18 CO 162/2022 - 334

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřel a soudců JUDr. Petry Flídrové a Mgr. Michala Kadlečka, ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1/ [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 2/ [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] obě zastoupeny advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení dědice o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 31. 3. 2022, č. j. 29 C 162/2019-255, ve znění opravného usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 4. 2022, č. j. 29 C 162/2019-260, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradu nákladů odvolacího řízení 18.392 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je dědicem ze závěti po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném [datum], posledně bytem [adresa] p. [číslo], zemřelém [datum] (výrok I) a uložil žalobci nahradit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, náklady řízení ve výši 58.870 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných (výrok II). Dále žalobci uložil povinnost nahradit České republice, na účet Okresního soudu Brno-venkov, náklady řízení ve výši 16.494 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III).

2. Soud vyšel z toho, že pravost závěti byla v řízení prokázána znaleckým posudkem, z něhož jednoznačně vyplynulo, že pisatelem předmětné závěti z [datum] byl zůstavitel, který zemřel dne [datum], přičemž v posledních měsících se léčil s onkologickým onemocněním. Žalobce docházel denně do jeho domu a poskytoval mu placené služby, předtím mnoho let vykonával v domě práci [příjmení], v období několika měsíců před smrtí na žalobce na zůstavitele značný vliv, který žalobce využíval ve svůj prospěch. Z provedeného dokazování (zejména znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, se specializací psychiatrie dospělých a gerontopsychiatrie) dospěl k závěru, že zůstavitel trpěl ke dni sepisu závěti duševní poruchou, když jeho výkonové psychické funkce byly negativně ovlivněny chronickými bolestmi, redukovaným životním stylem, vedlejšími účinky léků s antihormonálním a psychotropním účinkem, a endotoxiny, které prokazatelně poškozovaly funkci několika vnitřních orgánů i tělesných systémů, přičemž lze analogicky usuzovat na negativní vliv vnitřních endotoxinů na centrální mozkové funkce. Uvedené faktory významně omezovaly jeho schopnosti přiměřeně posoudit zkoumané právní jednání, a to zejména jeho následky v celé komplexnosti. Rozpoznávací a ovládací schopnosti zůstavitele ve sledovaném období, a ve vztahu k závěti, oscilovaly v intervalu podstatného – forenzně významného snížení (tedy pod 50 % běžné normy). U zůstavitele šlo o kvantitativní ovlivnění úsudku zejména vyčerpaností mentální kapacity jinými podněty (celkovým nepříznivým tělesným stavem). Zůstavitel sepsal závěť ve stavu, kdy jeho úsudek byl povrchní a sugestibilní, rozhodovací procesy zkrácené, málo variabilní, s deficitní kapacitou pro vytváření alternativ, takže významně limitovaly schopnost předvídat následky vlastního jednání. Zůstavitel v popsaném stavu nepochybně nebyl schopen předvídat následky sepsání své závěti s ohledem například na zajištění pozůstalé manželky, případně dcer. Jeví se jako vysoce nepravděpodobné, že pozůstalou manželku, se kterou měl dlouholetý nekonfliktní vztah, by ponechal zcela bez jakýchkoliv prostředků a odňal jí možnost dědictví, a to zejména s ohledem na výpověď [jméno] [jméno] v trestním řízení a jeho prohlášení v předmětném řízení, a rovněž výpověď [jméno] [příjmení] v trestním řízení. V situaci, kdy zůstavitel byl v takovém zdravotním psychickém stavu, že jeho schopnost samostatného rozhodování a jednání byla podstatně omezena tak, že nemohl přiměřeně posoudit následky svého právního jednání, mu žalobce asistoval při sepsání závěti, když k tomuto mu přinesl papír a psací potřeby, jak sám uvedl, závěť byla sepsána v jeho přítomnosti, a s vysokou mírou pravděpodobnosti dle diktátu žalobce (což vyplývá ze znaleckého posudku), když v době sepisu závěti byl zůstavitel značně ovlivnitelný osobami o něj pečujícími a osobami produkujícími dominantní způsoby chování. Z uvedených důvodů soud považoval závěť ze dne [datum] za neplatnou ve smyslu § 581 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), a proto žalobu na určení, že žalobce je dědicem zůstavitele, zamítl.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, kterým se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení za účelem doplnění dokazování o výslech svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], ošetřující lékařky zůstavitele. Uvedl, že zůstavitele znal asi 20 let, zajišťoval pro něj a jeho manželku údržbu rodinného domu a zahrady v [obec], s jejich narůstajícím věkem pro ně začal zajišťovat veškeré pochůzky, popřípadě jejich odvozy k lékaři. Jejich dcery, celou dobu, co znal zůstavitele, žily v zahraničí a o rodiče se nijak nezajímaly, do České republiky dojížděly cca 1x za rok na omezenou dobu. Asi v roce 2014 zůstavitel onemocněl rakovinou. V prvním čtvrtletí roku 2018 byl zůstavitel hospitalizován v Masarykově onkologickém ústavu v [obec], zde jej navštěvoval, popřípadě na návštěvu přivezl jeho manželku. Na žádost zůstavitele přinesl na návštěvu dne [datum] papír a psací potřeby a zůstavitel sepsal vlastnoručně závěť, kterou sám podepsal. Závěť po jeho úmrtí předložil notářce při projednání dědictví. Dne [datum] byl zůstavitel na vlastní žádost propuštěn do domácího ošetřování. [příjmení] mu osobně chodil pomáhat, dávat injekce a posléze i přebalovat, a to až do [datum], kdy byl z domu vykázán jednou z dcer zůstavitele. Zůstavitel předmětnou závěť napsal za situace, kdy byl schopen o svých právech a svém stavu rozhodovat samostatně a neměl žádná omezení. K zásadnímu důkazu pro zamítnutí žaloby, znaleckému posudku, uvádí, že ze strany znalkyně jsou v posudku uvedené nepřesnosti, například že zůstavitel byl psychicky ovlivněn před svojí smrtí používáním utlumujících léků, především lékem Lexaurin, který měl dle znalkyně k dispozici. Tuto skutečnost vyloučila svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], ošetřující lékařka zůstavitele, ve své výpovědi v řízení vedeném u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 11 C 64/2020, se stejnými účastníky. Tato dále uvedla, že od okamžiku propuštění zůstavitele z nemocničního ošetřování dne [datum], až do data jeho další hospitalizace dne [datum], jej neošetřovala a ani nebyl ošetřován jiným lékařem. Její výpověď byla uskutečněna až po vynesení rozsudku v této věci, a tudíž pro žalobou je to skutečnost nová, která nebyla v rámci předchozího řízení žalobci známa. Dále žalobce uvedl, že soud se v rozsudku nezabýval otázkou obsahu závěti, když právě s odkazem na dovětek závěti je zřejmé, že zůstavitel byl schopen posoudit následky svého právního úkonu (sepis závěti), neboť v tomto právním úkonu zpochybňuje schopnost a ochotu svých dcer postarat se o svou matku a tuto povinnost přenáší na žalobce. V této souvislosti uvádí, že manželka zemřelého po odjezdu svých dcer skončila v léčebně dlouhodobě nemocných, kde v roce 2020 zemřela rovněž. Nabízí se otázka, zda zůstavitel v době pořizování závěti skutečně jednal v duševní poruše, když zcela správně předpokládal, že o jeho manželku postaráno jejich společnými dcerami nebude. Dále žalobce namítl, že soud by měl umožnit znalcům, aby konfrontovali výsledky svého odborného vyšetření s ostatními výsledky dokazování, aby na základě této konfrontace bezpečně usoudili, do jaké míry způsob jednání zůstavitele prokazuje znaky duševní nemoci či poruchy. Zvláště nutno zdůraznit požadavek zjištění údajů o tom, jak se zůstavitel choval v každodenním životě, jak se staral o potřeby své a své rodiny. V tomto bodě soud vycházel pouze z tvrzení manželky zůstavitele obsaženého v trestním spise vedeného policií, kdy selektivně v odůvodnění svého rozsudku uvádí pouze výpovědí účastníků na straně žalovaných, ale výpovědí žalobce se nezabýval i přes skutečnost, že byl navrhován k důkazu celý uvedený trestní spis. Zjištěné skutečnosti tak neumožňují učinit v uvedeném směru zcela jednoznačně skutkový závěr, na nějž by bylo lze aplikovat ustanovení § 38 odst. 2 občanského zákoníku. Jakkoliv jedním ze základních důkazních prostředků v tomto řízení, kdy bylo posuzováno, zda předmětné právní jednání fyzické osoby bylo učiněno v duševní poruše či nikoliv, je znalecký posudek z příslušného oboru, nezbavuje to ještě soud povinnosti, aby se při hodnocení důkazů zabýval úplností a přesvědčivostí zpracovaného posudku a tento důkazní prostředek hodnotil s dalšími důkazními prostředky a s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, což soud v tomto řízení neučinil.

4. Žalované ve vyjádření k odvolání navrhly potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného, když soud provedl rozsáhlé dokazování, v němž provedené důkazy správně zhodnotil a dospěl ke správnému závěru o neplatnosti závěti. Uvedly, že je pravdou, že žalobce zajišťoval pro jejich otce nejprve údržbu zahrady u domu a postupně i další služby, za to pobíral poměrně vysokou odměnu, otec mu vyplácel cca 500.000 Kč pololetně, což bylo prokázáno. Nad rámec těchto pravidelných pololetních plateb pak ještě za cesty osobním vozidlem, např. k lékaři nebo holiči inkasoval žalobce odměnu samostatně. Stejně tak mu platila za odvoz jejich matka. Kromě toho mu ony daly peníze za poskytnutí pomoci otci, když byl v nemocnici na operaci s rakovinou v roce 2010, a to cca 12.000 Kč. Žalobce postupně na otce působil natolik, že ten ztratil jakoukoliv vlastní vůli a podle toho, co mu žalobce doporučil, resp. po něm požadoval, podle toho se řídil. Žalobce měl dokonce dispoziční právo k účtu rodičů u Komerční banky, z něhož došlo dne [datum] k převodu částky 3.000.000 Kč na účet žalobce. Řízení o vydání této částky bylo vedeno u Okresního soudu Brno-venkov (pod sp. zn. 5 C 252/2019), žalobě bylo již pravomocně vyhověno. Dále otec bezprostředně před svou smrtí změnil výplatu pojistného u dvou životních pojistek ve prospěch nového obmyšleného [jméno] [příjmení] (žalobce), řízení o vydání pojištění a neplatnost pojistných smluv je vedeno u Okresního soudu Brno-venkov (sp. zn. 11 C 64/2020). Rovněž, na základě neplatných smluv, žalobce„ koupil“ od jejich otce 2 osobní vozidla – Škoda Superb a Volkswagen Passat, které náležely rovněž do společného jmění manželů, za nepřiměřeně nízkou cenu. Smlouvy byly uzavřeny dne [datum] Soudní řízení v této věci je vedeno u Okresního soudu Brno-venkov (sp. zn. 24 C 229/2019, nyní 43 C 130/2022). Žalobcem v odvolání uváděná tvrzení ohledně okolností, za jakých došlo k sepisu závěti, jsou zjevně nepravdivá. Z posudku soudní znalkyně ze dne [datum], ze kterého soud při hodnocení neplatnosti předmětné závěti vycházel, je zřejmé, že [datum] nebyl otec ve stavu, aby mohl posoudit obsah a dosah právního jednání, které toho dne vlastní rukou sepsal. Za zásadní důkaz o tom, že se nejednalo o pravou a svobodnou vůli otce, kromě zjištěného zdravotního stavu, považují vyjádření znalkyně (na straně 3 a 12 posudku), z nichž vyplývá, že text závěti byl otci diktován žalobcem. Soud dospěl na základě zjištění znalkyně ke správnému závěru, že závěť jejich otec sepsal ve stavu, kdy jeho úsudek byl povrchní a sugestibilní, rozhodovací procesy zkrácené, málo variabilní s deficitní kapacitou pro vyjádření alternativ, takže významně limitovaly schopnost předvídat následky sepsání závěti s ohledem na zajištění manželky, případně dcer. Na základě uvedeného, s ohledem na výpověď a prohlášení [jméno] [jméno] a výpověď [jméno] [příjmení], označil soud za vysoce nepravděpodobné, že by zůstavitel pozůstalou manželku, se kterou měl dlouholetý nekonfliktní vztah, ponechal zcela bez jakýchkoliv finančních prostředků a odňal jí možnost dědictví. Žalované odmítly, že by se o rodiče nezajímaly, přes velkou vzdálenost se vzájemně navštěvovali, rodiče byli několikrát za nimi v Kanadě, později rodiče jednou až dvakrát ročně navštěvovaly, kromě toho je navštěvovali také jejich vnuci a pravnuci. S rodiči pravidelně v odpoledních a večerních hodinách (když v domě nebyl žalobce, který tomu bránil) komunikovali telefonicky nebo později online přes Skype. Poté, co se otec [datum] vrátil otec na reverz z nemocnice domů, přiletěly obě rodiče navštívit a byly svědky toho, když ošetřující praktická lékařka MUDr. [jméno] [příjmení] a její manžel kardiolog MUDr. [obec] [obec] byli dne [datum] u otce a odebrali od krev a žalobce na to reagoval tak, že krev může vidět a řešeno. Od té doby už jejich otce nejevil žádný zájem. Následující den rozhodl MUDr. [obec] s ohledem na aktuální stav otce o transportu otce do nemocnice v [obec]. [příjmení] se tak proti otcově vůli, žádný odpor proti rozhodnutí lékaře neprojevil, již jen ležel, byl velmi slabý a usínal a šlo s ním je ztěžka navázat kontakt (jak uvedla MUDr. [příjmení] do protokolu před policejním orgánem [datum]). Po smrti otce v září roku 2018 obě přiletěly, aby matka nebyla v domě sama. Pomáhaly upravit zahradu a uklízely. Tvrzení žalobce, že dovětek závěti, ve které měl jejich otec slovy žalobce zpochybňovat jejich schopnost a ochotu se o matku postarat, považuji za naprosto nepravdivé a odporující dobrým mravům a obecné slušnosti. Obě o matku nadále pečovaly, jak po úrazu v záři 2019, tak i v březnu 2020, kdy měla být operována. Když se ukázalo, že operace nebude možná, hledaly důstojné zařízení s potřebnou zdravotní péčí, kde by matka mohla žít, když domácí péče o ni, s ohledem na aktuální zdravotní stav, nebyla možná. Podařilo se jim zajistit bydlení v domově s pečovatelskou službou a zvláštním režimem určeným pro seniory se sníženou soběstačností, tomu poskytly sponzorský, daly mamince k dispozici další peníze na přilepšenou k důchodu, koupili nové oblečení a vybavení pokoje, dále mobilní telefon a tablet, aby spolu mohli denně prostřednictvím Skype komunikovat. Je tedy zcela nepravdivé a nemístné tvrzení, že se o matku nepostaraly a nechali ji až do konce života v LDN.

5. V doplnění odvolání žalobce namítl, že znalecký posudek MUDr. [příjmení] nevylučuje, že by zůstavitel byl schopen sepsat závěť, když znalkyně zůstavitele nikdy neviděla a vycházela jen z jeho lékařské dokumentace. Dále žalobce uvedl, že je třeba konfrontovat znalecký posudek s ostatními v řízení provedenými důkazy a v případě rozporu znaleckého posudku s těmito důkazy je potřeba se jednoznačně a logicky vypořádat se spornými otázkami. Žalobce sdělil, že nechal přezkoumat znalecký posudek jiným znalcem – MUDr. [jméno] [příjmení], který ve vyjádření k posudku uvedl, že pro závěry atrace duševních funkcí nevidí v dostupné dokumentaci dostatek faktické opory; že znalkyně při znaleckých závěrech vycházel pouze ze somatického stavu pacienta s možným vlivem na duševní funkce, aniž by zohlednila, že nikde nejsou popsány mozkové poruchy, které by odůvodňovaly špatný psychický stav pacienta (například poruchy orientace, paměti, vnímání, myšlení, afektivity apod.); že u posuzovaného nebylo během předmětné doby indikováno psychiatrické nebo neuropsychologické vyšetření kognitivních funkcí; že z forenzně psychiatrického pohledu (na rozdíl od lékařského klinického pohledu) je potřeba vycházet z tzv. presumpce zdraví, tzn. že nebyla-li bezpečně prokázána duševní porucha, pro kterou by posuzovaný nedokázal posoudit následky právního jednání, nelze činit takové závěry. Odvolatel uvedl, že znalecký posudek je založen na vadných premisách, a proto navrhuje vypracování nového, revizního znaleckého posudku. Pokud by soud nevyhověl, je třeba vycházet z toho, že závěť, která určuje žalobce dědicem, je platným právním jednáním.

6. Žalované ve vyjádření k doplnění odvolání s vyjádřením znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] uvedly, že v odvolacím řízení již není možné předkládat soudu novoty které nebyly uplatněny v řízení před soudem prvního stupně, když tamní řízení bylo koncentrováno dne [datum]. K doplnění odvolání, ani k vyjádření znalce, již odvolací soud nemůže přihlížet. Pokud by se odvolací soud i přesto hodlal s tvrzeními uvedenými v doplnění odvolání a ve vyjádření znalce zabývat, pak z opatrnosti uvádějí, že závěť není jediným právním úkonem, kterým se jejich otec zbavil téměř veškerého majetku ve prospěch žalobce. Ani v těchto případech se nejedná o jeho svobodnou vůlí, jak bylo prokázáno v dalších řízeních vedených u Okresního soudu [obec] – venkov. Všemi těmito spory se soud prvního stupně zabýval a konstatoval, že se v těchto případech jednalo o neplatná právní jednání. V podrobnostech odkazují na odůvodnění napadeného rozsudku a jejich vyjádření k odvolání. K vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] zdůrazňují, že MUDr. [jméno] [příjmení], která vypracovala ve věci znalecký posudek, je znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace psychiatrie dospělých a gerontopsychiatrie. Naproti tomu označenému znalci chybí specializace na psychiatrii dospělých a zejména gerontopsychiatrii. Jeho výhrady vůči zjištěním a závěrům znalkyně [příjmení] [příjmení] proto nejsou významné. Dále žalované uvedly, že soud měl k dispozici dva znalecké posudky znalkyně [příjmení] [příjmení] o zdravotním a psychickém stavu jejich otce, a to znalecký posudek z [datum] o období kolem [datum], tedy v době sepsání závěti, a dále znalecký posudek ze dne [datum] o období kolem [datum], tedy v době sepsání kupních smluv na osobní automobily. Soud vyhověl návrhu žalobce vyslechl znalkyni k oběma znaleckým posudkům. Všechny otázky znalkyně odpověděla a své posudky před ním i soudem obhájila. Žalobce nenavrhoval v řízení před soudem prvního stupně revizní znalecký posudek, přestože k tomu měl příležitost. Jestliže žalobce rezignoval v řízení před soudem prvního stupně na svá procesní práva, nemůže to již zhojit v rámci odvolacího řízení. Nově předložené vyjádření znalce ze [datum] a na něj navazující skutková tvrzení tak nesplňují podmínky přípustnosti v odvolacím řízení ve smyslu ustanovení § 205a o. s. ř. Oba znalecké posudky specializované znalkyně jsou přesvědčivé. Soud prvního stupně z nich vycházel a rovněž závěry znalkyně dával do souvislosti s dalšími důkazy, a s výpovědí svědků [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] z trestního spisu. Na základě provedeného dokazování dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru, že jejich otec sepsal předmětnou závěť v duševní poruše, která jej činila neschopného k takovému právnímu jednání. Soud též přiléhavě odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu, ze kterého se podává, že k neplatnosti závěti učiněné duševní poruše postačí, aby ovládací a rozpoznávací schopnosti zůstavitele byly podstatně sníženy, nemusejí být zcela vymizelé. Jeho závěr, že právní jednání, kterým zůstavitel předmětnou závěť učinil, je neplatné, je tak správný.

7. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), rozsudek i usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení jejich vydání předcházející, přezkoumal.

8. Ze spisu soudu prvního stupně vyplývá, že žalobce podal žalobu na určení, že je dědicem zůstavitele ze závěti, na základě usnesení Okresního soudu [obec] – venkov ze dne 26. 4. 2019, č. j. 31 D 791/2018-153, vydaného v řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], zemřelém [datum]. Ze spisu Okresního soudu [obec] – venkov sp. zn. 31 D 791/2018 Vyplývá, že zůstavitel byl v době úmrtí ženatý, měl dvě dcery, a jako dědici ze zákona první dědické třídy (§ 1635 odst. 1 OZ) přicházely pozůstalá manželka [jméno] [příjmení] a pozůstalé dcery [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Zůstavitel zanechal holografní závěť ze dne [datum], ve které odkázal veškerý movitý i nemovitý majetek [jméno] [příjmení]. Zákonné dědičky neuznaly závěť za pravou a platnou, když uvedly, že závěť není sepsána ani podepsána rukou zůstavitele, a že zůstavitel byl utlumen léky a nebyl schopen činit žádná právní jednání, tedy ani sepsat závěť. Závětní dědic uznal závěť za pravou a platnou. Zákonné dědičky i závětní dědic po poučení dědictví neodmítli. Soud vyšel z toho, že mezi dědici došlo ke sporu ohledně skutečností, na nichž závisí rozhodnutí o dědickém právu, a postupem podle ustanovení § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) odkázal [jméno] [příjmení], který se dovolával závěti sepsané formou soukromé listiny a bylo tedy na něm, aby prokázal její pravost a správnost, a to proti dědičkám ze zákona, jejichž příbuzenský vztah k zůstaviteli lze prokázat veřejnou listinou, aby své právo uplatnil žalobou ve sporném řízení.

9. Kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše (§ 1533 OZ).

10. Není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat (§ 581 OZ).

11. Z důkazů provedených soudem prvního stupně, citovaných v odůvodnění rozsudku, dospěl odvolací soud po zhodnocení všech důkazů, s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), k závěru, že soud prvního stupně zjistil náležitě skutkový stav věci, když z jednotlivých provedených důkazů učinil správná zjištění, tato zjištění správně zhodnotil jednotlivě i v jejich souvislostech, vyvodil z nich správné skutkové hodnocení věci, a takto zjištěný skutkový stav posoudil podle příslušných ustanovení zákona. Na jeho správné závěry odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

12. Především lze uvést, že s námitkami uplatněnými žalobcem v „ původním“ odvolání se soud prvního stupně v podstatě vypořádal již v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

13. Podle výsledků dosavadního průběhu řízení nebyl ke dni sepisu předmětné závěti zůstavitel rozhodnutím soudu omezen ve svéprávnosti, takže právní úkony jím učiněné nemohly být neplatné z důvodů uvedeného v ustanovení § 581 věta první OZ. K žalovaným tvrzené neplatnosti závěti zůstavitele z [datum] podle ustanovení § 581 věta druhá OZ, podle něhož je neplatné i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat, lze k závěrům soudu prvního stupně, ve vztahu k námitkám uvedeným v odvolání, dodat následující.

14. Má-li se znalec vyjádřit o zdravotním stavu zůstavitele, musí být náležitě zjištěn skutkový stav věci, aby při podání posudku mohl přihlédnout ke všem skutečnostem, které vyšly v řízení najevo. Jde-li o posouzení toho, zda zůstavitel pro duševní poruchu nedokázal posoudit následky svého jednání nebo své jednání ovládnout, a nebyl tedy schopen pro tuto duševní poruchu zřídit dne [datum] závěť, je nezbytné, aby před znaleckým dokazováním byly provedeny takové důkazy, které by objasnily chování a vystupování posuzovaného. Jen tak může mít znalec dostatečně široký a spolehlivý základ pro znalecké posouzení.

15. Ze spisu vyplývá, že soud prvního stupně těmto požadavkům dostál. Znalkyně, která vypracovala znalecký posudek v projednávané věci ke zjištění rozpoznávacích a ovládacích schopností zůstavitele ve sledovaném období a ve vztahu ke zkoumanému právnímu jednání (sepis závěti [datum]), a to za využití svého znaleckého posudku vypracovaného ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn 24 C 220/2019 k posouzení rozpoznávacích a ovládacích schopností zůstavitele při uzavření kupních smluv dne [datum], měla k dispozici celý spisový materiál soudu v projednávané věci i ve věci vedené pod sp. zn 24 C 220/2019, včetně protokolů Policie ČR o výpovědích [jméno] [jméno], pozůstalé manželky, dcery zůstavitele [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (provedených při prověřování podezření ze spáchání zločinu podvodu), kteří se vyjadřovali k projevům zůstavitele a jeho vztahu k účastníkům, další listinné důkazy, jakož i zdravotní dokumentaci zůstavitele (zejména praktické lékařky MUDr. [jméno] [příjmení], kardiologa MUDr. [jméno] [příjmení] a [ulice] onkologického ústavu v [obec]), kterou znalkyně považovala za dostačující ke splnění zadaného úkolu (spolu s dalšími informacemi ze spisu), a kterou při vypracování posudku znalkyně akcentovala z důvodu objektivity informací. Uvedený materiál byl znalkyní prostudován a zhodnocen, byly z něho vybrány údaje v souladu s potřebami a odbornými postupy užívanými v oblasti zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a to ve vztahu k zadaným odborným otázkám a s ohledem na okolnosti a způsob pořízení dat.

16. V písemném znaleckém posudku znalkyně uvedla, že na základě studia zdravotnické dokumentace a na základě provedené psychiatrické analýzy lze dovodit, že výkonové psychické funkce posuzovaného ve sledované době byly negativně ovlivněny tělesným diskomfortem – chronickými bolestmi, špatným stavem výživy, hromaděním vnitřních toxinů, které prokazatelně poškozovaly více vnitřních orgánů a tělesných systémů, z čehož lze dovozovat nespecifické poškození mozku. Tyto anomálie již nebyly léčebnými prostředky zcela kompenzovatelné – byly přítomny i v den propuštění z nemocnice. Listina o odmítnutí zdravotnických služeb, kterou posuzovaný se souhlasem lékaře ve sledovaném období podepsal (zcela neidentifikovatelnými grafoelementy), je koncipována s důrazem na skutečnost, že v dané době již specializované zdravotnické pracoviště mělo k posuzovanému co nabídnout, ale doporučováno mu bylo pokračování ústavní léčby na sektorové interně. U posuzovaného se jednalo o kvantitativní omezení výkonových psychických funkcí, avšak při dostatečné zakotvenosti v reálném dění, bez známek, desinterpretace reality, s formálně správným vnímáním a chápáním okolního dění, které však postrádalo kognitivní variabilitu a postrádalo schopnost vytváření asociací myšlení pro domýšlení následků svého jednání v celé komplexnosti. Byl učiněn psychiatrický závěr (pro sledované období) - jiné duševní poruchy způsobené poškozením a dysfunkcí mozku a somatickou nemocí – organický mozkový syndrom. Z písemného znaleckého posudku, doplněného při jednání soudu výslechem znalkyně, tedy vyplývá jednoznačný závěr o tom, že zůstavitel v době pořízení závěti ze dne [datum] trpěl duševní poruchou, v jejímž důsledku měl podstatně sníženy své rozpoznávací a ovládací schopnosti.

17. Důkaz znaleckým posudkem je soud oprávněn hodnotit podle zásad vyjádřených v § 132 o. s. ř. Hodnocení soudu nepodléhají odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti; soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého názoru a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy. Ve smyslu uvedených atributů, podléhající hodnocení soudu, nelze znaleckému posudku vypracovanému v projednávané věci nic vytknout. Znalecký posudek je z formálních hledisek úplný (§ 39 a násl. vyhl. č. 503/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

18. Tvrzení uvedená žalobci vůči znaleckému posudku MUDr. [příjmení] v doplnění odvolání, vycházející z vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], jakož i návrh na vypracování revizního znaleckého posudku ke znaleckému posudku MUDr. [příjmení], jsou novými skutečnostmi a důkazy, které nebyly uplatněny v řízení před soudem prvního stupně v rámci koncentrace řízení provedené ve smyslu ust. § 118b odst. 1 o. s ř. ke konci jednání soudu prvního stupně dne [datum], resp. před vyhlášením rozsudku po poučení účastníků podle § 119a odst. 1 o. s. ř. [ulice] tvrzení a důkazní návrhy učiněné žalobcem až v doplnění odvolání pak nejsou přípustným odvolacím důvodem ve smyslu ust. § 205a o. s. ř., byly tedy učiněny rovněž v rozporu se zásadou neúplné apelace, a odvolací soud k nim proto nemůže přihlížet (§ 213 odst. 5 o. s. ř.). Uvedenými zákonnými omezeními je odvolací soud vázám i co do možnosti vlastní důkazní iniciativy, když v průběhu řízení před soudem prvního stupně nevyšla najevo potřeba provedení revizního znaleckého posudku, neboť odvolací soud považuje znalecký posudek MUDr. [příjmení] za formálně perfektní a věcně přesvědčivý.

19. Na základě uvedených skutkových zjištění lze učinit jednoznačný závěr o tom, že závěť ze dne [datum], kterou byl ustanoven dědicem veškerého majetku zůstavitele žalobce, zůstavitel učinil v duševní poruše, která nebyla jen přechodného rázu, a která jej činila pro toto právní jednání nezpůsobilým. Závěť ze dne [datum] je proto neplatná podle ustanovení § 581 věta druhá OZ.

20. Dědické právo, které žalobce odvozuje od předmětné závěti, tak neexistuje (jiný dědický titul nebyl žalobcem tvrzen, ani v průběhu řízení nevyšel najevo) a odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, kterým byla žaloba na určení, že žalobce je dědicem ze závěti zůstavitele, zamítnuta, jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to včetně správných výroků o nákladech řízení účastníků (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) i státu (§ 148 odst. 1 o. s. ř.).

21. Výrok II o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází ze zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.), když žalované byly v řízení zcela úspěšné a žalobce je proto povinen zaplatit jim účelně vynaložené náklady odvolacího řízení. Tyto spočívají v mimosmluvní odměně za zastupování advokátkou, která učinila v odvolacím řízení tři společné úkony právní služby při zastupování dvou osob po 4.000 Kč a jeden za 2000 Kč (vyjádření k odvolání, vyjádření k doplnění odvolání, účast při jednání odvolacího soudu, účast při vyhlášení rozhodnutí, § 11 odst. 1 písm. g/, k/, odst. 2 písm. f/ advokátního tarifu) a dále mu náleží čtyři paušální náhrady režijních nákladů po 300 Kč, což, včetně náhrady 21 % DPH (3.192 Kč), činí 18.392 Kč.

22. Celkovou částku nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit žalovaným k rukám jejich zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).

Poučení