18 C 53/2014

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kozákovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa], [anonymizováno] [číslo], [země] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa], [anonymizováno] [číslo], [země] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 2 274 256 Kč s přísl. a 2 026 849 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [příjmení]) částku ve výši 1 292 472,53 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení jdoucím z částky 649 437,46 Kč za dobu od 19.3.2008 do zaplacení a z částky 621 919,90 Kč za dobu od 24.9.2008 do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace [obec] národní banky vyhlášené ve Věstníku [obec] národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci [příjmení]) částku ve výši 1 292 472,53 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení jdoucím z částky 649 437,46 Kč za dobu od 19.3.2008 do zaplacení a z částky 621 919,90 Kč za dobu od 24.9.2008 do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace [obec] národní banky vyhlášené ve Věstníku [obec] národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Řízení v části, kterou se žalobkyně [příjmení]) domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 939 600 Kč za dobu od 1.9.2008 do 23.9.2008, se zastavuje.

IV. Řízení v části, kterou se žalobce [příjmení]) domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 939 600 Kč za dobu od 1.9.2008 do 23.9.2008, se zastavuje.

V. Žaloba v části, kterou se žalobkyně [příjmení]) domáhá zaplacení částky 847 621,14 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

VI. Žaloba v části, kterou se žalobce [příjmení]) domáhá zaplacení částky 847 261,14 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 24. 1. 2008 se původní žalobkyně, paní [celé jméno původního účastníka], domáhala zaplacení částky 2 274 256 Kč s přísl. (dále jen„ žaloba 1“) a žalobou podanou dne 20. 8. 2008 zaplacení částky 2 026 849 Kč s přísl. (dále jen„ žaloba 2“). Obě žaloby byly spojeny ke společnému řízení.

2. Obě žaloby vychází z tvrzení, že původní žalobkyně byla v rozhodných obdobích, pokud jde o žalobu 1 v období od 27. 1. 2006 – 31. 1. 2007, a pokud jde o žalobu 2 v období od 1. 2. 2007 – 31. 12. 2007, spoluvlastnicí id [číslo] domu [adresa] k.ú. [obec], obec Praha a pozemku č. parc. 526 v k.ú. [obec], zapsaných na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro hl. město Prahu, katastrální pracoviště Praha (dále jen„ budova“). Dalšími spoluvlastníky byli [anonymizováno] [jméno] [jméno], velikost jeho podílu činila [číslo], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], velikost podílu činila [číslo], [jméno] [jméno], velikost podílu činila [číslo], [jméno] [příjmení], velikost podílu činila [číslo], [jméno] [příjmení], velikost podílu činila [číslo], [jméno] [příjmení], velikost podílu činila [číslo], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], velikost podílu činila [číslo]. Většinovým spoluvlastníkem budovy byl zřizovatel žalované, velikost jeho podílu činila [číslo].

3. Se všemi spoluvlastníky, s výjimkou původní žalobkyně, uzavřela žalovaná dohodu o užívání spoluvlastnického podílu, podle které hradila ostatním spoluvlastníkům částku odpovídající 5 400 Kč za 1 m měsíčně. Původní žalobkyni však žalovaná za užívání jejího spoluvlastnického podílu nic neplatila. Za období od 27. 1. 2006 do 31. 1. 2007 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 148 701 Kč, což odpovídá výši zaplacených úhrad ostatním spoluvlastníkům podle dohody s nimi uzavřené v závislosti na velikosti spoluvlastnického podílu žalobkyně. Za období od 1. 2. 2007 do 31. 12. 2007 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 026 849 Kč z téhož důvodu.

4. Žalovaná, Muzeum Hl. města Prahy, s podanými žalobami nesouhlasila. Namítla, že jako většinový spoluvlastník užívá pro své odborné potřeby dům [adresa], který jí byl svěřen zřizovací listinou vydanou ve formě usnesení zastupitelstva Hl. m. [obec]. S žalobkyní neuzavřela dohodu o užívání jejího spoluvlastnického podílu. Žalovaná uznala, že žalobkyně má nárok na vydání bezdůvodného obohacení odpovídající výši obvyklého nájemného, které však musí být určeno znaleckým posudkem.

5. Rozsudkem ze dne 3. 11. 2010, č. j. 18 C 124/2008-109 soud vyhověl původní žalobkyni v plné výši uplatněných nároků. K odvolání žalované Městský soud v Praze dne 27. 10. 2011, čj. 64 Co 211/2011- 160 napadený rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí. V rozsudku odvolací soud vyslovil pro soud prvého stupně závazný právní názor v tom smyslu, že v rozsahu v jakém spoluvlastník nemůže užívat společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, spočívá obohacení druhého spoluvlastníka v užívání většího rozsahu předmětu spoluvlastnictví, které musí být kompenzováno ekonomickou protihodnotou toho, co nemůže být vydáno. Výše bezdůvodného obohacení nemůže být dovozena z dohody, kterou žalovaná uzavřela s menšinovými spoluvlastníky. Odvolací soud uložil nalézacímu soudu zjistit výši bezdůvodného obohacení znaleckým odhadem.

6. Rozsudkem ze dne 21. 1. 2016, č. j. 18 C 53/2014 – 157 soud opětovně vyhověl původní žalobkyni v plné výši uplatněného nároku. Učinil tak poté, co v rámci řízení nechal vypracovat znalecký posudek na stanovení výše obvyklého nájemného znalkyní [celé jméno znalkyně]. K odvolání žalované Městský soud v Praze dne 13. 10. 2016 rozhodl rozsudkem č. j. 18 Co 171/2016-201 tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyslovil přitom závazný právní názor, že ve věci nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav a v dalším řízení má soud najisto postavit, jaká byla výše obvyklého nájemného v rozhodných obdobích za jednotlivé místnosti v domě podle jejich využitelnosti. Ke znaleckému posudku znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně] odvolací soud podotkl, že znalkyně při výpočtu dosažitelného tržního nájemného vycházela z výměry zahrnující i obchodní prostory, které však předmětem sporu nejsou, a při výpočtu nájemného nedostatečně posuzovala využitelnost jednotlivých místností v domě.

7. Dne 10. 3. 2017 zemřela původní žalobkyně, paní [celé jméno původního účastníka]. Usnesením č. j. 18 C 53/2014 – 291 ze dne 16. 3. 2018, které nabylo právní moci dne 5. 4. 2018, zdejší soud rozhodl, že v řízení bude pokračovat s procesním nástupcem zemřelé žalobkyně, kterým je [název původní účastnice]. Usnesením ze dne 11. 7. 2019, č. j. 18 C 53/2014 – 353, soud k návrhu žalobkyně rozhodl podle ust. §107a odst. 1 o. s. ř., že namísto žalobkyně [název původní účastnice], bude v řízení dále pokračováno s žalobkyní a) [celé jméno žalobce] a žalobcem b) [celé jméno žalobce]. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 8. 2019.

8. Usnesením č. j. 18 C 53/2014 ze dne 1. 4. 2019 soud uložil znalkyni [příjmení] [celé jméno znalkyně] vypracování doplňujícího znaleckého posudku. K doložené žádosti znalkyně, že ze zdravotních důvodů nemůže doplnění znaleckého posudku vypracovat a ze stejných důvodů že požádala Městský soud v Praze o pozastavení výkonu znalecké činnosti, soud usnesením č. j. 18 C 53/2014 – 351 ze dne 11. 7. 2019 zprostil znalkyni povinnosti podat znalecký posudek, když tuto povinnost současně uložil [právnická osoba] s.r.o. Usnesením ze dne 3. 10. 2019, č. j. 18 C 53/2014 soud zprostil znalecký ústav [právnická osoba] povinnosti zpracovat znalecký posudek, když žalobci dne 16. 9. 2019 soudu předložili znalecký posudek vypracovaný znaleckým ústavem [právnická osoba], jemuž byl zadán stejný znalecký úkol a který obsahuje doložku ve smyslu ust. § 127a o. s. ř. Žalovaná následně předložila znalecký posudek společnosti [právnická osoba], kteří se rovněž zabývali se zodpovězením stejných otázek.

9. Usnesením č. j. 18 C 124/2008-65 ze dne 5. 6. 2012 soud řízení částečně zastavil, a to co do částky 63 148 Kč z důvodu, že tato částka, tvořící část žalobního nároku žaloby 1, byla žalovanou dne 25. 1. 2012 uhrazena. Příslušenství této částky, tedy úrok z prodlení za dobu od 19. 3. 2008 do 25. 1. 2012, který činí 21 115,17 Kč, předmětem řízení zůstává.

10. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

11. V rozhodném období od 27. 1. 2006 do 31. 12. 2007 byla žalobkyně spoluvlastníkem domu [adresa] k.ú. [obec], obec Praha a pozemku č. parc. 526 v k.ú. [obec], zapsaných na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro hl. město Prahu, katastrální pracoviště Praha, a to s ideálním podílem o velikosti [číslo]. Dalšími spoluvlastníky nemovitostí byly [anonymizováno] [jméno] [jméno], s podílem o velikosti [číslo], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], s podílem o velikosti [číslo], [jméno] [příjmení], s podílem o velikosti [číslo], [jméno] [příjmení], s podílem o velikosti [číslo], [jméno] [příjmení], s podílem o velikosti [číslo], [jméno] [příjmení], s podílem o velikosti [číslo], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], s podílem o velikosti podílu činí [číslo] a zřizovatel žalované, Hl. m. [obec], s podílem o velikosti [číslo] (výpis z katastru nemovitostí, informace o nemovitosti, shodné tvrzení, zřizovací listina Muzea hl. m. [obec] [číslo] ze dne 31. 5. 2007).

12. V předmětném období dům [adresa] sestával z nebytových prostor o celkové výměře 1 492 m2 s tím, že převážná většina prostor byla užívána žalovanou jako její sídlo, prostory nacházející se v přízemí, označené [číslo] pak byly pronajímány třetím osobám, odlišným od spoluvlastníků. Předmětem posouzení v této věci je tak stanovení obvyklého nájemného (a) prostor nacházejících se v přízemí a označených [číslo] případně 3a – 3d, 4, 5, (b) prostor nacházejících se v prvním patře a označených [číslo] – 16, (c) prostor nacházejících se v druhém patře a označených [číslo] – 29 a (d) prostor nacházejících se ve třetím patře a označených [číslo] – 34, 36 a 38 (označení prostor převzato ze znaleckého posudku společnosti [právnická osoba], shoduje se s označením provedeným společností [právnická osoba]).

13. Mezi spoluvlastníky budovy (s výjimkou původní žalobkyně) byla dne 30. 4. 2004 uzavřena smlouva o užívání spoluvlastnického podílu, ve které účastníci sjednali, že žalované přenechají do užívání ideální část budovy v rozsahu nebytových prostor o výměře 1 188,77 m2 (kancelářské a související prostory) a 109 m2 (prodejní prostory), to vše za náhradu ve výši 5 400 Kč m2/ ročně za kancelářské a s nimi související prostory a 10 092 Kč m2/ ročně za prodejní prostory (dohoda o užívání spoluvlastnického podílu ze dne 30. 4. 2004). V souladu s touto dohodou žalovaná prodejní prostory dále pronajímala třetím osobám a spoluvlastníkům vyplácela dohodnuté náhrady za užívání jejich spoluvlastnických podílů (smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne 24. 4. 2006). Vzhledem k tomu, že původní žalobkyně nebyla účastnicí této dohody a v přechozích zrušujících rozhodnutí Městský soud v Praze vyjádřil svůj právní názor na nepoužitelnost ujednání o výši úhrady za nadužívání spoluvlastnického podílu na případ žalobkyně, soud z tohoto důkazu dále ve svých úvahách nevycházel.

14. Soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro věc samu ani z dalších, v průběhu řízení, provedených důkazů (např. dopisy ze dne 4. 11. 2005 a 15. 7. 2008 ve věci uzavření dohody o narovnání ohledně užívání spoluvlastnického podílu paní [celé jméno původního účastníka], zápis z jednání ve věci užívání domu za dne 11. 11. 2003, sdělení katastrálního úřadu, výpis z účtu prokazující koupi dalšího spoluvlastnického podílu ze strany paní [celé jméno původního účastníka], plán adaptace v krámě).

15. Ze sdělení Hygienické stanice hl. m. [obec] z 20. 3. 2015 soud zjistil, že varianta dostupného WC pro obchodní jednotku [číslo] (zřejmě jde o prostory označované ve znaleckých posudcích – viz odst. 16 a dále – jako prostory 3a – d) v místnostech [číslo] je z hlediska dostupné vzdálenosti přípustná (sdělení Hygienické stanice hl. m. [obec] z 20. 3. 2015).

16. Výši obvyklého nájemného soud posuzoval na základě provedeného znaleckého zkoumání, s tím, že v řízení po kasaci předchozích svých rozsudků a pozastavení činnosti ve věci posledně jmenované znalkyně, provedl důkaz znaleckými posudky předloženými účastníky řízení a obsahujícími znaleckou doložku, tj. znaleckými posudky společnosti [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]) a [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]), ve znění jeho doplnění. Oba znalecké posudky odpovídaly na stejnou otázku, tj.„ zodpovědět, jaké bylo obvyklé tržní nájemné v období od 27. 1. 2006 do 31. 12. 2007 (za užívání nemovitosti [adresa], k. ú. [obec], obec Praha na pozemku [adresa], jehož je součástí, k. ú. [obec], obec Praha, s výjimkou obchodního nebytového prostoru o výměře 109m2 umístěného v 1. Nadzemním podlaží budovy (nájemné za tento prostor nechť není zohledňováno) s přihlédnutím k povolenému účelu užívání a skutečnému stavebně technickému stavu budovy a vnitřních prostor v rozhodné době (tj. nezohledňovat stavebně technické úprav z pozdějšího období) tak, aby bylo u každého jednotlivého prostoru seznatelné, jakým způsobem a zejména jakou částkou byl znaleckým ústavem příslušný prostor oceněn“. Ačkoli v zadání znaleckého posudku společnosti [právnická osoba] nebyl tento znalecký úkol stanoven takto explicitně, znalci se se všemi rozhodnými otázky v jeho vypracování vypořádali. Při svém zkoumání pak vzali v úvahu mimo jiné kolaudační rozhodnutí ze dne 4. 4. 1979 a vyjádření Odboru kultury památkové péče a cestovního ruchu z 25. 7. 2011 ke stavebním úpravám. Oba znalci se shodli v číselném označení jednotlivých oceňovaných prostor (s výjimkou prostor v 1. nadzemním podlaží v posudku žalobců označovaných jako 3a – 3d, v posudku žalované jako 3, 3, 3, 3), s výměrou jejich podlahové plochy, jakož i jejich využitím (označením) dle projektové dokumentace. S výjimkou prostor v 1. nadzemním podlaží označených [číslo] resp. 3 a- d, se shodli i v možném využití prostor s přihlédnutím k povolenému účelu užívání a skutečnému stavebně technickému stavu budovy v rozhodné době. Oba posudky se mírně liší co do výše jednotkové ceny (m2) za pronájem prostor ostrahy v přízemí a administrativy v 2. a vyšším nadzemním podlaží, zásadní rozpor mezi posudky ovšem nastává v případě ocenění administrativních prostor v přízemí označených [číslo] resp. 3a – 3d. Žalobce tvrdí a znaleckým posudkem společnosti [právnická osoba] se snaží prokázat, že tyto prostory lze využít jako obchodní prostory či luxusní kanceláře (prodejní) a hodnota nájemného z takových prostor tak v roce 2006 dosahuje 736 Kč/m2/měsíc, v roce 2007 pak 863 Kč/m2/měsíc, zatímco žalovaná zastává názor, že tyto prostory lze maximálně zvažovat k užití jako kanceláře a hodnota nájemného z těchto prostor dosahuje stejné částky jako z kanceláří umístěných ve vyšších patrech.

17. Z výslechu pověřené osoby ze společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že tento znalecký ústav při ocenění prostor 3 a- d zvažoval možnost, že by zde mohla být umístěna reprezentativnější kancelář či například informační stánek žalované. Pokud jde o využití těchto prostor k obchodu, sami znalci potvrdili, že pro toto využití by bylo nutné prostory kolaudovat, když podle v současnosti platné kolaudace je lze použít jako studovnu či knihovnu, tedy i jako kancelář. Při stanovení hodnoty obvyklého nájmu znalecký ústav vyšel ze dvou srovnávacích inzerátů, a to z inzerátu na rekonstruované obchodní prostory s výlohou na [obec a číslo], [část obce] a z inzerátu na blíže nespecifikované nebytové prostory v přízemí na Václavském náměstí. Znaleckým ústavem stanovená částka nájemného za roky 2006 a 2007 dosahuje průměru obou z těchto vzorků, tedy 736 Kč m2/ měsíc, zatímco hodnotu nájemného z kanceláří v prvém a vyšších patrech znalecký ústav ocenil na přibližně polovinu této částky, tedy na 337 Kč m2/ měsíc. Znalecký ústav před soudem neobhájil jím použité srovnávací vzorky pro ocenění prostor 3a – d v přízemí, když v rozporu s kolaudačním rozhodnutím vyšel z nabídky na obchodní prostory, kterou zprůměroval s nabídkou na blíže nespecifikované nebytové prostory. Vzhledem k uvedenému, kdy soud neměl výši nájemného za prostory 3a – d za dostatečně prokázanou, zejména, a to zejména tvrzení z jakého důvodu by měla být oceněna jinak než zbývající kancelářské prostory, vyzval žalobce k navržení dalších důkazů v této věci, a to podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. spolu s poučením o možném neúspěchu ve věci v případě nevyhovění této výzvě. Přes toto poučení žalobci žádné další důkazy ve věci nenavrhli a žádali, aby soud rozhodl podle znaleckého posudku společnosti [právnická osoba]

18. Vzhledem k tomu, že žalobci nenavrhli doplnění dokazování ve vztahu k možnému využití prostor 3a – d a tomu odpovídající výši obvyklého nájemného, posoudil soud, zda je na základě dosud provedených důkazů schopen ve věci rozhodnout a dospěl k závěru, že ano. Jak již bylo uvedeno výše, znalecký posudek společnosti [právnická osoba] nebyl ve věci jediným zpracovaným znaleckým posudek, znalecký posudek týkající se posouzení stejné otázky zpracoval i znalecký ústav [právnická osoba], jehož pověřený zástupce se taktéž zúčastnil výslechu. Ze znaleckého posudku tohoto znaleckého ústavu a i z výslechu pověřené osoby vyplynulo, že sporné místnosti 3a – d (v tomto posudku označované jako [číslo]) lze potenciálně využít jako kancelářské prostory, vzhledem k jejich světlé výšce (2,5 m) a klenutému stropu má však znalec za to, že pro toto využití jsou daleko atraktivnější kanceláře ve vyšších patrech, s vyšší světlou výškou (3 – 3,5 m) a v posledním patře s kazetovým stropem. V porovnání s konkurenčními nabídkami kancelářských prostor v okolí a s ohledem na stavebně-technický stav prostor 3a – d lze dle znaleckého ústavu stěží předpokládat, že by tyto prostory mohly být pro potenciální zájemce atraktivní jako reprezentativní kancelářské prostory pro firmu. Na oknech z ul. [ulice] se navíc nacházející umělecké kované mříže a není jisté, zda je lze odstranit. Pokud jde o využití jako obchodní plocha, musely by srovnatelně s konkurenčními obchodními plochami nabízet přímý vstup z ulice a výkladní okna pro dobrou viditelnost zboží a značky. I vstup přes historický portál je určité znevýhodnění a nelze zapomínat i na kolaudační určení. Proto znalec tyto prostory ocenil jako kancelářské, shodně s ostatními kancelářskými prostory v budově. Pro ocenění použil shodně jako znalecký ústav [právnická osoba] porovnávací metodu, přičemž vycházel ze svého interního archivu a knihovny hl. m. [obec] (archiv časopisů). Znalecký ústav použil devět srovnávacích vzorků, které porovnával se zkoumanou nemovitostí, resp. nabízenými prostory k pronájmu, z hlediska výměry nabízených prostor, atraktivity lokality, technického stavu, vybavenosti (výtah, klimatizace), dostupnosti. Na základě popsaného zkoumání pak dospěl k závěru, že obvyklé nájemné, které by bylo možné dosáhnout u prostor využitelných pro účely kanceláře, dosahuje částky 342 Kč / m2/ měsíc (bez ohledu na jejich umístění v budově). Pokud jde o prostory využitelné jako sklad či ostraha, znalecký ústav uvedl, že srovnatelné realizované nájmy či nabídky pro tyto prostory nebylo možné pro rok 2006 najít, nicméně obecně se takové prostory pronajímají ve výši přibližně 50% nájemného za kanceláře. Skladové prostory a prostory pro ostrahu tak znalecký ústav ocenil částkou 171 Kč m2/ měsíc. Celkové nájemné za posuzované období roku 2006 (27. 1. 2006 – 31. 12. 2006) tak dosahuje částky 3 442 641 Kč (znalecký posudek znaleckého ústavu [právnická osoba] [číslo] včetně dodatku [číslo]). Stejně znalecký ústav přistoupil k posouzení obvyklého nájemného pro rok 2007, kdy vyšel opět z devíti srovnávacích vzorků posuzovaných ze stejných hledisek jako rok 2006. Na základě svého zkoumání dospěl k závěru, že obvyklé měsíční nájemné za pronájem kancelářských prostor dosahuje částky 364 Kč m2/ měsíc a za pronájem skladových prostor a prostor pro ostrahu částky 182 Kč m2/ měsíc. Celkové nájemné za posuzované období roku 2007 (1. 1. 2007 – 31. 12. 2007) tak dosahuje částky 3 939 434 Kč (znalecký posudek znaleckého ústavu [právnická osoba] [číslo]. Přepočtem na jednotlivá žalobní období tak částka obvyklého nájemného za období uvedené v žalobě 1 (27. 1. 2006 – 31. 1. 2007) činí částku 3 770 927,17 Kč a za období uvedené v žalobě 2 (1. 2. 2007 – 31. 12. 2007) částku 3 611 147,83 Kč.

19. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené shodné či nesporné tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

20. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

21. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

22. Podle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ o.z.“), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

23. V posuzované věci pak bezdůvodné obohacení žalované spočívá v užívání nemovitosti nad míru jejího spoluvlastnického podílu. Podle ust. §137 o.z. podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci. Jak dovodil Městský soud v Praze ve svém zrušujícím rozsudku ze dne 27. 10. 2011, č. j. 64 Co 211/2011 – 160, v posuzované věci je nerozhodné, že vlastníkem ideálního podílu je Hl. m. [obec], neboť je zřejmé, že to byla žalovaná, která užívala a užívá předmětnou nemovitost cca 30 let, brala a bere z ní užitky, aniž by formální přechody vlastnictví (ze státu na obec a opačně) její situaci fakticky či právně jakýmkoli způsobem poznamenaly, a byla to právě žalovaná, která svým jménem pronajala část nemovitosti třetímu subjektu a uzavřela dohodu s ostatními spoluvlastníky, na jejímž základě jim vyplácel dohodnuté náhrady v poměru k jejich ideálním podílům na nemovitosti. Pokud tedy žalovaná jako příspěvková organizace v rozhodné době vykonávala práva Hl. m. [obec] v rozsahu jejího spoluvlastnického podílu, pak užíváním společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu obce vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor žalobců jako menšinových spoluvlastníků přímo tomuto subjektu, nikoli obci. V posuzované věci je tedy dána pasivní legitimace žalované.

24. Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, i k této otázce se již vyjádřil Městský soud v Praze ve svém zrušujícím rozsudku ze dne 27. 10. 2011, č. j. 64 Co 211/2011 – 160 tak, že„ V případě, že spoluvlastník neužívá (nemůže užívat) společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnického podílu, spočívá obohacení druhého spoluvlastníka v užívání většího rozsahu předmětu spoluvlastnictví, který musí být kompenzován ekonomickou protihodnotou toho, co nemůže být vydáno. O tom ostatně nebylo mezi účastníky sporu, spornou zůstává otázka ocenění tohoto„ nadužívání“ nemovitosti v rozhodném období ze strany žalovaného. Nadužíval-li žalovaný objekt i v rozsahu ideálního spoluvlastnického podílu žalobkyně, spočívá jeho obohacení v obvyklé hodnotě, kterou by mělo řádné užívací právo k takovým (či obdobným) prostorám v daném místě a čase. Tato částka se zpravidla stanoví na základě znaleckého posudku, který vedle vlastní ceny nájmu může zohlednit i náklady vynaložené na opravy a údržbu nemovitosti, případně na základ zpráv realitní kanceláře. Dle přesvědčení odvolacího soudu nelze při určení výše bezdůvodného obohacení vycházet z dohody uzavřené s třetími osobami v roce 2004, dohody, jíž nebyl žalobkyně účastníkem a která pro časový odstup nemůže být důkazem o obvyklém nájemném v žalovaném období let 2007 – 2008“ (pozn. soudce správné časové období je 2006 – 2007)

25. V dalším svém zrušujícím rozsudku, a to v rozsudku ze dne 13. 10. 2016, č. j. 18 Co 171/2016 - 201 se Městský soud v Praze vyjádřil k otázce, co konkrétně by mělo být předmětem znaleckého ocenění, když Obvodním soudem pro Prahu 1 provedený znalecký posudek [celé jméno znalkyně] shledal za nedostatečný. Jak již bylo uvedeno výše v odst. 8, z důvodu zdravotní indispozice znalkyně [celé jméno znalkyně] nebylo možné otázku vyřešit doplněním jejího znaleckého posudku. Vzhledem ke komplikacím při hledání dalšího znalce a předložením znaleckých posudků obsahující doložku ve smyslu ust. §127a o.s.ř. samotnými účastníky, provedl soud důkaz těmito znaleckými posudky a dospěl ke skutkovým závěrům obsaženým v oddíle skutkových zjištění, konkrétně v odst. 16 až 18 výše. Na základě uvedeného lze shrnout, že výše obvyklého nájemného, kterého by bylo možné dosáhnout pronájmem specifikovaných prostor budovy dosahuje pro období od 27. 1. 2006 do 31. 1. 2007 částky 3 770 927,17 Kč a pro období od 1. 2. 2007 do 31. 12. 2007 částky 3 611 147,83 Kč Celkem za žalované období tak činí částku 7 382 075 Kč.

26. Vzhledem k tomu, že ideální podíl žalobců na nemovitosti činí [číslo], připadá na každého ze žalobců za období od 27. 1. 2006 do 31. 1. 2007 částka 649 437,46 Kč a za období od 1. 2. 2007 do 31. 12. 2007 částka 621 919,90 Kč, celkem tedy 1 271 357,36 Kč. K této částce je pak nutné ještě dopočítat úrok z prodlení z částky 63 148 Kč za dobu od 19. 3. 2008 do 25. 1. 2012, tedy za dobu od podání žaloby 1 do jejího zaplacení, v celkové výši 21 115,27 Kč. Celkový nárok, který soud žalobcům přiznal, tak dosahuje částky 1 292 472, 53 Kč pro každého z obou žalobců (výroky I. a II.).

27. Soud dále žalobcům přiznal i úrok z prodlení ve výši dle ust. §517 o. z., a to z přiznaných částek bezdůvodného obohacení za dobu ode dne následujícího po doručení žaloby 1 (18. 3. 2008) a žaloby 2 (23. 9. 2008) do jejich zaplacení, tedy z částky 649 437,46 Kč za dobu od 19. 3. 2008 do zaplacení a z částky 621 919,90 Kč za dobu od 24. 9. 2008 do zaplacení (výroky I. a II.).

28. Vzhledem k učiněnému částečnému zpětvzetí úroku z prodlení z částky 939 600 Kč pro každého ze žalobců (podání žalobců ze dne 9. 7. 2021, č. l. 464) za dobu od 1. 9. 2008 do 23. 9. 2008, soud v tomto rozsahu řízení zastavil (výroky III. a IV.).

29. V části, v níž se žalobci domáhali na žalované zaplacení částky ve výši 847 621,14 Kč, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl, když tato částka přesahuje částku obvyklého nájemného tak, jak byla stanovena znaleckým ústavem [právnická osoba] (výroky V. a VI.).

Poučení