21 Co 229/2024 - 881

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Sommera a Mgr. Vladimíra Soukupa ve věci žalobkyň: a) [Jméno žalobkyně A], narozená [Datum narození žalobkyně A] bytem [Adresa žalobkyně A] b) [Jméno žalobkyně B], narozená [Datum narození žalobkyně B] bytem [Adresa žalobkyně B] obě zastoupeny advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] za účasti účastníka: [Jméno účastníka], IČO [IČO účastníka] sídlem [Adresa účastníka] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] o nahrazení rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno], o odvoláních žalobkyň a účastníka proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 4. dubna 2024, č. j. 18 C 47/2017 - 783 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., II., III., IV., V. a VI. mění tak, že žalobkyně každá v rozsahu ideální jsou spoluvlastnicemi pozemků - parc. č. 870/2 – zastavěná plocha s nádvořím, o výměře 98 m2, - parc. č. 283/22 – ostatní plocha, neplodná půda, o výměře 417 m2, - parc. č. 283/65 – ostatní plocha, neplodná půda, o výměře 1 m2, - parc. č. 283/21 – ostatní plocha, neplodná půda, o výměře 794 m2, - parc. č. 286/8 – ostatní plocha, neplodná půda, o výměře 6 646 m2, to vše v katastrálním území [adresa], a že se též v tomto rozsahu nahrazuje rozhodnutí [právnická osoba] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno].

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku VII. mění tak, že účastník je povinen zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 163 968 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyň.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku VIII. mění jen tak, že povinnost zaplatit soudní poplatek se ukládá pouze účastníku; v ostatním se potvrzuje.

Odůvodnění

1. Okresní soud Praha – západ (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým shora označeným rozsudkem rozhodl tak, že žalobkyně každá v rozsahu ideální nejsou spoluvlastnicemi části původního pozemku pozemkového katastru parc. č. 283/1 v k. ú. [adresa], nyní pozemku katastru nemovitostí parc. č. 870/2 – zastavěná plocha s nádvořím, o výměře 94 m2, v k. ú. [adresa], části původních pozemků pozemkového katastru parc. č. 283/1 a 830 v k. ú. [adresa], nyní pozemku katastru nemovitostí parc. č. 283/22 - ostatní plocha, neplodná půda, o výměře 422 m v k. ú. [adresa], části původních pozemků pozemkového katastru parc. č. 283/1, 341/1 a 830 v k. ú. [adresa], nyní pozemku katastru nemovitostí parc. č. 283/21 - ostatní plocha, neplodná půda, o výměře 794 m v k. ú. [adresa] a části původních pozemků pozemkového katastru parc. č. [hodnota], 341/1 a 830 v k. ú. [adresa], nyní pozemku katastru nemovitostí parc. č. 286/8 - ostatní plocha, neplodná půda, o výměře 6 646 m, v k. ú. [adresa] (výroky I. až IV. rozsudku soudu prvního stupně), za nevydané pozemky náleží žalobkyním náhrada podle § 11 odst. 2, § 11a a případně § 14 a § 16 zákona č. 229/1991 Sb. (výrok V. rozsudku soudu prvního stupně), vyslovil, že v tomto rozsahu se nahrazuje rozhodnutí [právnická osoba], [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] (výrok VI. rozsudku soudu prvního stupně), účastníku a vedlejšímu účastníku na jeho straně uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení 127 150 Kč k rukám zástupkyně žalobkyň do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok VII. rozsudku soudu prvního stupně) a konečně účastníku a vedlejšímu účastníku na jeho straně uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit soudní poplatek 3 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok VIII. rozsudku soudu prvního stupně).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že dne [datum] bylo žalobkyním doručeno rozhodnutí [právnická osoba] (dále jen „SPÚ“) ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], (dále jen „Rozhodnutí“) kterým byly zamítnuty žádosti žalobkyň ze dne [datum] a [datum] na vydání částí původních pozemků dle PK parc. č. 341/1, 333 (dále jen „333“) a dále pozemky dle PK parc. č. 283/1 (dále jen „283/1“), 830 (dále jen „830“), 333 a 341/1 (dále jen „341/1“), u všech tak, jak jsou identifikovány na současný stav dle KN. Pozemky 341/1 a 830 byly převedeny na stát na základě smlouvy z 18. a [datum] (dále jen „Smlouva z února 1949“) a pozemky 333, 283/1 a 296/3 na základě smlouvy z 12. a [datum] (dále jen „Smlouva z prosince 1949“). Žalobkyně se pak po provedených dispozičních úkonech v posledku domáhaly, aby soud Rozhodnutí nahradil rozsudkem, kterým rozhodne o tom, že žalobkyně jako oprávněné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, (dále jen „ZoP“) jsou spoluvlastníky pozemků dle KN parc. č. 870/2, 283/22, 283/21 a 286/8, a to na podkladě tvrzení, že žalobkyně jsou oprávněnými osobami podle ZoP k bývalému zemědělskému majetku svých právních předchůdců manželů [jméno FO], rolníků v [adresa]. Žalobkyně v žalobě sporovaly předně způsob rozhodnutí, kdy SPÚ namísto o existujících pozemcích podle KN rozhodoval o původních již neexistujících pozemcích podle PK, čímž vydal neurčitý správní akt. Dále žalobkyně namítaly, že SPÚ neoprávněně zamítl jejich žádost ohledně pozemků 333 a 283/1 pro překážku věci rozhodnuté, neboť v předchozích rozhodnutích se jednalo pouze o části těchto pozemků, a že účastníkem řízení mělo být také [právnická osoba]. Dále žalobkyně nesouhlasily se závěrem SPÚ, že listina ze dne [datum], kterou byl obecně uplatněn zbytkový restituční nárok žalobkyň, nebyla tehdejšímu pozemkovému úřadu doručena včas. Otázka včasnosti přitom již byla podle žalobkyň několikrát posuzovaná v rámci jiných restitučních věcí, a to jak soudem prvního stupně, tak i soudem odvolacím a soudem ve správním soudnictví. Doposud soudy vždy došly k závěru, že žádost ze dne [datum] je nutno posuzovat jako včasnou, a to i v případě, kdy na ni není uvedeno podací razítko podatelny [adresa]. Dále žalobkyně nesouhlasily s názorem SPÚ, že předmětné pozemky nebyly na stát převedeny v rozhodném období, když uvedly, že ke konečnému převodu došlo na základě smluv z roku 1949, tj. po rozhodném období ohraničeném dnem [datum]. Žalobkyně nepopíraly, že proces výkupu pozemků v souvislosti s výstavbou vodní nádrže [adresa] byl zahájen již před rozhodným obdobím. Postavení manželů [jméno FO] ale bylo v té době naprosto jiné. Smlouvy z února a prosince 1949 nebyly žádným formálním dokončením procesu započatého již dříve, ale zcela samostatnými smlouvami, což je zřejmé i z toho, že jejich předmětem je podstatně více půdy, než o čemž bylo jednáno v roce 1947. Například v případě pozemku 283/1 dokonce pětkrát více, než co bylo v roce 1947 zamýšleno a než bylo pro stavbu vodní nádrže nezbytně třeba. Rozsáhlou část pozemků převzal stát proto, aby zajistil náhradní pozemky pro tzv. víkendisty, nebo aby je mohl použít ke směně. Zároveň s ohledem na tehdy platný intabulační princip, nemohlo dojít k převodu pozemků dříve, tedy již smlouvou z roku 1947. Tato dřívější smlouva nemůže být ani posuzována jako smlouva o smlouvě budoucí, když její předmět není jasně vymezen. Ohledně tísně žalobkyně uvedly, že v souvislosti s rozsahem převáděné půdy a účelem tohoto převodu, je zcela zřejmé, že tyto smlouvy jasně vykazovaly znaky státní politiky zacílené proti velkým vlastníkům půdy tzv. kulakům, kterými manželé [jméno FO] podle tehdejší legislativy byly. Stát přitom již krátce po převratu činil legislativní kroky, které měly za cíl zbavit tyto vlastníky jejich půdy a v rámci kolektivizace zemědělství zamezit v samostatném hospodaření. V daném případě pak stát využil výstavby vodního díla [adresa] k tomu, aby vlastnictví půdy manželů [jméno FO] v co největší míře omezil, až nakonec přišli o skoro veškeré své půdní vlastnictví. V době podpisu smluv z roku 1947 jednali manželé [jméno FO] při vědomí toho, že za odstoupenou půdu si pořídí pozemky náhradní, nic takového již ale v únoru 1948 nebylo možné a manželé [jméno FO] věděli, že o svou zemědělskou půdu přijdou. Tedy smlouvy z února a prosince 1949 již uzavírali za zcela jiných politických a právních poměrů. Jejich tíseň pak byla umocněna tím, že stát nedodržel sliby, které manželům [jméno FO] dal v rámci smluvního odstoupení pozemků v roce 1947. Stát sice vyplatil manželům [jméno FO] v roce 1947 určitou cenu, ale již v té době si byl vědom toho, že tato cena není cenou spravedlivou, a že pokud jim bude vyplacena pouze tato částka, byli by manželé [jméno FO] postoupením pozemků těžce poškozeni. Závazně jim proto přislíbil vyplacení subvence ve výši 700 000 Kčs, a to do konce roku 1948. S tímto manželé [jméno FO] počítali, a přestože tuto slíbenou subvenci státu po únoru 1948 urgovali, nebyla jim ještě v roce 1949 vyplacena a lze mít za to, že jim nebyla vyplacena nikdy. Nápadně nevýhodné podmínky lze dle žalobkyň spatřovat v tom, že smlouvami z února a prosince 1949 bylo státu postoupeno podstatně více výměry pozemků, než bylo původně zamýšleno, a to za cenu, která neodpovídala tehdejším cenovým předpisům. Jak dovodily soudu v předchozím řízeních, je sice pravdou, že ohledně části pozemku 283/1 o výměře 9 000 m2 byla v roce 1947 sjednána předběžná cena 1 Kčs/m, ale nutno vzít v potaz skutečnost, že mezi uzavřením smlouvy v roce 1947 a 1949 uběhly více než 2 roky a následně byl postoupen celý tento pozemek. Všechny pozemky uvedené ve smlouvě z prosince 1949 nebyly oceněny v souladu s odhadem [tituly před jménem] [jméno FO], podle něhož měly být celé pozemky parc. č. 321 a 333 prodány za 2,50 Kčs, smlouvu z prosince 1949 byla za tuto cenu prodána jen jejich část a zbývající část jen za 1,50 Kčs/m. Pozemek 286 měl být prodán za 1 Kčs/m2, smlouvou z prosince 1949 byla za tuto částku prodána jen jeho část, zbývající část jenom za 0,20 Kčs/m. Stát tak nerespektoval při uzavření smlouvy ani svůj vlastní odhad. V rozhodném období stran způsobu ocenění platilo, že u staveb zahrnutých do pětiletého plánu, což byla i stavba vodního díla [adresa], měl stát pozemky koupit nebo nedošlo-li k dohodě, tak vyvlastnit za přiměřenou náhradu dle § 1 odst. 1 písm. a), § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 vládního nařízení č. 296/1948 Sb. o opatření ve stavebnictví v pětiletém plánu. Náhrada měla být stanovena se zřetelem na obecnou cenu zemědělské půdy. Prováděcí předpis vládního nařízení byl platný od [datum]. Šlo o vyhlášku [Anonymizováno] č. 208/1990. U ní však byla stanovena účinnost zpětně k [datum]. Tato vyhláška sice byla přijata až v roce 1950, tedy po uzavření smluv v únoru a prosinci 1949, nicméně neexistovaly-li oceňovací předpisy, měla být kupní cena sjednána tak, aby se vyčkalo vydání příslušného právního předpisu. Podle § 1 citované vyhlášky by v případě neuzavření smlouvy z února a prosince 1949, měli manželé [jméno FO] při vyvlastnění nárok na 2 Kčs/m2 v případě méně hodnotných pozemků. Pozemky ale byly prodány za cenu podstatně nižší, tedy za cenu pro manželé [jméno FO] jednoznačně nevýhodnou. K tomu přistupuje i ta skutečnost, že pozemky 283/1 a 341/1 byly porostlé vzrostlým lesem. Za tento les nebyla poskytnuta žádná náhrada, byť dle shora citované vyhlášky by za tento les náhrada náležela. Tohoto nároku se dle názoru soudu manželé [jméno FO] nemohli vzdát předem v roce 1947, když smlouva z prosince a února 1949 byla uzavřena až po dvou letech, a ještě k mnohem větší výměře, než bylo původně předpokládáno. Ve vztahu k jednotlivým sporným pozemkům žalobkyně uvedly, že pozemek 870/2 vznikl z pozemku 283/1, pozemek 283/21 vznikl z pozemků 283/1, 341/1 a 830, pozemek 283/22 vznikl z původních pozemků 283/1 a 830 a pozemek parc. č. 286/8 vznikl z původních pozemků 333, 830 a 341/1. Uvedené pozemky byly ve vlastnictví manželů [jméno FO] a do vlastnictví státu byly převedeny smlouvami z února a z prosince 1949. Po skončení výstavby [adresa] přehrady byly části pozemků zatopeny, nezatopené části zůstaly v majetku státu a byly svěřeny do správy účastníka. Žalobkyně mají za to, že přímému vydání pozemků nebrání žádná překážka, a to u všech nárokovaných pozemků. Uvedly, že pozemek parc. č. 870/2 je sice zastavěný, ale jeho vydání nebrání stavba na něm stojící, neboť tato stavba pochází z roku 2008, pročež se k ní nepřihlíží. U pozemků 283/21, 283/22 a 286/8 je nutné při rozhodování o jejich vydání přihlížet ke klasifikaci pozemků, jak je zapsána v katastru nemovitostí na příslušeném LV. Ve všech případech se jedná o ostatní plochu a v žádném případě o vodní koryto, či součást vodního díla. Větší část pozemku 286/8 byla restituentkám vydána v předchozích řízeních, jedná se o plynule navazující území. Dále účastník tento pozemek nepotřebuje k údržbě vodního díla [adresa] či k jinému účelu, když tento pronajímá pro rekreační účely [Anonymizováno]. Žalobkyně nadále nevidí žádný důvod k tomu, aby se soud v tomto řízení odchýlil od již jednou judikovaného závěru a pozemek 286/8 žalobkyním přímo nevydal. K otázce zastavěnosti pozemků 283/21 a 283/22 z pohledu žalobkyň také není dána překážka vydání. Tyto pozemky těsně přiléhají k tzv. modré loděnici a jsou intenzivně využívány k vodním sportům. Nejedná se tedy o pozemky, které by byly zastavěny vodním dílem [adresa], ani je účastník nepotřebuje k údržbě [Anonymizováno] vodní nádrže. V neposlední řadě měly žalobkyně za to, že není na místě aplikovat v dnešní situaci předpokládané hodnoty vzdutí hladiny, které uvádí stavební povolení z roku 1952, aniž je porovnáme s tím, co se skutečně s výškou hladiny v uplynutých 70. letech dělo. Otázkou tedy je, jak na výkupovou čáru nahlížet z pohledu dnešního restitučního práva. Žalobkyně mají za to, že by se na takovéto pozemky mohlo nahlížet jako na pozemky v ochranném pásmu, které podle judikatury Nejvyšší soudu není překážkou vydání.

3. Účastník navrhoval zamítnutí žaloby, kdy vyjádřil souhlas s Rozhodnutím včetně jeho odůvodnění. Namítal, že manželé [jméno FO] již od 30. let věděli o plánované výstavbě vodního díla [adresa]. V roce 1947 byla potom uzavřena mezi státem zastoupeným [Anonymizováno] a manželi [jméno FO] smlouva o náhradě z příčiny vyvlastnění. Dle článku II této smlouvy manželé [jméno FO] odstoupili státu pro účely zdymadla celé pozemky včetně pozemků, na kterých stály obytné a hospodářské budovy. Obě strany svolily, aby nemovitosti uvedené v článku II, byly připsány do pozemkové knihy za současného vkladu vlastnického práva pro [Anonymizováno]. Kromě pozemků, které byly potřeba pro výstavbu přehrady celé, byly potom v článku III smlouvy, odstoupeny i části pozemků. U těchto pozemků bylo dohodnuto, že konečné ohraničení a vyměření bude provedeno do konce roku 1947, nebude-li uzavřena jiná dohoda a že knihovní odstoupení bude předmětem zvláštní smlouvy. Dle takto zjištěné skutečně zabrané plochy, pak bude vypočten konečný doplatek. Tyto části pozemků byly poté specifikovány v protokolu ze dne [datum], podle kterého byla potom v pozemkových knihách ve vložkách 23 a 47 dne [datum] zapsána poznámka zamýšleného bezzávadného odepsání částí pozemků. Za odstoupené pozemky, tedy jak za ty pozemky celé, tak za části pozemků, dostali manželé [jméno FO] již v roce 1947 zaplaceno 998 000 Kč. Pozemky, které byly uvedeny v článku III smlouvy, potom byly zaknihovány až na základě smluv ze února a prosince 1949. V proběhlých soudních řízeních se soudy přikláněly k názoru, že pokud došlo k zaknihování až v roce 1949, není podstatné, co bylo dohodnuto před rokem 1948. Poslední rozhodnutí krajského soudu však posuzovalo tuto skutečnosti trochu odlišně, a to tak, že je důležitá pohnutka vůle, která byla tím, co zabránilo nebo co navedlo manžele [jméno FO] k podpisu smluv. V tom je potom spatřována tíseň. V daném případě manželé [jméno FO] smlouvy v roce 1949 podepsali nikoliv z důvodu tísně, ale proto, že se k tomu právně zavázali, celé to bylo zaznamenáno i do pozemkových knih, tudíž celá problematika pozemků, které byly řešeny smlouvou z roku 1947, nespadá do rozhodného období, byť část těchto pozemků byla skutečně zaknihována až v roce 1949. Je pravda, že po roce 1949 došlo k vydání právních předpisů, které omezovaly vlastníky pozemků, ale tyto se v postavení manželů [jméno FO] ve vztahu k výkupu pozemků pro stavbu přehrady nijak neprojevily. Bylo-li na manžele [jméno FO] nahlíženo jako na kulaky docházelo k tomu až později v 50. letech. Motivace výkupu pozemků od manželů [jméno FO] byla ryze za účelem výstavby vodní nádrže, a nikoliv z politických důvodu. Zároveň je třeba poukázat na to, že manželé [jméno FO] za pozemky dostali zaplaceno již v roce 1946 a v roce 1947, takže to obě strany pokládaly za již uzavřenou dohodu. Nevztahovali to k okamžiku zaknihování, ale za to, že ten obchod již byl uzavřen. Co se týče větší výměry pozemků, které byly vykoupeny v roce 1949, než jak to bylo avizováno v roce 1947, tak došlo ke změně projektu, kdy při výstavbě bylo zjištěno, že hráz je třeba z důvodu nestabilního podloží posunout asi o 200 m. Bylo nutné proto vykoupit další pozemky, což vysvětluje rozdíl mezi výměrou z roku 1947 a výměrou z roku 1949. Jeden pozemek, o kterém bylo také jednáno, pan [jméno FO] odmítl prodat a skutečně ten pozemek prodán nebyl, až později v roce 1959 potom byl panu [jméno FO] vyvlastněn. Z toho lze také dovodit, že jednání nebylo nijak nátlakové, tedy nebylo v tísni. Zároveň nebylo ani za nápadně nevýhodných podmínek, protože v roce 1949 byl vyhotoven nový znalecký posudek, ve kterém [tituly před jménem] [jméno FO] přehodnotil pozemky, které ještě nebyly převedeny a nově je ocenil na částky 0,50 Kčs za pastvinu, 1 Kčs za les a 2 Kčs za stavební pozemek vždy za m2. Co se týče včasnosti uplatnění restitučního nároku, žalobkyně podle účastníka nedisponují žádným důkazem o tom, že byl nárok uplatněný listinou z [datum] na úřad doručen osobně, či že tam byl doručen poštou. Pozemkový úřad velmi podrobně popsal, jak byl celý spis veden a z toho neplyne, že by byl veden chaoticky. Je pravda, že již existuje hodně soudních rozhodnutí ohledně restitučních nároků žalobkyň, ale tato nelze bez dalšího pouze přejímat, jak to bylo doposud činěno, neboť tam jde vždy o jiné pozemky, které byly převedeny v jinou časovou dobu. Žalobkyně uplatnily restituční nárok dvěma podáními, a to prvním ze dne [datum] podaného prostřednictvím zástupce žalobkyň [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž v tomto uplatnily nárok pouze k pozemkům dle parc. č. 284/1, 289/1, 296/1, 296/5, 286/1, 286/2 a 286/3. Toto podání obsahuje podací razítko, vše je zdokladováno a nikdo toto podání nezpochybňuje. Ostatně také vydání pouze těchto pozemků se žalobkyně u účastníka v roce 1995 domáhali. Obdobná situace se opakovala i v roce 2007, kdy do té doby se žalobkyně domáhaly vydání pouze tech pozemků uvedených v žádosti z prosince 1992. S tímto korespondují i vydaná lustrační osvědčení. Jiná je však situace ohledně podání ze dne [datum], které je obecnou žádostí o vydání všech zbývajících pozemků, které byly manželům [jméno FO] po roce 1948 vyvlastněny nebo proti jejich vůli vykoupeny. Toto podání není nikde evidováno a žalobkyně nedisponují doručenkou. Ohledně překážky zastavěnosti požadovaných pozemků účastník uvedl, že pokud je posuzována stavba, tak je třeba ji hodnotit podle právních předpisů, které byly platné v době jejího vybudování, tzn., pokud řešíme vodní dílo [adresa] a řešíme koryto vodního toku, tak musíme vycházet z jeho definice, která byla platná v tu dobu. Podle této definice koryto vodního toku je vymezeno, pokud je uměle upravováno, v předpisech stavebních. To koresponduje samozřejmě s tím, co uvedl vodoprávní úřad ve svých rozhodnutích tedy, že považuje předmětné pozemky, které jsou pod výkupovou čarou, za zastavěné vodním dílem. Zároveň správce vodního toku tyto pozemky potřebuje k tomu, aby vodní dílo provozoval. Účastník v neposlední řadě také poukázal na současnou situaci navazujícího pozemku, který byl vydán v řízení vedeném pod sp. zn [spisová značka], který není využíván k žádným zemědělským účelům, ale byl rozparcelován na malé množství pozemků a jejich vlastníci se je snaží oplotit, čemuž nyní brání stavební úřad, protože je tady rozhodnutí o tom, že pozemky jsou zastavěny vodním dílem [adresa].

4. Na základě provedených důkazů soud prvního stupně učinil skutková zjištění, že a) Rozhodnutím správní orgán rozhodl, že žalobkyně nejsou vlastnicemi každá ideální poloviny pozemků dle č. [hodnota] o výměře 2 578 m2 a pozemku parc. č. 296/3 o výměře 49 460 m2. Rozhodnutí je vydáváno k návrhu oprávněných osob ze dne [datum] a ze dne [datum]. V prvním z nich žadatelky požadovaly mj. vydat části původního pozemku 341/1 a celého pozemku parc. č. [hodnota], jak jsou nyní identifikovány na současný stav. V druhém návrhu požadovaly vydat části původních pozemků 283/1, 830, 333 s 341/1, jak jsou identifikovány na současný stav KN. Podle SPÚ žalobkyně splňují postavení oprávněných osob podle ZoP. Ve správním spise je založena kopie uplatnění nároku ze dne [datum], která na rozdíl od uplatnění nároku ze dne [datum] není opatřena razítkem podatelny. V řízení tak nadále zůstává pochybnost, zda byl nárok doručen v zákonem stanovené lhůtě. Výzvou ze dne [datum] správní orgán vyzval žalobkyně k předložení dokladu o doručení a zároveň k předložení konečné a úplné rekapitulace restitučního nároku, neboť žádost ze dne [datum] je neurčitá. Teprve podáními z 3. 6. a [datum] byla žádost konkretizována. Správní orgán konstatuje, že se nárok týká pozemků, které přešly na stát na základě smluv z února a prosince 1949. Dále uvádí, že o pozemcích 333, 283/1 a 341/1 již rozhodl v rozhodnutí ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]. SPÚ v rozhodnutí shledal, že zbývající pozemky 830 a 296/3 přešly na stát na základě smluv z února a prosince 1949, jejichž uzavření předcházelo uzavření smlouvy o náhradě z příčiny vyvlastnění ze dne [datum]. Tato smlouva byla uzavřena před rokem 1948, postoupeno bylo na základě legislativy platné od roku 1878, [jméno FO] dostali za odstoupení podstatnou část odškodného, za které si pořídili novou hospodářskou usedlost. Pozemky navíc byly již před rokem 1948 oceněny shodně jako po převratu. SPÚ tak v tomto případě dochází k závěru, že k převodu pozemků na stát nedošlo ve stavu tísně a za nápadně nevýhodných podmínek a není tedy dán restituční titul podle § 6 odst. 1 písm. k) ZoPv domě č. p. 1346, na pozemku p. č. 751/ 3 došlo Prohlášením vlastníka k vymezení bytových jednotek, mimo jiné i sporných bytových jednotek, a jako jejich vlastník je zapsán žalovaný 1) s podílem 28393 / 34741 na společných částech domu a pozemku. b) pozemek parc. č. 286/8 je ve vlastnictví České republiky, přičemž správu k němu vykonává [právnická osoba]. c) pozemky parc. č. 870/2, 283/21 a 283/22 jsou ve vlastnictví [Anonymizováno], přičemž správu k nim vykonává [právnická osoba]. d) žalobkyněmi požadované pozemky jsou součástí původního pozemku 283/1, 333, 341/1 a 830 (cesta). e) žalobkyněmi požadované pozemky jsou součástí původního pozemku 283/1, 333 (j2), 341/1 (k2 a k3) a 830 (i2, i3, i4). f) předmětný restituční nárok byl uplatněn včas listinou z [datum], když sice v podacích denících tehdejšího [adresa] neexistuje o jejím podání žádný záznam, není k dispozici originál listiny ani její kopie s podacím razítkem, avšak ve spise správního úřadu se nachází kopie této listiny. Podací razítka či potvrzení o osobním převzetí nejsou ani na dalších listinách, které jsou součástí správního spisu. Byl přitom zaevidován jiný restituční nárok uplatněný v předcházejícím období (v prosinci 1992). Je představitelné, že se oba tyto nároky řešily pod jedním interním číslem [hodnota], kdy pozemkový úřad „mohl mít za to, že žádost z [datum], stejně jako třeba dopis ze [datum], jsou jen dalšími doplněními žádosti z prosince 1992, a proto tyto listiny nezaevidoval jako nově uplatněný nárok pro své interní evidence uplatněných restitučních nároků“. V této evidenci pouze jeden záznam ohledně restitučního nároku žalobkyň s číslem [hodnota]. Datace tohoto záznamu je přitom k [datum], přestože nárok byl alespoň částečně uplatněný již [datum]. K takto pozdnímu zaevidování zřejmě došlo až v návaznosti na doplnění žádosti z [datum] o potřebné dokumenty. Je možnou variantou, že žalobkyně a) tuto listinu nesla osobně přímo na pozemkový úřad a poštou ji vůbec nezasílala. Správní spis ohledně restitučních nároků žalobkyň nebyl řádně veden, s odstupem řady let tento nepořádek v činnosti správního úřadu nelze klást k tíži žalobkyním z hlediska závěru o včasnosti jejich restitučního nároku. Zásadní je, že alespoň kopie listiny z [datum] ve správním spise byla. Současně je nutno přisvědčit závěrům, že tomu tak bylo do [datum], když pro to svědčí obsah dopisu žalobkyně a) ze dne [datum], obsahujícího „příslib“, že bude ještě jedna žádost v návaznosti na předchozí restituční žádost z [datum] podána. Druhá reálná kopie listiny mohla být onou přílohou, o níž se hovoří v dopise ze dne [datum] tehdejšího zástupce oprávněných osob [tituly před jménem] [jméno FO]. Ten také v období kolem roku 2014 dvakrát žádal, aby byly nalezeny a prověřeny záznamy v podacích denících ohledně doručení žádosti z [datum]. Správní úřad přitom na předmětnou listinu, byť by měla vady a neúplnosti a byť by byla doručena (podle tvrzení správního úřadu) až v únoru 2005, nikterak nereagoval, ačkoliv to bylo jeho povinností ve smyslu tehdy účinného § 19 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád. Nereagoval ani na doručení žádosti o vydání pozemků z roku 2004, které konkretizovaly (obecnou) žádost z [datum], neboť jí bylo (mimo jiné) požádáno vydání pozemků vzniklých z původního pozemku PK parcela č. 283/1, z nichž ani jeden nebyl předmětem žádosti z [datum]: Správní orgán ani zde vůči oprávněným osobám nereagoval, neinformoval je, že nárok nebyl uplatněn včas a jejich nárokem se navíc v budoucnu věcně zabýval – dříve totiž bylo rozhodováno ohledně jiných pozemků vzniklých z původního pozemku PK parcela č. 283/1 ve prospěch žalobkyň. Významné je rovněž to, že správní spis nebyl veden řádně, nebyl číslován, ve spise není založen originál listiny z [datum]. V podacích denících [adresa] jsou nesrovnalosti, nelze například dohledat prokazatelně doručené žádosti o vydání tzv. lustračních osvědčení, ačkoliv jejich podání lze dovodit z reakce pozemkového úřadu. Na pozemkový úřad byl tehdy doručovány dokumenty, jejichž doručení nebylo nikam zaneseno. Až do roku 2017 správní orgán vůči žalobkyním uplatněné restituční nároky vždy rozhodoval věcně. Teprve od roku 2017 jsou jejich žádosti zamítány z důvodu opožděnosti, ačkoliv podací knihy existují již 26 let a pro správní orgán nebyly nedostupné ani v minulosti. Evidence čísla, pod kterým byla restituční žádost evidovaná v podacím deníku, nekoresponduje se spisovou značkou, pod kterou jí následně správní orgán vedl. Tehdejší praxe byla taková, že restituční nároky byly vedeny v jakési interní evidenci pozemkového úřadu, kam byly zapisovány zřejmě až po dodání příslušných podkladů. Proto nárok uplatněný dne [datum] byl do interní evidence zapsán až [datum] pod číslem [hodnota]. Tento postup není transparentní. Proto „nepořádek ve správním spise ani nedbalý postup správního orgánu nelze vzhledem k povaze věci a délce jejího řešení klást k tíži žalobkyním“. g) pozemky 283/1 a 333 přešly do vlastnictví státu na základě smlouvy z prosince 1949 a pozemky 341/1 a 830 na základě smlouvy z února 1949 za účelem výstavby vodního díla – zdymadla u [adresa]. h) Část pozemku 283/1 byla prodána za 1 Kčs/m, část pozemku 333 za 1,50 Kč/m, pozemek 341/1 za 1 Kč/m a pozemek 830 dokonce v části za 0,50 Kč/m ve zbytku za 1 Kč/m. Uvedené pozemky ani další převedené na stát na základě smluv z února a prosince 1949 tak nebyly oceněny v souladu odhadem [tituly před jménem] [jméno FO], který v doplňku ke svému odhadu z roku 1949 stanovil cenu za 1 m2 pozemku 283/1 a 333 dokonce na 2,50 Kčs. i) Pozemek 283/1 byl z velké části, a to i nad rámec výměry 9 041 m2, zalesněný stejně tak jako pozemek 341/1. Dále se na pozemku 283/1 nacházela ložiska písku, který bylo možno stavebně využít. Avšak ani za jednu z těchto komodit se [jméno FO] odpovídající náhrady již nedostalo, ačkoliv podle vyhlášky 208/1950 Ú. l. by jim minimálně náhrada za stromy a keře náležela. Ta však nebyla ve smlouvě z roku 1947 zohledněna, neboť tam se jednalo pouze o náhradu za stromy u obytných budov na pozemcích, které byly státu touto smlouvou převedeny. j) právní předchůdci žalobkyň se rozhodli prodat státu za účelem výstavby vodního díla [adresa] části pozemků či celé pozemky již v roce 1947, což je zřejmé z protokolu o výkupu, poznámky v knihovní vložce a smlouvy z roku 1947. Tedy úmysl prodat takovéto pozemky měli již před počátkem rozhodného období. Současně se se státem předběžné dohodli na ceně za tyto pozemky, kterou jim stát vyplatil. k) ve smlouvě z roku 1947 a v protokolu bylo vždy jednáno pouze o části pozemku 283/1 o výměře asi 9 041 m2, zatímco předmětem smlouvy z prosince 1949 potom byl celý pozemek o výměře asi pětkrát větší než bylo původně sjednáno, a to přestože stát nepotřeboval celý pozemek 283/1 pro výstavbu vodního díla, k čemuž, jak je zřejmé z vložky k č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum], by mu stačila daleko menší část, ale zbytek vykupoval za účelem poskytnutí náhrady vlastníkům rekreačních chat a vybudování nové rekreační oblasti u přehrady. Obdobná situace byla i u pozemku 333. l) stát nesplnil svůj příslib vyplatit manželům [jméno FO] nejpozději do konce roku 1948 subvenci na stavbu hospodářských stavení, což dokládá žádost [jméno FO] o zálohu 200 000 Kčs na kupní cenu za postoupení pozemků ze dne [datum]. m) výměrem [adresa] ze dne [datum], adresovaným [jméno FO], byly dle § 6 odst. 1 zákona ze dne [datum], č. 27/1949 Sb., resp. vyhlášky [Anonymizováno] ze dne [datum], č. [hodnota], a ze dne [datum], č. [hodnota], z vlastnictví [jméno FO] „vykoupeny“ základní zemědělské mechanizační prostředky, konkrétně traktor značky [Anonymizováno] a pluh dvouradličný značky [Anonymizováno]. n) výměrem [adresa] ze dne [datum], adresovaným [jméno FO], byly dle § 6 odst. 1 zákona ze dne [datum], č. 27/1949 Sb., resp. vyhlášky [Anonymizováno] ze dne [datum], č. [hodnota], a ze dne [datum], č. [hodnota], z vlastnictví [jméno FO] „vykoupeny“ základní zemědělské mechanizační prostředky, konkrétně mlátička [Anonymizováno], samovazač [Anonymizováno] a elektromotor [adresa] s řemenicí a kabelem. o) z výměru o výstavbě [adresa] zn. [Anonymizováno] ze dne [datum] (str. 37) bylo zjištěno, že manželé [jméno FO] požadovali, aby jim byla za zabrané nemovitosti dána náhrada v pozemcích. K tomu bylo uvedeno, že odškodné ve formě náhradních pozemků nepřipadá v úvahu, ježto v obci [adresa] není [Anonymizováno]. Dále bylo uvedeno, že nedojde-li k dohodě o výkupu, budou pozemky vyvlastněny, přičemž v obou případech se výše peněžité náhrady určí podle vyhlášky [Anonymizováno] ze dne [datum]. p) Z přílohy III usnesení politického byra [Anonymizováno] ze dne [datum] vyplynulo, že v tomto dokumentu je řešena problematika likvidace kulactva v souvislosti s dovršením výstavby socialismu na vesnici. Toto má být učiněno převedením výrobních vztahů jednotlivých hospodářů na družstevní velkovýrobu. Dále je zde uvedeno, že důsledně prováděnou politikou omezování a zatlačování kulactva byly prolomeny jeho hlavní politické a ekonomické síly. Jejich podíl na produkci je nepatrný a omezil se i jejich politický vliv na vesnici. Po vyvlastnění majetku kulaků proti nim strana dále uplatňovala politiku omezování a zatlačování, např. na úseku výkupu, cenové a daňové politiky, výkupem mechanizačních prostředků atd. Kulaci k této politice přistupovali dvěma způsoby. Jedni se proti tomu bouřili, což bylo potlačeno, druzí se snažili splnit podmínky dané státem, což ale nebylo v důsledku omezovacích opatření možné. Postupně tak s nimi byly uzavírány dohody o dobrovolném předání jejich hospodářství. Dále je zde popisována záškodnická činnost kulaků, kteří se stali členy [Anonymizováno] a potřeba tuto vrstvu obyvatelstva dále systematicky likvidovat a umožnit jim začlenit se do práce v socialistickém sektoru jako řadový družstevník. q) obytné a hospodářské budovy [jméno FO] byly zatopeny, proto si zakoupili náhradní usedlost, která ale byla ve značně horším stavu. Její část bylo třeba zbourat a znovu vystavět. Takovéto stavební náklady v daném období ale vůbec nebyly při stanovení náhrady zohledněny, proto jim měla být poskytnuta subvence. V potvrzení [Anonymizováno] ze dne [datum] bylo přímo uvedeno, že pokud by toto nebylo splněno, byli by manželé [jméno FO] těžce poškozeni. Subvence ve výši 700 000 Kčs byla přislíbena k výplatě do konce roku 1948, [jméno FO] si proto na výstavbu obytných budov vzali úvěr se splatností do konce roku 1948, neboť očekávali výplatu subvence. K tomu ale s ohledem na změnu režimu a následné započetí represivní politiky státu vůči kulakům, kterými [jméno FO] byli, nedošlo. [jméno FO] tak museli sjednané úvěry prodlužovat, čímž se značně zadlužili. Jejich situaci nepomohlo ani zabavení živého a mrtvého inventáře, díky čemuž přišli o značnou možnost obživy a za což jim také bylo později odmítnuto proplacení náhrad. r) pozemky 870/2, 283/21, 283/22 a 286/8 leží pod výkupovou čárou vodního díla [adresa], která byla z hlediska nadmořské výšky stanovena výše, než zátopová čára právě proto, že bylo počítáno s vlivem přírodních procesů působících na břehy vodního díla (procesy abraze, geologických změn apod.). Současně i z projektu vodního díla [adresa] se podává, že výkupová čára byla stanovena proto, aby majitelé pobřežních pozemků byly ochráněni od škodlivých účinků; proto se vykupuje nad normální hladinu vody ochranný pás do vertikální výše 4 m. s) na místním šetření konaném ve věci [spisová značka] bylo zjištěno částečné zatopení bezprostředně sousedících a povahově totožných pozemků s pozemky 283/22, resp. 870/2, a 283/21, které leží na severní straně poloostrova, kde je břeh tvořen příkřejším srázem. Stejně jako u těchto sousedních pozemků se soudu i u pozemků 283/21 a 283/22 z ortofotomapy jevilo, že jsou částečně zatopeny vodou. Část pozemku 283/1 byla dokonce při stavbě modré loděnice odstraněna, čímž došlo k rozšíření vodní plochy nádrže. t) pozemek 286/8 je pozvolný a zatravněný a je možné jej využít jako pláž. Stále se jedná o břehový pozemky pod výkupovou čárou. Totéž platí i pro pozemek 870/2, na kterém stojí přízemní stavba. u) Z nájemních smluv uzavřených mezi účastníkem a dřívějším vedlejším účastníkem dne [datum] a [datum] soud zjistil, že v nich jsou upraveny podmínky nájmu, a to tak, že nájemce je oprávněn umístit na pozemky jen dočasné stavby, oplocení musí umožnit obecné užívání vod a strpět průchod osob s výjimkou letní sezóny. Pozemky se nacházejí v záplavovém území. Nájemní smlouva neopravňuje k příjezdu automobilem k pozemku. v) ze smlouvy o nájmu pozemku mezi účastníkem a společností [právnická osoba]. ze dne [datum] soud zjistil, že pronajaté pozemky jsou přenechány výlučně za účelem rekreace a zřízení zázemí k molům. Nájemce není oprávněn umisťovat na pozemky jakékoliv movité či nemovité věci, měnit odtokové poměry, vysazovat či kácet a měnit retenční vlastnosti pozemku. Nájemce je povinen si počínat tak, aby 3. osobě nebylo znemožněno obecné nakládání s povrchovými vodami, musí dodržovat příslušná ustanovení právních předpisů, zejména vodního zákona, a strpět omezení užívání pobřežních pozemků vyplývající z vodního zákona, např. neumisťovat na pozemek reklamy a jiné cedule. Nájemce je upozorněn, že pozemky se nachází pod výkupovou čárou.

5. V rámci právního hodnocení věci soud prvního stupně předně konstatoval, že v řízení podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., (dále jen „o. s. ř.“) je třeba zkoumat, zda žadatel o restituci je oprávněnou osobou ve smyslu § 4 ZoP, zda povinnou osobou je subjekt, jenž nárokovaný majetek držel ke dni účinnosti ZoP (§ 5), zda je dán některý z restitučních titulů upravených v ustanovení § 6 ZoP, zda žádost o restituci majetku byla uplatněna řádně a včas (§ 9 odst. 1 věta první a § 13) a zda vydání majetku nebrání žádná ze zákonných překážek předvídaných ustanovením § 11 ZoP s tím, že k negativnímu rozhodnutí o určení vlastnického práva přitom vede již jen nesplnění jediné z uvedených podmínek.

6. Dále soud prvního stupně dovodil, že námitkou žalobkyň ohledně neurčitosti Rozhodnutí, se nebylo třeba zabývat s ohledem na konečný výsledek soudního řízení, ve kterém bylo Rozhodnutí zcela „zrušeno a nahrazeno“ rozsudkem soudu prvního stupně, a ve kterém byly napraveny nejasnosti způsobené nevhodným postupem SPÚ, který rozhodoval o pozemcích dle původního pozemkového katastru a nikoliv podle aktuálního stavu v katastru nemovitostí.

7. S odkazem na § 4 odst. 2 písm. c) ZoP soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně jsou oprávněnými osobami jako vnučky manželů [jméno FO], kteří byli původními vlastníky pozemků 283/1, 341/1, 333 a 830. Ohledně určení povinné osoby podle § 5 ZoP vzal soud prvního stupně za svá skutková zjištění správního orgánu, podle kterého předmětné pozemky přešly do vlastnictví státu a v jeho vlastnictví byly i v době nabytí účinnosti ZoP s nynějším právem hospodaření účastníka, který tak je povinnou osobou. Poznamenal přitom, že tyto skutečnosti ostatně nebyly žádným z účastníků ani správním orgánem namítány.

8. Soud prvního stupně pak dovodil, že byla naplněna i další z podmínek vzniku nároku na základě ZoP spočívající v tom, že oprávněné osoby uplatnily své nároky na navrácení majetku ve lhůtě stanovené ZoP, která po prodloužení končila dne [datum], když se tak stalo žádost z [datum], pro což uvedl podrobnou argumentaci, kdy především uvedl, že nepořádek ve správním spise a ani nedbalý postup správního orgánu nelze s přihlédnutím k povaze a délce této věci, klást k tíži žalobkyň a nelze tedy dospět k jinému závěru, než že oprávněné osoby v projednávané věci uplatnily restituční nárok v zákonné lhůtě. Zmínil též, že ke shodnému závěru dospěl i sám pozemkový úřad v rozhodnutí ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], ve kterém uvedl, že je-li k dispozici pouze kopie listiny bez podacího razítka, není tak možné učinit jednoznačný závěr, kdy byla doručena, a proto otázku včasnosti doručení neshledal jako dostatečný důvod pro nevyhovění žadatelům.

9. Ohledně dalších podmínek vzniku restitučního nároku, a to převodu sporných pozemků na stát v rozhodném období v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek vznikl, soud prvního stupně především uvedl, že ohledně pozemku 283/1 existuje již rozsáhlá judikatura jak jeho, tak soudu odvolacího soudu, které dospěly k závěru, že ve vztahu k tomuto pozemku byly tyto podmínky ZoP naplněny; v této souvislosti odkázal primárně rozhodnutí Okresního soudu Praha – západ ve věci restitučního nároku žalobkyň ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které bylo věcně potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kdy šlo o pozemek převedený na stát smlouvou z prosince 1949. Stejnou smlouvou byl na stát převeden také pozemek 333, ohledně kterého tak dle soudu prvního stupně lze, co se týče převodu v rozhodném období v tísní a za nápadně nevýhodných podmínek, dospět ke stejným závěrům. Pozemky 341/1 a 830 byly na stát převedeny smlouvou z února 1949. V řízení vedeném u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. [spisová značka] (odvolací řízení sp. zn. [spisová značka]) se soudy zabývaly jak smlouvou z prosince, tak i smlouvou z února 1949 a u obou dospěly k závěru, že byly uzavřeny v rozhodném období, v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek.

10. S odkazem na ustanovení § 4 odst. 1 ZoP soud prvního stupně uvedl, že k převodu pozemků na stát došlo v rozhodném období, když vzal za svá skutková zjištění správního orgánu, podle kterého pozemky 283/1 a 333 přešly do vlastnictví státu na základě smlouvy z prosince 1949 a pozemky 341/1 a 830 na základě smlouvy z února 1949 za účelem výstavby vodního díla – zdymadla u [adresa]. V této souvislosti odkázal i na shodné závěry, ke kterým dospěl také Krajský soud v Praze ve svých rozhodnutích sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka].

11. Ohledně naplnění restitučního titulu podle § 6 odst. 1 písm. k) ZoP soud prvního stupně opět s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] uzavřel, že smlouvy z února a prosince 1949 byly uzavřeny v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek.

12. Ve vztahu k naplnění podmínky tísně uvedl, že právní předchůdci žalobkyň se vskutku rozhodli prodat státu za účelem výstavby vodního díla [adresa] části pozemků či celé pozemky již v roce 1947 a úmysl prodat takovéto pozemky měli již před počátkem rozhodného období, avšak je třeba přihlédnout k tomu, že po komunistickém převratu dne [datum] se poměry v [Anonymizováno] významně změnily a smlouvy, které měly proces převodu pozemků na stát završit, byly uzavírány za zcela jiné situace. S účinností od [datum] byl přijat zákon č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, podle něhož v případě výkonného zemědělce, přesahovala-li výměra jeho půdy 50 ha, ji stát v tomto rozsahu vykoupil a v době výkupového řízení byl zemědělec omezen v nakládání se svým vlastnictvím pod podmínkou souhlasu [Anonymizováno] (§ 1 odst. 2, § 13 odst. 1 zákona o nové pozemkové reformě). Takovými výkonnými zemědělci byli i manželé [jméno FO]. Uvedená zákonná úprava jim tak bránila, aby si za postoupené zemědělské pozemky pořídili jiné, přestože o to měli zájem, což plyne z výměru o výstavbě [adresa] zn. [Anonymizováno] ze dne [datum]. Je tedy zřejmé, že smlouva z roku 1947 byla uzavírána za úplně jiných podmínek než potom smlouvy z února a prosince 1949, a to především s ohledem na možnosti pořídit si za postoupené pozemky jiné. Zároveň s účinností od [datum] byl přijat zákon č. 27/1949 Sb., o mechanisaci zemědělství, na základě kterého byly podle výměrů [Anonymizováno] ze dne [datum] a [datum] manželům [jméno FO] nuceně vykoupeny velké stroje (traktor, pluh, mlátička atd.), které potřebovali ke své obživě. Nebýt komunistického převratu, mohli si manželé [jméno FO] koupit zemědělskou půdu k zemědělskému hospodaření za pozemky postoupené státu za účelem výstavby vodního díla [adresa] v neomezeném množství a na těchto za pomoci svého zemědělského vybavení pracovat. V důsledku postupu státu se namísto toho [jméno FO] ocitli v ekonomické tísni, neboť jednak postoupili pozemky v mnohem větší než dříve předpokládané výměře, přičemž byli jako výkonní zemědělci na ně svou výživou odkázáni, a jednak se nemohli zbavit zadlužení v důsledku toho, že stát nesplnil svůj příslib vyplatit jim nejpozději do konce roku 1948 subvenci na stavbu hospodářských stavení. Dále také soud prvního stupně poukázal na to, že sám pozemkový úřad v několika svých rozhodnutích, např. ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], tíseň také dovodil, když vycházel ze svědeckých výpovědí pamětníků, a uzavřel, že [jméno FO] neměli jiné východisko, než smlouvy v tísni uzavřít, neboť jim bylo vyhrožováno vyvlastněním. Konečně v této souvislosti také soud prvního stupně zdůraznil, že ve smlouvě z roku 1947 a v protokolu bylo vždy jednáno pouze o části pozemku 283/1 o výměře asi 9 041 m2, zatímco předmětem smlouvy z prosince 1949 potom byl celý pozemek o výměře asi pětkrát větší než bylo původně sjednáno, a to přestože stát nepotřeboval celý pozemek 283/1 pro výstavbu vodního díla, kdy k tomu by mu stačila daleko menší část, ale zbytek vykupoval za účelem poskytnutí náhrady vlastníkům rekreačních chat a vybudování nové rekreační oblasti u přehrady. Obdobná situace byla i u pozemku 333.

13. Ve vztahu k naplnění druhé kumulativní podmínky spočívající v převodu za nápadně nevýhodných podmínek soud prvního stupně uzavřel, že manželům [jméno FO] nebyla za pozemky vyplacena spravedlivá cena, když bylo zjištěno, že obytné a hospodářské budovy [jméno FO] byly zatopeny, proto si zakoupili náhradní usedlost, která ale byla ve značně horším stavu. Její část bylo třeba zbourat a znovu vystavět. Takovéto stavební náklady v daném období ale vůbec nebyly při stanovení náhrady zohledněny, proto jim měla být poskytnuta subvence. V potvrzení [Anonymizováno] ze dne [datum] bylo přímo uvedeno, že pokud by toto nebylo splněno, byli by manželé [jméno FO] těžce poškozeni. Subvence ve výši 700 000 Kčs byla přislíbena k výplatě do konce roku 1948, [jméno FO] si proto na výstavbu obytných budov vzali úvěr se splatností do konce roku 1948, neboť očekávali výplatu subvence. K tomu ale s ohledem na změnu režimu a následné započetí represivní politiky státu vůči kulakům, kterými [jméno FO] byli, nedošlo. [jméno FO] tak museli sjednané úvěry prodlužovat, čímž se značně zadlužili. Jejich situaci nepomohlo ani zabavení živého a mrtvého inventáře, díky čemuž přišli o značnou možnost obživy a za což jim také bylo později odmítnuto proplacení náhrad. Zde soud prvního stupně připomněl, že na celou věc je třeba s ohledem na snahu o nápravu křivd způsobených minulým režimem nahlížet v širších souvislostech, a tedy i v delším časovém období, tzn., jaký mělo postoupení pozemků a s tím související nárůst zadlužení vzniklý v roce 1949, následně zabavení zemědělského vybavení a v neposlední řadě také živého inventáře vliv na finanční situaci rodiny v následujících letech.

14. Dále soud prvního stupně uvedl, že v případě staveb zahrnutých do pětiletého plánu, což byla i stavba vodního díla [adresa], měl stát pozemky vykoupit a nedošlo-li by k dohodě tak je vyvlastnit za přiměřenou náhradu podle vládního nařízení č. 296/1948 Sb., o opatřeních ve stavebnictví v pětiletém plánu. Náhrada měla být stanovena se zřetelem na obecnou cenu zemědělské půdy zvětšenou o hodnotu investic vynaložených na vyvlastněný pozemek podle § 11 odst. 1 uvedeného vládního nařízení. Prováděcím předpisem k uvedenému vládnímu nařízení byla vyhláška [Anonymizováno] č. 208/1950 Ú.l., u níž byla stanovena účinnost zpětně od [datum]. Je pravda, že vyhláška č. 208/1950 Ú.l. byla přijata až v roce 1950, tedy po uzavření smlouvy v prosince 1949, nicméně soud se domnívá, že stát již o vyhlášce věděl a měl tak cenu sjednat takovým způsobem, aby mohla být vyhláška aplikovatelná. Náhrada za nemovitosti vyvlastněné pro účely výstavby obcí se podle vyhlášky určovala cenou pozemku zvýšenou o cenu investic, za 1 m2 pozemku mohla být stanovena náhrada ve výši 4 – 10 Kčs/m2. Tyto ceny platily při nejhodnotnějších pozemcích. Při méně hodnotných pozemcích se stanovovaly nižší ceny, nejméně však 2 Kč/m2. Podle § 1 odst. 2 vyhlášky by tak v případě, že by [jméno FO] neuzavřeli smlouvy z února a prosince1949, měli nárok při vyvlastnění nejméně na 2 Kčs/m v případě méně hodnotných pozemků. V projednávané věci ale byla část pozemku 283/1 prodána za 1 Kčs/m, část pozemku 333 za 1,50 Kč/m, pozemek 341/1 za 1 Kč/m a pozemek 830 dokonce v části za 0,50 Kč/m ve zbytku za 1 Kč/m. Uvedené pozemky ani další převedené na stát na základě smluv z února a prosince 1949 tak zjevně nebyly oceněny v souladu s uvedenou vyhláškou, ani s odhadem [tituly před jménem] [jméno FO], který v doplňku ke svému odhadu z roku 1949 stanovil cenu za 1 m2 pozemku 283/1 a 333 dokonce na 2,50 Kčs. V této souvislosti soud prvního stupně také vzal v úvahu, že pozemek 283/1 byl z velké části, a to i nad rámec výměry 9 041 m2, zalesněný stejně tak jako pozemek 341/1. Dále se na pozemku 283/1 nacházela ložiska písku, který bylo možno stavebně využít. Avšak ani za jednu z těchto komodit se [jméno FO] odpovídající náhrady již nedostalo, ačkoliv podle vyhlášky 208/1950 Ú. l. by jim minimálně náhrada za stromy a keře náležela.

15. S námitkou účastníka, že převod pozemku 283/1 včetně ceny 1 Kčs/m2 za jeho část, pozemku 333 včetně ceny 1,50 Kčs/m2, pozemku 830 včetně ceny 0,50 Kčs/m2 a pozemku 341/1 včetně ceny 1 Kčs/m2 byl mezi státem a [jméno FO] dojednán již v roce 1947 a od této dohody se nebylo možné odchýlit, se soud prvního stupně vypořádal tak, že uvedl, že ve smlouvě z roku 1947 byla cena za část pozemku 283/1 a pozemky 333, 830 a 341/1 určena pouze neurčitě, stejně jako samotná výměra jednotlivých částí pozemků, které mají být na stát na základě čl. III této smlouvy v budoucnu postoupeny. Ani Výměru, ani cenu za 1 m2 pak dle něj nelze dovozovat z protokolu a z odhadu [tituly před jménem] [jméno FO] z roku 1946, neboť ani jedna z těchto listin nebyla součástí smlouvy. Ostatně v samotné smlouvě z roku 1949 je uvedeno, že ohledně pozemků v čl. III bude uzavřena zvláštní smlouva, na základě které dojde ke knihovnímu odstoupení. Právě touto smlouvu tak měla být odstraněna neurčitost čl. III, ať již ohledně výměry nebo ceny jednotlivých částí pozemků, k čemuž v roce 1949 také došlo. Navíc výměra postoupených pozemků v odhadu [tituly před jménem] [jméno FO] z roku 1946 se odlišuje od výměry, která byla nakonec reálně smlouvou z roku 1947 podle čl. II opravdu postoupena, neboť bylo postoupeno více. Proto výsledné součty náhradových částek v odhadu [tituly před jménem] [jméno FO] a ve smlouvě z roku 1947 nekorespondují. Na základě uvedeného tak soud prvního stupně nepovažoval ceny stanovené v protokolu jako závazné, které by nebylo možné bez dalšího měnit, a to především s ohledem na předpisy, které byly přijímány se zpětnou účinností. Naopak dovodil, že v roce 1949 měla být s ohledem na realizovaný převod vlastnictví stanovena cena aktuální, příp. mělo být vyčkáno do přijetí nových oceňovacích předpisů. Kupní cena v roce 1949 tudíž nebyla stanovena spravedlivě, když stát nerespektoval vlastní předpisy ani odhady z tohoto roku.

16. Na základě uvedeného pak soud prvního stupně shrnul, že pozemky 283/1 a 333 přešly do vlastnictví státu na základě smlouvy z prosince 1949, která byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Stejný závěr platí i u pozemků 341/1 a 830, které byly na stát převedeny smlouvou z února 1949. V takovém případě je bez významu ujednání v postupních smlouvách, že manželům [jméno FO] vůči státu nepřísluší žádné další nároky. Je tedy dán restituční důvod uvedený v ustanovení § 6 odst. 1 písm. k) ZoP.

17. V dalším kroku soud prvního stupně přistoupli k posouzení, zda vydání předmětných pozemků brání či nebrání některá z překážek uvedených v § 11 odst. 1 ZoP.

18. Ohledně pozemků 870/2, 283/21, 283/22 a 286/8 uvedl, že leží pod výkupovou čárou vodního díla [adresa], která byla z hlediska nadmořské výšky stanovena výše, než zátopová čára právě proto, že bylo počítáno s vlivem přírodních procesů působících na břehy vodního díla (procesy abraze, geologických změn apod.). Současně i z projektu vodního díla [adresa] se podává, že výkupová čára byla stanovena proto, aby majitelé pobřežních pozemků byly ochráněni od škodlivých účinků; proto se vykupuje nad normální hladinu vody ochranný pás do vertikální výše 4 m. Na místním šetření konaném ve věci [spisová značka] bylo zjištěno částečné zatopení bezprostředně sousedících a povahově totožných pozemků s pozemky 283/22, resp. 870/2, a 283/21, které leží na severní straně poloostrova, kde je břeh tvořen příkřejším srázem. Stejně jako u těchto sousedních pozemků se soudu i u pozemků 283/21 a 283/22 z ortofotomapy jeví, že jsou částečně zatopeny vodou. Část pozemku 283/1 byla dokonce při stavbě modré loděnice odstraněna, čímž došlo k rozšíření vodní plochy nádrže. Proto i při zohlednění výsledků místního šetření na sousedních pozemcích, podoby těchto břehových pozemků, skutečnosti, že vodní hladina je zčásti zaplavila, obecně známými procesy abraze břehů vodního díla daných kolísající hladinou vzdutí, je nutno uzavřít, že tyto pozemky tvoří funkční celek s celým vodním dílem [adresa]; bezprostředně s ním souvisí a jsou nezbytně nutné k provozu (stavby) vodního díla [adresa] i v nezatopené části, což potvrdil i příslušný vodohospodářský úřad, který je přímo označil za součást vodního díla.

19. Ve vztahu k pozemku 286/8 soud prvního stupně uvedl, že jeho podoba je odlišná od pozemků 283/21 a 283/22, když jde o pozvolný zatravněný pozemek, který je možné využít jako pláž. Soud ale v tomto neshladal důvod, pro který by na pozemky na druhé (jižní) straně poloostrova nahlížel rozdílně. Stále se jedná o břehové pozemky pod výkupovou čárou, které jsou působením vodního díla ovlivněny. K procesu abraze tam také dochází, i když se tak s ohledem na povahu pozemku děje v menší míře. Obdobně soud prvního stupně přistupoval i k pozemku 870/2, na kterém stojí přízemní stavba. Opět se jedná o pozemek pod výkupovou čárou, na který soud nemá důvod nahlížet jinak než jako na břehové pozemky, které ho obklopují. Z tohoto důvodu soud prvního stupně ani neměl za potřebné provádět dokazování za účelem zjištění, kdy tam byla stavba postavena.

20. Soud prvního stupně pak shrnul, že všechny břehové pozemky byly do určité míry dotčeny výstavbou [adresa] přehrady, což mělo za následek trvalou změnu možnosti jejich využití, bránící jejich dalšímu zemědělskému nebo lesnímu užití. Za doklad toho považoval i nájemní smlouvy předložené účastníky, ve kterých dřívější vedlejší účastník jako nájemce je v činnostech, které může na pozemku 286/8 vykonávat, účastníkem jako pronajímatelem značně omezen. Jedná se např. o povolení stavět pouze dočasné stavby, zachování průchodnosti pozemků a možnosti užívání vodního díla (v tomto lze spatřovat i potřebu zachování veřejného užívání, resp. přístupnosti), neumisťování reklamních zařízení atp. Podle soudu prvního stupně je proto nutné pozemky, z důvodu jejich bezprostřední souvislosti se stavbou vodního díla a nezbytnosti zabezpečení jeho provozu, považovat za zastavěné, a proč je z tohoto důvodu není možno v rámci restitučního řízení vydat. Proto soud prvního stupně rozhodl o tom, že vlastnické právo oprávněných osob k pozemkům 870/2, 283/21, 283/22 a 286/8 nelze obnovit.

21. Závěrem pak soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], z něhož plyne, že pod výluku z restituce ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) ZoP lze podřadit i v zákoně přímo neuvedenou situaci, kdy by oprávněná osoba naturální restitucí z důvodu převažujícího veřejného zájmu získala tzv. holé vlastnictví. Poté doplnil, že přihlédl i k době 35 let, která od pádu komunistického režimu uběhla, kdy smysl naturální restituce po takové době měl za již značně oslabený.

22. S ohledem na shora uvedený závěr soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyním náleží za pozemky, které nelze vydat, náhrada podle § 11 odst. 2, § 11a resp. § 14 a § 16 ZoP.

23. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že ve věci úspěšnějším žalobkyním přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, jelikož žalobkyně byly „co do základu“ svého restitučního nároku úspěšné, když správní úřad jim pozemky nevydal pro závěr o nenaplnění podmínek restitučního zákona, avšak z pohledu výsledku řízení před soudem jim nebyly vydány pouze pro překážku jejich vydání ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) ZoP. Soud prvního stupně proto neúspěch žalobkyň považoval jen za nepatrný.

24. O povinnosti účastníka a vedlejšího účastníka zaplatit státu soudní poplatek bylo soudem prvního stupně rozhodnuto s odkazem na § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobkyně jsou podle § 21a odst. 2 ZoP od soudních poplatků osvobozeny. Výše soudního poplatku byla určena dle položky 18 bod 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků částkou 3 000 Kč.

25. Proti rozsudku soudu prvního stupně podaly včasné odvolání žalobkyně, a to proti jeho výrokům I. až VI., kdy namítnul, že soud prvního stupně nesprávně shledal překážky vydání pozemků.

26. Předně namítly, že rozhodnutí [adresa] (dále jen „krajský úřad“) č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum], kterým krajský úřad dle ustanovení § 55 odst. 4 vodního zákona (zákon č. 254/2001 Sb. v platném znění dále jen „vodní zákon“) v pochybnostech o tom, že pozemky parc. č. 283/4, 283/21, 283/22 a 286/8 v k.ú. [adresa] nacházející se nad výkupovou čárou [adresa] vodní nádrže rozhodl tak, že tyto pozemky jsou součástí vodního díla [adresa] (tedy jsou součástí speciální stavby dle ustanovení § 55 odst. 1 vodního zákona), které bylo provedeno jako důkaz soudem prvního stupně bylo k odvolání žalobkyň rozhodnutím [právnická osoba] dne [datum] pod sp. zn.: [Anonymizováno] a č. j.: [Anonymizováno] zrušeno a řízení bylo zastaveno, a to mimo jiné z důvodu, že pozemek není stavbou, správní orgán není zákonem oprávněn k vydání správního rozhodnutí, kterým by rozhodl, že pozemek stavbou, či její součástí, postupem podle § 55 odst. 4 vodního zákona nelze rozhodovat o tom, zda je pozemek či jeho část s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutný k provozu stavby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě a v případě vodního díla [adresa] není sporu (nelze mít pochybnosti) o tom, že předmětné pozemky nejsou součástí vodního díla ani nejsou tímto vodním dílem zastavěny. Prizmatem tohoto rozhodnutí [Anonymizováno] z roku 2024 je tak třeba posuzovat nejen rozhodnutí ze dne [datum], ale též stanovisko vodoprávního úřadu ze dne [datum] a též poslední sdělení vodoprávního úřadu ze dne [datum]. Skutečnosti zjištěné soudem z rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [datum], z rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [datum] a rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [datum] o výkupové čáře a rozsahu vodního díla taktéž nelze s ohledem na rozhodnutí [Anonymizováno] z roku 2024 použít. Dále žalobkyně argumentovaly, že již v roce 2009 jim byl vydán pobřežní pozemek p.č. 286/28 KN a to rozhodnutím [adresa] vydaným dne [datum], pod čj. [Anonymizováno], který byl původně součástí pozemku p.č. 296/4 dle PK a který je začátkem lineární a kompaktní břehové linie končící pozemkem p.č. 283/22, který se však nyní soud rozhodl naturálně nevydat. Přitom však všechny okolnosti provázející pozemek 286/28 ve srovnání s nyní nevydanými pozemky, jsou naprosto shodné. Pozemek p.č. 286/28 přímo navazuje na vodní plochu, od které je oddělen katastrální hranicí [adresa] vodní nádrže, která se nikdy nezměnila. Současně tato hranice tvoří tzv. záplavovou hranici vodní plochy, která je stanovena od vzniku a zprovoznění [adresa] vodní nádrže na úrovni maximálního povoleného vzdutí vodní hladiny nádrže na úrovni 270,60 m nadmořské výšky. Účastník pak vždy brojil proti naturálnímu vydání pozemků fakticky stejnými námitkami, jako tomu bylo i v tomto případě a byly předkládány totožné důkazy (výkupová čára, abraze břehů a pobřežní pozemky jako součást vodního díla). Všechny tyto argumenty však byly v předchozím soudním řízení vyvráceny.

27. Ve vztahu k tzv. výkupové čáře žalobkyně uvedly, že z opatrnosti byla stanovena na vrstevnici 275 m nadmořské výšky, pročež postihovala obrovské území kolem budoucí hladiny vodní nádrže, jejíž maximální povolené vzdutí bylo stanoveno na úrovni 271 m nadmořské výšky. Po dokončení [adresa] přehrady a jejím zprovoznění v roce 1955 byla jednak korigováno maximální povolené vzdutí vodní hladiny na úroveň 270,60 m nadmořské výšky a současně byla geometrickým plánem [Anonymizováno] vytyčena katastrální hranice vodní plochy, tedy zátopové území, na úrovni 270,60 m nadmořské výšky, což platí dodnes a takto je také vodní plocha zakreslena v platné katastrální mapě, naopak zákres a pozemkové vytyčené „výkupové čáry“ nelze z provedených důkazů konkrétně zjistit. V průběhu času naprosto ztratila tzv. výkupová čára jakéhokoli významu a území pod výkupovou čárou začalo být hustě zastavováno a to po celém obvodu [adresa] vodní nádrže. Dnes pod tzv. výkupovou čárou nacházíme velké části obcí, kempů atd. Ostatně i v rekreační oblasti Ždáň, které se tato restituce bezprostředně týká, jsou pod výkupovou čárou četné rekreační objekty, což bylo prokázáno a bylo to prokázáno i ve všech předchozích řízeních ohledně břehových pozemků. Také zákon o půdě a restituční judikatura nikde roli výkupové čáry nezmiňují, nota bene již vůbec ne jako překážku vydání nemovitosti. Ani v nálezech Ústavního soudu se s výkupovou čárou jako překážkou pro naturální vydání pozemků nesetkáváme. Pokud soud prvního stupně poukazoval na vyjádření [Anonymizováno] ohledně rozsahu vodního díla a hodnocení porostů ze dne [datum], to je dle žalobkyň naprosto nepoužitelné a jeho aplikaci do tohoto soudního sporu nelze absolutně připustit, protože zcela odporuje nejen rozhodnutí [Anonymizováno] z roku 2024, ale i soudobým platným předpisům a to zejména zákonu o vodách, zákonu o katastru nemovitostí (zák. č. 256/2013) a meritorně i platnému katastrálnímu operátu (katastr nemovitostí). Současný katastrální stav, jak veden v katastrálním operátu je zcela závazný pro všechny dotčené strany. Platný katastr nemovitostí nezná žádný pojem jako ostatní vodní plocha jako součást vodního díla [adresa]. Zná pouze katastrálně vymezenou vodní plochu nádrže a navazující břehové pozemky, které jsou ovšem, jako je tomu v tomto případě, označeny vlastními parcelními čísly a jako takové jsou samostatným předmětem právních vztahů. Podle názoru žalobkyň je výkupová čára, jakýsi ochranný pás, ovšem nikoli vodního díla z pohledu zajištění jejích provozu, nýbrž z pohledu ochrany majitelů pozemků, navazujících na vodní hladinu nádrže.

28. Za lichý žalobkyně označily argument soudu prvního stupně, že sporné pozemky podléhají abrazi, kdy to je vyloučeno již jejich skalnatým podložím a nadto taková okolnost není z pohledu restitučních předpisů rozhodná. Abraze se nikterak nedotýká funkčnosti vodního díla. Pokud by k nějaké abrazi skutečně docházelo, což v případě pozemků dotčených touto restituční kauzou fakticky nepřipadá v úvahu, pak by to bylo a výhradně ke škodě vlastníků pozemků. Z ust. § 11, odst. 3 zákona o půdě vyplývá doslova „svaté právo“ oprávněných osob rozhodnout, že do svého vlastnictví přijímají pozemek, který má určitá omezení. Do tohoto omezení by najisto patřila i ona skutečnost, že vodní sloupec může působit na jejich pozemku určitou abrazi.

29. Dále žalobkyně namítly, že k zaplavování sporných pozemků nedochází a v běžném provozu přehrady nikdy nedošlo. Naprostou výjimkou byl pouze srpen 2002, kdy vznikly zcela mimořádné povodně, klasifikované jako tzv. pětisetletá voda, kdy vodní hladina [adresa] nádrže překročila maximální povolené vzdutí, ale to o pouhých 16 cm a pouze na jeden den.

30. Dále žalobkyně odmítly, že by pozemky tvořily funkční celek s celým vodním dílem [adresa]. Uvedly, že vodní dílo má zcela zvláštní režim provázanosti staveb a pozemků jejichž podstatou se zabýval ve svém rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] Nejvyšší soud, dále pak v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] Ústavní soud a ohledně hrází Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. K provozu vodního díla jsou nezbytně nutné stavby, které jej tvoří hráz, spodní výpusť, bezpečnostní přeliv apod. Bylo jednoznačně prokázáno, že na pozemcích se nenachází nic, co byt plnilo jakoukoli speciální funkci při správě přehrady. Všechny pozemky jsou pronajaty a využívány zcela pro soukromé účely jak vyplynulo z nájemních smluv. Zásadní otázkou, na kterou je nutno odpovědět z hlediska funkčního celku, je to, zdali může vodní dílo fungovat bez břehových pozemků nacházejících se nad zátopovou čárou vodní plochy, jinak řečeno nad katastrální hranicí vodní plochy. Odpověď nemůže znít jinak, než že břehové pozemky nemají pro vodní dílo žádného provozního a funkčního významu. Prostě nejsou vodním dílem a nikterak neovlivňují jeho hydrologické procesy, a to ani ve smyslu vzdouvání vodní hladiny nádrže. Při právním hodnocení pozemků, jako pozemků, které „tvoří funkční celek s celým vodním dílem [adresa]; bezprostředně s ním souvisí a jsou nezbytně nutné k provozu (stavby) vodního díla [adresa]“ se dle žalobkyň soud prvního stupně odchýlil zejména od principů, které pro aplikaci překážek vydání nastolil Ústavní soud v rozhodnutí sp. zn. [Anonymizováno], [[Anonymizováno].], sp. zn. [Anonymizováno] a sp. zn. [Anonymizováno] a zároveň se dokonce jedná o výklad v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Důvodem výluk vydání stanovených v ust. § 11 zákona o půdě je působení konkrétního veřejného zajmu nebo práv třetích subjektů, které v daném případě převažují nad účelem restituce a samotným restitučním nárokem na vydání původních pozemků a které by s ohledem na povahu zatížení pozemku vylučovaly nebo omezovaly využití pozemku v jiném soukromém vlastnictví.

31. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 186/95 pak žalobkyně namítly, že je bez významu, zda pozemky mohou být zemědělsky či lesnicky využívány. Současně neobstojí ani argument, že se jedná o veřejně přístupné pozemky, jejichž naturální vydání by znamenalo pro oprávněné osoby pouze holé vlastnictví. Tvrzení soudu o tom, že pozemky p.č. 286/8, 283/22, 283/21 a st. 870/2 jsou přístupné veřejnosti, je v hrubém rozporu se skutečností, neboť těmto pobřežním pozemkům předchází prostor [adresa] a autokempu [Anonymizováno], které jsou pevně oploceny a kam nemá veřejnost přístupu.

32. Ve vztahu k pozemkům p.č. 283/22, p.č. st. 870/2 a p.č. 283/21 pak žalobkyně soudu prvního stupně vytkly, že podle ortofoto dovozoval, že jsou částečně zatopeny vodou. Poukázaly na to, že s ohledem na dilatace mezi jednotlivými objekty a jejich katastrálními hranicemi, ortofoto mapa může být použita pouze jako orientační pomůcka, nikoli však jako relevantní důkaz skutečného vztahu jednotlivých pozemků ke katastrální hranici vodní plochy vodní nádrže. Žalobkyně soudu prvního stupně také vytkly, že jako dalším důkaz toho, že pozemky parc. č. 283/22, p.č. st. 870/2 a p.č. 283/21 jsou zaplaveny použil protokol z místního šetření ve věci [spisová značka], přičemž tento důkaz nebyl účastníky řízení navržen. Žalobkyně považují tento postup soudu za rozporný s procesními pravidly a mají za to, že provedení tohoto důkazu resp. ta skutečnost, že z něj soud vychází pro zjištění velmi podstatné skutečnosti je vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobkyně se navíc domnívají, že protokol z místního šetření ve věci [spisová značka] resp. jeho obsah navíc vůbec nic nevypovídá o tom, zda jsou pozemky p.č. 283/22, parc. č. St. 870/2 a p.č. 283/21 zaplaveny či nikoli. Hranice pozemku parc. č. 283/37 a 283/1 je dle katastrální mapy vzdálená od hranice pozemku p.č. 283/4 a 283/22 celkem 215 metrů. Pozemek p.č. 283/4 je po celé délce hustě zalesněn a používán evidentně pro umístění mol. Pozemek parc. č. 283/21 dle ortofotomapy je nikoliv příkrý, ale pozvolný a není vůbec zalesněn, jelikož tvoří evidentně jádro funkčního celku [právnická osoba]. Tento pozemek je povahově totožný s pozemkem parc. č. 286/8 a nikoli 283/4. Je totiž umístěn na oblouku poloostrova kde je velmi pozvolný břeh. U pozemku st. parc. č. 870/2 soud předkládá úvahu, že se jedná o „povahově totožný pozemek“ jako pozemek p.č. 283/4 (týkalo se jej místní šetření ve věci [spisová značka]). Pozemek je evidován v katastru nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, nachází se na něm stavba ve vlastnictví společnost [právnická osoba]. tedy loděnice, jíž bylo přiděleno č.p.

347. Budova byla postavena po roce 1991 a společnost vyslovila souhlas s vydáním pozemku pod stavbou žalobkyním. Tento pozemek tedy nemůže být v žádném případě posuzován jako povahově totožný s pozemkem p.č. 283/4, který je strmým břehem, na kterém jsou umístěny pouze drobné a dočasné stavby. Taktéž nemůže být zastavěn přehradou, pokud na něm stojí jiná stavba. Nemůže být ani součástí přehrady pokud je na něm stavba jiného vlastníka. Těžko může tvořit funkční celek se [adresa] přehradou, když se jedná o pozemek, který je zastavěn stavbou někoho jiného, která s přehradou vůbec nijak nesouvisí a tuto stavbu nelze žádným způsobem využít pro údržbu [adresa] přehrady.

33. Později žalobkyně svou odvolací argumentaci doplnily o odkaz na rozsudek Nejvyššího sodu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] ve věci vedené u [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a na něj navazující rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], kterým došlo k vydání navazujících břehových pozemků, když bylo shledáno, že žádný z nich není zastavěn stavbou vodního díla a ani s ní netvoří funkční celek.

34. Ze všech těchto důvodů žalobkyně navrhly, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě zcela vyhoví.

35. Účastník se k odvolání žalobkyň vyjádřil tak, že soud prvního stupně správně uzavřel, že předmětné pozemky byly trvale dotčeny výstavbou [adresa], což má za následek trvalou změnu jejich využití, která brání jejich zemědělskému nebo lesnímu obhospodařování. Ve vztahu k žalobkyněmi předloženému rozhodnutí [Anonymizováno], kterým bylo zrušeno dřívější rozhodnutí [Anonymizováno], účastník uvedl, že ke zrušení rozhodnutí došlo pouze z formálních důvodů a navíc není zřejmé, jak žalobkyně dospěly k názoru, že v důsledku uvedeného nelze vycházet z dřívějších rozhodnutí [Anonymizováno] z [datum], [Anonymizováno] z [datum] a z rozhodnutí [Anonymizováno] z [datum]. Dále účastník namítnul, že je třeba vycházet z důkazů provedených v tomto řízení a nikoliv z rozhodnutí v jiných řízeních vydaných na základě zcela jiné důkazní situace. Nadto je třeba přihlédnout i k tomu, že v čase se mění i způsoby využívání vodní nádrže, kdy , kdy se zvýšila manipulace s vodní hladinou a navýšil se počet výkonnějších lodí, což má dle účastníka na břehové pozemky velký vliv. Konečně účastník odmítnul názor žalobkyň, že výkupová čára ztratila jakýkoliv význam. Dle účastníka [adresa] představuje v hranicích výkupové čáry stavbu, pro kterou nelze sporné pozemky vydat dle § 11 odst. 1 ZoP.

36. Proti rozsudku soudu prvního stupě podal včasné odvolání též účastník, a to proto jeho výrokům V., VI., VII., a VIII. Účastník předně uvedl, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že restituční nárok byl uplatněn včas, že smlouvy na základě kterých byly předmětné pozemky vykoupeny, byly uzavřeny v rozhodném období, v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Účastník přitom vyjádřil přesvědčení, že nelze přebírat závěry k nimž soud dospěl v jiných sporech, neboť v nich účastník buď nebyl účastníkem, popřípadě jde o rozsudky, které byly vydány ohledně převzetí majetku státem v jiném časovém období a v řízeních, ve kterých byla jiná důkazní situace. Dle účastníka bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně nedisponují žádnou listinou, která by dokládala, že svůj restituční nárok uplatnily řádně a včas. Žalobkyně ani v žalobě, ani v průběhu sporu netvrdily žádné skutečnosti, které by prokazovaly, že nárok odvozovaný od listiny ze dne [datum] byl uplatněn včas. Soudu prvního stupně vytknul, že vycházel z výslechu žalobkyně a), který byl ovšem proveden v jiných řízeních ([spisová značka] a [spisová značka]). V tomto řízení neměl účastník možnost žalobkyni konfrontovat se svými dotazy, neboť se řízení neúčastnila a návrh na její účastnickou výpověď byl zmítnut s tím, že žalobkyně byla vyslechnuta ve dvou řízeních, v nichž jsou titíž účastníci. Toto sdělení soudu se však nezakládá na pravdě, neboť účastník nebyl účastníkem v řízení [spisová značka] a nezná okolnosti za kterých byla žalobkyně vyslechnuta. Soud naproti tomu vůbec nehodnotil důkazy účastníka, které také provedl – a to důkazy o tom, jak žalobkyně uplatnily svůj nárok u účastníka. V řízení byly provedeny důkazy o tom, že žalobkyně po účastníku požadovaly vždy pouze vydání pozemků, které uplatnily výzvou z [datum]. Soud dospěl ve svých úvahách ke třem teoriím, jak se listina ze dne [datum] stala součástí spisu: „…žalobkyně nesla osobně na pozemkový úřad a poštou ji nezasílali….nebo byla doručována také poštou a přesto nebyla zaevidována….poslední možnost je průběh doručení tak, jak to tvrdí SPÚ, tedy dopisem doručeným SPÚ dne [datum]…“ Soud tedy připouští možnost, že zjištění SPÚ ohledně (ne)doručení listiny byla správná, důkazy účastníka však v této souvislosti vůbec nehodnotí a „…kloní se spíše k variantě předestřené žalobkyněmi…“ A to i za situace, kdy je těžko představitelné, že žalobkyně (dle účastnické výpovědi žalobkyně a) nosila listiny na pozemkový úřad „tak do roku 1995 až 1996“ (po dotazu účastníka), a žádnou aktivitu ohledně konkretizace svých nároků z listiny z [datum] nevyvíjela až do r. 2004 - tedy celých 11 let! Žalobkyně v tomto období (1995-2004) neprovedly žádnou konkretizaci nároku, vyřízení restituce za tuto dobu nikdy neurgovaly, nikdy se nezajímaly o průběh restitučního řízení. Žalobkyně ve své účastnické výpovědi ve sporu [spisová značka] zcela jednoznačně uvedla, že konkrétní pozemky uplatňoval až dr.[Anonymizováno], tj. až v r. 2004. Účastník je přesvědčen, že takto by zcela jistě nejednaly osoby, které by uplatnily nárok včas, byly v euforii, že jej mohly uplatnit ještě v dodatečné lhůtě – tj. do [datum] a zároveň byly po celou dobu v nejistotě, zda lze nárok uplatnit bez uvedení konkrétních nároků. Vzhledem k tomu, že se jedná o majetek obrovské hodnoty, je toto chování žalobkyň i v souvislosti s absencí jakéhokoliv důkazu o doručení uplatnění nároku včas opět zcela nelogické. Soud prvního stupně tak zcela nekriticky přijal tvrzení žalobkyň za prokázaná, aniž by hodnotil důkazy předložené účastníkem. Například soud uvedl, že jej přesvědčil dopis žalobkyně a) ze dne [datum], který obsahoval příslib, že ještě jednu žádost podají. Soud zde konstruuje, že pokud by žádost z [datum] byla vytvořena až dodatečně za účelem jejího zaslání do spisu až v roce 2005, „soud nevidí důvod, proč by si někdo dával práci s vytvářením také tohoto dopisu.“ Existence tohoto dopisu také dává soudu „reálnou variantu listiny, která mohla být onou přílohou, o které se mluví v dopise ze dne [datum]“. Jinými slovy soud zde přisvědčuje konstrukci žalobkyň, aniž by uvažoval o tom, že vše mohlo proběhnout tak, jak uvedl ve svém rozhodnutí [právnická osoba] – tedy tak, že přílohou dopisu ze dne [datum] byla listina z [datum]. Dle názoru účastníka soud nehodnotil všechny důkazy ve vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř., neboť všechny důkazy ohledně uplatnění nároku u účastníka naopak podporují závěry, ke kterému dospěl ve svém rozhodnutí správní orgán. Soud své rozhodnutí opřel i o konstatování, že správní spis nebyl veden řádně a vytýká správnímu orgánu, že po obdržení listiny z [datum], a to ať k tomu došlo v lednu 1993 nebo v únoru 2005, nevyzval oprávněné osoby k odstranění nedostatků podání. I tato skutečnost dle názoru účastníka podporuje závěry správního rozhodnutí – v lednu 1993 ve spisu tato listina nebyla a v r. 2006 bylo dr.[Anonymizováno] sděleno, že nárok byl uplatněn jen k 7 pozemkům (míněno k pozemkům uplatněným listinou ze dne [datum]). Účastník ještě dodává, že soud hodnotil pouze kladně výpověď žalobkyně a), aniž by v rozsudku vysvětlil rozpory v této výpovědi s ostatními důkazy. Účastnickou výpověď žalobkyně považuje účastník za krajně nevěrohodnou a zcela účelovou. O vzniku listiny ze dne [datum] vypovídala žalobkyně [Jméno žalobkyně A] tak, že listinu sepsal pan [jméno FO], strýc žalobkyň a tuto listinu přinesl již hotovou k podpisu. Porovnáním s dalšími důkazy ve spisu (dopis dr. [Anonymizováno] ze dne [datum], dopis dr. [Anonymizováno] ze dne [datum], dopis dr.[Anonymizováno] z [datum]) je však zřejmé, že tato listina je sepsána totožným písmem, totožnou úpravou, s totožnými výrazy či obraty jako ostatní listiny vytvořené dr. [Anonymizováno]. Výzva je psána na počítači, sama žalobkyně ve své výpovědi uvedla, že v té době nebyly počítače, jen elektrické psací stroje (důkaz listinou ze dne [datum], o které výslovně uvedla, že ji psala na psacím stroji). Dále účastnice [Jméno žalobkyně A] uvedla, že v době podání návrhu pracovala na finančním úřadě jako kontrolor daní. Z výpovědi žalobkyně [Jméno žalobkyně A] též vyplynulo, že o skutečnosti, že lze uplatnit návrh obecně, se dozvěděli (žalobkyně, paní [jméno FO], paní [jméno FO], pan [jméno FO]) v lednu 1993. Rozhodnutí soudu, ve kterém soud připustil možnost uspět se zcela nekonkrétním návrhem, pochází však až z r. 2004 - [Anonymizováno] ze dne [datum], tedy z doby, kdy žalobkyně započaly spolupráci s dr.[Anonymizováno], který byl dle tvrzení v žalobě nahlédnout do spisu u [Anonymizováno] v říjnu 2004 a konstatoval – spis není veden chronologicky a soustavně, sled jeho listin nelze nikterak doložit, protože nejsou číslovány v pořadí, jak byly do spisu zakládány. Veškeré tyto skutečnosti dle názoru účastníka podporují závěry napadeného rozhodnutí pozemkového úřadu, že se do spisu výzva ze dne [datum] dostala až spolu s dopisem dr. [Anonymizováno] z [datum]. Soud v odst. 116. uvedl, že vzhledem k účelu restitucí je nutné, aby restituční zákony byly interpretovány ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji. Za situace, kdy žalobkyně nepostupovaly v souladu se zákonem (nevyzvaly účastníka) k vydání jiného pozemku než PK 296/1), nevyvíjely mnoho let žádnou aktivitu a nepostupovaly ani s minimální mírou opatrnosti – tj. nemohou žádným věrohodným způsobem prokázat včasné uplatnění svého nároku, nelze dle názoru účastníka touto benevolencí a vstřícností nahradit neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene žalobkyněmi. Ve vztahu k naplnění podmínky převodu v rozhodném období účastník zopakoval, že předmětné pozemky byly vykoupeny za účelem stavby [adresa] přehrady, ve věci právních předchůdců žalobců bylo postupováno stejně jako s ostatními vlastníky potřebných pozemků, ať to byli statkáři či menší drobní hospodáři a koupě předmětných pozemků nebyla v letech 1948 až 1949 motivována „politickým nátlakem“. Dne [datum] podepsali manželé [jméno FO] protokol ohledně výkupu pozemků ke stavbě, ve kterém cena jednotlivých pozemků koresponduje s odhadem ing. [Anonymizováno] z r. 1946. V tomto protokolu bylo ujednáno, že manželé [jméno FO] postupují československému státu uvedené označené pozemkové plochy za smluvené jednotkové ceny do závad prostého vlastnictví a souhlasí s tím, aby [Anonymizováno] uvázalo se v držbu těchto pozemkových ploch tak, aby se stavebními pracemi kdykoliv mohlo být počato. Mezi vymezenými pozemky je přesně uveden pozemek PK 283/1 o velikosti 9.041 m2 za cenu 1,- Kč, pozemek PK 341/1 o velikosti 134.385 m2, PK 830 o velikosti 358 m2, a PK 333 o velikosti 17.266 m2. V protokolu je dále oběma účastníky dojednáno, že konečné ohraničení a vyměření bude provedeno měřičskými orgány po skončení stavby a dle takto zjištěné skutečně zabrané plochy bude i celkový obnos odškodného podle jednotkových cen číselně vypočten a na tomto základě konečná úmluva sepsána. Tato ujednání byla závazná pro obě strany podpisem tohoto ujednání. Na základě tohoto protokolu byl vyhotoven jemu odpovídající článek III. smlouvy ze dne [datum] - Smlouvy o náhradě z příčiny vyvlastnění. Z čl. XII. této Smlouvy, vyplývá, že konečné ohraničení a vyměření pozemků uvedených v odst. III. Smlouvy bude provedeno do konce r. 1947, nebude-li uzavřena jiná dohoda. Dle takto zjištěné skutečně zabrané plochy bude pak vypočten konečný doplatek a vyhotovena konečná smlouva. Na stát dle ujednání v čl. IX. Smlouvy přešlo vlastnické právo k odstoupeným nemovitostem dnem podpisu této smlouvy, držení, užívání a nebezpečí dnem [datum]. Z protokolu ze dne [datum] a ze smlouvy ze dne [datum] vyplývá, jak velké části necelých pozemků a za kolik jsou manžely [jméno FO] čs. odstoupeny, neboť celková výměra uvedená v protokolu ze dne [datum] plně koresponduje s výměrou uvedenou v čl. III. Smlouvy ze dne [datum] – 27 ha 58 a 68 m2. Soud v rozsudku dospěl k závěru, že smlouvou ze dne [datum] byly převedeny na stát pouze pozemky uvedené v čl. II. smlouvy a k přechodu pozemků uvedených v čl. III. smlouvy tj.: pozemku 341/1 a 830 smlouvou z 18. a [datum] a pozemky 283/1 a 333 smlouvou ze dne 12. a [datum]. Účastník podotýká, že v řízení netvrdil, že k převodu vlastnictví k pozemku došlo na základě protokolu z [datum]. Na postup státu a manželů [jméno FO] shora uvedeným způsobem však poukazoval v souvislosti s tvrzením žalobkyň, že byl naplněn restituční titul dle ust. § 6 odst. l písm k), tedy že pozemky na stát přešly dle kupní smlouvy uzavřené v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Účastník je přesvědčen, že pokud je prokazována tíseň prodávajícího, v dané záležitosti není třeba zkoumat, kdy byl převod pozemků zaknihován (odevzdání předmětu koupě), ale kdy byly dohodnuty podmínky jeho převodu, kdy došlo k držbě předmětných pozemků (tj.: ke dni [datum]) a zejména zda byla tato jednání pro účastníky závazná, platná a právně vynutitelná. Účastník nesouhlasí s argumentací soudu uvedenou v bodě 119., kde soud konstatoval, že protokol ze dne [datum] nelze považovat za součást smlouvy, která na něj žádným způsobem neodkazuje, a pokud by soud přistoupil na argumentaci účastníka o tom, že na smlouvu z r. 1947 (protokol) a smlouvu z prosince 1949 je třeba nahlížet jako jeden celek, musel by dospět k závěru, že „složitost a nepřehlednost takového postupu státu je v rozporu s principem ochrany slabší strany, kterými manželé [jméno FO] dozajista byli.“ Dále soud konstatuje, že na uzavření smlouvy z r. 1947 lze posoudit jako „určitou první fázi převzetí pozemku státem“, ale tím podstatným je, že na základě těchto jednání nedošlo ke ztrátě vlastnického práva. Účastník dodává, že na základě těchto smluv, došlo ke změně držby a došlo i k zaplacení za předmětné pozemky. Proto účastník stále trvá na tom, že je třeba tyto smlouvy posuzovat ve vzájemné souvislosti, byť výslovně na sebe neodkazují, smysl jednání účastníků a jejich a vůli vyjadřují jednoznačně. Účastníku i nadále není zřejmé, proč soud nehodnotí jednání mezi [jméno FO] a státem v r. 1947 v souvislostech s jednáními uskutečněnými v r. 1949 ohledně obsahu smluv (Protokol ze dne [datum], Smlouva ze dne [datum] a Smlouva z [datum], jednání zdokumentovaná v listině [Anonymizováno]), ale naopak ohledně hodnocení Potvrzení z [datum] se souvislostí s uzavřením smlouvy z r. [datum] dovolává. Soud odkazuje na ust. § 1053 o.z.o. a § 431 o.z.o. a shledává, že k převodu vlastnického práva k předmětným pozemkům došlo až zaknihováním smlouvy ze dne 18. a [datum] a smlouvou ze dne 12. a [datum]. Toto však účastník nikdy nerozporoval. Účastník na tuto souvislost poukazoval s ohledem na tvrzení žalobkyň, že smlouvy byly uzavřeny v tísni. Dle názoru účastníka manželé [jméno FO] smlouvy v r. 1949 uzavřeli, protože se k tomu zavázali již svým platným právním jednáním v r. 1947 a nikoliv v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. [jméno FO] svoji vůli převést pozemky pro stavbu [adresa] vodní nádrže dostatečně projevili ve zmíněném protokolu ze dne [datum] a ve smlouvě ze dne [datum]. Účastník je přesvědčen, že zákonem uváděná tíseň se musí vztahovat právě k okamžiku projevu vůle pozemky odstoupit, neboť právě tíseň musí být pohnutkou pro projev vůle. Vzhledem k tomu, že projev vůle ohledně odstoupení předmětných pozemků [jméno FO] učinili v r. 1947, tedy v období na které zák. 229/1991 Sb. nedopadá, není možné dovodit, že byl naplněn restituční titul dle podle ust. § 6 odst. 1 písm k) zák. 229/1991 Sb. Na základě ujednání v Protokolu ze dne [datum] byla zapsána poznámka do [Anonymizováno], ke kterému se pan [jméno FO] v obou smlouvách z r. 1947 zavázal, byl nepochybně vynutitelný. [jméno FO] tak v r. 1949 nezbylo než převod pozemků dokončit, ale nikoliv proto, že by byl v tísni, ale proto, že se k tomu svobodně zavázal v r. 1947. Na Potvrzení ze dne [datum], kterého se soud ohledně jeho nenaplnění dovolává, nelze pohlížet jako na součást restitučního titulu, navíc se jedná o cenu staveb, nikoliv pozemků. Pokud tak soud činí a hodnotí jej v souvislosti s uzavřením smlouvy v r. 1947, není potom zřejmé, proč nehodnotí ve stejných souvislostech smlouvy z r. 1947 a smlouvy z r. 1949. Úmysl prodat měli [jméno FO] již před počátkem rozhodného období a současně se se státem předběžně dohodli na ceně za tyto pozemky, které jim stát vyplatil. Soud nevysvětluje, z čeho usuzuje na „předběžnost dohody o ceně“. Cena pozemků, jejichž odkup byl dohodnut v Protokolu z [datum] je stanovena jednoznačně, vychází z odhadu [tituly před jménem][jméno FO] z r.1946. Soud dále vysvětluje, že smlouvy, které „měly proces převodu pozemku na stát“ završit, byly uzavírány za zcela jiné situace. Tedy za platnosti zákona 46/1948 Sb., dle kterého byl zemědělec omezen v nakládání se svým majetkem pod podmínkou souhlasu [Anonymizováno], aniž specifikuje konkrétně o jakou situaci v případě [jméno FO] šlo, pouze obecně poukazuje na skutečnost, že si manželé [jméno FO] nemohli za postoupené pozemky pořídit pozemky jiné. V rozsudku je v této pasáži odkaz na důkazy provedené výměry ONV ze dne [datum] a [datum], kterými byly [jméno FO] vykoupeny velké stroje. Soud vzal tyto důkazy v potaz, ačkoliv prokazují skutečnosti, ke kterým došlo v období až po uzavření smluv z r. 1949. Soud dále konstatuje, že [jméno FO] postoupili pozemky v mnohem větší míře než v dříve předpokládané výměře a nemohli se zbavit zadlužení v důsledku neproplacení subvence. Soud dále v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí pozemkového úřadu [Anonymizováno] ze dne [datum] a dovolává se zde uvedených svědeckých výpovědí, s tím, že [jméno FO] neměli jiné východisko než smlouvy v tísni uzavřít, neboť jim bylo vyhrožováno vyvlastněním. Účastník k citovanému rozhodnutí pozemkového úřadu konstatuje, že ani toto rozhodnutí nebylo v řízení provedeno k důkazu, není zřejmé čeho se týká a účastník nebyl tohoto řízení účasten. Soud hodnotí tísnivou situaci [jméno FO] s odkazem na neposkytnutí subvence ve výši 700.000,- Kčs, která jim měla být poskytnuta. Z Potvrzení ze dne [datum] vyplývá že tato subvence měla být [jméno FO] poskytnuta na stavbu hospodářských budov a na obytné budovy, nikoliv na vyrovnání cen za odstoupené pozemky. Náhrada za hospodářské či obytné budovy však není předmětem restitučního nároku. V řízení jsou předmětem pouze pozemky, na jejichž cenu se přislíbená subvence nevztahovala. Soud dále v tomto bodě poukazuje na „zabavení živého a mrtvého inventáře“, aniž specifikuje o co se jedná a kdy k nějakému zabavení došlo. Soud zároveň poukazuje, že je nutné pohlížet na věc v širších časových souvislostech, účastníku však není zřejmé, jaký vliv na rozhodnutí [jméno FO] podepsat smlouvy v prosinci 1949 mohly mít skutečnosti, které nastaly až po tomto datu. V neposlední řadě také účastník namítal, že nebyla naplněna podmínka převodu pozemků za nápadně nevýhodných podmínek, kdy nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že cenu nelze dovozovat z odhadu [tituly před jménem] [jméno FO] z roku 1946, neboť nebyl součástí smlouvy a cena je určena neurčitě, stejně jako výměra pozemků, které mají být na stát na základě čl. III této smlouvy odstoupeny. Dále soud prvního stupně dospěl k závěru, že ve smlouvě je uvedeno, že ohledně pozemků uvedených v čl. III.smlouvy bude uzavřena zvláštní smlouva, na základě které dojde ke knihovnímu odstoupení. Z toho soud dovodil, že právě touto smlouvou má být odstraněna neurčitost čl. III, ať již ohledně výměry nebo ceny jednotlivých pozemků. Cena byla dle účastníka jednoznačně určena za pozemky již odevzdané do držby státu, včetně jejich výměr, a to dle Protokolu ze dne [datum] a Odhadu ing. [jméno FO] z r. 1946. Pokud bylo třeba řešit pozemky o větší výměře, vztahovala se nově určená cena pouze na pozemky, které byly i nově odstoupeny a nebyly součástí předchozích ujednání. Dále účastník namítal, že pokud je ve Smlouvě a v protokolu z [datum] je jednáno o pozemku 283/1 o výměře 9.041 m2, zatímco předmětem smlouvy z prosince 1949 byl pozemek o výměře 5 x větší než bylo sjednáno, toto je dáno změnou projektu z r. 1949, kde došlo k posunu přehradní zdi o 200 m směrem po toku vody, což si vyžádalo vykoupit další pozemky. Dne [datum] proto [Anonymizováno] uzavřelo s manžely [jméno FO] smlouvu o postupu dalších pozemků. Ve spisu [Anonymizováno] je řešen i pozemek 296/3, který byl oddělen z pozemku parc. č. 283/1, s tím, že původní pozemek 283/1 měl výměru 96.336m2, ve vyvlastňovacím operátu však měl výměru pouze 46.055 m2, kdežto plocha, která byla polem tvořila samostatnou parcelu 296/3. Toto koresponduje s údajem ze Smlouvy ze dne [datum], kde je uvedena potřebná plocha 87.295 m2 (87.295 + 9.041 – tato část byla uvedena již v Protokolu ze dne [datum]) a z výměry pozemku ze [adresa] z r.1942. Z textu spisu dále vyplývá, že šetřením u soudu bylo zjištěno, že toto pole bylo již odděleno a část pp.č.kat. 283/1 byla sloučena s par.č. 296/3, výměra nové parcely 296/3 bude zjištěna. Koupit bude třeba obě parcely 283/1 i 296/3. Ze spisu dále vyplývá, že manželé [jméno FO] požádali o proplacení splátky za pozemky uvedené v dohodě ze dne [datum] a dne [datum] žádanou splátku ve výši 200.000,- dostali v hotovosti. V závěru záznamu ve spisu je uvedeno, že touto dohodou budou vykoupeny, resp. zajištěny veškeré pozemky manželů [jméno FO] potřebné pro stavbu zdymadla u [adresa], až na pp.č.kat 296/1. Ze spisu cituji: „Tento pozemek má výměru 13 ha 04 a 37 m2, v r. 1946 bylo vykoupeno 2 ha 02 a 85 m2. Poněvadž z této parcely bude celkem potřeba 9 ha 40 a, zbývá vykoupiti 7 ha 37 a 15 m2. Manželé [jméno FO] prozatím nehodlají tento pozemek prodati, ježto jej rezervují a směnu buď za pp. č. kat. 163 kat. území [adresa], kterýžto pozemek nám byl přidělen z revize pozemkové reformy velkostatku [Anonymizováno] nebo za pp.č.kat. 296/2, který jsme získali směnou od manželů [Anonymizováno].“ Tento zápis i poskytnutí splátky rozhodně nesvědčí o skutečnosti, že by pan [jméno FO] jednal v tísni a byl státem nucen prodat něco, co prodat nechce. Svědčí o tom, že obě strany vedly rovnoprávné jednání o obsahu smluv a pan [jméno FO] projevil vůli, tento konkrétní pozemek (296/1) neprodat. Tento pozemek také v žádné smlouvě – kromě části o výměře 20.285 m2 z Protokolu ze dne [datum]– nefiguruje a ani v této části v roce 1949 prodán nebyl a byl směněn až Směnnou smlouvou z [datum]. Přestože soud tento důkaz v rozsudku uvedl a popsal, že z něj vyvodil i skutečnost, že manželé [jméno FO] požadovali za dosud knihovně neodstoupené pozemky dle Dohody ze dne [datum] splátku 200.000,- Kč a že manželé [jméno FO] nehodlají jeden ze svých pozemků prodat, neboť jej rezervují pro směnu, tyto skutečnosti nezhodnotil a ani je při svém rozhodování nevzal v úvahu. S ohledem na uvedené účastník navrhnul, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v jím napadeném rozsahu změnil tak, že žalobkyním za nevydané pozemky nenáleží náhrada a Rozhodnutí „se potvrzuje“.

37. Žalobkyně se k odvolání účastníka vyjádřily tak, že předně odkázaly na rozhodnutí Nejvyššího sodu rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] ve věci vedené mezi týmiž účastníky a které se týká navazujících břehových pozemků převedených taktéž smlouvou z roku 1949, tedy ve stejném období, jako sporné pozemky, kdy argumentace účastníků a důkazní situace byla totožná. Nejvyšší soud zde uzavřel, že restituční nárok byl uplatněn včas, kdy žalobkyně poukázaly na to, že účastník měl možnost v jiném řízení sp. zn. [spisová značka] klást otázky žalobkyni v rámci jejího podrobného výslechu a v této věci navíc měl nad rámce důkazů provedeních v řízení sp. zn. [spisová značka] soud prvního stupně k dispozici velmi podrobné rozhodnutí SPÚ z [datum] ze kterého plyne praxe správního orgánu při vedení evidencí, postup úřadu při doručování písemností a je v něm podrobně popsána praxe při vedení spisu. Dále žalobkyně v podstatě zopakovaly argumentaci soudu prvního stupně o tom, že k převodu sporných pozemků došlo v rozhodném období a že se tak stalo v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Poukázaly na to, že v roce 1949 pozemky manželé [jméno FO] sice prodávají, ale již za situace, kdy je jasné, že žádné další zemědělské pozemky, na kterých by mohli hospodařit, nezakoupí. Nakonec přijdou i o stroje nutné pro zemědělskou výrobu. Pokud tedy účastník cituje větu týkající se toho, že [jméno FO] si některé pozemky chtějí ponechat na směnu a dovozuje z ní neexistenci tísně, pak žalobkyně čtou tuto větu zcela jinak. [jméno FO] již nechce cokoli prodávat, snaží se, aby místo prodeje mu byly dány jiné pozemky, snaží se o směnu, dokonce o směnu za zcela konkrétní pozemky, které vlastní [Anonymizováno] na základě první pozemkové reformy (statek [Anonymizováno]) a nebo o kterých ví, že již byly na [Anonymizováno] převedeny - pozemky manželů [Anonymizováno]. [jméno FO] je jednoznačně v tísni, ví že žádné další pozemky nemá šanci za obdržené kompenzace koupit a snaží se proto, aby mu byly dány jiné pozemky. Další co lze z tvrzení uvedených účastníkem v odvolání jednoznačně zjistit, že pozemek 296/1 PK nebyl ve skutečnosti nikdy nutný ke stavbě přehrady, ač to [Anonymizováno] tvrdí, jelikož byl směněn s [Anonymizováno] v roce 1955. Je to tedy tak, jak tvrdí celou dobu žalobkyně. V roce 1949 nejsou pozemky vykupovány jen proto, že došlo v projektu k posunutí hráze, ale proto, že už v tuto chvíli je stavba vodního díla jen záminkou jak jednoduše získat pozemky za nízkou náhradu a to včetně pozemků, které budou později sloužit pro rekreační účely. V neposlední řadě i s ohledem na ust. § 13 o. z. a například Nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] žalobkyně připomenuly, že otázku tísně a nápadně nevýhodných podmínek posuzovali soudy všech stupňů a taktéž i Nejvyšší soud v této restituční kauze již několikrát. K dovolání účastníka bylo vydáno rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]. K dovolání [Anonymizováno], bylo pak vydáno rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Toto rozhodnutí se týká stejného právního titulu převodu mezi manželi [jméno FO] a státem tj. smluv z prosince roku 1949 a bylo uveřejněné Nejvyšším soudem ČR v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS, 2/2018 pod č.p. C 16174, „ Uzavření kupní smlouvy v tísni za nápadně nevýhodných podmínek ve smyslu § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb. není vyloučeno v případě, že nemovitosti stát vykupoval za účelem stavby ve veřejném zájmu.“. K dovolání žalobkyň a účastníka pak naposledy rozhodnutí [spisová značka] ze [Anonymizováno], kde se mimo jiné uvádí : „12. Závěr nalézacích soudů o včasném uplatnění restitučního titulu ze strany žalobkyň je závěrem skutkovým, proti němuž nemá dovolatel v současnosti žádnou dovolací námitku…… 13. Shodně lze pak hodnotit účastníkem 1) sporovaný závěr nalézacích soudů, že byla smlouva o převodu předmětných pozemků na stát uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek.

14. Ani dovolatelem vznesená otázka, jež má být otázkou v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud neřešenou (POZN: k jakému okamžiku má být posuzována tíseň), nemůže přípustnost dovolání přivodit. Je totiž třeba souhlasit s žalobkyněmi, že jde o otázku toliko teoretickou, neboť v nynější věci soudy uzavřely, že mezi smlouvami z let 1947 a 1949 byly podstatné rozdíly a že teprve pozdější jmenovanou došlo ke ztrátě vlastnického práva původního vlastníka, nadto za úplně jiných podmínek.“ Ve věci sp. zn. [spisová značka] ([Anonymizováno] západ sp. zn. [spisová značka], rozsudek ze dne [datum] a [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] rozhodnutím ze dne [datum] ) a [spisová značka] ([Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka], [Anonymizováno] sp.zn. [spisová značka]) vyšly soudy mimo jiné i z těchto důkazů: Protokol ze dne [datum], smlouvy o náhradě z příčin vyvlastnění z [datum], ze smlouvy z 12.12. a [datum], z knihovních vložek 23, 47 a 147 pozemkových knih a z odhadu [tituly před jménem] [jméno FO] z roku 1946 a 1949. Námitky účastníka, že se jedná o rozsudky vydané za jiné důkazní situace se tedy nezakládá na pravdě.

38. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání byla podána proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že odvolateli uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a po částečném zopakování a doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalobkyň je důvodné a odvolání účastníka je nedůvodné.

39. Argumentaci účastníků v odvolacím řízen lze shrnout tak, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, co do závěru, že restituční nárok žalobkyň podávající se z listiny datované [datum] byl uplatněn (včas) již v lednu 1993; a – rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, co do navazujícího právního závěru, že byl uplatněn v zákonných lhůtách ve smyslu § 9 a § 13 zákona o půdě, tedy do [datum]; dále že je dán restituční důvod ve smyslu § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě (převzetí pozemků státem kupními smlouvami uzavřenými v tísni za nápadně nevýhodných podmínek) a že u předmětných břehových pozemků je/není dána překážka jejich vydání ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě (tvoří součást vodního díla či se považují se zastavěné pro bezprostřední souvislost s vodním dílem).

40. Odvolací soud k tomu předně uvádí, že soud prvního stupně provedl dostatečné dokazování v rozsahu potřebném pro posouzení včasnosti uplatnění restitučního nároku žalobkyněmi a otázky převodu sporných pozemků na stát v rozhodném období v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, kdy z provedených důkazů učinil správná skutková zjištění, která se účastníku nepodařilo důvodně zpochybnit, a soud odvolací z nich proto vychází.

41. Tato skutková zjištění pak vedla též ke správnému právnímu závěru soudu prvního stupně, že restituční nárok byl žalobkyněmi uplatněn ve lhůtě ve smyslu § 9 a § 13 odst. 1 ZoP, tedy do [datum] a dále že je dán restituční důvod ve smyslu § 6 odst. 1 písm. k) ZoP, když sporné pozemky byly právními předchůdci žalobkyň, manžely [jméno FO], převedeny na stát v rozhodném období po [datum] a stalo se tak v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek.

42. Námitky účastníka stran tvrzené opožděnosti uplatnění restitučního nároku odvolací soud považuje za nedůvodné. Jak správně uvedl soud prvního stupně, tato otázka byla již mnohokrát posouzena v jiných řízeních týkajících se jiného majetku manželů Adámkvých, a to i takových, kterých se účastnil účastník (např. věci vedené u [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]) se závěrem, že restituční nárok byl uplatněn včas. Z těchto závěrů lze bezezbytku vyjít i v předmětné věci, pro jiný postup neexistují racionální důvody a navíc by takovým přístupem došlo k porušení legitimního očekávání žalobkyň, že jejich restituční nároky uplatněné totožným podáním budu posouzeny shodě. Lze tak shrnout, že žalobkyně a jejich matka [adresa] uplatnily restituční nárok u tehdejšího [adresa] – pozemkového úřadu včas, tj. ve lhůtě stanovené v § 13 odst. 1 ZoP ve znění do [datum], tj. do [datum]. První výzvu k vydání konkrétních pozemků, jejímž předmětem předmětné pozemky (tehdy součást pozemku PK parcely č. 283/1) podali [datum]; další výzvou z [datum] již uplatnili nárok (obecně) na veškerý majetek, který byl vykoupen či vyvlastněn manželům [jméno FO] po roce 1948. Ve správním spise založená výzva z [datum] není opatřena žádným podacím razítkem. Nelze však přehlédnout, že správní spis nebyl řádně veden, nebyl číslován a žurnalizován (listiny chronologicky spojovány), aby z něho bylo patrno, odkdy která listina tvoří jeho součást. Výzva datovaná [datum] byla přitom ve správním spise založena a správní orgán dříve nikdy uplatněné restituční nároky nezamítl z důvodu opožděnosti jejich uplatnění. Včasnost uplatnění restitučního nároku začal zpochybňovat správní orgán až před několika málo lety. Skutečnost, že výzva není opatřena podacím razítkem správního orgánu, neznamená, že nebyla podána včas, neboť i z dopisu pozemkového úřadu z [datum] adresovaného tehdejšímu zástupci oprávněných osob vyplývá, že výzvu, kterou evidentně předložily [datum] jen proto, že k ní nepřiložily potřebné doklady, nezaevidoval. Za situace, kdy stát prostřednictvím příslušného správního orgánu neměl a nemá sám přehled, kdy byla výzva k uplatnění restitučního nároku předložena, nelze tuto skutečnost klást k tíži žalobkyním. Výzva z [datum], nemá předepsané náležitosti, nebyly k ní ani zřejmě připojeny potřebné přílohy; zejména v ní není uvedeno, ohledně kterého konkrétního majetku se restituční nárok uplatňuje. To však rovněž nelze klást k tíži žalobkyním, neboť povinností správního orgánu bylo podle § 19 odst. 3 tehdy platného zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), vyzvat oprávněné osoby k odstranění nedostatků podání a poučit je o případných důsledcích jejich neodstranění. Takto však správní orgán nepostupoval, neboť nic takového z obsahu jeho správního spisu nevyplývá.

43. Na tom nemůže nic změnit okolnost dohledání podací knihy tehdejšího [adresa], když tato podací kniha nebyla vedena řádně, řada listin „procházela“ mimo ni. [adresa], coby organizační složka (samostatný referát) okresního úřadu (srov. § 11 písm. a) zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech), vedl vlastní interní evidenci uplatněných restitučních nároků, do níž však zapisoval až nároky doložené příslušnými listinami, nikoliv bezprostředně a k okamžiku jejich uplatnění. Pro závěr o včasném uplatnění nároku svědčí okolnost, že ve spise správního úřadu se volně nacházejí 2 kopie restitučních žádostí (výzev) z [datum], kdy jedna z nich je opatřena číslem jednacím, pod kterým byl vyřizován restituční nárok uplatněný již předtím dne [datum] (ohledně jiných pozemků) žádostí datovanou [datum]. V té době přitom – jak se podává i z výpovědi žalobkyně a) – bylo běžnou praxí, že listiny oprávněné osoby donášely příslušným pozemkovým úřadům přímo, neprocházely podatelnou. Současně je logické a v souladu s výpovědí žalobkyně a), že v situaci, kdy lhůta k uplatnění restitučních nároků končila [datum] a kdy oprávněné osoby v dané věci uplatnily předchozí restituční nárok [datum] na konkrétní odlišné pozemky a kdy jim nebyla známa data umožňující specifikaci (identifikaci) dalších pozemků, učinily tak obecnou výzvou předloženou pozemkovému úřadu, datovanou [datum], právě do skončení lhůty končící [datum]. Za situace, kdy ani předchozí uplatněná restituční výzva dopisem ze dne [datum] nebyla v interní evidenci pozemkového úřadu ještě v únoru 1993 zaevidována, je představitelné, že se tak nestalo ani u výzvy datované [datum] a že jí posléze bylo přidělena rovněž evidenční číslo [Anonymizováno] (shodné s evidencí výzvy z [datum]). Pro uvedené svědčí i dopis [adresa] ze dne [datum] adresovaný advokátu [tituly před jménem] [jméno FO], v němž mu sděluje, že uplatnění nároku na zemědělský majetek oprávněných osob je vedeno pod č. j. 1051/1993 a že toto číslo má být uváděno při každé korespondenci v této věci, s tím, že vzhledem k vysokému počtu podaných žádostí budou tyto postupně vyřizovány, a proto jsou žadatelé žádáni o pochopení delších termínů. I to svědčí pro závěr, že předmětná výzva datovaná [datum] byla následně evidována pod uvedeným shodným číslem jednacím (její jedna kopie ve spise správního orgánu je navíc označena rukou připsanou zn. „[Anonymizováno]“ – viz čl. 367 spisu).

44. Na uvedených závěrech tak za popsaných okolností nemůže sama skutečnost dohledání podacího deníku [adresa] a interní evidence [adresa], coby jeho samostatné organizační součásti, nic změnit. Odvolací soud zde nemá důvodu odchylovat se od závěrů přijatých v předcházejících řízeních vedených mezi týmiž účastníky, ohledně odlišných částí původního pozemku PK parcely č. 283/1, jež byla již výše uvedena. Nerozhodná je pak i okolnost, že předmětem řízení i soud i pozemky, jež nemají původ (jen) v pozemku PK parcely č. 283/1, nýbrž i v pozemcích PK parc. č. [hodnota], 341/1 a 333, když výzva datovaná [datum] a doručená příslušnému orgánu před [datum] je formulována všeobecně k vydání veškerého majetku, který byl vykoupen či vyvlastněn manželům [jméno FO] po roce 1948. Připustila takto obecně formulované výzvy až později, když toho nelze dovodit, že je vyloučeno, aby žalobkyně včas podaly žádost tehdy považovanou za vadnou. Bylo pak povinností správního orgánu vyzvat žalobkyně k odstranění vad jejich podání; okolnost, že tak správní orgán neučinil jen dokladuje jeho nedbalý přístup při evidenci a vyřizování restitučních nároků, který nemůže již k tíži žalobkyním. Pokud pak účastník naznačoval, že žádost byla vyhotovena až později s ohledem na to, že je psána na počítači a že je formulována jako jiná podání připravená právním zástupcem žalobkyň, jde o tvrzení čistě hypotetické, spekulativní, jež nemlže shora uvedené závěry zpochybnit.

45. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že předmětné břehové pozemky – původní části pozemku PK parcela č. 283/1, 830, 341/1 a 333, přešly na stát na základě kupních smluv (stát se stal jejich vlastníkem) až v rozhodném období od [datum] do [datum] (§ 4 odst. 1 ZoP). Skutečnost, že zamýšlený výkup (části) pozemku PK parcela č. 283/1 ve výměře 9 043 m byl uveden již ve smlouvě z roku 1947, neznamená, že již na základě této smlouvy stát vlastnictví k výše uvedeným pozemkům nabyl. To se stalo až smlouvami z roku 1949, kdy byl proces výkupu tohoto pozemků dovršen. Na základě těchto smluv také byl proveden vklad do pozemkových knih. V souladu s intabulačním principem platným do [datum] platilo, že u nemovitostí zapsaných v pozemkových knihách se vlastnictví nabývalo až jejich zápisem do Pozemkové knihy (srov. § 431 o.z.o., § 425 o.z.o.). Smlouva o náhradě z příčiny vyvlastnění z [datum] představovala nabývací titul pro stát pouze k nemovitostem uvedeným v jejím čl. II. na základě provedené intabulace. Pokud jde o nemovitosti uvedené v čl. III. této smlouvy, na základě této smlouvy k intabulaci zde uvedených (částí) pozemků nedošlo. Z čl. III. smlouvy se podává, že se počítalo do budoucna se samostatnou smlouvou, podle níž bude knihovní převod realizován. Ostatně samotnou smlouvou z prosince 1949 byl převeden pozemek PK parcela č. 283/1 v podstatně větším rozsahu (výměře), než jak bylo předvídáno ve smlouvě z [datum].

46. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že posuzované postupní smlouvy z února a prosince 1949, kterými manželé [jméno FO] a [jméno FO] prodali československému státu mimo jiné předmětné pozemky, byly uzavřeny v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, a že proto je dán restituční důvod uvedený v § 6 odst. 1 písm. k) ZoP. Jde o kumulativní podmínky. Naplnění uvedeného restitučního důvodu není přitom vyloučeno ani v případě, že pozemky byly státem vykupovány za účelem stavby ve veřejném zájmu, nebyla-li při prodeji dodržena ekvivalentnost vzájemných plnění a svědčí-li současně další okolnosti o stavu tísně prodávajícího (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

47. Pokud jde o splnění první podmínky pro naplnění restitučního důvodu uvedeného v ustanovení § 6 odst. 1 písm. k) ZoP, to je uzavření kupní smlouvy v tísni, souhlasí odvolací soud s účastníkem, že právní předchůdci žalobců [jméno FO] a [jméno FO] se rozhodli prodat státu za účelem výstavby vodního díla [adresa] části pozemků v k.ú. [adresa] podle PK č. 283/1 o výměře 9 041 m, č. 286 o výměře 48.975 m, č. [hodnota] o výměře 17.266 m, č. 341/1 o výměře 134.385 m již v roce 1947, což vyplývá z protokolu o výkupu z [datum], poznámky v knihovní vložce 23 pozemkové knihy i z článku III. smlouvy o náhradě z příčiny vyvlastnění ze dne [datum]. Tedy úmysl prodat uvedené určité části svých pozemků měli již před rozhodným obdobím, tj. před [datum]. Současně se předběžně se státem dohodli na ceně 1,- Kčs/m u části pozemků PK parcela č. 283/1 a č. 341/1; 1,50 Kčs/m u části pozemku PK parcela č. 333 a 0,20 Kčs/m u části pozemku PK parcela č.

286. Stát jim vyplatil za tyto části pozemků, které od nich chtěl odkoupit, stejně tak jako i za jiné pozemky, které od nich chtěl odkoupit a které byly následně státu postoupeny smlouvou z 12.12. a [datum], zálohu 111.259,- Kčs již [datum], a které byly postoupeny smlouvou z 18.2. a [datum], zálohu 135.279 Kčs v prosinci 1946. Nebýt nástupu komunistického režimu, pak by při normálním běhu věcí manželé [jméno FO] a [jméno FO] státu uvedené části pozemků v k.ú. [adresa] PK parcely č. 283/1 o výměře 9 041 m a č. 341/1 o výměře 134 385 m za 1,- Kčs/m, č. 303 o výměře 17.266 m za 1,50 Kčs/m a č. 286 o výměře 48.975 m za 0,20 Kč/m prodali. Současně by jim ale stát, jak vyplývá z potvrzení [Anonymizováno] ze [datum], nejpozději do konce roku 1948 vyplatil subvenci cca 700.000,- Kčs za to, že i když jim vyplatil za obytné a hospodářské budovy cenu podle tehdy platného nařízení vlády č. 175/1939 Sb., byl si vědom, že tato kupní cena není spravedlivá, neboť „náhradní“ zemědělská usedlost č.p. 18, kterou si za státu postoupenou zemědělskou usedlost č.p. 23 manželé [jméno FO] pořídili, byla v mnohem horším stavebně technickém stavu. Bylo třeba ji zbourat a znovu vystavět a k tomu náhrada za postoupenou usedlost nepostačovala, neboť odpovídala zhruba 1/6 hodnoty usedlosti. Manžele [jméno FO] tedy v roce 1947 v protokolu o výkupu pozemků i smlouvou o náhradě z příčiny vyvlastnění ze dne [datum] souhlasili s prodejem části pozemků PK parcela č. 283/1, 286, 333 a 341/1 podle v k.ú. [adresa] státu za předpokladu, že jim bude poskytnuta subvence. Učinili tak v době, kdy nebyli nijak omezeni v tom, aby si pořídili za převážně zemědělské pozemky, které státu na výstavbu vodního díla [adresa] postoupili či hodlali postoupit, novou zemědělskou půdu, na které by mohli jako zemědělci nadále hospodařit. Po komunistickém převratu [datum] se však poměry v [Anonymizováno] významně změnily a postupní smlouvy z února a prosince 1949 byly uzavřeny za zcela odlišné situace, než jaká byla začátkem roku 1947. S účinností od [datum] byl přijat zákon č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, podle něhož v případě výkonného zemědělce, přesahovala-li výměra jeho půdy 50 ha, stát ji v tomto rozsahu vykoupil a v době výkupového řízení byl zemědělec omezen v převodu práva na jiné osoby, v možnosti reálného rozdělení spoluvlastnictví, propachtování či smluvním nebo exekučním zatížení půdy, neměl-li k tomu souhlas [Anonymizováno] (§ 1 odst. 2, § 13 odst. 1 zákona o nové pozemkové reformě). Takovými výkonnými zemědělci byli i manželé [jméno FO], neboť jak bylo prokázáno listinou [Anonymizováno] z [datum], dosahovala výměra jejich pozemků 76 ha. Odvolací soud má za to, že k výkupovému řízení v jejich případě nedošlo jen proto, že s nimi stát jednal o postoupení převážné části jejich zemědělského majetku za účelem výstavby vodního díla [adresa]. Nicméně uvedená zákonná úprava jim bránila, aby si za postoupené zemědělské pozemky pořídili jiné, neboť nebylo možné pro výkonné zemědělce vlastnit více zemědělské půdy než 50 ha. Nebýt komunistického převratu, mohli si manželé [jméno FO] koupit zemědělskou půdu k zemědělskému hospodaření za pozemky postoupené státu za účelem výstavby vodního díla [adresa] v neomezeném množství. Dále nelze přehlédnout, že v roce 1947, ať již v protokole o výkupu z [datum] či ve smlouvě o náhradě z příčiny vyvlastnění ze dne [datum], přislíbili manžele [jméno FO] prodat státu toliko části pozemků v k.ů. [adresa] PK parcely č. 283/1 o výměře 9.041 m, č. 341/1 o výměře 134 385 m, č. 303 o výměře 17 266 m a č. 286 o výměře 48 975 m. Předmětem postupní smlouvy z 12. 12. a [datum] ale byla celá zbývající část pozemku PK parcely č. 283/1 o výměře 46 055 m, tedy o výměře zhruba 5× větší, než bylo původně sjednáno. A to přesto, že stát, jak vyplývá z listiny z [datum], nepotřeboval celou tuto výměru pro stavbu vodního díla [adresa], postačovala mu jen menší část o výměře cca 9 759 m a zbytek požadoval i pro účely poskytnutí náhrady vlastníkům rekreačních chat. Obdobná situace byla i u pozemků PK parcela č. [hodnota] a č. [hodnota]. Pozemek PK parcela č. [hodnota] sice nebyl uveden v protokole o výkupu z 23. 1.947 či ve smlouvě o náhradě z příčiny vyvlastnění ze dne [datum], přesto i ten byl prodán ve větší výměře, než která byla potřeba pro vodní dílo, aby mohl být použit ke směně.

48. To vše svědčí pro závěr, že manželé [jméno FO] a [jméno FO] v únoru a v prosinci 1949 prodali postupními smlouvami uvedené pozemky v k.ú. [adresa] v tísni, neboť v demokratické a svobodné společnosti by dobrovolně takovou smlouvu v souvislosti s tím, že jim nebyla poskytnuta státem přislíbená subvence v tehdy astronomické výši cca 700.000,- Kč (a je bez významu, že subvence se měla týkat staveb), že nakonec museli prodat pozemky o podstatně větší výměře, než původně předpokládali a že byli omezeni v rozsahu nabytí „náhradních pozemků“ pro své hospodaření, které chtěli nadále zajistit, „udržet“, neuzavřeli. V důsledku postupu státu se manžele [jméno FO] ocitli i v ekonomické tísni, neboť jednak postoupili pozemky v mnohem větší, než dříve předpokládané výměře, přičemž byli jako výkonní zemědělci na ně svou výživou odkázáni, a jednak se nemohli zbavit zadlužení (jak vyplývá z žádosti [jméno FO] o poskytnutí zálohy na kupní cenu ve výši 200 000,- Kčs ze [datum]) v důsledku toho, že stát nesplnil svůj příslib vyplatit jim nejpozději do konce roku 1948 subvenci na stavbu hospodářských stavení. Odvolací soud k pak ještě dodává, že tíseň právních předchůdců žalobkyň vyplývala z historického kontextu převodu jejich majetky na stát, když je historickým faktem, že třídu velkých vlastníků půdy, ke které manželé [jméno FO] patřili, si nastupující komunistický režim vybral za své nepřátele a nijak se netajil zájmem na její likvidaci, kdy výše uvedený zákon o nové pozemkové reformě a zákon o mechanisaci zemědělství, na základě kterého byly manželům [jméno FO] později nuceně „vykoupeny“ velké stroje (traktor, pluh, mlátička atd.), které potřebovali ke své obživě, jsou jen konkrétními projevy takového přístupu státu porušujícího základní přirozená [rodné přijmení] právních předchůdců žalobkyň, především právo vlastnit majetek, právo na svobodnou volbu povolání a právo podnikat. Koncept těchto základních přirozených práv náležejících každému jednotlivci nezávisle na státu a jeho právních předpisech přitom již byl v rozhodné době dobře znám, dokladem je Všeobecná deklarace lidských práv [Anonymizováno] přijatá dne [datum]. Ryze účelově tak v tomto kontextu působí námitka účastníka, že v době uzavření smluv z února a prosince 1949 manželé [jméno FO] nejednali v tísni, když zemědělské stroje jim byly „vykoupeny“ až později výměry z [datum] a [datum]. Lze pak souhlasit se žalobkyněmi v tom, že okolnost, že pan [jméno FO] odmítl další pozemky prodat a tyto si ponechal pro případnou pozdější směnu není dokladem jeho svobodné vůle, nýbrž spíše dokladem neadekvátně nízké ceny za jejich převod.

49. Jde-li o naplnění druhé kumulativní podmínky pro existenci restitučního titulu, tj. uzavření kupních smluv za nápadně nevýhodných podmínek, odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že manželům [jméno FO] nebyla za pozemky vyplacena spravedlivá kupní cena. Je pravda, že v roce 1947 bylo předpokládáno, že část pozemku PK parcela č. 283/1 o výměře 9 041 m bude převedena za 1,- Kčs/m, avšak od předběžné dohody uplynuly více jak 2 roky a nakonec byl převeden celý pozemek PK parcela č. 283/1. Všechny pozemky v postupní smlouvě z 12. 12. a [datum] nebyly oceněny v souladu s odhadem [tituly před jménem] [právnická osoba], podle něhož měly být celé pozemky PK parcela č. 321 a č. 333 prodány za 2,50 Kčs/m, avšak uvedenou smlouvou byla za tuto cenu prodána jen jejich část a zbývají část jen za 1,50 Kčs/m, pozemek PK parcela č. 286 měl být prodán za 1,- Kčs/m, smlouvou byla za tuto částku prodána jen jeho část a zbývající část za 0,20 Kčs/m. Stát tak nerespektoval při uzavření kupní smlouvy ani svůj vlastní odhad. Pokud jde o způsob ocenění prodávaných pozemků, je třeba uvést, že v případě staveb zahrnutých do pětiletého plánu, což byla i stavba vodního díla [adresa], měl stát vykoupit a nedošlo-li by k dohodě, tak vyvlastnit je za přiměřenou náhradu podle § 1 odst. 1 písm. a), § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 vládního nařízení č. 296/1948 Sb., o opatřeních ve stavebnictví v pětiletém plánu. Náhrada měla být stanovena se zřetelem na obecnou cenu zemědělské půdy zvětšenou o hodnotu investic vynaložených na vyvlastněný pozemek podle § 11 odst. 1 uvedeného vládního nařízení. Prováděcí předpis k uvedenému vládnímu nařízení byl platný od [datum]. Šlo o vyhlášku [Anonymizováno] č. 208/1950 Ú.l.1, u níž však byla stanovena účinnost zpětně od [datum]. Tato vyhláška byla sice přijata po uzavření postupních smluv, nicméně neexistovaly-li oceňovací předpisy, měla být kupní cena sjednána a dohodnuta tak, aby se vyčkalo vydání příslušného právního předpisu. Podle § 1 odst. 2 citované vyhlášky by v případě, že by neuzavřeli postupní smlouvy z února a prosince 1949, měli manželé [jméno FO] nárok při vyvlastnění nejméně na 2 Kčs/m v případě méně hodnotných pozemků. V projednávané věci tomu tak nebylo, neboť za nižší cenu byly prodány části pozemků PK parcela č. 283/1, 341/1, 286 (ale i č. 829, 830, 332, 333, 321). Byly tak prodány za cenu pro manžele [jméno FO] a [jméno FO] nevýhodnou, neekvivalentní.

50. Nelze rovněž pominout, že pozemek PK parcela č. 283/1 byl ve výměře, v jaké byl prodán postupní smlouvou z prosince 1949, lesem (jeho část, která byla rolí, byla oddělena a stala se pozemkem PK parcela č. 296/3, který byl rovněž uvedenou postupní smlouvou postoupen státu). Byl zalesněn, jak vyplývá z dobových dokumentů, avšak za tyto porosty se manželům [jméno FO] nedostalo žádné náhrady. To se týká i pozemku PK parcela č. 341/1 postoupeného smlouvou z února 1949. Byť v případě vyvlastnění podle § 2 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 208/1950 Ú.l.1 by jim náležela za stromy a keře náhrada. Ta nebyla zohledněna ve smlouvě o náhradě z příčiny vyvlastnění ze dne [datum], neboť zde byla poskytnuta náhrada toliko za stromy u obytných budov na pozemcích, které touto smlouvou byly státu do vlastnictví převedeny. Uvedenou smlouvou se rovněž manžele [jméno FO] nemohli vzdát žádných svých dalších nároků, už vůbec ne ohledně nemovitých věcí, které byly převedeny státu jinou smlouvou uzavřenou s odstupem několika let a navíc v mnohem větším rozsahu (i v případě pozemků PK parcela č. 283/1, 333, 286), než bylo původně předpokládáno. Za situace, kdy byly postupní smlouvy z února a prosince 1949 uzavřeny v tísni, je bez významu ujednání v nich, že manželům [jméno FO] vůči státu nepřísluší žádné další nároky.

51. K otázce, zda právní předchůdci žalobkyň manželé [jméno FO] uzavřeli předmětnou smlouvu v prosinci 1949 za (pro ně) nápadně nevýhodných podmínek srov. též usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum].

52. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že předmětné pozemky leží pod výkupovou čárou vodního díla [adresa], která byla z hlediska nadmořské výšky stanovena výše, než zátopová čára právě proto, že bylo počítáno s vlivem přírodních procesů působících na břehy vodního díla (procesy abraze, geologických změn apod.), že jsou (mimo pozemku 286/8) částečně zatopeny vodou a část pozemku 283/1 byla dokonce při stavbě modré loděnice odstraněna, čímž došlo k rozšíření vodní plochy nádrže., pročež tyto pozemky hodnotil jako „funkční celek s celým vodním dílem [adresa]“; bezprostředně s ním souvisí a nezbytně nutné k provozu (stavby) vodního díla [adresa] i v nezatopené části. Dále ohledně pozemků zjistil, že jsou pronajímány.

53. Odvolací soud dílem zopakoval a dílem doplnil dokazování dle § 213 odst. 1, 2, 4 o.s.ř. a zjistil z prohlášení společnosti [právnická osoba]. ve spojení s výpisem z katastru nemovitostí pro LV č. 1419, k. ú. [adresa], že pozemek parc. č. 870/2 je (částečně) zastavěn stavbou, která nebyla zahájena před 24. červnem 1991. Je tomu tak proto, že tvrzení žalobkyň o zřízení stavy po tomto datu nebylo účastníkem výslovně sporováno a z uvedeného výpisu z katastru nemovitostí plyne, že stavba byla do něho zapsána až na základě ohlášení z [datum] a vlastník stavby současně nemá námitek proti vydání pozemku žalobkyním. Pokud by se mělo jednat o stavu zřízenou, či aspoň zahájenou, před rozhodným datem, takový přístup vlastníka si lze jen stěží představit a současně není pravděpodobné, že ten by k jejímu ohlášení za účelem zápisu do katastru nemovitostí přistoupil s prodlevou téměř 18 let.

54. Podle § 11 odst. 1 písm. c) ZoP pozemky nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení.

55. Odvolací soud - vycházeje z právních závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum], které jsou s ohledem na obdobou povahu tam posuzovaných pozemků plně aplikovatelné i v této věci, na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že předmětné pozemky lze vydat, neboť ohledně nich není dána překážka jejich vydání ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) ZoP (ani žádná překážka jiná).

56. Platí, že restituci pozemku je na překážku mimo přímé zastavěnosti též přináležení k ucelenému funkčně provázanému souboru nemovitostí (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). Překážkou vydání pozemků podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě může být i funkční souvislost pozemků se stavbou (chápanou v občanskoprávním slova smyslu), tedy skutečnost, že pozemky tvoří s objektem výstavby jeden funkční celek, jsou s ní v nutném rozsahu „provázány“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). Platí přitom, že ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě není přiléhavé interpretovat příliš extenzivně.

57. Z hlediska skutkového v dané věci bylo zjištěno, že výše uvedené pozemky (předmětné břehové pozemky) se nacházejí nad zátopovou, ale pod výkupovou čárou vodního díla, že výkupová čára byla z hlediska nadmořské výšky stanovena výše, než zátopová právě proto, že bylo počítáno s vlivem přírodních procesů působících na břehy vodního díla (procesy abraze, geologických změn apod.), jak správně akcentoval soud prvního stupně. Současně bylo zjištěno, že fakticky část těchto pozemků je zatopená vodou vodního díla [adresa]. I při zohlednění podoby těchto břehových pozemků, skutečnosti, že vodní hladina je zčásti zaplavila a jeden z pozemků byl poškozen při stavbě tzv. modré loděnice, jakož i obecně známých procesů abraze břehů vodního díla daných kolísající hladinou vzdutí, je nutno uzavřít, že tyto pozemky netvoří natolik funkční celek se stavbou „vodního díla [adresa]“ v občanskoprávním slova smyslu, která je představována betonovou hrází, a s pozemky funkčně souvisejícími s touto stavbou, nezbytně nutnými k provozu a obsluze (jimiž jsou bez dalšího pozemky nacházející se pod zátopovou čarou), aby je (rovněž) byl možno považovat za zastavěné ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Předmětné břehové pozemky zcela zatopeny nejsou, jsou zatopeny jen z části, nacházejí se nad zátopovou čarou projektovanou při výstavbě vodního díla [adresa], ačkoli jejich část se již (v mezidobí) nachází pod výškovou hranicí 271 m nad mořem (představující výškovou hranici maximálního vzdutí vodní nádrže), a proto zčásti mohou být a jsou zatopeny. Současně ale nejde o to, že by tyto pozemky nebyly hospodářsky využitelné pro samotné žalobkyně. Pozemky mohou být a jsou předmětem nájmu, přiléhají k dalším pozemkům žalobkyň, na které navazují, tvoří s nimi jeden celek, jsou spolu s nimi porostlé lesní vegetací. Z tohoto důvodu je dána hospodářská využitelnost předmětných břehových pozemků pro žalobkyně. Skutečnost, zda jsou třeba pro řádnou správu vodního díla [adresa] ve smyslu veřejnoprávním, je pak otázkou veřejnoprávních předpisů a případných omezeních daných těmito veřejnoprávními předpisy; v dané věci nejde o rozhodné hledisko. To vše za situace, kdy žalobkyně jsou si případných veřejnoprávních omezení vědomy a přesto preferují uspokojení svých restitučních nároků (ve vztahu k předmětným břehovým pozemkům) naturální formou, jejich vydáním. A to je forma uspokojení restitučního nároku, jež má mít zásadně přednost. Odvolací soud pak dále doplňuje, že občasné zaplavování a abraze břehů jsou běžnými vlivy působícími prakticky na všechny pozemky na březích vodních děl a toků, které jsou však běžně ve vlastnictví osob soukromého práva a nebráním jim (zcela) v jejich hospodářském využití. V kontextu předmětné věci je pak vskutku pozoruhodné, že tyto, dle účastníka natolik negativní, jevy nebrání pronájmu předmětných pozemků.

58. Vydáním předmětných břehových pozemků žalobkyním nedojde ani ke stavu, že by se jim dostalo pouze tzv. holého vlastnictví, tedy stavu kdy by žalobkyně vůbec nemohly realizovat oprávnění vyplývající jim z vlastnického práva. Pozemky jsou přístupné, navazují na další pozemky nacházející již v podílovém spoluvlastnictví žalobkyň, jsou hospodářsky využitelné nejméně v rozsahu, v jakém jsou pronajímány, pro rekreační účely; s přilehlými pozemky žalobkyň mohou být využitelné i z hlediska na nich se nacházející lesní vegetace. Nicméně zde je třeba zdůraznit, že při posuzování využitelnosti pozemků, jež jsou předmětem restituce je třeba zdrženlivosti, je totiž výsostným právem vlastníka, jaké hospodářské využití pro svůj majetek najde. Rozhodně přitom nemusí jít jen o využíti k zemědělskému či lesnímu hospodářství, neboť pokud by nedošlo k odnětí vlastnického práva k pozemkům jejich oprávněným vlastníkům státem, ti by nebyli vázáni způsobem jejich využití a mohly by pro ně případně hledat i jiné hospodářské využití.

59. Za zastavěný pak nelze považovat ani pozemek 870/2, jelikož stavba na něm byla zřízena až po rozhodném datu [datum].

60. Předmětné břehové pozemky proto nelze považovat za zastavěné ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) ZoP. To je též v souladu s předcházejícími rozhodnutími soudů v řízeních vedených v odvolacím řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] kdy obdobné břehové pozemky byly žalobkyním rovněž vydány. Ve smyslu § 13 o. z. žalobkyně a ostatně i účastník mají právo na obdobná rozhodnutí v obdobných věcech.

61. Takový závěr proto není v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn.[Anonymizováno][Anonymizováno] ze dne [datum], který vede soudy k tomu, aby instituty obsažené v restitučních předpisech vykládaly s ohledem na to, aby byl v maximální možné míře dosažen jejich účel. Prosazení konkrétního veřejného zájmu ve vztahu k předmětným břehovým pozemkům je dáno veřejnoprávními předpisy omezujícími případně vlastnické právo žalobkyň. Žalobkyně jsou s tím ztotožněny. Současně nejde o případ, že by vydáním předmětných břehových pozemků žalobkyně získaly pouze tzv. holé vlastnictví. Předmětné břehové pozemky jsou shora uvedeným způsobem pro žalobkyně hospodářsky využitelné.

62. Shora uvedený závěr je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], v němž bylo dovozeno v případě pozemku tvořícího koryto vodního toku (potoka), že „nelze přesvědčivě usuzovat, že by se žalobkyni při vydání (v daném řízení vydávaných) pozemků tvořících koryto sporného vodního toku dostávalo toliko „holého“ vlastnického práva, které nelze žádným smysluplným způsobem realizovat, tak jak by tomu bylo při vydání nemovitosti náležejících k veřejnému prostranství. Vlastník vodního koryta je totiž sice v užívání svého majetku znatelně limitován relevantní veřejnoprávní úpravou (srov. § 50 vodního zákona), není však zbaven podstaty svého vlastnického práva k pozemku, jejž může do určité míry využívat i hospodářsky (např. umístěním vodní elektrárny).

63. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] se pak týkalo pozemku, který představoval samotné koryto vodního toku [Anonymizováno], jež představovalo (též) vodní dílo [adresa]. Nejvyšší soud zde akcentoval, že žalobci požadovaný pozemek „je korytem řeky [Anonymizováno], která je součástí vodního díla [adresa]“, takže jeho vydání brání § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, když tento pozemek nelze zemědělsky využívat. V dané věci je však možnost hospodářského využití předmětných břehových pozemků pro žalobkyně dána.

64. Ze shora uvedeného se podává, že rozsudek soudu prvního stupně ohledně předmětných břehových pozemků, kterým soud prvního stupně ve smyslu § 250j odst. 1, 2 o.s.ř. nahradil rozhodnutí [právnická osoba] tak, že rozhodl, že žalobkyně nejsou spoluvlastnicemi (každá z nich se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideální jedné poloviny) předmětných břehových pozemků s tím, že za tyto nevydané pozemky jim však náleží náhrada podle ustanovení § 11 odst. 2, § 11a, případně § 14 a § 16 zákona o půdě, není věcně správný.

65. Proto odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř., za použití ustanovení § 250j odst. 1, 2 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. až VI. změnil ohledně předmětných břehových pozemků tak, že se též v tomto rozsahu nahrazuje rozhodnutí [právnická osoba], [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] a že žalobkyně jsou spoluvlastnicemi, každá v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti ideální jedné poloviny, těchto břehových pozemků.

66. S ohledem na okolnost, po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně došlo k změně označení některých z předmětných pozemků v katastru nemovitostí, jak se podává z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí pro LV č. [hodnota], k. ú. [adresa] a z ohlášení změny údajů o pozemku vč. geometrického plánu, odvolací soud tuto okolnost zohlednil tak, že ve výroku rozsudku pozemky označil dle současného stavu evidence v katastru nemovitostí. Konkrétně dřívější pozemek parc č. 870/2, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 94 m, v k. ú. [adresa] je nyní je v katastru nemovitostí označen jako pozemek parc. č. st. 870/2, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 98 m, v k. ú. [adresa], kdy ke zvětšení výměry pozemku parc. č. st. 870/2 došlo tím, že k němu byla připojena i část výměry pozemku parc. č. 283/22 a dále část pozemku parc. č. 283/4. Dále dřívější pozemek parc. č. 283/22 , ostatní plocha, neplodná půda, o výměře 422 m v k. ú. [adresa] je nyní v katastru nemovitostí veden jako pozemek parc. č. 283/22, ostatní plocha, neplodná půda, o výměře 417 m v k. ú. [adresa]. [jméno FO] oddělením z dřívějšího pozemku parc. č. 283/22, k.ú. [adresa] vznikl ještě pozemek pozemku parc. č. 283/65, ostatní plocha, neplodná půda o výměře 1 m2. Pozemky parc. č. 283/21 – ostatní plocha, neplodná půda a parc. č. 286/8 - ostatní plocha, neplodná půda pak nebyly uvedenými změnami dotčeny.

67. Jelikož odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, dle ustanovení § 224 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů tak, že plně úspěšným žalobkyním přiznal plnou náhradu nákladů řízení vůči účastníku. Současně odvolací soud zohlednil, že po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně z řízení vystoupil vedlejší účastník na straně účastníka, kterážto změna okolností se projevila tak, že povinnost k úhradě nákladů řízení byla uložena pouze účastníku.

68. Náklady řízení před soudem prvního stupně jsou představovány odměnou zástupkyně žalobkyň za 22,5 úkonů právní služby po 4 960 Kč při společném zastoupení dvou žalobkyň dle ustanovení § 6, § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a odst. 2 písm. h), § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) ve znění do [datum]. Jednalo se o úkony příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ze dne [datum] na výzvu soudu, replika ze dne [datum], částečné zpětvzetí ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] k otázce zastavěnosti, vyjádření ze dne [datum] k rozhodnutí SPÚ, jednání soudu dne [datum], dne [datum] v délce přesahující dvě hodiny, dne [datum] v délce přesahující dvě hodiny, dne [datum] v délce přesahující dvě hodiny, dne [datum] v délce přesahující dvě hodiny, dne [datum] v délce přesahující dvě hodiny, dne [datum] v délce přesahující dvě hodiny, dne [datum] v délce přesahující dvě hodiny a účast při vyhlášení rozsudku dne [datum]. Při samostatném zastoupení každé ze žalobkyň advokátem pro každou ze žalobkyň 1 úkon právní služby po 3 100 Kč (účast u jednání [datum]) a pro žalobkyni a) a za půl úkonu právní služby po 3 100 Kč (jednoduché vyjádření ze dne [datum]). K tomu 26 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do [datum], tj. celkem 7 800 Kč. Náklady řízení před soudem prvního stupně tak činí celkem 127 150 Kč.

69. Náklady odvolacího řízení za úkony provedené do [datum] jsou představovány odměnou za 2 úkony právní služby (odvolání vč. jeho doplnění a vyjádření k odvolání účastníka) po 4 960 Kč/úkon a náhradou hotových výdajů za uvedené 2 úkony právní služby po 300 Kč/úkon; celkem tak činí 10 520 Kč.

70. Náklady odvolacího řízení za úkony provedené po [datum] jsou představovány odměnou za 3 úkony právní služby (vyjádření k replice účastníka z [datum], sdělení změny katastrálního stavu z [datum], účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) po 8 316 Kč/úkon, kdy sazba odměny byla stanovena podle ustanovení § 6, § 7, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. d), g) a § 12 odst. 4 a. t. ve znění účinném od [datum], a dále náhradou hotových výdajů za uvedené 3 úkony právní služby po 450 Kč/úkon dle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od [datum]; celkem tak činí 26 298 Kč.

71. Z uvedeného plyne, že účastník je povinen zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení celkem 163 968 Kč, kdy lhůta k plnění byla určena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místi v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.

72. Konečně pokud jde o výrok VIII. rozsudku soudu prvního stupně o povinnosti zaplatit soudní poplatek, ten odvolací soud shledal věcně správným, když účastník, který nebyl v řízení úspěšný, je vskutku povinen zaplatit soudní poplatek dle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, a to s ohledem zákonné osvobození žalobkyň od soudních poplatků vyplývající z ustanovení § 21a odst. 2 ZoP; správně soud prvního stupně určil i výši soudního poplatku částku 3 000 Kč podle položky 18 bodu 2 písm. a) sazebníku poplatků. Potud tedy odvolací soud postupoval dle ustanovení § 219 o.s.ř. a výrok VIII. v tomto rozsahu potvrdil. K jeho změně přistoupil jen s v tom ohledu, že povinnost zaplatit soudní poplatek se ukládá toliko účastníku a nikoliv vedlejšímu účastníku na jeho straně, neboť ten, jak již bylo uvedeno, po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně z řízení vystoupil.

Poučení