18 Co 182/2025 - 187

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré, ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A], bytem [Adresa žalobce A], b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B], bytem [Adresa žalobce A], oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A], sídlem [Adresa advokáta A], proti žalovaným: 1) [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A], bytem [Adresa žalované A], 2) [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B], bytem [Adresa žalované A], oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta B], sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 19 551,57 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. února 2025, č.j. 70C 200/2024 – 157, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10 488,30 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno zástupce zainteresované osoby].

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovaným 1/, 2/ povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobcům a/, b/ částku 19 551,57 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 200 Kč od 21.9.2023 do zaplacení, a z částky 2 351,57 Kč od 21.10.2023 do zaplacení, a k rukám právního zástupce žalobců a/, b/ náhradu nákladů řízení ve výši 31 348,05 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Předmětem řízení byl nárok žalobců jako pronajímatelů bytu na zaplacení dluhu žalovaných, bývalých nájemců bytu, vzniklého z nájemního vztahu. Žalobci tvrdili, že jako pronajímatelé uzavřeli se žalovanými jako nájemci dne [datum] smlouvu o nájmu bytové jednotky (č. [hodnota], k.ú. [adresa], obec [adresa], na adrese [adresa]), na dobu určitou od 1.8.2019 do 31.12.2020 (dále jen „Smlouva“); nájem byl postupně prodlužován vždy na dobu jednoho roku, naposledy Dodatkem č. 3 na dobu od 1.1.2022 do 31.12.2022. Žalobci dovozovali, že pro období od 1.1.2023 do 31.12.2023 došlo k prodloužení doby nájmu podle § 2285 o.z. na základě skutečnosti, že po 31.12.2022 žalovaní pokračovali v užívání bytu a platili za to částky, které odpovídaly naposledy sjednanému nájemnému a zálohám na služby, aniž je žalobci do 31.3.2023 vyzvali k vyklizení bytu po skončení nájmu.

3. Žalobci dále tvrdili, že žalovaní uhradili nájemné a zálohy za služby za měsíce leden 2023 až září 2023 včetně; vzhledem k nezaplacení nájemného za říjen 2023, splatného ke dni 20.9.2023, za listopad 2023, splatného ke dni 20.10.2023 a za prosinec 2023, splatného ke dni [datum], dali žalobci žalovaným výpověď z nájmu bytu podle § 2291 odst. 1, 2 o.z., bez výpovědní doby, ke dni 30.11.2023; výpověď byla každému ze žalovaných doručena dne 27.11.2023, námitky proti výpovědi podány nebyly.

4. Žalobci dále tvrdili, že dluh z nájmu činil ke dni skončení nájmu 30.11.2023 částku 2x 17 200 Kč, ze zúčtování záloh na služby za období od 1.1.2023 – 30.11.2023 vznikl nedoplatek 2 399,57 Kč, a poškozením bytu, které neodpovídá běžnému opotřebení (poničené 3 věšáky na předsíňové stěně v ceně 465 Kč, chybějící koberec v kuchyni v ceně 787 Kč) jim vzniklo právo na náhradu škody ve výši částek, které vynaložili na uvedení do původního stavu, tj. 1 252 Kč, celkem 38 051,57Kč. Žalobci tuto pohledávku z nájmu podle § 2254 odst. 2 o.z., věty prvé, částečně započetli na žalovanými složenou jistotu (§ 2254 odst. 1 o.z.) ve výši 18 500 Kč; zaplacení zbývající části dluhu (19 551,57 Kč, odpovídající nájemnému za říjen 2023 (17 200 Kč) a části nájemného za listopad 2023 (2 351,27 Kč), se domáhají touto žalobou.

5. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby. Tvrdili, že povinnost platit nájemné za říjen 2023 a listopad 2023 jim nevznikla. Nájem zanikl již ke dni 30.9.2023 na základě výpovědi, kterou žalovaní zaslali žalobci a) dne 30.7.2023 e-mailem; v ní oznámili, že chtějí nájem vypovědět a z bytu se ke dni 1.9.2023 odstěhovat, protože potřebují větší byt. Doručování na e-mail bylo mezi žalovanými a žalobci běžnou praxí komunikace o záležitostech, které se týkaly nájmu. Takto si strany nájemní smlouvy zasílaly návrhy na uzavření dodatků k nájemní smlouvě, jednostranné zvýšení záloh apod.; proto i výpověď z nájmu byla účinně doručena tímto způsobem, když právní jednání a jeho následky je nutné podle § 545 o.z. vykládat i se zřetelem k uvedené praxi stran. Výpověď ze dne 30.7.2023, doručená e-mailem, tedy – bez ohledu na stanovisko žalobců (pronajímatelů) nabyla právních účinků; v další e-mailové komunikaci strany projednávaly pouze možnost předání bytu žalovanými dalším osobám jako nájemcům od 1.9.2023. Žalovaní se 1.9.2023 přestěhovali do jiného bytu, dne 31.10.2023 sepsali předávací protokol a odeslali jej společně s klíči od bytu žalobcům. K důvodu výpovědi žalovaní uvedli, že byt o ploše 50 m2 nebyl pro potřeby rodiny s dvěma dětmi ve věku 20 let a 13 let dostačující; potřeba většího bytu vznikla náhle, z důvodu měnících se potřeb dětí. Současná úhrada nájmu za tento byt a větší byt by ohrožovala finanční stabilitu rodiny. K námitce žalobců, že měli růst dětí přepokládat, uvedli, že potřeba většího bytu z důvodu měnících se potřeb dětí je zásadní rodinná záležitost, kterou nebylo možné předvídat.

6. Žalovaní se dále bránili námitkou započtení. Tvrdili, že nechali byt opravit (montáž sádrokartonu na stropě WC) a vymalovat, ačkoli se nejednalo o běžnou údržbu bytu, k níž byli povinni ze zákona (§ 2 - § 4 Nařízení vlády č. 308/2015 Sb.) či z nájemní smlouvy (čl. III bod 8). Takto jim vznikly ve výši 19 070 Kč; žalovaní dovozovali, že je povinností žalobců jako pronajímatelů jim tyto náklady nahradit. Žalobci nárok neuznali a vznesli řadu námitek k důvodu vzniku tvrzené pohledávky i k její výši.

7. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: Žalobci a/, b/ přenechali bytovou jednotku ve společném jmění manželů k užívání žalovaným 1/, 2/ na základě smlouvy o nájmu uzavřené na dobu od 1.8.2019 do 31.12.2020. Doba nájmu a výše nájemného a záloh na služby byla měněna dodatky, podepsanými vždy oběma žalobci a oběma žalovanými, naposledy pro období roku 2022. Dodatky k podpisu a s podpisy stran byly zasílány prostřednictvím e-mailu. Žalovaní byt užívali i v období od 1.1.2023, aniž je žalobci vyzvali k vyklizení bytu. Nájemné od 1.1.2023 činilo částku 17 200 Kč a zálohy na služby 4 000 Kč, od 1.3.2023 částku 5 500 Kč. V nájemní smlouvě účastníci sjednali splatnost nájemného a záloh plateb 20. dnem kalendářního měsíce, předcházejících kalendářnímu měsíci, za který se nájemné platí (bod IV.4 smlouvy); případně uzavřená Dohoda o prodloužení nájmu musí mít písemnou formu a musí být odsouhlasena stranami nejpozději 30 dnů před ukončením platnosti a účinnosti smlouvy. Podle čl. III smlouvy nájemní vztah zanikne písemnou dohodou stran, uplynutím doby nájmu nebo výpovědí. Nájemce je oprávněn vypovědět smlouvu, změní-li se okolnosti, z nichž smluvní strany při vzniku závazku z této smlouvy zřejmě vycházely do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval. Výpovědní doba činí 3 měsíce a začíná běžet od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla výpověď doručena pronajímateli. Pronajímatel je oprávněn vypovědět nájemní smlouvu, v případě poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu a výpovědní doba činí 3 měsíce a začíná běžet od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, kdy byla výpověď doručena nájemci. Bez výpovědní doby má pronajímatel právo vypovědět smlouvu, poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem. Nájemce porušuje své povinnosti zvlášť závažným způsobem zejména nezaplatí-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců. V článku III.6 smlouvy strany sjednaly, že „výpověď smluvní strany musí být předána v písemné formě osobně nebo zaslána listovní zásilkou na adresu uvedenou ve smlouvě, resp. u nájemce na doručovací adresu“.

8. Dne 30.7.2023 zaslal žalovaný 1) z e-mailu [e-mail] žalobci a) na e-mail [e-mail] zprávu s předmětem „Výpověď nájmu bytu“, s textem: „Dobrý dne, pane Růžička, chtěli bychom vypovědět smlouvu o nájmu uzavřenou [datum]. Děti jsou dospělé a potřebujeme větší byt. Pokud budete mít zájem, můžeme zajistit náhradu nájemců. Děkujeme za pochopení….“. Žalobce reagoval „zavolejte mne, domluvíme se“. Další komunikace stran nevyústila v uzavření dohody o ukončení nájmu bytu ani ke zprostředkování dalšího nájemce žalovanými. Žalobci zaslali dne 25.11.2023 žalovaným výpověď z nájmu bytu s uvedením důvodu: prodlení s úhradou nájemného a plateb souvisejících s užíváním bytu za měsíce říjen až prosinec 2023 s tím, že nájem skončí bez uplynutí výpovědní doby ke dni [datum]. Současně byli žalovaní poučeni o možnosti podat námitky proti výpovědi a obrátit se na soud s návrhem na přezkum oprávněnosti výpovědi. Výpověď byla odeslána na adresu [adresa] a doručena žalovaným dne [datum]. Dne [datum] byl vyhotoven protokol o převzetí předmětu nájmu s tím, že předání nebyli přítomni žalovaní (nájemci), kteří zaslali klíče žalobcům již předtím poštou. Ke dni [datum], po vyklizení bytu, byly ulomeny 2 věšáky na předsíňové stěně a v bytě chyběl v předsíni koberec, který tam byl v době předání bytu. Na uvedení do původního stavu vynaložili žalobci částku 787 Kč za koberec za 787 Kč a 465 Kč za věšáky. Za období od 1.1.2023 do 30.11.2023 byla vystavena vyúčtování cena za spotřebované teplo a vodu činila 31 978 Kč, za úklid byla poměrná částka nákladů za období od 1.1.2023 do 30.11.2023 vypočtena dle denního poměru na částku 1 916 Kč, za odvoz odpadu na částku 3 028 Kč, za spotřebovanou společnou elektřinu v domě na částku 1 083 Kč a za spotřebovanou elektřinu v bytě byla dodavatelem vyúčtovaná za období od 22.12.2022 do 1.12.2023 částka 10 894,57 Kč. Žalovaní uhradili na zálohách částku 46 500 Kč. Žalovaní byli žalobci upomínáni na úhradu dluhu na nájemném, služby vyúčtované za rok 2023 a výdaje na odstranění vad v bytě. Tento dluh byl započten na jistotu uhrazenou žalovanými ve výši 18 500 Kč. Žalovaní dokládali svou tvrzenou pohledávku vůči žalobcům jako pronajímatelům z titulu úhrady provedení prací nad rámec běžné údržby, fakturou, vystavenou společností Smart development systém s.r.o., jíž byla žalobci a) vyúčtována cena opravy a výmalby stěn toalety bytu částkou 19 070 Kč, stanovená na základě připojeného rozpočtu.

9. Soud I. stupně dospěl k následujícím právním závěrům: 1/ Byla uzavřena platná smlouva o nájmu ve smyslu § 2235 o.z. na dobu určitou do 31.12.2020, prodlužována dodatky vždy na jeden rok, naposledy na dobu od 1.1.2022 do 31.12.2022. Ve vztahu k období roku 2023 nedošlo k uzavření dodatku, nicméně žalovaní nadále byt užívali a nebyli pronajímateli vyzváni k vyklizení bytu; v důsledku toho byl nájem ze zákona (§ 2285 o.z.) prodloužen na dobu trvání jednoho roku, tedy do 31.12.2023. 2/ Výpověď, kterou podali žalovaní dne 30.7.2023 e-mailem adresovaným žalobci a), není platná, neboť nebyla učiněna způsobem souladným se smluvním ujednáním (III.6), kde je výslovně uvedeno, že musí být předána osobně, nebo zaslána doporučenou poštovní zásilkou na adresu uvedenou ve smlouvě. Dané ustanovení smlouvy je jednoznačné, není tak nutné aplikovat výkladová ustanovení (§ 554 o.z.) a nebylo ani prokázáno, že by vůle stran při uzavírání smlouvy byla odlišná od toho, co bylo vyjádřeno ve smlouvě. 3/ Nájemní vztah zanikl ke dni [datum] na základě výpovědi z nájmu, dané žalovaným žalobci dopisem ze dne 25.11.2023, z důvodu podle § 2291 odst. 1, odst. 2 o.s.ř. Výpověď byla doručena formou sjednanou v článku III.6 smlouvy (doporučenou poštovní zásilkou na adresu každého ze žalovaných), obsahuje skutkové vylíčení skutečností, v nichž je spatřováno zvlášť závažné porušení povinností nájemce, a dále poučení o možnosti domáhat se přezkoumání oprávněnosti výpovědi (§ 2290 o.z.). Žalovaní návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědi v zákonné lhůtě nepodali. 4/ Za dobu trvání nájemního vztahu vznikl dluh na nájemném za měsíce říjen 2023 až prosinec 2023, dále nedoplatek z vyúčtování služeb souvisejících s užíváním bytu za rok 2023, který byl řádně vyúčtován v souladu se zákonem o službách, ve výši[Anonymizováno]2 399,57 Kč. 5/Žalobci důvodně žádali i náhradu škody vzniklé za dobu užívání bytu žalovanými na vybavení bytu, neboť byl prokázán vznik škody i její výše. 6/ Žalobci mají právo, aby jim žalovaní zaplatili dluh z nájmu v celkové výši 38 051,57 Kč; tato pohledávka žalobců zčásti zanikla v důsledku účinného částečného započtení proti pohledávce žalovaných z titulu vrácení jistoty (§ 2254 o.z.) ve výši 18 500 Kč při skončení nájmu (žalobce zcela započetl náklady na opravu bytu (1 252 Kč), nedoplatek vyúčtovaných služeb spojených s užíváním bytu (2 388,57 Kč) a částečně na nájemné za měsíc listopad 2023 (14 848,43 Kč)). 7/ Žalovanými započtená pohledávka z titulu zhodnocení nájemního bytu výmalbou a opravou stěn WC, jako nelikvidní, tedy nezpůsobilou k započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z. Soud I. uvedl, že – vzhledem ke spornosti pohledávky co do její existence i výše by bylo nutné další rozsáhlejší dokazování, zda proběhla oprava, event. údržba, jaký charakter měla, v jakém rozsahu byla činěna a také jaká byla její cena. Další vedení řízení o této tvrzené pohledávce žalovaných za žalobci by bylo v rozporu se smyslem ustanovení §1987 odst. 2 o. z., jímž je ochrana věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník pasivní pohledávky dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky.

10. Soud I. stupně se rovněž podrobně vypořádal s argumentací žalovaných, prosazující názor, že výpověď z nájmu, kterou dali žalobcům e-mailem ze dne 30.7.2023, je platná a vyvolala právní účinky v podobě zániku nájemního vztahu. Uvedl, že mezi stranami existovala výslovná úprava doručování; pouze v případě, kdy by nebyl způsob doručení výslovně ujednán, bylo by možné mít výpověď za platnou a doručenou v situaci prokázání, že takový způsob komunikace (doručování listin) byl mezi stranami zvyklostí, neboť zákonnou podmínkou je toliko, že výpověď z nájmu musí mít písemnou formu a druhé straně musí dojít, avšak nejsou stanoveny žádné další zákonné požadavky na formu doručení. Nelze tedy úspěšně argumentovat ani tím, že dodatky ke smlouvě, event. jiné dokumenty byly vzájemně účastníky zasílány na e-mail; smlouvou byla sjednána pro změnu toliko písemná forma, což bylo dodrženo. Uvedené je nutné odlišovat o způsobu doručování výpovědi (nikoliv formy). Soud nepřisvědčil ani argumentaci, že výpověď byla ze strany žalobců akceptována; takový závěr nevyplývá z provedeného dokazování a nelze ani učinit závěr, že by nájem skončil k datu tvrzenému žalovanými dohodou. Jednání žalobců nelze hodnotit jako rozporné s dobrými mravy, které mělo spočívat v opakovaném sjednávání prodloužení doby nájmu na dobu určitou; v rámci kontraktačního procesu obě strany vystupovaly v rovnocenném postavení s tím, že obě strany se mohly podílet na tvorbě závazku. Rovněž je nutné přihlédnout k tomu, že způsob ukončení nájmu výpovědí byl výslovně ujednán ve smlouvě, žalovaní měli smluvní ujednání ve vztahu k jednostrannému ukončení nájmu dodržet, za situace, kdy se nedohodli-li se na ukončení závazku dohodnou.

11. Soud I. stupně z uvedených důvodů žalobě vyhověl co do částky 19 551,57 Kč; žalobcům vzniklo rovněž právo na úhradu zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o.z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne následujícího po splatnosti nájemného za měsíc říjen 2023 z částky ve výši 17 200 Kč (tj. od dne 21.9.2023) a doplatku nájemného za měsíc listopad 2023 z částky ve výši 2 351,57 Kč (tj. ode dne 21.10.2023), a to až do zaplacení dluhu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 o.s.ř. ve prospěch plně úspěšných žalobců.

12. Tento rozsudek napadli žalovaní 1/,2/ v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním. Namítali, že 1/ řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c) o.s.ř.; 2/ soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř.) a 3/ v důsledku toho věc nesprávně právně posoudil (§ 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř.).

13. Žalovaní především nesouhlasili s právním posouzením písemnosti, kterou dne 30.7.2023 zaslali e-mailem žalobcům, tak, že se vzhledem k nedostatku smluvené formy nejedná o platnou výpověď z nájmu bytu. Vytýkali soudu I. stupně, že nezohlednil zavedenou praxi stran (§ 545 o.z.), která se po dobu trvání nájmu mezi smluvními stranami vyvinula; úzus není ze své podstaty vázán na výslovné ujednání stran, ale vychází z fakticity následného jednání. Sami žalobci zjevně považovali výpověď za doručenou, pokud na ni dne[Anonymizováno]31.7.2023 (e-mailem) reagovali. Právní úprava nájmu chrání nájemce a takto by měla být vykládána. Žalovaní nesouhlasí ani se závěrem soudu I. stupně stran jejich námitky, že jednání žalobců v rámci trvání nájmu bylo v rozporu s dobrými mravy – zvláště za situace, kdy žalobci dlouhodobě využívali možností daných zákonem výslovně však nesjednaných v nájemní smlouvě (prodlužování nájmu prostřednictvím e-mailu stejně jako zvyšování záloh), a na straně druhé je žalovaným přičítána k tíži formální nedůslednost, kterou však – dle názoru žalovaných, lze zhojit výkladem. Soud I. stupně žádným způsobem nezohlednil skutečnost, že žalovaní jsou cizími státními příslušníky, kteří v rámci sjednané nájemní smlouvy uspokojovali základní bytovou potřebu své rodiny. Závěr soudu I. stupně o rovnocenném postavení smluvních stran s tím, že obě strany se mohly podílet na tvorbě závazku, je tak dle žalovaných zcela iluzorní, když je všestranně známou skutečností, že právní úprava nájmu bytu je zevrubná právě proto, aby se pokusila zajistit ochranu jednoznačně slabší smluvní straně – tedy nájemci.

14. Žalovaní dále vytýkali soudu I. stupně, že v rámci posouzení jejich obrany námitkou započtení hodnotil jako nejistou a neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z. jimi uplatněnou pohledávku na zaplacení nákladů, o nichž tvrdili, že je vynaložili na opravu bytu mimo rámec běžné údržby předmětu nájmu nájemcem. Namítali, že provedení příslušných prací doložili videodokumentací a výši pohledávky fakturou s vyúčtováním ceny za provedené práce. Žalovaní mají za to, že dostatečným způsobem prokázali existenci této své pohledávky za žalobci. K závěru o neurčitosti pohledávky nemůže postačovat prostý nesouhlas žalobců, neboť, dovedeno ad absurdum, by nemohla být způsobilá k započtení žádná pohledávka, která by nebyla přinejmenším potvrzena rozhodnutím orgánu veřejné moci.

15. Žalovaní výslovně napadli i nákladový výrok. Vytýkali soudu I. stupně, že při výpočtu náhrady nákladů řízení žalobců a/, b/ aplikoval ustanovení § 12. odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) bez zřetele na normou sledovaný účel. Podle názoru žalobců soud I. stupně rozhodoval formalisticky, když nevzal v úvahu povahu procesního účastenství žalobců ve vazbě na hmotněprávní kontext projednávané věci. Odkazovali k nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 146/20, jehož odůvodnění obsahuje úvahu, „že v obecné rovině lze legitimně vznést otázku, zda § 12 odst. 4 advokátního tarifu neotevírá možnosti pro nepřiměřeně štědré odměňování advokátů za činnost, která je sice vykonávána ve prospěch více zastupovaných osob, avšak reálně je jen minimálně náročnější, než když je vykonávána ve prospěch osoby jediné." Rovněž Nejvyšší soud (s odkazy na judikaturu Ústavního soudu) zdůrazňuje, že použití § 12 odst. 4 AT nesmí být formální a nesmí zakládat zjevnou nespravedlnost, respektive že výše odměny advokáta má být úměrná hodnotě sporu (usnesení ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5966/2017, s odkazy na početnou další judikaturu). Žalovaní namítali, že soud I. stupně ignoroval uvedené problematické dopady § 12 odst. 4 AT a částku vypočtenou podle advokátního tarifu nesnížil za použití § 150 o.s.ř., ačkoli je odměna zjevně nepřiměřená povaze věci, pokud nominálně převyšuje částku, která byla učiněna předmětem řízení.

16. Ze všech uvedených důvodů žalovaní navrhli, odvolací soud změnou napadeného rozsudku soudu I. stupně žalobu zamítl, případně aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

17. Žalobci ve vyjádření k odvolání navrhli potvrzení rozsudku soudu I. stupně. Vyvraceli odvolací námitky s odkazem na podrobné odůvodnění závěrů soudu I. stupně, podle něhož není otázka případného vzniku „zavedené praxe stran“ jako pramene práva ve smyslu § 545 o.z. relevantní při řešení otázky účinnosti doručení výpovědi z nájmu, provedené v rozporu se smluvně ujednanou formou doručování výpovědi z nájmu. V podrobnostech uvedli, že mezi stranami nejenže nevznikla žádná praxe změn nájemní smlouvy prostřednictvím e-mailu, nýbrž k takové změně smlouvy formou zaslání e-mailů nikdy nedošlo. Pokud se týká prodlužování nájmu na další období postupně uzavíranými dodatky, nikdy nedošlo k pouhému zaslání a schválení dodatku k nájemní smlouvě e-mailem. Příslušný text byl sice předem zaslán e-mailem druhé straně, avšak pouze pro informaci a následně byl vždy na příslušné listině podepsán účastníky. To zcela odpovídá bodu III.2 nájemní smlouvy.

18. K odůvodnění námitky, že soud I. stupně podle § 150 o.s.ř. nemoderoval výši náhrady nákladů řízení, vypočtené za užití § 12 odst. 4 AT, používají žalovaní nesouvisející judikát, který však pouze shrnuje, že pokud se soud rozhodne výši náhrady moderovat, musí své rozhodnutí odůvodnit. Žalovaní by si měli především uvědomit, že je normální dodržovat závazky a své dluhy platit.

19. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř.; dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.

20. Soud I. stupně dospěl na základě procesně správného dokazování ke správným skutkovým závěrům o všech skutečnostech, rozhodných pro právní posouzení věci; odvolací soud z nich vychází. Odvolací námitky žalovaných nebyly způsobilé správné skutkové a právní závěry soudu I. stupně zvrátit.

21. Odvolatelé namítají, že jejich e-mail z 30.7.2023 má po obsahové stránce význam výpovědi z nájmu, že e-mail (bez zaručeného elektronického podpisu) lze – vzhledem k běžné komunikaci stran ve věcech nájmu, považovat za úkon provedený v písemné formě a doručený žalobcům. Jak uvedl již soud I. stupně, ustanovení smlouvy, určující formu dání výpovědi (tj. osobním předáním výpovědi, či zasláním doporučeným dopisem na smluvenou adresu) je jednoznačné, nejsou proto splněny podmínky pro výklad ustanovení – jak navrhují odvolatelé, za užití výkladových ustanovení občanského zákoníku (§ 555 an. o.z.).

22. Především je nutno uzavřít, že k ustanovení nájemní smlouvy, zavádějícímu kvalifikovanou formu (fyzického předání, resp. zaslání doporučeným dopisem) pro úkon, spočívající v dání výpovědi z nájmu bytu, lze v rámci posouzení vzájemných práv a povinností stran, založených nájemní smlouvou přihlížet. Vzhledem ke zjištěným okolnostem případu nelze totiž považovat sjednání kvalifikované formy pro dání výpovědi za povinnost, smluvně uloženou nájemci, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená a k níž podle § 2239 o.z. přihlížet nelze; forma fyzického předání výpovědi či zaslání výpovědi doporučeně poštou je závazná pro obě smluvní strany a z faktického hlediska nepředstavuje pro jednající stranu žádnou zátěž, když sjednaný způsob předání, resp. zaslání výpovědi poštou, je standardní a nevyžaduje zvláštní opatření.

23. Právní následky, spočívající v účinném dání výpovědi z nájmu bytu, založeného smlouvou uzavřenou mezi účastníky[Anonymizováno]23.7.2019, je proto způsobilá vyvolat pouze písemná výpověď předaná, či zaslaná poštou za sjednaných podmínek (Jednoduchým důsledkem uvedeného sjednaného způsobu dání výpovědi je, že za účinnou může být považována pouze výpověď v listinné podobě). Vzhledem k nedodržení formy sjednané stranami je výpověď žalovaných daná e-mailem ze dne 30.7.2023, neplatná (§ 582 odst. 1 o.z.).

24. Neplatnost právního jednání žalovaných-výpovědi z nájmu bytu, dané e-mailem ze dne 30.7.2023, pro nedodržení formy sjednané stranami (§ 582 odst. 1 o.z.), nebyla zhojena ani dodatečně-následným jednáním stran. Z následné e-mailové komunikace stran, která byla v řízení prokázána, vyplývá, že žádná z nich tomuto úkonu význam účinné výpovědi z nájmu nepřikládala, když v návaznosti na projevenou vůli žalovaných ukončit nájem a přestěhovat se již ke dni 1.9.2023 (tedy nikoli ve sjednané 3- měsíční lhůtě, odpovídající výpovědnímu důvodu spočívajícímu ve změně okolností, které vedly k uzavření nájemní smlouvy na dobu určitou, která by skončila [datum]) strany bezvýsledně jednaly o podmínkách uzavření dohody o ukončení nájmu dohodou ke dni [datum].

25. Rovněž námitka nesprávnosti posouzení obrany žalovaných námitkou započtení jako nedůvodné, vzhledem k nezpůsobilosti započítávané pohledávky k započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., není důvodná. Soud I. stupně důsledně vycházel z výkladu citovaného ustanovení, podaného Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. [spisová značka] ([hodnota]) a vysvětlil, že pohledávku nelze – vzhledem ke skutkovému vylíčení důvodu jejího vzniku považovat za jistou a určitou.

26. Žalovaným lze sice obecně přisvědčit v tom, že za nejistou či neurčitou nelze považovat pohledávku pouze proto, že ji žalobci neuznávají, resp. že je sporná její právní kvalifikace. Odvolám jsou však napadeny závěry soudu I. stupně ve vztahu ke konkrétní věci, které odvolací soud schvaluje. Soud I. stupně se –v souladu se závěry citovaného rozsudku Nejvyššího soudu, zabýval otázkou posouzení míry nejistoty ohledně aktivní pohledávky (žalovaných), ve vztahu k pohledávce pasivní (pohledávce, uplatněné žalobou). Závěr soudu I. stupně, že nárok žalobců byl v řízení prokázán a objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, zda je splatná, resp. jaká je její výše, existuje pouze ohledně žalovanými tvrzené aktivně započítávané pohledávky, odpovídá obsahu spisu. Nelze totiž souhlasit s námitkou žalovaných, že existence a splatnost započítávané pohledávky vyplývá z navržených důkazů. K prokázání existence a splatnosti žalovanými tvrzené aktivní pohledávky byla vedle fotografií stavu opravované místnosti a účetních dokladů o koupi použitého materiálu navržena listina – faktura za provedení prací v ceně 19 070 Kč, vystavená společností [právnická osoba]., IČO [IČO] ( jejímiž společníky s podíly 50% jsou žalovaní 1/,2/) a adresovaná žalobci a/; z podání žalovaných 1/, 2/, jimiž byla námitka započtení uplatněna, tedy nebylo ani zřejmé, z čeho vyvozují, že částku, vyúčtovanou fakturou, dluží žalobci právě žalovaným 1/, 2/.

27. Soudu I. stupně rovněž nelze důvodně vytknout, že v daném případě, kdy se na straně žalobce i žalované účastnili řízení dva účastníci, společně zastupovaní advokátem, určil výši náhrady za jeden úkon právní služby tak, že aplikoval ustanovení § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Jak uvedl např. Ústavní soud v žalovanými citovaném nálezu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. IV.ÚS 1406/24, musí soudy aplikovat ustanovení advokátního tarifu na případy, na které dopadá. Pokud soudy takové ustanovení neaplikují, musí předložit argumenty, proč je nezákonné či neústavní. Jinak řečeno, aplikace ustanovení § 12 odst. 4 AT je v případě plurality účastníků na jedné straně sporu, společně zastupovaných advokátem, zásadou. Advokátní tarif-vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., je podzákonným právním předpisem, jímž je soudce vázán, pokud nedospěje k závěru o jeho rozporu s pramenem práva, jímž je vázán bezvýjimečně (zákonem, mezinárodní smlouvou, jež součástí právního řádu, právem Evropské unie). Nutnou podmínkou neaplikace podzákonného předpisu je předložení argumentů, proč je právní předpis nezákonný, nesouladný s mezinárodní smlouvu či ústavním pořádkem. V daném případě žalovaní ani netvrdí žádný – z výše uvedených hledisek významný důvod, který by měl soud vzít v úvahu a § 12 odst. 4 AT za daných okolností neaplikovat. Takovým důvodem však není namítaná okolnost, že výše náhrady nákladů řízení v daném případě převýšila hodnotu sporu. Bylo pouze na žalovaných, kteří byli v řízení právně zastoupeni, aby zvážili ekonomickou stránku vedení sporu ve vazbě na uplatněnou obranu proti žalobě.

28. Ze všech výše uvedených důvodů je rozsudek soudu I. stupně věcně správný; odvolací soud jej podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

29. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.; žalobci, kteří měli v této fázi řízení plný úspěch, mají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které jim vznikly ve výši nákladů na právní zastoupení advokátem. Výše náhrady byla určena jako součet 1/ nákladů právního zastoupení, ve výši odměny advokáta za dva úkony právní služby vykonané po 1.1.2025 (vyjádření k odvolání, účast při ú. j. 18.6.2025) v sazbě 3.420 Kč = (1,8 x1 900) za jeden úkon z pcta 19 551,57 Kč ( § 8 odst. 1, § 7 bod 5, § 12 odst. 4 AT), a náhrady hotových výdajů advokáta paušální částkou 450 Kč za jeden úkon (§ 13 odst. 4 AT), tj. celkem 7 740 Kč; 2/ náhrady cestovného ( § 13 odst. 1, odst. 5 AT), kdy cesta na trase [adresa] a zpět (celkem [hodnota] km) byla realizována osobním automobilem [podezřelý výraz], RZ [SPZ], s průměrnou spotřebou 6,1 l/100 km, palivo motorová nafta, tj. základní sazba na 1 km 7,92 Kč (vypočteno na základě § 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhlášky č. 475/2024 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2025, takto: 7, 92 Kč = 5,80 Kč + 0,01 (34,70 Kč x 6,1l). Cestovné celkem 328 Kč (= 46 km x 7, 92 Kč); 3/ na náhradu za 2 hodiny času promeškaného výše uvedenou cestou (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT) ve výši 600 Kč (= 4 x[Anonymizováno]150 Kč); 4/ na náhradu 1 820,30 Kč za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze základu 8 668 Kč (= 6 840 + 900+ 328 + 600). Celkem náhrada nákladů odvolacího řízení 10 488,30 Kč; platební místo a lhůta k plnění vyplývá z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení