30 Ca 96/2008 - 79

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Petra Kobylky a JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D. v právní věci žalobce J. M., právně zast. JUDr. Hanou Klusáčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Údolní 11, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem v Brně, nám. Svobody 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 15.12.2006, č.j. 18321/06-1102- 702407, se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na účet jeho právní zástupkyně JUDr. Hany Klusáčkové náklady řízení ve výši 14 600,- Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení ve výroku uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Valašských Kloboukách ze dne 10.12.2001, vydaným pod č.j. 39953/01/306970/3676, dodatečnému platebnímu výměru č. 1010000320 na daň z příjmů fyzických osob, kterým byla žalobci dodatečně vyměřena tato daň za zdaňovací období roku 1999 ve výši 380 480,- Kč. Důvodem byly skutečnosti zjištěné v průběhu daňové kontroly, spočívající v rozdílném množství vytěženého dřeva, zjištěného při kontrole správcem daně a množstvím vytěženého dřeva vykazovaného žalobcem. Rozdíl mezi množstvím vytěžené dřevní hmoty vypočteným správcem daně, tj. 1425,63 m a mezi údajem přijaté dřevní hmoty na sklad podle žalobcem předložené přejímky, tj. 620 m, který činí 805,64 m. Vynásobením uvedeného rozdílu prodejní cenou za 1 m (tj. 1 050,- Kč – údaj byl převzat z žalobcem vydané faktury č. FO/2 ze dne 21.1.1999) vyčíslil správce daně základ daně ve výši 845 922,- Kč. V odvolání žalobce nečinil spornou plochu vytěženého lesa, ale údaj týkající se zakmenění vytěžené plochy. Žalobce v žalobě napadá obě výše uvedená rozhodnutí s odůvodněním, že daňová povinnost byla stanovena v rozporu s ust. § 2 odst. 2 a § 31 odst. 2, 4, 8 zákona č. 357/1992 Sb. o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí (pozn. soudu z následujícího obsahu žaloby lze dovodit, že žalobce mínil nikoliv tento zákon, ale zákon č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, ve znění platném pro projednávanou věc – dále jen „s.ř.s.“). Žalovaný k důkazu k vyvrácení věrohodnosti, průkaznosti, správnosti, či úplnosti účetnictví žalobce použil sdělení společnosti Lesů České republiky a.s. bez udání zakmenění s obsahem vytěženo 2.022 m a znalecký posudek Roberta Psoty č. 01 – 151 – 00. K uvedenému sdělení společnosti Lesů České republiky a.s. žalobce namítá, že ohledně použití této listiny k důkazu byl již jednou vysloven názor krajským soudem, a to v jeho rozsudku ze dne 31.5.2006, sp.zn. 30 Ca 30/2003. Na každé z předložených žádostí je potvrzován existující stav proředěného porostu lesa, nikoliv odhadovány jakékoliv údaje. Tento byl potvrzen k účelu provedení mítní těžby, neboť posuzované porosty neplnily funkci lesa; potvrzením stavu nešlo o odhad, ale o odborné stanovisko lesního hospodáře. Lesy České republiky a.s. nejsou osobou určenou k vedení lesní hospodářské evidence, neboť podle ust. § 40 zákona č. 289/1995 Sb. o lesích, ve znění platném pro předmětné období (dále jen „zákon o lesích“) je k vedení lesní hospodářské evidence určen orgán státní správy lesů. Podle ust. § 47 odst. 1 zákona o lesích státní správu lesů vykonávají okresní úřady a ministerstvo, podle ust. § 4 odst. 2 písm. h) zákona o lesích okresní úřady soustřeďují údaje lesní hospodářské evidence o lesích v obvodu své územní působnosti a postupují je pověřené právnické osobě. Žalobce dále k citovanému sdělení společnosti Lesů ČR a.s. namítal, že údaje jsou stanoveny odhadem a jejich nepřesnost je potvrzena i samotnou konstrukcí výpočtu vytěžené dřevní hmoty provedené žalovaným, tedy nešlo o údaj lesní hospodářské evidence postoupený žalovanému orgánem státní správy lesů podle § 48 odst. 2 písm. h) zákona o lesích. Žalovaný si údaj od orgánu státní správy lesů, který je určen k soustředění údajů lesní hospodářské evidence neopatřil. Uvedeným postupem došlo k porušení ust. § 31 odst. 2 daňového řádu. K citovanému posudku Roberta Psoty žalobce namítá, že předmětný posudek byl pořízen pro jiný účel, ke dni 12.12.1999, tedy k období půl roku po období rozhodném v této věci a k zakmenění uvádí pouze stojící porosty, v předmětných částech porostů, kde již byla těžba provedena uvádí holina (tj. zakmenění 0), dále nijak vytěžené porosty či jejich části nepopisuje a ani se jimi nezabývá. Žalovaný z údajů tohoto posudku popisujících okolní stojící netěžené porosty či jejich části dovozuje, že stejné zakmenění měly i vytěžené části porostů. Základ pro hodnocení uvedeného znaleckého posudku žalovaným nemá oporu ani v důkazech předložených žalobcem, ani žalovaným. Žalobce dále namítá, že žalovaný neunesl důkazní břemeno ve smyslu ust. § 31 odst. 8 daňového řádu, neboť neprokázal existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnosti či úplnost účetnictví žalobce. Žalobce dále namítá, že žalovaný při hodnocení důkazů v rozporu se zásadou uvedenou v ust. § 2 odst. 3 daňového řádu opomenul obsah jemu předložených písemností a nevycházel ze všeho, co v řízení vyšlo najevo. Dalšími žalobcem předloženými doklady jsou: žádost o povolení úmyslné mítní těžby v lese na pozemku p.č. 1994 k.ú. Karolinka, kde žalobce uvádí, že na porostní mapě ve vyznačených místech je sníženo zakmenění pod 0,7 a nachází se tam malé holiny s vyjádřením revírníka Lesů České republiky, lesní správa Velké Karlovice: „Uvedený stav odpovídá skutečnosti.“ Toto vyjádření je uvedeno přímo v žádosti s otiskem prezenčního razítka Okresního úřadu ve Vsetíně „došlo dne 7.9.1998“. Revírníkem Lesů České republiky, lesní správa Velké Karlovice byl v rozhodné době p. P., který při svědecké výpovědi v daňovém řízení své tvrzení neodvolal, ani nezpochybnil. Žalobce dále předložil žádost o povolení úmyslné mítní těžby v lese na pozemku p.č. 1994 k.ú. Karolinka, kde žalobce uvádí snížené zakmenění pod 0,7, místy pod 0,4 ze dne 27.10.1998 s vyjádřením k žádosti vydané Lesy České republiky s.p. ze dne 27.10.1998 s tím, že uvedený stav lesa souhlasí se skutečností, opět potvrzené již citovaným revírníkem. Oba doklady podle prezenčního razítka byly předány Okresnímu úřadu ve Vsetíně dne 27.10.1998 a je tedy zřejmé, k jaké žádosti se potvrzení lesního hospodáře vztahuje. Žalobce dále předložil rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR o odvolání č.j. 255/99 ze dne 7.6.1999, přičemž tímto rozhodnutím byla zrušena uložená pokuta za provedení mítní úmyslné těžby v porostu mladším 80 let bez povolení výjimky, v odůvodnění konstatováno, že žalobcem provedená mítní úmyslná těžba měla být povolena, neboť stav lesa splňoval důvody pro její povolení a tedy byla ověřena věrohodnost stavu porostu uváděného žalobcem v žádosti o povolení těžby ze dne 3.9.1998 a 27.10.1998. Žalobce dále namítá, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí tvrdí, že pro stanovení žalobcem vytěženého množství dřevní hmoty při výpočtu provedeného žalovaným použil údaj pro žalobce výhodnější, toto tvrzení je však nepravdivé. Žalobce v daňovém řízení podal důkaz o stavu zakmenění předmětných porostů a tento je potvrzen i vyjádřením státní správy lesů – odborným lesním hospodářem. Podle ust. § 37 zákona o lesích, odborný lesní hospodář zabezpečuje vlastníku odbornou úroveň hospodaření v lese podle zákona o lesích a předpisů vydaných k jeho provedení. Žalobce podal hodnověrný důkaz a závěr žalovaného, že předmětné části pozemku dosahovaly zakmenění 0,7 a údaj o zakmenění 7 použitý při výpočtu vytěženého dřeva na předmětných částech porostů není logický. Žalobce dále namítá, že úvaha žalovaného ohledně předávání dokladů Lesů České republiky a.s. Okresnímu úřadu ve Vsetíně je nesprávná, nemá oporu v obecně závazných právních předpisech, upravujících vedení lesní hospodářské evidence. Žalobce k důkazu o vytěženém a za účelem zisku realizovaném množství dřeva v rozhodném období podal m.j. i listiny: smlouvu o dílo ze dne 1.2.1999, uzavřenou mezi žalobcem jako objednatelem a J. V. jako zhotovitelem a daňový doklad č. 3 zhotovitele J. V. ze dne 18.4.1999, kterými žalobce prokazoval skutečnost, že v předmětném porostu bylo ke spálení ponecháno a následně spáleno 200 m hmoty a tedy že jím vytěžené množství dřevní hmoty činilo 620 m. Těmito důkazy se žalovaný nezabýval, ani je nijak nehodnotil, neboť ve správě o výsledku daňové kontroly ze dne 1.10.2001, strana 14, poslední odstavec, žalovaný k tomu uvedl, že správce daně neakceptuje stanovisko daňového subjektu. Na druhé straně při kontrole daně z příjmů žalovaný nijak nezpochybnil dosažení příjmů představovaných výše uvedenými listinami. Již na základě těchto důkazů měl žalovaný jím tvrzený rozdíl mezi vytěženou dřevní hmotou snížit o množství 200 m. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě m.j. uvedl, že sdělení Lesů České republiky s.p. může posloužit jako listinný důkaz k prokázání skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost účetnictví žalobce i přestože údaj v něm uvedený byl stanovený odhadem. Jde však o odhad subjektu, který je rovněž právnickou osobou, která v určeném území vykonává právo hospodaření ve státních lesích a je pověřena výkonem funkce odborného lesního hospodáře. K unesení důkazního břemene žalovaného sloužil mimo sdělení Lesů České republiky s.p. i znalecký posudek Roberta Psoty, z těchto listin vyplývá, že žalobce mohl vytěžit podstatně větší množství dřeva, než vyplývalo z údajů v jeho účetnictví. Zjištění takové skutečnosti postačuje k tomu, aby u správce daně vznikla pochybnost o věrohodnosti, průkaznosti, správnosti či úplnosti jeho účetnictví. Na základě výzvy správce byl pak žalobce povinen prokázat svá tvrzení jiným hodnověrným způsobem, což neučinil. Žalovaný se ani nedopustil nesprávného hodnocení provedených důkazů, tyto byly získány v souladu s obecně závaznými právními předpisy. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost. V rámci nařízeného jednání setrvali účastníci na svých dosavadních procesních stanoviscích. U jednání soud provedl důkaz usnesením Policie ČR, Okresního ředitelství služby kriminální policie a vyšetřování Zlín ze dne 22.7.2003, č.j. ČTS:ORZL-1292/KPV- 228-2003 a vyjádřením Roberta Psoty ze dne 20.1.2007. Citovaným usnesením Policie ČR, Okresního ředitelství služby kriminální policie a vyšetřování Zlín došlo k odložení věci podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ust. § 148 odst. 1 trestního zákona, kterého se měl žalobce dopustit tím, že měl jako podnikající fyzická osoba a dále jako odpovědná osoba – společník veřejné obchodní společnosti Dřevo a les, v.o.s. zkrátit daň v souvislosti s podaným daňovým přiznáním k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1999 o celkovou částku ve výši 380 480,- Kč a dále měl v souvislosti s podaným daňovým přiznáním k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 1999 zkrátit daň o částku ve výši 186 103,- Kč, neboť v dané věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Z odůvodnění uvedeného usnesení vyplývá, že se provedeným šetřením výpověďmi osob, které se na těžbě podílely, nepodařilo prokázat, že by žalobce vytěžil nebo si nechal vytěžit větší množství dřevní hmoty, než které správci daně doložil; odpovědný revírník uvedl, že jelikož nebyly dodány ze strany majitele lesního porostu listinné materiály prokazující celkové množství vytěžené dřevní hmoty, on sám nebyl ani jednou přítomen odvozu dřeva ze skládky, proto bylo množství vytěžené dřevní hmoty odhadnuto. V rámci vyšetřování byl vyslechnut také znalec Robert Psota, který vypracoval znalecký posudek k lesnímu porostu na p.č. 1994 v k.ú. Karolinka, tento uvedl, že v posudku nebylo zohledňováno, co bylo vytěženo ze strany jak žalobce, tak předchozích vlastníků lesa, ale to, co ještě v porostu zůstalo. Ve vyjádření znalce Roberta Psoty ze dne 20.1.2007 je uvedeno, že u p.č. 1994 v k.ú. Karolinka nebylo při vypracování posudku posuzováno zakmenění bývalých v době šetření již vykácených porostů na této parcele. Žalovaný v rámci nařízeného jednání zdůraznil, že unesl důkazní břemeno ohledně prokázání skutečností, vyvracejících věrohodnost účetnictví žalobce, přičemž žalobce neprokázal jím tvrzený rozsah vytěžené dřevní hmoty; žalovaný vycházel při určení vytěžené dřevní hmoty především ze znaleckého posudku Roberta Psoty a podpůrně i ze shora citovaného sdělení Lesů ČR. Žalobce zdůraznil, že požádal o těžbu v porostech mladších 80 let, protože určité části byly z předešlých těžeb bývalým majitelem proředěny, u části porostů bylo nižší zakmenění, což bylo potvrzeno odborným lesním hospodářem. Krajský soud v Brně přezkoumal napadená správní rozhodnutí, dospěl přitom k závěru, že žaloba je důvodná a rozhodnutí žalovaného pro vady řízení ve smyslu ust. § 76 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), zrušil. Podstatnou otázkou v projednávané věci bylo posouzení, zda-li za situace, kdy správní orgán neuvěřil tvrzení žalobce a důkazům jíž předloženým o množství vytěžení dřevní hmoty, vyvrátil správní orgán ve smyslu ust. § 31 odst. 8 zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „daňový řád“) skutečnosti žalobcem tvrzené, neboť podle tohoto ustanovení je správce daně povinen prokázat existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost účetnictví a jiných povinných evidencí vedených daňovým subjektem. Pokud by k unesení tohoto důkazního břemene na straně žalovaného či správce daně prvého stupně došlo, leželo by na žalobci důkazní břemeno ve smyslu ust. § 31 odst. 9 daňového řádu, podle něhož daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět z přiznání, hlášení a vyúčtování, nebo k jejichž průkazu byl správce daně v průběhu daňového řízení vyzván. Napadené rozhodnutí žalovaného označilo za stěžejní důkazní prostředek znalecký posudek Roberta Psoty. Z uvedeného znaleckého posudku však jednoznačně vyplývá, že znalec byl na místě samém přítomen dne 12.12.1999, přičemž podle údajů žalobce byla těžba provedena v roce 1998. Z písemného vyjádření znalce Roberta Psoty ze dne 20.1.2007 vyplývá, že při vypracování znaleckého posudku nebylo posuzováno zakmenění bývalých, v době místního šetření již vykácených porostů na předmětné parcele. Pokud jde o ocenění porostů, označených jako 345 H 27, pak je uvedena hodnota zakmenění 0,8, výměra porostu 13 500 m a dále je uvedeno, že hodnota porostu na ploše 5 000 m = 0 (holina); pokud jde o porost 346 B 27A, znalecký posudek uvádí zakmenění 0,7, výměra porostu 54 500 m, zbytek plochy = 0 (holiny 36 000 m). Z uvedeného vyplývá, že není správný závěr žalovaného, že znalecký posudek byl vypracován cca 6 měsíců po těžbě dřeva. Znalecká doložka na uvedeném posudku má datum 31.1.2000 a sám znalec uvádí, že osobně byl přítomen na místním šetření dne 12.12.1999. Ze znaleckého posudku nevyplývá, že by znalec byl na pozemku přítomen v květnu r. 1999, v písemném vyjádření z 20.1.2007 znalec uvádí, že při vypracování posudku bylo posuzování zakmenění bývalých, v době šetření (12.12.1999) již vykácených porostů na parcele. Je však pravděpodobné, že znalec při vypracování uvedeného posudku vycházel z údajů žalobce, který posudek nerozporuje. Je tedy možno kontatovat, že i v květnu r. 1999 bylo s největší pravděpodobností zakmenění u zmiňovaných pozemků 0,8 a 0,7. Žalobce v protokolu o ústním jednání ze dne 23.2.2001 uvedl, že z lesa Karolinka vytěžil v souvislosti s příjemkou na sklad PR-1 z 21.1.1999 množství dřeva 620 m, přičemž se jedná o všechno vytěžené a na sklad přijaté dříví. Ve vyjádření žalobce k probíhající daňové kontrole přijaté Finančním úřadem ve Valašských Kloboukách dne 29.10.2001 žalobce uvedl, že porosty v době těžby vykazovaly místy 0,5 a místy 0,4 plného zakmenění, což bylo příčinou žádosti o povolení těžby (ze 7.9. a z 27.10.1998). Pokud jde o velikost části pozemků bez porostů – holiny, pak v předmětném znaleckém posudku je tato plocha vyčíslena na 41 m, přičemž žalobce uvádí, že právě v těchto místech byla provedena těžba, v těchto místech v době těžby bylo zakmenění 0,4, resp. 0,5 s odkazem na shora citované žádosti o povolení těžby. Žalobce tedy netvrdí, že by se během půl roku mělo zvýšit zakmenění z 0,4, resp. z 0,5 na 0,7, či 0,8, jak dovozuje v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný. Žalovaný dále uvádí, že velikost holin přitom nebyla, poté, co byla v řízení nevyvratitelně určena žalobcem rozporována. Pokud jde o tuto velikost, je v napadeném rozhodnutí žalovaného vyčíslena celková plocha holin zjištěných ze znaleckého posudku 4,1 ha a dále je uvedeno, že není pravdou tvrzení žalobce uvedené v zápise z místního šetření ze dne 26.1.1999, kdy byly holiny podle výpovědi svědků odhadnuty na 1,55 ha; správce daně při stanovení množství vytěžené dřevní hmoty použil zakmenění 7 a výměru holosečí 3,4324 ha, ale od tohoto výsledku odečetl 364 m, které byly vytěženy původním vlastníkem. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného není konkretizováno, jaká velikost holin neměla být rozporována, zda jejich velikost případně před těžbou, či po těžbě, či v době místního šetření znalce a není vysvětleno, z jakého důvodu bylo počítáno s výměrou holosečí 3,4324 ha s odpočtem 364 m, které měly být vytěženy původním vlastníkem, přičemž je dále uvedena výměra holin ze znaleckého posudku ve výši 4,1 ha. Z jakého důvodu mělo být správcem daně počítáno se shora uváděnou výměrou holosečí 3,4324 ha s odpočtem 364 m dřeva nevyplývá ani ze zprávy o daňové kontrole ze dne 1.10.2001, přičemž je nutno podotknout, že uvedená zpráva zohledňuje znalecký posudek znalce Ing. Křenka, který nebyl v rámci rozhodování žalovaného použit. Žalovaný neuvádí v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí nutnou argumentaci, na jejímž základě by mohlo dojít k výměru správcem daně uvažovaných holosečí (ani za použití zprávy o daňové kontrole) a z předestřené argumentace žalovaného nelze ani vyloučit pravdivost obrany žalobce, jak byla již shora uvedena. Na základě úvahy žalovaného nelze souhlasit s názorem, že by správní orgány prokázaly existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnosti účetnictví a jiných povinných evidencí či záznamů vedených daňovým subjektem (viz ust. § 31 odst. 8 písm. c) daňového řádu). Z odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného vyplývá, že správce daně měl k dispozici dva nezávislé zdroje informací týkající se těžby během roku 1998, a to sdělení Lesů České republiky s.p. z 18.1.2001, včetně evidence těžby z 1.2.2001 s údajem o vytěžení 2 022 m dřeva. Uvedené listiny byly i žalovaným použity jako důkaz vyvracející tvrzení žalobce a svědčící o velikosti těžby za rozhodné období. Ohledně uvedených listin setrvává Krajský soud v Brně na hodnocení těchto důkazů, jak bylo vysloveno již v předchozím rozsudku zdejšího soudu ze dne 18.3.2005, č.j. 30 Ca 9/2003 – 73, v němž je uvedeno, že předmětné listiny vychází pouze z odhadu. Přesný údaj, navíc potvrzený lesním hospodářem měl k dispozici Okresní úřad ve Vsetíně, který byl oprávněn k soustřeďování a poskytování údajů týkajících se lesní hospodářské evidence. Ze sdělení Lesů České republiky s.p. ze dne 18.1.2001 a z evidence těžby ze dne 2.1.2001 vyplývá, že údaje v nich uvedené ohledně těžby provedené žalobcem jsou stanoveny pouze odhadem. Žalobce však předkládal správním orgánům i žádost o povolení těžby ze dne 3.9.1998, kde uvedl, že na porostní mapě ve vyznačených místech je sníženo zakmenění pod 0,7 a nachází se tam malé holiny s vyjádřením revírníka Lesů České republiky, lesní správy Velké Karlovice: „Uvedený stav odpovídá skutečnosti.“. Toto vyjádření je uvedeno přímo na žádosti s otiskem prezenčního razítka Okresního úřadu ve Vsetíně „došlo dne 7.9.1998“. Dalším dokladem předloženým žalobcem je žádost o povolení úmyslné mítní těžby v lese na pozemku p.č. 1994 k.ú. Karolinka ze dne 27.10.1998, kde žalobce uvedl snížené zakmenění pod 0,7, místy pod 0,4 s vyjádřením k žádosti vydaném Lesy České republiky s.p. ze dne 27.10.1998 s tím, že uvedený stav lesa souhlasí se skutečností. Uvedené listiny Lesů České republiky s.p. proto nelze použít v souvislosti s žalobcem předloženými citovanými listinami za rozhodný důkaz pro unesení důkazního břemene žalovaného ve smyslu ust. § 31 odst. 8 písm. c) daňového řádu či pro prokázání vytěženého množství dřeva, jak je vyčísleno správcem daně prvého stupně, resp. žalovaným. Jak údaje z evidence těžby, tak údaje z žádostí, vycházejí z odhadu a není možno upřednostňovat odhad lesního správce z 1.2.2001 před žádostí žalobce s vyjádřením revírníka Lesů České republiky s konstrukcí na zjišťování prvotních informací Lesy České republiky s.p. předávanými okresnímu úřadu, jak je uvedeno v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného (viz strana 5 tohoto rozhodnutí). Je třeba dát za pravdu žalobci, že se žalovaný nezabýval daňovým dokladem č. 3 zhotovitele J. V. ze dne 18.4.1999, kterým žalobce prokazoval skutečnost, že předmětem porostu bylo ke spálení ponecháno a následně spáleno 200 m hmoty; uvedená vada byla navíc soudem již konstatována, a to ve shora zmiňovaném rozsudku ze dne 18.3.2005, č.j. 30 Ca 9/2003 - 73, ve věci týchž účastníků o přezkoumání předchozího rozhodnutí žalovaného ze dne 15.11.2002, č.j. FŘ-110/2529/02-0107. Žalovaný nemůže vinit žalobce z neunesení důkazního břemene ve smyslu ust. § 31 odst. 9 daňového řádu a zároveň nehodnotit žalobcem poukazovaný a předložený důkaz, který podle jeho tvrzení měl svědčit o prokázání žalobcem uváděných rozhodných skutečností. Napadené rozhodnutí žalovaného kromě závěrů o neunesení důkazního břemene žalovaným s odkazem na ust. § 31 odst. 9 daňového řádu obsahuje úvahu, že skutečný obsah právního úkonu byl zastřen stavem formálně právním, přičemž v úvahu byl vzat skutečný obsah právního úkonu, jak je uvedeno v základních zásadách daňového řízení v § 2 odst. 7 daňového řádu. Tento závěr je nepřezkoumatelný. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 3.4.2007, č.j. 1 Afs 73/2004 – 89, je povinností daňových orgánů uvést nejen zjištěný formálně právním úkonem zakrývaný skutečný stav, ale i přezkoumatelným způsobem uvést úvahy, které je k takovému závěru vedly, včetně označení a zhodnocení důkazů, o které svá zjištění opírají. Seznatelnost úvah správního orgánu, které jej vedly k vydání určitého rozhodnutí, je třeba považovat za jednu ze základních náležitostí rozhodnutí správního orgánu; chybějící úvahy v tomto směru jsou důvodem pro zrušení takového rozhodnutí pro jeho nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. Správce daně musí zkoumat vůli daňového subjektu ten či onen právní úkon či tímto úkonem založený právní vztah simulovat, resp. zkoumat dostatek vážné vůle účastníků právního úkonu, kteří nemínili uskutečnit to, co pouze předstírali, pouze za situace, kdy je dostatečně jasně prokázáno, že účastníci určitý právní úkon uzavřít nechtěli a zastřeli jím jiný právní úkon (právní skutečnost), který chtěli skutečně uzavřít – tedy je-li prokázána neshoda mezi vůlí a jejím projevem – přichází do úvahy aplikace ust. § 2 odst. 7 daňového řádu. Správce daně až v takovém případě vychází z obsahu disimilovaného právního úkonu (právní skutečnosti) rozhodného pro stanovení daňové povinnosti. Ust. § 2 odst. 7 daňového řádu tak proto nemůže zcela logicky dopadat na případy, kdy projev a vůle jsou ve shodě, tedy na případy, kdy účastníci mají skutečný zájem učinit právní úkon, činí tak však z důvodu obcházení zákona. S uvedeným názorem Nejvyššího správního soudu se Krajský soud v Brně ztotožňuje, v předmětné věci příslušné úvahy umožňující aplikaci ust. § 2 odst. 7 daňového řádu žalovaným chybí. Ze shora uvedených důvodů zrušil soud napadené rozhodnutí žalovaného pro vady řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení, přičemž ve smyslu ust. § 78 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) je právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost v dalším řízení správní orgán vázán. V dalším řízení žalovaný napraví či zajistí napravení vytčených vad. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, neboť současně neshledal existenci důvodů, které by měly vést byť i jen k částečnému nepřiznání těchto nákladů. Náhrada nákladů řízení se sestává z náhrady za zaplacené soudní poplatky ve výši celkem 5 000,- Kč, z náhrady za 4 úkony právní služby po 2 100,- Kč (převzetí a příprava zastoupení, žalobní návrh, doplňující žalobní podání a účast právní zástupkyně žalobce u jednání před soudem) podle ust. §§ 7, 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a čtyř režijních paušálů po 300,- Kč podle ust. § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění platném pro projednávanou věc.

Poučení