18 CO 150/2022 - 1542

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] zastoupen advokátkou JUDr. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1) [jméno] [příjmení], narozena dne [datum] bytem [adresa] 2) [příjmení] [příjmení], narozen dne [datum] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitostem, k odvolání žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Připouští se změna žaloby, navržená žalobkyní dne [datum], takto: určuje se, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemků parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] orná půda, parc. [číslo] orná půda, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] orná půda, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] orná půda, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] orná půda, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, vymezených geometrickým plánem [anonymizováno] rozdělení pozemku [číslo] vyhotoveným [právnická osoba], spol. s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa], ověřeným oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum] pod [číslo] potvrzeným [stát. instituce], KP [obec], dne [datum] pod č. [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] k. ú. [část obce], [územní celek], a dále pozemků parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, vše v [katastrální uzemí], [územní celek].

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění takto: Určuje se, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemků parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] orná půda, parc. [číslo] orná půda, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] orná půda, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, vymezených geometrickým plánem [anonymizováno] rozdělení pozemku [číslo] vyhotoveným [právnická osoba], spol. s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa], ověřeným oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum] pod [číslo] potvrzeným [stát. instituce], KP [obec], dne [datum] pod č. [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] k. ú. [část obce], [územní celek], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a dále pozemků parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, vše v [katastrální uzemí], [územní celek]. V části návrhu, jímž se žalobkyně domáhala určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] orná půda, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] orná půda, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, vymezených geometrickým plánem [anonymizováno] rozdělení pozemku [číslo] vyhotoveným [právnická osoba], spol. s r.o., [IČO], se sídlem [adresa], ověřeným oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum] pod [číslo] potvrzeným [stát. instituce], KP [obec], dne [datum] pod č. [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] k. ú. [část obce], [územní celek], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyni se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit [země] na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu ve výši [částka], do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. Každý ze žalovaných 1), 2) je povinen zaplatit [země] na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu ve výši [částka], do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně určil, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemků parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] orná půda, parc. [číslo] orná půda, vymezených geometrickým plánem [anonymizováno] rozdělení pozemku [číslo] [rok] vyhotoveným [právnická osoba], s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa], ověřeným oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum] pod [číslo] [rok] a potvrzeným katastrálním úřadem dne [datum] pod č. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] [anonymizováno] k. ú. [část obce], [územní celek], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku a pozemků parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] orná půda, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, vše v [katastrální uzemí], [územní celek] (výrok I.), nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), a uložil každému ze žalovaných povinnost zaplatit [země] na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu ve výši [částka], do 3 dnů od právní moci rozsudku (výroky III., IV.).

2. Řízení ve shora označené věci bylo původně vedeno o určení neplatnosti kupních smluv o převodu vlastnického práva k nemovitostem – pozemkům zastavěným stavbou tzv. prosecké radiály, které žalobce jako kupující uzavřel se žalovanými 1), 2) jako prodávajícími, avšak uvedený žalobní požadavek, o kterém bylo rozhodnuto částečným rozsudkem, byl odvolacím soudem pravomocně zamítnut a dovolání proti tomuto rozsudku bylo zamítnuto – viz rozsudek [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žalobce tvrdil, že je vlastníkem předmětných pozemků na základě zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku [země] do vlastnictví obcí, když na něj podle § 3 odst. 1 písm. c) cit. zákona přešlo vlastnické právo, které vzniklo státu vyvlastněním těchto pozemků otci žalovaných [jméno] [příjmení] dle rozhodnutí odboru výstavby [anonymizováno] v [obec a číslo] ze dne [datum]. Za této situace se žalovaní 1), 2), kteří jsou na základě rozhodnutí vydaného v dědickém řízení zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci, nemohli v rozsahu vyvlastnění stát dědici předmětných nemovitostí, tedy ani způsobilými převodci vlastnického práva k nim kupními smlouvami, které jako prodávající uzavřeli se žalobcem jako kupujícím dne [datum].

3. Po připuštění změny žaloby, tak, že se žalobce na základě týchž tvrzení nově domáhal určení, že je vlastníkem pozemků: parc. [číslo] o výměře [výměra], parc. [číslo] o výměře 8.344 m2, parc. [číslo] o výměře [výměra], parc. [číslo] o výměře [výměra], parc. [číslo] o výměře [výměra], parc. [číslo] o výměře [výměra], parc. [číslo] o výměře [výměra], parc. [číslo] o výměře 106 m2, parc. [číslo] o výměře [výměra], parc. [číslo] o výměře [výměra], parc. [číslo] o výměře [výměra] (dále i jen sporné či předmětné nemovitosti), zapsaných na [list vlastnictví] u [anonymizováno] úřadu [anonymizována dvě slova] [část Prahy] [katastrální uzemí], a to na základě zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku [země] do vlastnictví obcí, a nikoliv na základě kupní smlouvy č. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], a kupní smlouvy č. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], soud I. stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], návrh žalobce zamítl.

4. Vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalovaných 1), 2) – jejich otec [příjmení] [příjmení], byl vlastníkem pozemků parc. [číslo] díly 1, 3 a 4 o celkové výměře [výměra] a parc. [číslo] o výměře [výměra], vše v [katastrální uzemí], [územní celek], jeho vlastnictví bylo zapsáno na [list vlastnictví]. V 80. letech 20. století probíhala jednání mezi Čs. státem a předchůdcem žalovaných ohledně odkupu části těchto pozemků za účelem výstavby dopravní stavby tzv.„ [příjmení] radiály“. Návrhy budoucích kupních smluv i kupních smluv nebyly vlastníkem přijaty z důvodu nízké ceny. Odbor výstavby [anonymizováno] v [obec a číslo] rozhodl dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací], o vyvlastnění části pozemku parc. č. PK [číslo] o výměře 34.905 m2 a části pozemku parc. č. PK [číslo] o výměře [výměra], vše v [katastrální uzemí], ve prospěch Čs. státu zastoupeného [anonymizována dvě slova] účely realizace stavby„ [ulice] radiála“. Uvedené rozhodnutí bylo právnímu předchůdci žalovaných doručeno dne [datum] a nabylo právní moci [datum]. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že vyvlastňované části pozemků jsou vyznačené v situaci č. zak. [číslo], vypracované [anonymizováno]. Nabytí vlastnického práva k pozemkům parc. č. PK [číslo], díly 1, 3 a 4 o celkové výměře [výměra] a parc. [číslo] o výměře [výměra], vše v [katastrální uzemí], [územní celek], děděním po panu [jméno] [příjmení], bylo žalovaným potvrzeno – každému v rozsahu id. – schválením dědické dohody v roce [rok].

5. Dne [datum] byla mezi žalobcem jako kupujícím a žalovanou ad 1) jako prodávající uzavřena kupní smlouva o převodu vlastnictví k id pozemků označených ve výroku rozsudku, návrh na vklad vlastnického práva byl podán u [anonymizováno] úřadu [anonymizována dvě slova] [obec] dne [datum], pod [číslo]; vzhledem ke zpětvzetí návrhu žalobcem k zápisu změny vlastnického práva nedošlo. Téhož dne ([datum]) uzavřel žalobce jako kupující se žalovaným 2) jako prodávajícím kupní smlouvu o převodu vlastnictví k (další) id pozemků označených ve výroku rozsudku, návrh na vklad vlastnického práva byl podán u [anonymizováno] úřadu [anonymizována dvě slova] [obec] dne [datum], zápis změny vlastníka byl povolen a proveden. Pozemky byly v kupních smlouvách specifikovány dle geometrického plánu [číslo] ze dne [datum], z něhož vychází zápis na [list vlastnictví] [anonymizováno] k. ú. [část obce]. Soud I. stupně [anonymizováno] nadbytečnost zamítl návrh žalobce na vypracování geometrického plánu, zachycujícího rozsah vyvlastnění dle elaborátu [anonymizováno] (č. l. 131an).

6. Dne [datum] žalovaný ad 2) odstoupil od kupní smlouvy z důvodu nezaplacené kupní ceny a rovněž uplatnil námitku relativní neplatnosti dopisem ze dne [datum] ve vztahu k žalobci a žalované ad 1) z důvodu dle ust. § 140 a § 140a obč. zák. V dědickém řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] byly mimo jiné projednány i předmětné pozemky specifikované ve výroku rozsudku, a to jako součást dědictví po otci žalovaných [jméno] [příjmení], nabytí dědictví mimo jiné k těmto pozemkům žalovaným potvrzeno schválením dědické dohody rozhodnutím o dědictví sp. zn. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum]. Oba žalovaní uplatnili restituční nárok podle zákona č. 229/1991 Sb., a to jako oprávněné osoby po jejich otci [jméno] [příjmení], za vyvlastněné nemovitosti v [katastrální uzemí] a [část obce], a k žádosti doložili výpis z pozemkové knihy ze [anonymizována dvě slova] [obec] a potvrzení [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [část Prahy] doklady o vyvlastnění. Dále vyzvali k vrácení majetku [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], a to k vydání parcely parc. PK [číslo] PK [číslo] v k. ú. [část obce], které byly ve vlastnictví jejich otce, s tím, že došlo k jejich vyvlastnění na základě rozhodnutí příslušného bývalého [anonymizována dvě slova] [anonymizováno].

7. Soud I. stupně dovodil naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení, žalobu však zamítl na základě zásadního závěru, že rozhodnutím tehdejšího odboru výstavby [anonymizováno] [obec a číslo] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], nedošlo k platnému vyvlastnění (mimo jiné i předmětných) pozemků otci žalovaných 1), 2). (Správní) rozhodnutí o vyvlastnění hodnotil soud I. stupně podle § 37 odst. 1 obč. zák. jako neplatné [anonymizováno] neurčitost, kterou spatřoval v tom, že nebylo prokázáno, že součástí tohoto rozhodnutí byl i plánek – situace vypracovaná [anonymizováno], na nějž rozhodnutí odkazuje a které mělo specifikovat rozsah vyvlastnění. Dodal, že rovněž nebylo prokázáno doručení plánku právnímu předchůdci žalovaných, resp. skutečnost, že s ním byl seznámen jinak. Neplatné rozhodnutí správního orgánu o vyvlastnění není způsobilým titulem [anonymizováno] přechod vlastnického práva k předmětným pozemkům, resp. k jejich částem, tedy k části pozemku parc. [číslo] o výměře 34.905 m2 a k části pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra], na stát. Proto ani ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku [země] do vlastnictví obcí, předmětné pozemky nespadaly do režimu tohoto zákona a nepřešly do vlastnictví žalobce. S ohledem na tento závěr se soud I. stupně z procesně ekonomických důvodů nezabýval žalovanými námitkou, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem vydrželi.

8. K odvolání obou stran sporu Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku ve věci samé potvrdil. Na základě zjištění soudu I. stupně dospěl k závěru, že vyvlastňovací rozhodnutí nelze pokládat za neplatný právní úkon ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák., jak nesprávně dovodil soud I. stupně. S odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], posoudil rozhodnutí tehdejšího odboru výstavby [anonymizováno] [obec a číslo] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], tak, že není způsobilé vyvolat právní následky (jde o nicotný akt), neboť je nevykonatelné [anonymizováno] neurčitost výrokové části, z níž není zřejmé, která konkrétní část pozemků měla být vyvlastněna. Byť v době vydání vyvlastňovacího rozhodnutí se nemovitosti tzv. evidovaly v evidenci nemovitostí, musel být i tehdy podkladem [anonymizováno] dělení pozemků a změnu hranic vypracovaný geometrický plán potvrzený příslušným orgánem [anonymizováno], který v daném případě [anonymizováno] účely vyvlastnění zpracován nebyl (resp. byl vypracován až dne [datum]). Jde-li o plánek [anonymizováno], na nějž odkazuje vyvlastňovací rozhodnutí ([číslo]), plánek tohoto čísla neexistuje. U přepsaného čísla (na správné znění„ [číslo]“) není uvedeno jméno, datum či podpis úřední osoby, která měla opravu vyznačit. Na základě tohoto rozhodnutí nebylo možné vyznačit změny v evidenci nemovitostí. Pokud na základě rozhodnutí odboru výstavby [anonymizováno] [obec a číslo] ze dne [datum] nedošlo k přechodu vlastnického práva na stát, nemohly být splněny ani podmínky [anonymizováno] přechod daného nemovitého majetku na žalobce podle zákona č. 172/1991 Sb.; žalobce tedy ani nemůže být v projednávané věci aktivně věcně legitimován.

9. Tento právní názor odvolacího soudu neobstál v řízení před dovolacím soudem, které bylo ve věci samé vedeno na základě dovolání žalobce. Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], po posouzení správnosti (předběžného) právního názoru, že vyvlastňovací rozhodnutí lze posoudit jako nicotný akt (paakt), v důsledku čehož nemohl stát (a poté ani obec) nabýt vlastnické právo k vyvlastňovaným částem pozemků, zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení s následujícím závazným právním názorem:„ Z výrokové části vyvlastňovacího rozhodnutí vyplývá, že předmětem vyvlastnění byly části pozemků parc. [číslo] k. ú. [část obce] o výměrách 34.905 m2 a [výměra] vyznačené v plánku [anonymizováno], z něhož se rovněž podává, že zobrazuje nejen dotčené pozemky, nýbrž i jejich vyvlastňované části o shora označených výměrách; názor, že vyvlastňovací rozhodnutí (podle § 114 zákona č. 50/1976 Sb., v tehdy účinném znění) je nevykonatelné [anonymizováno] neurčitost výrokové části, když není zřejmé, která konkrétní část pozemků měla být vyvlastněna, tedy není správný. [anonymizováno] vyvlastňovací řízení lze z hlediska identifikace vyvlastňovaných částí pozemků pokládat za dostatečný plánek [anonymizováno]. Vyvlastňovacím rozhodnutím (jehož existence je nesporná a nebyla v řízení zpochybněna) byly vyvlastněny tam uvedené a plánkem [anonymizováno] specifikované části pozemků“.

10. Odvolací soud poté usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozsudek soudu I. stupně podle § 219a odst. 2 o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud především dovodil naléhavý zájem žalobce na určení, že je vlastníkem předmětných nemovitostí na základě nabývacího titulu – zákonného přechodu vlastnictví státu podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 172/1991 Sb., s tím, že vyplývá z duplicitního zápisu vlastnického práva (s odkazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaného v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu C. H. Beck, sv. 25, č. C [číslo]), vše na základě zjištění, že pozemky původně ve vlastnictví otce žalovaných 1), 2) pana [jméno] [příjmení], tj. parc. [číslo] díly 1, 3 a 4 o celkové výměře [výměra] a parc. [číslo] o výměře [výměra], vše k. ú. [část obce], [územní celek], (původně zapsané na [list vlastnictví] [anonymizováno] k. ú. [část obce]), jsou zapsány na [list vlastnictví] [anonymizováno] k. ú. [část obce]. Zde jsou (ke dni [datum] – srov. výpis na č. l. 398) v části A zapsány parcely [číslo]. Jako vlastníci jsou duplicitně zapsáni jednak (a) žalobce – v rozsahu id – na základě kupní smlouvy uzavřené se žalovaným 1) dne [datum], a žalovaná 2) – v rozsahu id – na základě rozhodnutí o dědictví ze dne [datum rozhodnutí], [spisová značka], a jednak (b) žalobce – v rozsahu celku – na základě rozhodnutí o vyvlastnění výst. [číslo] ze dne [datum], právní moc [datum].

11. Uplatnění (závazného) právního posouzení předběžné otázky (zda lze vyvlastňovací rozhodnutí z obsahového hlediska posoudit jako způsobilý titul přechodu vlastnického práva na stát), odlišného od názoru, na němž soud I. stupně vybudoval své zamítavé rozhodnutí, nastoluje nutnost zabývat se mimo jiné i otázkou zjištění rozsahu (fyzického) průniku předmětu duplicitního zápisu (část A [list vlastnictví], k. ú. [část obce]) a vyvlastněných částí pozemků původně ve vlastnictví otce žalovaných 1), 2) tak, jak se podává z plánku [anonymizováno].

12. Dokument, umožňující zjištění míry fyzické totožnosti pozemků zapsaných v části A [list vlastnictví], [anonymizováno] k. ú. [část obce], a vyvlastněných částí pozemků původně ve vlastnictví otce žalovaných 1), 2), dle plánku [anonymizováno] (např. formou identifikace rozsahu vyvlastnění ve vztahu ke stavu, zachycenému v GP ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]), není ve spisu k dispozici. Naopak žalobce již v podání ze dne [datum] (č. l. 131 an.) uvádí, že situaci vyplývající z vyvlastňovacího elaborátu [anonymizováno], zachycuje GP [číslo] 2006, který však není v katastru nemovitostí zapsán; v návaznosti na to navrhuje, aby soud pořídil srovnávací sestavení parcel, z něhož bude zřejmé, v jakém rozsahu spadají parcely, zapsané na [list vlastnictví], k. ú. [část obce], do vyvlastnění vymezeného elaborátem [anonymizováno], s tím, že podle výsledků srovnání navrhne změnu žalobního návrhu. Tento důkazní návrh byl v předchozí fázi řízení soudem I. stupně zamítnut jako nadbytečný, vzhledem k jinému zásadnímu důvodu [anonymizováno] zamítnutí žaloby. K uvedené rozhodné skutečnosti (zjištění rozsahu fyzické totožnosti pozemků zapsaných v části A [list vlastnictví], [anonymizováno] k. ú. [část obce], a vyvlastněných částí pozemků, původně ve vlastnictví otce žalovaných 1), 2) dle plánku [anonymizováno]), dosud nebylo provedeno žádné dokazování.

13. Za této procesní situace soud I. stupně rozhodl o žalobě opětovně shora označeným rozsudkem. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: právní předchůdce žalovaných [příjmení] [příjmení], nar. 1926, byl v osmdesátých letech 20. století vlastníkem mimo jiné pozemků parc. [číslo] díl 1, díl 3 a díl 4 o celkové výměře 76 550 ma pozemku parc. [číslo] o výměře 49 473 m, vše v k. ú. [část obce], [územní celek], zapsaných na [list vlastnictví]. Předchůdce žalovaných po jednáních, předcházel tomu i zábor pozemků, s poukazem na nízkou výkupní cenu neakceptoval návrh Čs. státu na odkoupení části uvedených pozemků [anonymizováno] plánovanou výstavu [příjmení] radiály. Proto Odbor výstavby [anonymizováno] v [obec a číslo] dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], rozhodl o vyvlastnění části pozemku č. parc. [číslo] o výměře 34 905 m a části pozemku č. parc. [číslo] o výměře 1 722 m v k. ú. [část obce] ve prospěch Čs. státu, zastoupeného [anonymizována dvě slova] účely realizace stavby„ [ulice] radiála“, toto rozhodnutí bylo právnímu předchůdci žalovaných doručeno dne [datum], právní moci nabylo dne [datum], za finanční náhradu ve výši [částka]. K otázce jeho doručení soudu sice nebyla předložena doručenka, avšak všechny ostatní listiny doručeny předchůdci žalovaných byly, není tedy důvod, aby toto rozhodnutí nebylo doručeno, navíc je uveden v rozdělovníku [anonymizováno] doručování. Soud posoudil uvedené rozhodnutí v intencích závěrů Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] a zrušovacího rozhodnutí Městského soudu v Praze a uzavřel, že tímto rozhodnutím byly platně vyvlastněny tam uvedené a plánkem [anonymizováno] specifikované části předmětných pozemků.

14. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu soud I. stupně dospěl k závěru, že žaloba – ve znění připuštěné změny, je důvodná. Uzavřel, že je zřejmé, že rozhodnutí Odboru výstavby [anonymizováno] v [obec a číslo] dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo vydáno s úmyslem zajistit pozemky [anonymizována dvě slova] tzv. [příjmení] radiály. Vyvlastňovací rozhodnutí se týkalo veškerých pozemků souvisejících se stavbou [příjmení] radiály, které jsou zachyceny v geometrickém plánu z roku [rok]. [příjmení] [jméno] nebyl v tomto ohledu zcela přesný a to zejména s ohledem na tehdejší technické možnosti a na proběhlou digitalizaci [anonymizováno] operátu. Je nutno interpretovat rozhodnutí o vyvlastnění tak, že jeho záměrem bylo vyvlastnit pozemky v rozsahu zamýšlené stavby, tedy úmyslu vyvlastňovacího rozhodnutí odpovídá tvarově i z hlediska kvantitativního rozsahu (výměry) jak geometrický plán z roku 2026, tak geometrický plán [rok], na něž odkazuje rozhodnutí soudu I. stupně, když všechny tam uvedené pozemky byly součástí původního pozemku parc. č. PK 534. Pokud byly shledány drobné odchylky mezi geometrickým plánem z roku 2006 a z roku [rok], vyplývají z vývoje technických možností zaměřování. V tomto rozsahu přešlo vlastnické právo státu na žalobce podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku [země] do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona.

15. Žalovaní se nestali vlastníky pozemků na základě dědění, když jejich otec ke dni úmrtí již na základě platného vyvlastnění nebyl jejich vlastníkem. Žalovaní se nemohli stát vlastníky pozemků na základě vydržení vlastnického práva, zejména s ohledem na absenci jejich dobré víry, ale i její absenci v případě jejich otce jako právního předchůdce. Předmětné pozemky byly dříve v užívání [anonymizováno] statku. V pozdější době žalovaní držbu ani fakticky nevykonávali, ani nemohli při výstavbě [příjmení] radiály. O vědomosti jejich otce o vyvlastnění již bylo uvedeno dříve. Žalovaní navíc uplatnili i ohledně předmětných pozemků restituční nárok. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobě vyhověl.

16. O nákladech řízení mezi účastníky navzájem soud I. stupně rozhodl tak, že úspěšnému žalobci právo na náhradu podle nepřiznal; soud I. stupně ve smyslu § 150 o. s. ř. zvláště přihlédl k faktu, že žalobce zavinil vedení tohoto řízení, neboť pokud by byl měl řádně evidována všechna rozhodnutí, která se týkala jeho majetku, včetně zajištění evidence změn majetkového stavu v evidenci nemovitostí, nebyla by nutno otázku vlastnictví k předmětným pozemkům řešit v tomto soudním řízení.

17. O povinnosti žalovaných zaplatit náhradu nákladů řízení státu bylo rozhodnuto vzhledem k jejich plnému neúspěchu podle § 148 odst. 1 o. s. ř.; náklady řízení státu ve výši vyplaceného znalečného činí [částka], přičemž každému ze žalovaných byla uložena náhradová povinnost ve výši z této částky, tj. [částka].

18. Tento rozsudek napadli včasným a přípustným odvoláním žalobce i žalovaní.

19. Žalovaní podali odvolání proti rozsudku v celém rozsahu. Žalovaní především – přes závazný právní názor Nejvyššího soudu, setrvali na stanovisku, že rozhodnutí Odboru výstavby [anonymizováno] [obec a číslo] ze dne [datum], odkazující co do rozsahu vyvlastnění na plánek zpracovaný [anonymizováno], není způsobilým titulem [anonymizováno] převod vlastnického práva z otce žalovaných na stát (neboť nebylo ani z hlediska dřívějších předpisů způsobilé ani zápisu do evidence nemovitostí). Závěr dovolacího soudu uvedený na str. 6 rozsudku [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], o tom, že„ ve fázi vyvlastňovacího řízení ještě nejde o (právní) dělení pozemků a změnu jejich hranic [anonymizováno] účely vyznačení změn v evidenci nemovitostí …. a [anonymizováno] vyvlastňovací řízení lze pokládat za dostatečná – z hlediska identifikace vyvlastňovaných částí pozemků – plánek [anonymizováno]“ je v rozporu se závěry znalce [příjmení] [příjmení], učiněnými po rozhodnutí [anonymizována dvě slova], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] i s judikaturou Ústavního soudu (nález Pléna Ústavního soudu ze dne [datum] pod sp. zn. Pl ÚS-st. [číslo] vyhlášený ve Sbírce zákonů pod č. 408/2021 Sb. – per analogiam, a contrario); nadto plánek [anonymizováno] nebyl ani přílohou vyvlastňovacího rozhodnutí. Soud I. stupně vycházel z žalobkyní předloženého dokladu o vyplacení peněžité náhrady v částce [částka] jejich otci za vyvlastnění pozemků, přestože žalovaní namítali, že jde o fotokopii dokladu interní povahy, z něhož nevyplývá, že uvedená částka byla otci žalovaných skutečně vyplacena. Předpoklad soudu I. stupně o tom, že„ pokud byly doručeny jiné listiny, není důvod, aby i vyvlastňovací rozhodnutí nebylo doručeno, navíc když je otec žalovaných uveden v rozdělovníku“, je podle žalovaných nesprávný, protože pouhá možnost či pravděpodobnost doručení nemůže zhojit nedostatek jeho důkazu. Soud I. stupně v bodu 19. odůvodnění dezinterpretuje vyjádření znalce, který při jeho výslechu dne [datum] uvedl, že„ (geodet) … může změnu vyznačit v terénu podle projektu, ale potom to musí (v terénu) znovu zaměřit, udělat geometrický plán, dát parcelní čísla … to je výsledek zeměměřičské činnosti. [příjmení] [jméno] byl výsledkem projektové, nikoli zeměměřičské činnosti. [příjmení] [jméno] je plánek, který by bylo nejprve nutné realizovat (vyznačit) v terénu, a takto vzniklý fatický stav znovu zaměřit a vyhotovit geometrický plán“. Toto sdělení znalce je stejně důležité jako jeho sdělení, že ani ke dni [datum], ani v roce 2006, ani ke dni vypracování posudku, nebylo vůbec možné na podkladě plánku [anonymizováno] v terénu zjistit, která část příslušného pozemku měla být vyvlastněna a která nikoliv. Z toho vyplývá závěr, že plánek [anonymizováno] byl nicneříkající neurčitou listinou, která nemohla zhojit zásadní formální vadu neurčitosti samotného vyvlastňovacího rozhodnutí.

20. Žalovaní dále vytýkali soudu I. stupně, že dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že na základě rozhodnutí z roku 1987 byly vyvlastněny pozemky otce žalovaných v rozsahu, v němž byly posléze zastavěny stavbou tzv. [příjmení] radiály. Vyvlastňovací rozhodnutí z roku 1987 výslovně uvádí přesnou výměru vyvlastněním dotčených pozemků, a to 34 905 m2 (PK [číslo]) a 1 722 m2 (PK [číslo]), celkem 36 627 m2. Ačkoliv soud I. stupně výslovně zmiňuje závěr znalce [příjmení] [příjmení] o tom, že po implementaci plánku [anonymizováno] do současné katastrální mapy zjistil, že faktický zábor je menší o 1 000 m2, než je uvedeno v elaborátu (plánku [anonymizováno]), tj. že vyvlastňovacím rozhodnutím z roku 1987 měly být postiženy pozemky otce žalovaných v celkové výměře 35 627 m2, nevyvodil z tohoto zjištění žádné závěry; naopak přiznal žalobkyni vlastnické právo pozemkům v rozsahu vyšším o cca 14 000 m2. Nelze přehlédnout ani fakt, že žalobkyně se domáhala určení vlastnictví k pozemkům o celkové výměře 49 118 m2, přičemž soud určil její vlastnictví dokonce k pozemkům v celkové výměře 49 943 m2.

21. Soud I. stupně dospěl s odkazem na výslech znalce ing. Vyskočila k nesprávnému závěru, že rozsah vyvlastnění rozhodnutím z roku 1987 kvantitativně odpovídá rozsahu, v němž byly pozemky posléze zastavěny stavbou tzv. [příjmení] radiály. Pokud se však znalec zmiňuje o„ úmyslu“ vyvlastnění, má tím v některých případech na mysli zejména„ potřebu“ – plošnou výměru pozemků potřebnou [anonymizováno] realizaci stavby příslušného silničního tělesa. K otázce úmyslu v pravém smyslu slova totiž znalec opakovaně uvedl, že podle výkupového elaborátu z roku 1987 nebylo zamýšleno vyvlastnění větší výměry pozemků, než je znázorněna v plánku [anonymizováno] (protokol z jednání konaného dne [datum], str. 2.), a že úmyslu původního vyvlastňovacího rozhodnutí z roku 1987 odpovídá geometrický plán blížící se výměře 36 500 m2 (protokol z jednání konaného dne [datum], str. 6.). S„ úmyslem“ či záměrem vyvlastňovacího rozhodnutí (úředního rozhodnutí) pak navíc zákon žádné právní následky nespojoval a nespojuje. Z rozhodnutí soudu I. stupně není vůbec jasné, které pozemky (jako geodeticky oddělené části zemského povrchu) v aktuálně platném číselném označení představují rozhodnutím z roku 1987 uvedenou plochu o rozloze 35 627 m2, přičemž nebyl ani obstarán geometrický plán, který by tento rozsah vyvlastnění zachytil v katastrální mapě. V tomto bodu postupoval soud I. stupně ve zjevném rozporu s právním názorem dovolacího soudu ze dne [datum], protože i ten výslovně zmiňuje jako předmět řízení pouze rozlohu dle vyvlastňovacího rozhodnutí (34 905 m2 + 1 722 m2).

22. Žalovaní dále namítali, že se soud I. stupně žádným způsobem nevypořádal s jejich podrobnou argumentací ve prospěch jejich tvrzení, že vlastnické právo k předmětným pozemkům vydrželi. Žalovaní neměli z uvedených důvodů subjektivně ani objektivně důvod pochybovat o vlastnictví všech předmětných pozemků (včetně těch fakticky dotčených vyvlastněním), i přesto, že podali restituční výzvy, jimiž se domáhali restituce jen pozemků, které neměli vlastnicky evidovány v tehdejší evidenci nemovitostí, což se však netýkalo žádného z předmětných pozemků. Závěr soudu I. stupně o absenci dobré víry jako předpokladu vydržení vlastnického práva k části předmětných pozemků , 35 627 m2 (vlastnického práva ke zbývající části ve výměře více než 14 000 m2 žalovaní nikdy nepozbyli), jejich i jejich otce (bod 30. rozsudku) je podle přesvědčení žalovaných rovněž nepřezkoumatelný, ale i nesprávný. Ze všech uvedených důvodů žalovaní navrhli, aby odvolací soud změnou rozsudku soudu I. stupně žalobu zamítl, případně aby rozsudek – vzhledem k žalovanými dovozované nepřezkoumatelnosti zrušil a vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.

23. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uvedl, že je nepochybné, že vyvlastňovacím rozhodnutím byly vyvlastněny tam uvedené a plánkem [anonymizováno] specifikované části pozemků. Odvolací soud pak zavázal soud I. stupně, aby se v následujícím řízení (se zřetelem na závazný právní názor Nejvyššího soudu ohledně vyvlastňovacího rozhodnutí) zabýval mimo jiné i otázkou zjištění rozsahu průniku mezi stavem v katastru nemovitostí a vyvlastněných částí dle plánku [anonymizováno]. Soud I. stupně pak postupoval zcela v souladu s tímto závazným právním názorem. Žalobce tedy považuje opětovné námitky žalovaných zpochybňující právní účinky vyvlastňovacího rozhodnutí za již překonané a rozhodnuté.

24. Otázka odborného přenesení plánku [anonymizováno] do katastrální mapy je komplikovaná; žalobce oslovil také geodetickou [právnická osoba], spol. s r.o., [IČO], která v této souvislosti upozornila na skutečnost, že kritéria přesnosti (měření, technika zobrazení atd.) v době, kdy byl plánek [anonymizováno] vyhotoven, a vyžadovaná kritéria přesnosti dle současných právních předpisů se zásadním způsobem liší. Dle jejich názoru tak nelze bez dalšího pouze přenést z dnešního pohledu nepřesný plánek [anonymizováno] do současné katastrální mapy a určit tak výměry jednotlivých pozemků bez toho, aby byly zohledněny další skutečnosti jako tehdejší zákonná kritéria přesnosti, smysl a účel vyvlastňovacího rozhodnutí apod. Je zřejmé, že z pohledu dnes vyžadovaných standardů je plánek [anonymizováno] nepřesný a nesystémový, nicméně v době vydání vyvlastňovacího rozhodnutí byl poplatný své době a byl vyhotoven v souladu s tehdejšími požadavky na přesnost i techniku zobrazení. Žalobce má za to, že z vyvlastňovacího rozhodnutí je naprosto zřejmé, že smyslem a účelem vyvlastnění bylo odejmout vlastnické právo ke všem pozemkům, na kterých měla být vybudována předmětná komunikace a které měly v budoucnu tvořit vnitřní prostor křižovatky.

25. Pokud by se na vyvlastňovací rozhodnutí a plánek [anonymizováno] aplikovaly dnešní standardy přesnosti a způsoby měření, a provedlo by se pouhé formální přenesení plánku [anonymizováno] do současné katastrální mapy, došlo by se ke zcela absurdním závěrům, kdy hranice vyvlastňovaných pozemků se zásadním způsobem liší od fakticky vybudované komunikace. Při tomto postupu by se pak hranice vyvlastnění např. nacházela uprostřed komunikace a zároveň by mělo dojít k vyvlastnění částí pozemků, které se stavbou komunikace nemají nic společného. Takový závěr by dle žalobce byl veden přepjatým právním formalismem, který zcela odporuje smyslu a účelu příslušného vyvlastňovacího rozhodnutí.

26. V řešení otázky vydržení vlastnického práva k předmětným pozemkům žalovanými žalobce uvedl, že žalovaní nemohli fakticky vykonávat držbu předmětného pozemku a zároveň nemohli být ani v dobré víře, že jim vlastnické právo k předmětným pozemkům svědčí. Bylo prokázáno, že předmětné pozemky byly dříve užívány Státním statkem. Ani následně však nebylo a není faktické užívání předmětných pozemků možné, neboť předmětné pozemky jsou buď zastavěny komunikací, anebo tvoří pozemky s komunikací související. Žalovaní měli pouze tzv. knihovní držbu, jež není držbou skutečnou a není [anonymizováno] vydržení práva dostačující (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Žalovaní nemohli být ani v dobré víře, že jim vlastnické právo k předmětným pozemkům svědčí. Toto tvrzení pak žalobce opírá zejména o výzvu k vrácení majetku ze dne [datum], kterou žalovaní adresovali Výstavbě [anonymizována dvě slova] a dále o dopis ze dne [datum], ve kterém žalovaní uplatnili restituční nároky k původním parcelám [číslo] v k. ú. [část obce]. Oba tyto dokumenty pak jednoznačně prokazují, že žalovaní museli vědět o proběhlém vyvlastňovacím řízení.

27. Žalobce napadl výrok II. o nákladech řízení mezi účastníky navzájem. Vytýkal soudu I. stupně nesprávné právní posouzení podmínek [anonymizováno] nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení účastníku, který měl v řízení plný úspěch. Namítal, že soud I. stupně vycházel z nepodloženého závěru, že žalobce zavinil vedení tohoto soudního sporu. Podle názoru žalobce mají žalovaní na vzniku sporu nezanedbatelný podíl, neboť před uzavřením kupních smluv o převodu vlastnictví k pozemkům zastavěných stavbou tzv. [příjmení] radiály věděli o existenci předmětného vyvlastňovacího rozhodnutí, jak vyplývá z faktu, že již dne [datum] žalovaní vyzvali k vrácení majetku [anonymizována tři slova], kdy v tomto podání byly konkrétně uvedeny pozemky parc. [číslo] v k. ú. [část obce], které byly předmětem předmětného vyvlastňovacího rozhodnutí, a dále dne [datum] uplatnili nárok podle zákona č. 229/1991 Sb., a to jako oprávněné osoby po jejich otci za vyvlastněné nemovitosti v k. ú. [část obce] a [část obce], přičemž k žádosti doložili výpis z pozemkové knihy, ze [anonymizována dvě slova] [obec] a potvrzení [anonymizována tři slova] [část Prahy] doklady o vyvlastnění. Je rovněž třeba vzít v úvahu, že vznik sporu nezavinil žalobce, pokud pozemky vyvlastnil již [anonymizováno] stát a na žalobce přešlo vlastnické právo až následně na základě zákona. Náklady na právní zastoupení byly žalobcem vynaloženy účelně, když předmět sporu je velmi komplikovaný, a to jak z právního, tak i odborného hlediska, čímž se vymyká běžné činnosti zaměstnanců žalobce, jejichž právnické vzdělání je zaměřeno především ve veřejnoprávní sféře jejich přenesené působnosti nebo na běžnou agendu jejich samostatné působnosti.

28. Odvolací soud na základě podaných odvolání přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř.

29. Odvolací soud projednal odvolání účastníků v intencích závazného právního názoru dovolacího soudu, podle„ [anonymizováno] vyvlastňovací řízení lze pokládat za dostatečný z hlediska identifikace vyvlastňovaných částí pozemků plánek [anonymizováno]. Byly-li rozhodnutím odboru výstavby [anonymizována tři slova] (v daném případě vydaným podle 114 zákona č. 50/1976 Sb., v tehdy účinném znění) vyvlastněny části pozemků vyznačené (pouhým) plánkem [anonymizováno], bylo zapotřebí i z takového rozhodnutí vycházet. Je tedy nepochybné, že vyvlastňovacím rozhodnutím (jehož existence je nesporná a nebyla v řízení zpochybněna) byly vyvlastněny tam uvedené a plánkem [anonymizováno] specifikované části pozemků“. Z uvedených důvodů odvolací soud se odvolací soud nezabýval těmi odvolacími námitkami žalovaných, které polemizují s výše uvedenými závěry dovolacího soudu.

30. Námitku žalovaných, že soud I. stupně dospěl k nesprávnému právnímu závěru ohledně rozsahu (konkrétní části zemského povrchu), na něž se rozhodnutí odboru výstavby [anonymizováno] [obec a číslo] ze dne [datum] o vyvlastnění vztahuje, však odvolací soud hodnotí jako důvodnou.

31. Rozhodnutí soudu I. stupně vychází ze závěru, že rozhodnutím z roku 1987 byla otci žalovaných vyvlastněna část pozemku PK [číslo] a PK [číslo], která odpovídá průmětu skutečného provedení stavby prosecké radiály do PK [číslo] a PK [číslo] a je vyjádřena souhrnem parcel parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vymezených geometrickým plánem [anonymizováno] rozdělení pozemku [číslo] [rok] vyhotoveným [právnická osoba], s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa] (GP [rok]) a pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], [územní celek].

32. Soud I. stupně si byl sice vědom toho, že ne všechny uvedené parcely se nacházejí uvnitř oblasti, ohraničené odborným zákresem plánku [anonymizováno] do současné katastrální mapy, uzavřel však, že [anonymizováno] zjištění rozsahu, v němž byly předmětným rozhodnutím pozemky vyvlastněny, je určující záměr, který vedl příslušný orgán k vydání rozhodnutí o vyvlastnění, tj. zřízení konkrétní stavby.

33. Podle názoru odvolacího soudu nelze tento právní závěr schválit. Obsah projevu vůle orgánu, který rozhodl o vyvlastnění, a který je vyjádřen v rozhodnutí ze dne [datum], byl již závazně vyložen dovolacím soudem tak, že je nepochybné, že byly vyvlastněny tam uvedené a plánkem [anonymizováno] specifikované části pozemků. Obsah projevu vůle však nelze v rámci jeho výkladu měnit, či doplňovat, jak to činí soud I. stupně, pokud činí závěr o rozsahu vyvlastňované plochy pozemků dříve [příjmení] [číslo], PK [číslo] na základě spekulace ohledně účelu vyvlastnění. Úvaha, která spočívá v určení rozsahu vyvlastnění zpětně po uskutečnění (předpokládaného) účelu vyvlastnění, tj. v daném případě podle skutečného provedení stavby, je nesprávná rovněž z toho důvodu, že nerespektuje účinné rozhodnutí o vyvlastnění, pokud jím byl rozsah vymezen pomocí zachycení tvaru záboru a výpočtu jeho rozlohy, dle plánku [anonymizováno].

34. Účel vyvlastnění (zřízení stavby) je sice (jak uvedl i znalec v rámci výslechu dne [datum]) zásadně realizován na pozemcích, které byly za účelem zřízení stavby vyvlastněny; obecně však neplatí opačná úvaha, tj. že rozsah vyvlastnění, o němž bylo pravomocně rozhodnuto, lze určit zpětně jako výsledek realizace účelu vyvlastnění (v daném případě podle výsledku skutečného provedení stavby). V tom je úvaha soudu I. stupně, že rozhodnutím z roku 1987 došlo k vyvlastnění částí pozemků PK [číslo] a PK [číslo] v rozsahu odpovídajícím skutečnému provedení stavby, nesprávná. Vzhledem k tomu, že v daném případě se průmět plánku [anonymizováno] do katastrální mapy nekryje s vyznačením parcel, na nichž se stavba fyzicky nachází, zjevně nebyla dodržena zásada, že účel vyvlastnění je realizován na vyvlastněných pozemcích.

35. Akceptování popsané úvahy soudu I. stupně by vedlo k extémně nespravedlivému následku, de facto k dodatečnému vyvlastnění pozemku v rozsahu dalších cca 14 000 m2, o něž stavba přesahuje plochu dle vyvlastňovacího rozhodnutí cca 36 000 m2, za něž byla v souvislosti s vyvlastněním poskytnuta náhrada. Určení vlastnického práva žalobce k pozemkům v rozsahu dalších 14 000 m2 zabraných postupně v rámci provádění stavby, je proto rovněž v rozporu s ustanovením čl. 11 odst. 4 Listiny.

36. Oporu [anonymizováno] uvedený závěr soudu I. stupně nelze spatřovat v úvaze znalce, že rozsah vyvlastnění vyplývá z úmyslu zřídit na pozemcích konkrétní stavbu. Znalci především nepřísluší právní úvahy. Pokud jde o odborné vyjádření znalce k otázce možnosti zákresu plánku [anonymizováno] do katastrální mapy, vychází odvolací soud z jeho vyjádření, že zákres je možný a dále, že zábor pozemků dle situačního plánu [anonymizováno] zasahuje, do pozemků, které žalobce učinil předmětem řízení, byť v některých případech pouze částečně.

37. Vzhledem k tomu, že se žalobce domáhá určení svého vlastnictví na základě tvrzení, že na něj přešlo vlastnictví státu v rozsahu vyvlastnění rozhodnutím z roku 1987, tj. dle plánu [anonymizováno], a některé pozemkové parcely, vymezené v původním petitu, formulovaném podle GP [rok], nemají s plochou dle plánu [anonymizováno] žádný průnik, resp. některými z nich prochází hranice území, které bylo předmětem vyvlastňovacího rozhodnutí z roku 1987, nelze již z tohoto důvodu ve vztahu k těmto parcelám vymezených dle GP [rok], uzavřít, že byly ke dni [datum] na základě vyvlastnění rozhodnutím ze dne [datum] ve vlastnictví státu. Vzhledem k tomu, že vlastnické právo se vztahuje k věci jako k celku, bylo by nutno žalobu zamítnout v rozsahu požadavku na určení vlastnického práva k parcelám, jejichž zákres do katastrální mapy není beze zbytku pokryt zákresem území, které bylo předmětem vyvlastňovacího rozhodnutí z roku 1987.

38. Na základě zpřístupnění uvedeného právního názoru odvolacího soudu bylo žalobci dáno poučení, že žalobě, jíž se žalobce domáhá určení, že pozemky v rozsahu vyvlastnění nabyl přechodem věcí z vlastnictví státu podle § 3 odst. 4 zákona č. 172/1991 Sb., lze vyhovět pouze v rozsahu zákresu vlastnických hranic dle plánu [anonymizováno]. Žalobce reagoval předložením geometrického plánu [anonymizováno] rozdělení pozemku [číslo] vyhotoveným [právnická osoba], spol. s r.o., [IČO], se sídlem [adresa], ověřeným oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum] pod [číslo] potvrzeným [stát. instituce], KP [obec], dne [datum] pod č. [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] k. ú. [část obce], [územní celek], s návrhem na úpravu žalobního petitu tak, jak je uvedeno ve výroku I.

39. Odvolací soud navrženou změnu žaloby připustil. Z ustanovení § 211 o. s. ř. ve spojení a § 216 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že i v odvolacím řízení lze přiměřeně použít ustanovení § 95 o. s. ř. o změně žaloby (srov. závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí]). Odvolací soud je v tomto směru podle § 216 odst. 2 o. s. ř. omezen pouze tak, že nemůže připustit takovou změnu žaloby, která by ve skutečnosti představovala uplatnění nového nároku.

40. V daném případě byla soudem I. stupně povolena změna žaloby tak, že se žalobce na základě nezměněných tvrzení nově domáhal určení vlastnictví k pozemkům, vymezeným GP [rok], tedy, zjednodušeně řečeno, v rozsahu průmětu skutečného provedení stavby tzv. [příjmení] radiály. Tento rozsah nároku nebyl změnou žaloby, která byla povolena v odvolacím řízení, dotčen; formální změna žaloby spočívá pouze v tom, že žalobce (který na základě nezměněných skutkových tvrzení uplatňuje týž nárok), vymezil svůj nárok označením pozemků parcelními čísly, které zavádí geometrický plán, předložený žalobcem v odvolacím řízení, vyhotovený [právnická osoba], spol. s.r.o. Podstatou změny je rozdělení parcel, které podle GP [rok] zasahovaly do oblasti, vymezené plánem [anonymizováno], pouze zčásti, na samostatné parcely, z nichž jedna se nachází uvnitř a druhá vně průmětu oblasti, vymezené plánem PÚDIS. Odvolací soud tedy nejednal o novém nároku (jinak skutkově vymezeném).

41. Žalobě bylo poté změnou rozsudku soudu I. stupně podle § 220 ods.t 1 písm. a/ o. s. ř., ve výroku I. o věci samé, vyhověno v rozsahu, němž se pozemky žalobkyní označených parcelních čísel kryjí s oblastí, vymezenou plánem [anonymizováno], neboť pouze v tomto rozsahu, odpovídajícímu vyvlastněné části pozemku PK [číslo] a PK [číslo], ve prospěch příslušné státní inženýrské organizace, činné ve výstavbě, je dána aktivní věcná legitimace žalobce k žalobě o určení vlastnického práva, které na něj přešlo podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku [země] do vlastnictví obcí. Ve zbývajícím rozsahu žalobního požadavku nebyla z výše uvedených důvodů aktivní věcná legitimace žalobce dovozena, když ohledně pozemků, které se nacházejí vně záboru, vymezeného plánem [anonymizováno], žalobce netvrdil (a tedy nemohlo být ani zjištěno), že zde byl právní titul [anonymizováno] přechod věcí z mějetku [země] do vlastnictví obcí.

42. Závěr o možném vydržení vlastnického práva žalovanými k vyvlastněné části pozemku je vyloučen již (nespornou) skutečností, že žalovaní se nikdy držby nechopili.

43. Odvolací soud o žalobě rozhodl rozsudkem, jehož nedílnou součástí je geometrický plán [anonymizováno] rozdělení pozemku [číslo] vyhotoveným [právnická osoba], spol. s r.o., [IČO], se sídlem [adresa], ověřeným oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum] pod [číslo] potvrzeným [stát. instituce], KP [obec], dne [datum] pod č. [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] k. ú. [část obce], [územní celek].

44. O nákladech řízení mezi účastníky navzájem bylo rozhodnuto tak, že žalobci, který měl v řízení úspěch v rozsahu cca 2/3, nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Výčet zvláštních důvodů, k nimž lze podle § 150 o. s. ř. zvláště přihlédnout a výjimečně úspěšnému žalobci nepřiznat náhradu nákladů řízení, se nevyčerpává okruhem důvodů, které žalobkyně uvádí v odvolání; lze přihlédnout rovněž k faktu, že některý z účastníků, jeho postupy, chování nevyhnutelně vedly ke vzniku sporu. Odvolací soud, obdobně, jako soud I. stupně, zvláště přihlédl k okolnostem, že stát jako právní předchůdce žalobkyně, resp. posléze žalobkyně sama (žalobkyní zřízená inženýrská organizace) v průběhu stavby nezanesla příslušné změny, tj. vymezení vyvlastněné plochy a zápis změny vlastnictví (které nyní po 30 letech dovozuje interpretací vyvlastňovacího rozhodnutí) do příslušné evidence nemovitostí. Řízení bylo tedy vedeno především v zájmu žalobkyně a jeví se jako spravedlivé, aby náklady sporu, jehož prostřednictvím toto zanedbání správy věcí vyvlastněných ve prospěch státu, napravuje, nesla ze svého.

45. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce ani žalovaní měli v odvolacím řízení srovnatelný úspěch, pokud žádný z nich zcela neprosadil zcela své názory na řešení otázky vlastnictví žalobce k předmětným pozemkům.

46. O nákladech řízení státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř.; odvolací soud uložil účastníkům řízení náhradovou povinnost v poměru jejich neúspěchů v řízení (1:2), tedy žalobkyni uložil povinnost k náhradě 1/3 celkové částky státem vynaložených nákladů [částka] a žalovaným 1/, 2/ ve výši 2/3 celkové částky.

Poučení