18 C 47/2017 - 783

Rubrum

Okresní soud Praha-západ rozhodl soudkyní Mgr. Ing. Adélou Kohoutovou ve věci žalobkyní: a) [Jméno žalobkyně A], narozená [Datum narození žalobkyně A] bytem [Adresa žalobkyně A] b) [Jméno žalobkyně B], narozená [Datum narození žalobkyně B] bytem [Adresa žalobkyně B] obě zastoupeny advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti účastníkům: 1) [Jméno účastníka A], IČO [IČO účastníka A] sídlem [Adresa účastníka A] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] za účasti vedlejšího účastníka [Jméno účastníka B], IČO [IČO účastníka B] sídlem [Adresa účastníka B] o žalobě proti rozhodnutí [Anonymizováno] pozemkového úřadu pro [Anonymizováno] kraj ze dne [Anonymizováno]. 12[Anonymizováno] [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], takto:

Výrok

I. Žalobkyně každá v rozsahu ideální nejsou spoluvlastnicemi části původního pozemku pozemkového katastru parc. č. [Anonymizováno]/1 v k. ú. [adresa], nyní pozemku katastru nemovitostí parc. č. [Anonymizováno]/2 - zastavěná plocha s nádvořím, o výměře [Anonymizováno] m, v k. ú. [adresa].

II. Žalobkyně každá v rozsahu ideální nejsou spoluvlastnicemi části původních pozemků pozemkového katastru parc. č. [Anonymizováno]/1 a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], nyní pozemku katastru nemovitostí parc. č. [Anonymizováno]/22 - ostatní plocha, neplodná půda, o výměře [Anonymizováno] m v k. ú. [adresa].

III. Žalobkyně každá v rozsahu ideální nejsou spoluvlastnicemi části původních pozemků pozemkového katastru parc. č. [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno]/1 a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], nyní pozemku katastru nemovitostí parc. č. [Anonymizováno]/21 - ostatní plocha, neplodná půda, o výměře [Anonymizováno] m v k. ú. [adresa].

IV. Žalobkyně každá v rozsahu ideální nejsou spoluvlastnicemi části původních pozemků pozemkového katastru parc. č. [hodnota], [Anonymizováno]/1 a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], nyní pozemku katastru nemovitostí parc. č. [Anonymizováno]/8 [Anonymizováno] ostatní plocha, neplodná půda, o výměře 6[Anonymizováno][Anonymizováno] m, v k. ú. [adresa].

V. Za nevydané pozemky náleží žalobkyním náhrada podle § 11 odst. 2, § 11a a případně § 14 a § 16 zákona č. 229/1991 Sb.

VI. V tomto rozsahu se nahrazuje rozhodnutí [právnická osoba], Krajského pozemkového úřadu pro [Anonymizováno] kraj a hl. město [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. SPU [č. účtu].

VII. Účastník a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyním na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám zástupkyně žalobkyň, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Účastník a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu [adresa]-západ soudní poplatek ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Dne [datum] bylo žalobkyním doručeno rozhodnutí [právnická osoba] (dále jen „SPÚ“) ze dne [datum], č. j. SPU [č. účtu], (dále jen „Rozhodnutí“) kterým byly zamítnuty žádosti žalobkyň ze dne [datum] a [datum] na vydání částí původních pozemků dle PK parc. č. [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno]“) a dále pozemky dle PK parc. č. [Anonymizováno]/1 (dále jen „[Anonymizováno][Anonymizováno]1“), [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno]“), [Anonymizováno] a [Anonymizováno]/1 (dále jen „[Anonymizováno]/1“), u všech tak, jak jsou identifikovány na současný stav dle KN. Pozemky [Anonymizováno]/1 a [Anonymizováno] byly převedeny na stát na základě smlouvy z 18. a [datum] (dále jen „Smlouva z února 1949“) a pozemky [Anonymizováno], [Anonymizováno]/1 a [Anonymizováno]/3 na základě smlouvy z 12. a [datum] (dále jen „Smlouva z prosince 1949“). Žalobkyně napadají Rozhodnutí a v rozsahu po částečném zastavení řízení, o kterém bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soud ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a změně žaloby připuštěné usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], navrhují, aby soud Rozhodnutí po provedeném řízení nahradil rozsudkem, kterým rozhodne o tom, že žalobkyně jako oprávněné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, (dále jen „ZoP“) jsou spoluvlastníky pozemků dle KN parc. č. [Anonymizováno]/2, [Anonymizováno]22, [Anonymizováno]/21 a [Anonymizováno]/8. Žalobkyně jsou totiž oprávněnými osobami podle ZoP k bývalému zemědělskému majetku svých právních předchůdců manželů [jméno FO], rolníků v [adresa]. Žalobkyně v žalobě sporovaly předně způsob rozhodnutí, kdy SPÚ namísto o existujících pozemcích podle KN rozhodoval o původních již neexistujících pozemcích podle PK, čímž vydal neurčitý správní akt. Dále žalobkyně namítaly, že SPÚ neoprávněně zamítl jejich žádost ohledně pozemků [Anonymizováno] a [Anonymizováno]/1 pro překážku věci rozhodnuté, neboť v předchozích rozhodnutích se jednalo pouze o části těchto pozemků, a že účastníkem řízení mělo být také [právnická osoba]. Dále žalobkyně sporovaly polemiku obsaženou v Rozhodnutí ohledně té skutečnosti, že listina ze dne [datum], kterou byl obecně uplatněn zbytkový restituční nárok žalobkyň, nebyla tehdejšímu pozemkovému úřadu doručena včas. Otázka včasnosti přitom již byla podle žalobkyň několikrát posuzovaná v rámci jiných restitučních věcí, a to jak zdejším soudem, tak i soudem odvolacím a soudem ve správním soudnictví. Doposud soudy vždy došly k závěru, že žádost ze dne [datum] je nutno posuzovat jako včasnou, a to i v případě, kdy na ni není uvedeno podací razítko podatelny Okresního úřadu [adresa]-západ. V tomto řízení bylo prokázáno, že žádost byla bezprostředně po jejím vyhotovení doručena pozemkovému úřadu, a to jednak osobně žalobkyní a), která tuto skutečnost při svém výslechu potvrdila, a dále doručen poštou. To koresponduje i s tím, že v předmětném správním spisu byly založeny 2 originály této žádosti. Jeden s rukou připsanou spisovou značkou a jeden bez ní. Dále nutno poukázat na to, že pozemkový úřad až do roku 2018 jednotlivé žádosti žalobkyň nezamítal z důvodu opožděnosti uplatnění restitučního nároku, ale z důvodu nenaplnění restitučního titulu. Nakonec i rozhodnutí napadené v tomto řízení se otázce včasnosti doručení věnuje pouze okrajově. Svou strategii pozemkový úřad změnil dle svých slov až poté, když se mu podařilo dohledat podací knihu Okresního úřadu [adresa]-západ, v níž nenašel žádný záznam o podání žádosti z [datum]. Nic přitom nebránilo tomu, aby byla podací kniha dohledána dříve, neboť pozemkový úřad o její existenci musel vědět, jakož i musel vědět to, kde se nachází. Dále bylo prokázáno, že ještě v roce 2000, ne všechna podání byla opatřena podacím razítkem podatelny Okresního úřadu [adresa]-západ a nebyla zaznamenána v podací knize. Např. se jedná o předložená lustrační osvědčení. Je tedy zřejmé, že samotná podací kniha, nemá v této otázce žádnou vypovídací hodnotu. Žalobkyně tedy nevidí důvod, proč by se soud měl odchýlit od již dříve a opakovaně judikovaného závěru, že o včasném doručení restituční žádosti svědčí zejména její přítomnost ve správní spise a s ohledem na stav správního spisu nelze přičítat k tíži žalobkyň skutečnost, že z tohoto spisu nelze jednoznačně vyvodit, kdy byla listina založena. K argumentaci SPÚ spočívající v tom, že předmětné pozemky nebyly na stát převedeny v rozhodném období, žalobkyně uvedly, že ke konečnému převodu došlo na základě smluv z roku 1949, tj. po rozhodném období ohraničeném dnem [datum]. Žalobkyně nepopírají, že proces výkupu pozemků v souvislosti s výstavbou vodní nádrže [adresa] byl zahájen již před rozhodným obdobím. Postavení manželů [jméno FO] ale bylo v té době naprosto jiné. Smlouvy z února a prosince 1949 nebyly žádným formálním dokončením procesu započatého již dříve, ale zcela samostatnými smlouvami, což je zřejmé i z toho, že jejich předmětem je podstatně více půdy, než o čemž bylo jednáno v roce 1947. Například v případě pozemku [Anonymizováno]/1 dokonce 5krát více, než co bylo v roce 1947 zamýšleno a než bylo pro stavbu vodní nádrže nezbytně třeba. Rozsáhlou část pozemků převzal stát proto, aby zajistil náhradní pozemky pro tzv. víkendisty, nebo aby je mohl použít ke směně. Zároveň s ohledem na tehdy platný intabulační princip, nemohlo dojít k převodu pozemků dříve, tedy již smlouvou z roku 1947. Tato dřívější smlouva nemůže být ani posuzována jako smlouva o smlouvě budoucí, když její předmět není jasně vymezen. Ohledně tísně žalobkyně uvedly, že v souvislosti s rozsahem převáděné půdy a účelem tohoto převodu, je zcela zřejmé, že tyto smlouvy jasně vykazovaly znaky státní politiky zacílené proti velkým vlastníkům půdy tzv. kulakům, kterými manželé [jméno FO] podle tehdejší legislativy byly. Stát přitom již krátce po převratu činil legislativní kroky, které měly za cíl zbavit tyto vlastníky jejich půdy a v rámci kolektivizace zemědělství zamezit v samostatném hospodaření. V daném případě pak stát využil výstavby vodního díla [adresa] k tomu, aby vlastnictví půdy manželů [jméno FO] v co největší míře omezil, až nakonec přišli o skoro veškeré své půdní vlastnictví. V době podpisu smluv z roku 1947 jednali manželé [jméno FO] při vědomí toho, že za odstoupenou půdu si pořídí pozemky náhradní, nic takového již ale v únoru 1948 nebylo možné a manželé [jméno FO] věděli, že o svou zemědělskou půdu přijdou. Tedy smlouvy z února a prosince 1949 již uzavírali za zcela jiných politických a právních poměrů. Jejich tíseň pak byla umocněna tím, že stát nedodržel sliby, které manželům [jméno FO] dal v rámci smluvního odstoupení pozemků v roce 1947. Stát sice vyplatil manželům [jméno FO] v roce 1947 určitou cenu, ale již v té době si byl vědom toho, že tato cena není cenou spravedlivou, a že pokud jim bude vyplacena pouze tato částka, byli by manželé [jméno FO] postoupením pozemků těžce poškozeni. Závazně jim proto přislíbil vyplacení subvence ve výši 700 000 Kčs, a to do konce roku 1948. S tímto manželé [jméno FO] počítali, a přestože tuto slíbenou subvenci státu po únoru 1948 urgovali, nebyla jim ještě v roce 1949 vyplacena a lze mít za to, že jim nebyla vyplacena nikdy. Nápadně nevýhodné podmínky lze spatřovat v tom, že smlouvami z února a prosince 1949 bylo státu postoupeno podstatně více výměry pozemků, než bylo původně zamýšleno, a to za cenu, která neodpovídala tehdejším cenovým předpisům. Jak dovodily soudu v předchozím řízeních, je sice pravdou, že ohledně části pozemku 283/1 o výměře 9 000 m2 byla v roce 1947 sjednána předběžná cena 1 Kčs/m, ale nutno vzít v potaz skutečnost, že mezi uzavřením smlouvy v roce 1947 a 1949 uběhly více než 2 roky a následně byl postoupen celý tento pozemek. Všechny pozemky uvedené ve smlouvě z prosince 1949 nebyly oceněny v souladu s odhadem [tituly před jménem] [jméno FO], podle něhož měly být celé pozemky parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno] prodány za 2,50 Kčs, smlouvu z prosince 1949 byla za tuto cenu prodána jen jejich část a zbývající část jen za 1,50 Kčs/m. Pozemek 286 měl být prodán za 1 Kčs/m2, smlouvou z prosince 1949 byla za tuto částku prodána jen jeho část, zbývající část jenom za 0,20 Kčs/m. Stát tak nerespektoval při uzavření smlouvy ani svůj vlastní odhad. V rozhodném období stran způsobu ocenění platilo, že u staveb zahrnutých do pětiletého plánu, což byla i stavba vodního díla [adresa], měl stát pozemky koupit nebo nedošlo-li k dohodě, tak vyvlastnit za přiměřenou náhradu dle § 1 odst. 1 písm. a), § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 vládního nařízení č. 296/1948 Sb. o opatření ve stavebnictví v pětiletém plánu. Náhrada měla být stanovena se zřetelem na obecnou cenu zemědělské půdy. Prováděcí předpis vládního nařízení byl platný od [datum]. Šlo o vyhlášku Ministerstva techniky č. 208/1990. U ní však byla stanovena účinnost zpětně k [datum]. Tato vyhláška sice byla přijata až v roce 1950, tedy po uzavření smluv v únoru a prosinci 1949, nicméně neexistovaly-li oceňovací předpisy, měla být kupní cena sjednána tak, aby se vyčkalo vydání příslušného právního předpisu. Podle § 1 citované vyhlášky by v případě neuzavření smlouvy z února a prosince 1949, měli manželé [jméno FO] při vyvlastnění nárok na 2 Kčs/m2 v případě méně hodnotných pozemků. Pozemky ale byly prodány za cenu podstatně nižší, tedy za cenu pro manželé [jméno FO] jednoznačně nevýhodnou. K tomu přistupuje i ta skutečnost, že pozemky 283/1 a 341/1 byly porostlé vzrostlým lesem. Za tento les nebyla poskytnuta žádná náhrada, byť dle shora citované vyhlášky by za tento les náhrada náležela. Tohoto nároku se dle názoru soudu manželé [jméno FO] nemohli vzdát předem v roce 1947, když smlouva z prosince a února 1949 byla uzavřena až po dvou letech, a ještě k mnohem větší výměře, než bylo původně předpokládáno. Co se týče konkrétních pozemků, které žalobkyně požadují vydat, tak pozemek [Anonymizováno]/2 vznikl z pozemku [Anonymizováno]/1, pozemek [Anonymizováno]/21 vznikl z pozemků [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno]/1 a [Anonymizováno], pozemek [Anonymizováno]/22 vznikl z původních pozemků [Anonymizováno]/1 a [Anonymizováno] a pozemek parc. č. [Anonymizováno]/8 vznikl z původních pozemků [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]/1. Uvedené pozemky byly ve vlastnictví manželů [jméno FO] a do vlastnictví státu byly převedeny smlouvami z února a z prosince 1949. Po skončení výstavby [adresa] přehrady byly části pozemků zatopeny, nezatopené části zůstaly v majetku státu a byly svěřeny do správy účastníka. Žalobkyně mají za to, že přímému vydání pozemků nebrání žádná překážka, a to u všech nárokovaných pozemků. Překážky vydání stanoví zákon o půdě zcela rigorózně a z judikatury vyplývá, že přednost má vždy přímé vydání pozemků. Zároveň si překážky vydání musí soud posoudit sám bez ohledu na stanoviska orgánů veřejné moci a právní úpravu jiných právních předpisů, než je zákon o půdě. Pozemek parc. č. [Anonymizováno]/2 je sice zastavěný, ale jeho vydání nebrání stavba na něm stojící, neboť tato stavba pochází z roku 2008, pročež se k ní nepřihlíží. U pozemků [Anonymizováno]/21, [Anonymizováno]/22 a [Anonymizováno]/8 je nutné při rozhodování o jejich vydání přihlížet ke klasifikaci pozemků, jak je zapsána v katastru nemovitostí na příslušeném LV. Ve všech případech se jedná o ostatní plochu a v žádném případě o vodní koryto, či součást vodního díla. Větší část pozemku [Anonymizováno]/8 byla restituentkám vydána v předchozích řízeních, jedná se o plynule navazující území. Žalobkyně mají za to, že pokud by soud měl přihlédnout k nějakému stanovisku vodoprávního úřadu, pak k tomu, které bylo vydáno v řízení vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], podle kterého pozemek parc. č. [Anonymizováno]/8 není zastavěn vodním dílem. Žalobkyně jsou přesvědčeny, že v mezidobí nedošlo k žádné změně, která by odůvodňovala jiné stanovisko vodoprávního úřadu. Stanoviska rozhodná, která byla v dané věci vydána od roku 2002, jsou velmi problémová, jelikož rozhodující úředník evidentně rozhoduje od stolu na základě tří důkazů z 50. let minulého století, a to na objednávku účastníka, vydávána tak, aby se jich neúčastnila jakákoliv osoba odlišná od účastníka a obce, to i přesto, že takové rozhodnutí znamená vážný zásah do vlastnických práv mnoha osob. Dále účastník tento pozemek nepotřebuje k údržbě vodního díla [adresa] či k jinému účelu, když tento pronajímá pro rekreační účely [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalobkyně nadále nevidí žádný důvod k tomu, aby se soud v tomto řízení odchýlil od již jednou judikovaného závěru a pozemek [Anonymizováno]/8 žalobkyním přímo nevydal. K otázce zastavěnosti pozemků [Anonymizováno]/21 a [Anonymizováno]/22 z pohledu žalobkyň také není dána překážka vydání. Tyto pozemky těsně přiléhají k tzv. modré loděnici a jsou intenzivně využívány k vodním sportům. Nejedná se tedy o pozemky, které by byly zastavěny vodním dílem [adresa], ani je účastník nepotřebuje k údržbě slapské vodní nádrže. V neposlední řadě mají žalobkyně za to, že není na místě aplikovat v dnešní situaci předpokládané hodnoty vzdutí hladiny, které uvádí stavební povolení z roku 1952, aniž je porovnáme s tím, co se skutečně s výškou hladiny v uplynutých 70. letech dělo. Otázkou tedy je, jak na výkupovou čáru nahlížet z pohledu dnešního restitučního práva. Žalobkyně mají za to, že by se na takovéto pozemky mohlo nahlížet jako na pozemky v ochranném pásmu, které podle judikatury Nejvyšší soudu není překážkou vydání.

2. Účastník [právnická osoba]. ve svém vyjádření uvedl, že považuje rozhodnutí SPÚ za správné a souhlasí s jeho odůvodněním a žalobu proto z níže rozepsaných důvodů navrhl zamítnout. Co se týče převodu pozemků na stát v rozhodném období, ve stavu tísně a za nápadně nevýhodných podmínek uvedl, že manželé [jméno FO] již ve 30 letech věděli o plánované výstavbě vodního díla [adresa]. V roce 1947 byla potom uzavřena mezi státem zastoupeným Ředitelstvím pro stavbu vodních cest v Praze a manželi [jméno FO] smlouva o náhradě z příčiny vyvlastnění. Dle článku II této smlouvy manželé [jméno FO] odstoupili státu pro účely zdymadla celé pozemky včetně pozemků, na kterých stály obytné a hospodářské budovy. Obě strany svolily, aby nemovitosti uvedené v článku II, byly připsány do pozemkové knihy za současného vkladu vlastnického práva pro Československý stát. Kromě pozemků, které byly potřeba pro výstavbu přehrady celé, byly potom v článku III smlouvy, odstoupeny i části pozemků. U těchto pozemků bylo dohodnuto, že konečné ohraničení a vyměření bude provedeno do konce 47, nebude-li uzavřena jiná dohoda a že knihovní odstoupení bude předmětem zvláštní smlouvy. Dle takto zjištěné skutečně zabrané plochy, pak bude vypočten konečný doplatek. Tyto části pozemků byly poté specifikovány v protokolu ze dne [datum], podle kterého byla potom v pozemkových knihách ve vložkách [Anonymizováno] a [Anonymizováno] dne [datum] zapsána poznámka zamýšleného bezzávadného odepsání částí pozemků. Za odstoupené pozemky, tedy jak za ty pozemky celé, tak za části pozemků, dostali manželé [jméno FO] již v roce 1947 zaplaceno [částka]. Pozemky, které byly uvedeny v článku III smlouvy, potom byly zaknihovány až na základě smluv ze února a prosince 1949. V proběhlých soudních řízeních se soudy přikláněly k názoru, že pokud došlo k zaknihování až v roce 1949, není podstatné, co bylo dohodnuto před rokem 1948. Poslední rozhodnutí krajského soudu však posuzovalo tuto skutečnosti trochu odlišně, a to tak, že je důležitá pohnutka vůle, která byla tím, co zabránilo nebo co navedlo manžele [jméno FO] k podpisu smluv. V tom je potom spatřována tíseň. V daném případě manželé [jméno FO] smlouvy v roce 1949 podepsali nikoliv z důvodu tísně, ale proto, že se k tomu právně zavázali, celé to bylo zaznamenáno i do pozemkových knih, Tudíž celá problematika pozemků, které byly řešeny smlouvou z roku 1947, nespadá do rozhodného období, byť část těchto pozemků byla skutečně zaknihována až v roce 1949. Je pravda, že po roce 1949 došlo k vydání právních předpisů, které omezovaly vlastníky pozemků, ale tyto se v postavení manželů [jméno FO] ve vztahu k výkupu pozemků pro stavbu přehrady nijak neprojevily. Bylo-li na manžele [jméno FO] nahlíženo jako na kulaky docházelo k tomu až později v 50. letech. Motivace výkupu pozemků od manželů [jméno FO] byla ryze za účelem výstavby vodní nádrže, a nikoliv z politických důvodu. Zároveň je třeba poukázat na to, že manželé [jméno FO] za pozemky dostali zaplaceno již v roce 1946 a v roce 1947, takže to obě strany pokládaly za již uzavřenou dohodu. Nevztahovali to k okamžiku zaknihování, ale za to, že ten obchod již byl uzavřen. Co se týče větší výměry pozemků, které byly vykoupeny v roce 1949, než jak to bylo avizováno v roce 1947, tak došlo ke změně projektu, kdy při výstavbě bylo zjištěno, že hráz je třeba z důvodu nestabilního podloží posunout asi o 200 m. Bylo nutné proto vykoupit další pozemky, což vysvětluje rozdíl mezi výměrou z roku 1947 a výměrou z roku 1949. Jeden pozemek, o kterém bylo také jednáno, pan [jméno FO] odmítl prodat a skutečně ten pozemek prodán nebyl, až později v roce 1959 potom byl panu [jméno FO] vyvlastněn. Z toho lze také dovodit, že jednání nebylo nijak nátlakové, tedy nebylo v tísni. Zároveň nebylo ani za nápadně nevýhodných podmínek, protože v roce 1949 byl vyhotoven nový znalecký posudek, ve kterém [tituly před jménem] [jméno FO] přehodnotil pozemky, které ještě nebyly převedeny a nově je ocenil na částky 0,50 Kčs za pastvinu, 1 Kčs za les a 2 Kčs za stavební pozemek vždy za m2. Co se týče včasnosti uplatnění restitučního nároku, žalobkyně podle účastníka nedisponují žádným důkazem o tom, že byl nárok uplatněný listinou z [datum] na úřad doručen osobně, či že tam byl doručen poštou. Pozemkový úřad velmi podrobně popsal, jak byl celý spis veden a z toho neplyne, že by byl veden chaoticky. Je pravda, že již existuje hodně soudních rozhodnutí ohledně restitučních nároků žalobkyň, ale tato nelze bez dalšího pouze přejímat, jak to bylo doposud činěno, neboť tam jde vždy o jiné pozemky, které byly převedeny v jinou časovou dobu. Žalobkyně uplatnily restituční nárok dvěma podáními, a to prvním ze dne [datum] podaného prostřednictvím zástupce žalobkyň [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž v tomto uplatnily nárok pouze k pozemkům dle parc. č. [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno]/5, [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno]/2 a [Anonymizováno]/3. Toto podání obsahuje podací razítko, vše je zdokladováno a nikdo toto podání nezpochybňuje. Ostatně také vydání pouze těchto pozemků se žalobkyně u účastníka v roce 1995 domáhali. Obdobná situace se opakovala i v roce 2007, kdy do té doby se žalobkyně domáhaly vydání pouze tech pozemků uvedených v žádosti z prosince 1992. S tímto korespondují i vydaná lustrační osvědčení. Jiná je však situace ohledně podání ze dne [datum], které je obecnou žádostí o vydání všech zbývajících pozemků, které byly manželům [jméno FO] po roce 1948 vyvlastněny nebo proti jejich vůli vykoupeny. Toto podání není nikde evidováno a žalobkyně nedisponují doručenkou. Ohledně překážky zastavěnosti požadovaných pozemků účastník uvedl, že pokud je posuzována stavba, tak je třeba ji hodnotit podle právních předpisů, které byly platné v době jejího vybudování, tzn., pokud řešíme vodní dílo [adresa] a řešíme koryto vodního toku, tak musíme vycházet z jeho definice, která byla platná v tu dobu. Podle této definice koryto vodního toku je vymezeno, pokud je uměle upravováno, v předpisech stavebních. To koresponduje samozřejmě s tím, co uvedl vodoprávní úřad ve svých rozhodnutích tedy, že považuje předmětné pozemky, které jsou pod výkupovou čarou, za zastavěné vodním dílem. Zároveň správce vodního toku tyto pozemky potřebuje k tomu, aby vodní dílo provozoval. Účastník v neposlední řadě také poukázal na současnou situaci navazujícího pozemku, který byl vydán v řízení vedeném pod sp. zn [spisová značka], který není využíván k žádným zemědělským účelům, ale byl rozparcelován na malé množství pozemků a jejich vlastníci se je snaží oplotit, čemuž nyní brání stavební úřad, protože je tady rozhodnutí o tom, že pozemky jsou zastavěny vodním dílem [adresa]. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně uplatnily restituční nárok k 7 pozemkům výzvou z [datum]. Naopak zásadní spornou otázkou bylo uplatnění nároku na další pozemky včetně pozemků řešených v tomto řízení výzvou z [datum] a splnění podmínek zákona o půdě.

3. Vzhledem ke složitosti věci provedl soud v řízení rozsáhlé dokazování listinami předloženými účastníky, přičemž vycházel také z listinných důkazů obsažených ve vyžádaném spise SPÚ, sp. zn. SPÚ [č. účtu], jehož součástí je Rozhodnutí, přičemž ze všech uvedených důkazů soud zjistil následující pro věc podstatné skutečnosti.

4. Z Rozhodnutí soud zjistil, že správní orgán rozhodl, že žalobkyně nejsou vlastnicemi každá ideální poloviny pozemků dle č. [hodnota] o výměře 2 578 m2 a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/3 o výměře 49 460 m2. Rozhodnutí je vydáváno k návrhu oprávněných osob ze dne [datum] a ze dne [datum]. V prvním z nich žadatelky požadovaly mj. vydat části původního pozemku [Anonymizováno]/1 a celého pozemku parc. č. [hodnota], jak jsou nyní identifikovány na současný stav. V druhém návrhu požadovaly vydat části původních pozemků [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno], [Anonymizováno] s [Anonymizováno]/1, jak jsou identifikovány na současný stav KN. Podle SPÚ žalobkyně splňují postavení oprávněných osob podle ZoP. Ve správním spise je založena kopie uplatnění nároku ze dne [datum], která na rozdíl od uplatnění nároku ze dne [datum] není opatřena razítkem podatelny. V řízení tak nadále zůstává pochybnost, zda byl nárok doručen v zákonem stanovené lhůtě. Výzvou ze dne [datum] správní orgán vyzval žalobkyně k předložení dokladu o doručení a zároveň k předložení konečné a úplné rekapitulace restitučního nároku, neboť žádost ze dne [datum] je neurčitá. Teprve podáními z 3. 6. a [datum] byla žádost konkretizována. Správní orgán konstatuje, že se nárok týká pozemků, které přešly na stát na základě smluv z února a prosince 1949. Dále uvádí, že o pozemcích [Anonymizováno], [Anonymizováno]/1 a [Anonymizováno]/1 již rozhodl v rozhodnutí ze dne [datum], č. j. SPU [č. účtu]. SPÚ v rozhodnutí shledal, že zbývající pozemky [Anonymizováno] a [Anonymizováno]/3 přešly na stát na základě smluv z února a prosince 1949, jejichž uzavření předcházelo uzavření smlouvy o náhradě z příčiny vyvlastnění ze dne [datum]. Tato smlouva byla uzavřena před rokem 1948, postoupeno bylo na základě legislativy platné od roku 1878, [jméno FO] dostali za odstoupení podstatnou část odškodného, za které si pořídili novou hospodářskou usedlost. Pozemky navíc byly již před rokem 1948 oceněny shodně jako po převratu. SPÚ tak v tomto případě dochází k závěru, že k převodu pozemků na stát nedošlo ve stavu tísně a za nápadně nevýhodných podmínek a není tedy dán restituční titul podle § 6 odst. 1 písm. k) ZoP.

5. Důkazy předložené účastníky k problematice aktivní a pasivní legitimace a k identifikaci pozemků:

6. Z výpisů z katastru nemovitostí k [datum], LV [Anonymizováno], k.ú. [adresa], soud zjistil, že pozemek parc. č. [Anonymizováno]/8 je ve vlastnictví [Anonymizováno] republiky, přičemž správu k němu vykonává [právnická osoba].

7. Z výpisů z katastru nemovitostí k datu [datum], LV [Anonymizováno], k.ú. [adresa], soud zjistil, že pozemky parc. č. [Anonymizováno]/2, [Anonymizováno]/21 a [Anonymizováno]/22 jsou ve vlastnictví České republiky, přičemž správu k nim vykonávají [právnická osoba].

8. Z identifikace parcel zak. č. 4/2013 vypracované [tituly před jménem] [jméno FO] a ověřené [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] spolu s grafickým znázorněním (fialově šrafovaná mapa) soud zjistil, že žalobkyněmi požadované pozemky jsou součástí původního pozemku [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno], 341/1 a [Anonymizováno] (cesta).

9. Z historického geometrického polohopisného plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]-079, č.d. [Anonymizováno]/55 soud zjistil, že žalobkyněmi požadované pozemky jsou součástí původního pozemku [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno] (j2), [Anonymizováno]/1 (k2 a k3) a [Anonymizováno] (i2, i3, i4).

10. Obdobné závěry jako v odstavcích výše ohledně původu požadovaných pozemků vyplývají a byly přeneseny také do Grafické identifikace předložené účastníkem 1 a z identifikace parcel PK ze dne [datum] zpracované [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] předloženého žalobkyněmi a z geometrického plánu č. [hodnota]-9/2023 zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO]. Stejně tak lze vycházet také z historické mapy oblasti Ždáň, kde je možné dohledat pozemky [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno]

11. Důkazy předložené účastníky k otázce včastnosti uplatnění restitučního nároku v chronologickém pořadí:

12. Z kopie uplatnění restitučního nároku ze dne [datum] soud zjistil, že existují dvě kopie z nichž na jedné je rukou dopsaná značka [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Obsahem dokumentu je uplatnění restitučního nároku podle ZoP, které adresovaly žalobkyně a paní [jméno FO] Okresnímu úřadu [adresa]-západ, Pozemkovému úřadu. Byl uplatněn nárok vůči zemědělskému majetku manželů [jméno FO], jehož byli vlastníky, a které jim byly po roce 1948 vyvlastněny nebo proti jejich vůli vykoupeny, aniž by byly specifikovány konkrétní pozemky, o které by se mělo jednat. Žádost je podepsána žalobkyněmi a paní [jméno FO].

13. Z kopie dopisu žalobkyně a) ze dne [datum] soud zjistil, že v něm píše pozemkovému úřadu o tom, že byla informována [tituly před jménem] [jméno FO], že jejich žádost byla doručena dne [datum]. Zároveň informuje o tom, že zjistili, že manželé [jméno FO] měli více pozemků, proto žádost v nejbližší době ještě rozšíří.

14. Z kopie interní evidence pozemkového úřadu [Anonymizováno] – (zelený sešit) soud zjistil, že pod poř. č. [hodnota] je zde ke dni [datum] zaevidována žádost paní [jméno FO], přičemž v poznámce je uvedeno zastoupení [tituly před jménem] [jméno FO] a č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (pozn. soud má deník [Anonymizováno]- k dispozici v originále u sp. zn. [spisová značka]).

15. Z dopisu Okresního úřadu [adresa]-západ – pozemkový úřad ze dne [datum] soud zjistil, že pozemkový úřad sdělil [tituly před jménem] [jméno FO], že včas uplatněný restituční nárok z [datum] nebyl zaevidován do rejstříku restitucí, neboť je třeba k uplatnění nároku doplnit další doklady, viz příloha, aby nárok mohl být zaevidován. Dáno na vědomí je žalobkyním a paní [jméno FO].

16. Z dopisu Okresního úřadu [adresa]-západ – pozemkového úřadu ze dne [datum] soud zjistil, že pozemkový úřad [tituly před jménem] [jméno FO] potvrdil, že obdrželi uplatnění nároku, které vedou pod č.j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno].

17. Z výzvy k vydání nemovitostí ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně a paní [jméno FO] vyzvaly [právnická osoba], aby jim jako povinná osoba vydali původní pozemek 296/1 a uzavřeli o tom dohodu. [adresa] přijetí výzvy potvrdilo a sdělili žalobkyním, že ji postupuje k prověření místně příslušnému závodu Dolní Vltava. Tento závod požádala žalobkyně o doplnění podkladů, aby bylo možné výzvu z [datum] zodpovědně prověřit. Požadované dokumenty včetně srovnávacích sestav žalobkyně zaslaly dne [datum]. Srovnávací sestavy neobsahují žalobou řešené pozemky.

18. Z vyjádření ohledně uplatnění restitučního nároku ze dne [datum] adresovaného [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že se jedná o negativní lustrační osvědčení k pozemku [Anonymizováno]/1, které bylo vydáno v návaznosti na dotaz ze dne [datum].

19. Z úředně ověřené kopie příslušných částí podacího deníku bývalého Okresního úřadu [adresa]-západ (1-[Anonymizováno]) z roku 1999 soud zjistil, že od 8. 10. do 1. záznamu dne 12. 10. zde není zaevidována žádost [tituly před jménem] [jméno FO] o vydání lustračního osvědčení.

20. Ze zápisu z místního šetření ze dne [datum] soud zjistil, že probíhalo za účelem zjištění stavu parcelách dle PK č. [Anonymizováno]/5, [Anonymizováno]/1 a [Anonymizováno]/1, nyní částí těchto parcel ve vlastnictví [právnická osoba] a účastníka.

21. Z vyjádření ohledně uplatnění restitučního nároku ze dne [datum] adresovaného společnosti H. Systém a.s. soud zjistil, že se jedná o negativní lustrační osvědčení k pozemku [Anonymizováno]/1, které bylo vydáno v návaznosti na dotaz ze dne [datum].

22. Z úředně ověřené kopie příslušných částí podacího deníku bývalého Okresního úřadu [adresa]-západ (1-[Anonymizováno]) z roku 1996 soud zjistil, že od 8. 7. do 10. záznamu dne 10. 7. zde není zaevidována žádost společnosti [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] o vydání lustračního osvědčení.

23. Z dopisu zmocněnce žalobkyň [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] soud zjistil, že je opatřen podacím razítkem podatelny Pozemkového úřadu [adresa] s datem [datum]. Zástupce žalobkyň [tituly před jménem] [jméno FO] v něm informuje [tituly před jménem] [jméno FO] ohledně potvrzení jejich rozhodnutí soudem a o dalším vývoji kauzy. Zároveň jí sděluje, že dne [datum] podal další žádosti o vydání pozemků, které byly převzaty pod čísly. PÚ [Anonymizováno]/04, PÚ [Anonymizováno]/04, PÚ [Anonymizováno]/04 a PÚ [Anonymizováno]/04, které ale bere zpět a nahradí je novými, protože je třeba dle jeho názoru volit odlišný postup. V neposlední řadě také uvádí, že v materiálech, které obdržel od předchozích advokátů žalobkyň, našel originál dopisu adresovaného úřadu na počátku roku 1993. Tento dopis zasílá k založení do spisu.

24. Z dopisu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] adresovaného [právnická osoba] je zřejmé, že se týká možného uzavření dohody o vydání pozemků a navazuje tak na jednání probíhající v roce 1995. Návrh dohody se týkal pozemku [Anonymizováno]/1, jehož část pozemek [Anonymizováno]/8 o šíři 10 m měl být vydán žalobkyním. Výměra vydaného pozemku by se potom odečetla od nevypořádané původní výměry a tento zbytek by se pak označil jako zčásti zatopený vodou, který nelze vydat a ve zbytku jako břehová část potřebná pro provoz přehrady, která se nevydává. Schválením takovéto dohody by pak byly s definitivní platností restituční nároky oprávněných osob vůči [právnická osoba] vypořádány. . V dopise bylo uvedeno, že schválením dohody by pak byly s definitivní platností restituční nároky oprávněných osob vůči účastníkovi vypořádány. K nastíněné dohodě však nedošlo, což je zřejmé ze stanoviska ze dne [datum], ve kterém [právnická osoba] uvedlo, že pozemky nelze vydat, neboť na nich byla zřízena stavba vodní dílo [adresa] a koryto vodního toku 25. Z čestného prohlášení žalobkyně a) ze dne [datum] soud zjistil, že toto bylo vypracováno v reakci na výzvu pozemkového úřadu ze dne [datum]. Žalobkyně a) v něm čestně prohlašuje, že se v restitučních věcech pohybovala jako laik, proto si nejdříve najali [tituly před jménem] [jméno FO], který ale nepostupoval dostatečně aktivně, a proto začali záležitosti obstarávat osobně, včetně docházení na pozemkový úřad. V prosinci 1992 je [tituly před jménem] [jméno FO] seznámil s dopisem, který zaslal na pozemkový úřad. Už tehdy věděli, že tím nejsou ošetřeny veškeré pozemky, ale nevěděli, o jaké se jednalo. Proto začali shánět potřebné podklady v archivech a na geodezii, což byl ale velmi obtížný proces, úřady byly zahlceny. Žalobkyně a) nejenže nevěděla, jaké listiny má shánět a kde, ale ani nebyla schopna identifikovat povinné osoby. Nakonec v zoufalé situaci, kdy si již mysleli, že to nestihnou, jim pan [jméno FO] poradil, aby napsali obecnou žádost na veškerý majetek. Takovou sepsali dne [datum] ve čtyřech originálních. Žalobkyně a) jeden originál odeslala poštou na pozemkový úřad a druhý v lednu 1993 doručila osobně. Takto tam doručovala listin víc, na úřad došla, vše předala sekretářce a tím to skončilo, žádné potvrzení neobdržela.

26. Z dopisu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že se jedná o průvodní dopis k odpovědi na výzvu ze dne [datum].

27. Z rozhodnutí PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-Z ze dne [datum] soud zjistil, že pozemkový úřad rozhodl o tom, že žalobkyně a pan [jméno FO] jsou jako oprávněné osoby vlastníky pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a nejsou vlastníky pozemku parc. č. 286/8. Ohledně tohoto pozemku správní orgán konstatoval, že ho nelze vydat podle § 11 odst. 1 písm. c), neboť je součástí vodního díla [adresa]. Za tento pozemek jim náleží náhrada. Pozemkový úřad v tomto rozhodnutí konstatoval, že žalobkyně jsou jako vnučky manželů [jméno FO] oprávněnými osobami, že převod pozemků na stát byl uskutečněn v zákonem stanovené době a jednalo se o majetkovou křivdu. Tyto pozemky byly na stát převedeny na základě smlouvy z [datum]. Zároveň uvedl, že nárok na vydání pozemků byl uplatněn v zákonem stanovené lhůtě dne [datum].

28. Z rozhodnutí PÚ [Anonymizováno]/12 ze dne [datum] soud zjistil, že pozemkový úřad rozhodl o tom, že žalobkyně a pan [jméno FO] nejsou jako oprávněné osoby vlastníky nemovitostí dle KN pozemku parc. č. [hodnota] vodní plocha, v k. ú. [adresa]. Ohledně tohoto pozemku správní orgán konstatoval, že ho nelze vydat podle § 11 odst. 1 písm. c), neboť je součástí vodního díla [adresa]. Za tento pozemek jim náleží náhrada. Pozemkový úřad v tomto rozhodnuté konstatoval, že žalobkyně jsou jako vnučky manželů [jméno FO] oprávněnými osobami, že převod pozemků na stát byl uskutečněn v zákonem stanovené době a jednalo se o majetkovou křivdu. Tyto pozemky byly na stát převedeny na základě smlouvy z [datum]. Zároveň uvedl, že nárok na vydání pozemku byl uplatněn v zákonem stanovené lhůtě dne [datum].

29. Z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-Z ze dne [datum] soud zjistil, že jím bylo rozhodnuto o tom, že [jméno FO] a žalobkyně jsou jako oprávněné osoby vlastníky nemovitostí dle KN parc.č. [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno]/38, [Anonymizováno]/32, [Anonymizováno]/33, [Anonymizováno]/3, [Anonymizováno]/37, [Anonymizováno]/34, [Anonymizováno]/36, [Anonymizováno]/28, [Anonymizováno]/29, [Anonymizováno]/35, [Anonymizováno]/44 a stavební parcely č. [hodnota], k.ú. [adresa]. [jméno FO] úřad v tomto rozhodnuté konstatoval, že žalobkyně jsou jako vnučky manželů [jméno FO] oprávněnými osobami. Tyto pozemky byly na stát převedeny na základě smlouvy z [datum]. Zároveň uvedl, že nárok na vydání pozemků byl uplatněn v zákonem stanovené lhůtě dne [datum]. Toto rozhodnutí bylo SPÚ dne [datum] zrušeno (SPÚ [č. účtu]).

30. Z návrhu na nevydání mj. původních pozemků [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno] a [Anonymizováno]/1 soud zjistil, že tento návrh je datován [datum] a adresován SPÚ. Obsahuje razítko o odeslání dne [datum].

31. Z e-mailové komunikace mezi ředitelem pozemkového úřadu a [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] soud zjistil, že pozemkový úřad nemůže žalobkyním vyhovět s jejich požadavkem na poskytnutí kopií lustračních osvědčení z roku 1996 a 1999 a vyhledání knihy pošty z roku 1993. Lustrační vyjádření byla poskytována k žádostem konkrétních osob zaslaným úřadu jako 32. Z rozsudku zdejšího soudu ze den [datum], č. j. [spisová značka], resp. [jméno FO] soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že restituční nárok žalobkyň byl uplatněn včas (do [datum]). První výzvu podali dne [datum] a potom další výzvou ze dne [datum] již uplatnili nárok na veškerý majetek, který byl vykoupen či vyvlastněn manželům [jméno FO] po roce 1948. Je pravda, že výzva není opatřena žádným podacím razítkem, nicméně výzva byla ve spise založena a správní orgán nikdy nároky uplatněné z důvodu opožděnosti nezamítl. I z dopisu pozemkového úřadu z [datum] vyplývá, že výzvu, kterou evidentně žadatelé předložili [datum], proto, že k ní nepřiložili potřebné doklady, nezaevidoval. Skutečnost, že stát nemá přehled o tom, kdy byla výzva předložena, nelze klást k tíži žalobkyň. Co se týče obsahu výzvy z [datum] je pravda, že nemá veškeré potřebné náležitosti a nebyly k ní připojeny přílohy, což také nelze klást k tíži žalobkyň, neboť správní orgán je měl vyzvat k odstranění vyjmenovaných nedostatků.

33. Z rozhodnutí SPÚ ze dne [datum], č. j. SPU [č. účtu] soud zjistil, že SPÚ tímto rozhodnutím nevydal žalobkyněmi požadované pozemky a ani jim za ně neposkytl náhradu, neboť shledal, že žalobkyně svůj restituční nárok neuplatnily včas. Ve věci bylo provedeno šetření v archivech a byla nalezena podací kniha zaniklého Okresního úřadu [adresa]-západ, která byla prolustrována a nebyl nalezen žádný záznam ohledně uplatnění restitučního nároku listinou z [datum]. Za jediné zákonné uplatnění nároku tak lze považovat pouze nárok uplatněný listinou z [datum]. SPÚ dále rozepisuje, jakým způsobem bylo přiděleno číslo jednací [Anonymizováno]/[Anonymizováno], tedy že se jedná o interní evidenční číslo, pod kterým byl vyřizován nárok doručený [datum]. Tato interní pomocná evidence byla vedena v zelených sešitech formátu A4, kde je toto číslo zapsáno na straně 4 až 5 jako podání [jméno FO]. Tomuto odpovídá také dopis z [datum] č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] adresovaný [tituly před jménem] [jméno FO].

34. Z rozhodnutí SPÚ ze dne [datum], č.j. SPÚ [č. účtu]/JEH, (dále jen „Rozhodnutí2024“) soud zjistil, že v něm SPÚ rozhodl tak, že žalobkyně nejsou vlastnicemi v rozhodnutí řešených pozemků, neboť včas neuplatnily svůj restituční nárok. SPÚ se v tomto rozhodnutí do podrobností zabírá tím, jak bylo v tomto konkrétním případě správní orgánem při uplatnění restitučních nároků postupováno. SPÚ uvedl, že žalobkyně uplatnily svůj nárok ohledně pozemků dle PK č. kat [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno]/5, [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno]/2 a [Anonymizováno]/3 podáním ze dne [datum], které po doručení pozemkovému úřadu obdrželo č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Podací deník okresního úřadu z roku 1992 obsahuje záznam o doručení této žádost spolu se 4 přílohami pod pořadovým číslem [hodnota]. Takovéto podání má být ukládáno pod znakem PÚ/203/[právnická osoba] kolonce pro předchozí číslo se poznamenává tužkou [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Centrální podatelna do otisku razítka dále ručně vyplnila identifikační číslo [hodnota] a ukládací znak písemnosti 203/4, který měl být vyznačen až současně s vyřízením. Naposledy bylo ručně vyznačeno číslo [hodnota]. Navazující č. j. jsou 729[Anonymizováno][Anonymizováno]/93 [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno]667/93 a písmeno Č. Dne [datum] byly na zápatí doplněny pod výčet navrhovatelek číslo OP, jméno, rodné číslo a adresa. Na žádosti nejsou podpisy navrhovatelek. Dne [datum] bylo Okresnímu úřadu [adresa]-západ doručeno podání [jméno FO] datované dne [datum], a to i v zastoupení [jméno FO]. Dne [datum] je datován dopis č. j. 6854/3426/92, ve kterém bylo [tituly před jménem] [jméno FO] sděleno, že nárok byl v zákonné lhůtě uplatněn, ale nebyl zaevidován. V zápatí dopisu jsou připsané adresy navrhovatelek v pořadí z uplatnění dopisu z [datum] nikoliv z listiny z [datum] a je tam nesprávná zkratka v adrese [jméno FO]. Dne [datum] doručil [tituly před jménem] [jméno FO] pod pořadovým číslem [hodnota] u referátu pozemkového úřadu (dále jen „PÚ“) pod č. [hodnota] zaznamenané doklady, kterých byl celý svazek. Předchází číslo [Anonymizováno]/93 a navazuje [Anonymizováno]/84. Znak uložení a způsob vyřízení se shodují, ale nově se objevuje číslo [hodnota]. Obsah svazku ani průvodní dopis dnes ve spise nejsou. Dne [datum] PÚ sděluje [tituly před jménem] [jméno FO], že uplatnění nároku vede pod č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. V restitučních věcech byly vedeny dva pomocné sešity jednak podle příjmení, v takovémto seznamu je pouze [adresa] pod č. [hodnota], a dále podle katastrů, kde jsou pod č. [hodnota]-93 [Anonymizováno] všechny 3 navrhovatelky. V jiné verzi, kde je uvedeno [jméno FO] a spol., jsou připsány i pozemky a sice [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno],[Anonymizováno][Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]/3, tedy pozemky, které překračují předmět uplatnění datovaný [datum]. Dále je popisováno, co je obsahem správního spisu a jaká podání do spisu kdy přišla a jakým způsobem byla zaevidována. Z toho je zřejmé, že se žalobkyně domáhali a urgovali rozhodnutí ve věci. První rozhodnutí ve věci samé bylo vydáno dne [datum]. PM nabylo až dne [datum] poté, co byl soudy zamítnut opravný prostředek. Balík spisu zn. [Anonymizováno] 1051[Anonymizováno]93 o hmotnosti 8,83 kg byl ze soudu vrácen PÚ. Dne [datum] přináší dr. [Anonymizováno] žádost o vydání pozemku [Anonymizováno]/3. Na zápatí vpravo je písmem [tituly před jménem] [jméno FO] poznamenáno po lhůtě. Příloha podání žurnalizována pod č. [Anonymizováno]/04. Následně jsou doručena další 3 obdobná podání. Dne [datum] je PÚ adresováno sdělení, že žádosti 1033 až 1036/04 jsou vzaty zpět a budou nahrazeny novými. Ve sdělení je uvedeno, že dr. Höschl našel originál dopisu adresovaný úřadu na počátku roku [Anonymizováno] a dovoluje si tento zaslat k založení do spisu. Přílohou je ono uplatnění nároku datované [datum] v prosté kopii. [tituly před jménem] [jméno FO], která věc vyřizovala, potom připisuje na podání z roku [Anonymizováno] + nový požadavek ze dne 9. 2.

5. Dne [datum] si referentka poznamenává, že nárok na pozemek [Anonymizováno]/1 není uplatněn včas a dne [datum] vypočítává pouze 7 parcel z žádosti ze dne [datum]. Dne [datum] je datováno a pod č.j. PZ [Anonymizováno]/06 žurnalizováno podání dr. [Anonymizováno] ve věci pokračování restitučního řízení s návrhem na vydání dalších rozhodnutí. Pozemkový úřad poté sděluje, že nárok byl uplatněn jen k oněm 7 pozemkům. Dodatečné uplatnění není žalobkyněmi v reakci zmiňováno. Dne [datum] potvrzuje PÚ přijetí úplného spisu žádosti ve věci pokračování v restitučním řízení. V této době zřejmě bylo na záhlaví listiny z [datum] doplněno PÚ [Anonymizováno]/91, spisová značka uplatnění žádosti zcela jiné osoby, která tam byla zřejmě omylem připsána referentem, který vyřizoval obě žádosti. Tento referent navrhovatelkám sdělil, že jejich restituční řízení je ukončeno. Dne [datum] je doručena na PÚ odpověď s listinou z [datum] a čestným prohlášením [Jméno žalobkyně A]. [tituly za jménem] Höschl v e-mailu [tituly před jménem] [jméno FO] uvádí, že uplatnění z [datum] viděl ve spise v roce 2004. V e-mailu ze dne [datum] ředitelka PÚ sdělila, že žádostí žalobkyň na veškerý majetek [jméno FO], disponují. Při vydání rozhodnutí č.j. SPU [č. účtu] dne [datum] postupoval úřad jakoby nárok žádostí z [datum] byl uplatněn včas. Pobočka [adresa] dne [datum] píše navrhovatelkám, nechť zcela rekapitulují svůj nárok a dodají listinu s razítkem podatelny. SPÚ uvádí, že nemá prvopisy iniciačních podání, žurnalizace a paginace je tristní. Řízení se vede z kopií kopií. SPÚ sestává na svém stanovisku, že mu listina ze dne [datum] nebyla doručena včas. SPÚ vytýká navrhovatelkám, že dostatečně nepečovaly o svá práva a včas se nezajímaly o doručení a zaevidování listiny z [datum], přestože musely vědět, že lhůta pro uplatnění nároku končí. V neposlední řadě SPÚ zmiňuje, že již nemůže pokračovat ve „vstřícnosti“ spočívající v tom, že restituci na základě listiny ze dne [datum] v minulosti připustil. V daných souvislostech podotýká, že někteří bývalí referenti byli za vyhovění nároku v jiných restitučních řízeních odsouzeni.

35. Důkazy předložené účastníky k okolnostem převodu pozemku na stát v rozhodném období v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek v chronologickém pořadí:

36. Z dvojjazyčného seznamu jmen a obydlí soud zjistil, že bylo stanoveno, že vyvlastnit bude třeba mj. část pozemku 283/1 o výměře 96 336 m2, část pozemku 333 role o výměře 17 266 m2, část pozemku parc. č. 341/1 les o výměře 134 385 m2 a část pozemku parc. č. [hodnota] role o výměře 358 m2.

37. Z úhrnu odhadu ze dne [datum] vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že celková výše náhrady měla činit 1 003 000 Kčs. Za budovy a stavební úpravy 375 550,90, za zabírané pozemky 334 287 a za ovocné stromy a stromy kol budov [částka]. Dále má být za vyvlastnění vyplacena náhrada škody 71 707,80 Kčs. Náhrada za pachtovné měla činit 162 500 Kčs a na stavivo na stodolu 20 000 Kčs.

38. Z Protokolu ohledně výkupu pozemků ze dne [datum] soud zjistil, že manželé [jméno FO] si se státem ujednali, že mu postupují za smluvené ceny do závad prostého vlastnictví a souhlasí, aby stát vstoupil v držbu mj. pozemku 283/1 role, les o výměře 9 041 m2 za 1 Kčs/m2, 341/1 les o výměře 134 385 m2 za 1 Kčs/m2, 333 role o výměře 17 266 m2 za 1,50 Kčs/m2, 830 cesta o výměře 358 m2 za 0,50 Kčs/m2. Dále je v protokolu uvedeno, že konečné ohraničení a vyměření bude provedeno po skončení stavby a dle takto zjištěné zabrané plochy bude i celkový obnos odškodného vypočten a na tomto základě konečná úmluva sepsána. Podepsaní se zároveň vzdávají ohledně stanovených cen práva odporovati této smlouvě pro zkrácení přes polovici pravé ceny.

39. Ze smlouvy o náhradě z příčiny vyvlastnění ze dne [datum] soud zjistil, že pro stavbu zdymadla u [adresa] je vyvlastněna také část usedlosti č. p. 23 v [adresa]. Manželé [jméno FO] proto odstupují státu, který je přebírá do vlastnictví, držení a užívání pozemky vymezené v čl. II smlouvy. V čl. III je dále uvedeno, že kromě celých pozemkových parcel postupují [jméno FO] díly pozemků, mezi kterými je také díl pozemku 283/1 - role, les, 333 - role, 341/1 - les a 830 - role. Celková výměra těchto dílů je asi 27 ha 58 a 68 m2 a jsou odstoupeny za odškodné plus minus 276 641,50 Kčs. Knihovní odstoupení těchto částí bude předmětem zvláštní smlouvy. Konečné ohraničení těchto pozemků bude provedeno do konce roku 1947, nebude-li v mezidobí uzavřena jiná dohoda. Dle takto zjištěné skutečně zabrané plochy bude pak vypočten konečný doplatek a vyhotovena konečná smlouva. V čl. IV je dále konstatováno, že vzhledem k tomu, že obytné a hospodářské budovy budou zatopeny a zbourány, jsou [jméno FO] nuceni si postavit nové budovy. Tím nastane ztížení hospodaření, neboť pozemky zbylé budou značně vzdáleny od nových hospodářských a obytných budov, a z tohoto titulu stát zaplatí [jméno FO] jednou provždy 71 707,80 Kčs. Vzhledem k tomu, že tato smlouva není dobrovolnou pod důhonem vyvlastnění, byla smluvena ještě náhrada za náhradní pozemky ve výši 71 707,80 Kčs. Jako náhrada za pachtovné z víkendových chat bude poskytnuta částka 157 500 Kčs. Celková náhrada spolu s ponížením tak činí plus minus 998 000 Kčs, která byla vyplacena před podpisem smlouvy. Podle čl. IX smlouvy přechází vlastnické právo na stát dnem podpisu této smlouvy, držení, užívání a nebezpečí dnem [datum] a povinnost platit daně a jiné dávky dnem [datum].

40. Z potvrzení pro Ředitelství pro správu vodních cest vydaného [datum] soud zjistil, že manželé [jméno FO] a [jméno FO] z [adresa] uzavřeli se státem namísto vyvlastnění dohodu, na základě které postoupili státu veškeré budovy a pozemky o výměře 35 ha za cenu podle vyhlášky č. 175/1939 Sb., a protože obytné a hospodářské budovy budou zatopeny, zakoupili si náhradní usedlost č. p. 18 v [adresa], kde jsou však stáje a obytná budova v takovém stavu, že je třeba je zbořit a znovu vystavět, zatímco budova č. p. 23 i stáje byly nové a v dobrém stavu. Znalec při odhadu počítal cenu podle nařízení předsedy vlády 175/1939 Sb., ale tím se neuhradí dnešní stavební náklady, takto stanovené ceny představují zhruba jednu šestinu. Manželům [jméno FO] bylo sděleno, že na cenový rozdíl u staveb jim bude poskytnuta subvence Ministerstva zemědělství na stavbu hospodářských budov a na obytné budovy záruka podle zákona o stavebním ruchu. Pokud by toto nebylo splněno, byli by manželé [jméno FO] těžce poškozeni.

41. Z knihovní vložky č. [hodnota] je zřejmé, že usedlost č. p. 18 v [adresa] byla na základě trhové smlouvy z [datum] převedena na manžela [jméno FO], což bylo do pozemkových knih vloženo na základě podání z [datum].

42. Z odhadu pozemku manželů [jméno FO] potřebných pro přehradu ve [adresa] vypracovaným [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] a ze správy k odhadu ze dne [datum] soud zjistil, že odhad se týkal mj. pozemku 283/1 - les, kdy v roce 1946 bylo vykoupeno 9 041 m, přičemž zbývalo k výkupu 87 295 m2 při ceně za [částka]/m2 a odhadní ceně celkem [hodnota] Kčs. Na pozemku 283/1 jsou ložiska písku. Cena pozemků byla zjištěna z koupí před r. 1939. Z pozemku 333 bylo v roce 1946 vykoupeno 17 266 m2, k výkupu zbývá 53 135 m2, cena za 1 m2 je uvedena 2,50 Kčs, tzn. celkem [hodnota] Kčs.

43. Z odhadů pozemků na [adresa] soud zjistil, že pozemek 341/1 - les měl celkovou výměru 134 029 m2, z čeho se zabírá pouze 125 529 m2 při ceně 1 Kčs/m2 celkem za 125 829 Kčs, pozemek 283/1 - les měl celkovou výměru 46 055 m2, z čeho se zabírá pouze 9 041 m2 při ceně 1 Kčs/m2 celkem za [částka], pozemek 830 - role (cesta lesem k mlýnu) měl celkovou výměru 2 578 m2, z čeho se zabírá pouze 358 m2 při ceně [částka]/m2 celkem za [částka], pozemek 333 - role měl celkovou výměru 31 374 m2, z čeho se zabírá pouze část při ceně [částka]/m2 celkem za 10 427,50 Kčs 44. Ze sdělení plánovací komise ze dne [datum] je zřejmé, že komise sděluje panu [jméno FO], že dosud nemohla vyřídit jeho žádost o určení zastavitelných ploch, dokud nebude projednán projekt nové přehrady u [adresa], neboť okolí přehrady má být řešeno z jednotného plánovacího hlediska.

45. Ze smlouvy ze dne [datum], č. j. 422/16-II/3-49, soud zjistil, že na základě této smlouvy postupují manželé [jméno FO] státu mj. pozemek 283/1 les, role o výměře 8 ha 72 a 95 m2 za 1 Kčs/m2, pozemek 333 – role o výměře 5 ha 31 a 35 m2 za 2,50 Kčs/m2. Celkové odškodné činilo 411 485,50 Kčs, ze kterého 200 000 Kčs mělo být zaplaceno do [datum] a zbytek po bezvadném odepsání. Povinnost platit daně přechází na stát ode dne [datum]. Smlouva je uzavírána s výhradou schválení ministerstva techniky.

46. Z usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum] soud zjistil, že soud povoluje podle smlouvy ze dne [datum] a [datum] mj. zápisy do vložky 47 – odepsání pozemku parc. č. 341/1 a do jiné vložky odepsání pozemku parc. č. [hodnota]. Oba pozemky se naopak připisují do vložky 147. Trhová cena za všechny pozemky je uvedena 138 959 Kčs.

47. Z usnesení Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum] soud zjistil, že soud povoluje podle smlouvy ze dne [datum] a [datum] mj. zápisy do vložky 23 – odepsání pozemků parc. č. [hodnota] a 283/1. Oba pozemky se naopak připisují do vložky 147. Trhová cena za všechny pozemky je uvedena 520 691,50 Kčs.

48. Ze spisu Ředitelství pro stavbu vodních cest v Praze, č.j. 422/22, soud zjistil, že dne [datum] podal pan [jméno FO] do protokolu podání, kterým žádal o vyplacení částky alespoň [částka], neboť ministerstvem financí byl zastaven návrh ministerstva techniky na výplatu příplatku [částka]. [jméno FO] se uvedené částky domáhá, neboť se z důvodu stavby náhradních budov musel zadlužit a musí prodloužit úvěry.

49. Ze spisu Ředitelství pro stavbu vodních cest č.j. 422/4 je zřejmé, že pan [jméno FO] dne [datum] žádal o to, zda by mu nemohly být odňaté pozemky nahrazeny jinými pozemky. Z výsledků řízení ze dne [datum] je potom zřejmé, že panu [jméno FO] by mohlo být možné za převedené pozemky vydat náhradní pozemky, neboť leží v přímém sousedství. [jméno FO] byl o tomto záměru informován a projevil s ním souhlas. Současně byl vyzván, aby ředitelství do jednoho týdne oznámil, o které lesní pozemky z velkostatku [adresa] má zájem, jakožto náhradní pozemky za lesy jemu zabrané v [adresa]. Přídělové řízení bude konáno v dubnu.

50. K č.j. 279-27.4.49-XI/1 je uvedeno, že pozemek parc. č. 283/1 role, les byl rozdělen na pozemek parc. č. 283/1 les o velikosti 46 055 m2 a pozemek parc. č. 296/3 o výměře 49 460 m2. Výměra je po překontrolování nižší než původní výměra, proto je nové odškodné menší a činí tak 410 691,50 Kčs. [jméno FO] konečně smlouvy byla zasazeny též výměry pozemků parc. č. [hodnota], 321, 286 a 283/1, pokud byly koupeny protokolem ze dne [datum] a proplaceny v rámci celkové náhrady 1 020 000 Kčs částkou 111 259 Kčs. Dále je ze zápisu z [datum] zřejmé, že byla vyhotovena smlouva k převodu celých pozemků parc. č. [hodnota], 321, 286 a 283/1, pokud byly vykoupeny protokolem z [datum] nebyly na stát ještě knihovně převedeny. V rámci celkového odškodnění 1 020 000 Kčs bylo za části pozemků parc. č. [hodnota], 321, 286 a 283/1 obdrženo odškodné 111 259 Kčs koncem roku 1946. Potom dne [datum] byla obdržena záloha 200 000 Kčs, takže zbývá doplatit 209 432,50 Kčs. Po knihovním převedení pozemků bude proplacen zbytek odškodného.

51. Z potvrzení příjmu ze dne [datum] je zřejmé, že panu [jméno FO] byla vyplacena částka 200 000 Kčs.

52. Z vložky k č. j. 422/17-II-49 ze dne [datum] soud zjistil, že pozemek 283/1 les, role má výměru 9 ha 63 a 36 m2, z čehož v roce 1946 bylo vykoupeno 90 a 41 m2, pro vodní stavbu bude ještě potřeba 97 a 59 m2, ale stát kupuje celý zbytek o výměře 7 ha 53 a 36 m2 za účelem zisku náhradní plochy pro weekendisty, kteří kromě chaty vlastní též pozemek a budou se domáhat náhrady in natura, a také proto, že na pozemku je ložisko písku, který lze upotřebit pro stavební účely. Zároveň je využití tohoto území navrženo pro rekreační účely. Část pozemku, která je polem, je mimo zátopní část, zatopena tak bude pravděpodobně celá část pokrytá lesem. Z pozemku 283/1 byla oddělena část, která je polem a tato byla připojena k pozemku 296/3. Úhrnné odškodné činí 411 485,50 Kčs. Manželé [jméno FO] žádali o proplacení splátky, jelikož se stavbou náhradních budov zadlužili. Na toto jim byl přislíben příplatek, jehož proplacení ale ministerstvo financí v prosinci 1948 stoplo. Vzhledem k tomu, že očekávali proplacení do konce roku 1948, sjednali krátkodobé úvěry, které museli prodlužovat, a tím jim vznikly velké obtíže. [jméno FO] konce února tak obdrží splátku 200 000 Kčs, za pozemky odstoupené na základě dohody ze dne [datum]. Dále je zde také uvedeno, že manželé [jméno FO] zatím nehodlají jeden svůj pozemek prodat, neboť ho rezervují na směnu. Směnné smlouvy nelze doposud uzavřít, neboť stát není knihovním majitelem ani jednoho z pozemků.

53. Z ediktu ministerstva techniky ze dne [datum] soud zjistil, že došlo k překladu přehradní zdi z říčního km 152,80 na km 153, tedy o 200 m směrem po toku vody. Nejvyšší vzdutí hladiny do výše 271 m. n. m. se nemění.

54. Ze smlouvy uzavřené mezi manželi [jméno FO] a Ředitelstvím pro správu vodních cest v Praze ze dne 18. a [datum] soud zjistil, že manželé [jméno FO] tímto postoupili Československému státu k účelu regulace řeky Vltavy, zdymadla u [adresa], parcely v katastrálním území [adresa] ležící ve vložkách č. [hodnota] a 47 pro katastrální území [adresa], a to mj. pozemek 341/1 les, zapsaný v knihovní vložce č. [hodnota] s tím, že postoupená plocha bude 134 029 m2 a bude oceněna částkou 1 Kčs/m2 , celkem tedy [částka], a dále pozemek 830 pole, cesta, zapsaný v knihovní vložce č. [hodnota] s tím, že postoupená plocha bude 2 578 m2 a bude v rozsahu 358 m2 oceněna částkou 0,50 Kčs/m2 a v rozsahu 2 220 m2 částkou 1 Kčs, celkem tedy [hodnota] Kčs a 2 220 Kčs. Dále bylo stanoveno, že celková částka za odstoupené nemovitosti činí 138 959 Kčs, z čehož manželům [jméno FO] jako postupující straně byla v prosince 1946 vyplacena částka 135 279 Kčs a zbytek 3 680 Kčs bude zaplaceno následně po bezvadném odepsání pozemků z dosavadních knihovních vložek. V článku 3 je uvedeno, že v ujednaném obnose odškodného jsou zahrnuta zároveň i všechna odškodnění vedlejší, tudíž zejména i odškodnění za znehodnocení zbylých ploch, za odříznutí i rozříznutí jakož i odškodnění za všeliké znesnadnění přístupu hospodaření a obdělávání, takže postupující straně nepřísluší vůči Československému státu nějakých dalších nároků. Na Československý stát přechází povinnost platiti daně a jiné veřejné dávky z nabytých ploch ode dne jejich okupace, tudíž od [datum].

55. Ze smlouvy uzavřené mezi manželi [jméno FO] a Krajským národním výborem v Praze v zastoupení Československého státu ze dne 12. a [datum] soud zjistil, že manželé [jméno FO] tímto postoupili Československému státu k účelu regulace Vltavy stavba zdymadla u [adresa], klíčové stavby pětiletého plánu, parcely v katastrálním území [adresa] ležící ve vložkách č. [hodnota] a 47 pro katastrální území [adresa], a to mj. pozemek 283/1 les, zapsaný v knihovní vložce č. [hodnota] s tím, že výměra 90 a 41 m2 bude oceněna částkou 1 Kčs/m2, celkem tedy [hodnota] Kčs, a výměra 3 ha 70 a 14 m2 bude oceněna částkou 2,50 Kčs/m2, celkem tedy [hodnota] Kčs, a pozemek 333 role, zapsaný v knihovní vložce č. [hodnota] s tím, že výměra 17 266 m2 bude oceněna částkou 1,50 Kčs/m2 , tj. 25 899 Kčs, a výměra 53 135 m2 bude oceněna částkou 2,50 Kčs/m2, tj. 132 840 Kčs. Dále bylo stanoveno, že celková částka za odstoupené nemovitosti činí 520 691,50 Kčs, z čehož manželům [jméno FO] jako postupující straně byla dne [datum] vyplacena částka 111 259 Kčs, dne [datum] částka 200 000 Kčs a zbytek 209 432,50 Kčs bude zaplaceno následně po bezvadném odepsání pozemků z dosavadních knihovních vložek. V článku 3 je uvedeno, že v ujednaném obnose odškodného jsou zahrnuta zároveň i všechna odškodnění vedlejší, tudíž zejména i odškodnění za znehodnocení zbylých ploch, za odříznutí i rozříznutí jakož i odškodnění za všeliké znesnadnění přístupu hospodaření a obdělávání, takže postupující straně nepřísluší vůči Československému státu nějakých dalších nároků. Na Československý stát přechází povinnost platiti daně a jiné veřejné dávky z nabytých ploch ode dne jejich okupace, tudíž od [datum].

56. Z knihovní vložky č. [hodnota] soud zjistil, že pod běžným číslem [hodnota] je zde uveden pozemek parc. č. 283/1 les, pod č. [hodnota] je pozemek 333 – role, pod č. [hodnota] pozemek 830 - cesta s tím, že pod běžným číslem [hodnota] je uvedeno, že se dne [datum] poznamenává zamýšlené bezzávadné odepsání částí pozemku 283/1 ve výměře 9 041 – 9 300 m2, pozemku parc. č. [hodnota] ve výměře 17 266 - 17466 m2 a pozemku parc. č. [hodnota] ve výměře 358 - 400 m2. Pod běžným číslem [hodnota] je uvedeno, že podle smlouvy ze dne 18. a [datum] se odepisuje pozemek 830 a zapisuje se do vložky č. [hodnota]. Pod běžným číslem [hodnota] je uvedeno, že podle smlouvy ze dne 12. a [datum] se odepisují pozemky 283/1 a 333 a zapisují se do vložky č. [hodnota].

57. Z knihovní vložky č. [hodnota] soud zjistil, že pod běžným číslem [hodnota] je zde uveden pozemek parc. č. 341/1 les s tím, že pod běžným číslem [hodnota] je uvedeno, že se dne [datum] poznamenává zamýšlené bezzávadné odepsání částí pozemku 341/1 v uvedené výměře. Pod běžným číslem [hodnota] je uvedeno, že podle smlouvy ze dne 18. a [datum] se odepisuje pozemek 341/1 a zapisuje se do vložky č. [hodnota].

58. Z výměru Okresního národního výboru [adresa]-jih ze dne [datum], adresovanému [jméno FO], soud zjistil, že dle § 6 odst. 1 zákona ze dne [datum], č. 27/1949 Sb., resp. vyhlášky ministerstva zemědělství ze dne [datum], č. [hodnota], a ze dne [datum], č. [hodnota] Ú.

1. I., byly z vlastnictví [jméno FO] vykoupeny základní zemědělské mechanizační prostředky, konkrétně traktor značky DEUTL a pluh dvouradličný značky Mars-Picolo.

59. Z výměru Okresního národního výboru [adresa]-jih ze dne [datum], adresovanému [jméno FO], soud zjistil, že dle § 6 odst. 1 zákona ze dne [datum], č. 27/1949 Sb., resp. vyhlášky ministerstva zemědělství ze dne [datum], č. [hodnota], a ze dne [datum], č. [hodnota] Ú.

1. I., byly z vlastnictví [jméno FO] vykoupeny základní zemědělské mechanizační prostředky, konkrétně mlátička Benz, samovazač Knotek a elektromotor [adresa] s řemenicí a kabelem.

60. Z výměru o výstavbě [adresa] zn. T 787/1952 ze dne [datum] (str. 37) soud zjistil, že manželé [jméno FO] požadovali, aby jim byla za zabrané nemovitosti dána náhrada v pozemcích. K tomu bylo uvedeno, že odškodné ve formě náhradních pozemků nepřipadá v úvahu, ježto v obci [adresa] není JZD. Dále bylo uvedeno, že nedojde-li k dohodě o výkupu, budou pozemky vyvlastněny, přičemž v obou případech se výše peněžité náhrady určí podle vyhlášky SÚP ze dne [datum].

61. Z přílohy III usnesení politického byra ÚV KSČ ze dne [datum] soud zjistil, že v tomto dokumentu je řešena problematika likvidace kulactva v souvislosti s dovršením výstavby socialismu na vesnici. Toto má být učiněno převedením výrobních vztahů jednotlivých hospodářů na družstevní velkovýrobu. Dále je zde uvedeno, že důsledně prováděnou politikou omezování a zatlačování kulactva byly prolomeny jeho hlavní politické a ekonomické síly. Jejich podíl na produkci je nepatrný a omezil se i jejich politický vliv na vesnici. Po vyvlastnění majetku kulaků proti nim strana dále uplatňovala politiku omezování a zatlačování, např. na úseku výkupu, cenové a daňové politiky, výkupem mechanizačních prostředků atd. Kulaci k této politice přistupovali dvěma způsoby. Jedni se proti tomu bouřili, což bylo potlačeno, druzí se snažili splnit podmínky dané státem, což ale nebylo v důsledku omezovacích opatření možné. Postupně tak s nimi byly uzavírány dohody o dobrovolném předání jejich hospodářství. Dále je zde popisována záškodnická činnost kulaků, kteří se stali členy JZD a potřeba tuto vrstvu obyvatelstva dále systematicky likvidovat a umožnit jim začlenit se do práce v socialistickém sektoru jako řadový družstevník.

62. Z rozhodnutí o vyvlastnění ze dne [datum] soud zjistil, že manželům [jméno FO] byly ve prospěch Lidového družstva pro rekreační výstavbu slapské oblasti vyvlastněny pozemky o výměře celkem přes 3 ha včetně veškerého porostu a osetí, které se na pozemcích nacházelo, za což by jim měla být přiznána náhrada. Jednalo se o pozemky parc. č. 296/5, 296/1 a 289/1 zapsaných ve vložce 23 pozemkových knih. Důvodem vyvlastnění byla výstavba rekreačních objektů a zařízení. Zároveň bylo vyvlastniteli povoleno předběžné užívání nemovitostí. O náhradě mělo být rozhodnuto zvlášť. Před rozhodnutím o vyvlastnění družstvo nabídlo [jméno FO] odkup pozemků, k dohodě ale nedošlo.

63. Ze žádosti [jméno FO] ze dne [datum] je patrné, že [jméno FO] požádal o proplacení mrtvého a živého inventáře, který odevzdal do státního statku [adresa] – hospodářství [adresa]. V žádosti uvedl, že peníze potřebuje na opravu rodinného domku.

64. Z odpovědi zasílané [jméno FO] dne [datum] soud zjistil, že mu byla vrácena podaná žádost o proplacení inventáře s tím, že musí být doplněna potvrzením o výši důchodu jeho vlastního i důchodu jeho manželky, přičemž při výplatě pohledávky státní statek bude přihlížet pouze k sociálním poměrům.

65. Ze znaleckého posudku č. [hodnota]-16/2013 ze dne [datum] vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], znalcem z oboru ekonomika, ceny a odhady lesa, lesních porostů a pozemků a škod na nich soud zjistil, že hodnota vytěženého dřeva z parcel 283/1 a 341/1 v k. ú. [adresa] byla v roce [částka].

66. Z rozhodnutí SPÚ ze dne [datum], sp. zn. SPÚ [č. účtu], soud zjistil, že bylo potvrzeno rozhodnutí SPÚ [č. účtu], neboť mj. manželé [jméno FO] obdrželi [datum] jako náhradu částku 111 259 Kčs, dne 14. 3. 1949 200 000 Kčs a zbytek ve výši 209 432,50 Kčs jim měl být uhrazen po knihovním převedení. To koresponduje s obsahem smlouvy ze dne [datum], která byla podkladem pro restituční řízení jen za účelem knihovního pořádku, když pozemek byl již převzat státem v roce 1946. Uvedené rozhodnutí bylo nahrazeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], s tím, že se obnova řízení nenařizuje. V rozhodnutí bylo argumentováno tím, že důvodem obnovy řízení nemůže být skutečnost, kterou správní orgán mohl a měl zjistit. Pospaný rozsudek byl potvrzen Krajským soudem v Praze dne [datum], č. j. [spisová značka], který upozornil na to, že ve věci došlo pouze k jinému právnímu hodnocení věci nikoliv o dříve neznámou skutečnost nebo důkaz, proto není možné přistoupit k obnově.

67. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], resp. [jméno FO] soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], jako soudu odvolacího, soud zjistil, že bylo rozhodnuto tím způsobem, že žalobkyně jsou spoluvlastníky pozemků parc. č. 283/30 a 283/31 a nejsou spoluvlastníky částí pozemků parc. č. dle PK 327, 286, 283/1 a 341/1 za což jim přísluší náhrada. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že žalobkyně jsou osobami oprávněnými a že se stát nestal vlastníkem pozemků již na základě smlouvy z roku 1947, neboť až do [datum] platil intabulační princip, a že smlouvy z 12. a [datum] a 18. a [datum] byly uzavřeny v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. K této podmínce restitučního zákona se soud podrobně vyjádřil na straně 13 a 14, když především poukázala na tíživou politickou situaci po komunistickém převratu pro velké soukromé zemědělce, v důsledku které si [jméno FO] nemohli pořídit náhradní pozemky, bylo od nich vykoupeno více pozemků, než kolik bylo reálně na stavbu přehrady potřeba, neboť další byly použity za účelem stavby rekreačních zařízení, neobdrželi přislíbenou subvenci 700 000 Kčs a v důsledku všech těchto okolností se tak ocitli ve finanční tísni. Zároveň soud konstatoval, že pozemky byly vykoupeny za nevýhodnou cenu a nedostalo se jim žádné náhrady za les na pozemku 283/1. Soud také zdůraznil, že nárok žalobkyň byl uplatněn včas, když první výzvu podali žadatelé dne [datum] a další dne [datum]. K tomu bylo uvedeno, že ve správním spisu založená výzva není opatřena podacím razítkem, nelze však přehlédnout, že správní spis nebyl řádně veden a číslován, aby z něho bylo patrno, od kdy která listina tvoří jeho součást. Výzva datovaná dne [datum] byla ve správním spise založena a správní orgán nikdy nároky uplatnění z důvodu opožděnosti nezamítl. Včasnost uplatnění začal zpochybňovat až před několika málo lety. Skutečnost, že výzva nebyla opatřena razítkem, neznamená, že nebyla podána včas, neboť z dopisu ze dne [datum] je zřejmé, že ani výzvu ze dne [datum], která byla podána včas, pro nedostatek náležitostí nezaevidovali. Za této situace, kdy sám správní orgán nemá přehled o tom, kdy byla výzva podána, nelze tuto skutečnost klást k tíži žalobkyním. Je pravda, že žádost nemá potřebné náležitosti, ale v tom případě měl správní orgán vyzvat k odstranění nedostatků a poučit. Takto ale evidentně nepostupoval, neboť nic takového ze správního spisu nevyplývá.

68. Důkazy předložené účastníky ohledně nemožnosti vydání pozemků:

69. Z článku VD [adresa] soud zjistil, že příprava stavby započala již za II. světové války, kdy bylo provedeno podrobné zaměření břehů. Příprava stavby byla zahájena v červenci 1949. V roce 1952 byly zahájeny stavební montáže. Stavba byla ukončena v roce 1955 včetně uvedení elektrárny do zkušebního provozu. [adresa] hráze délky 260 m je vysoká 67,5 m. [adresa] je dlouhé 43 km s rozlohou vodní plochy 1 162,6 ha. Maximální provozní hladina je 270,6 m.

70. Z leteckého snímku poloostrova Ždáň ze serveru mapy.cz je zřejmé, že nárokované pozemky jsou převážně na samém konci poloostrova, který není zastavěn a má povahu spíše pláže a travnaté plochy.

71. Ze dvou fotografií budovy na pozemku parc. č. 270/2 soud zjistil, že se jedná o jednoduchou přízemní budovu.

72. Ze str. 16 stavebního povolení části D rozhodnutí z hlediska vodoprávního, hydrologického, živnostensko-právního a strojního soud zjistil, že aby majitelé pobřežních pozemků byli ochráněni od škodlivých účinků působením vody na břehové linie, vykupuje se nad normální hladinou vody ochranný pás do vertikální výšky 4 m.

73. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který byl potvrzen odvolacím soudem (sp. zn. [spisová značka]), soud zjistil, že se žaloba [právnická osoba] o tom, že žalobkyně nejsou vlastníky předmětného pozemku, zamítá. Soud při posuzování zastavěnosti předmětného pozemku v této věci vycházel z výpisu z katastru nemovitostí, ze kterého vyplývá, že předmětný pozemek je evidován jako ostatní plocha – neplodná půda. [adresa] vodního koryta vodního díla [adresa] je v katastru nemovitostí jasným způsobem vymezena a předmětný pozemek do ní nespadá, je evidován v katastru nemovitostí zcela samostatně a s vodním dílem nemá žádnou souvislost, což vyplynulo i ze zprávy městyse [adresa]. Skutečnost, že pro pozemky nacházející se pod tzv. výkupovou čarou, tedy na hranicích nejvyššího vzdutí vodní hladiny vodního díla [adresa], platí zvláštní režim hospodaření, např. nesmí se na nich umisťovat stavby, v žádném případě nemůže bránit jejich vydání oprávněným osobám. Předmětný pozemek dokonce s vodním dílem [adresa] ani přímo nesousedí, když mezi nimi existuje i další travnatý pruh půdy. Předmětný pozemek zároveň není nutný pro obhospodařování vodního díla [adresa].

74. Z vyjádření Ministerstva lesního a vodního hospodářství ohledně rozsahu vodního díla a hodnocení porostů ze dne [datum] soud zjistil, že z definice vodohospodářského díla plyne, že zátopová čára není totožná s hranicí pozemku vodohospodářského díla. Tato hranice se stanovuje územním rozhodnutím a zahrnuje do povolení vod. díla. Protože až k této hranici vykupují pozemky pro zřízení vodohospodářského díla, bývá označena jako výkupová čára. Pozemek nádrže se vede v evidenci nemovitostí jako ostatní vodní plocha bez ohledu na druh povrchu a jeho případný pokryv. Hranicí pozemku nádrže jako vodohospodářského díla je výkupová čára.

75. Z rozhodnutí Okresního úřadu v Benešově ze dne [datum], č.j. Vod: 235-2864/97, soud zjistil, že bylo rozhodnuto o tom, že pozemky mezi zátopovou a výkupovou čarou označené jako ostatní plocha jsou součástí vodního díla.

76. Z rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne [datum], č.j. 800/[adresa]/97, soud zjistil, že rozhodnutí OkÚ [adresa] č.j. Vod: 235-2864/97 se mění tak, že se z výroku vyjímá text ohraničené tzv. výkupovou čarou vodního díla [adresa], avšak potvrdil, že předmětné pozemky jsou součástí vodního díla [adresa], neboť takováto hranice je stanovena v souladu se stavebním povolením.

77. Z vyjádření odboru výstavby a vodního hospodářství ze dne [datum], str. 16, č.j. Vod-4924/58, soud zjistil, že aby majitelé pobřežních pozemků byli ochránění od škodlivých účinků vodního díla se vykupuje nad normální hladinu vody ochranný pás do vertikální výšky 4 m.

78. Z analýzy metody UAV pro stanovení eroze břehů ze dne [datum] je zřejmé, že celkový úbytek břehu v lokalitě Sladovářská 2 byl 24 m2 na délku 135 m. Průměrný úbytek břehu je tedy cca 18 cm. Eroze se za 2 roky zvětšila o 10 m2. Celkový úbytek břehu v lokalitě [adresa] byl 41 m2 na délku 292 m. Průměrný úbytek břehu je tak 14 cm. Eroze se za 2 roky zvětšila o 10 m2.

79. Z obou map, na kterých je znázorněn průběh vrstevnice ve výšce 275 m. n. n na poloostrově Ždáň je zřejmé, že i pod touto hranicí se nachází větší množství staveb.

80. Ze záznamu výše hladiny ke dni [datum] soud zjistil, že maximální retenční hladina přehrady je ve výšce 270,6 m. n. m. a v prosinci 2022 se výše aktuální hladiny pohybovala kolem 267 m. n. m.

81. Z vyjádření vodoprávního úřadu ze dne [datum] soud zjistil, že pozemky 283/21, 283/22 a 286/8 v k. ú. [adresa] jsou břehovými pozemky vodní nádrže slapské přehrady. Při povolování stavby vodního díla [adresa] v roce 1952 byly nad normální hladinou vzduté vody vyměřeny tzv. výkupové čáry, které na břehových pozemcích zátopy vytyčovaly ochranný pás, tj. pás, ve kterém se mohou projevovat nepříznivé účinky rozlehlé vodní hladiny na břehové linie, a který může být v průběhu času zčásti zatápěn vodou. Uvedené pozemky jsou součástí výše zmíněného ochranného pásu, a proto se považují za součást stavby vodního díla [adresa] ve smyslu § 55 vodního zákona. Zvyšování hladiny nádrže nad meze stanovené současně platným manipulačním řádem nelze v budoucnu očekávat, ale k určitém rozšiřování zátopy břehových pozemků dochází vlivem vodní abraze s čímž projekt počítal, a proto stanovil ochranný pás, který je ohraničen výkupovou čárou.

82. Z vyjádření vodoprávního úřadu ze dne [datum] ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že vodoprávní úřad dospěl k závěru, že pozemek parc. č. 286/8 není zastaven vodním dílem [adresa].

83. Z rozhodnutí Krajského úřadu středočeského kraje ze dne [datum], č. j. [č. účtu]/KUSK, soud zjistil, že se jedná o rozhodnutí dle § 55 odst. 4 vodního zákona v pochybnostech o tom, zda pozemky parc. č. 283/4, 283/21, 283/22 a 286/8 v k. ú. [adresa] jsou či nejsou součástí vodního díla. [právnická osoba] rozhodl tak, že uvedené pozemky se nacházejí pod výkupovou čárou slapské vodní nádrže a jsou součástí vodního díla [adresa]. V odůvodnění uvedl, že při povolování stavby vodního díla [adresa] v roce 1952 byly nad předpokládanou hladinou vzdutí stanoveny tzv. výkupové čáry, které na břehových pozemcích zátopy vytyčovaly ochranný pás, ve kterém se mohou projevovat nepříznivé účinky rozlehlé vodní hladiny na břehové linie, a který může být v průběhu času zčásti zatápěn vodou. Stavebním povolením byla výkupová čára vyměřena do výšky 4 m na úroveň předpokládané maximální hladiny. I když tyto pozemky nejsou kormě nevýznamných částí zatopeny vodou, tak je nutno je považovat za součást slapské vodní nádrže. Žalobkyně podaly proti tomuto rozhodnutí odvolání.

84. Ze sdělení Krajského úřadu středočeského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství krajského úřadu ze dne [datum] k upřesnění povahy pozemků parc. č. 283/21, 283/22 a 286/8 soud zjistil, že v současné době není možné zjistit na základě jakých podkladů a úvah daný pracovník dospěl k závěru, že pozemek 286/8 není součástí vodního díla [adresa]. Dle sdělení úřadu je tedy možné se jen domnívat, že pochybil, když nevzal v potaz existenci výkupových čar.

85. Z nájemních smluv uzavřených mezi účastníkem 1 a vedlejším účastníkem dne [datum] a [datum] soud zjistil, že v nich jsou upraveny podmínky nájmu, a to tak, že nájemce je oprávněn umístit na pozemky jen dočasné stavby, oplocení musí umožnit obecné užívání vod a strpět průchod osob s výjimkou letní sezóny. Pozemky se nacházejí v záplavovém území. Nájemní smlouva neopravňuje k příjezdu automobilem k pozemku.

86. Ze smlouvy o nájmu pozemku mezi účastníkem 1 a společností [právnická osoba]. ze dne [datum] soud zjistil, že pronajaté pozemky jsou přenechány výlučně za účelem rekreace a zřízení zázemí k molům. Nájemce není oprávněn umisťovat na pozemky jakékoliv movité či nemovité věci, měnit odtokové poměry, vysazovat či kácet a měnit retenční vlastnosti pozemku. Nájemce je povinen si počínat tak, aby 3. osobě nebylo znemožněno obecné nakládání s povrchovými vodami, musí dodržovat příslušná ustanovení právních předpisů, zejména vodního zákona, a strpět omezení užívání pobřežních pozemků vyplývající z vodního zákona, např. neumisťovat na pozemek reklamy a jiné cedule. Nájemce je upozorněn, že pozemky se nachází pod výkupovou čárou.

87. Z historických fotografií území poloostrova Žďáň je zřejmé, že před stavbou tzv. modré loděnice byl břeh poloostrova celistvý, tzn. není tam patrna žádná zátoka.

88. Z fotografií modré loděnice je zřejmé, že tato je částečně postavena na pilířích nad vodní hladinou. V břehu je patrná vytvořená zátoka.

89. Z prohlášení společnosti [právnická osoba]. ze dne [datum] soud zjistil, že společnost nemá námitek k vydání pozemku parc. č. 283/21, který je zastavěn nikoliv malou částí loděnice. Tato část pozemku je tvořena uměle vytvořeným zálivem, který byl vybudován jako součást objektu loděnice. Nejedná se tak o součást vodního díla [adresa].

90. Z protokolu o místním šetření, jehož součástí jsou fotografie přiložené na CD a geometrický plán 1178-15/2018 vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO], které soud provedl dne [datum] ve věci vedené u zdejšího osudu pod sp. zn. [spisová značka], bylo zjištěno, že aktuální výše hladiny 267,03 m. n. m. byla pod maximální možnou, která je 270,6 m. n. m. Dále byl zaměřen bod 1 označený v GP, který leží na hranici pozemku 283/4 směrem k vodě. Je zřejmé, že tento bod je za běžného stavu výše hladiny pod vodou. Od bodu 876-305 k terénnímu zlomu to je zhruba 4,6 m, k bodu 1 tak zbývá ještě zhruba 2,3 m. Dále je ověřeno, že bod 3 podle GP se nachází na kovové lávce, která se při běžném stavu vody nachází nad vodou. Od bodu 3 k terénnímu zlomu, kde začíná růst vegetace je to asi 70 cm. Největší zásah vodní hladiny do pozemku 283/4, která téměř dosahuje pozemku parc. č. 283/31, soud konstatuje někde na úrovni ČOV. Na místním šetření bylo také přeměřováno, kam až sahá hladina přehrady při jejím maximálním vzdutí, a bylo zjištěno, že je to na vrchol terénního zlomu. Z cesty vedou k vodě a k lodím vždy po pár metrech pěšinky a vybudované schůdky. Takovéto schůdky vedou i přes pozemek parc. č. 283/63 podle GP, na kterém jsou umístěny dřevěné přístřešky a je porostlý křovinami.

91. Z protokolů o jednání ve věcech vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], ve kterých byla vyslechnuta žalobkyně a) je zřejmé, že uvedla, že v rozhodné době vůbec neměly se sestrou povědomí o tom, kolik a jaké pozemky jejich prarodiče vlastnili. Vše řešila spíše jejich teta paní [jméno FO], která jí, protože byla na mateřské, posílala obstarávat potřebné záležitosti. Poté nastoupila do práce v Benešově na finanční úřad, kde jí doporučili [tituly před jménem] [jméno FO]. Kromě nich své restituční nároky uplatňovala také paní [jméno FO], sestra dědy [jméno FO], která sehnala [tituly před jménem] [jméno FO]. S tím ale pak byly problémy a bylo těžké od něj získat podklady, které měl u sebe. Oni je od něj nakonec na rozdíl od [jméno FO] získali a na jejich podkladě potom [tituly před jménem] [jméno FO] podal v prosinci 1992 žádost. Celou věc potom řešil její strýc pan [jméno FO], který přišel s tím, že uplatní tu obecnou žádost, sepsal jí, a pak jí podali. Toto mu zřejmě poradil někdo z přátel, kteří také uplatňovali své restituční nároky. Zpětně se dívala, že [datum] byl pátek, což by odpovídalo, protože k nim [jméno FO] jezdili na víkendy. Jak přesně se žádost doručovala, si žalobkyně již nevybavuje, ale domnívá se, že ji na pozemkový úřad musela donést ona osobně. [jméno FO] na úřad jezdila často, měli tam ředitelství, takže si myslí, že ji rodina pověřila, aby to tam dodala. Nosila tam takto hodně dokumentů a nikdy jí tam nic nepotvrdili, ani sebou neměla kopie. Takto to v té době fungovalo běžně, a to i u ní v práci na finančním úřadě. Jestli tuto žádost zasílali také poštou, to si žalobkyně nepamatuje. Žalobkyně si naopak pamatuje, že jejich restituční věc byla celá vedena pod číslem [hodnota]. Žalobkyně celou restituci brala jako jeden celek, domnívá se, že tak k tomu přistupovali i na úřadě. Listiny, co tam nosila, nosila všechny k té jedné značce. Žalobkyně na dotaz soudu identifikovala oba své podpisy na dopisu ze dne [datum] i na žádosti ze dne [datum]. K dopisu ze dne [datum] uvádí, že tento našla i mezi svými podklady. Zřejmě ji někdo tehdy instruoval, aby ho napsala. Měla tehdy elektrický psací stroj, což by odpovídalo. Na dotaz, jakým způsobem probíhal podpis obecné žádosti z [datum], uvádí, že ji zřejmě přivezl již hotovu pan [jméno FO] a ony to pak podepsaly. Určitě to podepisovaly vícekrát, dělaly to tak vždycky, ale originál již dnes nikdo z rodiny nemá. Ohledně zastoupení [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyně uvádí, že ho měly pouze pro podání té žádosti. Obsah té žádosti z prosince s ním řešila hlavně paní [jméno FO] a [jméno FO], ony věděly, o jaké pozemky se přibližně jednalo. Žalobkyně o tom vůbec neměly přehled. Obecně se v rodině říkalo, že těch pozemků bylo daleko více, ale nevěděli které. Co se týče spolupráce s [tituly před jménem] [jméno FO], tak ta byla zahájena koncem roku 2004. Teprve on začal řešit konkrétní pozemky na podkladě obecné žádosti. V mezidobí úřad vyřizoval žádost z prosince 1992, oni doplňovali potřebné dokumenty a čekali na nějaké rozhodnutí. První rozhodnutí přišlo až někdy kolem roku 2000. Pozemkový úřad je nikdy k žádnému doplnění žádosti z ledna 1993 nevyzval. Vzpomíná si, že když na úřad přišla a ptala se paní [jméno FO], jak je možné, že se na Žďáni staví, tak ta jí odpověděla, že to se zase uvede v původní stav, bude-li to potřeba.

92. Z protokolu ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] je zřejmé, že byla vyslechnuta žalobkyně b) [Jméno žalobkyně B]. Ta uvedla, že se procesu uplatnění restitučního nároku neúčastnila. O komunikaci s pozemkovým úřadem se domnívá, že probíhala prostřednictvím dopisů, podpisy na listinách byly ověřovány na poště. K listině z [datum] uvedla, že neví, co je jejím obsahem, podpis je asi její. K listině z [datum] si nepamatovala ničeho, ale uvedla, že se jedná o její podpis. Vše za ni v této věci vyřizovala sestra. Neúčastnila se ani schůzek rodiny ohledně restitučních nároků, ale ví o nich. Se sestrou bylo v rodině domluveno, že ona dostane statek a sestra zbytek pozemků. Dohodou následně zrevidovaly a nyní se dělí napůl. Ona osobně nic nikam nenesla, věc po úmrtí tety řešil její manžel. Doktor Höschl je zastupoval asi 15-20 let. Matka zemřela, když byly žalobkyni 3 roky, vychovávali ji babička s dědečkem. Na dobu, kdy jim sebrali pozemky vzpomínaly špatně, nadávali na komunisty a říkali, že jim vše sebrali, že se kvůli přehradě museli vystěhovat, a že za to dostali méně peněz, než měli.

93. Zbývající navržené důkazy, které nebyly provedeny (především výslech žalobkyně a), místní šetření, výslech [tituly před jménem] [jméno FO] a další požadované listiny), byly zamítnuty pro jejich nadbytečnost, neboť skutkový stav, na základě kterého soud rozhodl, byl dostatečně zjištěn výše popsanými důkazy. Obdobné platí i pro důkazy, které sice byly provedeny, ale soud z nich při svém rozhodnutí nevycházel (především historické fotografie). Důkazy ohledně povahy výkupové čáry a výstavby loděnice předložené účastníkem 1) nebyly provedeny z důvodu koncentrace řízení.

94. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. V projednávané věci se žalobkyně žalobou podanou podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, domáhaly nahrazení Rozhodnutí soudem. Žalobkyně navrhovaly, aby soud rozhodl tak, že jsou spoluvlastnicemi části tehdejšího pozemku dle PK 283/1, 341/1, 830 a 333 tak, jak jsou nyní identifikovány ve stávajícím KN, tzn., pozemků parc. č. 870/2, 283/21, 283/22 a 286/8. Správní orgán ve svém rozhodnutí uzavřel, že žalobkyněmi uvedené pozemky přešly do vlastnictví státu na základě smluv z února 1949 a prosince 1949 za účelem výstavby vodního díla – zdymadla [adresa]. Správní orgán rovněž konstatoval, že k převodu pozemků na stát nedošlo ve stavu tísně a za nápadně nevýhodných podmínek a není tedy dán restituční titul. Zpochybnil také včasnost doručení listiny ze dne [datum], od které žadatelky svůj restituční nárok odvozují. Původními spoluvlastníky předmětných pozemků byli manželé [jméno FO], prarodiče žalobkyň. Tito uzavřeli se státem několik smluv, první v roce 1947 a další potom v roce 1949, na základě kterých byly na stát převedeny jejich pozemky za účelem výstavby vodního díla [adresa]. Za tyto pozemky jim byla poskytnuta náhrada. Žalobkyně uplatnili svůj restituční nárok poprvé listinou ze dne [datum], ve kterém ale nebyly obsaženy všechny pozemky manželů [jméno FO], která přešly na stát. Proto byla podána druhá žádost datovaná dne [datum]. Na žádosti není podací razítko a k dispozici není ani originál žádosti. Nárokované pozemky jsou ve vlastnictví státu a ve správě účastníka 1. Jedná se o břehové pozemky vodní nádrže [adresa] na poloostrově Ždáň.

95. Podle § 4 odst. 1 ZoP oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od [datum] do [datum] způsobem uvedeným v § 6 odst.

1. Podle odst. 2 písm. c) zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od [datum] do [datum] do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6, před uplynutím lhůty uvedené v § 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky, děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 13, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti.

96. Podle § 5 odst. 1 ZoP povinnými osobami jsou stát nebo právnické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona nemovitost drží, s výjimkou a) podniků se zahraniční majetkovou účastí a obchodních společností, jejichž společníky nebo účastníky jsou výhradně fyzické osoby. Tato výjimka neplatí, jde-li o věci nabyté od právnických osob po 1. říjnu 1990, b) cizích států. Podle odst. 2 se osobou, která nemovitost podle odstavce 1 drží, rozumí: a) právnická osoba, která měla ke dni účinnosti tohoto zákona k nemovitosti ve vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky nebo Slovenské republiky právo hospodaření nebo právo trvalého užívání, b) u ostatních nemovitostí jejich vlastník.

97. Podle § 6 odst. 1 písm. k) ZoP oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek.

98. Podle § 11 odst. 1 písm. c) ZoP pozemky nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou, anebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení.

99. Podle § 11a odst. 1 ZoP oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

100. Podle § 14 odst. 1 ZoP oprávněné osobě náleží náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

101. Podle § 16 odst. 1, 2 ZoP za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout jiný pozemek, náleží peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku stanovené podle § 28a, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 14 odst. 8). Náhradu poskytne pozemkový úřad do tří let po převzetí písemné výzvy a) oprávněné osobě nebo jejímu dědici, nebo b) osobě, na kterou se vztahuje lhůta pro převod jiného pozemku podle § 13 odst. 6 tohoto zákona; výzva této osoby musí být doručena pozemkovému úřadu nejpozději do 6 měsíců od uplynutí lhůty pro převod pozemku, jinak právo na peněžitou náhradu zanikne. Ostatní náhrady podle § 14 a 15 poskytne právnická osoba (právní nástupce), která věc drží nebo ji držela v době zániku nemovitosti anebo ji převedla na osobu, která nemovitost podle tohoto zákona nevydává. Pokud oprávněná osoba odkoupila od státu či právnické osoby nemovitost před účinností zákona, má nárok vůči této osobě na náhrady dle § 14 a 15 ve výši ceny v okamžiku přechodu na stát.

102. Podle § 424 zákona č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský, ve znění účinném do [datum] (dále jen „o. z. o.“) právní důvod prostředečného nabytí zakládá se na smlouvě; na pořízení pro případ smrti; na soudcovském výroku nebo na nařízení zákona.

103. Podle § 1053 o. z. o., ve znění účinném do [datum] trhovou smlouvou přenechává se věc za určitou částku peněz jiné osobě. Náleží tak jako směna k právním důvodům nabytí vlastnictví. Nabytí nastává teprve odevzdáním koupeného předmětu. Až do odevzdání podrží prodavač vlastnické právo.

104. Podle § 431 o. z. o., ve znění účinném do [datum] ku převodu vlastnictví nemovitých věcí musí býti nabývací jednání zapsáno do veřejných knih k tomu určených. Toto zapsání nazývá se vklad (intabulace).

105. Podle § 55 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon, vodní díla jsou stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným tímto zákonem, a to zejména a) přehrady, hráze, vodní nádrže, jezy a zdrže. V pochybnostech o tom, zda jde o vodní dílo, rozhodne místně příslušný vodoprávní úřad.

106. Soud v řízení podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., (dále jen „o. s. ř.“) zkoumá, zda žadatel o restituci je oprávněnou osobou ve smyslu § 4 ZoP, zda povinnou osobou je subjekt, jenž nárokovaný majetek držel ke dni účinnosti ZoP (§ 5), zda je dán některý z restitučních titulů upravených v ustanovení § 6 ZoP, zda žádost o restituci majetku byla uplatněna řádně a včas (§ 9 odst. 1 věta první a § 13) a zda vydání majetku nebrání žádná ze zákonných překážek předvídaných ustanovením § 11 zákona o půdě. K negativnímu rozhodnutí o určení vlastnického práva přitom vede již jen nesplnění jediné z uvedených podmínek (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

107. První námitkou žalobkyň ohledně neurčitosti Rozhodnutí, má soud za to, že se s ohledem na konečný výsledek řízení, ve kterém bylo Rozhodnutí zcela zrušeno a nahrazeno tímto rozsudkem, nebylo třeba zabývat. Soud přesto uvádí, že postup SPÚ, který rozhodoval o pozemcích dle původního PK a nikoliv podle aktuálního stavu v KN není vhodně zvolený. Naopak tímto postupem vzniklo mnoho nejasností a nepřesností, neboť nebylo zjevné, o čem, kdy a v jakém rozsahu SPÚ vlastně rozhodoval. Tento nevhodný postup SPÚ se pak přenesl i do řízení před soudem, který musel tyto nejasnosti napravovat.

108. Ve věci samé je předně třeba uvést, že z provedených důkazů především smlouvami z února a z prosince 1949 ve spojení s pozemkovými knihami bylo prokázáno, že původními vlastníky pozemků 283/1, 341/1, 333 a 830 byli manželé [jméno FO] a [jméno FO], kteří před účinností ZoP zemřeli. Žalobkyně jsou jejich vnučkami, tedy osobami uvedenými v § 4 odst. 2 písm. c) ZoP. Jako k takovým k nim vždy správní orgány, ale i soudy, po celou dobu více jak 30 let, po kterou je jejich restituční nárok vyřizován, přistupovali, neboť své vazby na manžele [jméno FO] řádně doložily rodnými a oddacími listy. Ohledně určení povinné osoby podle § 5 ZoP vzal soud za svá skutková zjištění správního orgánu, podle kterého předmětné pozemky přešly do vlastnictví státu a v jeho vlastnictví byly i v době nabytí účinnosti ZoP s nynějším právem hospodaření účastníka 1, který tak je povinnou osobou. Tyto skutečnosti ostatně nebyly žádným z účastníků ani správním orgánem namítány.

109. Další z podmínek vzniku nároku na základě ZoP je, že restituenti (oprávněné osoby) uplatnili své nároky na navrácení majetku ve lhůtě stanovené ZoP, která po prodloužení končila dne [datum]. Přitom nesplnění této podmínky bylo SPÚ v Rozhodnutí také zpochybněno a v pozdějších rozhodnutích se jednalo o hlavní argument, který vedl k zamítání žádostí žalobkyň. Soud se však s tímto názorem SPÚ neztotožňuje, a to z důvodů podrobně rozepsaných níže.

110. Je zřejmé, že skutečnost, že v podacích denících neexistuje o podání ze dne [datum] žádný záznam, není k dispozici originál této listiny ani její kopie s podacím razítkem a do dnešního dne ode dne vzniku této listiny uplynulo přes 30 let, velmi komplikuje důkazní situaci. Soud souhlasí s účastníkem 1, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že žádost ze dne [datum] byla pozemkovému úřadu doručena včas, tíží žalobkyně. Ty za účelem prokázání včasnosti doručení jejich obecné žádosti předložily velké množství listin, ze kterých soud při svém rozhodnutí vycházel. Obdobně bylo ostatně postupováno v již pravomocně skončených řízeních vedených zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], ve kterých byla navíc vyslechnuta i žalobkyně a). S ohledem na to, že žalobkyně a) již byla vyslechnuta u zdejšího soudu v nedávně době ke stejné věci 2x, přičemž účastníci v tomto řízení jsou účastníky i v oněch jiných řízeních, měli tedy možnost se žalobkyně dotazovat, rozhodl se soud žalobkyni a) znovu nepředvolávat a vycházel z protokolů z daných řízení. Z nich je zřejmé, že žalobkyně a) vypovídala konzistentně, popsala atmosféru té doby, kdy se celá rodina bála, že nároky nestihnou uplatnit včas, a to, jak byla zkraje nezkušená a nevěděla, jak věci správně řešit. Ve chvílích, kdy si nějakou okolnost nepamatovala, tak to soudu uvedla, což s ohledem na počet uplynulých let působilo důvěryhodně. Žalobkyně uvedla, že s nápadem podat obecnou žádost přišel její strýc pan [jméno FO], který ji následně také sepsal a jim přinesl k podpisu. Ona potom tuto listinu zřejmě osobně donesla na pozemkový úřad. Nosila tam takto hodně listin, předávala je nějaké asistence, ale nikdy jí tam nic nepotvrdili. Pokud proces předávání dokumentů pravdu probíhal tak, jak ho žalobkyně a) popsala, tak tímto mohlo být způsobeno, že na žádosti není žádné podací razítko. Podací razítka o osobním převzetí nejsou ani na dalších listinách, které jsou součástí správní spisu, přičemž tento nedostatek kromě jiných konstatoval také správní soud. Další příčinou toho, že žádost z [datum] nebyla řádně zaevidovaná, mohlo být také to, že se oba uplatnění nároky, tedy jak ten z prosince 1992 tak ten z ledna 1993, řešily pod jedním číslem [hodnota]. Pozemkový úřad mohl mít za to, že žádost z [datum] stejně jako třeba dopis ze [datum] jsou pouze dalšími doplněními žádosti z prosince 1992, a proto tyto listiny nezaevidoval jako nově uplatněný nárok do své interní evidence uplatněných restitučních nároků. Ostatně v této evidenci (zelený sešit) je pouze jeden záznam ohledně restitučního nároku žalobkyň s číslem [hodnota] vedený na jméno pouze paní [jméno FO] s poznámkou o zastoupení [tituly před jménem] [jméno FO]. Tuto skutečnost potvrdil SPÚ v Rozhodnutí2024. Datace tohoto záznamu je k [datum], přestože nárok byl alespoň částečně beze sporu uplatněn již [datum]. K takto pozdnímu zaevidování zřejmě došlo až v návaznosti právě na doplnění žádosti z [datum] o potřebné dokumenty, což SPÚ v rozhodnutí ze dne [datum] potvrdil. Je tak zřejmé, že ke konci lhůty pro uplatnění restitučních nároků, nebyla pozemkovým úřadem řádně zaregistrována ani žádost z [datum]. Co se týče doručování poštou, tak žalobkyně nebyla schopna potvrdit, zda k tomu došlo a kdo to měl poštou zasílat. Soud si je vědom, že po více jak 30 letech je opravdu těžké si pamatovat, zjišťovat a prokazovat, jak se něco skutkově událo. Proto nelze vyloučit ani jednu z nabízejících se variant, proč doručení listiny z [datum] není zaevidováno v podacích denících. S ohledem na provedené listinné důkazy se jako první možná varianta jeví buď to, že žalobkyně listinu nesla osobně přímo na pozemkový úřad a poštou jí pak již vůbec nezasílali. V takovém případě by pak listina vůbec neprošla podatelnou tehdejšího [právnická osoba] [adresa]-západ, což by vysvětlovalo, proč na ní není podací razítko. Nebo byla doručována také poštou, a přesto nebyla zaevidována. Že k takovýmto nezaevidováním příchozí pošty docházelo, žalobkyně doložily žádostmi o vydání lustračních osvědčení z let 1996 a 1999 s příslušnými kopiemi podacích deníků. Poslední možnost je průběh doručení tak, jak ho tvrdí SPÚ, tedy s dopisem doručeným SPÚ dne [datum].

111. Zásadní okolností však je, že žádost z [datum] jako taková existuje a po nějakou dobu ve správním spise alespoň její kopie beze sporu byla. Zároveň nemůže být pochyb o tom, že se jedná o podání, které nesplňuje veškeré předepsané náležitosti. V žádosti zejména není uvedeno, ohledně jakého konkrétního majetku se restituční nárok uplatňuje, a nebyly k ní připojeny ani potřebné přílohy, ze kterých by bylo zřejmé, kdo je povinnou osobou, kdy a za jakých okolností byly pozemky převedeny na stát atp. [jméno FO] ale je, kdy se tato listina stala součástí správního spisu. Žalobkyně tvrdily, že to bylo v lednu 1993, zatímco správní orgán namítal, že k tomu došlo až s dopisem zástupce žalobkyň [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], který byl pozemkovému úřadu doručen dne [datum]. Jak již soud výše naznačil, kloní se spíše k variantě předestřené žalobkyněmi. K tomuto přesvědčení ho vede znění dopisu žalobkyně a) ze dne [datum], který obsahoval příslib, že ještě jednu žádost v návaznosti na žádost z [datum] podají. Bylo by tedy zvláštní, pokud by tak nakonec neučinily. Zároveň pokud by žádost z [datum] byla vytvořena až dodatečně za účelem jejího zaslání do spisu až v roce 2005, soud nevidí důvod, proč by si někdo dával práci s vytvářením také tohoto dopisu. Existence dopisu ze dne [datum] tak soudu dává druhou reálnou variantu listiny, která mohla být onou přílohou, o které se mluví v dopisu ze dne [datum]. Zároveň v této souvislosti soud poukazuje na komunikaci [tituly před jménem] [jméno FO] s pozemkovým úřadem, kdy právě [tituly před jménem] [jméno FO] úřad v období kolem roku 2014 minimálně dvakrát žádal, aby byly nalezeny a prověřeny záznamy v podacích denících ohledně doručení žádosti z [datum]. Zřejmě až v důsledku tohoto naléhání žalobkyň k tomu pak také došlo.

112. Nad rámec výše uvedeného k tomu soud uvádí, že bez ohledu na to, jak se to skutečně událo, bylo povinností správního orgánu na tuto listinu po jejím obdržení, ať už k tomu došlo v lednu 1993 nebo v únoru 2005 reagovat a podle § 19 odst. 3 tehdy platného zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, vyzvat oprávněné osoby k odstranění nedostatků a poučit je o případných důsledcích, neodstraní-li nedostatky svého podání s tím, že pokud toto neučiní, bude to mít význam pro další průběh řízení. Takto správní orgán evidentně v blízké časové souvislosti s ani jednou z výše předestřených možností obdržení listiny do spisu nepostupoval. Navíc správní orgán nereagoval a nevyzval oprávněné osoby ani v návaznosti na doručení žádostí o vydání pozemků v roce 2004, které konkretizovaly právě onu žádost z [datum], neboť bylo požadováno vydání pozemků vzniklých z pozemku parc. č. dle PK 286 a 283/1, z nichž ani jeden nebyl předmětem žádosti z [datum]. Správní orgán tedy ani v roce 2004, kdy jak tvrdí ještě listina z [datum] nebyla součástí správního spisu, nikterak nereagoval, nevyzval žadatele o doplnění či upřesnění, neinformoval je, že jejich nárok nebyl uplatněn včas a jejich nárokem se následně věcně zabýval (srovnej nález Ústavního soud ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 626/05). Je pravda, že tyto žádosti byly oprávněnými osobami vzaty zpět, ale bylo avizováno, že budou podány nové, což se následně stalo a o těchto bylo v roce 2012 rozhodováno ve prospěch žalobkyň. Pokud správní orgán na listinu z [datum] reagoval až v roce 2014, což je zřejmé z výzvy SPÚ ze dne [datum], tedy minimálně po téměř 10 letech od doby, co musela být bez jakýchkoliv pochybností součástí správního spisu, lze v tomto jeho postupu shledat zásadní nedostatky. Stejně tak lze shledat zásadní nedostatky v tom, že pokud žalobkyně na výzvu správního orgánu, obsahovala-li příslušné poučení, nereagovaly a svoji obecnou žádost dostatečně nespecifikovaly, měl správní orgán postupovat v souladu s daným poučením, což však neučinil a věc věcně projednal. Tento nesprávný postup správního orgánu dokládá i skutečnost, že do pomocné evidence byly podle SPÚ připsány pozemky, které nebyly uplatněny výzvou z [datum], tj. pozemky 283/1, 333, 321, 327, 286, 299 a 296/3. Z tohoto jednání se jeví, že správní orgán minimálně po určitou dobu uplatnění restitučního nároku v tomto rozsahu akceptoval.

113. Na to je třeba navázat konstatováním, že správní spis opravdu nebyl veden řádně, což ostatně konstatoval i SPÚ ve svém posledním rozhodnutí ve věci žalobkyň (Rozhodnutí2024). V tomto rozhodnutí se SPÚ snaží vysvětlit postup PÚ ve vztahu k restitučnímu nároku žalobkyň a jejich příbuzných. Popisuje, z jakého důvodu byla tato věc spojena s rozličnými značkami a kdy a kým byly tyto vyznačeny. Ztotožňuje se také se závěry krajského soudu v Praze (srovnej rozsudek Krajského soud v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) ohledně toho, že spis nebyl řádně číslován, aby z něj bylo patrno, od kdy je která listina jeho součást. Zásadní je také, že ve správním spise není založen originál listiny z [datum], který zřejmě nemá nikdo z účastníků ani správní orgán k dispozici. Ve svém vyjádření ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] k tomu správní orgán uvedl, že spis není kompletně k dispozici, neboť ho půjčoval soudům, které mu části spisu sice postupně vracely, ale originály některých listin chyběly. Soudu se nicméně stále jeví pravděpodobnější, že originál listiny ve správním spise po určitou dobu byl. K tomuto závěru ho vede existence dvou kopií předmětné listiny, přičemž na jedné z nich je dopsáno PÚ 142/91. Jedná se značku pozemkového úřadu, která tak byla na listinu s největší pravděpodobností vyznačena až poté, co se stala součástí správního spisu. SPÚ k této problematice uvádí, že značka PÚ 142/91 byla na listinu připsána omylem v roce 2012 a týká se zcela jiné věci. V takovém případě ale není vysvětleno, z jakého důvodu byly ve spise dvě kopie dané listiny a žádný originál, když v případě, že soud přistoupí na teorii pozemkového úřadu, že kopie žádosti byla doručena až s dopisem dne [datum], a proč tedy dr. Höschl mluví o originálu listiny. Zároveň to nic nemění na tom, že i jedna z kopií se mohla stát součástí správního spisu již v lednu 1993. Nelze odhlédnout ani od toho, že značka PÚ 142/91 byla dle Rozhodnutí2024 v restituční věci žalobkyň následně omylem použita.

114. Zároveň byly zjištěny nesrovnalosti také v podacích denících Okresního úřadu [adresa]-západ, a to nejen u předmětné žádosti ze dne [datum], ale i u jiných podání, která byla na pozemkový úřad v 90. letech prokazatelně zasílána. Konkrétně se jednalo o žádosti o vydání lustračních osvědčení, jejich podání lze dovodit z reakce pozemkového úřadu. Avšak při porovnání rozhodných dat se záznamy z daného období v podacích denících, nelze žádné záznamy dohledat. Z tohoto je zřejmé, že na pozemkový úřad byly doručovány dokumenty, jejichž doručení nebylo nikam zaneseno. Toto potvrzovala ve svých výpovědích také žalobkyně a).

115. Dále je třeba poukázat na postup správního orgánu vůči žalobkyním a jejich příbuzným, který až do roku 2017 jimi uplatněné nároky vždy rozhodoval věcně, přestože již od roku 2014, což je zřejmé z rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne [datum], č. j. SPU [č. účtu], měl určité pochybnosti o včasnosti jejich uplatnění. Teprve od roku 2017, jsou návrhy zamítány z důvodu opožděnosti, neboť teprve tehdy nahlédl správní orgán v archivu do podacích knih. Je tak nutno přihlédnout i k legitimnímu očekávání oprávněných osob. Zároveň podací deníky nejsou novým důkazem, existují již přes 30 let a pro správní orgán nebyly, jak se ukázalo, nedostupné. Soudu přitom není jasné, proč správní orgán po podacích knihách nepátral a nenahlédl do nich dříve, když na to měl minimálně od roku 2005 hodně času. Zmatečná je také dvojí evidence, kdy číslo, pod kterým byla restituční žádost zaevidovaná v podacím deníku, nekoresponduje se spisovou značkou, pod kterou ji následně správní orgán vedl. Soud si je vědom, že toto bylo zřejmě způsobeno tím, že nejprve byla věc vedena pod číslem z podacích deníků 6854/3426/92, což je zřejmé z dopisu ze dne [datum], a zřejmě teprve po dodání příslušných dokladů a zapsání do interní evidence, k čemuž došlo až dne [datum], jí bylo přiděleno číslo [hodnota], což je zřejmé také z dopisu ze dne [datum]. Přesto tento postup soud shledává celkově netransparentním. SPÚ navíc v Rozhondutí2024 uvedl, že byly vedeny dokonce 3 evidence, a že omylem byla při vyřizování restitučního nároku žalobkyň použita i zcela jiná sp. zn.

116. K restitučním věcem je přitom třeba přistupovat s přihlédnutím ke skutečnosti, že těm, kteří restituují, byla v minulosti způsobena celá řada křivd, včetně majetkových. Restitučními zákony se demokratická společnost snaží alespoň částečně zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd vzniklých v období od [datum] do [datum]. Stát a jeho orgány jsou tedy povinny postupovat podle restitučního zákona v souladu s oprávněnými zájmy osob, jejichž újma, způsobená za totalitního komunistického režimu, má být alespoň částečně kompenzována. Vůdčím principem musí být vždy výše uvedený účel restitucí, k jehož naplnění je nutné, aby restituční zákony byly interpretovány ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji, v duchu snahy o zmírnění některých křivd, v jejichž důsledku k odnětí majetku došlo (srovnej nález Ústavního soudu ze dne ze dne [datum], Pl. ÚS 10/13-4).

117. Soud proto uzavírá, že jak nepořádek ve správním spise, tak ani nedbalý postup správního orgánu nelze s přihlédnutím k povaze a délce této věci, klást k tíži žalobkyň a nemůže tedy dospět k jinému závěru, než že oprávněné osoby v projednávané věci uplatnily restituční nárok v zákonné lhůtě. K obdobnému ostatně dospěl i sám pozemkový úřad v již citovaném rozhodnutí ze dne [datum], č. j. SPU [č. účtu], ve kterém uvedl, že je-li k dispozici pouze kopie listiny bez podacího razítka, není tak možné učinit jednoznačný závěr, kdy byla doručena, a proto otázku včasnosti doručení neshledal jako dostatečný důvod pro nevyhovění žadatelům.

118. K dalším podmínkám, které je třeba podle ZoP splnit, aby žalobkyním vznikl restituční nárok, se soud v následujících pasážích tohoto rozhodnutí vyjádří relativně stručně, a to vzhledem k tomu, že ohledně pozemku 283/1 existuje již rozsáhlá judikatura zdejšího a odvolacího soudu, které dospěly k závěru, že ve vztahu k tomuto pozemku byly podmínky ZoP naplněny. Soud v této souvislosti odkazuje primárně na prozatím poslední rozhodnutí zdejšího soudu ve věci restitučního nároku žalobkyň ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které bylo věcně potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Tento pozemek byl na stát převeden smlouvou z prosince 1949. Stejnou smlouvou byl na stát převeden také pozemek 333, ohledně kterého tak lze, co se týče převodu v rozhodném období v tísní a za nápadně nevýhodných podmínek, dospět ke stejným závěrům. Pozemky 341/1 a 830 byly na stát převedeny smlouvou z února 1949. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] (odvolací řízení sp. zn. [spisová značka]) se soudy zabývaly jak smlouvou z prosince, tak i smlouvou z února a u obou dospěly k závěru, že byly uzavřeny v rozhodném období, v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek.

119. Nejdříve se soud zabýval tím, zda na danou situaci dopadá § 4 odst. 1 ZoP, tedy zda k převodu pozemků na stát došlo v rozhodném období. Ohledně této sporné otázky soud vzal za svá skutková zjištění správního orgánu, podle kterého pozemky 283/1 a 333 přešly do vlastnictví státu na základě smlouvy z prosince 1949 a pozemky 341/1 a 830 na základě smlouvy z února 1949 za účelem výstavby vodního díla – zdymadla u [adresa]. Ke stejnému závěru dospěl také Krajský soud v Praze ve svých rozhodnutích sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]: „[jméno FO] [datum] platil intabulační princip, který byl opuštěn až od [datum], kdy nabyl účinnosti zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník. Intabulační princip znamenal, že u nemovitostí zapsaných v pozemkových knihách se vlastnictví nabývalo až jejich zápisem do pozemkové knihy (§ 431 o.z.o.). Jak vyplývá z o.z.o., k převodu vlastnictví nestačí věcná smlouva o převodu vlastnictví, ale vyžaduje se ještě její realizace, kterou je u nemovitostí intabulace (knihovní zápis), jak vyplývá z § 425 a § 431 o.z.o.. Jinak řečeno, vlastnictví nemovitosti nelze převést bez knihovního vkladu. Pokud jde o smlouvu o náhradě z příčiny vyvlastnění z [datum], podle ní došlo k nabytí vlastnického práva v roce 1947 k nemovitostem uvedeným v článku II. na základě intabulace zde uvedených nemovitostí. Pokud jde o nemovitosti uvedené v článku III. této smlouvy, pak na jejím základě k intabulaci zde uvedených částí pozemků nedošlo. Ostatně z obsahu článku III. vyplývá, že se počítalo do budoucna se samostatnou smlouvou, podle níž bude knihovní převod realizován. To znamená, že do [datum], tj. po dobu účinnosti o.z.o., kdy platil intabulační princip, nedošlo k převodu předmětné části pozemku č. 296/1 podle PK v k.ú. [adresa] na stát.“ Stejně jako pozemek 296/1 byl v čl. III smlouvy z roku 1947 vyjmenován také pozemek 283/1, přičemž v tomto případě se jednalo pouze o jeho část. Vymezení, o jakou část se jedná, ve smlouvě zcela chybělo. Ani z následného zápisu do pozemkové knihy nelze vyvodit, co přesně ve vztahu k pozemku 283/1 bylo předmětem smlouvy z roku 1974, když bylo zapsáno zamýšlené bezzávadné odepsání částí pozemku 283/1 ve výměře 9 041 m2 – 9 300 m2. Smlouva z prosince 1949 potom byla v tomto směru již určitá a vypořádala se s celou plochou pozemku. V čl. III smlouvy z roku 1947 byly dále uvedeny také pozemky 341/1, 333 a 830. U všech pozemků nebylo ve smlouvě z roku 1947 neurčitě jen vyjádření předmětu převodu (chybějící výměry), ale i jejich cena. K tomu soud jen pro úplnost a nad rámec doplňuje, že by bylo možné se tak zabývat i neplatností této části smlouvy z roku 1947. Soud si je vědom, že obě zde popsané neurčitosti do jisté míry odstraňoval protokol. Ten ale nelze považovat za součást smlouvy z roku 1947, která na něj žádným způsobem neodkazuje. Pokud by soud přistoupil na argumentaci účastníka 1 o tom, že na smlouvu z roku 1947, protokol, a smlouvu z prosince 1949 je třeba nahlížet jako na jeden celek, a teprve takto dohromady to vše dává smysl, musel by dospět k závěru, že složitost a nepřehlednost takového postupu státu je v rozporu s principem ochrany slabší strany, kterými manželé [jméno FO] dozajista byli. Uzavření smlouvy z roku 1947 a v návaznosti na ni uskutečněný zápis zamýšleného bezzávadného odepsání a příp. držbu lze obdobně jako v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 87/97, sice posoudit jako určitou první fázi převzetí pozemků státem, ale tím podstatným je, že na základě těchto jednání nedošlo ke ztrátě vlastnického práva původního vlastníka, ke kterému došlo až na základě smluv z února a prosince 1949.

120. Následně se soud zabýval tím, zda smlouvy z února a prosince 1949 byly uzavřeny za stavu tísně a nápadně nevýhodných podmínek. K tomu se velmi podrobně ve svých rozhodnutích sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a nejnovějším [spisová značka] opět vyjádřil Krajský soud v Praze. Pokud se jedná o naplnění restitučního titulu podle § 6 odst. 1 písm. k) ZoP soud uvádí, že k jeho naplnění je třeba současné prokázání obou jeho znaků, a sice uzavření kupní smlouvy v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, přičemž oba tyto znaky dle judikatury musí být splněny kumulativně. Přestože zákon neobsahuje legální definici ani jednoho z výše uvedených pojmů, za dobu účinnosti ZoP se vytvořila ustálená judikatura zejména Nejvyššího a Ústavního soudu, která oba tyto pojmy vykládá v zásadě konstantním způsobem. „Tísní se rozumí objektivní hospodářský nebo sociální, někdy i psychický stav (např. rozrušení, obavy o blízkou osobu apod., nikoli však psychické donucení, které je právně relevantní z hlediska ustanovení § 37 o. z.), jenž takovým způsobem a s takovou závažností doléhá na osobu uzavírající smlouvu, že ji omezuje ve svobodě rozhodování natolik, že učiní právní úkon, jenž by jinak neučinila.“ (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Při interpretaci tohoto pojmu v daném konkrétním případě soud dále vycházel také z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 30/2000, podle kterého „se nemůže jednat o interpretaci běžně užívanou v občanskoprávním nebo ve správním řízení. Restituční zákony, hodnotící dobu totality, vyžadují interpretaci odpovídající této době. Pojem tísně je třeba interpretovat v širších souvislostech, a tedy i v souvislosti s politickým nátlakem let 1948-1989. Tento politický nátlak nebyl chápán jako jednorázový akt, ale jako dlouhodobý proces, jehož výsledkem bylo to, že fyzická osoba, jako vlastník věci, učinila ve vztahu k ní právní úkon, který by v právním státě neučinila. Takto objektivně nazíranou "tíseň" nutno doplnit o determinované postavení prodávající osoby, tj. o její vřazení do totalitní třídní struktury, které již samo o sobě může představovat naprostou nerovnost účastníků kupního aktu.“ Ústavní soud pak v nálezu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 85/95, interpretuje tento pojem s ohledem na politický nátlak spojený s obdobím let 1948–1989 ještě extenzivněji. Dle tohoto nálezu je třeba za stav tísně považovat i takový stav, kdy vlastník nemůže s věcí volně nakládat, neboť ve své dispozici s předmětem vlastnictví byl omezován represivní politikou umožněnou nedostatkem právního a demokratického státu. Druhý znak, tj. nápadně nevýhodné podmínky, podle výše uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu nastává především v návaznosti na „posouzení toho, zdali nebyla porušena ekvivalentnost smluvených vzájemných plnění, případně zda neexistují značně nevýhodné smluvní podmínky či vedlejší ujednání související s předmětem plnění, které by manžele [jméno FO] ve svých důsledcích významně a zjevně znevýhodňovaly v porovnání s předsmluvním stavem“. V obdobném duchu se potom vyjádřil i Nejvyšší soud v usneseních ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

121. Pokud jde o uzavření smluv z února a prosince 1949 v tísni, souhlasí soud s účastníkem 1), že právní předchůdci žalobkyň se rozhodli prodat státu za účelem výstavby vodního díla [adresa] části pozemků či celé pozemky již v roce 1947, což je zřejmé z protokolu o výkupu, poznámky v knihovní vložce a smlouvy z roku 1947. Tedy úmysl prodat takovéto pozemky měli již před počátkem rozhodného období. Současně se se státem předběžné dohodli na ceně za tyto pozemky, kterou jim stát vyplatil. Avšak je třeba přihlédnout k tomu, že po komunistickém převratu dne [datum] se poměry v Československu významně změnily a smlouvy, které měly proces převodu pozemků na stát završit, byly uzavírány za zcela jiné situace. S účinností od [datum] byl přijat zákon č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, podle něhož v případě výkonného zemědělce, přesahovala-li výměra jeho půdy 50 ha, ji stát v tomto rozsahu vykoupil a v době výkupového řízení byl zemědělec omezen v nakládání se svým vlastnictvím pod podmínkou souhlasu Ministerstva zemědělství (§ 1 odst. 2, § 13 odst. 1 zákona o nové pozemkové reformě). Takovými výkonnými zemědělci byli i manželé [jméno FO]. Uvedená zákonná úprava jim tak bránila, aby si za postoupené zemědělské pozemky pořídili jiné, přestože o to měli zájem, což soud zjistil z výměru o výstavbě [adresa] zn. T 787/1952 ze dne [datum]. Je tedy zřejmé, že smlouva z roku 1947 byla uzavírána za úplně jiných podmínek než potom smlouvy z února a prosince 1949, a to především s ohledem na možnosti pořídit si za postoupené pozemky jiné. Zároveň s účinností od [datum] byl přijat zákon č. 27/1949 Sb., o mechanisaci zemědělství, na základě kterého byly podle výměrů Okresního národního výboru ze dne [datum] a [datum] manželům [jméno FO] nuceně vykoupeny velké stroje (traktor, pluh, mlátička atd.), které potřebovali ke své obživě. Nebýt komunistického převratu, mohli si manželé [jméno FO] koupit zemědělskou půdu k zemědělskému hospodaření za pozemky postoupené státu za účelem výstavby vodního díla [adresa] v neomezeném množství a na těchto za pomoci svého zemědělského vybavení pracovat. V důsledku postupu státu se namísto toho [jméno FO] ocitli v ekonomické tísni, neboť jednak postoupili pozemky v mnohem větší než dříve předpokládané výměře, přičemž byli jako výkonní zemědělci na ně svou výživou odkázáni, a jednak se nemohli zbavit zadlužení v důsledku toho, že stát nesplnil svůj příslib vyplatit jim nejpozději do konce roku 1948 subvenci na stavbu hospodářských stavení, což dokládá žádost [jméno FO] o zálohu 200 000 Kčs na kupní cenu za postoupení pozemků ze dne [datum]. Sám pozemkový úřad v několika svých rozhodnutích, např. ze dne [datum], sp. zn. PÚ-R-1051/93/III, tíseň také dovodil, když vycházel ze svědeckých výpovědí pamětníků, a uzavřel, že [jméno FO] neměli jiné východisko, než smlouvy v tísni uzavřít, neboť jim bylo vyhrožováno vyvlastněním.

122. Nelze odhlédnout ani od toho, že ve smlouvě z roku 1947 a v protokolu bylo vždy jednáno pouze o části pozemku 283/1 o výměře asi 9 041 m2, zatímco předmětem smlouvy z prosince 1949 potom byl celý pozemek o výměře asi 5x větší než bylo původně sjednáno, a to přestože stát nepotřeboval celý pozemek 283/1 pro výstavbu vodního díla, k čemuž, jak je zřejmé z vložky k č. j. 422/17-II-49 ze dne [datum], by mu stačila daleko menší část, ale zbytek vykupoval za účelem poskytnutí náhrady vlastníkům rekreačních chat a vybudování nové rekreační oblasti u přehrady. Obdobná situace byla i u pozemku 333.

123. Pokud jde o naplnění druhé kumulativní podmínky pro existenci restitučního titulu, tj. uzavření kupní smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek, soud se domnívá, že manželům [jméno FO] nebyla za pozemky vyplacena spravedlivá cena. V souladu s rozhodnutím Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 366/98, je nutné pod pojmem nápadně nevýhodné podmínky u kupních smluv posuzovat nejen soulad kupní ceny s tehdy platnými právními předpisy, ale i skutečnost, zda při realizaci kupní smlouvy nebyly smluvní strany nuceny přistoupit na neekvivalentní plnění z kupní smlouvy vyplývající, tj. zda smluvní strana kupní smlouvy získala protihodnotu takového charakteru, která odpovídala prodávaným nemovitostem.

124. Ve věci bylo zjištěno, že obytné a hospodářské budovy [jméno FO] byly zatopeny, proto si zakoupili náhradní usedlost, která ale byla ve značně horším stavu. Její část bylo třeba zbourat a znovu vystavět. Takovéto stavební náklady v daném období ale vůbec nebyly při stanovení náhrady zohledněny, proto jim měla být poskytnuta subvence. V potvrzení Ředitelství pro správu vodních cest ze dne [datum] bylo přímo uvedeno, že pokud by toto nebylo splněno, byli by manželé [jméno FO] těžce poškozeni. Subvence ve výši 700 000 Kčs byla přislíbena k výplatě do konce roku 1948, [jméno FO] si proto na výstavbu obytných budov vzali úvěr se splatností do konce roku 1948, neboť očekávali výplatu subvence. K tomu ale s ohledem na změnu režimu a následné započetí represivní politiky státu vůči kulakům, kterými [jméno FO] byli, nedošlo. [jméno FO] tak museli sjednané úvěry prodlužovat, čímž se značně zadlužili. Jejich situaci nepomohlo ani zabavení živého a mrtvého inventáře, díky čemuž přišli o značnou možnost obživy a za což jim také bylo později odmítnuto proplacení náhrad. Soud na tomto místě považuje za vhodné připomenout, že na celou věc je třeba s ohledem na snahu o nápravu křivd způsobených minulým režimem nahlížet v širších souvislostech, a tedy i v delším časovém období, tzn., jaký mělo postoupení pozemků a s tím související nárůst zadlužení vzniklý v roce 1949, následně zabavení zemědělského vybavení a v neposlední řadě také živého inventáře vliv na finanční situaci rodiny v následujících letech.

125. Pokud jde o způsob ocenění prodávaných pozemků, je třeba uvést, že v případě staveb zahrnutých do pětiletého plánu, což byla i stavba vodního díla [adresa], měl stát pozemky vykoupit a nedošlo-li by k dohodě tak je vyvlastnit za přiměřenou náhradu podle vládního nařízení č. 296/1948 Sb., o opatřeních ve stavebnictví v pětiletém plánu. Náhrada měla být stanovena se zřetelem na obecnou cenu zemědělské půdy zvětšenou o hodnotu investic vynaložených na vyvlastněný pozemek podle § 11 odst. 1 uvedeného vládního nařízení. Prováděcím předpisem k uvedenému vládnímu nařízení byla vyhláška ministerstva techniky č. 208/1950 Ú.l., u níž byla stanovena účinnost zpětně od [datum]. Je pravda, že vyhláška č. 208/1950 Ú.l. byla přijata až v roce 1950, tedy po uzavření smlouvy v prosince 1949, nicméně soud se domnívá, že stát již o vyhlášce věděl a měl tak cenu sjednat takovým způsobem, aby mohla být vyhláška aplikovatelná. Náhrada za nemovitosti vyvlastněné pro účely výstavby obcí se podle vyhlášky určovala cenou pozemku zvýšenou o cenu investic, za 1 m2 pozemku mohla být stanovena náhrada ve výši 4 – 10 Kčs/m2. Tyto ceny platily při nejhodnotnějších pozemcích. Při méně hodnotných pozemcích se stanovovaly nižší ceny, nejméně však [částka]/m2. Podle § 1 odst. 2 vyhlášky by tak v případě, že by [jméno FO] neuzavřeli smlouvy z února a prosince1949, měli nárok při vyvlastnění nejméně na 2 Kčs/m v případě méně hodnotných pozemků. V projednávané věci ale byla část pozemku 283/1 prodána za 1 Kčs/m, část pozemku 333 za [částka]/m, pozemek 341/1 za [částka]/m a pozemek 830 dokonce v části za [částka]/m ve zbytku za [částka]/m. Uvedené pozemky ani další převedené na stát na základě smluv z února a prosince 1949 tak zjevně nebyly oceněny v souladu s uvedenou vyhláškou, ani s odhadem [tituly před jménem] [jméno FO], který v doplňku ke svému odhadu z roku 1949 stanovil cenu za 1 m2 pozemku 283/1 a 333 dokonce na 2,50 Kčs. Také v tomto odhadu uvedl, že cenu pozemků zjistil z koupí učiněných před rokem 1939, tedy z obchodů starých asi 10 let v té době.

126. Bez dalšího nelze pominout ani skutečnost, že pozemek 283/1 byl z velké části, a to i nad rámec té výměry 9 041 m2, zalesněný stejně tak jako pozemek 341/1. Dále se na pozemku 283/1 nacházela ložiska písku, který bylo možno stavebně využít. Avšak ani za jednu z těchto komodit se [jméno FO] odpovídající náhrady již nedostalo, ačkoliv podle vyhlášky 208/1950 Ú. l. by jim minimálně náhrada za stromy a keře náležela. Ta však nebyla ve smlouvě z roku 1947 zohledněna, neboť tam se jednalo pouze o náhradu za stromy u obytných budov na pozemcích, které byly státu touto smlouvou převedeny.

127. V návaznosti na argumentaci účastníka 1), že převod pozemku 283/1 včetně ceny 1 Kčs/m2 za jeho část, pozemku 333 včetně ceny 1,50 Kčs/m2, pozemku 830 včetně ceny 0,50 Kčs/m2 a pozemku 341/1 včetně ceny 1 Kčs/m2 byl mezi státem a [jméno FO] dojednán již v roce 1947 a od této dohody se nebylo možné odchýlit, soud uvádí, že ve smlouvě z roku 1947 byla cena za část pozemku 283/1 a pozemky 333, 830 a 341/1 určena pouze neurčitě, stejně jako samotná výměra jednotlivých částí pozemků, které mají být na stát na základě čl. III této smlouvy v budoucnu postoupeny. Soud nepřistoupil na to, že je na místě jak výměru, tak cenu za 1 m2 dovozovat z protokolu a z odhadu [tituly před jménem] [jméno FO] z roku 1946, neboť ani jedna z těchto listin nebyla součástí smlouvy. Ostatně v samotné smlouvě z roku 1974 je uvedeno, že ohledně pozemků v čl. III bude uzavřena zvláštní smlouva, na základě které dojde ke knihovnímu odstoupení. Je tak nasnadě, že právě touto smlouvu má být odstraněna neurčitost čl. III, ať již ohledně výměry nebo ceny jednotlivých částí pozemků, k čemuž v roce 1949 také došlo. Navíc výměra postoupených pozemků v odhadu [tituly před jménem] [jméno FO] z roku 1946 se odlišuje od výměry, která byla nakonec reálně smlouvou z roku 1947 podle čl. II opravdu postoupena, neboť bylo postoupeno více. Proto výsledné součty náhradových částek v odhadu [tituly před jménem] [jméno FO] a ve smlouvě z roku 1947 nekorespondují. Na základě výše uvedeného tak soud neshledává ceny stanovené v protokolu jako závazné, které by nebylo možné bez dalšího měnit, a to především s ohledem na předpisy, které byly přijímány se zpětnou účinností. Naopak se domnívá, že v roce 1949 měla být s ohledem na realizovaný převod vlastnictví stanovena cena aktuální, příp. mělo být vyčkáno do přijetí nových oceňovacích předpisů. Dle názoru soudu je tak zjevné, že kupní cena v roce 1949 nebyla stanovena spravedlivě, když stát nerespektoval vlastní předpisy ani odhady z tohoto roku.

128. Na základě výše uvedeného tak je možné uzavřít, že pozemky 283/1 a 333 přešly do vlastnictví státu na základě smlouvy z prosince 1949, která byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Ke stejnému závěru je možné dospět i u pozemků 341/1 a 830, které byly na stát převedeny smlouvou z února 1949. V takovém případě je bez významu ujednání v postupních smlouvách, že manželům [jméno FO] vůči státu nepřísluší žádné další nároky. Uvedené vyplynulo z provedeného dokazování a bylo již několikrát konstatováno jak samotnými správními orgány, tak i soudy, které o nárocích žalobkyň v průběhu let rozhodovaly. Je tedy dán restituční důvod uvedený § 6 odst. 1 písm. k) ZoP.

129. V dané věci bylo dále třeba posoudit, zda vydání předmětných pozemků brání či nebrání některá z překážek uvedených v § 11 odst. 1 ZoP. Podle konstantní judikatury soudů je třeba v restitučních sporech v prvé řadě sledovat cíl stanovený zákonem o půdě, tj. původní majetek oprávněným osobám reálně vydat. Institut překážek vydání nemovitostí podle § 11 zákona o půdě je institutem stanovujícím výjimku z účelu restitucí. Důvodem těchto výluk je působení konkrétního veřejného práva nebo práv třetích subjektů, například zastavěnost pozemků stavbou, zřízení tělovýchovného nebo sportovního zařízení, zřízení hřbitova atd., které v daném případě převažují nad účelem restitucí (srovnej nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 754/01, nebo ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 176/03). Platí, že restituci pozemku je na překážku mimo přímé zastavěnosti též přináležení k ucelenému funkčně provázanému souboru nemovitostí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Překážkou vydání pozemků podle § 11 odst. 1 písm. c) ZoP může být i funkční souvislost pozemků se stavbou, tedy skutečnost, že pozemky tvoří s objektem výstavby jeden funkční celek (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

130. Ohledně pozemků 870/2, 283/21, 283/22 a 286/8 z provedených listinných důkazů vyplynulo, že leží pod výkupovou čárou vodního díla [adresa], která byla z hlediska nadmořské výšky stanovena výše, než zátopová čára právě proto, že bylo počítáno s vlivem přírodních procesů působících na břehy vodního díla (procesy abraze, geologických změn apod.). Současně i z projektu vodního díla [adresa] se podává, že výkupová čára byla stanovena proto, aby majitelé pobřežních pozemků byly ochráněni od škodlivých účinků; proto se vykupuje nad normální hladinu vody ochranný pás do vertikální výše 4 m. Na místním šetření konaném ve věci [spisová značka] bylo zjištěno částečné zatopení bezprostředně sousedících a povahově totožných pozemků s pozemky 283/22, resp. 870/2, a 283/21, které leží na severní straně poloostrova, kde je břeh tvořen příkřejším srázem. Stejně jako u těchto sousedních pozemků se soudu i u pozemků 283/21 a 283/22 z ortofotomapy jeví, že jsou částečně zatopeny vodou. Část pozemku 283/1 byla dokonce při stavbě modré loděnice odstraněna, čímž došlo k rozšíření vodní plochy nádrže. Proto i při zohlednění výsledků místního šetření na sousedních pozemcích, podoby těchto břehových pozemků, skutečnosti, že vodní hladina je zčásti zaplavila, obecně známými procesy abraze břehů vodního díla daných kolísající hladinou vzdutí, je nutno uzavřít, že tyto pozemky tvoří funkční celek s celým vodním dílem [adresa]; bezprostředně s ním souvisí a jsou nezbytně nutné k provozu (stavby) vodního díla [adresa] i v nezatopené části, což potvrdil i příslušný vodohospodářský úřad, který je přímo označil za součást vodního díla.

131. Co se týče pozemku 286/8 soud připouští, že jeho podoba je odlišná od pozemků 283/21 a 283/22. Jedná se o pozvolný zatravněný pozemek, který je možné využít jako pláž. Soud ale v tomto nespatřuje důvod, pro který by na pozemky na druhé (jižní) straně poloostrova nahlížel rozdílně. Stále se jedná o břehové pozemky pod výkupovou čárou, které jsou působením vodního díla ovlivněny. K procesu abraze tam také dochází, i když se tak s ohledem na povahu pozemku děje v menší míře. Obdobně soud přistupoval i k pozemku 870/2, na kterém stojí přízemní stavba. Opět se jedná o pozemek pod výkupovou čárou, na který soud nemá důvod nahlížet jinak než jako na břehové pozemky, které ho obklopují. Z tohoto důvodu soud ani neměl za potřebné provádět dokazování za účelem zjištění, kdy tam byla stavba postavena.

132. Soud tak má za to, že všechny břehové pozemky byly do určité míry dotčeny výstavbou [adresa] přehrady, což mělo za následek trvalou změnu možnosti jejich využití, bránící jejich dalšímu zemědělskému nebo lesnímu užití. Toto dokládají i nájemní smlouvy předložené účastníky, ve kterých vedlejší účastník jako nájemce je v činnostech, které může na pozemku 286/8 vykonávat, účastníkem 1) jako pronajímatelem značně omezen. Jedná se např. o povolení stavět pouze dočasné stavby, zachování průchodnosti pozemků a možnosti užívání vodního díla (v tomto lze spatřovat i potřebu zachování veřejného užívání, resp. přístupnosti), neumisťování reklamních zařízení atp. Z těchto skutečností se tak podává, proč je nutné pozemky, z důvodu jejich bezprostřední souvislosti se stavbou vodního díla a nezbytnosti zabezpečení jeho provozu, považovat za zastavěné, a proč je z tohoto důvodu není možno v rámci restitučního řízení vydat. Proto soud rozhodl o tom, že vlastnické právo oprávněných osob k pozemkům 870/2, 283/21, 283/22 a 286/8 nelze obnovit (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1499/09).

133. Pro úplnost soud uvádí, že pro posouzení povahy pozemku přitom není vždy rozhodující, jak je pozemek evidován v katastru nemovitostí (srovnej analogicky rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), ale je nutné se zabývat faktickým stavem. Přestože tedy pozemky nejsou v katastru evidovány jako vodní plocha, částečně se fakticky vodní plochou pomalu stávají nebo už staly a lze uzavřít, že se stavbou vodního díla bezprostředně souvisí.

134. Soud ještě v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle kterého: „Jakkoli dřívější judikatura akcentovala naturální restituci odňatých pozemků, aktuální rozhodovací praxe se s ohledem na vývoj poměrů a společenských a právních vztahů přiklání k hledání rozumné proporce mezi omezením restitučního nároku na vydání původních pozemků a prosazením konkrétního veřejného zájmu. Právo oprávněných osob na náhradu jiným způsobem tím není nijak dotčeno. Dovolací soud opět připomíná primární účel zákona o půdě, jímž je zmírnění následků majetkových křivd, kterého však nelze dosáhnout vydáním pozemků trvale užívaných veřejností (a k tomuto účelu upravených, resp. zastavěných), jejichž individuální využití oprávněnou osobou by bylo značně omezené či zcela nemožné – uvedené je typické právě v případě veřejné zeleně a různých druhů obslužných komunikací. Takový stav by byl naopak v rozporu s účelem restitucí.“ Toto Nejvyšší soud rozvedl dále v rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ve kterém vyloženě připustil, že pod výluku z restituce ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) ZoP lze podřadit i v zákoně přímo neuvedenou situaci, kdy by oprávněná osoba naturální restitucí z důvodu převažujícího veřejného zájmu získala tzv. holé vlastnictví. Zdejší soud k tomuto doplňuje, že v intencích této věci přihlédl i k času, který od pádu komunistického režimu uběhl, tj. 35 let, neboť smysl naturální restituce po takové době má již také za značně oslabený. Ze všech výše uvedených důvodů proto soud dospěl k závěru, že naturální restituce v tomto případě není možná.

135. Nicméně soud uzavřel, že žalobkyním náleží za pozemky, které nelze vydat, náhrada podle § 11 odst. 2, § 11a resp. § 14 a § 16 ZoP. V toto souvislosti je třeba uvést, že jestliže právní předchůdci žalobkyň obdrželi za předmětné pozemky kupní cenu, měl by správní orgán za použití § 6 odst. 3 podle § 9 odst. 7 ZoP požadovat vrácení kupní ceny vyplacené státem právním předchůdcům žalobkyň. Měl by tedy žalobkyním sdělit výši své pohledávky a lhůtu k jejímu zaplacení, a v případě, že by na jeho výzvu žalobkyně nereagovaly, mohl by se stát domáhat náhrady v soudním řízení podle § 7 o. s. ř. (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], nebo ze dne [datum], č. j. [spisová značka], či usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 445/97).

136. Závěrem k celé věci soud odkazuje na judikaturou Ústavního soudu v restitučních kauzách, k čemuž lze citovat např. z usnesení sp. zn. I. ÚS 154/95: „Současně platné restituční zákony, zejména zákon o mimosoudní rehabilitaci (č. 87/1991 Sb. v platném znění) a zákon o úpravě vlastnických vztahů k půdě (č. 229/1991 Sb. v platném znění), byly vydány s cílem zmírnit následky některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům, v těchto zákonech specifikovaného majetku, v období let 1948 až 1989. Splnění cíle a účelu zákona vyžaduje, aby všechny orgány veřejné moci vycházely z této speciální úpravy při posuzování nároků osob, jejichž majetek přešel na stát, nebo jiné právnické osoby, v době od [datum] do [datum], a zejména aby v tom duchu interpretovaly zákonem stanovené okolnosti, v jejichž důsledku k přechodu majetku došlo, a to především tam, kde orgán veřejné moci musí vycházet z vlastní úvahy (např. o jednání v tísni, o politické perzekuci apod.). V opačném případě dochází k porušení čl. 90 Ústavy ČR, resp. čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, protože zákonem stanoveným způsobem nebyla poskytována ochrana právům, které tento lex specialis oprávněným osobám poskytuje.“ V souladu s tímto nálezem a s cílem napravit křivdy způsobených minulým režimem, interpretoval soud nejen zákonem stanovené okolnosti, ale i skutkové okolnosti. Proto pokud byla v řízení nějaká skutečnost ohledně uplatnění nároku nejistá, jeví se soudu žádoucí, ji interpretovat spíše ve prospěch restituentů. Je třeba si také uvědomit, jaká situace na počátku 90 let panovala, tedy že se ve vztahu k uplatňování restitučních nároků jednalo o velmi hektické a nepřehledné období, což je mj. zjevné z postupu státu, který novelou ZoP č. 183/1993 Sb. původní lhůtu pro podání restitučních žádostí prodloužil z [datum] do [datum], a tímto prizmatem je třeba na celou věc nahlížet.

137. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že ve věci úspěšnějším žalobkyním přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, jelikož žalobkyně byly „co do základu“ svého restitučního nároku úspěšné, když správní úřad jim pozemky nevydal pro závěr o nenaplnění podmínek restitučního zákona, avšak z pohledu výsledku řízení před soudem jim nebyly vydány pouze pro překážku jejich vydání ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) ZoP. Neúspěch žalobkyň je zde proto nutno vyhodnotit pouze v nepatrné míře ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. Náklady žalobkyň tak představuje odměna zástupce – advokáta za 22,5 úkonů právní služby po [částka] při společném zastoupení dvou žalobkyň dle § 6, § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a odst. 2 písm. h), § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Jednalo se o úkony příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ze dne [datum] na výzvu soudu, replika ze dne [datum], částečné zpětvzetí ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] k otázce zastavěnosti, vyjádření ze dne [datum] k rozhodnutí SPÚ, jednání soudu dne [datum], dne [datum] v délce přesahující dvě hodiny, dne [datum] v délce přesahující dvě hodiny, dne [datum] v délce přesahující dvě hodiny, dne [datum] v délce přesahující dvě hodiny, dne [datum] v délce přesahující dvě hodiny, dne [datum] v délce přesahující dvě hodiny, dne [datum] v délce přesahující dvě hodiny a účast při vyhlášení rozsudku dne [datum]. Zástupkyně žalobkyň není plátcem DPH.

138. Při samostatném zastoupení každé ze žalobkyň advokátem pro každou ze žalobkyň 1 úkon právní služby po [částka] (účast u jednání [datum]) a pro žalobkyni 1) a za půl úkonu právní služby po [částka] (jednoduché vyjádření ze dne [datum]).

139. K tomu 26 náhrad hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. celkem [částka]. Výrokem VII. proto soud uložil účastníku a vedlejšímu účastníku zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] [111 600 + 6 200 + 1 550 + 7 800]. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokátky (§ 149 odst. l o. s. ř.).

140. Za písemné podání ze dne [datum] soud odměnu nepřiznal, neboť jeho obsahem bylo upřesnění vyjádření, za které byla žalobkyním odměna přiznána. Obdobně soud postupoval u podání ze dne [datum], jehož obsah měl být již předmětem žaloby, stejně jako obsah podání žalobkyně a) z [datum]. Soud nepřiznal žalobkyním náhradu nákladů ani za úkon spočívající v návrhu na pokračování v řízení ze dne [datum], neboť se jednalo pouze o jednoduché procesní podání. Co se týče postupných návrhů na částečná zastavení a změnu žaloby ze dne [datum], [datum] a [datum], k těmto soud uvádí, že se mu jeví účelným pouze jedno z těchto podání, a to především v návaznosti na vydání části původně požadovaného pozemku v jiném řízení, kdy všechna tato podání mohla být spojena právě do tohoto jednoho. Co se týče rozšíření žaloby o pozemek tvořící původní cestu v rámci vyjádření ze dne [datum], tam se do určité míry jednalo o pochybení žalobkyň, a proto má soud za to, že jim za tento úkon náhrada nákladů nepřísluší. Dále soud shledal neúčelnými náklady žalobkyň spojené s návrhem na přerušení řízení z [datum], jelikož tento byl zamítnut a rovněž náklady spojené s odvoláním ze dne [datum], jelikož napadené usnesení bylo odvolacím soudem potvrzeno. Soud neshledal účelnými ani náklady za návrh na doplnění dokazování ze dne [datum], jelikož neobsahovalo žádné nové skutečnosti, jeho obsahem byl pouhý seznam listin.

141. Výrokem VIII. pak bylo rozhodnuto o povinnosti účastníka a vedlejšího účastníka zaplatit státu soudní poplatek, a to v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobkyně jsou podle § 21a odst. 2 ZoP od soudních poplatků osvobozeny. Výše soudního poplatku činí dle položky 18 bod 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků [částka]. Lhůta k zaplacení soudního poplatku byla určena třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení