18 Co 144/2024 - 295

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřela a soudců JUDr. Petry Flídrové a JUDr. Jana Kolby ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], ve spojení s opravným usnesením Městského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I, IV, V, VI a VII potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II potvrzuje s tím, že správně zní takto: Do vlastnictví žalobce se přikazují pozemky vyznačené v geometrickém plánu č. [Anonymizováno] ze dne [datum], vypracovaném [tituly před jménem] [jméno FO], který je nedílnou přílohou rozsudku, o celkové výměře [Anonymizováno] m2, a to pozemek parcelního čísla [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2 a pozemek parcelního čísla [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, oba v katastrálním území [adresa], obci [adresa].

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III potvrzuje s tím, že správně zní takto: Do vlastnictví žalovaného se přikazují pozemky vyznačené v geometrickém plánu č. [Anonymizováno] ze dne [datum], vypracovaném [tituly před jménem] [jméno FO], který je nedílnou přílohou rozsudku, o celkové výměře [Anonymizováno] m2, a to pozemek parcelního čísla [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, pozemek parcelního čísla [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, pozemek parcelního čísla [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, pozemek parcelního čísla [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2 a pozemek parcelního čísla [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, všechny v katastrálním území [adresa], obci [adresa].

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

I. Rozsudek soudu prvního stupně

1. V záhlaví identifikovaným rozsudkem (ve znění opravného usnesení označeného tamtéž) Městský soud v Brně (dále též jen „soud prvního stupně“) zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků řízení k nemovitostem (pozemkům parcelních čísel [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], zapsaných na LV č. [Anonymizováno] pro obec [adresa] a katastrální území [adresa]) (výrok I), do vlastnictví žalobce přikázal pozemky vyznačené v geometrickém plánu č. [Anonymizováno], který je přílohou rozsudku soudu prvního stupně, o celkové výměře [Anonymizováno] m2, a to pozemky parcelních čísel [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (výrok II), do vlastnictví žalovaného přikázal pozemky, vyznačené v témže geometrickém plánu, o celkové výměře [Anonymizováno] m2, a to pozemky parcelních čísel [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (výrok III), rozhodl, že na vyrovnání podílů si nejsou účastníci řízení povinni hradit navzájem ničeho (výrok IV) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi jeho účastníky (výrok V) a o náhradě nákladů řízení vynaložených státem (výroky VI a VII).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce se domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k výše uvedeným pozemkům, přičemž původní spoluvlastnicí a žalovanou v tomto řízení byla [jméno FO], která v průběhu řízení před prvoinstančním soudem převedla svůj spoluvlastnický podíl na současného žalovaného. Žalobce je vlastníkem ideálních dvou třetin uvedených pozemků, žalovaný pak vlastníkem ideální jedné třetiny týchž pozemků. Mezi původními spoluvlastníky byla opakovaně řešena otázka zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, avšak neúspěšně. Žalobce setrval na svém požadavku, aby podílové spoluvlastnictví účastníků bylo zrušeno a vypořádáno reálným rozdělením pozemků, žalovaný prosazoval, aby pozemky byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví za přiměřenou náhradu. Podle soudem prvního stupně zadaných znaleckých posudků ([tituly před jménem] [právnická osoba] a [tituly před jménem] [jméno FO]) lze pozemky reálně rozdělit dle velikosti spoluvlastnických podílů účastníků řízení, přičemž podle posledně uvedeného znaleckého posudku je aktuální hodnota předmětných pozemků [částka] Kč. První znalec pak rovněž zpracoval geometrický plán č. [Anonymizováno] s návrhem na reálné rozdělení dotčených pozemků.

3. Prvoinstanční soud dospěl k závěru, že je namístě vyhovět žalobě a podílové spoluvlastnictví účastníků zrušit, neboť nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (§ 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „o. z.“). Dohody o způsobu rozdělení spoluvlastnictví se nepodařilo dosáhnout, a proto v souladu s § 1143 o z. o způsobu vypořádání rozhodl soud, a to podle pořadí uvedeného v témže ustanovení. Přitom výkladem § 1147 o. z. a contrario je třeba rozdělení společné věci provést vždy, je-li to dobře možné.

4. Soud prvního stupně na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že takové reálné rozdělení společných věcí (předmětných pozemků) v daném případě možné je. K tomu uvedl, že pozemky, které podle geometrického plánu připadnou žalobci, jsou vedeny jako ostatní plocha se způsobem využití zeleň a ostatní plocha, resp. se způsobem využití sportoviště a rekreační plocha (plocha pro veřejnou vybavenost, školství). V současné době se tyto pozemky nachází v uzavřeném areálu školy, ostatně jako všechny předmětné pozemky. Pozemek parcelního čísla [Anonymizováno] by měl být přikázán do vlastnictví žalovaného a je na něm částečně postavena budova školy, jejímž je žalovaný zřizovatelem, a dále nově vzniklý pozemek parcelního čísla [Anonymizováno], který je označen jako plocha pro veřejnou vybavenost a školství, který se má využívat jako sportoviště, resp. jako sportoviště byl v minulosti využíván. Ostatní pozemky přikázané žalovanému jsou kategorizovány jako zeleň, resp. plocha pro veřejnou vybavenost a školství.

5. Podle dalších zjištění soudu prvního stupně jsou ve skutečnosti všechny předmětné pozemky neudržovanou zelení nacházející se v areálu školy, na nichž jsou patrné zbytky sportoviště, zpevněné plochy, opěrné zídky se zábradlím, schodiště a oplocení. Tyto venkovní úpravy však svému účelu neslouží, jejich údržba je zanedbaná a vyžaduje rekonstrukci nebo demolici. Zpevněné plochy jsou poškozené, skrze spáry vyrůstá tráva. Na pozemcích jsou převážně náletové dřeviny, údržba zeleně je značně zanedbaná. Na těchto pozemcích, mimo pozemek parcelního čísla [Anonymizováno], se nenachází žádné stavby a nezastavěné pozemky nebyly k datu místního šetření soudu prvního stupně využívány. Nové sportoviště školy je vybudováno na jiném pozemku.

6. Všechny pozemky sice tvoří jakýsi ucelený celek areálu školy, avšak jako takový k určitému účelu neslouží; a to ani fakticky dělený pozemek parcelního čísla [Anonymizováno]. Nejedná se tedy o takovou společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, z kteréhožto důvodu by nebylo její reálné rozdělení možné. S ohledem na stav pozemků nelze dospět k závěru, že tyto slouží k naplnění veřejného zájmu či že by sloužily jako veřejné prostranství, kterým se podle § 34 zákona o obcích rozumí prostory přístupné každému bez omezení (tedy sloužící obecnému užívání), jestliže pozemky jsou v uzavřeném areálu školy.

7. Pozemky ve spoluvlastnictví účastníků lze rozdělit tak, aby vznikly samostatné věci v právním slova smyslu, a toto rozdělení lze provést fakticky i funkčně. Pozemky přikázané žalovanému lze reálně oddělit od pozemků přikázaných žalobci, aniž by došlo k narušení účelu, k němuž mají být a jsou využívány (areál školy). Nebylo sporu o tom, že k těmto pozemkům je a bude žalovanému zajištěn přístup. Bylo rovněž prokázáno, že reálným rozdělením pozemků bude zajištěn přístup (přístupová cesta) k pozemkům i pro žalobce, a to z ulice [Anonymizováno], která je umístěna na pozemku parcelního čísla [Anonymizováno] (zpevněná asfaltová komunikace o šířce 3 až 4 metrů a délce 10 metrů), přičemž bude na žalobci, k jakým účelům se rozhodne tyto pozemky využít. Není rovněž vyloučena změna využití těchto pozemků oproti stávajícímu stavu, který je v podstatě odůvodněn tím, že v současné době se jedná o uzavřený školní areál. Rozdělením předmětných pozemků bude respektováno i to, že žalobce je většinový spoluvlastník a žalovaný menšinový spoluvlastník. Reálně navíc bude rozdělen jen jeden velký pozemek.

8. Soud prvního stupně i na podkladě závěrů judikatury Nejvyššího soudu (zejména rozsudku ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1338/2021; všechna zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách www.nsoud.cz) dospěl k závěru, že v projednávané věci se sice jedná o pozemky nacházející se v uzavřeném areálu školy, avšak nejsou využívány k účelům, ke kterým mají být dle údajů z katastru nemovitostí určeny. Rozdělením pozemků navíc vzniknou dva různé ucelené celky jednoduchého tvaru s tím, že ve vztahu k žalobci se bude jednat o pozemky nezastavěné. Hodnota rozdělovaných pozemků se jejich rozdělením nikterak nesníží. Současně nevzniknou žádné mimořádné náklady spojené s dělením pozemků. V projednávané věci také nebylo mezi účastníky řízení sporu o tom, že by rozdělením pozemků došlo ke snížení hodnoty věci, přičemž soud prvního stupně nepřisvědčil ani názoru žalovaného, že by po reálném rozdělení pozemků žalobci svědčilo toliko tzv. holé vlastnictví.

II. Odvolání žalovaného a vyjádření žalobce

9. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání poukazuje především na formální vadu napadeného rozsudku spočívající v tom, že napadený rozsudek je ve výrocích II. a III. veskrze neurčitý, neboť soud prvního stupně ve zmíněných výrocích opomněl konkrétně a určitě specifikovat pozemky, jež se přikazují do vlastnictví žalobce, respektive do vlastnictví žalovaného.

10. Dále žalovaný namítl, že rozsudek soudu prvního stupně je založen na nesprávném právním posouzení věci a že v daném konkrétním případě existují objektivní a pádné důvody svědčící tomu, aby zrušené podílové spoluvlastnictví k pozemkům nebylo vypořádáváno reálným rozdělením pozemků, nýbrž přikázáním pozemků do výlučného vlastnictví žalovaného za přiměřenou náhradu.

11. V tomto směru žalovaný poukázal na znění § 1142 odst. 1 o. z., které stanoví, že jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné. Žalovaný tvrdí, že pozemky parcelních čísel [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] tvoří veřejné prostranství, tedy jsou přístupné každému bez omezení, slouží obecnému užívání, a žalovaný jakožto obec je povinen o ně jako o veřejné prostranství pečovat. Pozemky parcelních čísel [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jsou pak součástí areálu [právnická osoba], jejímž zřizovatelem je žalovaný, kdy navíc pozemek parcelního čísla [Anonymizováno] je zastavěn školní budovou.

12. Skutečnost, že některé z pozemků jsou zatíženy veřejným statkem (tvoří veřejné prostranství) a některé z pozemků jsou součástí areálu školy, respektive to, k jakému účelu tyto pozemky celkově slouží, v konečném důsledku podle přesvědčení žalovaného znamená, že jakékoli užívání či požívání pozemků žalobcem je apriori vyloučeno a pro žalobce jsou pozemky fakticky nevyužitelné. Žalobce se tak nachází ve velmi neutěšeném právním postavení, kdy k pozemkům nemůže vykonávat svá vlastnická oprávnění a zbývá mu jen tzv. holé vlastnictví (nuda proprietas). Žalobce nemůže pozemky nijak využít pro svoji potřebu a jediné, co ve vztahu k nim může činit, je domáhat se po žalovaném jakožto obci peněžité náhrady za omezení jeho vlastnického práva spočívající v tom, že pozemky tvoří veřejné prostranství, a žalobce k nim tak nemůže vykonávat svá vlastnická oprávnění, respektive peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení spočívající v tom, že je vyloučen z užívání pozemků jsoucích součástí školního areálu. Rozhodnutím soudu prvního stupně, jím zvoleným způsobem vypořádání, nedošlo k vyřešení tohoto neutěšeného právního stavu. Žalobce s ohledem na výše popsaná omezení i nadále nebude s to pozemky jakkoli řádně užívat či na nich řádně hospodařit a i nadále mu bude zbývat jediné, a to domáhat se vůči žalovanému shora zmíněných peněžitých náhrad.

13. Soudem prvního stupně citovaný judikát není podle žalovaného možno vnímat jako jakýsi univerzální návod, jak přistupovat k otázce (ne)dělitelnosti nezastavěného pozemku při vypořádávání podílového spoluvlastnictví, kdy sám Nejvyšší soud v odůvodnění citovaného judikátu akcentuje, že pozemek sice je obecně dělitelný, avšak je třeba individuálně posuzovat případy, kdy by v důsledku rozdělení nemohl sloužit účelu, kterému jako celek sloužil (§ 1142 odst. 1 občanského zákoníku). V situaci, kdy Nejvyšší soud sám připouští, že pozemek přiléhající k obytnému domu, vytvářející s domem jediný funkční celek a sloužící k lepšímu využití domu je možné přikázat do výlučného vlastnictví tomu, komu připadá dům, aniž by bylo provedeno jeho dělení, není nejmenšího důvodu, aby nebylo v předmětné právní věci analogicky postupováno přinejmenším ve vztahu k pozemkům, které jsou prokazatelně součástí školního areálu, přiléhají ke školní budově, vytvářejí se školní budovou jediný funkční celek a slouží k lepšímu využití školní budovy (budovy v části obce [adresa], č.p. [Anonymizováno]), jež je výlučným vlastnictvím žalovaného.

14. Pro takový závěr je dle žalovaného bez relevance, jak jsou pozemky tvořící školní areál aktuálně udržovány a zda má škola aktuálně vybudováno nové sportoviště v jiné části školního areálu. Podstatné je, že pozemky jako celek prokazatelně dlouhodobě slouží k jednomu účelu, tedy jako pozemky tvořící školní areál, zázemí školní budovy, tvoří se školní budovou jediný funkční celek a slouží k lepšímu využití školní budovy.

15. Stran argumentace ohledně reálného využití pozemků žalobcem žalovaný připomíná další závěry Nejvyššího soudu, že byť není věcí soudů zvažovat „kvalitu“ takové investice, nelze ohledně možného budoucího využití nově vzniklých pozemků aprobovat zcela nereálná očekávání, kdy jako skutečný motiv by vyšlo najevo např. zjevné zneužití práva žádat reálné rozdělení věci s cílem poškodit ostatní spoluvlastníky (jiného spoluvlastníka).

16. K těm pozemkům, jež tvoří veřejné prostranství, žalovaný opětovně dodává, že tyto pozemky jsou pro žalobce fyzicky zcela nevyužitelné (právě v důsledku toho, že jsou zatíženy veřejným statkem - obecným užíváním), přičemž je dle žalovaného vpravdě nereálné očekávat, že by tyto pozemky bylo možno v budoucnu využívat jinak (tj. že by přestaly být veřejným statkem). Žalovaný trvá na tom, že jediným motivem vedoucím žalobce k tomu, že setrvale odmítal a odmítá žalovaným navrhované vypořádání podílového spoluvlastnictví ke zmíněným pozemkům tím způsobem, že budou za přiměřenou náhradu přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného, je jeho záměr i nadále konfrontovat své majetkové požadavky s institucí veřejné moci, která má řádné užívání pozemků jako veřejného prostranství garantovat, tj. s obcí, na jejímž území se pozemky nacházejí, tedy v tomto případě se žalovaným. Žalovaný jakožto obec nijak nezpůsobil (natož pak zavinil) vznik současného neutěšeného právního postavení obou účastníků řízení, neb prostor splňující zákonné znaky veřejného prostranství je veřejným prostranstvím ex lege.

17. V předmětné právní věci je podle žalovaného jediným v úvahu přicházejícím způsobem vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemkům, který definitivně vyřeší současné neutěšené právní postavení účastníků řízení a který přinese účastníkům řízení to, že do budoucna již nebudou přicházet ve vztahu k pozemkům do jakékoli interakce (a jejich dosavadní podílové spoluvlastnictví tak bude možno považovat za vskutku vypořádané), přikázání všech pozemků za přiměřenou náhradu do vlastnictví žalovaného.

18. Žalovaný též namítl, že jakkoliv je uplatňování soukromého práva nezávislé na uplatňování práva veřejného, nelze dle jeho názoru zcela ignorovat, že je ve veřejném zájmu omezit vznik pozemků, jež nejsou napojeny na veřejně přístupnou pozemní komunikaci; vznikne-li pozemek bez možnosti přístupu na něj, není v možnostech vlastníka na něm hospodařit či jej jinak řádně užívat. Soud prvního stupně se tak měl zabývat tím, zda z nově vzniklých pozemků (zejména pak z nově vzniklého pozemku parcelního čísla [Anonymizováno]), jenž přikázal do vlastnictví žalobce, je zajištěn přístup na veřejně přístupnou pozemní komunikaci. Soud prvního stupně zaměnil prostou fyzickou možnost přistoupit na nějaký pozemek z veřejné komunikace s právní možností takového přístupu (kdy pozemek parcelního čísla [Anonymizováno] je v katastru nemovitostí zapsán jako zeleň, ostatní plocha, a s výjimkou věcného břemene umístění a provozování elektrorozvodného zařízení není zatížen žádnými věcnými ani obligačními právy, která by zavdávala oprávnění vlastníka nově vzniklého pozemku parcelního čísla [Anonymizováno], jenž byl napadeným rozsudkem přikázán do vlastnictví žalobce). Je tak očividné, že rozdělení pozemku parcelního čísla [Anonymizováno] provedené geometrickým plánem pro rozdělení pozemku, je v příkrém rozporu s platnou právní úpravou dělení nebo scelení pozemků, obsaženou v zákoně č. 283/2021 Sb., stavební zákon, v platném znění.

19. V této souvislosti je podle žalovaného rovněž problematické, že soud prvního stupně nezajímalo, že rozdělení pozemku nebylo schváleno příslušným stavebním úřadem. Výsledkem tudíž podle něj bude materiální nevykonatelnost napadeného rozsudku, neboť příslušný katastrální úřad na podkladě příslušným stavebním úřadem neodsouhlaseného geometrického plánu nemůže nově vzniklé pozemky do katastru nemovitostí zapsat.

20. Soud prvního stupně měl podle žalovaného správně dospět k závěru, že v daném konkrétním případě nejsou splněny podmínky pro reálné rozdělení pozemků v souvislosti s vypořádáním podílového spoluvlastnictví k nim a že je naopak v poměrech předmětné právní věci veskrze odůvodněné, naprosto přiměřené a souladné s literou zákona, aby všechny pozemky byly přikázány do vlastnictví žalovaného za přiměřenou náhradu v částce ve výši [částka] Kč, korespondující obvyklé ceně. Nepostupoval-li soud I. stupně právě popsaným způsobem (a to navzdory tomu, že o solventnosti žalovaného neměl pochyb, jak vyplývá z odstavce 11. odůvodnění napadeného rozsudku), potom podle žalovaného významně pochybil a napadený rozsudek nemůže v odvolacím přezkumu obstát.

21. S odkazem na vše výše vylíčené se žalovaný svým odvoláním domáhá toho, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, V až VII a změnil jej ve výroku II tak, že se do vlastnictví žalobce žádné nemovité věci nepřikazují, ve výroku III tak, že se do vlastnictví žalovaného se přikazují všechny předmětné pozemky a ve výroku IV tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci přiměřenou náhradu za nemovité věci přikázané do vlastnictví žalovaného v částce ve výši [částka] Kč, a to do tří měsíců ode dne právní moci tohoto rozsudku.

22. Žalobce se k odvolání vyjádřil při jednání odvolacího soudu dne [datum] s tím, že navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a ztotožnil se s jím přijatým řešením vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví.

III. Posouzení věci odvolacím soudem a) přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé

23. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející, přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

24. Lze předeslat, že rozsudek soudu prvního stupně je dostatečně, přehledně a srozumitelně odůvodněn, a v zásadě lze proto na jeho odůvodnění odkázat. Odvolací soud se s argumenty soudem prvého stupně vyloženými ztotožňuje.

25. Co se týče odvolacích námitek, pak je namístě nejprve uvést, že formální nedostatky výroků II a III rozsudku soudu prvního stupně byly odstraněny opravným usnesením a dále byly precizovány výroky II a III rozsudku odvolacího soudu, a to zejména doplněním katastrálního území, v němž se pozemky jsoucí doposud v podílovém spoluvlastnictví účastníků řízení nachází, a dále bližší identifikací geometrického plánu, na jehož základě došlo k reálnému rozdělení jednoho z vypořádávaných pozemků.

26. Kruciálním odvolacím argumentem žalovaného bylo, že některé z vypořádávaných pozemků (konkrétně čtyři z nich) slouží jako veřejné prostranství a další dva jsou součástí areálu školy, jejímž je žalovaný zřizovatelem. V této souvislosti odvolatel poukazoval na znění § 1142 odst. 1 o. z. a dovozoval, že jakékoliv využití těchto pozemků žalobcem je vyloučeno a jediné, co bude žalobce činit, je to, že se vůči žalovanému bude domáhat náhrady za omezení svého vlastnického práva. Žalovaný dále poukazoval na to, že i podle soudem prvního stupně citované judikatury Nejvyššího soudu (rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1338/2021) není možno provést vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví k nezastavěným pozemkům jinak preferovaným způsobem (totiž jejich reálným rozdělením) v situaci, kdy by v důsledku tohoto rozdělení nemohl vypořádávaný pozemek sloužit účelu, kterému jako celek sloužil.

27. Podle § 1142 odst. 1 o. z. platí, že jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.

28. V daném případě se jedná o vypořádání podílového spoluvlastnictví k celkem šesti pozemkovým parcelám jako samostatným věcem v právním slova smyslu, z nichž jeden pozemek menší výměry (pozemek parcelního čísla [Anonymizováno]) byl v rámci vypořádání jako celek přikázán soudem prvního stupně do výlučného vlastnictví žalobce, dále čtyři pozemky (parcelních čísel [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]) byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného a toliko jeden, byť výměrou největší, pozemek parcelního čísla [Anonymizováno] byl na podkladě geometrického plánu reálně rozdělen s tím, že jeho menší část (nyní parcelního čísla [Anonymizováno]) byla přikázána do výlučného vlastnictví žalovaného a jeho větší část byla přikázána do výlučného vlastnictví žalobce. Tímto způsobem vypořádání má žalovaný nabýt mimo jiné pozemek nacházející se pod částí budovy školy, jejímž je zřizovatelem (pozemek parcelního čísla [Anonymizováno]) a dále pozemky nacházející se v bezprostředním okolí stavby uvedené školy (pozemek parcelního čísla [Anonymizováno] a oddělený pozemek parcelního čísla [Anonymizováno]).

29. Žalobce naproti tomu má nabýt do svého výlučného vlastnictví pozemek parcelního čísla [Anonymizováno] (o výměře [Anonymizováno] m2), který je v katastru nemovitostí charakterizovaný jako ostatní plocha, zeleň, a dále zbylou část pozemku parcelního čísla [Anonymizováno], který je tamtéž charakterizován jako ostatní plocha, sportoviště a rekreační plocha. Dle skutkových zjištění soudu prvního stupně, které nebyly v průběhu odvolacího řízení zpochybněny, má žalobce na oba tyto pozemky zajištěn přístup příjezdovou komunikací, která má veřejný charakter, je asfaltová a zčásti se nachází na pozemku přikázaném do výlučného vlastnictví žalobce (pozemek parcelního čísla [Anonymizováno]) a zčásti na pozemku ve vlastnictví žalovaného (pozemek parcelního čísla [Anonymizováno]).

30. Co se týče aplikace § 1142 odst. 1 o. z. na daný případ, je třeba uvést, že i Nejvyšší soud ve své judikatuře vychází z fakticity užívání vypořádávané věci (v souzeném případě pozemků), přičemž se vždy musí zkoumat, k čemu dotčená věc (například z většinového rozhodnutí spoluvlastníků) v době rozhodování soudu slouží. V tomto směru lze citovat již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 1338/2021: „Pozemek je obecně dělitelný, je však třeba individuálně posuzovat případy, kdyby v důsledku rozdělení nemohl sloužit účelu, kterému jako celek sloužil (§ 1142 odst. 1 o. z.). Takto by bylo možné nahlížet na případy, kdy se jedná pozemek, který slouží např. jako sportovní hřiště, zoologická nebo botanická zahrada apod. Rovněž pozemky přiléhající k obytným domům vytvářejí zpravidla s domem jediný funkční celek, slouží k lepšímu využití domu, a také blízkost obytného domu, ve kterém vlastník zahrady bydlí, zlepšuje využití zahrady.“ Rovněž lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1290/2024, v němž vrcholný soudní orgán vytkl soudům nižších stupňů, že se nezabývaly tím „k čemu je pozemek dosud užíván, zda by výměra nově vzniklých pozemků odpovídající výši podílu účastníků bránila stejnému užívání (případně, je-li pozemek fakticky využíván jako zemědělský, účelné obdělávatelnosti), a k čemu hodlá žalovaný nově vzniklý pozemek využít.“ 31. Rovněž důvodová zpráva k uvedenému ustanovení akcentuje veřejně prospěšný cíl, ke kterému společná věc trvale nebo dlouhodobě slouží, to znamená, že k tomuto účelu slouží fakticky či reálně. A příslušná komentářová literatura k tomu dodává, že konkrétní účel může věc plnit jak na základě rozhodnutí spoluvlastníků o jejím účelovém využití, tak i na základě věcného či obligačního vztahu založeného ve vztahu ke třetí osobě, která společnou věc takto využívá. „Zde by tak bylo rozhodující faktické užívání mající právní základ, který není v rozporu s právem“ (Králík, M. § 1142 [Zákonné překážky a podmínky rozdělení společné věci]. In: Spáčil, J., Králík, M. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021).

32. V poměrech právě souzené věci je rozhodující, že dle zjištění učiněných již soudem prvního stupně, které v odvolacím řízení nedoznaly změn, reálně rozdělný pozemek parcelního čísla [Anonymizováno] k žádnému takovému účelu ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (ani ke dni rozhodnutí soudu odvolacího) fakticky nesloužil a sloužit nemá, přičemž se jedná o dlouhodobý stav. Skutečnost, že tento pozemek (jakož i pozemek parcelního [Anonymizováno]) je součástí areálu školy a že je v katastru nemovitostí veden jako sportoviště a rekreační plocha, neznamená, že k takovému účelu také reálně slouží. Tento pozemek kdysi v minulosti k uvedenému účelu patrně sloužil (zejména jako sportoviště pro žáky blízké základní školy), avšak poté vlastnické právo k němu nabyly osoby odlišné od žalovaného, přičemž žalovaný (jako zřizovatel uvedené školy) k tomuto pozemku až donedávna neměl žádná majetková práva (spoluvlastnický podíl k vypořádávaným pozemkům nabyl až v průběhu tohoto soudního řízení). Školní sportoviště bylo v mezidobí postaveno na jiném „školním“ pozemku a žalovaný ani jím zřízené školské zařízení reálně rozdělený pozemek k žádnému účelu nevyužívaly ani využívat nemohly.

33. Podle odvolacího soudu tak překážka pro reálné rozdělení pozemku reglementovaná v § 1142 odst. 1 o. z. není v daném případě naplněna.

34. Rovněž tak nemůže odvolací soud přisvědčit námitce odvolatele, že rozsudek soudu prvního stupně (nyní ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu) nebude vykonatelný, jinými slovy nebude moci sloužit jako podklad pro zápis vlastnických práv účastníků řízení k příslušným pozemkům do veřejného seznamu. Především je nutno zdůraznit, že s příslušným geometrickým plánem a s očíslováním parcel vyslovil dne [datum] souhlas Katastrální úřad [Anonymizováno]. Dále je třeba akcentovat soukromoprávní zásadu etablovanou v § 1 odst. 1 o. z. o nezávislosti uplatňování práva soukromého na právu veřejném, k níž se i v poměrech vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví hlásí judikatura Nejvyššího soudu (již zmíněný rozsudek sp. zn. 22 Cdo 1338/2021) a konec konců i relevantní literatura (např. komentář k § 1142 o. z. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 7). Již několikráte citované rozhodnutí Nejvyššího soudu (22 Cdo 1338/2021) pak v těchto souvislostech výslovně uvádí: „S přihlédnutím k specifickým rysům konkrétní věci tak nelze zcela vyloučit rozdělení pozemku ani v případě, že k některému z nově vzniklých pozemků nebude zajištěn přístup; půjde zejména o situaci, kdy pozemek je zatížen věcným břemenem ve prospěch třetí strany, která má přístup zajištěn, a spoluvlastník, kterému má být pozemek přikázán do vlastnictví, sám přístup nepožaduje a s tímto způsobem vypořádání souhlasí.“ 35. V souzeném případě se argumentace žalovaného stran neexistence přístupu k nově vytvořenému pozemku vztahuje k situaci žalobce, jenž však proti tomu nic nenamítá (s takovým řešením souhlasí), a navíc bylo prokázáno, že přinejmenším fakticky má i žalobce k jemu přikázaným pozemkům přístup zajištěn.

36. Odvolací soud se neztotožňuje ani s námitkou odvolatele, že v důsledku zvoleného (zákonem preferovaného) způsobu vypořádání spoluvlastnictví účastníků budou nadále přetrvávat majetkoprávní spory mezi účastníky tohoto řízení stran užívání žalobci přikázaných pozemků jiným subjektem. Skutečnost, že (také) pozemky přikázané do výlučného vlastnictví žalobce jsou fakticky součástí areálu školy zřizované žalovaným, nepředurčuje, resp. neznamená, že tyto pozemky součástí areálu školy budou i nadále. Žalobce se na podkladě rozhodnutí soudů stane výlučným vlastníkem jemu přikázaných pozemků, přičemž bude na žalovaném, zda i žalobci přikázané pozemky bude v budoucnu nějak využívat (jestliže tak nečinil ani doposud) nebo do vlastnického práva žalobce nebude nijak zasahovat; areál školy zřízené žalovaným je jistě možno oplotit v nových vlastnických hranicích a takto jej (bez zásahu do vlastnického práva žalobce) nadále užívat rovněž jako nepřímý předmět výlučného vlastnického práva žalovaného.

37. Ze všech výše vyložených důvodu odvolací soud dospěl k závěru, že odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně je (včetně výroků o náhradě nákladů řízení mezi jeho účastníky a o náhradě nákladů řízení vzniknuvších státu) správný, a proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to s mírnou úpravou znění výroků II a III, jak bylo uvedeno výše. b) náhrada nákladů řízení před odvolacím soudem 38. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř., přičemž odvolací soud vzal v této souvislosti v úvahu stejné právní závěry a východiska jako soud prvního stupně, neboť dospěl ke konkluzi, že se vztahují i na poměry odvolacího řízení.

39. Odvolací soud vyšel mimo jiné ze stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 (veřejnosti dostupném na internetových stránkách Ústavního soudu https://naluus.usoud.cz), v němž orgán ochrany ústavnosti dospěl k závěru, že „v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.“ 40. K týmž závěrům se Ústavní soud přiklonil již ve svém nálezu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/2020, v němž akcentoval, že „zahájení a vedení řízení před soudem nelze bez dalšího klást k tíži ani žalujícímu spoluvlastníku, který je inicioval, ani tomu, který se formálně ocitl na straně žalované. Spoluvlastníci sami nemohou plně ovlivnit konečné rozhodnutí soudu o způsobu vypořádání, soud jejich návrhy v tomto rozsahu není vázán, ale sám rozhodne dle zákonné posloupnosti jednotlivých způsobů vypořádání a v jejich rámci podle svého vlastního uvážení (například jak konkrétně bude společná věc rozdělena či komu bude přikázána do vlastnictví a komu bude přiznána přiměřená náhrada). V řízení jsou přitom často dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu a každý z odlišných návrhů jednotlivých spoluvlastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ. Nemohou-li spoluvlastníci předem přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu a mají-li všichni shodné procesní postavení v řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, jeví se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení, aby každý ze spoluvlastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.“ Těmito specifickými důvody či okolnostmi by podle Ústavního soudu mohlo být například obstrukční chování účastníka v průběhu řízení, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva. Šikanózním jednáním však není sama o sobě skutečnost, že některý (nebo každý) ze spoluvlastníků navrhuje přikázání spoluvlastněného majetku do svého výlučného vlastnictví (což je v soudní praxi situace obvyklá).

41. Žádná taková negativní aktivita jednoho z účastníků řízení nebyla v tomto případě odvolacím soudem zaznamenána, neboť žalovaný se svým odvoláním domáhal pravidelného (řádného) přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně o způsobu vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví, přičemž – jak uvedeno shora – rozhodnutí soudu o této otázce není pro účastníky vždy zcela předvídatelné a jednotlivé soudy (soud prvního stupně a soud odvolací) mohou při svém rozhodování nakonec akcentovat jiná (zákonem obecně předvídaná) hlediska.

42. Ze všech právě vyložených důvodů odvolací soud při přiměřené aplikaci § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Poučení

I. Rozsudek soudu prvního stupně II. Odvolání žalovaného a vyjádření žalobce III. Posouzení věci odvolacím soudem a) přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé b) náhrada nákladů řízení před odvolacím soudem Poučení: