18 Co 188/2022-553

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Klášterky a soudců JUDr. Blanky Chlostové a JUDr. Michala Holuba ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa], Maryland, USA b) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa], Maryland, USA oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím a [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 18 C 53/2014-485, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 18 C 53/2014-512, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavých výrocích o věci samé V. a VI. v rozsahu částek [částka] s příslušenstvím a [částka] s příslušenstvím pro každého ze žalobců a ve výrocích o nákladech řízení IX., X. a XI. potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku každý ve výši [částka] k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem jako v pořadí třetím soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku každému za žalobců částku [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výroky I. a II.). Řízení v rozsahu požadavku každého ze žalobců na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] zastavil (výroky III. a IV.). Výroky V. a VI. zamítl žalobu ohledně požadavku na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím každému ze žalobců. Výroky VII. a VIII. zastavil řízení ohledně zákonného úroku z prodlení z žalovaných částek za jednotlivá období popsaných v těchto výrocích. Výrokem IX. uložil žalovanému povinnost zaplatit každému ze žalobců k rukám jejich právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, výrokem X. uložil žalované povinnost zaplatit státu na účet soudu I. stupně náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a výrokem XI. pak povinnost každému ze žalobců zaplatit státu na účet soudu I. stupně náhradu nákladů státu ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Žalobci se v postavení právních nástupců původní žalobkyně [jméno] [příjmení] domáhali na žalovaném za období od [datum] do [datum] zaplacení částky celkem [částka] s příslušenstvím ve výši zákonného úroku z prodlení zákonným úrokem z prodlení, za období od [datum] do [datum] částky [částka] s příslušenstvím.

3. Žalobu opřeli o tvrzení, že jsou spoluvlastníky budovy [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], obec Praha, na adrese [adresa] (dále jen„ dům“), a to každý se spoluvlastnickým ideálním podílem [číslo] (celkem [číslo]). Většinovým spoluvlastníkem předmětné nemovitosti je hlavní město Praha, přičemž právo hospodaření s tímto majetkem vykonává žalovaný, který v žalovaných obdobích od [datum] do [datum] užíval celou předmětnou nemovitost (s výjimkou obchodních prostor v 1. NP budovy o výměře 109 m2, z nichž plyne nájem, který je rozdělován mezi spoluvlastníky podle jejich podílů). Výši žalovaných částek odvodili od úhrady poskytované žalovaným ostatním spoluvlastníkům podle dohody o užívání spoluvlastnického podílu ze dne [datum], (správně [datum]), vycházející z částky 450 Kč/m2/měsíc.

4. Žalovaný měl po spojení věcí žalobu za nedůvodnou, neboť dohoda o užívání spoluvlastnického podílu se žalobci uzavřena nebyla, žalobci mají nárok jen na vydání bezdůvodného obohacení odpovídající výši obvyklého nájemného určené znaleckým posudkem.

5. Žalovaný učinil nespornými tvrzení žalobců o spoluvlastnictví domu, o velikosti spoluvlastnických podílů žalobců, jakož i o tom, že většinový spoluvlastník hlavní město Praha s podílem [číslo] svěřil právo hospodaření s tímto majetkem žalovanému. Dále potvrdil, že v žalovaném období užíval celou předmětnou nemovitost, vyjma obchodních prostor v 1. NP budovy o výměře 109 m2 a sklepních prostor. Žalovaný zpochybnil svou věcnou pasivní legitimaci, neboť není spoluvlastníkem, který nad rámec svého podílu užívá předmětnou nemovitost též v rozsahu spoluvlastnických podílů žalobců.

6. Soud I. stupně v řízení a při rozhodování zohlednil právní závěry odvolacího soudu ve zrušujících usneseních v této věci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 64 Co 211/2011-160 a ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 18 Co 171/2016-201, kterými byl definován hmotněprávní základ nároku žalobců, jehož výše nemůže být odvozena od dohody uzavřené žalovaným s ostatními spoluvlastníky, ale znaleckým odhadem, který najisto postaví výši obvyklého nájemného v rozhodných obdobích za jednotlivé místnosti podle jejich využitelnosti. K posudku Ing. [příjmení] měl odvolací soud výhrady.

7. Soud I. stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 18 C 124/2008-65, řízení částečně zastavil co do částky [částka] z důvodu jejího uhrazení dne [datum] jako podílu na nájemném za prostory pronajaté 3. osobě.

8. Soud I. stupně po provedeném dokazování, při nespornosti základních skutkových tvrzení o spoluvlastnictví, rozsahu a způsobu užívání společné nemovitosti žalovaným a právním závěru odvolacího soudu o právní nevýznamnosti s ostatními spoluvlastníky uzavřené dohody o užívání spoluvlastnického podílu za prokázané, že žalobci byli v rozhodném období menšinovými spoluvlastníky domu, a to o velikosti podílů v rozsahu mezi účastníky nesporném a soudem I. stupně správně uvedeném. Žalovaný zřízený většinovým spoluvlastníkem hl.m. Prahou nemovitost užíval, vyjma obchodních prostor o výměře 109 m, přičemž za užívání nemovitostí žalobcům zaplatil částku, v jejímž rozsahu bylo řízení zastaveno. Soud I. stupně vztáhl učiněná skutková zjištění a jejich právní hodnocení ke všem právně podstatným aspektům dlouhodobého vztahu mezi účastníky, který byl předmět již řady předcházejících i následných soudních řízení a rozhodnutí.

9. Základní, mezi účastníky spornou, otázku výše hypotetické úplaty za užívání domu, soud I. stupně zařadil mezi odborné otázky, u nichž je třeba vycházet ze znaleckého posudku. V této věci byly pro rozhodné období vypracovány a předloženy znalecké posudky [příjmení] [příjmení] [jméno] (dále jen Znalex), [právnická osoba] (dále jen GTV), a to po předchozím posudku ing. [příjmení], který však nebyl odvolacím soudem shledán relevantním.

10. Po právní stránce soud I. stupně věc hodnotil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 451 obč. zák., k němuž je pasivně věcně legitiomován žalovaný z důvodů uvedených v bodě 23. písemného odůvodnění rozsudku.

11. Soud I. stupně po hodnocení posudků v bodech 16. až 18. a 24. a 25. vyšel ze znaleckého posudku GTV, který hodnotil vedle ostatních kancelářských prostor shodně i místnosti 3a-d) a dospěl k závěru o obvyklém nájemném za období od [datum] do [datum rozhodnutí] ve výši 342 Kč/m2/měsíc. Ostatní prostory využitelné jako sklad či pro ostrahu ocenil o 50% nižší částkou, tedy 171 Kč/m2/měsíc, tomu odpovídala částka celkového nájemného za toto období ve výši [částka]. Za období od [datum] do [datum] byl částky navýšeny na 364 Kč/m2/měsíc za kanceláře, 182 Kč/m2/měsíc za ostatní prostory a celkové nájemné na částku [částka]. Po přepočtu na žalovaná období (částky [částka] a [částka]) soud I. stupně každému ze žalobců přiznal částku odpovídající jeho podílu s připočtením částky [číslo] jako příslušenství z částky [částka], v rozsahu které bylo řízení zastaveno pro dodatečné zaplacení žalovaným (body 18., 25. 26. písemného odůvodnění rozsudku), to se zákonným úrokem z prodlení (bod 27). Ve zbývajícím rozsahu při zohlednění zastavení řízení (bod 28.) žalobu nad rámec znalecky určeného obvyklého nájemného žalobu zamítl (bod 29.) Doplňujícím usnesením pak rozhodl o zastavení řízení v další části požadovaného příslušenství podle částečného zpětvzetí žaloby a rozhodl o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle míry úspěchu účastníků v řízení a žalobcům přiznal odměnu pouze v rozsahu 24% vzniklých nákladů řízení, poměrem 62:38 rozdělil pak povinnost procesních stran k úhradě nákladů řízení státu vzniklých proplacením znalečného.

12. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání, a to v rozsahu výroky V. a VI. zamítnutých částek [částka] s příslušenstvím a [částka] s příslušenstvím pro každého ze žalobců u obou žalovaných období, brojili rovněž proti nákladovým výrokům pro nesprávnost rozhodnutí založeném na ust. § 142 odst. 2 místo odst. 3 o.s.ř.

13. Pokud se týkalo věci samé, žalobci trvali na využitelnosti dohody ze dne [datum], podle níž byli ostatní spoluvlastníci oproti [jméno] [příjmení], resp. žalobcům znevýhodněni nižším plněním ze strany žalovaného. Bez ohledu na právní názor vyjádřený v usnesení z [datum rozhodnutí], č.j. 64 Co 211/2011-160, by se jim tak mělo dostat rámcově stejného plnění, dohoda ze dne [datum] pak navazovala na rozhodnutí Magistrátu hl.m. [obec] a ministerstva financí z roku [rok], které měly být rovněž provedeny k důkazu.

14. Primárná odvolací argumentace však měla vztah ke znaleckým posudkům, u nichž soud I. stupně nezohlednil vady v užitých metodikách, které se pak promítly do nesprávných a pro žalobce nevýhodných znaleckých závěrů. Ze znaleckých posudků, které byly v tomto řízení k dispozici, měl přitom soud I. stupně podle názoru žalobců primárně vycházet z posudku Ing. [příjmení] a převzít údaj o jednotkovém nájemném 450 Kč/m2/měsíc, z posudku ZNALEX, eventuálně GTV pak měl převzít údaj o celkové užitné ploše 1.102,17 m2, resp . 1.103,2 m2. Za první žalované období by pak náleželo každému ze žalobců [částka] a za druhé období [částka], rozdíl oproti částkám přiznaných proto činí pro každého [částka] a [částka]. Soud I. stupně i soud odvolací by měly případně rozhodnout podle posudku ZNALEX, neboť posudek GTV je zpracován na základě zadání odlišného od zadání soudu a nedodržuje časové vymezení žalovaných nároků. Žalobci pak neměli možnost při místním šetření sdělit pro ně podstatné okolnosti pro zpracování posudku. K vadám posudku se pak obsáhle vyjádřili v podání ze dne [datum].

15. Ohledně závěru ZNALEX o obvyklém nájemném u místností 3 a) -d) ve výši 736 Kč/m2/měsíc podle maximální možné efektivity, neboť nejde o běžné kanceláře, pak na podporu své argumentace žalobci odkázali na jiná soudní rozhodnutí ve věcech stejných účastníků u stejné nemovitosti za jiná období, podle kterých byly přiznané částky za roky [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [rok] u prostor 3 a) -d) vyšší v rozmezí 1,6 krát až 2,66 krát. Pokud ZNALEX odhaduje místně obvyklé nájemné u místností 3a) – d) 2,18 krát vyšší, z výše uvedeného přehledu nevybočuje a je možné k jeho závěrům přihlédnout. Tyto korespondují rovněž s výší nájemného obchodně pronajímaných prostor o výměře 109 m2 [právnická osoba] s.r.o. Žalobci proto navrhli změnou rozsudku soudu I. stupně přiznat jim další částky v rozsahu podaného odvolání včetně příslušenství.

16. V odvolání proti doplňujícímu usnesení pak brojili proti nákladovým výrokům, u nichž spatřovali nesprávnost v odkázaném ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. namísto správného úst. 142 odst. 3 o.s.ř., neboť v této věci rozhodnutí soudu o výši plnění záviselo na znaleckém posudku. Náhrada nákladů řízení ve výši [částka] tak měla být přiznána žalující straně. Žalovaná by pak měla být povinnou zaplatit všechny náklady řízení státu.

17. Žalovaná ve vyjádření k odvolání měl opakovanou argumentaci významem dohody z [datum] za nepřípadnou, dohoda byla ukončena pro značnou nevýhodnost pro žalovaného. Nepoužitelnost dohody konstatoval i odvolací soud v rozhodnutí č.j. 64 Co 211/2011-160 18. Při rozhodování v této věci nelze použít jednotkové nájemné podle posudku Ing. [příjmení], nedostatky jejího posudku konstatoval odvolací soud již v rozhodnutí č.j. 18 Co 171/2016, neboť znalkyně započetla do celkové plochy k náhradě i samostatně pronajímané obchodní prostory o výměře 109 m2, jednotlivé místnosti pak nerozdělila podle možného účelu užívání. Nájemné pak stanovila společné pro všechny prostory včetně těch, které samostatně pronajmout nelze. Tím dosáhla v historii všech sporů mezi týmiž účastníky zcela rekordního nájemného. Na výzvu soudu I. stupně doplněk znaleckého posudku nevypracovala, proto nelze z jejího znaleckého posudku vycházet.

19. Ve sporech těchto účastníků je již notorietou, že je metodicky vadné porovnávat hrubou užitnou plochu podle inzerce komparativních vzorků tak, jak činí posudek GTV, neboť z inzerce nelze najisto postavit, zda se jedná o čistou plochu, současně by však bylo možné takové pochybení vytknout každému znaleckému posudku zpracovanému k této problematice.

20. Žalovaný nesouhlasil s použitím posudku ZNALEX, který nesplnil zadání stanovit obvyklé tržní nájemné předmětných prostor s přihlédnutím k povolenému účelu užívání a skutečnému stavebně technickému stavu budovy a vnitřních prostor v rozhodné době, což se týká zejména místností 3 a) -d), které nejsou kolaudovány jako obchodní. Také Nejvyšší soud přisvědčil v rozhodnutí sp.zn. 22 Cdo 2123/2015 v řízení za období roku 2008 názoru, že tyto prostory mají být hodnoceny jako kancelářské, resp. skladové s obvyklou cenou nájemného za kanceláře. Nelze je bez stavebních úprav závislých na povolení orgánů památkové péče jako kanceláře pronajímat.

21. Rozhodnutí vycházející ze znaleckých posudků Ing. [příjmení] pak byla již překonána, v dalším z řízení byly závěry znalce shledány nesprávnými pro opakované ignorování kolaudačního stavu budovy, a požadavky žalobců proto hodnoceny jako neadekvátní.

22. Žalovaný se pak ztotožnil i se způsobem rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech řízení a zdůraznil, že žalobci již v žalobě opírali svůj nárok o smluvní výši plnění v dohodě s ostatními spoluvlastníky z [datum], také odvolání je obrazem této pokračující argumentace. Bylo přitom na žalobcích, aby si výši nároku ověřili před podáním žaloby. Žalovaný proto navrhl potvrzení odvoláními žalobců napadených výroků.

23. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a § 212a o.s.ř. a odvolání žalobců neshledal důvodným.

24. K návrhu žalobců odvolací soud za podmínek ust. § 213 odst. 4 o.s.ř. ve spojení s ust. § 205a písm. f) o.s.ř. doplnil dokazování znaleckým posudkem [obec] školy ekonomické v [obec], Institut oceňování majetku (dále jen VŠE) č. 340 A 166/2022 ze dne 24.8.2022, vypracovaný v jiném řízení s týmiž účastníky u stejného nároku za období roku 2012 v odvolacím řízení u zdejšího soudu vedeném pod sp.zn. 16 Co 352/2021.

25. Z žalobcem akcentovaných závěrů bylo významným hodnocení dosud vypracovaných znaleckých posudků Ing. [příjmení], [jméno] [příjmení] a znaleckým ústavem [právnická osoba] Ani jeden z posudků neodpovídal z metodologického hlediska standardům, které měly být v rámci oceňování nemovitých věcí uplatňovány, a to při volbě a aplikaci oceňovacích metod ([příjmení]), při stanovení užitné plochy oceňovaného objektu ve vztahu k užitné ploše porovnávaných vzorků ([příjmení]), při úpravách jednotkového nájemného pro jednotlivé prostory (EQUITA), tj. neopodstatněné stanovení nájemného za ostatní prostory (sklady, kuchyňky, zázemí a ostraha) v poloviční výši.

26. VŠE se rovněž vyjádřila k dalším sporným otázkám, u místností 3 a) -d) není důvod k jejich využití a hodnocení jako kanceláří, proto bylo obvyklé nájemné odhadnuto samostatně ve výši odpovídající bezbariérovým kancelářským prostorům v přízemí. Pro jejich hodnocení jako prostor obchodních nebyly podmínky pro stávající kolaudační stav budovy a nejisté podmínky nutných stavebních úprav. Recepci pak VŠE hodnotil jednotkově jako ostatní kanceláře.

27. Závěrem pak VŠE za celkem 1.029,65 m2 ploch za rok [rok] stanovila obvyklé nájemné ve výši [částka].

28. Odvolací soud pak s ohledem na zásadu neúplné apelace neměl za splněné podmínky pro doplnění dokazování dalšími žalobci označenými důkazy, z nichž zejména listiny vztahující se či navazující na dohodu z [datum] neměly pro rozhodnutí v této věci právní význam.

29. V rámci přezkumu postupu i rozhodnutí soudu I. stupně poté dospěl k závěru, že soud I. stupně provedl řádné dokazování, na základě kterého byl dostatečně zjištěn skutkový stav, odpovídajícím způsobem zohlednil i závěry v této věci předcházejících již vydaných rozhodnutí odvolacího soudu.

30. Odvolací soud zcela souhlasí se všemi závěry soudu I. stupně, přičemž soud I. stupně své rozhodnutí podrobně přesvědčivě odůvodnil, lze tak v podrobnostech odkázat i na odůvodnění napadeného rozsudku, zejména body 16. až 18. a 24. a 25. písemného odůvodnění rozsudku obsahující též způsob výpočtu přiznaných a zamítnutých částek.

31. Soud I. stupně se vypořádal se všemi pro věc právně významnými skutečnostmi, a to včetně námitek žalobců, prostřednictvím kterých upřednostnili z každého znaleckého posudku závěry jen pro ně výhodnější tak, aby výše plnění byla co nejvyšší.

32. Odvolací soud neměl důvod odchýlit se od svých závěrů vyslovených v předcházejících usneseních v této věci č.j. 64 Co 211/2011-160 a 18 Co 171/2016-201, která, stejně jako rozhodnutí v ostatních soudních řízeních, neměla pro oporu žalobou uplatněných nároků za právně významnou dohodu žalovaného s ostatními spoluvlastníky ze dne 3.5.2004 (stejně jako 30 Co 506/2013, 30 Co 85/2014-331), a nárok právně definovala jako náhradu za nadužívání spoluvlastnického podílu společné věci ve výši odpovídající bezdůvodnému obohacení určitelnému stanovením místně obvyklého nájemného cestou znaleckého ocenění.

33. Skutečností je, že v důsledku opakovaně vznášených nároků žalobců za různá období došlo postupem doby k vydání řady rozhodnutí s částečně nesouladnými závěry, v jejichž rámci i s přihlédnutím k ust. § 13 o.z. proto nezbývá, než každé z období hodnotit důsledně samostatně podle konkrétního znaleckého posudku vztahujícímu se k tomuto období.

34. Z dosavadních výsledků soudních řízení ohledně stejného nároku mezi týmiž účastníky lze seznat, že rozdíly v žalobcům, popř. jejich právní předchůdkyni, přiznaných částek jsou dány především rozdílným hodnocením obvyklého nájemného u tří skupin místností v předmětné budově. [příjmení] v zásadě nebyl odhad nájemného za kanceláře, ale za prostory ostatní (kuchyňka, zázemí-komunikace, ostraha) a místnosti 3 a) -d) v přízemí. Vliv pak měla i více jak deseti již věcí se zabývajícími znalci a znaleckými ústavy užitá metodika. Ačkoliv výsledky byly někdy i v podstatné výši významné, v zásadě nebyla rozhodnutí soudů prvních dvou stupňů v rámci přezkumu dovolacím či ústavním soudem podrobena kritice s důsledky jejich kasace.

35. Soud I. stupně přitom v tomto řízení řádně odůvodnil z jakého důvodu vycházel právě ze znaleckého posudku GTV, přičemž jeho hodnocení znaleckého posudku se nijak nevymykalo soudní judikatuře (např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. 30 Cdo 5359/2007, a ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. 22 Cdo 1561/2010, které jsou dostupné na [webová adresa]).

36. Žalobci sice v odvolacím řízení předložili revizní posudek VŠE ze srpna 2022, který definoval metodické a jiné chyby u předchozích znaleckých posudků, ve vztahu k posudku GTV se jednalo o nesprávné krácení odhadu nájemného u ostatních prostor, nicméně výsledná částka za 1 rok odhadu nájemného byla prakticky totožná. U GTV se jednalo o [částka] za rok 2006 a [částka] za rok 2007, VŠE stanovil za rok 2012 částku [částka]. Bylo tedy zřejmé, že žalobci poukazovaný nedostatek posudku GTV neměl zásadní vliv na správnost určené částky.

37. Odvolací soud v tomto řízení souhlasí s právními závěry, podle kterých prostory 3a) -d) nejsou ohodnotitelné jako obchodní (viz též 22 Cdo 2123/2015), ale jako kanceláře, bez ohledu na to, že pro jejich další specifika je revizní posudek VŠE hodnotil zcela samostatně, avšak částkou odpovídající kancelářským prostorám.

38. GTV přesvědčivým způsobem vysvětlil svůj postup při stanovení výše plnění, které se má žalobcům jako menšinovým spoluvlastníkům dostat, a proto nebylo ani důvodu vycházet z jiného znaleckého posudku, zejména nesprávného Ing. [příjmení] a žalobci protěžovaného posudku ZNALEX, respektive ve věci nechat vypracovat revizní znalecký posudek. Pokud žalobci poukazovali na výsledky jiných řízení, v nichž bylo rozhodováno o jejich nároku za jiné období a na základě jiných skutkových okolností, tyto nejsou pro soud v jiném řízení závazné. Odvolací soud současně dospěl k závěru, že právní hodnocení věci provedené soudem I. stupně bylo správné a odpovídalo dosavadní soudní praxi. K tomu lze pro stručnost odkázat blíže například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. 22 Cdo 4756/2010, a ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. 22 Cdo 3983/2015, které jsou dostupné na [webová adresa].

39. Kromě jiného výsledku znaleckého zkoumání pro jiné období neměl odvolací soud důvod se odchylovat ani od právních závěrů vyslovených v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 12 Co 249/2016-185, podrobeného přezkumu v řízeních sp.zn. 22 Cdo 64104/2017-242 a III. ÚS 2761/18. Přitom však žádné z předcházejících rozhodnutí nevylučují odlišný způsob rozhodnutí o výši plnění, pokud revizním znaleckým posudkem za jiné konkrétní období bude stanovena výše plnění jiná. Soud I. stupně však v tomto řízení svůj závěr založil na zhodnocení v řízení vypracovaných znaleckých posudků, odvolací soud se ztotožňuje s užitím podkladu znaleckého posudku GTV.

40. Nedůvodným pak shledal odvolací soud odvolání žalobců i ve vztahu k nákladovým výrokům. V této věci bylo na místě rozhodnout o nákladech řízení ve prospěch žalovaného podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a při částečném úspěchu náhradu nákladů řízení poměrně rozdělit. Nebyly přitom splněny podmínky pro postup podle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť výše plnění nezávisela na znaleckém posudku, nýbrž znaleckým posudkem byla prokázána důvodnost obranných námitek žalovaného proti žalobou uplatněnému nároku opřenému o obsah dohody z [datum].

41. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v zamítavých výrocích o věci samé V. a VI. v odvoláním dotčeném rozsahu, stejně jako ve výrocích o nákladech řízení, jako věcně správný potvrdil podle § 219 o.s.ř.

42. Ve vyhovujících výrocích I. a II. a v odvoláním nedotčených částech výroků IV. a V. nabyl rozsudek soudu I. stupně samostatně právní moci (§ 206 o.s.ř.).

43. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a plně věcně úspěšnému žalovanému byla přiznána jejich náhrada za právní zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby (účast při jednání u odvolacího soudu dne [datum] podle 11 odst. 1 písm. g/ AT, vyjádření k odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k/ AT), při sazbě [částka] z tarifní hodnoty, kterou tvořila částka [částka] jako součet částek u jednotlivých žalobců, ohledně kterých bylo podáno odvolání. K odměně za úkony právní služby ve výši [částka] přináležely 2 paušální náhrady hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 3 AT, k částce [částka] pak byla připočtena 21 % DPH ve výši [částka], náklad odvolacího řízení žalovaného tak dosáhly výše [částka] Tyto pak byly procentuálně rozděleny mezi žalobce podle rozsahu jejich podílu na předmětu řízení, na žalobkyni a) tak připadla částka [částka] (50 %), žalobce b) částka [částka] (50 %).

44. O místě a lhůtě k plnění náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení