29 C 162/2019-255

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Miroslavou Šebelovou ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem proti žalované: ; 1) [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] žalované: ; 2) [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované a původní účastnice] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] o určení dědice, takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je dědicem ze závěti po zůstaviteli [jméno] [příjmení], [datum narození], posledně bytem [adresa] p. [číslo], zemřelého dne [datum].

II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným, které jsou oprávněny společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 58 870 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaných.

III. Žalobce je povinen nahradit České republice, na účet Okresního soudu Brno-venkov, náklady řízení ve výši 15 494 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Předmětnou žalobou se žalobce domáhal, aby soud rozsudkem určil, že je dědicem ze závěti po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřelém dne [datum], naposledy bytem [anonymizováno]. [příjmení] [číslo] (dále jen zůstavitel).

2. Původně byla žalována i pozůstalá manželka [celé jméno původní účastnice], která však v průběhu řízení dne [datum] zemřela, na straně žalované tak zůstaly obě pozůstalé dcery, které jsou zároveň jedinými potencionálními dědičkami po [celé jméno původní účastnice], soud tak usnesením ze dne 5.11.2020, č.j. 29 C 162/2019-80, rozhodl, že na místo zemřelé žalované [celé jméno původní účastnice] bude v řízení pokračováno se zbylými žalovanými.

3. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že zůstavitele znal asi 20 let, pečoval o něj i o jeho manželku. Tvrdil, že dcery zůstavitele, obě žalované, se o něj nezajímaly. Asi v roce 2014 dle žaloby zůstavitel onemocněl rakovinou, žalobce o něj nadále pečoval, dcery přijely až několik dnů před jeho úmrtím. V březnu 2018 jej zůstavitel požádal, aby na příští návštěvu v nemocnici přinesl papír a psací potřeby, žalobce tak učinil a zůstavitel dne 31. 3. 2018 sepsal vlastnoruční závěť, kterou i podepsal. Závěť žalobce předložil notářce. Dne 4. 4. 2018 byl zůstavitel na vlastní žádost propuštěn do domácího ošetření, žalobce mu dále chodil pomáhat i se zdravotní péčí až do doby, kdy dne 25. 4. 2018 byl vykázán jednou z žalovaných. Pokud je mu známo, i přes svůj nesouhlas, byl zůstavitel umístěn opět v nemocnici, kde dne [datum] zemřel. O závěti žalobce uvádí, že zůstavitel ji sepsal za situace, kdy byl schopen o svých právech a stavu rozhodovat a neměl žádná omezení, pořídil ji o své vlastní vůli, aniž by to žalobce jakkoliv inicioval.

4. Žalované s žalobou nesouhlasily. K žalobě se nevyjádřily písemným podáním ze dne 5. 9. 2019 (čl. 14) v tom smyslu, že potvrdily, že žalobce pro zůstavitele pracoval, zajišťoval údržbu zahrady a domu, za což však pobíral vysoké odměny, cca 500 000 Kč za pololetí. Žalované jezdily z [země] k rodičům na návštěvu každoročně. Pokud jde o závěť, tedy o listinu psanou vlastní rukou zůstavitele dle žaloby, zpochybnily její pravost a navrhly její posouzení znalcem v oboru písmoznalectví. Uvedly, že i pokud by vyšlo najevo, že závěť je rukou psaná zůstavitelem, nejednalo se o jeho pravou a svobodnou vůli. Ještě v listopadu 2017 hovořil zůstavitel se svým přítelem [jméno] [jméno] a tomu sdělil, že většinu majetku odkáže manželce a část dcerám, k osobě žalobce se měl vyjádřit tak, že ten už dostal dost. V době hospitalizace byl tlumen léky a nebyl schopen činit jakékoliv právní jednání, tedy ani sepsat platnou závěť. Tato závěť byla sepsána na onkologickém oddělení [ulice] onkologického ústavu v [obec] za účasti žalobce a pod jeho vlivem. Ošetřující lékařka zůstavitele [anonymizováno] [příjmení] uvedla před policejním orgánem, že dne 23. 4. 2018 byla v místě bydliště zůstavitele, ten byl v té době ležící a nepohyblivý, byl slabý a usínal a šlo s ním jen stěží navázat kontakt.

5. Dokazování ve věci soud provedl listinnými důkazy dle návrhu účastníků, připojenými soudními spisy a spisem policejním, dále znaleckými posudky.

6. Soud dále k důkazu provedl spis zdejšího soudu sp. zn. 21 D 791/2018, ze kterého vyplývá, že pod touto sp. zn. je vedeno pozůstalostní řízení po zůstaviteli, kdy žalobce předložil v pozůstalostním řízení předmětnou závěť (čl. 19 dědického spisu), s ohledem na skutečnost, že pozůstalá manželka a pozůstalé dcery zpochybnily uvedenou závěť byl žalobce odkázán usnesením ze dne 26. 4. 2019, č. j. 21 D 791/2018-153, které nabylo právní moci dne 15. 5. 2019, k podání předmětné žaloby ve lhůtě dvou měsíců od právní moci usnesení proti zákonným dědičkám na určení, že je dědicem zůstavitele ze závěti. Předmětná žaloba byla podána dne 25. 6. 2019, tedy ve lhůtě určené citovaným usnesením. Závěť byla provedena k důkazu, vyplývá z ní, že byla sepsána vlastnoručně, podepsána zůstavitelem dne 31.3.2018 s odkazem veškerého majetku žalobci.

7. Ze spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. 5 C 252/2019 bylo prokázáno, že v rámci tohoto řízení se pozůstalá manželka po zůstaviteli domáhala po žalovaném [jméno] [příjmení] (v našem řízení žalobci), zaplacení 3 milionů Kč, kdy její žalobě bylo vyhověno rozsudkem ze dne 6. 5. 2020, který nabyl právní moci. Žalobě soud vyhověl s odůvodněním, že zůstavitel před svou smrtí bez vědomí a souhlasu žalobkyně, jako své manželky, převedl finanční prostředky ve výši 3 000 000 Kč ze společného účtu na účet žalovaného [celé jméno žalobce], manželka se dovolala relativní neplatnosti takového právního jednání, neboť se jednalo o finanční prostředky, které byly součástí společného jmění manželů, kdy se nejednalo o běžnou záležitost a běžnou správu majetku ve společném jmění manželů a takové právní jednání je následkem dovolání se relativní neplatnosti manželkou neplatné. Žalovaný se tedy bezdůvodně obohatil na úkor pozůstalé manželky co do částky 3 000 000 Kč, která byla neoprávněně převedena.

8. Soud dále provedl důkaz čestným prohlášením [jméno] [jméno], které bylo jmenovaným vlastnoručně podepsáno a jeho podpis úředně ověřen. Z prohlášení vyplývá, že [jméno] [jméno] byl důvěrným přítelem zůstavitele a jeho manželky, se zůstavitelem se setkal v polovině listopadu 2017, tedy necelých 5 měsíců před jeho úmrtím. V té době již bylo jeho onkologické onemocnění ve vážném stadiu, [jméno] [jméno] se ho tázal, zda má sepsanou závěť, zůstavitel mu na to odpověděl že ano a že vše dostane pozůstalá manželka a něco zbude i na děti, pokud se ho výslovně tázal na zahradníka, tedy žalobce, zůstavitel uvedl, že ten již dostal dost a všechno bude záležet na [jméno] (tedy na manželce). Pan [anonymizováno] byl spolužákem zůstavitele, znali se dlouhá léta, stejně tak s jeho manželkou. Dle jeho vyjádření měl zůstavitel manželku rád, měli blízký vztah. Znal i žalobce, potkal ho několikrát, neboť zůstavitele vozil na třídní srazy, věděl, že se stará zůstaviteli o zahradu. Asi 2 měsíce před smrtí zůstavitele telefonicky hovořil s pozůstalou manželkou, ta si stěžovala na žalobce, který si měl vynutit i klíče od domu a pohybovat se v domě bez omezení, měla slyšet, jak zůstaviteli vnucuje myšlenku, aby sepsal novou závěť a manželce nic nedával, s odůvodněním, že až přijedou dcery z [země] o všechno ji okradou, měl napsat majetek na žalobce, který se o manželku měl následně postarat. [jméno] [jméno] měl za to, že to nemůže být pravda, protože zůstavitel měl ženu nadevše rád, domníval se, že to jsou plané řeči a netušil, v jakém stavu může být člověk před smrtí. Pozůstalou manželku následně navštívil asi 2 měsíce po smrti zůstavitele, byla ustrašená, bála se žalobce, chtěla umřít, záležitost s majetkem příliš nevnímala, největší trápení byla její samota. Situaci zhoršovalo, že žalobce, který měl přístup do domu, jí řekl, že bude bez peněz a přijde i o barák. Skutečnosti výše uvedené vyplývající z prohlášení vzal soud za prokázané, prohlášení soud hodnotil jako zcela věrohodné, bylo zřejmé, s ohledem na ověřený podpis, že jej učinil jmenovaný [jméno] [jméno], shodně dále jmenovaný vypovídal osobně jako svědek v níže uvedené trestní věci (viz odst. 9), prohlášení je v souladu i s ostatním dokazováním, zejména znaleckým posudkem z oboru psychiatrie, výpovědí pozůstalé manželky, dcery a [jméno] [příjmení] v trestním řízení. (viz odst. 9). Soud již neprováděl výsledech jmenovaného jako svědka v předmětném řízení, a to s ohledem na věk jmenovaného, nar. [rok], ale zejména z toho důvodu, že žalované na provedení důkazu jeho výslechem následně netrvaly, jak vyplývá z vyjádření jejich právní zástupkyně v protokolu z jednání ze dne 25.3.2022 (č.l. 273).

9. Soud dále při dokazování vyšel ze spisu Policie ČR č. j. KRPB-105673-103/TČ – 2018 -060381–, kdy policie prověřovala podezření ze spáchání zločinu podvodu, kterého se měl dopustit žalobce tím, že měl získat neoprávněný majetkový prospěch tím, že dne 4. 4. 2018 se zůstavitelem uzavřel 2 kupní smlouvy, na základě kterých na něj zůstavitel převedl vlastnictví ke dvěma motorovým vozidlům za výrazně podhodnocenou cenu. V řízení byla jako svědkyně vyslechnuta pozůstalá manželka, z jejíž výpovědi vyplývá, že zůstavitel se postupem času dostal do područí žalobce, bál se ho, žalobce organizoval jeho záležitosti, měl klíče od domu, ve kterém se bez omezení samostatně pohyboval, v některých případech dokonce manželce zakazoval péči o manžela, zůstavitel posílal pryč návštěvy ze strachu ze žalobce. Uvedla, že zůstavitel byl pod tlakem žalobce, žalobce byl v domě každý den v podstatě od rána do večera. Postupně přebíral i starost o jeho léčebné kúry, manželku k němu nepouštěl a zcela převzal nadvládu nad zůstavitelem. V řízení byl dále jako svědek vyslechnut rovněž [jméno] [jméno], viz shodně jeho čestné prohlášení popsané v předchozím odst.

8. V řízení dále podávala vysvětlení žalobkyně [celé jméno žalované], z jejíž výpovědi vyplynulo, že žalobce původně pracoval pro rodiče jako zahradník, následně asi od roku 2017 poté, co si zůstavitel zlomil nohu, byl v domě rodičů téměř neustále, několik měsíců před smrtí téměř denně. Žalobkyně jezdila na návštěvu k rodičům 1× za rok. Z její výpovědi dále vyplynulo přesvědčení, že zůstavitel měl z žalobce obavy, žalobce měl zůstavitele zcela v područí, postaral se o to, že postupně přestali rodiče navštěvovat veškeří přátelé. V řízení podávala dále vysvětlení [jméno] [příjmení], sousedka a dlouhodobá známá rodiny [příjmení], kdy s žalovanými chodila do školy, kdy z její výpovědi vyplynulo, že s žalovanými se stýkala pravidelně při jejich návštěvách v České republice, kdy při těchto návštěvách vyprávěly o tom, jak se zůstavitel změnil a absolutně podléhá žalobci, z těchto vyprávění jí to přišlo tak, že zůstavitel přestal mít svou vůli a stal se pouze loutkou, například zůstavitel dal žalobci podpisové právo ke svému účtu, kde byly uloženy miliony, což jmenované nepřišlo v pořádku, a to také řekla pozůstalé manželce, paní [celé jméno původní účastnice]. Neboť byla sousedkou ze stejné ulice, měla povědomí o poměrech v domě zůstavitele, kdy žalobce do něj docházel každý den, nastala dokonce situace, že s dcerami zůstavitele, žalovanými, uvažovala o tom, že do domu pošle sociálku, což ovšem vždy ztroskotalo na tom, že zůstavitel vždy řekl, že je vše v pořádku a žalobce je jeho asistent. Následně usnesením ze dne 16. 12. 2019byla trestní věc odložena.

10. Pokud jde o pravost závěti, k jejímu posouzení soud provedl důkaz znaleckým posudkem (č.l. 93), ze kterého jednoznačně vyplynulo, že pisatelem předmětné závěti ze dne 31. 3. 2018 byl zůstavitel, tento znalecký závěr účastníci nezpochybňovali.

11. K posouzení platnosti předmětné závěti s ohledem na kvalitu a kvantitu ovládacích a rozpoznávacích schopností zůstavitele při jejím sepisu soud provedl důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, se specializací psychiatrie dospělých a gerontopsychiatrie. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vyplynulo, že v době sepsání závěti byly výkonové psychické funkce zůstavitele negativně ovlivněné chronickými bolestmi, redukovaným životním stylem, vedlejšími účinky léků s antihormonálním a s psychotropním účinkem, dále endotoxiny, které prokazatelně poškozovaly funkci několika vnitřních orgánů, a i tělesných systémů. Analogicky lze usuzovat i na negativní vliv vnitřních endotoxinů na centrální mozkové funkce. Podrobně popsala negativní účinky chronických bolestí, účinky léků s antihormonálním účinkem a léků proti bolesti s psychotropním opioidním účinkem, působení vlastních endotoxinů. Uzavřela, že celkově lze usuzovat pro posuzované období na zvýšenou ovlivnitelnost, zejména osobami produkujícími dominantní způsoby chování a naplňujícími jeho osobní potřeby s tím, že vnímání a hodnocení okolního dění bylo povrchní a zjednodušené, i když nebylo chorobně deformované. Úsudky byly povrchní a sugestibilní, podléhající aktuálnímu emočnímu nastavení, rozhodovací procesy byly zkrácené a málo variabilní, s deficitní kapacitou pro vytváření alternativ, takže významně limitovaly schopnost předvídat následky vlastního jednání, či vlastní pasivity – lhostejností k podnětům – v celé komplexnosti. Osobnostní formát zůstavitele nebyl kvalitativně změněný, ale byl významně kvantitativně redukovaný ve směru oslabení stenických vlastností. Využitelnost rozumových schopností a stenických osobnostních vlastností pro samostatné rozhodování a jednání byla kvantitativně omezená, a to podstatně, forenzně významně, ale bez kvalitativních – významový – posunů. K dotazu, zda zdravotní a psychický stav zůstavitele byl v době sepsání závěti takový, aby mohl přiměřeně posoudit své právní jednání a posoudit jeho následky znalkyně uvedla, že jeho zdravotní a psychický stav významně omezoval jeho schopnosti přiměřeně posoudit zkoumané právní jednání, a to zejména jeho následky v celé komplexnosti, dále uvedla, že rozpoznávací a ovládací schopnosti zůstavitele ve sledovaném období a ve vztahu k závěti oscilovaly v intervalu podstatného – forenzně významného snížení, kdy nelze z dostupné zdravotnické dokumentace prokázat úplné vymizení. Dále uvedla, že zůstavitel v daném období již nebyl schopen fungovat samostatně, ale byl závislý na asistenci obeznámených pečujících osob ve svém přirozeném sociálním prostředí, tzn. ve svých obvyklých životních podmínkách nebyl schopen samostatně obstát, avšak jeho psychopatologie měla deficitní polaritu, takže se neprojevoval rušivě, a nebyl indikován k psychiatrické intervenci ani rodinnými příslušníky, ani zdravotníky, kteří s ním byli v osobním kontaktu. Znalkyně dále poukázala na zjevná pochybení typu fonemické paragrafie v závěti, která podporují její závěry v posudku o významné psychické dekondici posuzovaného, kdy vysvětlila, že z psychiatrického hlediska vykazuje listina nápadnosti, které nasvědčují významně snížené mentální kondici zůstavitele a současně svědčí pro jeho ovlivnitelnost a podrobivost, konkrétně pro psaní závěti formou diktátu, kdy konkrétně poukázala zejména na proškrtnutí slova„ potom“ a jeho nahrazení slovem„ toto“, což jsou slova podobně znějící, ale zcela jiného významu (fonemická paragrafie – analogie s fonemickou parafrází), kdy v případě samostatného myšlenkového procesu zůstavitele by k takovému omylu nedošlo, toto pochybení odpovídá záměně při poslechu zápisu diktovaného textu, v textu jsou obsaženy další dvě písařské chyby mající podpůrný význam při uvedeném hodnocení, tedy svědčí pro psychickou dekondici zůstavitele a podporují závěr o jeho nepříznivém tělesném stavu, který opodstatňoval a promítal se do těžké psychické dysfunkce – zejména v pozornostních a výkonových psychických funkcích. Znalecký posudek soud shledal jako zcela přesvědčivý, vypracovaný na základě zdravotní dokumentace, která byla shrnuta a interpretována z hlediska gerontopsychiatrie, na základě čehož byl vypracován podrobný posudek s logickými závěry, kdy tento posudek obhájila přesvědčivě znalkyně i u výslechu při jednání (čl. 241).

12. Znalkyně se u výslechu beze zbytku vypořádala s dotazy žalobce, vysvětlila rozdíl mezi kvalitativním a kvantitativním ovlivněním úsudku, kdy v daném případě u zůstavitele šlo právě o kvantitativní ovlivnění zejména vyčerpaností mentální kapacity jinými podněty, například bolestmi, celkovým tělesným dyskomfortem, kdy se jedná o kvantitativní redukování myšlení. Vysvětlila, že ze zdravotní dokumentace nevyplynulo, že by zůstavitel nevnímal správně realitu, tomu by tak nebylo, pokud by byly zjištěny bizarní projevy, které zjištěny nebyly, nelze je ale vyloučit, uvedla, že v daném případě se však primárně jedná o vyčerpanost a minusové příznaky, kdy zůstavitel neměl potenciál pro to, aby něco takového vyjadřoval i pokud to prožíval, kdy v popředí byla kvantitativní redukce myšlení a odklon mentální kapacity vlastním subjektivním dyskomfortem, vysvětlila svůj závěr o oscillaci rozpoznávacích a ovládacích schopností v intervalu podstatného – forenzně významného snížení, tedy pod 50 % běžné normy, kdy mentální kapacita byla přeplněna podněty jinými, které měly větší naléhavost a důležitost v interpretaci zůstavitele a v jeho vnímání sebe sama i okolí, tzn. že pro další podněty, mezi které se řadí i zkoumaný právní úkon, tedy sepis závěti, zbývala minimální kapacita. Pokud jde o účinky léků, na které se žalobce u výslechu znalkyně dotazoval, z posudku (st. 17 posudku) vyplývá, že vedlejší účinky podávaných léků byly s ohledem zdravotní stav zůstavitele spíše málo významné, kdy podstatný vliv na snížení forenzně významných psychických schopností posuzovaného ve vztahu k posuzovanému právnímu úkonu měl jeho špatný zdravotní stav, zejména účinek vlastních endotoxinů na mozek, v kombinaci s aktuálním subjektivním dyskomfortem podmíněným chronickými bolestmi, který byl potencovaný dysfunkcí dalších vnitřních orgánů (jater, střevní pasáže, krvetvorby, srdeční činnosti, činnosti ledvin a močových cest).

13. Soud dále provedl důkaz spisem zdejšího soudu sp. zn. 24 C 229/2019, kdy původně pozůstalá manželka, po její smrti pozůstalé dcery, se žalobou po [jméno] [příjmení], v našem řízení žalobci, domáhají vydání dvou motorových vozidel s odůvodněním, že zůstavitel převedl na [celé jméno žalobce] vlastnictví k těmto vozidlům kupními smlouvami, které jsou neplatné, a to jednak z důvodu, že pozůstalá manželka s takovým právním jednáním nesouhlasila, uplatnila námitku relativní neplatnosti, dále s odůvodněním, že zůstavitel byl v takovém zdravotním stavu, že nebyl schopen platně kupní smlouvy uzavřít. V uvedeném řízení byl k důkazu proveden znalecký posudek totožné znalkyně jako v předmětném řízení z oboru gerontopsychiatrie, kdy na základě tohoto posudku je zřejmé, stejně jako u posuzované předmětné závěti, že zdravotní a psychický stav zůstavitele při uzavření kupních smluv významně omezoval jeho schopnosti přiměřeně posoudit zkoumané právní jednání, a to zejména jeho následky v celé komplexnosti, kdy rozpoznávací a ovládací schopnosti se pohybovaly v intervalu podstatného – forenzně významného snížení. Ze spisu je zřejmé, že kupní smlouvy měly být uzavřeny dne 4. 4. 2018, tedy v den, kdy byl zůstavitel propuštěn na svou vlastní žádost z [ulice] onkologického ústavu, jeho onkologické onemocnění bylo v terminálním stadiu a za [anonymizováno] dní po uzavření těchto kupních smluv zemřel. Je zřejmé, s ohledem na znalecký posudek, že i tzv.„ reverz“ učinil zůstavitel ve stavu popsaném znalkyní, a v tomto stavu zdravotní indispozice s ním [celé jméno žalobce] uzavřel kupní smlouvy. V tamní věci ke dni rozhodnutí ve věci předmětné nebylo rozhodnuto, soud si však pro účely posouzení předmětného sporu předběžně posoudil platnost uvedených kupních smluv s tím závěrem, že kupní smlouvy posuzované v řízení 24 C 229/2019 jsou neplatné. Pokud jde o znalecký posudek vypracovaný [anonymizováno] [příjmení] v uvedeném řízení, pak tento doplnila u jednání dne 25. 3. 2022 (v uvedené věci byla znalkyně vyslechnuta bezprostředně před jednáním ve věci předmětné 29 C) ke zprávě [ulice] onkologického ústavu ze dne 30. 7. 2019 ve které se uvádí, že vzhledem v době hospitalizace nejsou schopni se vyjádřit k celkovému psychickému stavu v době propuštění a ze zdravotnické dokumentace nevyplývá, že by schopnost pacienta posuzovat poskytnuté informace a rozhodovat se o otázkách péče o zdraví byla snížena (čl. 7 posudku ve věci 24 C), a vysvětlila, že se jedná o zcela rozdílnou věc, kdy zdravotníci v [anonymizováno] onkologickém ústavu rozhodovali a komunikovali se zůstavitelem pouze o otázkách péče a zdraví, tedy zejména v daném případě o tom, zda byl schopen se rozhodnout, že se chce léčit v nemocnici nebo chce propustit domů s ohledem na jeho stav, kdy byl v terminálním stadiu rakoviny a byla indikována paliativní péče, což je zcela jiná kategorie rozhodování, než posouzení následků právního jednání, tedy jiná kategorie rozhodování, než rozhodování o financích, o majetku a dalším jeho právním jednání jako právním jednání s úřady a dalších věcech (strana 5 protokolu z jednání z 25.3.2022 ve věci 24 C 229/2019).

14. Z listiny nazvané Odmítnutí poskytnutí zdravotních služeb ze dne 4. 4. 2018 a ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že zůstavitel na vlastní žádost požádal o propuštění z nemocničního ošetření dne 4. 4. 2018, žádost podepsána zůstavitel a za [anonymizováno] onkologický ústav [anonymizováno] [příjmení]. Následně byl propuštěn do domácího ošetřování, nemocnici opustil v doprovodu žalobce.

15. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobce se předmětnou žalobou domáhal určení, že je závětním dědicem po zůstaviteli s odkazem na rukou psanou závěť, ohledně které bylo prokázáno, že jejím pisatelem byl zůstavitel a byla sepsána dne 31. 3. 2018. Zůstavitel zemřel dne [datum]. V posledních měsících se léčil s onkologickým onemocněním, žalobce docházel denně do jeho domu a poskytoval mu placené služby. Předtím mnoho let vykonával v domě práci zahradníka. V období několik měsíců před smrtí měl žalobce na zůstavitele značný vliv, který žalobce využíval ve svůj prospěch. V situaci, kdy zůstavitel byl v takovém zdravotním a psychickém stavu, že jeho schopnost samostatného rozhodování a jednání byla podstatně omezena tak, že nemohl přiměřeně posoudit následky svého právního jednání, mu asistoval při sepsání závěti, kdy k tomuto mu přinesl papír a psací potřeby, jak sám uvedl, závěť byla sepsána v jeho přítomnosti, a s vysokou mírou pravděpodobnosti dle diktátu žalobce, což vyplývá ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kdy v době sepisu závěti byl zůstavitel značně ovlivnitelný osobami o něho pečujícími, což žalobce nepochybně v uvedeném období byl, rovněž dle znalkyně byl ovlivnitelný osobami produkujícími dominantní způsoby chování, kdy touto osobou žalobce rovněž nepochybně byl, jak vyplynulo z výpovědí svědků a osob podávajících vysvětlení v trestním spise (viz odst. 9). Závět zůstavitel sepsal ve stavu, kdy jeho úsudek byl povrchní a sugestibilní, rozhodovací procesy zkrácené, málo variabilní, s deficitní kapacitou pro vytváření alternativ, takže významně limitovaly schopnost předvídat následky vlastního jednání. Zůstavitel v popsaném stavu nepochybně nebyl schopen předvídat následky sepsání své závěry závěti s ohledem například na zajištění pozůstalé manželky, případně dcer, jeví se jako vysoce nepravděpodobné, že pozůstalou manželku, se kterou měl dlouholetý nekonfliktní vztah, by ponechal zcela bez jakýchkoliv prostředků a odňal jí možnost dědictví, a to zejména s ohledem na výpověď [jméno] [jméno] v trestním řízení a jeho prohlášení v předmětném řízení, rovněž tomu nasvědčuje výpověď [jméno] [příjmení] z trestního řízení (viz odst. 9).

16. Výše uvedené dokazování soud považoval za dostatečné ke zjištění rozhodného skutkového stavu a další dokazování bylo z toh důvodu u posledního jednání usnesením zamítnuto. Jednalo se zejména o zamítnutí výslechu žalobce, jeho výslech žalobce navrhl k prokázání tvrzení, že závěť skutečně rukou napsal zůstavitel, a dále k prokázání jeho zdravotního stavu ke dni odvozu z nemocnice dne 4. 4. 2018 (návrh důkazu specifikován u jednání čl. 40verte). Je pravidlem, že výslech účastníků je pouze podpůrným důkazním prostředkem a soud jej provede pouze v případě, že jím má být prokázána skutečnost, kterou nelze zjistit jinak. V daném případě sepsání závěti zůstavitelem bylo zjištěno znaleckým posudkem, ohledně zdravotního stavu soud provedl dostatečné dokazování znaleckým posudkem z oboru psychiatrie, soud je přesvědčen, že výpověď žalobce by se shodovala s jeho žalobními tvrzeními, že žalobce není odborníkem a není schopen odborně a objektivně posoudit zdravotní vztah zůstavitele. Žalobce dále navrhoval výslech [anonymizováno] [příjmení] k prokázání tvrzení, že zůstavitel byl způsobilý k sepsání závěti, tento výslech soud rovněž neprovedl, kdy ze zdravotní dokumentace shromážděného znalkyní nepochybně vyplynulo, že [anonymizováno] [příjmení] jako pracovník [ulice] onkologického ústavu, se není schopen s ohledem na dobu od hospitalizace kvalifikovaně vyjádřit k celkovému psychickému stavu v době propuštění, jeho stavem se zabýval pouze co do posouzení o žádosti zůstavitele o propuštění z nemocničního ošetření, jak vysvětlila znalkyně (viz závěrečná část odst. 13). Nad to zcela přesvědčivě a dostatečným způsobem byl posouzen zdravotní stav zůstavitele ke dni sepsání závěti právě znalkyní z oboru psychiatrie se specializací na gerontopsychiatrii. Pokud jde o důkazní návrhy ze strany žalovaných, tyto byly vzaty zpět žalovanými u posledního jednání s odkazem na dostatečně zjištěný skutkový stav ve věci.

17. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

18. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k následujícím závěrům. Podle názoru soudu bylo v řízení prokázáno, že zůstavitel sepsal předmětnou závěť a učinil toto právní jednání v duševní poruše, která jej činila neschopného k takovému právnímu jednání. Při právním posouzení soud vyšel z konstantní soudní judikatury, kdy vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 1. 2018 sp. zn. 21 Cdo 5196/2016, v tomto rozhodnutí bylo rozhodováno ještě dle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013, nicméně tato judikatura je nepochybně použitelná i pro předmětnou věc, kdy ustanovení § 38 odst. 2 obč. zák. zcela odpovídá současné právní úpravě v § 581 o. z., který je citován shora. Z uvedeného rozhodnutí se podává, že k posouzení neplatnosti závěti učiněné v duševní poruše postačí, aby ovládací a rozpoznávací schopnosti zůstavitele byly podstatně sníženy, tudíž nemusejí být zcela vymizelé. Z provedeného dokazování nepochybně vyplynulo, že zůstavitel sepsal předmětnou závěť ve stavu vylučujícím možnost posoudit následky jeho jednání i celou situaci ovládnout, jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti byly sníženy podstatným způsobem, za této situace nelze učinit jiný závěr, než že právní jednání, kterým zůstavitel předmětnou závěť učinil, je neplatné. S ohledem na tento závěr byla žaloba žalobce v celém rozsahu zamítnuta.

19. Žalované byly v předmětném řízení plně procesně úspěšné a mají tak právo na plnou náhradu nákladů řízení, které představují náklady na právní zastoupení a na zálohu na znaleckém posudku. Žalované měly společnou právní nástupkyni, do [datum] se jednalo o tři žalované, kdy 1) žalovaná, pozůstalá manželka, dne [datum] zemřela. Do tohoto data právní zástupkyně žalovaných učinila tři právní úkony, a to přípravu a převzetí, vyjádření k žalobě, účast u jednání dne [datum] Náklady na právní zastoupení byly vypočteny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., sazba za 1 úkon právní služby činí 2 500 Kč ve smyslu § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 citované vyhlášky, kdy výše odměny je snížená o 20 % (tedy na částku 2 000 Kč) u každého ze zastupovaných ve smyslu § 12 odst.

4. Za období do [datum] náleží tak právní zástupkyni žalovaných odměna ve výši 18 000 Kč (3× úkon pro tři žalované po 2 000 Kč). Za další období řízení učinila právní zástupkyně žalovaných šest úkonů, a to podání ve věci [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], za účast u jednání dne [datum], dne [datum], podání ze dne [datum], za tuto fázi řízení tak právní zástupkyni žalovaných přísluší odměna ve výši 24 000 Kč (6 úkonů pro 2 žalované po 2 000 Kč). Dále přísluší právní zástupkyni žalovaných odměna v poloviční výši ve smyslu § 11 odst. 2 za účast u jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek, tedy společný úkon pro obě žalované 2× 1 000 Kč. Dále přísluší právní zástupkyni žalovaných 10× režijní paušál po 300 Kč kdy se jednalo o 10 společných úkonů, ve smyslu § 11 a § 13 citované vyhlášky, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 9 870 Kč. Dále žalované zaplatily zálohu na znalecký posudek ve výši 2 000 Kč Celkem tak úspěšným žalovaným na náhradě nákladů řízení přísluší částka 58 870 Kč.

20. A konečně výrokem III soud rozhodoval o nákladech řízení státu ve smyslu § 148 o. s. ř., jejichž úhradu uložil v plné výši žalobci jako zcela neúspěšnému účastníkovi. Náklady řízení státu představují finanční prostředky vyplacené znalcům za podané znalecké posudky, kdy znalci [příjmení] [příjmení] bylo vyplaceno po odečtení záloh 13 494 Kč (čl. 165, čl. 210), znalkyni [příjmení] [příjmení] bylo na znalečném vyplaceno 3 000 Kč (čl. 232). Celkem tak na znalečném stát zaplatil 16 494 Kč a tuto částku je povinen státu nahradit žalobce.