18 C 59/2022 - 211

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Němečkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČ [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalobce] zastoupen [Jméno Zástupce A], advokátkou sídlem kanceláře [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno žalované], narozena [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupena [Jméno Zástupce B], advokátem sídlem kanceláře [Jméno advokáta] [Anonymizováno] o zaplacení částky 42 570,20 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce v té části, kde se domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši [částka] a dále ve výši 0,3 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám [Jméno Zástupce B], advokáta se sídlem kanceláře [Jméno advokáta] [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobce se svým návrhem z [datum] domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o studiu. Žalobce vystavil žalované dne [datum] fakturu č. [hodnota] na úhradu školného za zimní semestr roku 2020/2021 ve výši [částka], která byla splatná dne [datum]. Žalovaná tuto fakturu žalobci neuhradila, a to ani přes upomínky. Ve smlouvě o studiu, která mezi účastníky byla uzavřena, byl v článku IV. bod 7 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,3 % denně z dlužné částky pro případ neuhrazení školného ve stanoveném termínu. Žalobce se tak vyjma dosud neuhrazeného školného ve výši [částka] domáhá rovněž kapitalizované smluvní pokuty za období od [datum] do [datum] v celkové výši [částka]. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Poukázala na skutečnost, že dle § 4 bod 2 studijního a zkušebního řádu získává uchazeč dle ust. § 51 zák.č. 111/1998 Sb. (dále jen „zákon“) právo být zapsán do studia dnem nabytí právní moci rozhodnutí o přijetí ke studiu ve studijním programu. Poukázala na skutečnost, že žalobce nedoložil rozhodnutí o přijetí ke studiu s doložkou právní moci, když v řízení nebylo prokázáno, jakým dnem měla žalovaná získat právo být zapsána do studia a rovněž tak nebylo doloženo, kdy žalované rozhodnutí o přijetí ke studiu bylo doručeno. Žalovaná rovněž poukázala na skutečnost, že žalobce předložil pouze rozhodnutí o přijetí ke studiu ze dne [datum], když o tomto přijetí nerozhodl rektor, neboť na tomto rozhodnutí je podepsána vedoucí studijního oddělení [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaná rovněž poukázala na to, že studijní a zkušební řád žalobce je v článku 10 v rozporu s ust. § 54 zákona, neboť toto ustanovení dává osobě právo na opětovný zápis, nikoli a v žádném případě není zákonem stanovená žádná povinnost studia a vazba na další přerušení studia a žádná automatická funkce dalšího studia a opětovného zápisu do studia. Takovéto ustanovení studijního a zkušebního řádu je neplatné a je v rozporu se zákonem a žalovaná se tak nemohla stát studentem. Žalovaná rovněž poukázala na skutečnost, že pokud žalobce předložil spolu s podáním z [datum] plnou moc z [datum], na základě které měla být [tituly před jménem] [jméno FO] udělena plná moc k podpisu rozhodnutí o přijetí ke studiu, pak tato plná moc je neplatná, neboť z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že žalobce je zastoupen dvěma členy představenstva, a to [tituly za jménem] [jméno FO] a [jméno FO], když však plná moc je podepsána pouze jedním členem představenstva, a to rektorkou [tituly za jménem] [jméno FO]. Kromě toho, tento listinný důkaz byl předložen soudu až po koncentraci řízení a není tak možné k němu přihlédnout. Žalovaná tak uvedla, že nebylo vydáno řádné rozhodnutí o přijetí ke studiu dle zákona a studijního řádu, a to oprávněnou osobou, když takovéto rozhodnutí nebylo žalované ani řádně doručeno. Žalovaná rovněž uvedla, že plná moc, která byla soudu předložena, je neplatná a v návaznosti na to i rozhodnutí o přijetí ke studiu, když žalobce aplikuje povinnost fikce studia po přerušení studia v rozporu se zákonem. Žalovaná rovněž poukázala na skutečnost, že smlouva o studiu má charakter spotřebitelské smlouvy a žalovaná je tak evidentně slabší stranou smluvního ujednání a je na místě zvažovat, zda jsou zakázaná ujednání, které zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu smluvních stran. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 28.4.2023 č.j. 18 C 59/2022-101, na základě kterého soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím a náklady řízení. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11.10.2023 č.j. 21 Co 203/2023-132 byl rozsudek soudu prvého stupně k odvolání žalované zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Při jednání soudu dne [datum] soud připustil změnu žaloby týkající se rozšíření žaloby o smluvní pokutu ve výši 0,3% denně z částky [částka] od [datum] do dne vydání rozhodnutí. Soud v průběhu řízení provedl důkaz žádostí žalované z [datum], smlouvou o studiu z [datum] včetně přílohy č.[hodnota], zprávou z formuláře na webu z [datum], oznámením o zanechání studia z [datum], sdělením o ukončení studia z [datum], emailem z [datum], [datum], [datum], [datum], výzvou k úhradě dlužné částky z [datum], fakturou č. [hodnota], emailem z [datum], podacím archem, emailem z [datum] adresovaným na email [e-mail], přerušením studia za období od [datum] do [datum], studijním a zkušebním řádem schváleným Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy z [datum], rozhodnutím o přijetí ke studiu z [datum], plnou mocí z [datum], rozhodnutím jediného akcionáře společnosti z [datum], zápisem z valné hromady společnosti z [datum], rozhodnutím jediného akcionáře z [datum], zápisem z valné hromady z [datum], zprávou o vnějším hodnocení [právnická osoba]., výroční zprávou, účetní závěrkou a zprávou nezávislého auditora za rok 2021, zprávou nezávislého auditora z [datum]. Po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaná uzavřela se žalobcem dne [datum] smlouvu o studiu pro bakalářské studium v studijním programu „[Anonymizováno]“ s dobou studia tři roky a se zahájením studia v kombinované formě v akademickém roce 2018/2019. Žalovaná se zavázala hradit žalobci školné uvedené ve smlouvě, když přílohou č.[hodnota] ke smlouvě byly ceny za studium/školné za akademický kalendářní rok 2018/2019. Smlouva pak obsahuje další práva a povinnosti obou smluvních stran, a to včetně přerušení studia a jeho ukončení (čl. V a čl.VI. smlouvy). V čl. V. smlouvy je uvedeno, že studium může být za podmínek stanovených studijním a zkušebním řádem vysoké školy i opakovaně přerušeno. V čl. VI. Bod 2 písm.a) smlouvy je kromě jiného uvedeno, že jiným než řádným způsobem se studium ukončuje zanecháním studia ze strany studenta, přičemž dnem ukončení studia je den, kdy bylo vysoké škole doručeno písemné prohlášení studenta o zanechání studia (smlouva o studiu). dnem [datum] je datováno rozhodnutí o přijetí ke studiu, které bylo zasíláno žalované na adresu [adresa] s tím, že žalovaná po splnění podmínek pro přijetí ke studiu, a to po absolvování přijímacího pohovoru a v souladu se zákonem o vysokých školách, byla přijata ke studiu pro akademický rok 2018/2019 v bakalářském studiu, obor „[Anonymizováno]“ (rozhodnutí o přijetí ke studiu). dnem [datum] je datována plná moc udělená žalobcem paní [jméno FO], narozené [rodné přijmení] [datum], bytem [adresa], která byla udělena této k podepisování rozhodnutí o přijetí ke studiu. Plná moc je podepsána rektorkou školy – žalobce – [tituly za jménem] [jméno FO] (plná moc z [datum]). dnem [datum] je datováno oznámení žalobce adresované žalované o přerušení studia s tím, že žalobce vyhověl žádosti žalované o přerušení studia na období od [datum] do [datum]. Oznámení o přerušení studia je podepsáno [tituly za jménem] [jméno FO], rektorkou žalobce (oznámení o přerušení studia z [datum]). dnem [datum] je datován email zasílaný z emailové adresy [e-mail] na emailovou adresu [e-mail], ve kterém se žalovaná obrací na žalobce se žádostí o ukončení studia s tím, že studium původně přerušila v únoru loňského roku a byla ujištěna, že pokud se ke studiu sama nepřihlásí, škola ji nepovede jako aktivního studenta. Přesto dnes obdržela v smsce od školy výzvu k úhradě školného. V emailu je dále uvedeno, že žalovaná žalobci oznámila, že fakturu hradit nebude a žádá o písemné potvrzení o ukončení studia (email z [datum]). dnem [datum] je datováno oznámení o zanechání studia, které písemně podala žalovaná žalobci na jeho formuláři označeném jako „Oznámení o zanechání studia“. V oznámení je uvedeno, že žalovaná žádá o ukončení studia, když její studium bylo přerušeno do října 2020, kdy nadále přetrvávají důvody, ze kterých žalovaná požádala o přerušení studia a nyní žádá o jeho ukončení a zároveň i o stornování faktury za školné, která jí byla žalobcem vystavena s tím, že o úmyslu nenastoupit ke studiu pro akademický rok 2020/2021 informovala studijní oddělení (oznámení o zanechání studia z [datum]). v interním programu žalobce je vedena komunikace žalobce a žalované za dobu trvání jejího studia u žalobce (vnitřní emailová komunikace). dnem [datum] je datováno oznámení žalobce žalované o ukončení studia s tím, že studium bylo ukončeno ke dni [datum], a to na základě oznámení žalované z téhož data (oznámení o ukončení studia z [datum]). před podáním žaloby probíhala mezi právními zástupci účastníků emailová komunikace za účelem možného smírného vyřešení sporu (emailová komunikace). dne [datum] pod č.j. MSMT-[č. účtu]-5 byl vydán studijní a zkušební řád žalobce, a to v souladu s ust. § 87 odst.1 písm.a), § 36 odst.2 a § 41 odst.2 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Studijní a zkušební řád upravuje další práva a povinnosti obou smluvních stran, tj. jak školy, tak studenta, když v čl. 10 bod 6 je uvedeno, že „pokud osobě, jíž bylo přerušeno studium, nebylo na základě žádosti před koncem přerušení studia povoleno další přerušení studia, má se zato, že tato osoba využila svého práva a prvním dnem následujícím po konci přerušení studia se opětovně zapsala do studia. Dnem opětovného zápisu je první den, který následuje po konci doby přerušení studia“ (zkušební a studijní řád). dnem [datum] je datováno rozhodnutí jediného akcionáře společnosti [právnická osoba] a [Anonymizováno], a to společnosti [Anonymizováno], IČ [IČO], sídlem [adresa] s tím, že jediný akcionář žalobce vzal na vědomí představenstvem žalobce předloženou zprávu o hospodaření pro rok 2019 včetně závěrky k [datum] a včetně informace o vývoji vlastního kapitálu v souvislosti s účetní závěrkou k [datum], zprávu o vztazích jakož i návrh představenstva společnosti na použití zisku dosaženého v roce 2019 a rovněž tak vzal na vědomí zprávu dozorčí rady žalobce. Jediný akcionář žalobce schválil účetní závěrku společnosti ověřenou společností [právnická osoba] audit s.r.o. k [datum] s tím, že zisk společnosti za rok 2019 ve výši [částka] se v plné výši převádí na účet nerozdělený zisk nebo neuhrazená ztráta minulých let. Společnost [právnická osoba] [Anonymizováno] byl ustanovena auditorem žalobce pro rok 2020 (rozhodnutí jediného akcionáře z [datum]). dnem [datum] je datováno rozhodnutí jediného akcionáře žalobce, a to společnosti [Anonymizováno], IČ [IČO], se sídlem [adresa] s tím, že jediný akcionář vzal na vědomí představenstvem žalobce předloženou zprávu o hospodaření společnosti pro rok 2020, účetní závěrku k [datum] včetně informací o vývoji vlastního kapitálu v souvislosti s účetní závěrkou k [datum], zprávu o vztazích jakož i návrh představenstva žalobce na použití zisku dosaženého v roce 2020 a rovněž tak vzal na vědomí zprávu dozorčí rady žalobce. Jediný akcionář rovněž schválil účetní závěrku žalobce ověřenou společností [právnická osoba] [Anonymizováno] k [datum] s tím, že zisk společnosti za rok 2020 ve výši [částka] se v plné výši převádí na účet nerozdělený zisk nebo neuhrazená ztráta minulých let (zápis z valné hromady společnosti z [datum]). dnem [datum] je datován zápis z valné hromady žalobce, v rámci které byla kromě jiného pod bodem IV. schválena účetní závěrka žalobce za období od [datum] do [datum] s tím, že v tomto období vykazuje hospodaření žalobce po zdanění za běžnou činnost zisk ve výši [částka]. V bodě V. zápisu z valné hromady bylo rozhodnuto o započtení nerozděleného zisku oproti neuhrazené ztrátě minulých let s tím, že nerozdělený zisk minulých let ve výši [částka] zaúčtovaný na účtu č. [hodnota] se započítává oproti neuhrazené ztrátě minulých let ve výši [částka] zaúčtované na účtu č. [hodnota]. Po tomto zápočtu zbyde neuhrazená ztráta ve výši [částka]. V bodě VI. valná hromada tímto rozhodla o naložení s hospodářským výsledkem hospodaření žalobce za období od [datum] do [datum] tak, že zisk žalobce za shora uvedené období ve výši [částka] bude po zdanění použit tak, že částka [částka] bude použita na neuhrazenou ztrátu společnosti z minulých let evidovanou na účtu č. [hodnota] a zbývající zisk za rok 2022 ve výši [částka] bude vyplacen akcionářům tak, že společnost [Anonymizováno] nabyde částku [částka] před zdaněním a pan [jméno FO] částku [částka] před zdaněním (zápis z valné hromady žalobce z [datum]). dne [datum] je datována zpráva o vnějším hodnocení žalobce provedená Národním akreditačním úřadem pro vysoké školství týkající se hodnocení vzdělávání, tvůrčí a s nimi související činnosti žalobce dle ust. § 84 odst.2 písm.b) zák.č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Ze závěrů hodnocení vyplývá, že rada NAU dle ust. § 83c odst.2 písm.f) zák.č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, schválila zprávu o vnějším hodnocení žalobce s tím, že současně doporučila žalobci, aby postupoval podle závěrů a doporučení obsažených v této zprávě a požádal žalobce, aby k [datum] předložil kontrolní zprávu o počtech studentů v jednotlivých studijních programech strukturovaných podle jednotlivých ročníků studia. Žalobce byl rovněž požádán, aby k [datum] předložil kontrolní zprávu o tom, jakým způsobem naplnil závěry a doporučení vyplývající ze zprávy o vnějším hodnocení včetně popisu konkrétních opatření ke zkvalitnění postupu při vnitřním schvalování studijních programů a vyhodnocení jejich činnosti (zpráva o vnějším hodnocení žalobce). dnem [datum] je datována výroční zpráva – účetní závěrka a zpráva nezávislého auditora za rok 2021 týkající se hospodaření žalobce za rok 2021 s tím, že v části 6 jsou uvedeny finanční výsledky žalobce za rok 2021 včetně výkazu zisku a ztrát (výroční zpráva za rok 2021). Soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když účastníky to ani nebylo navrhováno a po takto provedeném dokazování uzavřel, že je možné podané žalobě vyhovět pouze částečně. Ustanovení čl. 33 odst.3 Listiny základních práv a svobod (dále také „Listina“) upravuje jednu ze základních zásad ústavní úpravy práva na vzdělání. Právo na vzdělání je považováno za tzv. sociální právo. Pro sociální právo je typické, že ze své povahy vyžadují provedení zákonem. Zakotvení jejich existence v listině znamená, že při zákonné úpravě musí být zachován jistý minimální standart těchto sociálních práv. V žádném případě nesmí dojít k faktickému popření toho kterého sociálního práva, protože je zároveň třeba dostát principům ustanoveným v Listině. V důsledku tohoto specifického charakteru sociálních práv se při jejich přezkumu nepoužívá tzv. test proporcionality, jehož aplikace výrazně omezuje diskreci zákonodárce při přijímání právní úpravy upravující základní práva. Čl. 33 odst.3 Listiny se pak vztahuje i na veřejné vysoké školy. Dle ust. § 7 zák.č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, vysoká škola je veřejná, soukromá nebo státní. Státní vysoká škola je vojenská nebo policejní. Studiem na vysoké, ať již veřejné, státní nebo soukromé škole, občané realizují ústavně garantované právo na vzdělání podle čl. 33 odst.1 věty prvé Listiny základních práv a svobod. Čl. 33 oodst.2 Listiny pak určuje, že občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních, středních školách, podle schopnosti občana a možnosti společnosti též na vysokých školách. Zákon č. 111/1998 Sb. v ust. § 58 stanoví poplatky, které může požadovat veřejná vysoká škola v průběhu studia. Jejich výše dle ust. § 58 odst. 1 – 5 pro akademický rok má povinnost škola zveřejnit před termínem podání přihlášek ke studiu. Výši, formu placení a splatnost určuje přitom statut vysoké školy. Poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu, což znamená, že nepodléhají žádné regulaci. Tyto poplatky nepředstavují přímé protiplnění za poskytnuté služby (zprostředkovanou výuku), vyjadřují podíl studenta na nákladech na vysokoškolské studium a jejich smyslem není založit sociální překážku v přístupu ke vzdělání. Dle ust. § 59 zákona o vysokých školách poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu; vnitřní předpisy podléhají registraci ministerstvem a nabývají platnosti registrací (ust. § 36 a § 41). V dané věci je nutné uzavřít, že statut vysoké školy – žalobce i studijní a zkušební řád, v němž byly poplatky stanoveny, byly řádně registrovány Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, když součástí smlouvy o studiu byly rovněž i sazebníky poplatků spojených se studiem pro příslušný akademický rok. S poukazem na shora uvedené tak soud uzavřel, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o studiu s tím, že žalovaná byla přijata ke studiu u žalobce od akademického roku 2018/2019, studium zahájila v akademickém roce 2019/2020, požádala o přerušení studia, což jí bylo ze strany žalobce povoleno, a to na období od [datum] do [datum]. Žalovaná o opětovný zápis ke studiu dle ust. § 54 odst.4 zákona o vysokých školách aktivně nepožádala. Soud se v rámci svého rozhodnutí, a to i v intencích rozhodnutí Městského soudu v Praze, zabýval procesní obranou žalované týkající se zejména toho, zda žalovaná byla řádně přijata ke studiu a zda ji tak stíhá povinnost k úhradě školného, když žalovaná zpochybňovala nejen doručení rozhodnutí o přijetí, ale také formální stránku tohoto přijetí. Na tomto místě soud musí zdůraznit, že žalovaná až do doby zahájení soudního sporu neměla pochybnost o tom, že je studentkou žalobce. Studium zahájila již v akademickém roce 2018/2019, zaplatila školné za tento akademický rok, v následujícím akademickém roce požádala o přerušení studia, a nakonec o jeho ukončení. Tvrzení žalované, že jí řádně nebylo doručeno rozhodnutí o jejím přijetí, je tak pouze účelové, neboť z podání žalované není zřejmé, jak by se v případě, pokud by jí skutečně rozhodnutí o přijetí ke studiu nebylo doručeno, o svém přijetí ke studiu dozvěděla a jak je možné, že studium vůbec zahájila a uhradila i za akademický rok 2018/2019 školné. Na tomto místě soud akcentuje, že rozhodnutí o přijetí ke studiu bylo podepsáno na základě plné moci vedoucí studijního oddělení, paní [jméno FO]. Plná moc byla paní [jméno FO] udělena k podepisování rozhodnutí o přijetí ke studiu, nikoli k samotnému rozhodování o přijetí, které je v kompetenci rektora vysoké školy. Jinak řečeno, paní [jméno FO] nerozhodla o samotném přijetí žalované ke studiu, ale rozhodnutí pouze podepsala, k čemuž byla zmocněna rektorkou. Plná moc pak nemusela být podepsána dvěma členy představenstva žalobce, neboť rektorka udělovala plnou moc sama za sebe, nejednalo se o jednání za společnost, když rektor může být i osoba odlišná od člena statutárního orgánu. Je tak třeba odlišovat, pokud jedná rektor sám za sebe v oblasti svých pravomocí a pokud jedná vysoká škola jako právnická osoba. Dále je třeba ohledně procesní obrany žalované poukázat i na to, že žalobce předložil plnou moc udělenou rektorkou žalobce paní [jméno FO] k podpisu o přijetí studentů v návaznosti na nová tvrzení samotné žalované, která formální stránku rozhodnutí o přijetí ke studiu, resp. podpis na tomto rozhodnutí, zpochybnila v podání ze dne [datum], když poučení o koncentraci řízení dle ust. § 118b odst.1 o.s.ř. bylo stranám dáno při jednání soudu dne [datum]. [jméno FO] pak svůj podpis na zmíněných listinách označila jako své pravé podpisu, a to v rámci žádosti o odborné vyjádření Policie ČR. Nad rámec výše uvedeného je třeba poukázat i na to, že rozhodnutí o přijetí ke studiu žalobce nikterak nezpochybňuje. I v případě, pokud by ze strany paní [jméno FO] bylo překročeno zástupčí oprávnění, z hlediska občanskoprávního by nedostatek zástupčího oprávnění sám o sobě nezpůsoboval neplatnost právního jednání (ust. § 440 odst.1 o.z.). S poukazem na shora uvedené je tak nutné uzavřít, a to i v intencích rozhodnutí Městského soudu v Praze, že žalovaná byla řádně přijata ke studiu u žalobce, když toto studium také sama od akademického roku 2018/2019 zahájila, pokračovala v něm, uhradila i školné, sama požádala o přerušení studia a studium následně ukončila. Soud se tak již v rámci svého rozhodnutí nezabýval opětovně uplatněnými námitkami žalované týkající se toho, že žalovaná ke studiu nebyla řádně přijata, neboť se jedná o opakující se námitky na straně žalované, které uplatnila opětovně, byť se k těmto námitkám již jak soud prvého stupně, tak i odvolací soud vyjádřil, když i odvolací soud uzavřel, že tyto žalovanou uplatněné námitky nejsou relevantní, a nebyl tak důvod pro to, aby se soud prvého stupně po rozhodnutí odvolacího soudu výše uvedenými námitkami opětovně zabýval. Poté, co soud uzavřel, že smlouva mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena platně, zabýval se tím, kdy došlo k ukončení smluvně závazkového vztahu mezi účastníky a zda je tak na místě žalovanou k úhradě dlužné částky zavázat. Žalovaná poukazovala na to, že žádost o ukončení studia zaslala žalobci dne [datum] e-mailem a s ohledem na to, že v předchozím akademickém roce měla studium přerušeno, ke studiu se opětovně nenahlásila, nestíhá ji povinnost k placení školného za další semestr. Skutečnost, že žalovaná měla studium na dobu 1 roku přerušeno, byla mezi účastníky nesporná, spornou zůstal výklad toho, zda žalovaná řádně studium ukončila, a to v návaznosti jak na jí zasílaný e-mail z 2. 10, 2020, tak na obsah studijního a zkušebního řádu žalobce. Žalovaná poukazovala na to, že čl. 10 bod 6 studijního řádu je v rozporu s ust. § 54 zák. č. 111/1998 Sb. o vysokých školách, když v případě přerušení studia dává zákon studentu právo, nikoli povinnost se ke studiu opětovně přihlásit. S výše uvedenou právní argumentací žalované však nelze souhlasit. Byť je v citovaném zákoně uvedeno právo studenta se po uplynutí doby přerušení studia k tomuto přihlásit, nejedná se o jeho povinnost (takto by ani zákon o vysokoškolském vzdělávání v návaznosti na Listinu nemohl být koncipován, neboť je právem každého, zda a jakým způsobem si po dovršení základní školní docházky bude doplňovat své vzdělání), s tímto lze se žalovanou souhlasit, na druhé straně je však třeba akcentovat i potřeby a zájmy školy, se kterou ten který student uzavře smlouvu o vzdělávání a zaváže se škole hradit školné. V případě takto uzavřené smlouvy má škola legitimní očekávání v to, že studenti budou plnit své povinnosti uvedené ve smlouvě, kromě jiného i platit řádně školné a rovněž tak, že škola bude mít ke dni zahájení akademického roku přehled o studentech, kteří tento akademický rok hodlají absolvovat a jakou výši školného tak škola může pro určitý akademický rok očekávat. Jinak řečeno, škola musí mít přehled o svých příjmech a výdajích na ten který rok tak, aby mohla řádně zabezpečit svůj chod včetně nákladů na pedagogy. Pokud tedy žalobce ve svém studijním a zkušebním řádu v čl. 10 bod 6 uvedl, že v případě, pokud osoba, která měla studium přerušeno, nepožádá před koncem doby, na kterou jí studium bylo přerušeno, o další přerušení studia, stává se dnem následujícím po doby ukončení přerušení studia, studentem, nejedná se o rozpor s ut. § 54 zákona. Toto ustanovení studijního a zkušebního řádu je zcela určité a srozumitelné a nemůže vyvolat jakékoli pochybnosti o jeho obsahu a pouze je v něm uveden termín, po jehož uplynutí po době přerušení studia se student opětovně stává řádným studentem. Jinak řečeno, studentu, kterému bylo studium přerušeno na základě rozhodnutí žalobce, je toto studium v případě, pokud o jeho opakované přerušení nepožádá, obnoveno dnem následujícím po skončení doby jeho přerušení. Žalovaná si musela a měla tohoto ustanovení studijního a zkušebního řádu být vědoma a měla ještě před uplynutím doby trvání přerušení studia požádat o ukončení studia event. o jeho opětovné přerušení. Pokud tak žalovaná učinila až po uplynutí doby přerušení studia, musí tato skutečnost jít k její tíži (ust. § 4 o.z.). Na tomto místě soud poznamenává, že by mohl zohlednit e-mail adresovaný žalobci žalovanou dne [datum] jako platné ukončení smlouvy, když e-mailová komunikaci je v současné době nutné považovat za běžný způsob komunikace, a to včetně komunikace písemné, avšak je nutné zdůraznit, že tento e-mail byl doručen žalobci až poté, co uplynula doba, po kterou měla žalovaná studium na základě rozhodnutí žalobce přerušeno, a to do [datum]. Pokud tedy žalovaná do [datum] nepožádala žalobce o další přerušení studia, nastala dle čl. 10 bod 6 studijního a školního řádu žalobce fikce o tom, že žalovaná ve studiu pokračuje a stíhá jí tak povinnost k úhradě školného za akademický rok 1999/2020. Výše školného pak plyne z přílohy č. [hodnota] ke smlouvě o studiu. S poukazem na shora uvedené je tak irelevantní, zda k ukončení smlouvy o studiu došlo k žádosti žalované již k [datum] (na základě jí zaslaného e-mailu), či až ke dni [datum], kdy bylo vyhotoveno písemné oznámení o ukončení studia doručené studijnímu oddělení. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že pro rozhodnutí ve věci nebyl podstatný obsah všeobecných podmínek, na které žalovaná v průběhu řízení odkazovala, neboť jejich existence v návaznosti na citovanou smlouvu nebyla v řízení prokázána, kdy žalobce v řízení osvětlil a doložil, že součástí předmětné smlouvy tyto nebyly, smlouva upravuje veškerá práva a povinnosti obou smluvních stran, a to v návaznosti na obsah studijního a zkušebního řádu. Žalobce pak v průběhu řízení nemohl prokázat negativní skutečnost, a to, že součástí smlouvy všeobecné podmínky nebyly. Soud při svém rozhodnutí ohledně ukončení studia žalovanou nemohl přihlédnout ani k jejím námitkám týkající se toho, že žalobce v návaznosti na žalovanou uplatněné námitky týkající se způsobu obnovení studia po jeho přerušení změnil svoje všeobecné podmínky tak, aby byly v souladu se zákonem, neboť jak již bylo uvedeno výše, ze strany žalované bylo pouze tvrzeno, avšak nikoli prokázáno, že by smluvní podmínky byly součástí smlouvy o studiu a žalovaná ani netvrdila a tím méně prokázala, že žalobce jednal v rozporu se smluvními podmínkami, které měly být součástí smlouvy. Na tomto místě soud musí akcentovat, že pro rozhodnutí ve věci byl relevantní obsah smlouvy uzavřené mezi účastníky včetně případných mluvních podmínek, které měly být její součástí. Odhlédnuto od toho, že žalovaná neprokázala, že by součástí smlouvy byly i obchodní podmínky tak, jak v průběhu řízení uváděla, je nutné zdůraznit, že i v případě, pokud by smluvní podmínky skutečně součástí smlouvy byly, nebylo by pro rozhodnutí ve věci relevantní to, zda event. následně po uzavření smluvně závazkového vztahu mezi účastníky došlo k jejich změně, neboť jak již bylo uvedeno výše, pro rozhodnutí ve věci bylo nutné vycházet z obsahu smlouvy, která mezi účastníky byla uzavřena, event. z obsahu smluvních podmínek, které by byly její součástí. Závěrem soud ohledně ukončení studia žalované u žalobce uvádí, že tvrzení žalované týkající se toho, že jí na studijním oddělení bylo sděleno, že pokud se opětovně ke studiu nepřihlásí po jeho přerušení, nestane se opětovně studentkou školy, nebylo v řízení prokázáno. Žalovaná byla v tomto směru dle ust. § 118a o.s.ř. poučena s tím, aby označila konkrétní osobu, která jí jako zaměstnanec žalobce, tyto informace podala, a i o důsledcích nesplnění této výzvy. Po procesním poučení soudem žalovaná však svá skutková tvrzení nedoplnila s tím, že její právní zástupce uvedl, že žalovaná není schopna identifikovat konkrétní osobu, která jí tyto informace na studijním oddělení poskytla a soud tak musel uzavřít, že toto tvrzení žalované v řízení prokázáno nebylo a s poukazem na shora uvedené se tak žalovaná v akademickém roce následujícím po době přerušení jejího studia stala opětovně studentkou žalobce a stíhá ji tak povinnost k hrazení školného za následující akademický rok. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě školného ve výši [částka], a to včetně žalobcem požadovaného příslušenství – zákonného úroku z prodlení dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. - a to ode dne následujícího po splatnosti faktury, která byla žalobcem žalované jako školné vystavena, neboť od tohoto data se žalovaná dostala do prodlení s její úhradou (ust. § 1968 a § 1970 o.z.). Soud se dále v rámci svého rozhodnutí zabýval tím, zda je na místě posuzovat smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu spotřebitelskou, když tuto skutečnost žalovaná v průběhu řízení namítala s tím, že uchazeč/student je slabší stranou smluvního ujednání a jedná se tak o zakázaná ujednání, které zakládají rozpor s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, tedy žalované. Při posouzení toho, zda se v daném případě jedná skutečně o spotřebitelskou smlouvu, soud vycházel z rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3805/2018 i ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12.12.2006, o službách na vnitřním trhu (dále jen „směrnice“), která v kapitole I. čl. 4 definuje pojem služby a dále z některých rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (rozsudek ze dne 11.9.2007 ve věci C – 76/05, ve věci rozsudku ze dne 27.9.1988 ve věci C – 263/86), ze kterých vyplývá, že k rozhodujícím skutečnostem, které nelze při právním hodnocení smlouvy o studiu pominout patří to, že vzdělávání poskytované právnickými osobami, předmětem jejichž činnosti je – také – poskytování vzdělávání nebo školských služeb je veřejnou službou. Dalším kritériem je způsob financování právnické osoby, která je součástí veřejného vzdělávacího systému, tj. zda je financována zcela nebo hlavně z veřejných prostředků, případně s nařízeným způsobem nakládání se ziskem na vzdělávání a školské služby. S poukazem na shora uvedené a v intencích rozhodnutí Městského soudu v Praze pak soud poučil žalobce dle ust. § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení o tom, jakým podílem je žalobce financován z veřejných zdrojů a jakým podílem ze strany studentů, potažmo jejich rodičů a dále jak nakládá se ziskem, zda jej z převážné části investuje zpět do provozu vysoké školy či s ním nakládá jinak, a rovněž tak, aby k prokázání jím uváděných skutkových tvrzení navrhl důkazy. Po procesním poučení soudem žalobce doplnil svá skutková tvrzení v podání ze dne [datum] s tím, že v tomto podání uvedl, jakých hospodářských výsledků žalobce po zdanění v letech 2015 až 2022 dosáhl, když v roce 2015 až 2017 je uveden hospodářský výsledek po zdanění se ztrátou, od roku 2019 do roku 2022 je kladný výsledek, naproti tomu je uvedena neuhrazená ztráta za rok 2015 až 2022 v jednotlivých letech od [částka] do [částka] (viz. přehled žalobce v podání z [datum]). Zároveň ze strany žalobce bylo uvedeno, že ziskem z jednotlivých let, a to od roku 2019 do roku 2022 byla pokryta ztráta z předchozích let. Ohledně skutkových tvrzení týkající se financování školy pak žalobce uvedl, že student se úhradou školného podílí na nákladech souvisejících s poskytováním vysokoškolského vzdělávání (mzdy učitelů, dlouhodobé, ale i případné potřeby krátkodobého nájmu výukových prostor, spotřeba energií a materiálu, mzdy zaměstnanců, IT, knihy, vybavení apod.) s tím, že provoz žalobce není financován z veřejných rozpočtů, kdy v případě sociálních a ubytovacích stipendií funguje vysoká škola průtokové, tzn., že prostředky, které škola pro studenty obdrží, studentům dle přesně definovaných pravidel rozdělí a zbytek vrací poskytovateli dotace. Při posouzení nároku žalobce na smluvní pokutu je pak třeba vyjít z bodu 34 preambule směrnice, ve které se uvádí, že při posouzení toho, zda určité činnosti, zejména činnosti financované z veřejných prostředků nebo poskytované veřejnými subjekty, představují „službu“ je nutné vycházet případ od případu s ohledem na všechny jejich vlastnosti, zejména pak na způsob jejich poskytování, organizace a financování v dotyčném členském státě. Soudní dvůr došel k závěru, že podstatným znakem úplaty je skutečnost, že představuje protiplnění za služby a uznal, že v případě činností prováděných bez protiplnění státem nebo z pověření státem v rámci jeho povinnosti v sociální, kulturním vzdělávací a soudní oblasti, kdy tyto činnosti nejsou spojeny s hospodářskou činností, charakteristický znak úplaty chybí. Úhrada poplatku příjemci, kupříkladu školné nebo zápisné hrazené studenty za účelem určitého příspěvku na úhradu provozních nákladů systému sama o sobě úplatu nepředstavuje, neboť daná služba je stále v zásadě financována z veřejných zdrojů. Na tyto činnosti se tedy nevztahuje definice „služby“ v čl. 50 smlouvy a nespadají proto do oblasti působnosti této směrnice. V daném případě bylo na základě doplnění skutkových tvrzení ze strany žalobce tvrzeno a rovněž dokládáno, že provoz školy (s výjimkou grantů či účelových dotací) je financován ze školného. Je tak nutné uzavřít, že žalobce je podnikatelem dle ust. § 420 o.z. a žalovaná je spotřebitelem dle ust. § 419 o.z. Za situace, kdy je provoz školy financován ze školného, jde o poskytování služeb a s ohledem na povahu subjektu jde o spotřebitelský vztah. V intencích shora uvedeného se tak soud zabýval tím, zda ujednání o smluvní pokutě není zneužívajícím jednáním dle ust. § 1813 o.z., která zakládá nerovnováhu o právech a povinnostech a z tohoto důvodu k němu nelze dle ust. § 1815 o.z. přihlížet. Vzhledem k tomu, že smluvní pokutou bylo zajištěno jen porušení povinností stanovených ve smlouvě žalovanou, a to v případě neuhrazení školného v termínu, který ve smlouvě mezi účastníky byl sjednán, avšak ve vztahu k žalobci žádá smluvní pokuta sjednána nebyla, je tak nutné uzavřít, že je zde výrazná nerovnováha v právech a povinnostech sjednaných ve smlouvě mezi účastníky a soud proto k tomuto ujednání týkající se sjednané smluvní pokuty ve vztahu k žalované dle ust. § 1815 o.z. nepřihlédl. S poukazem na shora uvedené odůvodnění se tak soud ani nezabýval výší smluvní pokuty, která byla mezi účastníky ve smlouvě sjednána, a to pro nadbytečnost. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ust. § 142 odst.2 o.s.ř., kdy v řízení částečně úspěšná žalovaná má vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Při posouzení náhrady nákladů řízení soud vyšel z úspěchu ve věci s tím, že vycházel z toho, že předmětem řízení před připuštěnou změnou žaloby byla jistina ve výši [částka] a dále kapitalizovaná smluvní pokuta ve výši [částka]. Po připuštěné změně žaloby byla předmětem řízení jistina ve výši 19 837 K, dále kapitalizovaná smluvní pokuta ve výši [částka] do [datum] a dále smluvní pokuta ve výši 0,3 % denně z částky [částka] za období od [datum] do [datum], tj. do rozhodnutí soudu, když tato kapitalizovaná smluvní pokuta za výše uvedené období, tj. za 991 dní, činila částku [částka] ([částka] denně). S ohledem na tom, že smluvní pokuta není příslušenstvím pohledávky, ale samostatným nárokem, při posouzení náhrady nákladů řízení soud kapitalizoval smluvní pokutu za období od [datum] do [datum], když tato činila částku [částka]. Celková žalobcem požadovaná smluvní pokuta, tj. v jím původně kapitalizované výši [částka] a nyní kapitalizovaná ke dni rozhodnutí soudu ve výši [částka] činila částku [částka]. Součet žalobcem požadované kapitalizované smluvní pokuty ve výši [částka] + školného ve výši [částka] činí celkem částku [částka]. Jeden úkon právní služby tak do připuštění změny žaloby činí částku [částka] (ust. § 7 bod 5 vyhl.č. 177/1996 Sb. – příprava a převzetí zastoupení, účast u jednání soudu dne [datum], [datum], [datum], 5 x vyjádření ve věci, písemný závěrečný návrh, podané odvolání, účast u jednání soudu dne [datum]), po připuštěné změněn žaloby pak částku [částka] (počítáno z punkta [částka] - účast u jednání soudu dne [datum], [datum], [datum], 2 x vyjádření ve věci, písemný závěrečný návrh – ust. § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. + uhrazený soudní poplatek za podané odvolání ve výši [částka]). Celková výše nákladů řízení žalované za 18 úkonů právní služby činí [částka] + 21 % DPH ve výši [částka] + 18 x režijní paušál á [částka] ve výši [částka] + DPH ve výši [částka]. Předmětem řízení po kapitalizaci smluvní pokuty a připočtení školného ve výši [částka] byla částka [částka] s tím, že žalobce byl v řízení úspěšný co do 19,54 % (soudem přiznané školné ve výši [částka]) a nebyl úspěšný co do 80,46 % (soudem nepřiznaná kapitalizovaná smluvní pokuta), rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalované vůči žalobci tak činí částku 61 % a soud proto z celkové částky [částka] přiznal v řízení částečně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. V souladu s ust. § 149 odst.1 o.s.ř. pak soud uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení k rukám jejího právního zástupce. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst.1 věta před středníkem o.s.ř.

Poučení