2019-183 k odvolání žalované do výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 500 000 Kč rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 8. 2019 č.j. 18C 407/2018-139 ve výroku I. a III. zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení, neboť ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, ačkoli pro tento postup nebyly splněny procesní podmínky.

6. Předmětem řízení po zrušení rozsudku tak zůstává částka 500 000 Kč.

7. Žalobkyně doplnila své vyjádření tak, že uvedla, že žalovaná nesouhlasí s podanou žalobou, nesporným činí pouze průběh trestního řízení dle trestního spisu [spisová značka], za sporné považuje všechna tvrzení žalobce ohledně dopadů do jeho osobnostní sféry, jakož i příčinnou souvislost s trestním stíháním. Veškeré žalobcem předložené články o medializaci případu pouze komentovaly probíhající soudní řízení a nedopouštěly se sdělování informací nad rámec obvyklého komentáře, co se týče fotografií z televize, tak tyto pouze dokumentovaly, že v [anonymizováno] [rok] došlo k pozastavení výkonu státní služby žalobce v souladu s § 48 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb. o státní službě, jakož i všechny ostatní internetové články ze [anonymizováno] [rok]. Následně článek z [anonymizováno] [rok] komentoval pouze skutečnost, že žalobce byl trestním příkazem uznán vinným a následně článek z [anonymizováno] [rok] hovoří o spoluobžalovaném [příjmení] a jeho odchodu z armády, že si našel nové místo, kdy naopak žalobce ve stejné funkci zůstal, působí tam až do dnešního dne a žádný z těchto článků neinformoval mimo hranici přípustného komentáře. Naopak článek z [anonymizováno] [rok] hovoří o zproštění obžaloby žalobce, opět zde nejsou žádné hanlivé komentáře. Co se týče služebního hodnocení žalobce, žalovaná má za to, že pověst žalobce u zaměstnavatele neutrpěla, naopak je stále na stejné pozici. Co se týče zdravotního stavu žalobce, tak žalobce sám uváděl, že již na počátku vyšetřování tedy na začátku roku [rok] mu byly zjištěny vysoké hodnoty [anonymizováno] vypovídající o [nemoc]. Toto onemocnění však vzniká pozvolna, před projevy pacienti 8 – 10 let o této nemoci neví, dokud jim lékař nezměří dané hodnoty, a tudíž má žalovaná za to, že v daném případě není dána příčinná souvislost mezi zdravotním stavem žalobce a trestním stíháním.

8. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - ze spisu Okresního soudu v Olomouci č.j. [spisová značka], že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno na základě usnesení Policie České republiky, [stát. instituce], Územního odboru [obec], 3. [anonymizována tři slova], Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], pro podezření ze spáchání přečinu porušení služebních povinností vojáka podle § 393 odst. 2 tr. zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku; toto usnesení si žalobce převzal dne [datum]. Stížnost žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla zamítnuta usnesením Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] podal policejní orgán pod [číslo jednací] návrh na podání obžaloby a dne [datum] podalo Okresní státní zastupitelství v Olomouci pod č.j. [číslo jednací] obžalobu na obviněné – žalobce a druhého obviněného pro přečin porušení služebních povinností vojáka dle ust. § 393 odst. 2 trestního zákoníku, spáchaný formou spolupachatelství podle ust. § 23 trestního zákoníku. Dne [datum] vydal Okresní soud v Olomouci trestní příkaz č.j. [číslo jednací], jímž byl žalobce uznán vinným spácháním přečinu porušení služebních povinností vojáka podle § 393 odst. 2 tr. zákoníku formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a byl mu udělen trest odnětí svobody v trvání [anonymizováno] měsíců [anonymizováno] podmíněným odkladem na dobu [anonymizováno] měsíců. Proti tomuto trestnímu příkazu žalobce podal dne [datum] odpor. Hlavní líčení se konala u Okresního soudu v Olomouci ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. U hlavního líčení dne [datum] žalobce mj. vypověděl, že je zaměstnán u [stát. instituce] na pozici [anonymizováno] odboru pro [anonymizována čtyři slova] a aktuálně je v souvislosti s trestním stíháním postavený mimo službu. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]; - z uplatnění nároku na náhradu škody ze dne [datum], že žalobce u Ministerstva spravedlnosti ČR uplatnil nárok na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci a nároku na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, v rámci které žalobce žádal zaplacení částky [částka], která sestávala z náhrady nákladů trestního řízení ve výši [částka] a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním ve výši [částka]; - ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR, odbor odškodňování, z [datum], že uplatněný nárok žalobce na náhradu škody za náklady řízení byl shledán důvodným co do částky [částka]. Ministerstvo konstatovalo, že v daném případě došlo k vydání rozhodnutím, které lze ve smyslu zákona o odpovědnosti za škodu s ohledem na výsledek trestního řízení označit jako nezákonné. Za takové rozhodnutí se považuje usnesení o zahájení trestního stíhání. Ministerstvo se žalobci omluvilo za to, že v řízení vedeném u OS v [obec] pod sp.zn. [spisová značka] bylo vůči žalobci vydání nezákonné rozhodnutí. Žalobci však nemůže přiznat přiměřené zadostiučinění v penězích, neboť žádost žalobce byla doručena po uplynutí šestiměsíční promlčecí doby od nabytí právní moci rozsudku; [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] - ze služebního hodnocení žalobce, že žalobce byl přijat do služebního poměru [datum], v každoročních služebních a kariérových hodnoceních byl hodnocen kladně, ve služebním zařazení dosahoval dobrých a výtečných výsledků, k úkolům přistupoval odpovědně, samostatně, jeho silnou stránkou jsou odborné znalosti, plánovitý přístup k plnění pracovních povinností a schopnost udržování pracovní atmosféry vedoucí k vysokým výkonům oddělení; - ze sdělení Ministerstva obrany, že služební hodnocení žalobce za roky [rok] a [rok] nebylo provedeno, neboť žalobce byl v době od [datum] do [anonymizována dvě slova] [rok] zproštěn výkonu služby. Taktéž nebylo provedeno služební hodnocení žalobce za období [anonymizována dvě slova] – [datum]; [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] - z rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací] a z rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací], že v této věci byl žalobce stíhán pro trestný čin nekalé soutěže, stíhání trvalo zhruba dvakrát déle než u nynějšího žalobce, soud přihlédl k poměrně značné medializaci případu, dále ke skutečnosti, že trestní stíhání souviselo s výkonem profese žalobce a že mělo do jeho pracovních vztahů zásadní dopad, neboť mu byl uložen trest zákazu činnosti. S ohledem na uvedené okolnosti bylo žalobci přiznáno zadostiučinění ve výši 100 000 Kč, což odpovídá zhruba částce 2 270 Kč za měsíc trestního stíhání; - z rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací], že se jednalo o náhradu nemajetkové újmy za trestní stíhání vedené proti žalobci pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle ustanovení § 220 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku a pro zneužití pravomoci úřední osoby dle ustanovení § 329 odst. 1 písm. a) odst. 2, písm. f) trestního zákoníku, kdy trestní stíhání trvalo 3 roky a žalobce byl ohrožen sazbou k trestu odnětí svobody v rozmezí 3 roky – 10 let a k tomu mu hrozilo uložení povinnosti zaplatit náhradu škody přes 4 000 000 Kč. Žalobci byl nejprve soudem prvního stupně uložen podmíněný trest odnětí svobody v délce trvání [anonymizováno] let s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho roku a šest měsíců následně byl odvolacím soudem obžaloby zproštěn. Žalobce žil na malé vesnici, kde byl jako [anonymizována dvě slova] dobře znám. Případ byl medializován do zahájení trestního stíhání žil žalobce bezúhonným životem, na náhradě nemajetkové újmy bylo žalobci vyplaceno celkem 90 000 Kč; - z rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací], že žalobci bylo přiznáno peněžité zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 30 000 Kč. Soud vycházel z toho, že vůči žalobci bylo vedeno trestní stíhání pro přečin porušení povinnosti ke správě cizího majetku dle ustanovení § 220 odst. 1 a zneužití pravomoci úřední osoby dle ustanovení § 329 odst. 1 písm. h) trestního zákoníku, kdy žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody v horní hranici„ pouze do tří let“. Trestní stíhání trvalo 2 a půl roku a žalobce byl soudem prvního stupně obžaloby zproštěn. [název soudu] uvedený případ srovnal s případem projednávaným pod sp. zn. [spisová značka], kdy uvedl, že okresním soudem přiznané peněžité zadostiučinění není přiměřené okolnostem jeho odpovídající je částka 30 000 Kč nebo následky trestního stíhání v osobnostní sféře žalobce byly zmírněny v důsledku prvního a druhé kritéria, tj. povaha a délka trestního řízení, dále uvedl, že při nesporném faktu, že každé trestní stíhání zasáhne negativně osobností sféru poškozeného, nelze hloubku tohoto zásahu přeceňovat do míry subjektivně pociťované žalobcem; - z rozsudku Nejvyššího soudu ČR č.j. [číslo jednací], z rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací] a z rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací], že Nejvyšší soud ČR rozhodl rozsudkem č.j. [číslo jednací], kterým byl zrušen rozsudek [název soudu] č.j. [číslo jednací] a rozsudek [název soudu] č.j. [číslo jednací] v rozsahu, v jakém bylo rozhodnuto o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy v částce 300 000 Kč s příslušenstvím a ve výrocích o náhradu nákladů řízení. [název soudu] následně rozhodl rozsudkem č.j. [číslo jednací], a [název soudu] rozsudkem č.j. [číslo jednací]. V daném případě bylo žalobci přiznáno peněžité zadostiučinění za trestní stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby, ve výši 81 160 Kč. Vůči žalobci bylo vedeno trestní stíhání pro trestný čin zneužívání informací v obchodním styku dle ust. § 128 odst. 2, 4 trestního zákona (z.č. 140/1961 Sb.) spáchaného ve formě spolupachatelství, kdy trestní stíhání trvalo 5 let a 7 měsíců a žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody v rozmezí 5 až 12 let. Případ byl medializován, žalobce byl celostátně známým a oceňovaným [anonymizováno 5 slov]); - z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací], že [název soudu] potvrdil rozsudek [název soudu] č.j. [číslo jednací] ve výroku I., kterým bylo poškozenému přiznáno mj. peněžité zadostiučinění ve výši 30 000 Kč s příslušenstvím. Poškozený byl v posuzované věci nejdříve trestním příkazem uznán vinným ze spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 20 měsíců a současně trest zákazu řízení motorových vozidel na dva roky (zákonná sazba odnětí svobody v délce jednoho roku nebo peněžitý trest nebo zákaz činnosti). Poškozený proti němu podal odpor a následně byl obžaloby zproštěn, neboť tento trestný čin nespáchal. Trestní stíhání trvalo 1 rok a 10 měsíců. Odvolací soud dovodil, že v poměrech daného řízení je podstatné zjištění, že následky trestního stíhání se projevily poškozením pověsti poškozeného a negativními důsledky v jeho osobní, rodinné a profesní sféře života; - z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] a z rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací], že [název soudu] potvrdil rozsudek [název soudu] č.j. [číslo jednací] ve výroku I., kterým bylo poškozenému přiznáno peněžité zadostiučinění ve výši 24 000 Kč s příslušenstvím. Poškozený byl v posuzované věci nejdříve trestním příkazem uznán vinným ze spáchání trestného činu zpronevěry podle ust. § 206 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a byl mu uložen mu trest odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 let (zákonná sazba odnětí svobody v délce jednoho roku až pět let nebo peněžitý trest). Poškozený proti němu podal odpor a následně byl obžaloby zproštěn s tím, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl obžalován. Trestní stíhání trvalo 8 měsíců. Soud I. stupně konstatoval, že bylo prokázáno, že dlouhodobé závažné onemocnění poškozeného se v době trestního stíhání v důsledku prožitého stresu zhoršilo; - z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] a z rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací], že [název soudu] potvrdil rozsudek [název soudu] č.j. [číslo jednací] ve výroku I., kterým bylo poškozenému přiznáno peněžité zadostiučinění ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím. Poškozený byl v posuzované věci obžalován ze spáchání trestného činu přijetí úplatku podle § 331 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, (zákonná sazba odnětí svobody v délce šest měsíců až pět let) a trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1,3 téhož zákona (zákonná sazba odnětí svobody v délce jednoho roku až pět let nebo peněžitý trest). Poškozený byl následně obžaloby zproštěn s tím, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Trestní stíhání trvalo 18 měsíců. Odvolací soud konstatoval, že zajištění finančních prostředků, ke kterému došlo v průběhu trestního stíhání, nelze přikládat zcela zásadní důležitost, avšak na druhé straně nelze odhlédnout od poškození cti a dobré pověsti poškozeného mezi bývalými kolegy; - z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] a z rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací], že [název soudu] změnil rozsudek [název soudu] č.j. [číslo jednací] ve výroku I. a žalobci přiznal peněžité zadostiučinění ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím. Poškozený byl trestně stíhán nejdříve pro účastenství ve formě pomoci na pokračujícím trestním činu podvodu podle § 250 odst. 1 a 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon. Hrozilo mu uložení trestu odnětí svobody na 5 až 12 let. Prvním odsuzujícím rozsudkem mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Druhým odsuzujícím rozsudkem byl uznán vinným ze spáchání trestního činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, a poškozenému byl uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 12 měsíců. Trestní stíhání trvalo 4 rok a 9 měsíců. Poškozený byl zproštěn obžaloby podle ust. § 226 odst. b) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, neboť v obžalobě označený skutek nebyl trestným činem. Poškozený nebyl dříve řešen pro žádný trestní čin ani přestupek a v místě bydliště měl dobrou pověst. Odvolací soud konstatoval, že poškozený byl po dobu trestního stíhání vystaven stresu a nejistotě, a v prvním roce (do vydání prvního odsuzujícího rozsudku) důvodné obavě z hrozícího vysokého trestu. Významné zásahy do soukromého života poškozeného v příčinné souvislosti s trestním stíháním zjištěny nebyly. Trestní stíhání bylo pouze jedním z více důvodů, které nakonec vyústily v rozvod manželství. Trestní řízení bylo medializováno v celostátním deníku. Za významnou měl odvolací soud skutečnost, že ve zprošťujícím rozsudku bylo uvedeno, že poškozený neporušil žádný vnitřní předpis svého zaměstnavatele ([anonymizováno]) a že poškozenému nelze přičítat k tíži, že v [anonymizováno] nebyla zřízena funkce kontrolora, který měl případné rozdíly hotovosti oznamovat. A dále, že počínání poškozeného, které spočívalo v porušování pracovních povinností, a to řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, nebylo rozhodujícím momentem vzniku škody, ale pouze jedna z mnoho příčin; - z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně], manželky žalobce, že je zaměstnána u [anonymizováno]. Když začalo trestní stíhání žalobce, dozvěděli se o jeho postavení mimo službu v době, kdy byli právě na dovolené. Po návratu to pak proběhlo na [anonymizována dvě slova], a když se pak vrátila do zaměstnání, všímala si různých pohledů lidí, měli dotazy, jestli už je odsouzený, kolik dostal let. Případ byl medializován, lidé si to přečetli, a proto měli takové otázky. Zasáhlo to i jejich děti, dceru i syna. Před dcerou se to snažili ze začátku tajit, neboť je velmi citlivá, ale pak některý ze sousedů dal do domovních schránek internetové odkazy na články, ať všichni vědí, s kým bydlí v domě, a tuto schránku zrovna dcera vybrala, články si přečetla a byla na zhroucení. Následně pak dcera v roce [rok] nastoupila k [anonymizováno] do [obec], i tam se jí nevyhnuly nepříjemné dotazy. Odmítala s otcem komunikovat, a to po dobu několika měsíců. Dcera měla odmala otce za svůj vzor, po přechodné období s otcem nekomunikovala, ale dá se říci, že se se situací již vyrovnala, občas si ještě na to vzpomene. Žalobce situaci snášel nejhůř, sáhl si na úplné dno. Nejedl, nespal, byl psychicky vyřízený, myšlenkami jinde. Trvalo to i po osvobozujícím rozsudku a přetrvává to do teď, hluboce je to všechny zasáhlo. U žalobce se v souvislosti se stíháním objevily zažívací potíže, pravděpodobně ze stresu, a dále se mu v tu dobu projevila [anonymizováno], začali ho léčit, nikdy předtím problémy s [anonymizováno] neměl; - z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně], že žalobce je v současné době jejím nadřízeným. Žalobce nastoupil v nešťastné době, kdy před ním [anonymizováno] [příjmení] byl také trestně stíhán. Nastoupil v době, kdy byla napjatá situace, všichni byli z této situace zmateni. Žalobce byl pro ně neznámý, kdy trestní kauzy na ně působily negativně, měly negativní vliv, lidé se ptali, co se stalo, zda bral úplatky, zda něco zmanipulovali, vše se seběhlo v krátké době, kdy žalobce nastoupil a opět byl odvolán a bylo zahájeno trestní řízení. Všichni tím byli zaskočení. Žalobce v době nástupu neznala, byl nový, neměla odvahu zjišťovat, co se děje, byla to pro všechny nepříjemná situace. Nikdo nevěděl, co se stalo, za co je stíhaný, podepsal v té době již hodně smluv, hodně výběrových řízení, a kvůli trestnímu stíhání se s ním lidé přestali bavit, určitě sám cítil, že jsou lidé podezřívaví, že mu nevěří, nebylo to příjemné se s ním potkávat, a všichni věřili, že se to vyřeší, zlepší a že vše se zase vrátí do normálu. Lidé se mu vyhýbali a situace byla oboustranně napjatá. Nyní má s žalobcem dobré vztahy, v té době se teprve poznávali po pracovní stránce, byla vedoucí, jeho přímou podřízenou. Po opětovném nástupu žalobce jsou na pracovišti dobré vztahy, žalobce je respektovaný, je to dobrý [anonymizováno]. Posuzuje lidi podle odvedené práce a je spravedlivý; - z výpovědi svědka [celé jméno svědka], že tam v té době, kdy bylo zahájeno trestní stíhání, nebyl, přišel až v roce [rok], dozvěděl se, že se něco děje. Kolegové byli překvapení, neboť jeho předchůdce byl také [anonymizována dvě slova] a jednalo se tedy už o druhého trestně stíhaného [anonymizováno]. Lidé se tvářili, že neví, co si o tom myslet, bylo to nepříjemné. Byl svědkem toho, když šli na oběd, tak všichni bývalí kolegové žalobce se raději dívali do země nebo do zdi, jeden dokonce řekl„ tebe ještě nezavřeli?“ Bylo to trapné. Jednu dobu dokonce přestal žalobce chodit na obědy, asi kvůli tomu, že mu bylo nepříjemné, když je potkával. Trvalo to docela dlouhou dobu. Žalobce znal už předtím, kdy dva roky pracovali na stejné úrovni, poté se rozešli a následně až v roce [rok] se opět potkali. Pro svědka to také bylo nepříjemné, neboť ty lidi, co se takto k němu chovali, znal. Po dobu stíhání se pracovně nic nezměnilo, co se týče psychiky, tak už se neusmíval, byl spíše takový uťáplý, ale i přesto byl vstřícný. Svěřil se, že má i problémy v rodině, říkal také, že problémy má i v domě, kde bydlí, kdy ve schránce všichni, kdo bydleli, měli nějaký papír, že je trestně stíhaný, bylo na něm vidět, že je mu to nepříjemné a hlavně ho štvalo, že se to táhne tak dlouho. Byl postavený mimo službu, nevěděl, co se bude dít dál. S některými lidmi měl žalobce z bývalého pracoviště nadstandardní vztahy a to ho mrzelo, že lidé, kteří ho znali, se na něj teď takto tváří a ani nevěděli, o co jde. Jen dávali slovně najevo svůj postoj k němu. Vztahy s bývalými kolegy byly narušeny, zejména poté, kdy se vrátil, a s některými musel opět pracovat, kdy i teď s nimi musí spolupracovat.

9. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná pro rozhodnutí ve věci relevantní skutková zjištění.

10. Na základě provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno na základě usnesení Policie České republiky, [stát. instituce], Územního odboru [obec], 3. [anonymizována tři slova], Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], pro podezření ze spáchání přečinu porušení služebních povinností vojáka podle § 393 odst. 2 tr. zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku; toto usnesení si žalobce převzal dne [datum]. Stížnost žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla zamítnuta usnesením Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] podal policejní orgán pod [číslo jednací] návrh na podání obžaloby a dne [datum] podalo Okresní státní zastupitelství v Olomouci pod č.j. [číslo jednací] obžalobu na obviněné – žalobce a druhého obviněného pro přečin porušení služebních povinností vojáka dle ust. § 393 odst. 2 trestního zákoníku, spáchaný formou spolupachatelství podle ust. § 23 trestního zákoníku. Dne [datum] vydal Okresní soud v Olomouci trestní příkaz č.j. [číslo jednací], jímž byl žalobce uznán vinným spácháním přečinu porušení služebních povinností vojáka podle § 393 odst. 2 tr. zákoníku formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a byl mu udělen trest odnětí svobody v trvání [anonymizováno] měsíců [anonymizováno] podmíněným odkladem na dobu [anonymizováno] měsíců. Proti tomuto trestnímu příkazu žalobce podal dne [datum] odpor. Hlavní líčení se konala u Okresního soudu v Olomouci ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. U hlavního líčení dne [datum] žalobce mj. vypověděl, že je zaměstnán u [stát. instituce] na pozici [anonymizováno] odboru pro [anonymizována čtyři slova] a aktuálně je v souvislosti [anonymizováno] trestním stíháním postavený mimo službu. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Po nabytí právní moci rozsudku se žalobce obrátil dne [datum] se svým nárokem na Ministerstvo spravedlnosti ČR, odbor odškodňování, kdy žádal zaplacení částky [částka], která sestávala z náhrady nákladů trestního řízení ve výši [částka] a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním ve výši [částka]. Ministerstvo dne [datum] vydalo stanovisko, že uplatněný nárok žalobce na náhradu škody za náklady řízení byl shledán důvodným co do částky [částka]. Ministerstvo konstatovalo, že v daném případě došlo k vydání rozhodnutím, které lze ve smyslu zákona o odpovědnosti za škodu s ohledem na výsledek trestního řízení označit jako nezákonné. Za takové rozhodnutí se považuje usnesení o zahájení trestního stíhání. Ministerstvo se žalobci omluvilo za to, že v řízení vedeném u OS v [obec] pod sp.zn. [spisová značka] bylo vůči žalobci vydání nezákonné rozhodnutí. Žalobci však nemůže přiznat přiměřené zadostiučinění v penězích, neboť žádost žalobce byla doručena po uplynutí šestiměsíční promlčecí doby od nabytí právní moci rozsudku. Rozhodnutí ministerstva bylo žalobci doručeno dne [datum]. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

14. Trestní stíhání zasáhlo žalobce jak v rovině osobní a rodinné, tak v rovině pracovní. Zasáhlo i děti žalobce. Když se to dověděla dcera žalobce, byla na zhroucení. Když pak následně dcera žalobce v roce [rok] nastoupila k [anonymizováno] do [obec], i tam se jí nevyhnuly nepříjemné dotazy. Odmítala s otcem komunikovat, a to po dobu několika měsíců. Dcera měla odmala otce za svůj vzor, po přechodné období s otcem nekomunikovala. Žalobce trestní stíhání snášel špatně, nejedl, nespal, byl psychicky vyřízený, myšlenkami jinde. Trvalo to i po osvobozujícím rozsudku a přetrvává to do teď. Kvůli trestnímu stíhání se s žalobcem lidé na pracovišti přestali bavit, byli podezřívaví, lidé se mu vyhýbali a situace byla oboustranně napjatá. Po opětovném nástupu žalobce jsou na pracovišti dobré vztahy, i když vztahy s bývalými kolegy byly narušeny, žalobce je respektovaný a spravedlivý.

15. Ve srovnávaných případech se jednalo o trestní stíhání dosud netrestaných osob pro přečiny, resp. méně závažné trestné činy, v celkové délce méně něž dva roky, přičemž soudy konstatovaly určité negativní následky v osobní sféře poškozených, kdy jimi přiznaná výše peněžitého zadostiučinění se pohybuje v rozmezí 20 000 Kč až 100 000 Kč.

16. Dle ust. § 1 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb, o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

17. Dle ust. § 5 písm. a) zákona o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, 18. Dle ust. § 6 odst. 1, 2 písm. a) zákona o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci, ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen„ úřad“). Úřadem podle odstavce 1 je Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, 19. Dle ust. § 7 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

20. Dle ust. § 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

21. Dle ust. § 14 odst. 1, 3 zákona o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci, nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

22. Dle ust. § 31a odst. 1, 2 zákona o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

23. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná pouze částečně. Žalobce se v tomto řízení domáhal po žalované zaplacení částky [částka], a to z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena„ nezákonným trestním stíháním“. Proti žalobci bylo usnesením Policie ČR zahájeno dne [datum] trestní stíhání pro spáchání přečinu porušení služebních povinností vojáka dle ust. § 393 odst. 2 TZ spáchaného ve formě spolupachatelství. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], byl žalobce obžaloby v plném rozsahu zproštěn ve smyslu § 226 písm. b) trestního řádu, neboť skutek, který mu byl kladen za vinu, nebyl trestným činem. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku vyslovila žalobci omluvu za„ nezákonné trestní stíhání“, což považovala za dostatečné zadostiučinění.

24. Soud dospěl k závěru, že„ nezákonnost rozhodnutí o zahájení trestního stíhání“ žalobce je mezi účastníky nesporná, a zabýval se proto formou a výší adekvátního zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu ve smyslu § 31a zákona o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci. Soud dospěl k závěru, že samotné konstatování porušení práva se v daném případě nejeví jako dostačující, a proto je namístě přiznat žalobci zadostiučinění v peněžní formě.

25. Je ustálenou soudní praxí, že podle zákona o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu; protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90; rozsudek ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). Stát za škodu ani nemajetkovou újmu způsobenou v takovém případě trestním stíháním neodpovídá pouze tehdy, jestliže si poškozený trestní stíhání zavinil (způsobil) sám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2011, Pl. ÚS 11/10 - 2), nebo tehdy, kdy byl poškozený zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. IV. ÚS 3193/10). V rozsudku ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1684/2010, Nejvyšší soud konstatoval, že v případě § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci, jde o normu s relativně neurčitou hypotézou, vyžadující, aby soud (případně již příslušný orgán v rámci předběžného projednání nároku) s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti každého individuálního případu sám vymezil okolnosti významné pro určení výše náhrady. Ustanovení § 31a zákona o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci hovoří pouze o tom, že zadostiučinění musí být přiměřené, samotné určení výše však ponechává na volném uvážení soudu. Zákon tedy nevymezuje žádnou případnou hranici (minimální nebo maximální) pro určení výše zadostiučinění. Zvažovány budou zejména dopady nezákonného rozhodnutí do osobnostní sféry poškozeného, nepříznivost jejich vlivu na pověst poškozeného, jeho dosavadní způsob života a podobně. Otázka výše zadostiučinění v penězích se odvíjí od okolností každého konkrétního případu, a proto ji nelze vyřešit souhrnně pro všechna trestní řízení, která byla posléze zastavena. Výše zadostiučinění za trestní řízení, které bylo zastaveno, se vždy váže k jednomu konkrétnímu případu, a její posouzení je úkolem nalézacích soudů. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obdobná kritéria jako v případě vazebního držení mohou být obdobně uvažována i ve věcech nároků na náhradu nemajetkových újem způsobených rozhodnutími o zahájení trestního stíhání, jestliže takové trestní stíhání neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem. I v takových případech je tedy především na soudu, aby výši zadostiučinění stanovil s ohledem na specifické okolnosti konkrétního případu. Přitom nicméně může vzít v úvahu kritéria, která se v takových případech zpravidla vyskytují a která zpravidla mají vliv na rozsah způsobené újmy, a tím i na výši případného zadostiučinění. Je pak znovu na soudu, aby zvážil, jak intenzivně (či v jakém rozsahu) byla tato kritéria v konkrétním případě naplněna a vedle toho vzal do úvahy okolnosti, za nichž k újmě došlo.

26. Kritéria, která mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení trestního stíhání (řízení), které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, následující: 1) Povaha trestní věci. Pod tímto kritériem se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě. 2) Délka trestního řízení. Toto kritérium zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. 3) Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných pod body 1 a 2. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka - morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií.

27. V konečném důsledku musí výše soudem přiznaného zadostiučinění odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích (poměřovaných zejména s ohledem na uvedená kritéria) shodují. Jinak vyjádřeno, výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li též soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3867/2011).

28. V souladu judikaturou Nejvyššího soudu ČR (sp.zn. 30Cdo 2865/2015) vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci zpravidla nelze dokazovat (jde o stav mysli poškozené osoby). V řízení se tak obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotřenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vycházel soud z intenzity zásahu trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a z rozsahu žalobci hrozícího trestu (odnětí svobody s maximální horní hranicí tři roky nepodmíněně). Trestní stíhání trvalo téměř dva roky, žalobci hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody a právě tato hrozba je nejvýznamnější skutečností působící v trestním stíhání žalobce v osobnostní rovině na jeho psychiku. Pracovní i soukromý život žalobce byl nezákonným trestním stíháním ovlivněn po dobu téměř dvou let, což je nezanedbatelná část života. Žalobce žil v nejistotě, věc byla medializována, žalobce byl v rámci služebního poměru postaven mimo službu, do doby trestního stíhání byl žalobce pozitivně hodnocen a požíval v armádě respekt. Soud přihlédl k působení trestního stíhání na žalobce vzhledem k charakteru nezákonného rozhodnutí, jakož i k jeho následkům, které měly vliv na život žalobce. Trestní stíhání mělo negativní vliv na celou osobnostní sféru žalobce, zejména co se týče jeho profesní a občanské cti, tyto dopady byly umocněny i medializací celé kauzy, kdy do stanovené výše zadostiučinění byl promítnut i zájem médií o danou kauzu. Trestní stíhání zasáhlo žalobce jak v rovině osobní a rodinné, tak v rovině pracovní. Zasáhlo i děti žalobce. Když se to dověděla dcera žalobce, byla na zhroucení. Když pak následně dcera žalobce v roce [rok] nastoupila k [anonymizováno] do [obec], i tam se jí nevyhnuly nepříjemné dotazy. Odmítala s otcem komunikovat, a to po dobu několika měsíců. Dcera měla odmala otce za svůj vzor, po přechodné období s otcem nekomunikovala. Žalobce trestní stíhání snášel špatně, nejedl, nespal, byl psychicky vyřízený, myšlenkami jinde. Trvalo to i po osvobozujícím rozsudku a přetrvává to do teď. Kvůli trestnímu stíhání se s žalobcem lidé na pracovišti přestali bavit, byli podezřívaví, lidé se mu vyhýbali a situace byla oboustranně napjatá.

29. Přiznaná částka odpovídá částkám, které jsou vnitrostátními soudy v řízeních o nemajetkové újmě přiznávány, a to částky 20 000 Kč až 100 000 Kč (srovnej např. rozsudek Městského soud v Praze č. j. 35 Co 509/2012-88 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 17 C 126/2010-66, rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 40/2016-95 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 42 C 75/2014-57, rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 20 Cdo 298/2015-118 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 14 C 118/2014-63, rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 30 Co 421/2014-357 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 10 C 214/2012-332), a je v ní zahrnut i faktor odškodnění za období, po které trestní stíhání běželo. Nejedná se přitom pouze o subjektivní vnímání nepříznivé životní situace, ve které se poškozený ocitl, ale také o negativní ohlas, který trestní stíhání vyvolalo v jeho okolí. V tomto případě bylo trestní stíhání žalobce spojeno s jeho předchozím výkonem veřejné funkce, bylo medializováno, a žalobce tak poškodilo na jeho dobré pověsti. Do období zahájení trestního stíhání taktéž spadá zhoršení zdravotního stavu žalobce (objevil se [nemoc], kdy soud pouze spekuluje, zda trestní stíhání této nemoci napomohlo, ale subjektivně tak tuto skutečnost žalobce vnímá).

30. Při výpočtu výše peněžitého zadostiučinění soud za situace, kdy judikatura Nejvyššího soudu nepodává návod tohoto výpočtu v případě nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, použil mechanismus výpočtu předpokládaný judikaturou Nejvyššího soudu pro odškodnění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení. Dle tohoto je poskytováno peněžité zadostiučinění za každý rok trvání řízení ve výši 15 000 Kč – 20 000 Kč s tím, že za první dva roky řízení se toto zadostiučinění snižuje na polovinu. Soud současně uzavřel, že obecně nemajetková újma způsobená vedením nezákonného trestního řízení je větší intenzity, než nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení a odškodnění újmy způsobené vedením nezákonného trestního řízení b tedy mělo být vyšší. Z toho důvodu soud při určení výše peněžitého zadostiučinění vycházel z částky vyšší, tj. bez tohoto krácení na polovinu, neboť v případě nemajetkové újmy způsobení nezákonným trestním stíháním není žádný logický důvod pro snižování odškodnění v období prvních dvou let. V daném případě dospěl soud k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním způsobené nemajetkové újmy žalobce je částka 30 000 Kč, kterou také žalované uložil žalobci zaplatit.

31. Protože žalobce požadoval touto žalobou po žalované zaplacení částky 500 000 Kč a soud žalobci přiznal částku 30 000 Kč, byla žaloba ve zbývající části, tj. co do požadavku na zaplacení dalších 470 000 Kč, zamítnuta.

32. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. jako patnáctidenní, neboť o to žalovaná požádala a žalobce s tímto požadavkem vyslovil souhlas.

33. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve výroku III. dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V dané věci byl žalobce úspěšný co do 6 %, žalovaná co do 94 %, tedy žalobkyně byla úspěšná v 88 %. Náhrada nákladů řízení žalované pak činí paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč za každý úkon dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb., tedy 1 800 Kč za 6 úkonů ve věci (vyjádření k žalobě, sepis odvolání, účast u jednání dne 5. 5. 2020, 6. 10. 2020, 16. 12. 2020 a 16. 2. 2020) a dále cestovné osobním automobilem Škoda Octavia [registrační značka] [obec] do [obec], tj. cestovní náhrada v celkové výši 3 277,35 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 6. 10. 2020 náhrada 1 094,06 Kč za 190 ujetých km (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 12. 2020 náhrada 1 094,06 Kč za 190 ujetých km (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 2. 2021 náhrada 1 089,23 Kč za 190 ujetých km (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. Celkem náklady řízení žalované představují částku 5 077 Kč, z toho 88 % činí 4 467,76 Kč. Tuto částku je žalobce povinen zaplatit žalované v obecné třídenní lhůtě v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

Poučení