24 C 229/2019-305

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Miroslavou Šebelovou ve věci žalobkyně: ; a) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně a původní účastnice] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] žalobkyně: ; b) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem o vydání věci takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhaly, aby žalovanému byla uložena povinnost jim vydat osobní automobil Škoda Superb, [VIN kód] a osobní automobil Volkswagen Passat, [VIN kód] do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně jsou povinny nahradit společně a nerozdílně České republice, na účet Okresního soudu Brno-venkov, náklady řízení ve výši 5 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Předmětnou žalobou ze dne 29. 7. 2019 se původní žalobkyně domáhala po žalovaném vydání dvou automobilů, a to Škody Superb a Volkswagen Passat, přesně specifikovaných v žalobě a ve výroku I rozsudku (dále jen předmětná vozidla/automobily). Žalobu odůvodnila tím, že je manželkou zesnulého [jméno] [příjmení], zemřelého dne [datum] (zůstavitel), kdy ve společném jmění žalobkyně a zůstavitele byly předmětné automobily. Žalovaný uzavřel se zůstavitelem dne [datum] dvě kupní smlouvy, jejich předmětem byl prodej předmětných automobilů. Kupní smlouvy však nebyly uzavřeny platně a žalovaný se nestal vlastníkem předmětných vozidel a žalobkyně požaduje jejich vydání. Předně považovala žalobkyně kupní smlouvy za neplatné z důvodu neschopnosti zůstavitele samostatně jednat, kdy v době uzavření kupních smluv byl hospitalizován v nemocnici v [obec], měl několik onkologických ložisek a také kardiologické onemocnění, jeho zdravotní stav byl proto velmi závažný a dle žalobkyně nebyl schopen právního jednání, přestože nebyl rozhodnutím soudu omezen ve svéprávnosti, nicméně zůstavitel ani nebyl schopen vnímat návštěvu nejbližších. Dále v žalobě uvedla, že nebyla uhrazena žádná kupní cena za převedená vozidla. Podáním ze dne 4. 10. 2019 žalobkyně doplnila další důvod neplatnosti obou kupních smluv, poukázala na to, že se jednalo o majetek, který náležel do společného jmění manželů a zůstavitel nebyl ve smyslu § 714 odst. 1 o. z. oprávněn sám s takovým majetkem nakládat, neboť se nejednalo o běžnou záležitost. Smlouvy uzavřel bez souhlasu a vědomí žalobkyně a z toho důvodu se žalobkyně ve vztahu k žalovanému neplatnosti takového právního jednání dovolala, což dokládá doplněním předžalobní výzvy. V podání ze dne 18. 12. 2019 dále doplnila, že kupní ceny vozidel, a to už Škody Superb 25 000 Kč, u Volkswagen Passat 22 000 Kč, tyto byly sjednány ve zcela nepřiměřené výši vzhledem k jejich skutečné hodnotě. V podání ze dne 11. 2. 2020 reagovala na obranu žalovaného, který tvrdil, že převod vozidel se nevymykal běžným majetkový poměrům manželů, poukázala na to, že ke dni uzavření smluv měli manželé [příjmení] toliko rodinný dům, na společných účtech byla částka 2 000 000 Kč a 1 000 000 Kč, za této situace je nutné považovat prodej osobních vozidel, jejichž hodnota v součtu dosahovala 500 000 Kč, při porovnání s majetkovými poměry ke dni uzavření kupních smluv, za záležitost nikoliv běžnou.

2. Žalobkyně v průběhu řízení dne [datum] zemřela a na její místo v řízení nastoupily obě dcery žalobkyně a zůstavitele tak, jak vyplývá z usnesení ze dne 22. 10. 2021, č. j. 24 C 229/2019-260, které nabylo právní moci dne 17. 11. 2021.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. K žalobě se vyjádřil písemným podáním ze dne 5. 11. 2019, ve kterém uvedl, že se jednalo o ojetá vozidla a kupní cena byla uhrazena v plné výši při podpisu smlouvy. Téhož dne jako byly uzavřeny kupní smlouvy, tedy dne 4. 4. 2018, zůstavitel jako prodávající podepsal žádost o výpověď pojistné smlouvě adresovanou [právnická osoba], ze které je zřejmé, že se již nadále za vlastníka vozidel nepovažuje, tudíž vlastnické právo k uvedeným vozidlům přešlo na žalovaného. Ke zdravotnímu stavu zůstavitele uvedl, že v době uzavření kupních smluv byl propuštěn ze zdravotnického zařízení na základě Odmítnutí poskytnutí zdravotních služeb podepsaného lékařem [anonymizováno] [příjmení]. Z tohoto záznamu ani v nejmenším nevyplývá, že by jeho zdravotní stav byl takový, že by nebyl schopen činit právní úkony či dokonce nebyl schopen vnímat návštěvu nejbližších. Dále uvedl, že zůstavitel svá oprávnění vůči společnému jmění manželů (SJM) nijak nepřekročil. V této souvislosti je třeba přihlédnout k tomu, jak vysoký majetek náležející do SJM byl a jaké procento či promile tvoří hodnota předmětných vozidel, dále se domnívá, že vozidla do SJM nenáležela, neboť byla pořízena z výnosu prodeje majetku ve výlučném vlastnictví zůstavitele. U prvního jednání dne 5. 12. 2019 žalovaný doplnil, že vozidla nebyla v SJM z důvodu, že je zůstavitel zakoupil z výnosu z prodeje majetku, který restituoval, jednalo se tak o jeho výlučný majetek, k tomu navrhl výslech svědka bývalého právního zástupcem manželů [příjmení] [jméno] [příjmení].

4. Mezi účastníky nebylo sporné uzavření kupních smluv dne [datum], tedy v době hospitalizace zůstavitele, před jeho propuštěním z [ulice] onkologického ústavu, mezi zůstavitelem a žalovaným, kdy předmětem jedné kupní smlouvy byl převod vlastnictví ze zůstavitele na žalovaného k předmětnému automobilu Škoda Superb za kupní cenu 25 000 Kč, a druhé kupní smlouvy převod vlastnictví k automobilu Volkswagen Passat za kupní cenu 22 000 Kč, tuto skutečnost ostatně dokládají předmětné kupní smlouvy ze dne [datum], které byly provedeny k důkazu (čl. 12-14), a dále velké technické průkazy vozidel, které byly čteny k důkazu (čl. 40-43), kde je zapsán žalovaný jako vlastník právě od [datum].

5. Z technických průkazů, a to z dat první registrace, dále vyplývá, že Škodu Superb nabyl zůstavitel do vlastnictví 15.6.2009 a Volkswagen Passat 2.7.2008. Z žádostí o výpověď pojistných smluv (čl.35, 37), vyplývá, že tyto žádosti byly sepsány v den uzavření smluv, že tyto byly předvyplněny a na místě pro podpis je učiněn křížek a nachází se zde podpis zůstavitele.

6. Původní žalobkyně a následně žalované v řízení tvrdily, že předmětná vozidla převedl zůstavitel na žalovaného neplatně, že žalovaný se nestal vlastníkem předmětných vozidel a tato vozidla byla nadále součástí společného jmění manželů žalobkyně a zůstavitele. Žalobkyně a následně žalované žalobou požadovaly, aby žalovanému byla uložena povinnost předmětné automobily vydat žalobkyni, následně žalobkyním. Soud má za to, že žaloba tak, jak byla původní žalobkyní, na jejíž místo v průběhu řízení nastoupily současné žalobkyně, není adekvátním prostředkem ochranný jejich práv. Takovým prostředkem měla být žaloba na ochranu práva dědice na určení, že předmětná vozidla byla ke dni smrti zůstavitele součástí společného jmění manželů, původní žalobkyně a zůstavitele. Soud je přesvědčen, že tento závěr má oporu v dosavadní judikatuře, která je však nadále použitelná, například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1897/98, ze kterého vyplývá, že pokud je spor o to, zda součástí dědictví po zůstaviteli je určitá věc, pak se v občanském soudním řízení typově řeší právě žalobou dědiců na určení, že zůstavitel (v předmětné věci zůstavitel a původní žalobkyně) byl ke dni smrti vlastníkem sporné věci, kdy je tomu tak právě proto, že je-li zde více dědiců a dědictví ohledně sporné věci nebylo vypořádáno, nemohou se dědicové bez dalšího domáhat určení, že jsou vlastníky věci. V dané věci se sice nejedná o spor o určení vlastnictví k předmětným vozidlům, nýbrž přímo spor o jejich vydání, kdy hlavním žalobním argumentem je, že předmětná vozidla byla ve ve společném jmění manželů – zůstavitele a původní žalobkyně. V dané věci ke dni podání žaloby byl zůstavitel mrtvý, zemřel 29.4.2018, a ke dni podání žaloby byly účastníky pozůstalostního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 21 D 1365/2020, jak vyplývá z tohoto spisu, původní žalobkyně, její dcery (současné žalobkyně) a žalovaný. Toto pozůstalostní řízení nebylo skončeno. Následně zemřela původní žalobkyně a účastníky pozůstalostního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 21 D 791/2018, jsou obě dcery původní žalobkyně, toto dědické řízení rovněž dosud nebylo pravomocně skončeno. Předmětná vozidla dle názoru soudu v tomto řízení nelze vydávat žalobkyním, kdy dosud nebylo vypořádáno dědictví jak po zůstaviteli, tak po původní žalobkyni. Soud dále odkazuje na rozsudek NS ČR ze dne 16. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1020/2005, rovněž rozhodnutí NS ČR ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 22 Cdo 618/2011, a ve věci sp. zn. 22 Cdo 585/2012. V předmětném sporu nepříslušelo soudu poskytnout žalobkyním poučení o hmotném právu, tedy o tom, jakým způsobem je třeba žalobu podat tak, aby odpovídala požadavkům konstantní judikatury a byla meritorně projednatelná. Jak judikoval ústavní soud„ poučovací povinnost nelze rozšiřovat tak, aby překračovala rámec poučení o procesních právech a povinnostech účastníků a zasahovala do hmotného práva“ (nález ze dne 6. 4. 2004 sp. zn. IV US 22/03). V nálezu ze dne 22. 9. 2015 sp. zn. I US 4004/14 k tomu Ústavní soud upřesnil, že meze otázek, o kterých má soud účastníky poučovat nevedou z hlediska ústavních záruk práva na spravedlivý proces mezi právem procesním a právem hmotným, ale tyto meze leží tam, kde by jejich překročením došlo k porušení rovnosti účastníků. Soud tedy nesmí poučovat jednoho z účastníků, jak uplatňovat nárok vůči druhému účastníkovi nebo jak se procesně bránit. Takové poučení by tedy dle názoru soudu bylo zásahem do rovného postavení účastníků řízení. Z výše uvedených důvodů byla tedy žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

7. Na uvedených závěrech podle názoru soudu nic nemění ani nová právní úprava, tedy nový občanský zákoník a úprava dědického řízení v zákoně č. 292/2013 Sb., zákon o zvláštních řízeních soudních, konkrétně § 189 odst. 1, který zní: nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou. Z komentářové literatury vyplývá, že na základě sporného řízení zahájeného ve smyslu § 189 z. ř. s. bude sporná věc následně projednána v řízení o pozůstalosti v rámci dodatečného projednání dědictví, kdy takové spory dědiců o aktiva či pasiva jsou sice vyhrazena spornému řízení a půjde vesměs o žaloby na určení, že zůstavitel byl ke dni smrti vlastníkem nějaké věci či nositelem nějakého práva nebo na určení, že měl k tomuto dni dluh, nebo že ke dni úmrtí měl ve společném jmění manželů s pozůstalým manželem určitý majetek nebo dluh (srovnej komentář k § 189 z. ř. s. dostupný v systému ASPI, ve stavu ke dni 1. 3. 2019 od autorů Kovářová, Sedlák, a komentář ke dni 1.1.2016).

8. Soud v dané věci trvá na svých závěrech uvedených v předchozích dvou odstavcích. Nicméně pro případ, že do doby pravomocného skončení této věci by došlo s ohledem na novou právní úpravu v o. z. a z. ř. s. k odlišnému vývoji judikatury oproti judikatuře dosavadní, která byla soudem citována, pak soud provedl dokazování dle návrhu účastníků, tyto důkazy zhodnotil a učinil následující skutkové závěry, které následně právně posoudil.

9. Žalovaný v řízení tvrdil, že zůstavitel předmětná vozidla zakoupil z výnosu z prodeje majetku, který restituoval, k prokázání tohoto tvrzení navrhl výslech svědka [příjmení] [příjmení], který byl právním zástupcem zůstavitele a jeho manželky, původní žalobkyně. Podle názoru soudu tato skutečnost z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] nebyla prokázána. Ve výpovědi (čl. 83 verte až 84) svědek uvedl, že nemůže říci, z jakých prostředků automobily byly pořízeny, že si myslí, že všechny své automobily zůstavitel pořizoval z majetku, který restituoval, následně k dotazu soudu zopakoval, že neví nic konkrétního o pořízení předmětných automobilů, doplnil, že zůstavitel zrestituoval mlýn, to už byl v důchodovém věku, dále měl firmu jako fyzická osoba, záležitosti této firmy však on pro něho neřešil. Majetkové poměry zůstavitele a jeho rodiny byly nadstandardní, svou výpověď uzavřel tak, že neví, z jakých peněz zůstavitel kupoval předmětné automobily. Takovou výpovědí podle názoru soudu nepochybně nemohlo být prokázáno, že zůstavitel zakoupil předmětná vozidla výlučně z prostředků, které plynuly z výnosu majetku ve výlučném vlastnictví zůstavitele, konkrétně z prodeje majetku, který zrestituoval. Obsah výpovědi navrženého svědka byl nekonkrétní a obecný, nelze z ní učinit jednoznačný závěr dle tvrzení žalovaného, tedy že na předmětná vozidla by se vztahovala výjimka ve smyslu § 143 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák. (za jehož účinnosti byla vozidla pořízena), když svědek opakovaně výslovně uvedl, že neví, z jakých peněz si zůstavitel předmětná vozidla pořizoval. V řízení tak nebylo prokázáno, že předmětná vozidla zůstavitel zakoupil za majetek náležející do jeho výlučného vlastnictví.

10. I přesto, že majetkové poměry zůstavitele a jeho manželky, původní žalobkyně, byly nadstandardní, soud je přesvědčen, že prodej osobních automobilů rodiny, kdy je nesporné, že v době jejich převodu na žalovaného a ke dni smrti zůstavitele to byla jediná dvě vozidla manželů, není běžnou záležitostí, a zůstavitel nebyl oprávněn uzavřít předmětné kupní smlouvy bez souhlasu manželky. Soud přitom vycházel z odhadu tržní ceny vozidel z roku 2019 vygenerovaného v systému Cebia, Autotracer (čl. 53 až čl. 59), ze kterých vyplynula tržní cena vozidla Škoda Super v rozmezí 228 000 Kč až 251 000 Kč a Volkswagen Passat v rozmezí 175 000 Kč až 194 000 Kč.

11. Dále soud vycházel ze spisu Policie ČR [číslo jednací] – [rok] [číslo], který byl proveden k důkazu, kdy policie prověřovala podezření ze spáchání zločinu podvodu, kterého se měl dopustit žalovaný tím, že měl získat neoprávněný majetkový prospěch tím, že dne [datum] se zůstavitelem uzavřel předmětné 2 kupní smlouvy. Následně usnesením ze dne 16. 12. 2019 byla trestní věc odložena. V rámci uvedeného trestního řízení znalec stanovil obvyklou cenu obou vozidel ke dni uzavření smluv, a to vozidla Volkswagen Passat na částku 230 000 Kč, Škody Superb 207 900 Kč (čl. 104 trestního spisu). Z trestního spisu, zejména z výpovědi původní žalobkyně, ale i z výpovědi samotného žalovaného vyplývá, že předmětná vozidla byla používána k dopravě zůstavitele i jeho manželky, kdy řidičem býval právě žalovaný, je tak zřejmé, že se jednalo o podstatnou součást majetku zůstavitele a jeho manželky, důležitou, s ohledem na jejich věk a zdravotní stav, prodej těchto vozidel za nepřiměřeně nízkou cenu oproti ceně tržní nepochybně nebyl běžnou záležitostí v rámci právního jednání manželů, ke které by byl oprávněn pouze sám zůstavitel. Tuto skutečnost sdělila pozůstalá manželka žalovanému dopisem – doplněním předžalobní výzvy ze dne 4. 10. 2019, jak vyplývá z této předžalobní výzvy, která byla provedena k důkazu (čl. 26).

12. Ve výše uvedeném trestním řízení dále byla jako svědkyně vyslechnuta pozůstalá manželka, z jejíž výpovědi vyplývá, že zůstavitel se postupem času dostal do područí žalovaného, bál se ho, žalovaný organizoval jeho záležitosti, měl klíče od domu, ve kterém se bez omezení samostatně pohyboval, v některých případech dokonce manželce zakazoval péči o manžela, zůstavitel posílal pryč návštěvy ze strachu ze žalobce. Uvedla, že zůstavitel byl pod tlakem žalovaného, žalovaný byl v domě každý den v podstatě od rána do večera. Postupně přebíral i starost o jeho léčebné kúry, manželku k němu nepouštěl a zcela převzal nadvládu nad zůstavitelem. V řízení dále podávala vysvětlení žalobkyně [celé jméno žalobkyně], z jejíž výpovědi vyplynulo, že žalovaný původně pracoval pro rodiče jako zahradník, následně asi od roku 2017 poté, co si zůstavitel zlomil nohu, byl v domě rodičů téměř neustále, několik měsíců před smrtí téměř denně. Žalobkyně jezdila na návštěvu k rodičům 1× za rok. Z její výpovědi dále vyplynulo přesvědčení, že zůstavitel měl z žalovaného obavy, žalovaný měl zůstavitele zcela v područí, postaral se o to, že postupně přestali rodiče navštěvovat veškeří přátelé. V řízení podávala dále vysvětlení [jméno] [příjmení], sousedka a dlouhodobá známá rodiny [příjmení], kdy s žalobkyněmi chodila do školy, kdy z její výpovědi vyplynulo, že s žalobkyněmi se stýkala pravidelně při jejich návštěvách v České republice, kdy při těchto návštěvách vyprávěly o tom, jak se zůstavitel změnil a absolutně podléhá žalovanému, z těchto vyprávění jí to přišlo tak, že zůstavitel přestal mít svou vůli a stal se pouze loutkou, například zůstavitel dal žalovanému podpisové právo ke svému účtu, kde byly uloženy miliony, což jmenované nepřišlo v pořádku, a to také řekla pozůstalé manželce, paní [celé jméno původní účastnice]. Neboť byla sousedkou ze stejné ulice, měla povědomí o poměrech v domě zůstavitele, kdy žalovaný do něj docházel každý den, nastala dokonce situace, že s dcerami zůstavitele, žalobkyněmi, uvažovala o tom, že do domu pošle sociálku, což ovšem vždy ztroskotalo na tom, že zůstavitel vždy řekl, že je vše v pořádku a žalovaný je jeho asistent.

13. K posouzení zdravotního stavu zůstavitele ke dni uzavření předmětných kupních smluv soud ustanovil znalkyni z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací psychiatrie dospělých a gerontopsychiatrie. Ze znaleckého posudku (čl. 219 až čl. 229) jednoznačně vyplynulo, že zdravotní a psychický stav zůstavitele ke dni uzavření předmětných smluv významně omezoval jeho schopnosti přiměřeně posoudit toto právní jednání, a to zejména jeho následky v celé komplexnosti, kdy rozpoznávací a ovládací schopnosti posuzovaného ve sledovaném období ve vztahu ke zkoumaným smlouvám oscilovaly v intervalu podstatného – forenzně významného snížení, kdy zároveň nelze z dostupné zdravotnické dokumentace prokázat úplné vymizení těchto forenzně významných schopností ve sledovaném časovém intervalu. Zůstavitel ve sledovaném období nebyl schopen fungovat samostatně, ale byl závislý na asistenci obeznámených pečujících osob ve svém přirozeném sociálním prostředí, tzn. ve svých obvyklých životních podmínkách nebyl schopen samostatně obstát, avšak jeho psychopatologie měla deficitní (minusovou) polaritu, takže se neprojevoval rušivě, a nebyl indikován k psychiatrické intervenci ani rodinnými příslušníky, ani zdravotníky, kteří s ním byli v osobním kontaktu. Pokud jde o léky, které mu byly podávány, pak znalkyně uzavřela, že od roku 2004 mu byly podávány léky s psychotropním účinkem, léky s antihormonálním účinkem, vedlejší účinky těchto léků mohly mít vliv na schopnosti posuzovaného posoudit zkoumané právní jednání, avšak s ohledem na další okolnosti jeho zdravotního stavu lze považovat účinky léků v tomto směru spíše za málo významné, kdy podstatný vliv na snížení forenzně významných psychických schopností zůstavitele měl jeho špatný zdravotní stav, zejména účinek vlastních endotoxinů na mozek, v kombinaci s aktuálním subjektivním dyskomfortem posuzovaného podmíněným chronickými bolestmi, který byl potencovaný dysfunkcí dalších vnitřních orgánů (jater, střevní pasáže, krvetvorby, srdeční činnosti, ledvin a močových cest). Uzavřela, že celkově lze usuzovat pro posuzované období na zvýšenou ovlivnitelnost, zejména osobami produkujícími dominantní způsoby chování a naplňujícími jeho osobní potřeby s tím, že vnímání a hodnocení okolního dění bylo povrchní a zjednodušené, i když nebylo chorobně deformované. Úsudky byly povrchní a sugestibilní, podléhající aktuálnímu emočnímu nastavení, rozhodovací procesy byly zkrácené a málo variabilní, s deficitní kapacitou pro vytváření alternativ, takže významně limitovaly schopnost předvídat následky vlastního jednání, či vlastní pasivity – lhostejností k podnětům – v celé komplexnosti.

14. Na svých závěrech znalkyně setrvala i při výpovědi u jednání (čl. 280 až čl. 282), kdy srozumitelně vysvětlila k dotazům právního zástupce žalovaného některé pojmy ze svých znaleckých závěrů, zejména vysvětlila rozdíl mezi kvalitativním a kvantitativním ovlivněním úsudku, kdy v daném případě u zůstavitele šlo právě o kvantitativní ovlivnění zejména vyčerpaností mentální kapacity jinými podněty, například bolestmi, celkovým tělesným dyskomfortem, kdy se jedná o kvantitativní redukování myšlení. Vyjádřila se k medikaci zůstavitele, kdy vycházela ze zdravotní dokumentace, k propouštěcí zprávě z [ulice] onkologického ústavu a k oprávnění propouštěcího lékaře k rozhodnutí o propuštění pacienta na vlastní žádost, v případě, že pacient tuto skutečnost chápe, zejména v případě, kdy je indikována paliativní péče, což je schopen rozhodnout právě ošetřující lékař. Ke zprávě [ulice] onkologického ústavu ze dne 30. 7. 2019 ve které se uvádí, že vzhledem k době hospitalizace nejsou schopni se vyjádřit k celkovému psychickému stavu v době propuštění a ze zdravotnické dokumentace nevyplývá, že by schopnost pacienta posuzovat poskytnuté informace a rozhodovat se o otázkách péče o zdraví byla snížena (čl. 7 posudku), vysvětlila, že se jedná o zcela rozdílnou věc, kdy zdravotníci v [anonymizováno] onkologickém ústavu rozhodovali a komunikovali se zůstavitelem pouze o otázkách péče a zdraví, tedy zejména v daném případě o tom, zda byl schopen se rozhodnout, že se chce léčit v nemocnici nebo chce propustit domů s ohledem na jeho stav, kdy byl v terminálním stadiu rakoviny a byla indikována paliativní péče, což je zcela jiná kategorie rozhodování, než posouzení následků právního jednání, tedy jiná kategorie rozhodování, než rozhodování o financích, o majetku a dalším jeho právním jednání jako právním jednání s úřady a dalších věcech (strana 5 protokolu z jednání z 25.3.2022). Zopakovala, že rozpoznávací a ovládací schopnosti zůstavitele byly podstatně sníženy, a to pod 50 % běžné normy, což je forenzně významné. Pokud byla tázána, co takové snížení znamená pro způsobilost rozhodovat se, doplnila, že mentální kapacita zůstavitele byla přeplněna jinými podněty, které měly větší naléhavost, větší důležitost v jeho interpretaci a v jeho vnímání sebe sama i okolí, tzn. že pro další podněty, mezi které se řadí i zkoumaný právní úkon, zbývala minimální kapacita.

15. Z listiny nazvané Odmítnutí poskytnutí zdravotních služeb ze dne 4. 4. 2018 vyplývá, že zůstavitel na vlastní žádost požádal o propuštění z nemocničního ošetření dne 4. 4. 2018, žádost je podepsána zůstavitelem a za [anonymizováno] onkologický ústav [anonymizováno] [příjmení]. Následně byl propuštěn do domácího ošetřování, nemocnici opustil v doprovodu žalobce.

16. Soud dále doplnil dokazování spisem zdejšího soudu vedeným pod sp. zn. 29 C 162/2019, kde se žalovaný na straně žalobce domáhal určení, že je dědicem ze závěti po zůstaviteli. Ve věci byl vydán rozsudek dne 31. března 2022, č. j. 29 C 162/2019-255, který dosud není pravomocný, kdy žalobce podal proti rozsudku odvolání. Soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se [celé jméno žalovaného] domáhal určení, že je dědicem ze závěti, a to s odůvodněním, že závěť s ohledem na zdravotní stav zůstavitele při jejím sepsání posoudil jako neplatnou, kdy zdravotní stav zůstavitele byl posouzen stejnou znalkyní, jako v předmětném řízení, závěť činil zůstavitel ve stejném období, v jakém uzavřel předmětné kupní smlouvy.

17. Soud dále doplnil dokazování spisem vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. 11 C 64/2020, kde se původní žalobkyně domáhá vydání pojistného plnění a určení neplatnosti změny pojistných smluv proti žalovanému. Žalovaný v předmětném řízení navrhoval výslech svědkyně [příjmení] [příjmení] a odkazoval na její výslech právě ve věci 11 C 64/2020 ze dne 26. 4. 2022, který dle názoru žalovaného zpochybnil znalecký posudek [anonymizováno] [celé jméno znalkyně], kdy znalkyně hovořila o účincích léků na stav zůstavitele a z výpovědi [anonymizováno] [příjmení] mělo vyplynout, že naposledy byl Lexaurin předepsán zůstaviteli v lednu 2018 a ke dni sepsání smluv již tyto léky neměl, znalkyně tedy vyšla z nepravdivých informací. Soud k důkazu přečetl výpověď svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] učiněnou dne 26. 4. 2022 ve věci 11 C 64/2022 a má za to, že skutečnosti tvrzené žalovaným z její svědecké výpovědi v žádném případě nevyplývají, tedy nevyplývá z této svědecké výpovědi, že by znalkyně vycházela z nepravdivých informací. Svědkyně měla povědomost pouze o tom, kdy a jaké léky předepisovala zůstaviteli jako praktická lékařka, neměla povědomí o tom, kdy a jaké léky mu byly předepisovány ve zdravotnickém zařízení a lékaři v odborných ambulancích, když zároveň vypověděla, že léky mu předepisovali rovněž odborní lékaři jako kardiolog, onkolog, urolog.

18. Znalkyně vycházela ze zdravotnické dokumentace a soud zdůrazňuje, že v závěru znaleckého posudku výslovně uvedla, že vedlejší účinky léků (Tramal, Alnagon, Lexaurin) mohly mít vliv na schopnosti zůstavitele posoudit zkoumané právní jednání, avšak s ohledem na další okolnosti jeho zdravotního stavu lze považovat účinek léků v tomto směru za málo významný, kdy podstatný vliv na snížení forenzně významných psychických schopností zůstavitele ve vztahu ke zkoumanému právnímu jednání měl jeho špatný zdravotní stav. Výslech svědkyně [příjmení] [příjmení] tedy soud pro nadbytečnost již neprováděl.

19. Soud dále zamítl i další dokazování navržené žalovaným, a to výslech samotného žalovaného, kdy podle názoru soudu nemohl přinést poznatky o podstatných skutečnostech pro posouzení skutkového stavu, výslech účastníků je pouze podpůrným důkazním prostředkem a soud jej využije za tohoto stavu, kdy skutkový stav nelze zjistit jinak, soud je však přesvědčen, že shora provedeným dokazováním byl skutkový stav ve věci řádně a dostatečně zjištěn. Stejně tak neprovedl výslech svědka [příjmení] [příjmení], pracovníka [ulice] onkologického ústavu, kdy ze zdravotní dokumentace shromážděného znalkyní nepochybně vyplynulo, že [anonymizováno] [příjmení] jako pracovník [ulice] onkologického ústavu se není schopen s ohledem na dobu od hospitalizace kvalifikovaně vyjádřit k celkovému psychickému stavu v době propuštění, jeho stavem se zabýval pouze co do posouzení o žádosti zůstavitele po propuštění z nemocničního ošetření, jak vysvětlila znalkyně. Nadto zcela přesvědčivě a dostatečným způsobem byl posouzen zdravotní stav zůstavitele ke dni sepsání kupních smluv znalkyní z oboru psychiatrie se specializací na gerontopsychiatrii. Žádné další dokazování již soud s ohledem na hospodárnost řízení tedy neprováděl. Pokud v řízení byly provedeny k důkazu listiny, jejichž obsah soud v tomto rozsudku podrobně nehodnotí, pak z toho důvodu, že z nich nebyly prokázány žádné podstatné skutečnosti pro posouzení předmětného sporu.

20. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný a zůstavitel uzavřeli dne [datum] kupní smlouvy, kdy předmětem jedné kupní smlouvy byl převod vlastnictví ze zůstavitele na žalovaného k předmětnému automobilu Škoda Superb za kupní cenu 25 000 Kč, a druhé kupní smlouvy převod vlastnictví k automobilu Volkswagen Passat za kupní cenu 22 000 Kč. Zůstavitel uzavřel předmětné kupní smlouvy s žalovaným bez souhlasu jeho manželky, původní žalobkyně, což žalovanému sdělila v doplnění předžalobní výzvy. V řízení nebylo prokázáno, že zůstavitel si pořídil předmětná vozidla ze svého výlučného majetku. Zůstavitel zemřel dne [datum]. V posledních měsících se zůstavitel léčil s onkologickým onemocněním, žalobce docházel denně do jeho domu a poskytoval mu placené služby. Předtím mnoho let vykonával v domě práci zahradníka. V období několik měsíců před smrtí měl žalobce na zůstavitele značný vliv, který žalobce využíval ve svůj prospěch. V situaci, kdy zůstavitel byl v takovém zdravotním a psychickém stavu, že jeho schopnost samostatného rozhodování a jednání byla podstatně omezena tak, že nemohl přiměřeně posoudit následky svého právního jednání, mu asistoval při sepsání obou kupních smluv, kdy z žádostí o výpověď pojistných smluv, je zřejmé, že tyto jsou předvyplněny a na místě pro podpis je učiněn křížek, pro vedení zůstavitele kde má listinu podepsat, kdy v době sepisu smluv byl zůstavitel značně ovlivnitelný osobami o něho pečujícími, což žalovaný nepochybně v uvedeném období byl, rovněž dle znalkyně byl ovlivnitelný osobami produkujícími dominantní způsoby chování, kdy touto osobou žalovaný rovněž nepochybně byl, jak vyplynulo z výpovědí svědků a osob podávajících vysvětlení v trestním spise. Smlouvy zůstavitel sepsal ve stavu, kdy jeho úsudek byl povrchní a sugestibilní, rozhodovací procesy zkrácené, málo variabilní, s deficitní kapacitou pro vytváření alternativ, takže významně limitovaly schopnost předvídat následky vlastního jednání. Zůstavitel v popsaném stavu nepochybně nebyl schopen předvídat následky sepsání své závěry závěti s ohledem například na zajištění pozůstalé manželky, případně dcer, jeví se jako vysoce nepravděpodobné, že by takto nevýhodné smlouvy při plném vědomí a za běžných okolností podepsal.

21. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

22. Podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

23. Podle § 714 odst. 1 o. z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud. Podle odst. 2 jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

24. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

25. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

26. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k následujícím závěrům. Žaloba byla zamítnuta s ohledem na závěry prezentované v odst. 6 a 7 odůvodnění. Nad rámec uvedeného soud dodává, že v řízení vylo prokázáno, že zůstavitel sepsal předmětné kupní smlouvy a učinil tato právní jednání v duševní poruše, která jej činila neschopného k takovému právnímu jednání. Při právním posouzení soud vyšel z konstantní soudní judikatury, kdy vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 1. 2018 sp. zn. 21 Cdo 5196/2016, v tomto rozhodnutí bylo rozhodováno ještě dle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013, nicméně tato judikatura je nepochybně použitelná i pro předmětnou věc, kdy ustanovení § 38 odst. 2 obč. zák. zcela odpovídá současné právní úpravě v § 581 o. z., který je citován shora. Z uvedeného rozhodnutí se podává, že k posouzení neplatnosti právního jednání učiněného v duševní poruše postačí, aby ovládací a rozpoznávací schopnosti zůstavitele byly podstatně sníženy, tudíž nemusejí být zcela vymizelé. Z provedeného dokazování nepochybně vyplynulo, že zůstavitel sepsal smlouvy ve stavu vylučujícím možnost posoudit následky jeho jednání i celou situaci ovládnout, jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti byly sníženy podstatným způsobem, za této situace nelze učinit jiný závěr, než že právní jednání, kterým zůstavitel převedl vlastnictví k automobilům na žalovaného, je neplatné. Žalovaný se tak nestal jejich vlastníkem a předmětné automobily zůstaly v SJM zůstavitele a původní žalobkyně a je třeba je vypořádat v rámci pozůstalostního řízení.

27. Dále bylo nepochybně prokázáno, že předmětné automobily byly pořízeny do SJM zůstavitele a původní žalobkyně v roce 2008 a 2009, když nebylo prokázáno, že je zůstavitel pořídil ze svých výlučných prostředků. Dále bylo prokázáno, že uzavření předmětných kupních smluv nebylo běžnou záležitostí týkající se SJM zůstavitele a původní žalobkyně, zůstavitel je uzavřel bez souhlasu své manželky, poté, co to zjistila, uplatnila u žalovaného řádně námitku relativní neplatnosti, a to svým jednostranným hmotněprávním úkonem – doplněním předžalobní výzvy ze dne 4. 10. 2019, i z tohoto důvodu jsou předmětné kupní smlouvy neplatné.

28. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 150 o. s. ř. Soud si vyžádal stanovisko stran k aplikaci § 150 o.s.ř., žalobkyně s jeho aplikací nesouhlasily vycházejíc z předpokládaného úspěchu ve věci, žalovaný sdělil, že nezná důvody, které soud k takové úvaze vedou, není schopen se tedy k aplikaci § 150 o.s.ř. vyjádřit. Žalovaný byl ve věci plně procesně úspěšný, nicméně soud má za to, že jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele, pro které bylo na místě žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznat. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný zneužil stavu podřízenosti zůstavitele vůči jeho osobě, asistoval mu v právním jednání ve svůj prospěch za situace, kdy zůstavitel byl ve zdravotním stavu, který mu nedovoloval posoudit právní následky svého jednání. Soud je přesvědčen, že se jedná o tak podstatné okolnosti, za kterých by přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému bylo v rozporu se zásadami občanského práva, kdy žalovaný nepochybně jednal v daném případě nepoctivě a z takového nepoctivého jednání nesmí těžit (§ 6 o. z.).

29. Posledním výrokem soud rozhodoval o nákladech řízení státu ve smyslu § 148 o. s. ř., jejichž úhradu uložil uhradit v plné výši společně a nerozdílně oběma žalobkyním, které ve sporu tvoří nerozlučné společenství a které byly ve sporu plně procesně neúspěšné. Náklady řízení státu představují finanční prostředky vyplacené znalkyni za podaný znalecký posudek, a to po odečtení záloh ze strany žalobkyň, kdy za písemný znalecký posudek bylo státem znalkyni vyplaceno 4 050 Kč, za ústní posudek u jednání 1 350 Kč, celkem tedy na znalečném stát zaplatil 5 400 Kč a tuto částku jsou žalobkyně povinny státy státu nahradit.

Poučení