18 C 80/2012

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Renatou Palátovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně, žalobce, svědkyně a svědkyně] c) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a svědkyně] d) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa] všichni zastoupeni advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro: náhrada nemajetkové újmy 700 000 Kč s přísl. a náhrada škody 2 587 357 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 20 000 Kč ode dne 12. 6. 2012 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobci domáhají uložení povinnosti žalované zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné částku 160 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 160 000 Kč ode dne 12. 6. 2012 do zaplacení, se zamítá

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 20 000 Kč ode dne 12. 6. 2012 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba, kterou se žalobci domáhají uložení povinnosti žalované zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné částku 55 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 55 000 Kč ode dne 12. 6. 2012 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 30 000 Kč ode dne 12. 6. 2012 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žaloba, kterou se žalobci domáhají uložení povinnosti žalované zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné částku 45 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 45 000 Kč ode dne 12. 6. 2012 do zaplacení, se zamítá.

VII. Žaloba, kterou se žalobci domáhají uložení povinnosti žalované zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné částku 70 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 70 000 Kč ode dne 12. 6. 2012 do zaplacení, se zamítá.

VIII. Žaloba, kterou se žalobci domáhají uložení povinnosti žalované zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné částku 2 587 357 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 2 587 357 Kč ode dne 12. 6. 2012 do zaplacení, se zamítá.

IX. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné náhradu nákladů řízení ve výši, jež bude stanovena v písemném vyhotovení rozsudku, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce.

X. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit České republice státem vynaložené náklady tohoto řízení představující svědečné ve výši 400 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 1.

XI. Žalovaná je povinna nahradit České republice státem vynaložené náklady tohoto řízení představující svědečné ve výši 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 1.

Odůvodnění

1. Právní předchůdce žalobců se žalobou ze dne 8. 6. 2012 domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 3 287 357 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Tvrdil, že rozhodnutím ze dne 10. 12. 2001 mu Finanční úřad ve [obec] dodatečně doměřil daň z příjmu za kalendářní rok 1999 ve výši 380 480 Kč. Odvolání proti rozhodnutí bylo zamítnuto. Poté po řešení věci ve správním soudnictví rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 5. 2006 tak, že rozhodnutí odvolacího orgánu zrušilo. Finanční ředitelství v [obec] však odvolání opět zamítlo. Poté Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 9. 2010 opět rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] zrušil, na základě čehož Finanční ředitelství v [obec] dodatečný platební výměr zrušilo a řízení zastavilo. Nepřiměřená délka řízení a nezákonná rozhodnutí měly tyto důsledky: -) žalobce nebyl schopen dodatečně doměřenou daň z vlastních prostředků uhradit -) byl nucen žádat příbuzné a známé o finanční výpomoc -) byl omezen v nakládání s majetkem (bylo zřízeno zástavní právo k automobilu) -) nemohl se ucházet o veřejné zakázky -) byl nucen přistoupit k prodeji spoluvlastnického podílu na pozemcích v k.ú. [obec] -) žalobce byl nucen uhradit i daňové penále -) byl prověřován orgány činnými v trestním řízení pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby -) bylo mu v důsledku stanovení vyššího základu daně doměřeno i pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti Právní předchůdce žalobců tak požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, dále ve výši 400 000 Kč v souvislosti s nezákonným rozhodnutím a dále náhradu škody ve výši 2 587 357 Kč z nuceného prodeje pozemků s lesními porosty v k.ú. [obec] (skutečná hodnota spoluvlastnického podílu činila ke dni převodu 3 968 305 Kč, prodej se uskutečnil za částku 1 500 000 Kč).

2. Žalovaná s nárokem žalobce nesouhlasila z důvodu, že mu byly povoleny splátky, nemohlo tak dojít k zásahu do osobnostní sféry žalobce z důvodu nedostatku finančních prostředků na úhradu daňového dluhu, když výši splátek navrhl sám žalobce, což lze vztáhnout i na tvrzení o nuceném prodeji majetku. V předmětné době navíc žalobce úplatně pořizoval nemovitosti. Mezi kupní cenou spoluvlastnického podílu a zbývající výší daňového dluhu byl výrazný nepoměr. U majetkové škody chybí příčinná souvislost. Trestní věc byla odložena, neboť se nepodařilo prokázat, jaké přesné množství dřevní hmoty žalobce vytěžil, věc byla složitá, musel se vyjadřovat i znalec. Celková délka řízení nebyla nepřiměřená, rozhodnutí správních orgánů byla vydávána řádně a včas. Je třeba zohlednit, že bylo rozhodováno i v soudním řízení.

3. Soud prvního stupně poprvé ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 22. 10. 2013, č.j. 18 C 80/2012-44, kterým žalobci přiznal nárok na zaplacení částky 568 750 Kč (výrok I.) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.).

4. Odvolací soud rozsudkem ze dne 22. 4. 2014, č.j. 35 Co 110/2014-79, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil co do částky 50 000 Kč a 131 250 Kč, co do částky 118 609 Kč změnil tak, že žalobu zamítl, a zrušil co do nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 400 000 Kč a majetkové škody ve výši 2 587 357 Kč. A věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Nejvyšší soud unesením ze dne 17. 6. 2015, č.j. 30 Cdo 391/2015-104, dovolání proti rozsudku odvolacího soudu odmítl.

6. Předmětem řízení tak zůstává nárok na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 400 000 Kč a majetkové škody ve výši 2 587 357 Kč.

7. Vzhledem k tomu, že žalobce v průběhu řízení zemřel, přičemž nárok, o nějž v žalobě jde, nebyl předmětem dědického řízení, vstoupili na místo původního žalobce žalobci označení v záhlaví rozsudku v souladu s ust. § 1475 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. jako nerozluční společníci. Soud tedy rozhodoval o jejich právu na plnění společné a nerozdílné.

8. K poučení daném žalobcům na jednání konaném dne 26. 11. 2019, podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobci doplnili, že nemajetková újma sestává z: a) újmy v osobním životě ve výši 180 000 Kč, neboť doměrek daně a následné penále pro právního předchůdce žalobců znamenal zátěžovou, stresovou situaci, měl strach, jak bude schopen zajistit obživu rodiny, řešení situace pro něj znamenalo ztrátu času, to, že musel žádat o půjčku, vnímal jako nedůstojné, být dlužníkem je znevýhodňující stigma, navíc byl prověřován i orgány činnými v trestním řízení, což pro něj znamenalo další nejistotu, stres a pocit nespravedlnosti b) újmy v rodinném životě ve výši 75 000 Kč, neboť řešení situace vzniklé doměrkem daně a následné penále narušily rodinné štěstí právního předchůdce žalobců, nedokázal se plně radovat z dětí a manželství, neměl k tomu ani časový prostor, což vedlo k odloučení a faktickému rozpadu manželství, neměl čas na děti, neschopnost vrátit peníze včas poznamenalo o jeho vztahy s matkou a sestrou c) újmy v podnikatelské sféře ve výši 75 000 Kč, neboť v důsledku doměrku a následného penále bylo na právního předchůdce žalobců pohlíženo jako na dlužníka, nemohl se účastnit veřejných zakázek, čímž se mu znesnadnily a zúžily možnosti obživy a společnost [právnická osoba] musela fakticky ukončit svou činnost d) újmy spočívající ve ztrátě možnosti nakládat se svým majetkem podle své vůle ve výši 70 000 Kč, neboť k osobnímu automobilu právního předchůdce žalobců bylo zřízeno zástavní právo, aby mohl splatit dluhy státu tak i překlenovací půjčky vůči rodině, byl nucen prodat lesní pozemky v k.ú. [obec], navíc se ztrátou, na tomto lesním majetku si velmi zakládal, dále byl nucen prodat i pozemky v k.ú. [obec], který společnost [právnická osoba] původně získala od jeho tety 9. Pokud jde o tvrzení týkající se majetkové škody, žalobci doplnili, že právní předchůdce žalobců neměl finanční prostředky na zaplacení doměrku ve výši 380 480 Kč. Ačkoli mu byl povolen splátkový kalendář, neměl ani na zaplacení splátek. Výdělkové možnosti byly omezeny nemožností účasti ve veřejných zakázkách. Z důvodu, že byl veden jako daňový dlužník, nebylo možné získat půjčku od banky. Peníze na splátky tedy čerpal především prostřednictvím půjček od své matky a sestry, protože se však věc nedařilo vyřešit v přiměřené době a rodina požadovala vrácení půjček, byl nucen prodat v roce 2005 lesní pozemky v k.ú. [obec]. Ze získaných peněz vrátil překlenovací půjčky sestře a matce, zaplatil zbývající dlužnou částku a zbytek si nechal jako rezervu především na úhradu již avizovaného penále. Pokud jde o prodej pozemků, dostal nabídku na jejich odkup za částku 5 000 000 Kč (resp. 2 500 000 Kč odpovídající jeho podílu), avšak zájemce požadoval sjednání splatnosti až za jeden rok, protože potřeboval peníze ihned, musel souhlasit s druhou nabídkou od zájemce [právnická osoba] na prodej pozemků za částku 3 000 000 Kč (resp. 1 500 000 Kč odpovídající jeho podílu) splatnou ihned. Majetkovou škodu lze vypočíst různými způsoby, sestává ze zaplacené daně z převodu nemovitostí, lze ji také vypočíst jako rozdíl mezi hodnotou podílu a realizovanou kupní cenou, který činí 2 468 305 Kč, také je možné porovnání s druhou nabídkou, která činila o 1 000 000 Kč více, dále při prostém porovnání kupní ceny, za kterou byly pozemky koupeny, a ceny, za kterou byly pozemky prodány, tento rozdíl činí 678 630 Kč.

10. Na jednání konaném dne 18. 10. 2021 žalobci požádali, aby soud ve věci zohlednil, že samotné odškodňovací řízení trvá nepřiměřeně dlouho.

11. Z provedených důkazů soud zjistil následující.

12. Z uplatnění nároku ze dne 8. 12. 2011 včetně dodejky soud zjistil, že [celé jméno žalobce] dne 9. 12. 2011 vyzval žalovanou k zaplacení škody způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem, a to ve výši 2 587 357 Kč jakožto škody vzniklé v souvislosti s prodejem lesních pozemků, dále ve výši 300 000 Kč jakožto nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřeně dlouhým řízením a ve výši 400 000 Kč jakožto nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonných rozhodnutí.

13. Z dodatečného platebního výměru [číslo] soud zjistil, že Finanční úřad ve [obec] dne 10. 12. 2001 vyměřil [celé jméno žalobce] daň ve výši 380 480 Kč na základ daně, daň a ztrátu z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1999 s tím, že částku je nutné uhradit do 30 dnů od doručení.

14. Z rozhodnutí č.j. F [číslo] soud zjistil, že Finanční ředitelství v [obec] rozhodnutím ze dne 15. 11. 2002 zamítlo odvolání [celé jméno žalobce] proti dodatečnému platebnímu výměru ze dne 10. 12. 2001.

15. Z rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 30 Ca 9/2003-73 soud zjistil, že Krajský soud v Brně dne 18. 3. 2005 zrušil rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] ze dne 15. 11. 2002.

16. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Afs 100/2005-106 soud zjistil, že Nejvyšší správní soud dne 19. 1. 2006 zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2005 a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

17. Z rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 30 Ca 30/2006-29 soud zjistil, že Krajský soud v Brně dne 31. 5. 2006 zrušil rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] ze dne 15. 11. 2002.

18. Z rozhodnutí č.j. 18321/06-1102-702407 soud zjistil, že Finanční ředitelství v [obec] rozhodnutím ze dne 15. 12. 2006 zamítlo odvolání [celé jméno žalobce] proti dodatečnému platebnímu výměru ze dne 10. 12. 2001.

19. Z rozhodnutí ze dne 5. 5. 2008 soud zjistil, že Finanční úřad ve [obec] dne 5. 5. 2008 povolil [celé jméno žalobce] zaplatit ve splátkách příslušenství daně.

20. Z rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 30 Ca 96/2008-79 soud zjistil, že Krajský soud v Brně dne 29. 9. 2010 zrušil rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] ze dne 15. 12. 2006.

21. Z rozhodnutí č.j. 13792/11-1102-702407 soud zjistil, že Finanční ředitelství v [obec] rozhodnutím ze dne 10. 11. 2011 zrušilo dodatečný platební výměr ze dne 10. 12. 2001 a řízení zastavilo.

22. Z žádosti o rozložení dlužné částky na splátkový kalendář soud zjistil, že [celé jméno žalobce] dne 19. 8. 2002 požádal o splátkový kalendář k zaplacení nedoplatku ve výši 333 836 Kč na dobu jednoho roku.

23. Z platebního výměru ze dne 12. 6. 2007 soud zjistil, že Finanční úřad ve [obec] dne 12. 6. 2007 vyměřil [celé jméno žalobce] penále za prodlení úhrady daně z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 1999 ve výši 400 819 Kč, částka je vypočtena do dne 5. 12. 2005.

24. Z výpisu z účtu ke dni 31. 12. 2011 soud zjistil, že na účtu [celé jméno žalobce] byl ke dni 31. 12. 2001 zůstatek 27 964,24 Kč.

25. Z evidence OSVČ za rok 2002 soud zjistil, že příjmy činily 2 142 833 Kč, výdaje 1 909 069 Kč, příjmy po odpočtu výdajů 233 764 Kč.

26. Z opisu vybraných údajů z DAP DPFO za rok 2002 soud zjistil, že základ daně činil 233 764 Kč.

27. Z evidence OSVČ za rok 2003 soud zjistil, že příjmy činily 753 891 Kč, výdaje 632 987 Kč, příjmy po odpočtu výdajů 120 904 Kč.

28. Z opisu vybraných údajů z DAP DPFO za rok 2003 soud zjistil, že základ daně činil 120 904 Kč.

29. Z evidence OSVČ za rok 2004 soud zjistil, že příjmy činily 0 Kč, výdaje 587 078 Kč, příjmy po odpočtu výdajů 0 Kč.

30. Z opisu vybraných údajů z DAP DPFO za rok 2004 soud zjistil, že základ daně činil – 833 465 Kč.

31. Z evidence OSVČ za rok 2005 soud zjistil, že příjmy činily 3 902 991 Kč, výdaje 3 740 375 Kč, příjmy po odpočtu výdajů 162 616 Kč.

32. Z prohlášení o půjčce ze dne 20. 6. 2005 soud zjistil, že [celé jméno svědkyně] potvrdila, že svému [anonymizováno] [celé jméno žalobce] půjčila dne 22. 6. 2002 bezúročně částku 90 000 Kč, částku vrátil dne 20. 6. 2005.

33. Z potvrzení o půjčce ze dne 30. 7. 2014 soud zjistil, že [jméno] [celé jméno svědkyně] potvrdila, že svému [anonymizováno] [celé jméno žalobce] zapůjčila hotovost v celkové výši 196 000 Kč v období od 24. 9. 2002 až 24. 3. 2003, přičemž částka jí byla vrácena dne 25. 6. 2005.

34. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že [celé jméno žalobce] [celé jméno svědka] byli společníky veřejné [právnická osoba] a les.

35. Z rozhodnutí o zřízení zástavního práva soud zjistil, že Finanční úřad ve [obec] dne 30. 8. 2002 zřídil zástavní právo k zajištění daňových pohledávek [celé jméno žalobce] k osobnímu automobilu [právnická osoba]

36. Z kupní smlouvy ze dne 17. 8. 1998 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] jako prodávající uzavřela smlouvu se společností [právnická osoba] jako kupujícím, jejímž předmětem byl prodej pozemku v k.ú. [obec] ve smlouvě specifikovaného za částku 92 150 Kč.

37. Z kupní smlouvy ze dne 30. 8. 2005 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako prodávající uzavřela smlouvu s [právnická osoba] jako kupujícím, jejímž předmětem byl prodej pozemků v k.ú. [obec] ve smlouvě specifikovaného za částku 40 000 Kč.

38. Z kupní smlouvy ze dne 16. 7. 2001 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] jako prodávající uzavřela smlouvu s [celé jméno žalobce] a [celé jméno svědka] jako kupujícími, jejímž předmětem byl prodej pozemků v k.ú. [obec] ve smlouvě specifikovaných za částku 3 200 000 Kč.

39. Z kupní smlouvy ze dne 3. 10. 2001 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako prodávající uzavřely smlouvu s [celé jméno žalobce] a [celé jméno svědka] jako kupujícími, jejímž předmětem byl prodej pozemků v k.ú. [obec] ve smlouvě specifikovaných za částku 797 260 Kč.

40. Z kupní smlouvy ze dne 11. 11. 2002 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] jako prodávající uzavřel smlouvu s [celé jméno žalobce] a [celé jméno svědka] jako kupujícími, jejímž předmětem byl prodej pozemků v k.ú. [obec] ve smlouvě specifikovaných za částku 360 000 Kč.

41. Z kupní smlouvy ze dne 18. 4. 2005 soud zjistil, že [celé jméno žalobce] [celé jméno svědka] jako prodávající uzavřeli smlouvu s [právnická osoba] jako kupujícím, jejímž předmětem byl prodej pozemků v k.ú. [obec] ve smlouvě specifikovaných za částku 1 500 000 Kč pro každého z prodávajících s tím, že část kupní ceny ve výši 1 350 000 Kč bude [celé jméno žalobce] poukázána do pěti pracovních dnů od předložení kupní smlouvy s vyznačením doložky o vkladu práva.

42. Z výpisu z účtu soud zjistil, že dne 23. 5. 2005 byla na účet připsána částka 1 350 000 Kč jako kupní cena 1. část.

43. Z dokladu [číslo] soud zjistil, že dne 8. 6. 2005 [celé jméno žalobce] daň z převodu nemovitostí ve výši 119 052 Kč.

44. Z výpisů z katastru nemovitostí soud zjistil, že [celé jméno žalobce] se s právními účinky vkladu práva je dni 31. 7. 2003, 27. 8. 2003, 29. 3. 2005, 22. 6. 2005, stav vlastníkem nemovitých věcí – pozemků.

45. Z usnesení ze dne 22. 7. 2003 soud zjistil, že dne 22. 7. 2003 byla odložena věc podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, kterého se měl dopustit [celé jméno žalobce], jelikož měl jako společník společnosti [právnická osoba] zkrátit daň v souvislosti s podaným daňovým přiznáním k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 1999.

46. Z výslechu původního žalobce soud zjistil, že tento uvedl, že na začátku 90. let začal podnikat v lesnictví, podle něj celá záležitost začala na osobní bázi, neboť jeho teta prodala svůj pozemek jemu. Potom přišla daňová kontrola. Doměřených 380 000 Kč pro něj bylo likvidačních, veškerý výdělek znovu investoval na rozvoj firmy. [příjmení] si půjčovat od rodiny i známých. Kvůli tomuto dluhu se nemohl účastnit veřejných zakázek [anonymizována dvě slova]. Situaci se snažili se společníkem řešit tak, že lesy začali kupovat, výdělky však nestačily ani na splátky dluhů. V této situaci se rozhodli prodat les, zájemce našli až po dvou letech, kdy mu bylo avizováno, že mu bude doměřeno další penále. Proto musel prodat pozemky pod cenou.

47. Z výslechu žalobce c) soud zjistil, že tento uvedl, že když jeho otec začal podnikat někdy v 90. letech, měli se dobře, jezdili na dovolenou a hory několikrát do roka, cca před 20 lety však pozoroval změny v chování otce, v podstatě nebyl doma, někdy dva i tři týdny, doma z tohoto důvodu probíhaly hádky, postupně se rodiče spolu přestali bavit. Otec mu naznačil, že se jednalo o nějaké rozhodnutí finančního úřadu kvůli nějakému doměrku, řekl, že ho to vyčerpává, že se cítí nevinný a že ta záležitost na ně byla cílená.

48. Z výslechu [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že tato uvedla, že jejich manželství s [celé jméno žalobce] bylo zpočátku dobré, před 18 – 20 lety však začal být protivný, nervózní. Nevěděla, co se děje, nesvěřoval se jí.

49. Z výslechu [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že tato uvedla, že za ní [celé jméno žalobce] kolem roku 2 000 přišel s žádostí o půjčku, finanční úřad mu něco vyměřil. Peníze mu půjčili, měl je vrátit do jednoho roku, což se však nestalo. Dopodrobna s ním situaci neprobírala, byl nervózní a potřeboval půjčit peníze.

50. Z výslechu [celé jméno svědka] soud zjistil, že tento uvedl, že s [celé jméno žalobce] někdy v roce 1997 nebo 1998 založili veřejnou [právnická osoba] a les, celkem se jim dařilo, firma se pěkně rozjížděla. Poté však přišla kontrola z finančního úřadu, který jim doměřil velkou pokutu, což pro ně bylo víceméně likvidační, neboť vydělané peníze obratem investovali do růstu společnosti. Půjčku v bance nedostali, neboť [celé jméno žalobce] měl dluh u finančního úřadu. Tak začali pracovat tak, že si vždy našli firmu, která kupovala dřevo, od nich si vzali zálohu, za to koupili les, jim pak museli to dřevo prodat, avšak s nízkou marží. [celé jméno žalobce] z té situace byl hodně špatný, byl nervózní, vzteklý. Poté jejich spolupráce pomalu končila, jednou mu [celé jméno žalobce] zavolal, že má obrovské dluhy, které potřebuje zaplatit. Souhlasil tedy s prodejem lesa. Po cca čtvrt roce mu [celé jméno žalobce] zavolal, že má dva kupce, že by to bylo za něco přes 3 000 000 Kč. A že by druhý kupec dal více, že by každý dostal cca o 1 000 000 Kč více, avšak na zaplacení kupní ceny by museli čekat rok. Ze začátku podnikání se účastnili výběrových řízení např. pro [anonymizována dvě slova], jenomže pak nemohli splnit podmínku bezdlužnosti. Také se rozkřiklo, že zkrachovali a už nedostávali zakázky od dřívějších zájemců.

51. Z prohlášení právního předchůdce žalobců soud nezjistil ničeho, neboť toto prohlášení je nedatované a nepodepsané.

52. Z výpisu ze živnostenského rejstříku, listiny označené jako znalecký posudek [číslo] dále znalecký posudek [číslo] znalecký posudek [číslo] sdělení o přiznání úroku z neoprávněného jednání správce daně, usnesení č.j. 30 Ca 35/2007-23, přípisu z 16. 12. 2011, soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí ve věci.

53. Zároveň soud poznamenává, že ačkoli byl na jednání konaném dne 22. 10. 2013 proveden důkaz rozhodnutím o povolení splátek daně ze dne 30. 8. 2002, soud z něj ve svém rozhodnutí nemohl vycházet, neboť se již nenachází ve spise, došlo ke změně v obsazení senátu a soudu se tento důkaz nepodařilo zajistit ani prostřednictvím příslušného finančního úřadu (byl již skartován). Nicméně soud podotýká, že jeho rozhodnutí nebylo založeno na (ne) existenci splátek doměrku daně.

54. Na základě výše uvedeného učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. 55. [celé jméno žalobce] dne 9. 12. 2011 vyzval žalovanou k zaplacení škody způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem, a to ve výši 2 587 357 Kč jakožto škody vzniklé v souvislosti s prodejem lesních pozemků, ve výši 300 000 Kč jakožto nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřeně dlouhým řízením a ve výši 400 000 Kč jakožto nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonných rozhodnutí.

56. Finanční úřad ve [obec] dne 10. 12. 2001 vyměřil [celé jméno žalobce] daň ve výši 380 480 Kč na základ daně, daň a ztrátu z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1999 s tím, že částku je nutné uhradit do 30 dnů od doručení. Odvolání proti rozhodnutí bylo zamítnuto rozhodnutím Finančního ředitelství v [obec] ze dne 15. 11. 2002. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 3. 2005, č.j. 30 Ca 9/2003-73, zrušil rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] ze dne 15. 11. 2002. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19. 1. 2006, č.j. 2 Afs 100/2005-106, zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2005 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 5. 2006, 30 Ca 30/2006-29, opětovně zrušil rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] ze dne 15. 11. 2002. Následně Finanční ředitelství v [obec] rozhodnutím ze dne 15. 12. 2006 zamítlo odvolání [celé jméno žalobce] proti dodatečnému platebnímu výměru ze dne 10. 12. 2001. Poté Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 9. 2010, č.j. 30 Ca 96/2008-79, zrušil rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] ze dne 15. 12. 2006. Následně Finanční ředitelství v [obec] rozhodnutím ze dne 10. 11. 2011 zrušilo dodatečný platební výměr ze dne 10. 12. 2001 a řízení zastavilo. 57. [celé jméno žalobce] dne 19. 8. 2002 požádal o splátkový kalendář k zaplacení nedoplatku ve výši 333 836 Kč na dobu jednoho roku. Finanční úřad ve [obec] dne 30. 8. 2002 zřídil zástavní právo k zajištění daňových pohledávek [celé jméno žalobce] k osobnímu automobilu [právnická osoba]. Finanční úřad ve [obec] dne 12. 6. 2007 vyměřil [celé jméno žalobce] penále za prodlení úhrady daně z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 1999 ve výši 400 819 Kč, částka je vypočtena do dne 5. 12. 2005. Rozhodnutím ze dne 5. 5. 2008 bylo [celé jméno žalobce] povoleno splácení ve splátkách.

58. Na účtu [celé jméno žalobce] byl ke dni 31. 12. 2001 zůstatek 27 964,24 Kč. Za rok 2002 činily jeho příjmy po odpočtu výdajů 233 764 Kč. Za rok 2003 činily jeho příjmy po odpočtu výdajů 120 904 Kč. Za rok 2004 činily jeho příjmy po odpočtu výdajů 0 Kč. Za rok 2005 činily jeho příjmy po odpočtu výdajů 162 616 Kč. 59. [celé jméno svědkyně] půjčila svému [anonymizováno] [celé jméno žalobce] dne 22. 6. 2002 bezúročně částku 90 000 Kč, částku vrátil dne 20. 6. 2005. [jméno] [celé jméno svědkyně] půjčila svému [anonymizováno] [celé jméno žalobce] hotovost v celkové výši 196 000 Kč v období od 24. 9. 2002 až 24. 3. 2003, přičemž částka jí byla vrácena dne 25. 6. 2005. 60. [celé jméno žalobce] [celé jméno svědka] byli společníky veřejné [právnická osoba] a les. [jméno] [příjmení] jako prodávající uzavřela dne 17. 8. 1998 smlouvu se společností [právnická osoba] jako kupujícím, jejímž předmětem byl prodej pozemku v k.ú. [obec] ve smlouvě specifikovaného za částku 92 150 Kč [právnická osoba] jako prodávající uzavřela dne 30. 8. 2005 smlouvu s [právnická osoba] jako kupujícím, jejímž předmětem byl prodej pozemků v k.ú. [obec] ve smlouvě specifikovaného za částku 40 000 Kč. [jméno] [příjmení] jako prodávající uzavřela dne 16. 7. 2001 smlouvu s [celé jméno žalobce] a [celé jméno svědka] jako kupujícími, jejímž předmětem byl prodej pozemků v k.ú. [obec] ve smlouvě specifikovaných za částku 3 200 000 Kč. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako prodávající uzavřely dne 3. 10. 2001 smlouvu s [celé jméno žalobce] a [celé jméno svědka] jako kupujícími, jejímž předmětem byl prodej pozemků v k.ú. [obec] ve smlouvě specifikovaných za částku 797 260 Kč. [jméno] [příjmení] jako prodávající uzavřel dne 11. 11. 2002 smlouvu s [celé jméno žalobce] a [celé jméno svědka] jako kupujícími, jejímž předmětem byl prodej pozemků v k.ú. [obec] ve smlouvě specifikovaných za částku 360 000 Kč [celé jméno žalobce] [celé jméno svědka] jako prodávající uzavřeli dne 18. 4. 2005 smlouvu s [právnická osoba] jako kupujícím, jejímž předmětem byl prodej pozemků v k.ú. [obec] ve smlouvě specifikovaných za částku 1 500 000 Kč pro každého z prodávajících s tím, že část kupní ceny ve výši 1 350 000 Kč bude [celé jméno žalobce] poukázána do pěti pracovních dnů od předložení kupní smlouvy s vyznačením doložky o vkladu práva. [celé jméno žalobce] se s právními účinky vkladu práva je dni 31. 7. 2003, 27. 8. 2003, 29. 3. 2005, 22. 6. 2005, stav vlastníkem nemovitých věcí – pozemků.

61. Ze začátku podnikání se společnost [právnická osoba] účastnila veřejných zakázek, později to nebylo možné, neboť [celé jméno žalobce] měl nedoplatek doměrku daně a společnost tak nesplňovala podmínku bezdlužnosti. Ze stejného důvodu jim nebyla poskytnuta půjčka v bance. Poté začali pracovat tak, že si vždy našli společnost, která kupovala dřevo, od ní si vzali zálohu, za to koupili les, přičemž vytěžené dřevo museli následně stejné společnosti prodat s nízkou marží. Tím spolupráce [celé jméno žalobce] a [celé jméno svědka] pomalu končila. 62. [celé jméno žalobce] obdržel nabídku na odkup lesních pozemků za cenu cca 5 000 000 Kč, avšak s tím, že splatnost kupní ceny by činila rok. Proto přijal nabídku na odkup lesních pozemků od společnosti [právnická osoba] za celkovou kupní cenu 3 000 000 Kč splatnou ihned. Dne 23. 5. 2005 byla na účet připsána částka 1 350 000 Kč jako kupní cena 1. část. Dne 8. 6. 2005 [celé jméno žalobce] daň z převodu nemovitostí ve výši 119 052 Kč.

63. Dne 22. 7. 2003 byla odložena věc podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, kterého se měl dopustit [celé jméno žalobce], jelikož měl jako společník společnosti [právnická osoba] zkrátit daň v souvislosti s podaným daňovým přiznáním k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 1999. 64. [anonymizováno] původního žalobce začal kolem roku 2001 pozorovat změny v jeho chování. V podstatě nebyl doma, někdy dva i tři týdny, doma z tohoto důvodu probíhaly hádky, postupně se rodiče spolu přestali bavit. Otec mu naznačil, že se jednalo o nějaké rozhodnutí finančního úřadu kvůli nějakému doměrku, řekl, že ho to vyčerpává, že se cítí nevinný a že ta záležitost na ně byla cílená.

65. Původní žalobce začal být v tomto období nervózní, vzteklý, protivný.

66. Bývalá manželka také zpozorovala změnu v chování původního žalobce kolem roku 2001. Původní žalobce se jí však nijak nesvěřoval, o ničem nevěděla.

67. Sestra původního žalobce věděla, že původnímu žalobci byla doměřena daň, poskytla mu půjčku. Dopodrobna s ním situaci neprobírala.

68. Právně věc posoudil soud následovně.

69. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zák. o odpov. za škodu“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

70. Podle ust. § 7 odst. 1 zák. o odpov. za škodu právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

71. Podle ust. § 8 odst. 1 a 2 zák. o odpov. za škodu nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

72. Podle ust. § 31a odst. 1 a 2 zák. o odpov. za škodu bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

73. Podle ust. § 15 zák. o odpov. za škodu přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

74. Podle ust. § 48 odst. 12 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen„ ZSDP“), odvolání nemá odkladný účinek, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. 75. [příjmení] byli žalobci se svým nárokem úspěšní, musí tvrdit a prokázat naplnění podmínek pro odpovědnost státu za způsobenou újmu, kterými jsou nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, vznik újmy a existence p/říčinné souvislosti mezi tímto nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

76. Žalobci tvrdili a prokázali existenci nezákonných rozhodnutí, kterými byla jejich právnímu předchůdci doměřena daň z příjmu fyzických osob. Odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru nemá odkladné účinky, tento výměr tak byl vykonatelný bez ohledu na právní moc. Následná rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 15. 11. 2002 a 15. 12. 2006 byla zrušena Krajským soudem v Brně. První podmínka vzniku odpovědnosti státu za škodu tak byla splněna.

77. Poté soud přistoupil k posouzení každého jednotlivého nároku: Ad a) újma v osobním životě (výrok I. a II. rozsudku)

78. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce prožíval doměření daňového nedoplatku jako zátěžovou situaci, stres a nespravedlnost, s řešením vzniklé situace nepochybně strávil spoustu času. Vzhledem k tomu, že tyto pocity se u právního předchůdce žalobců dostavily v důsledku doměření daně výše uvedenými nezákonnými rozhodnutími, má soud i podmínku existence příčinné souvislosti a vzniku újmy za splněnou. Naopak se žalobcům nepodařilo prokázat, že jejich právní předchůdce vnímal jako nedůstojné žádání o půjčku, toto nevyplynulo ani z jeho výslechu. Stejně tak žalobci neprokázali souvislost se zdravotními problémy jejich právního předchůdce. Pokud jde o prověřování orgány činnými v trestním řízení, k tomu soud uvádí, že není odpovědností finančního orgánu, jak orgány činné v trestním řízení naloží s oznámením o možném spáchání trestného činu, případnou újmu vzniklou postupem orgánů činných v trestním řízení nelze odškodnit v tomto řízení, jedná se o samostatný nárok, který není v příčinné souvislosti s nezákonnými rozhodnutími. Ad b) újma v rodinném životě (výrok III. a IV. rozsudku)

79. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobců neměl v důsledku řešení doměření daně čas trávit se svými dětmi a manželkou. Změna jeho chování a četnosti trávení času s rodinou nastala právě v období, kdy došlo k doměření daně. Soud tak má i podmínku existence příčinné souvislosti a vzniku újmy za splněnou. Naopak se žalobcům nepodařilo prokázat narušení vztahu s matkou a sestrou, když tato neuvedla, že by se její vztah k právnímu předchůdci žalobců změnil. Soud také nepřisvědčil tvrzení, že rozvod právního předchůdce žalobce a [celé jméno svědkyně] byl způsoben nezákonnými rozhodnutími, když [celé jméno svědkyně] uvedla, že vůbec nevěděla, co se děje, neboť se jí právní předchůdce žalobce nesvěřoval. Těžko tedy byla nezákonná rozhodnutí důvodem pro rozvod z její strany. Ad c) újma v podnikatelské sféře (výrok V. a VI. rozsudku)

80. V řízení bylo prokázáno, že v důsledku doměrku daně bylo na právního předchůdce žalobců pohlíženo jako na dlužníka ze strany finančního úřadu a bank, které mu právě z tohoto důvodu odmítly poskytnout půjčku. Dále bylo prokázáno, že z důvodu existence nedoplatku daňového doměrku se společnost [právnická osoba], jejímž společníkem právní předchůdce žalobců byl, nemohla účastnit veřejných zakázek, čímž se jí znesnadnily a zúžily možnosti dosažení příjmů a společnost [právnická osoba] musela fakticky ukončit svou činnost. Soud má tedy podmínku existence příčinné souvislosti a vzniku újmy za splněnou. Ad d) újma spočívající ve ztrátě možnosti nakládat se svým majetkem podle své vůle (výrok VII. rozsudku)

81. Žalobci ani jejich právní předchůdce v řízení netvrdili, že by právní předchůdce žalobců chtěl provádět nějaké dispozice s osobním automobilem. Vznik újmy tedy nebyl prokázán. Pokud jde o újmu spočívající v nuceném prodeji pozemků, pak soud odkazuje na závěry uvedené Ad e). Ad e) majetková škoda (výrok VIII. rozsudku)

82. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobců obdržel finanční prostředky za prodej pozemků v k.ú. [obec] ve výši 1 350 000 Kč dne 23. 5. 2005. Dále bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdce žalobců získal půjčku od své sestry ve výši 90 000 Kč, kterou měl vrátit do jednoho roku, což neudělal a nakonec půjčku vrátil až dne 20. 6. 2005. Dále bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdce žalobců získal půjčku v celkové výši 196 000 Kč od své matky, půjčka byla sjednána jako bezúročná a právní předchůdce žalobců ji vrátil dne 25. 6. 2005. Z vyměření penále má pak soud za prokázané, že právní předchůdce žalobců doplatil doměrek daně teprve dne 5. 12. 2005. Z časové návaznosti lze dospět maximálně k závěru, že z obdržené kupní ceny byly splaceny půjčky sestře a matce, přičemž v případě matky nebylo v řízení prokázáno, že by vrácení této půjčky bylo urgováno. Pokud však právní předchůdce žalobců uhradil daňový doměrek teprve v prosinci, ačkoli kupní cenu inkasoval již v květnu téhož roku, nelze žalobcům přisvědčit, že k prodeji pozemků došlo z důvodu nutnosti (rychlé) úhrady doměrku, zvláště v situaci, kdy právní předchůdce žalobců již očekával doměření penále za prodlení s úhradou. Prodej pozemků, resp. spoluvlastnického podílu o velikosti id. na těchto pozemcích za kupní cenu 1 500 000 Kč z důvodu nutnosti vrácení půjčky ve výši 90 000 Kč se soudu jeví jako zcela neadekvátní. Stát nemůže odpovídat za rozhodnutí právního předchůdce žalobců prodat svůj majetek v takovém rozsahu, když výše dluhu byla nepoměrně nižší. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobci neprokázali příčinnou souvislost mezi existencí nezákonných rozhodnutí a prodejem nemovitého majetku jejich právního předchůdce. S ohledem na tento závěr se soud dále nezabýval posouzením, zda žalobci prokázali vznik škody a v jaké výši.

83. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že žalobci byli úspěšní co do prokázání vzniku újmy v osobním životě, rodinném životě a podnikatelské sféře. Soud tak přistoupil k posouzení, jaká výše náhrady se jeví v případě žalobců jako spravedlivá. Soudu se nepodařilo nalézt žádná rozhodnutí o odškodnění újmy v obdobných případech, při svém hodnocení tak vycházel z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 18 C 24/2019, 18 C 147/2018 a 18 C 98/2015. Ve všech případech se jedná o řízení o odškodnění za nezákonné přestupkové řízení (ačkoli doměření daně není správním trestáním, soudu se jeví srovnání s přestupkovým řízením jako nejpodobnější). V řízení vedeném pod sp.zn. 18 C 24/2018 bylo také zasaženo do rodinné sféry žalobkyně, žalobkyně byla odškodněna konstatováním porušení práva. Ve všech výše uvedených řízeních prožívali žalobci stres, pocity nejistoty, v řízení vedeném pod sp.zn. 18 C 98/2015 navíc žalobce přišel v důsledku nezákonného přestupkového stíhání o pracovní příležitost. Z tohoto důvodu byl žalobce odškodněn částkou 10 000 Kč, ve věci vedené pod sp.zn. 18 C 147/2018 bylo také pouze konstatováno porušení práva. Z tohoto důvodu soud dospěl k závěru, že újma v osobním i rodinném životě by měla být odškodněna pouze konstatováním porušení práva, újma v podnikatelské sféře pak částkou 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že však žalobci požadovali, aby soud přihlédl také k nepřiměřené délce odškodňovacího řízení, soud každé z výše uvedených plnění navýšil o 20 000 Kč. Za náhradu újmy v osobním a rodinném životě tak přiznal žalobcům částku 20 000 Kč (výrok I. a III. rozsudku) a za újmu v podnikatelské sféře částku 30 000 Kč (výrok V. rozsudku). Soud při svém hodnocení vycházel z ustálené rozhodovací praxe, kdy lze v odškodňovacím řízení přihlédnout k jeho nepřiměřené délce (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soud ze dne 23. 7. 2019, sp.zn. 30 Cdo 5251/2017, dle kterého„ dovolatel může požadovat promítnutí délky kompenzačního řízení do stanovení výše zadostiučinění, které jinak ve vztahu k posuzovanému řízení žádá, a to již v tomto kompenzačním řízení, tedy bez toho, že by musel iniciovat další samostatné soudní řízení o přiměřené zadostiučinění. Pokud poškozený nepožaduje vyšší peněžité odškodnění než doposud, pak se nejedná o změnu žaloby spočívající ve zvýšení žalobního nároku, ale toliko o uplatnění požadavku a nové skutečnosti, ke které by měl soud při stanovení výše zadostiučinění přihlédnout.“). Současně soud přihlédl k tomu, že pokud by byla náhrada za nepřiměřenou délku řízení uplatňována samostatně, musel by být nárok předběžně uplatněn u příslušného úřadu (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp.zn. 30 Cdo 1719/2018, podle kterého„ nelze vyloučit, že samotná délka odškodňovacího řízení může být nepřiměřená a že tak může být posuzována jako nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, s nímž je spojen vznik nového nároku na přiměřené zadostiučinění podle § 31a odst. 2 a 3 OdpŠk, který však musí být poškozeným uplatněn nejprve v rámci předběžného projednání podle § 14 OdpŠk a případně poté i novou žalobou v občanském soudním řízení.“), a proto neposuzoval nárok podle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 (Cpjn 206/2010). Soud proto opět přihlédl k výši odškodnění v obdobných případech. V rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 72 Co 75/2020-385, soud navýšil odškodnění za pět let trvající odškodňovací řízení o částku 30 000 Kč. Dané řízení trvalo deset let, a proto soud odškodnění žalobců navýšil o částku dvojnásobnou, tedy celkem o 60 000 Kč, kterou rovnoměrně rozložil mezi jednotlivé nároky, jak uvedl výše.

84. Pokud jde o úrok z prodlení, v řízení bylo prokázáno, že nárok byl uplatněn u žalované dne 9. 12. 2011, od tohoto dne započala běžet šestiměsíční lhůta k dobrovolné úhradě, která uplynula dne 9. 6. 2012 a dne 10. 6. 2012 již byla žalovaná v prodlení s plněním. Vzhledem k tomu, že žalobci požadovali úrok z prodlení od data pozdějšího a soud nemůže nárok žalobců překročit, přiznal žalobcům také nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ode dne 12. 6. 2012.

85. Ve zbytku soud žalobu žalobců zamítl.

86. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 694,90 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení, kdy žalobci byli úspěšní ve třech z pěti nároků, tj. v rozsahu 60 % a neúspěšní v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 8. 6. 2012, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 13. 3. 2013, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 22. 10. 2013, z částky 3 100 Kč za odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. ze dne 4. 12. 2013, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 15. 1. 2014, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 22. 4. 2014, z částky 3 100 Kč za dovolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. ze dne 12. 8. 2014, z částky 1 550 Kč za žádost o odstranění průtahů v řízení dle § 11 odst. 2 písm. d) a. t. ze dne 27. 11. 2017, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 26. 11. 2019, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 24. 1. 2020, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 13. 1. 2021, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 18. 10. 2021 a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 13. 12. 2021 včetně čtrnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 18 804,96 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 22. 10. 2013 náhrada 3 256,80 Kč za 416 ujetých km v částce 2 256,80 Kč (36,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 472/2012 Sb. při průměrné spotřebě 5,0 l [číslo] km a 3,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 472/2012 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 22. 4. 2014 náhrada 3 887,04 Kč za 416 ujetých km v částce 2 887,04 Kč (36 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 435/2013 Sb. při průměrné spotřebě 9 l [číslo] km a 3,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 435/2013 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 11. 2019 náhrada 3 963,58 Kč za 416 ujetých km v částce 2 963,58 Kč (33,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. při průměrné spotřebě 9 l [číslo] km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 18. 10. 2021 náhrada 3 848,77 Kč za 416 ujetých km v částce 2 848,77 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 9 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 13. 12. 2021 náhrada 3 848,77 Kč za 416 ujetých km v částce 2 848,77 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 9 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 64 854,96 Kč ve výši 13 619,54 Kč. Soud nepřiznal žalobcům nárok na zaplacení odměny za uplatnění nároku u žalované, když tato náhrada poškozeným ve smyslu ust. § 31 odst. 1 zákona o odpov. za škodu nenáleží. Dále soud nepřiznal žalobcům nárok na přípravu a převzetí zastoupení současných žalobců, když ke změně zástupce nedošlo.

87. Dále soud uložil žalobcům i žalované podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., tedy dle poměru jejich neúspěchu ve sporu, nahradit náklady státu představující svědečné přiznané usnesením ze dne 19. 10. 2021, č.j. 18 C 80/2012-234, v celkové výši 1 000 Kč, tedy žalobcům částku 400 Kč a žalované částku 600 Kč - výrok X. a XI. rozsudku