18 C 484/2015- 474

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Němečkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupen JUDr. Ing. [jméno] [jméno], advokátem sídlem [ulice a číslo], [obec a číslo] proti žalovaným: 1) [územní celek], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupen JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] 2) [země] – [název žalované], [IČO] sídlem [adresa žalované] jednající [anonymizováno 7 slov], [IČO] sídlem [adresa] za účasti Městské části [obec a číslo], [IČO] sídlem [adresa] a Městské části [obec a číslo], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] zastoupen JUDr. [jméno] [příjmení], advokátkou sídlem [adresa], jako vedlejších účastníků na straně žalovaných o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Návrh žalobce, aby soud určil, že žalovaný [číslo]) je vlastníkem pozemků parcelní [číslo] vše v k.ú. [část obce], [územní celek], se zamítá.

II. Určuje se, že žalovaný [číslo]) je vlastníkem pozemků parcelní [číslo] parcelní [číslo] vše v k.ú. [část obce], [územní celek].

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému [číslo]) na náhradě nákladů řízení částku 40 419 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem kanceláře [ulice a číslo], [obec a číslo], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému [číslo]) na náhradě nákladů řízení částku 1 960 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalovaných, Městské části [obec a číslo], na náhradě nákladů řízení částku 23 038 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky sídlem kanceláře [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalovaných, Městské části [obec a číslo], nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízená.

Odůvodnění

Žalobce se svým návrhem z [datum] ve znění jeho částečného zpětvzetí domáhal, aby soud určil, že je vlastníkem pozemků specifikovaných v žalobě (dále jen„ pozemky“ nebo„ nemovitosti“). Svůj návrh odůvodnil tím, že byl vlastníkem předmětných pozemků původně vedených v knihovní vložce [číslo] zemských. Žalobce se domáhá určení svého vlastnického práva v souladu se zákonem č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen„ zákon“), když v rozhodné době dle zákona došlo k majetkové křivdě, a to odnětím předmětných pozemků žalobci bez náhrady dle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy. Stát s pozemky nakládal jako vlastník, ačkoliv nebyla dohledána nabývací listina k přechodu na stát a došlo tak k převzetí pozemků bez právního důvodu. Usnesením z [datum] – listina č.d. [číslo] – došlo k vypovězení práva hospodaření vůči žalobci jakožto vlastníku, mimo jiné i k pozemkům vedeným v deskách zemských [číslo] v [obec]. Skutečnostmi, v jejichž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám je tak zejména důvod dle ust. § 5 písm. a) zákona č. 142/1947 Sb., tj. odnětí věci bez náhrady. Veškeré pozemky uvedené v žalobě pak byly historickým vlastnictvím žalobce a je tak dán zákonný důvod pro určení jejich vlastnictví ve prospěch žalobce. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že dle ust. § 3 zákona č. 92/1991 Sb. a ust. § 29 zákona č. 229/1991 Sb. již od roku 1991 upravovalo takzvanou blokaci původně církevního majetku a majetku náboženských společností do doby přijetí zákonné úpravy o majetkovém vypořádání vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi. Tato blokace je pak upravena především v zákoně č. 229/1991 Sb., konkrétně pak v ust. § 29 zákona, když je zřejmé, že byl blokován veškerý církevní majetek, neboť účelem zákona bylo blokovat veškerý církevní majetek do přijetí úpravy o restitucích. V daném případě tak není možné rozlišovat to, zda pozemek, který byl původně historickým majetkem žalobce, přešel na žalovaného č. 1 převodem či přechodem, neboť jakákoliv změna vlastnického práva k původně historickému majetku církví byla zapovězena shora uvedenými zákonnými ustanovením. Žalobce se dále v rámci žaloby zabýval jednotlivými pozemky, které byly jím v žalobě specifikovány, a to důvody, pro které je namístě tyto pozemky žalobci vydat, a to s poukazem na ust. § 1, § 3 a § 5 zákona č. 172/1991 Sb. Žalovaný č. 1) navrhl zamítnutí žaloby, když v průběhu řízení se podrobně vyjadřoval k jednotlivým pozemkům, které byly předmětem řízení a důvodům, pro které by soud neměl podanému návrhu vyhovět. Žalovaný č. 2) navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu s tím, že je třeba rozlišovat, zda dojde ke změně vlastnického práva na základě převodu či přechodu vlastnického práva a rovněž na to, že v případě, kdy ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. byly splněny veškeré podmínky přechodu sporných nemovitostí do vlastnictví obcí, došlo k tomuto právnímu následku bez dalšího, přičemž dodatečné zakotvení zákazu dispozice předmětným majetkem dle ust. § 29 zákona o půdě nemohlo retroaktivně způsobit jeho opětovné odnětí a zpětný přechod na stát. Vedlejší účastníci na straně žalovaných navrhli zamítnutí žaloby, když odkázali na procesní stanoviska obou žalovaných učiněných v průběhu řízení s tím, že nejsou důvody pro to, aby soud určil, že žalovaný č. 2) je vlastníkem předmětných pozemků. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], na základě kterého soud návrh žalobce, aby soud určil, že žalovaný č. 2) je vlastníkem nemovitostí specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky. Rozsudek soudu prvého stupně byl částečně potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], a to ohledně pozemku parcelní [číslo] v k.ú. [část obce], ohledně pozemku parcelní [číslo] zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení, když ohledně ostatních pozemků, které byly předmětem řízení tak, jak jsou specifikovány ve výroku I. rozhodnutí Městského soudu v Praze, bylo odvolací řízení zastaveno. Vzhledem k tomu, že po rozhodnutí odvolacího soudu zůstalo předmětem řízení 11 pozemků, zabýval se soud v rámci svého rozhodnutí již jen tím, zda je namístě určit, že žalovaný č. 2) je vlastníkem předmětných pozemků, když existence naléhavého právního zájmu na tomto určení, skutečnost, že předmětné nemovitosti byly historickým majetkem žalobce a že tomuto byly nezákonně odňaty, bylo prokázáno již v původním rozhodnutí soudu I. stupně a tyto skutečnosti pak ani nebyly žalovanými, resp. vedlejšími účastníky po rozhodnutí Městského soudu v Praze sporovány. Soud v rámci doplněného dokazování provedl důkaz fotografiemi z Google mapy z roku 1966, 1988 týkající se [ulice] rybníka a pozemků par. [číslo] zápisem z jednání na odboru obchodu a služeb ONV [obec a číslo] z [datum], zřizovací listinou podniku Sady, lesy a zahradnictví podniku [anonymizováno] [obec] z [datum], oznámením odboru zemědělství Národního výboru [anonymizováno] [obec] z [datum], úplným výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl [anonymizováno] vložka [anonymizováno], 2 kusy fotografií z ortofotomap, místním šetřením vč. pořízené fotodokumentace. Po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že -) žalobce byl vlastníkem nemovitostí specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku, které byly původně vedené v knihovní vložce [číslo] Desek zemských, když v současné době je vlastnictví sporných pozemků zapsáno v katastru nemovitostí pro obec Praha, k.ú. [část obce] ve prospěch žalovaného č. 1). Ve výpisu z katastru nemovitostí v části E jsou označeny nabývací tituly, na základě kterých žalovaný č. 1) ten který pozemek nabyl do svého vlastnictví (výpis z knihovní vložky [číslo] Desek zemských, výpis z katastru nemovitostí pro [územní celek], k.ú. [část obce] [list vlastnictví]). -) dnem [datum] je datováno oznámení žalovaného č. 1) adresované [stát. instituce] týkající se nabytí vlastnického práva k pozemkům v k.ú. [část obce] s tím, že mezi fondem Národního majetku ČR a žalovaným č. 1) byla ke dni [datum] uzavřena dohoda o bezúplatném převodu majetku ze státního podniku [anonymizováno] vodárny, když předmětem dohody jsou pozemky parcelní [číslo] v k.ú. [část obce]. Přílohou návrhů na změnu zápisu v Katastru nemovitostí je smlouva o bezúplatném převodu majetku do vlastnictví obce uzavřená mezi Fondem národního majetku ČR a žalovaným [číslo]), rozhodnutí o privatizaci ze [datum] a rozhodnutí primátora [územní celek] [číslo] (ohlášení nabytí vlastnického práva ze [datum] včetně příloh). -) dnem [datum] je datováno ohlášení nabytí vlastnického práva, které bylo zasíláno žalovaným [číslo]) [stát. instituce] a které se týkalo pozemku parcelní [číslo] v k.ú. [část obce] s tím, že mezi Fondem národního majetku ČR a žalovaným č. 1) byla uzavřena dohoda o bezúplatném převodu majetku ze Státního podniku [anonymizována dvě slova] a to ke dni [datum]. Na základě této dohody nabyl žalovaný č. 1) vlastnické právo i k pozemku parcelní [číslo] v k.ú. [část obce]. Přílohou ohlášení je i smlouva o bezúplatném převodu vlastnického práva (ohlášení z [datum], smlouva o bezúplatném převodu z [datum]). -) dnem [datum] je datován návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, týkající se kromě jiného pozemku parcelní [číslo] – vodní plocha o výměře [číslo] m. Přílohou návrhu na vklad byla i smlouva o bezúplatném převodu majetku do vlastnictví obce uzavřená mezi společností P [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], Státní podnik v likvidaci, se sídlem [adresa] [anonymizováno]) (návrh na vklad z [datum], smlouva o bezúplatném převodu č. INO/83/07 [číslo]). -) dnem [datum] je datován návrh vedlejšího účastníka, úřadu Městské části [obec a číslo] na provedení záznamu práva do katastru nemovitostí týkající se kromě jiného pozemku parcelní [číslo] v k.ú. [část obce] s tím, že tyto nemovitosti nabyl žalovaný č. 1) na základě ust. § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. Přílohou tohoto návrhu je i notářský zápis z [datum rozhodnutí] [spisová značka], NZ [číslo], na základě kterého notář JUDr. [jméno] [příjmení], se sídlem kanceláře [anonymizována tři slova], [obec a číslo] potvrdil, že vedlejší účastník na straně žalovaného, [název vedlejší účastnice], k datu [datum] hospodařil s nemovitostmi specifikovanými v tomto notářském zápisu a dle zákona č. 172/1991 Sb. tak k nim nabyl vlastnické právo (návrh na záznam práva do katastru nemovitostí z [datum], notářský zápis z [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], NZ [číslo]). -) dnem [datum] je datováno rozhodnutí Odboru zemědělství Národního výboru [anonymizováno] [obec] týkající se zřízení organizace Sady, lesy a zahradnictví [anonymizováno] [obec], když tato zvláštní rozpočtová organizace byla zřízena s účinností od [datum] a jejími hlavními úkoly a činnostmi bylo kromě jiného udržování a správa městských parků a rekreačních lesů, vnitroblokové zeleně, rozšiřování zeleně, provozování zahradnictví apod. Organizace byla zřízena jako zvláštní rozpočtová organizace a k zajištění činnosti NVP převedl část majetku zrušeného podniku Zahradnictví [anonymizováno] [obec] a majetku lesního hospodářství NVP do správy nově vzniklé organizace Sady, lesy a zahradnictví [anonymizováno] [obec] se sídlem [adresa] (oznámením odboru zemědělství z [datum]). -) dnem [datum] je datováno znění zřizovací listiny podniku Sady, lesy a zahradnictví, podnik [anonymizováno] [obec]. Z obsahu této listiny kromě jiného vyplývá, že Národní výbor [anonymizováno] [obec] se usnesl na své schůzi ze dne [datum] podle ust. čl. 15 statutu podniků řízených národními výbory, zřídit podnik Sady, lesy a zahradnictví, podnik [územní celek], sídlem [adresa], že stát je vlastníkem majetku podniku a podniku je tento majetek svěřen do správy. Podnik kromě jiného provádí zakládání, udržování a upravování zahrad, sadů parků a vinic, správu veřejné zeleně [anonymizováno] [obec] apod. (zakládací listina z [datum]). -) dnem [datum] datován zápis z jednání na odboru obchodu a služeb ONV [obec a číslo] o zajištění příprav zahájení letní rekreační sezóny na koupališti v [část obce], kdy úvodem byly posouzeny doklady o majetkoprávních vztazích k pozemkům v prostoru [ulice] rybníka kolem koupaliště [část obce] a byly vyvozeny úkoly v tomto zápise uvedené (zápis z [datum]). -) v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl [anonymizováno], vložka [anonymizováno] je od [datum] zapsán podnik Sady, lesy a zahradnictví, státní podnik, [adresa] (výpis z obchodního rejstříku). -) dne [datum] soud provedl místní šetření na sporných pozemcích a byla pořízena fotodokumentace (místní šetření, fotodokumentace). Soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval a po takto provedeném dokazování uzavřel, že žaloba ohledně zbylých pozemků byla podána částečně důvodně. Předně je třeba uvést, že se v daném případě jedná o určovací žalobu dle ust. § 80 o.s.ř., když pro to, aby takováto žaloba mohla být meritorně projednána, je třeba, aby žalobce tvrdil a doložil naléhavý právní zájem na svém určení. V případě, pokud naléhavý právní zájem není tvrzen, respektive prokázán není, soud žalobu jako nedůvodnou zamítne, aniž by se jí meritorně zabýval. V tomto konkrétním případě však existence naléhavého právního zájmu na určení je dána přímo zákonem, a to konkrétně ust. § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., když samo toto ustanovení předpokládá, že oprávněná osoba, kterou v daném případě žalobce je tak, jak bylo v průběhu řízení prokázáno, může podat k soudu žalobu o určení vlastnického práva. Jinak řečeno, žalobce existenci naléhavého právního zájmu na jím požadovaném určení nemusí tvrdit a ani prokazovat, neboť jeho existence vychází přímo ze shora citovaného zákonného ustanovení. Poté, co soud uzavřel, že na straně žalobce je dán naléhavý právní zájem na jím požadovaném určení, zabýval se důvodností jím podaného návrhu, tedy tím, zda žalobcem uváděná skutková tvrzení po provedení jím navržených důkazů jsou podkladem pro to, aby jeho návrhu bylo vyhověno a uzavřel, že ohledně v řízení zbylých pozemků byla žaloba podána částečně důvodně tak, jak bude uvedeno dále. Na tomto místě je třeba připomenout, že jak Ústavní soud, tak i Nejvyšší soud a ostatně i soudy nižších stupňů v rámci svých rozhodnutí dovodily, že při interpretaci a aplikaci restitučního předpisu je třeba vždy mít na zřeteli účel a předmět úpravy těchto předpisů, když pojmy a instituty obsažené v restitučních předpisech je třeba vykládat s ohledem na to, aby byl v maximální míře dosažen jejich účel a rovněž s ohledem na to, že předmětem úpravy těchto předpisů jsou vztahy majetkoprávní, které jsou svou povahou občanskoprávními vztahy. Skutkový stav, ze kterého soud při svém rozhodnutí vycházel, byl poté, co došlo k částečnému zpětvzetí žaloby v rámci žalobcem uplatněného eventuelního petitu a následnému rozhodnutí Městského soudu v Praze, kdy předmětem řízení zůstalo 11 ve výroku specifikovaných pozemků mezi účastníky v zásadě nesporným, když žalobce na základě předložených listinných důkazů doložil, že pozemky, jejichž vydání se domáhá, byly historickým majetkem církve, (tato skutečnost plyne i ze zprávy Katastrálního úřadu pro [anonymizováno] [část Prahy] byla soudem vyžádána), rovněž tak bylo doloženo, že došlo ke změně vlastnického práva z vlastnictví žalobce na stát po [datum]. Podstatou sporu pak je otázka, zda předmětné nemovitostí byly převedeny z majetku státu do vlastnictví žalovaného [číslo]) v rozporu s blokačním ustanovením uvedeným v ust. § 29 zákona č. 229/1991 Sb. ve spojení s ust.§ 1 odst.1, § 3 a § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 172/1991 Sb., event.. zda ke změně vlastnického práva došlo na základě jiných právních skutečností. Dle ust. § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. oprávněná osoba může podat soudu žalobu o určení vlastnického práva státu z důvodu, že věc z původního majetku registrovaných církví a náboženských společností byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona převedena nebo přešla z majetku státu do vlastnictví jiných osob v rozporu s ust. § 3 zákona č. 92/1991 Sb. o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, nebo v rozporu s ust. § 29 zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona; lhůta pro uplatnění výzvy k vydání věci počne běžet dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bude určeno vlastnické právo státu. Dle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí, do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni [datum] příslušelo právo hospodaření Národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce a v hlavním městě [obec] též na městské části, pokud obce a v hlavním městě [obec], též městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařili. Dle ust. § 3 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přechází obytné domy a pozemky tvořící s nimi jeden funkční celek, jestliže splňují tyto podmínky: a) jsou v jejich katastrálních územích, b) jsou ve vlastnictví České republiky, c) právo hospodaření k nim náleží organizacím, u nichž na okresní úřady obce a v [anonymizováno] městě [obec] též na městské části přešla funkce jejich zakladatele, nebo pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat tyto organizace, d) nepřechází do vlastnictví obcí podle § 2. Dle odst. 3 citovaného ustanovení do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí z vlastnictví České republiky objekty komplexní bytové výstavby rozestavěné k 31. prosinci 1992 a pozemky tvořící s nimi jeden funkční celek, včetně práv a povinností s nimi souvisejících, jestliže splňují podmínky uvedené v odstavci 1 písmeno a) a jejich investory byly ke dni účinnosti tohoto zákona Okresní úřady, hlavní město Praha nebo města Brna, Plzeň a Ostrava. Dle odst. 4 citovaného ustanovení do vlastnictví obcí, na jejichž území se nacházejí, dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni účinnosti tohoto zákona příslušelo právo hospodaření organizacím zajišťujícím investorskou činnost ke komplexní bytové výstavbě, jestliže na okresní úřady, hlavní město Prahu a město Brno, Plzeň a Ostravu přešla pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat tyto organizace, pokud nepřecházejí do vlastnictví obcí podle § 2 nebo § 3 odstavec 1 až 3. Dle ust. § 5 odstavec 1 zákona č. 172/1991 Sb. (ve znění platném do [datum]) na žádost obce může okresní úřad, v [anonymizováno] městě [obec], Ministerstvo financí České republiky rozhodnout, že do vlastnictví obce přecházejí a) věci z vlastnictví České republiky uvedené v § 1 odst. 3, b) věci z vlastnictví České republiky, k nímž ke dni účinnosti tohoto zákona příslušelo právo hospodaření organizacím, jestliže na okresní úřady, obce a v hlavním městě [obec], též na městské části přešla funkce jejich zakladatele, nebo pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat tuto organizaci, pokud nepřecházejí do vlastnictví obcí podle § 2 nebo § 3. Dle odst. 2 citovaného ustanovení k rozhodnutí podle odstavce 1 si okresní úřad a v [anonymizováno] městě [obec], Ministerstvo financí České republiky vyžádá předchozí souhlas Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky. Dle ust. § 29 zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády, nebo kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákona o tomto majetku. Pokud se týká pozemku parcelní [číslo] v k.ú. [část obce] tvořící součást [ulice] rybníka, pak tyto pozemky soud nemohl žalobci vydat, respektive nemohl rozhodnout o tom, že žalovaný č. 2) je jejich vlastníkem, neboť ohledně těchto pozemků není funkční souvislost s jinými pozemky ve vlastnictví žalobce, když pozemek parcelní [číslo] zasahuje do cesty, která je v lokalitě [ulice] rybníka vedena tak, jak vyplývá jak z výpisu z katastru nemovitostí, tak zejména z ortofotomapy a i z fotodokumentace, která soudem byla v průběhu řízení pořízena. Pokud se pak týká pozemku parcelní [číslo] pak rovněž u tohoto pozemku se jedná o pozemek, který nemá funkční souvislost s pozemky ve vlastnictví žalobce, jedná se o veřejnou zeleň, když s ohledem na jeho výměru by ani nebylo možné uvažovat o tom, že tento by mohl být žalobcem reálně využit, s ohledem na okolní pozemky, které jsou ve vlastnictví jiných subjektů, by případné rozhodnutí o určení toho, že žalovaný č. 2) je vlastníkem tohoto pozemku, mohlo vyvolat další soudní spory, což není cílem restitučního řízení. Podstatné je pak zejména i to, že shora uvedené pozemky tvoří součást veřejného prostranství, neboť jsou součástí parku [ulice] rybníka, tyto pozemky jsou veřejně přístupné každému bez omezení, tedy slouží veřejnému užívání tak, jak má na mysli ust. § 34 zák. č. 128/2000 Sb., když tato skutečnost je zřejmá zejména z ortofotomapy a rovněž tak z fotodokumentace pořízené při místním šetření na místě samém. S ohledem na umístění obou pozemků pak ani není možné tyto jakkoli od okolních pozemků tvořících také veřejné prostranství oddělit. Skutečnost, že předmětné pozemky byly součástí veřejného prostranství k [datum], vyplývá z dokladů o historii budování [ulice] rybníka, které byly vedlejším účastníkem na straně žalovaných, Městskou částí [obec a číslo], soudu předloženy a ze kterých je zřejmé, že v 60. letech minulého století došlo k odbahnění rybníka, následně k výstavbě přírodního koupaliště. Od roku 1991 byly předmětné pozemky ve správě Městské části [obec a číslo], která o ně pečovala, když s ohledem na to, že žalobce nebyl v rozhodné době vlastníkem předmětných pozemků, nebyla ani reálná možnost, jak se o ně řádně starat. S poukazem na uvedené proto soud návrh žalobce v této části zamítl. Pokud se týká pozemku parcelní [číslo] v k.ú. [část obce], pak v tomto rozsahu soud shledal nárok žalobce důvodný. Na základě provedeného dokazování bylo prokázáno, že sporný pozemek byl součástí historického majetku žalobce, který na stát přešel podle zákona č. 142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy a že podle aktuální evidence katastru nemovitostí je vlastníkem těchto pozemků zapsán žalovaný [číslo]). Ohledně předmětného pozemku, a to na základě ortofotomapy, která byla soudu předložena, a na základě místního šetření soud uzavřel, že u předmětného pozemku se jedná o vodní nádrž, tedy o zemědělskou půdu, respektive jinou zemědělskou plochu, kterou je možné zemědělsky využívat a z tohoto důvodu soud určil, že žalovaný č. 2) je vlastníkem předmětného pozemku. Skutečnost, že okolní pozemky přiléhající k vodní ploše jsou ve vlastnictví jiného subjektu než žalobce, není pro rozhodnutí soudu rozhodující, neboť soud při svém rozhodnutí musí vycházet z dikce zákona č. 428/2012 Sb. a posuzovat to, zda předmětný pozemek tvoří zemědělský půdní fond a zda je možné jej zemědělsky obhospodařovat, což v daném případě na základě místního šetření a předložené ortofotomapy bylo prokázáno. Kromě výše uvedeného je třeba zdůraznit i to, že převodu vlastnického práva k předmětným pozemkům bránilo jak ust. § 3 zákona č. 92/1991 Sb., tak rovněž ust. § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, když uvedené blokační ustanovení se vztahuje na pozemky, které tvořily zemědělský půdní fond nebo do něj náležely, případně které tvořily lesní půdní fond, což v daném případě bylo splněno. Pokud tedy k převodu tohoto pozemku došlo z Ministerstva vnitra na žalovaného č. 1) na základě smlouvy o bezúplatném převodu v roce 2017, došlo k převodu v rozporu se shora uvedenými zákonnými ustanoveními. Pokud se pak týká pozemku parcelní [číslo] pak ohledně těchto pozemků žalovaný č. 1) tvrdil, že k rozhodnému datu [datum] byla na uvedených pozemcích prováděna úmyslná těžba dřeva, když tuto měla provádět obec (příslušný ONV) či jiný k tomu pověřený subjekt. Žalovaný č. 1) byl v intencích rozhodnutí Městského soudu v Praze při jednání soudu poučen dle ust. § 118a o.s.ř. o tom, že předmětné pozemky tvoří součást lesního porostu, kde probíhala aktivní hospodářská činnost formou úmyslné těžby dřeva s tím, že zmíněnou úmyslnou těžbu dřeva v uvedeném období prováděla obec (příslušný ONV) či jiný jí k tomu pověřený subjekt. Žalovaný č. 1) po procesním poučení soudem zdůraznil, že soudu předložil k důkazu lesní knihy, dle kterých byly tyto pozemky součástí porostů 54A2 a 54A3, když dle přiložených lesních knih hospodářské evidence na nich v období roku 1984 a 1993 byla prováděna mýtní úmyslná těžba v objemu 44 krychlových metrů dřeva. Zároveň uvedl, že hospodářská kniha, kterou předložil, obsahuje veškeré pozemky, o které se Sady, lesy a zahradnictví, podnik [územní celek], který byl založen národním výborem hl. m. [obec] dne [datum], staral. Sady, lesy a zahradnictví, podnik [územní celek] byl tedy podnik, jehož účelem bylo starat se pro zakladatele (národní výbor) o jeho lesní pozemky, jednalo se tedy o subjekt pověřený národním výborem. Žalovaný [číslo]) pak k důkazu předložil zřizovací listinu Sadů, lesů a zahradnictvím, podnik [územní celek] s tím, že rovněž poukázal na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], které bylo potvrzeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], když se Obvodní soud pro Prahu 8 zabýval totožnými pozemky lesního porostu [anonymizováno] háje a ze žalovaným [číslo]) předložené hospodářské knihy dovodil, že tato obsahuje celou řadu záznamů o hospodaření s pozemky v letech 1984 až 1993, zejména výkazy těžeb dřeva a výkazy zalesňování v uvedeném období, když Městský soud v Praze rozsudek soudu prvého stupně potvrdil s tím, že uvedl, že u pozemků v tomto rozhodnutí citovaných v k.ú. [část obce], bylo procesně korektním způsobem prokázáno faktické hospodaření s těmito pozemky, a to zejména hospodářskou knihou, z níž vyplynulo, že od roku 1984 Národní výbor hl. m. [obec] s těmito pozemky fakticky hospodařil. Žalovaný č. 1) tak uvedl, že se s poukazem na shora uvedené domnívá, že soudu byly předloženy veškeré relevantní důkazy prokazující to, že žalovaný [číslo]), respektive jeho právní předchůdce s předmětnými pozemky hospodařil. Tyto žalovaným č. 1) předložené důkazy však k prokázání toho, že žalovaný, respektive jeho právní předchůdce, s předmětnými pozemky fakticky hospodařil ke dni [datum], nepostačují a faktické hospodaření tak prokázáno nebylo. V tomto směru soud musí zdůraznit, že důkazy, které žalovaným [číslo]) byly ohledně faktického hospodaření s předmětnými pozemky předloženy, vyjma zřizovací listiny podniku Sady, lesy a zahradnictví, podnik [anonymizováno] [obec], a zřízení organizace Sady, lesy a zahradnictví [anonymizováno] [obec] a výpisem z obchodního rejstříku, tj. konkrétně těžební kniha, byly předloženy soudu již před prvním rozhodnutím soudu prvého stupně a tyto důkazy měl k dispozici i odvolací soud. I přes tuto skutečnost pak odvolací soud uzavřel, že dosud žalovaným [číslo]) předložené důkazy k prokázání faktického hospodaření s předmětnými pozemky nepostačují s tím, že soud prvého stupně v intencích rozhodnutí Městského soudu v Praze žalovaného č. 1) dle ust. § 118a o.s.ř. poučil. Ani následné žalovaným č. 1) předložené důkazy však faktické hospodaření s předmětnými pozemky k rozhodné době neprokazují, když je třeba poukázat na skutečnost, že je třeba odlišit organizaci Sady, lesy a zahradnictví, podnik [anonymizováno] [obec] od organizace Sady, lesy a zahradnictví [anonymizováno] [obec], neboť v případě organizace Sady, lesy a zahradnictví, státní podnik by i v případě prokázání toho, že tato organizace s předmětnými pozemky hospodařila, nebylo splněno ust. § 1 odst. 1 zákona o majetku obcí a nebylo by tak prokázáno faktické hospodaření žalovaného č. 1), neboť organizace Sady, lesy a zahradnictví, státní podnik, nebyl právním předchůdcem žalovaného č. 1). Odhlédnuto i od této skutečnosti je pak třeba zdůraznit, že ze samotné hospodářské knihy, kde byla zaznamenána prováděná těžba na sporných pozemcích, pak nelze dovodit, kdo fakticky tuto těžbu prováděl a že se tak skutečně jednalo o právního předchůdce žalovaného č. 1). Byť si je soud vědom toho, že dohledávání relevantních důkazů pro prokázání faktického hospodaření s předmětnými pozemky ze strany žalovaného č. 1), respektive jeho právního předchůdce po 30ti letech je problematické, sama tato skutečnost však nemůže jít k tíži žalobce v případě, pokud důkazní břemeno ohledně prokázání určitých skutečností tíží žalovaného č. 1, který na základě nich dovozuje pro sebe příznivé rozhodnutí, když i sám žalobce v rámci podané žaloby předkládal důkazy prokazující jeho vlastnictví k předmětným pozemkům, které vychází z dokladů datovaných v minulém, někdy i předminulém století. S poukazem na shora uvedené tak soud musel uzavřít, že žalovaný č. 1) ani po procesním poučení soudem dle ust. § 118a o.s.ř., ohledně shora citovaných pozemků neprokázal, že s nimi jeho právní předchůdce fakticky k [datum] hospodařil a že by tak nebyl dán zákonný důvod pro určení toho, že žalovaný č. 2) je jejich vlastníkem a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Soud se dále v rámci svého rozhodnutí zabýval tím, zda je namístě aby soud určil, že žalovaný č. 2) je vlastníkem pozemku parcelní [číslo] když žalovaný č. 1) ohledně těchto pozemků tvrdil, že tyto přešly na stát na základě smlouvy o bezúplatném převodu majetku do vlastnictví obce podle zákona č. 92/1991 Sb., žalobce poukazoval na to, že převodu vlastnického práva k předmětným pozemkům bránilo jak ust. § 3 zákona č. 92/1991 Sb., tak rovněž ust. § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, když uvedené blokační ustanovení se vztahuje na pozemky, které tvořily zemědělský půdní fond nebo do něj náležely, případně které tvořily lesní půdní fond. Posouzení otázky, zda konkrétní pozemek tvoří součást zemědělského půdního fondu je přitom závislé na skutkovém zjištění dvou základních znaků, jednak toho, zda takový pozemek byl a nadále má být zemědělsky obhospodařován (znak faktický, materiální) a zda v evidenci nemovitostí je označen druhem kultury uvedeným v ust. § 1 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb. (znak právní, formální). Při zkoumání toho, zda pozemek přináleží k lesnímu půdnímu fondu, je naopak třeba vycházet z ust. § 2 zákona č. 61/1977 Sb. o lesích, jenž také akcentoval stav faktický oproti stavu evidenčnímu. S poukazem na uvedené, soud v intencích rozhodnutí Městského soudu v Praze poučil žalobce dle ust. § 118a o.s.ř., o povinnosti tvrdit a prokazovat, že uvedené pozemky tvoří zemědělský půdní fond, případně lesní půdní fond, neboť žalobce s odkazem na uvedené blokační ustanovení dovozuje absolutní neplatnost předmětných smluv, na základě kterých žalovaný č. 1) nabyl do svého vlastnictví shora uvedené pozemky. Ohledně pozemku parcelní [číslo] žalovaný č. 1) soudu sice předložil smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, avšak z jejího obsahu je nutné uzavřít, že tento převod byl ve skutečnosti realizován na podkladě Ministerstvem financí ČR vydaného rozhodnutí o privatizaci týkající se konkrétního privatizačního projektu. V daném případě se tak jednalo o majetek, který byl dle ust. § 3 zákona č. 92/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2012 vyloučen z privatizace a nemohl být podle části druhé a třetí uvedeného zákona privatizován (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 23 Cdo 185/98, 28 Cdo 534/2015, 28 Cdo 5301/2015). V souladu se shora citovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu, zejména pak rozhodnutím NS ČR 28 Cdo 4721/2016 je nutné uzavřít, že následky vadného právního úkonu učiněného v rozporu s výslovným zákonným zákazem dispozic uvedených v ust. § 29 zákona č. 229/1991 Sb., resp. § 3 zákona č. 92/1991 Sb., jejichž účel ke svému naplnění nezbytně vyžadoval, aby byly právní úkony, porušují zakotvený blokační režim shledány absolutně neplatnými, nemůže odvrátit ani případná dobrá víra potencionálního nabyvatele jednajícího se státem. Za popsané situace je tak nutné uzavřít, že i v případě, pokud by žalovaný [číslo]) byl ohledně shora uvedených pozemků při jejich nabytí v rámci privatizace v dobré víře, nemohla by tato skutečnost s ohledem na blokační ustanovení způsobit jejich platnost, ale je nutné i tak na ně pohlížet jako na absolutně neplatné. S poukazem na shora uvedené je tak nutné učinit závěr v tom směru, že převod shora uvedených pozemků parcelní [číslo] byl učiněn v rozporu se zákonem a z tohoto důvodu tak soud rozhodl tak, že žalovaný č. 2) je vlastníkem těchto pozemků. Ohledně pozemku parcelní [číslo] žalovaný č. 1) v rámci své procesní obrany rovněž uváděl, že i vlastnictví k tomuto pozemk nabyl na základě smlouvy o bezúplatném převodu majetku do vlastnictví obce uzavřené dle zákona č. 92/1991 Sb. I ohledně tohoto pozemku soud v intencích rozhodnutí Městského soudu v Praze poskytl žalobci procesní poučení dle ust. § 118a o.s.ř., neboť i ohledně tohoto pozemku žalobce tvrdí, že na uvedený pozemek se vztahovalo blokační ustanovení a z tohoto dovozuje absolutní neplatnost smlouvy o jejich převodu. Na žalobci tak bylo, aby i ohledně tohoto pozemku tvrdil, že tento tvořil zemědělský půdní fond nebo do něj náležel, event.. tvořil lesní půdní fond. V návaznosti na žalobcem uváděná skutková tvrzení a doložené důkazy pak soud posuzoval, zda i na shora citovaný pozemek se vztahovalo blokační ust. § 29 zákona č. 229/1991 Sb. Ohledně pozemku parcelní [číslo] žalobce uváděl, že tento pozemek tvoří lesní cestu tak, jak plyne z předkládané ortofomapy, když tento stav tak jak je zachycen, byl jak v roce 1988, tak v roce 1996. Ohledně shora citovaného pozemku pak soud uzavřel, že žalobce svá tvrzení týkající se toho, že tyto pozemky tvořily lesní fond tak, jak bylo specifikováno v předchozím odstavci, žalobce prokázal. Skutečnost, že u pozemku parcelní [číslo] se jedná o lesní cestu, byla prokázána jak žalobcem předloženými ortofomapami, tak vyplynula i z místního šetření, které soud v průběhu řízení provedl. S ohledem na umístění pozemku a doložené ortofotomapy bylo prokázáno, že tento pozemek v průběhu doby neměnil svůj charakter a účel, tj. že k [datum] tvořil lesní půdní fond a byla tak dána jeho blokace dle ust. § 29 zákona č. 229/1991 Sb. Pokud za popsané situace i tento pozemek přešel na stát, tedy jeho vlastníkem se stal žalovaný č. 1) tak, jak plyne z výpisu z katastru nemovitostí, je nutné považovat nabytí tohoto pozemku žalovaným č. 1) za absolutně neplatné a i v tomto rozsahu bylo namístě podanému návrhu vyhovět. S poukazem na shora uvedené proto soud uzavřel, že žaloba ohledně pozemků, které zůstaly předmětem tohoto řízení, a to konkrétně ohledně 11 pozemků, byla převážně důvodná, a to ohledně 9 pozemků tak, jak jsou specifikovány shora. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 1) je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., neboť žalobce částečným zpětvzetím žaloby procesně zavinil, že řízení bylo v rozsahu pozemků specifikovaných ve výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2020, č.j. 54 Co 174/2020 – 347 zastaveno. Při určení podílu úspěchu žalobce a žalovaných v řízení soud vyšel z toho, že předmětem řízení bylo celkem 72 pozemků, žalobce vzal žalobu částečně zpět ohledně 52 pozemků a ohledně 2 pozemků nebyl v následném řízení úspěšný, tj. neúspěch žalobce je v rozsahu 54 pozemků, naproti tomu jeho úspěch je v rozsahu 16 pozemků (rozsudek soudu I. stupně byl ohledně 7 pozemků potvrzen, v následném řízení bylo žalobci vyhověno ohledně 9 pozemků). procentní úspěch žalovaných je tak v rozsahu 56% (úspěch žalovaných v rozsahu 78%, úspěch žalobce v rozsahu 22%). Náklady řízení v celkové výši 72 177 Kč sestávají z 17 a úkonů právní služby á 3 100 Kč (ust. § 9 odst. 4, písm. b) ve spojení s ust. § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. – převzetí zastoupení, vyjádření ve věci ze dne [datum], [datum], písemný závěrečný návrh ve věci, účast u jednání soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], účast na odvolacím jednání, vyjádření z [datum], vyjádření k dovolání z [datum], vyjádření z [datum], účast na místním šetření dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], [datum], úkonu za účast u jednání dne [datum] – vyhlášení rozsudku, písemný závěrečný návrh) + 21% DPH a 18x režijní paušál á 300 Kč + 21% DPH. S ohledem na úspěch žalovaného v rozsahu 56% uložil soud žalobci povinnost zaplatit žalovanému [číslo]) na náhradě nákladů řízení částku 40 419 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému [číslo]) náklady řízení k rukám jeho právního zástupce. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 2) je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., neboť žalobce částečným zpětvzetím žaloby procesně zavinil, že řízení bylo v rozsahu pozemků specifikovaných ve výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] zastaveno. Náklady řízení v celkové výši 3 500 Kč sestávají z 15 režijních paušálů á 300 Kč za účast u jednání soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], 2x sepis písemného závěrečného návrhu, účast na místním šetření dne [datum], účast na jednání odvolacího soudu. S ohledem na úspěch žalovaného v rozsahu 56% uložil soud žalobci povinnost zaplatit žalovanému [číslo]) na náhradě nákladů řízení částku 1 960 Kč.

50. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy v řízení úspěšný vedlejší účastník na straně žalovaných – [název vedlejší účastnice] má vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 41 140 Kč sestávají z 10 úkonů právní služby á 3 100 Kč (ust. § 9 odst. 4, písm. b) ve spojení s ust. § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. – převzetí zastoupení, účast u jednání soudu dne [datum], účast u odvolacího jednání, vyjádření ze dne [datum], [datum], účast u jednání soudu dne [datum], [datum], [datum], účast na místním šetření, písemný závěrečný návrh) + 21% DPH a 10x režijní paušál á 300 Kč + 21% DPH. S ohledem na úspěch žalovaného v rozsahu 56% uložil soud žalobci povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalovaných - na náhradě nákladů řízení částku 23 038 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalobci povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku náklady řízení k rukám jeho právní zástupkyně.

51. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalovaných – [název vedlejší účastnice] je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. á contrario, neboť tomuto žádné náklady řízení nevznikly.

52. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.