18 Co 197/2025-120

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců Mgr. Petra Horáka a JUDr. Aleny Pokorné ve věci žalobců: a/ Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A b/ Jméno advokáta B , narozená dne Datum narození advokáta B bytem Adresa advokáta B zastoupená advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C proti žalovaným: 1/ Jméno žalované , narozený dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta D sídlem Adresa advokáta D 2/ Jméno advokáta E , narozená dne Datum narození advokáta E bytem Adresa advokáta E zastoupená advokátem Jméno advokáta F sídlem Adresa advokáta F o určení vlastnického práva, k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. dubna 2025, č.j. 7 C 145/2024-87,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich advokáta , Jméno advokáta F, .

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl návrh žalobců, aby soud určil, že žalobci a) , Jméno žalobce, , nar. , Datum narození žalobce, , bytem , adresa, a b) , Jméno advokáta B, , nar. , Datum narození advokáta B, ½ žalobce a) a ½ SJM žalobce a) a žalobkyně b) ve vztahu k celku: pozemku parc. č. , číslo, o výměře 313 m2 ležícím v katastrálním území a obci , adresa, , který vznikl oddělením od pozemku parc. č. , číslo, zapsaného na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , vedeném u , právnická osoba, pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště , adresa, podle geometrického plánu č. , hodnota, zpracovaného , právnická osoba, a ověřeného ing. , jméno FO, dne , datum, pod č. , číslo, (Souhlas KÚ pro Pardubický kraj vydán dne , datum, pod č. , číslo, ); geometrický plán je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok I.) a žalobcům uložil společně a nerozdílně nahradit žalovaným 1/ a 2/ náhradu nákladů řízení ve výši , částka, k rukám , Jméno advokáta F, , a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Žalobci se proti žalovaným domáhali určení, že jsou podílovými spoluvlastníky v poměru ½ žalobce a) a ½ SJM žalobce a) a žalobkyně b) ve vztahu k celku: pozemku parc. č. , číslo, o výměře 313 m2 ležícím v katastrálním území a obci , adresa, , který vznikl oddělením od pozemku parc. č. , číslo, zapsaného na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , podle geometrického plánu č. , hodnota, zpracovaného , právnická osoba, a ověřeného ing. , jméno FO, dne , datum, pod č. , číslo, (Souhlas KÚ pro Pardubický kraj vydán dne , datum, pod č. , číslo, ), dále jen „předmětného pozemku“). Tvrdili, že jsou spoluvlastníky nemovitostí stp. č. , číslo, stp. č. , hodnota, , stp. č. , číslo, , stp. č. , hodnota, , stp. č. , číslo, , stp. č. , adresa, /8 v k.ú. , adresa, , na který je přístup pouze z pozemků žalobců, pozemek je funkčně propojený s pozemky žalobců, protože jím vede svod kanalizace z pozemků žalobců k hlavní kanalizaci. Spoluvlastnický podíl vydaný v restituci sestře žalobce a) , jméno FO, , byl žalobci a) a b) od ní koupen kupní smlouvou ze dne , datum, do společného jmění manželů. V r. 2017 žalobci usilovali o odprodej pozemku parc. č. , číslo, ze strany Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále Úřadu), ten byl však odprodán bez vědomí žalobců prostřednictvím veřejné nabídky žalovaným. V souvislosti s tím žalobci prověřili skutečné hranice pozemků, když získali historické katastrální mapy z r. 1969 a 1971 a zjistili, že hranice mezi pozemky žalobců parc. č. 2111/1 a 215/4 a pozemkem žalovaných parc. č. 1479/8 jsou v katastru nemovitostí zakresleny nesprávně, tj. hranice mezi pozemky parc. č. 2111/1 a 215/4, které byly žalobcům vydány (přičemž tyto pozemky jsou „nástupci“ pozemku parc. č. 215/1), je posunuta ve prospěch pozemku parc. č. , číslo, ve vlastnictví žalovaných, tedy v neprospěch pozemků žalobců par. č. , číslo, . Žalobci jsou tak vlastníky i části pozemku v geometrickém plánu označeném jako parc. č. , číslo, . Naléhavý právní zájem žalobci spatřují v tom, že mezi účastníky jsou dlouhodobě napjaté vztahy, včetně vedení několika soudních sporů, žalovaní hrozili žalobcům zacpáním odvodů kanalizace z jejich pozemků, což by mělo negativní dopad na možnost hospodářského využívání pozemků a průmyslových budov žalobců, současně opravy a údržba budovy umístěné na pozemku parc. č. , číslo, by byly ztíženy, žalovaní dále opakovaně po žalobcích požadují placení náhrady za umístění odvodu vody žalobců z jejich pozemků a budov na sporné části pozemku, popř. odstranění kanalizační přípojky pod spornými pozemky, případně bude žalobcům bráněno v přístupu vybudováním plotu – je tak zde konkrétní hrozba pro výkon vlastnických práv žalobců, touto žalobou by měla být odstraněna i historická chyba, k níž došlo v minulosti v souvislosti s nesprávným určením hranic pozemků. Žalobci v replice k vyjádření žalovaných uvedli, že dále mají za to, že předmětnou část pozemku vydrželi za účinnosti obč. zák. – od restituce byli žalobci déle než 10 let držiteli sporné části pozemku, která nebyla nijak fakticky oddělena od jejich pozemků, které běžně využívali – byli tak v dobré víře, že se jedná o jejich pozemek vycházeje z vědomí historických hranic (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ), držba v dobré víře trvala od , datum, minimálně do , datum, . Naposledy pak začali tvrdit, že došlo k mimořádnému vydržení dle § 1095 o.z., když jejich nepřetržitá držba trvá více než 26 let – započítává se držba i před nabytím účinnosti o.z. (§ 3066, § 1096 odst. 2 o.z.), tj. i poctivá držba sestry žalobce , jméno FO, , od níž byl spoluvlastnický podíl odkoupen.

3. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s tím, že prvním důvodem, pro nějž nelze žalobě vyhovět spočívá v tom, že žalobci se pokouší cestou obecných právních předpisů docílit změny, které se však měli domáhat již podle restitučních předpisů v minulosti, v souvislosti s tím, jakým způsobem pozemky nabyli. Jejich nárok je s ohledem na to promlčen. Druhým důvodem, pro nějž není žaloba důvodná je ten, že tvrzená „nesprávnost“ v určení hranic není přesvědčivě prokázána. Žalobci se již v minulosti v řízení vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, domáhali určení hranice mezi jejich pozemky a pozemkem p. č. 1479/8 tak, aby docílili téhož, čeho se domáhají v tomto řízení, tedy aby jim připadla část pozemku žalovaných. Opírali se přitom o téže důkazy, zejména znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , Csc., a jeho doplnění č. , hodnota, . Soud v uvedeném řízení, po opakovaných poučeních a výzvách žalobcům k tomu, aby specifikovali, zda žádají určení hranic dle § 1028 o.z. či zda se domáhají určení vlastnického práva a tomu odpovídajícím způsobem doplnili svá tvrzení a důkazy, jejich žalobu usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, odmítnul. Důvodem odmítnutí žaloby byla skutečnost, že žalobci svoji žalobu řádně nedoplnili a žaloba zůstala co do vymezení neurčitá. V průběhu uvedeného řízení byl dne , datum, vydán i rozsudek č. j. , spisová značka, , kterým byla žaloba žalobců zamítnuta. Primárním důvodem zamítnutí byl nedostatek tvrzení a důkazů pro úspěch v návaznosti na § 1028 o.z, nicméně soud dodal též následující závěr, že žalobci, resp. žalobce a), měli možnost domáhat se určení hranic již v rámci restitučního zákona, toto však včas neučinili a nyní nemohou tuto svou nečinnost nahrazovat prostřednictvím obecných předpisů, neboť by se jednalo o nepřípustné obcházení zákona. V případě, že by žalobci předmětnou žalobou požadovali určení vlastnického práva k části pozemku dle § 80 o.s.ř., nemohli by být ani s takovouto žalobou úspěšní, neboť oprávněná osoba se nemůže domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů, mohla-li žádat vydání věci podle zákona o půdě, přičemž takovýto nárok by v současné době byl již promlčen. Tento rozsudek byl později usnesením odvolacího soudu zrušen se závěrem, že nalézací soud postupoval přepjatě formálně, když žalobu zamítl s tím, že hranice jsou objektivně seznatelné, ale žalobci přitom tvrdí subjektivní pochybnost o průběhu hranice, přičemž ale nebyli schopni předložit jednoznačný žalobní petit s geometrickým plánem. Šlo tak dle odvolacího soudu o procesní vadu, když soud rozhodoval o vadné žalobě. Žalovaní poukazují na shora uvedené s ohledem na to, že v tomto řízení budou znovu projednávány otázky, u nichž si již soud učinil úsudek, byť s ohledem na závěr řízení vedeného pod sp. zn. , spisová značka, , kdy byla žaloba žalobců odmítnuta, zde bohužel není překážka věci rozhodnuté. Žalovaní poukázali i na usnesení Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které ve značné míře předznamenává výsledek tohoto sporu, byť šlo o rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření v souvislosti s předchozí žalobou žalobců (viz bod 15 odůvodnění zmíněného usnesení). Žalobci ve své žalobě uvádí, že své pozemky nabyli v rámci restituce na základě dohod o vydání nemovitostí ze dne , datum, a , datum, . Z dohody ze dne , datum, o vydání nemovitostí je patrné, pak tato byla uzavírána na základě zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, kdy žalobce a) uzavíral dohodu jako osoba oprávněná ve smyslu § 3 uvedeného zákona, žalobce a) si byl vědom toho, co je mu vydáváno, viz prohlášení v čl. 4 dohody. Součástí dohody pak byl i geometrický plán, který poměry v území znázorňoval. Pokud byl žalobce a) přesvědčen, že hranice jím obdrženého pozemku byla, jak nyní tvrdí, „posunuta v neprospěch žalobců“, pak tím žalobce tvrdí, že v restituci mu nebylo vydáno to, co mu vydáno být mělo. To však měl žalobce řešit již při samotné restituci pozemků a uzavírání jednotlivých dohod. Zákon č. 403/1990 Sb., obsahuje mimo jiné i lhůtu 6 měsíců k uplatnění nároku na vydání věci či kupní ceny (viz § 19 odst. 1 uvedeného zákona) výzvou povinné osobě, jinak nárok oprávněné osoby zaniká. Pokud by povinná osoba nevyhověla, tak jak k tomu byla povinna, pak měla oprávněná osoba dle § 5 odst. 4 téhož zákona právo uplatnit své nároky u soudu. Žalobce a) měl tedy především v době samotného vydání postupovat tak, aby mu bylo vydáno vše, na co měl nárok, a tedy si počínat i s potřebnou opatrností, kterou lze v takovém případě požadovat, a to i co do výměry pozemků, resp. jejich hranic. K žalobám na určení vlastnického práva u pozemků nabytých restitucí, případně k jiným způsobům dořešování otázek spojených s restituovanými pozemky lze poukázat i na ustálenou judikaturu pro posuzování takových nároků. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyplývá závěr, že oprávněná osoba, jejíž nemovitost převzal stát v rozhodné době, se nemůže domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů, a to ani formou určení vlastnického práva, mohla-li žádat vydání věci podle zákona o půdě. To platí i tehdy, pokud oprávněná osoba nárok uplatnila a nebylo o něm ještě rozhodnuto. Uvedený výklad se uplatní podobně i u jiných restitučních předpisů a dále též závěr, že uplatňování nároků, které bylo možno uplatnit v restituci nelze uplatňovat cestou obecných právních předpisů, a to s ohledem na právní jistotu vlastníků nemovitostí. Obdobně pak viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , které hovoří o existenci restitučních skutkových podstat a možnosti domáhat se ochrany podle obecných právních předpisů, resp. vyloučení takové možnosti v případě restitučních nároků. Výslovně je zmíněn vztah speciality restitučních předpisů k předpisům obecným, a tedy i vyloučení jejich použití, zákon č. 403/1990 Sb., pak výslovně jako restituční viz např. stanovisko Ústavního soudu ze dne , datum, , č. j. Pl. ÚS-st 21/05-1, upozornit lze i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, č. j. , spisová značka, , usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , č. j. I. ÚS 1855/17-1, kde obdobně stěžovatelé namítali, že v minulosti došlo k chybnému zaměření hranic mezi pozemky, což vedlo k vydání pozemku v menším rozsahu, než v jakém dle jejich tvrzení měl být vydán. Jak je rekapitulováno v citovaném usnesení Ústavního soudu, obecné soudy v takové situaci uzavřely, že vydáno mohlo být toliko to, co bylo uvedeno v dohodách o vydání nemovitostí, dle tehdejšího operátu evidence nemovitostí. S ohledem na shora uvedenou judikaturu jsou žalovaní přesvědčeni, že nárok žalobců není důvodný, když žalobci své nemovitosti nabyli na základě restitučních předpisů a jejich vlastnické právo je odvozeno od dohod o vydání nemovitostí, čímž jim vzniklo vlastnické právo ke konkrétně vymezeným nemovitostem. Žalobci se nyní ve své podstatě domáhají odlišného vydání pozemků, než jak k tomu uzavřeli dohodu, a to více než 21 let poté, co k vydání došlo. Užití obecných právních předpisů, tj. žaloby na určení vlastnického práva, je však v případě existence nároku dle restitučních předpisů (ať už využitého, nevyužitého, či využitého nesprávně), vyloučeno. Žalovaní předmětný pozemek parc. č. , číslo, řádně nabyli v roce 2019 na základě kupní smlouvy, a i pokud by došlo k nepřesnému měření v letech 1969 a 1971 a tím i zkreslení parcel, pak nelze věc vyřešit k jejich škodě, tj. rozhodnout o vlastnickém právu tak, jak se toho žalobci domáhají. Žalovaní pak dále namítají i promlčení nároku žalobců. Samotné vlastnické právo se nepromlčuje, nicméně zákon č. 403/1990 Sb., obsahuje možnost uplatnit nároky u soudu – viz § 5 odst. 4 uvedeného zákona. Tyto jsou promlčeny. Žalovaní sporují i tu skutečnost, že by došlo k nesprávnému zaměření a hranice parcel byly „zkreslené“.

4. Okresní soud vyšel ze zjištění, že podle dohody o vydání nemovitostí ze dne , datum, , uzavřené mezi , právnická osoba, jako vydávajícím a , Jméno žalobce, /žalobcem a)/, , jméno FO, , roz. , jméno FO, jako příjemci, ve smyslu zák. č. 403/90 Sb., ve znění zák. č. 458/90 Sb. a zák. č. 137/91 Sb., příjemci jsou potomky původního vlastníka zemřelého bez závěti, jsou tedy oprávněnými osobami, příjemcům jsou vydány každému jednou polovinou pozemky parc. č. st. , číslo, , označenou v geometrickém plánu projektového podniku , právnická osoba, z , datum, č. zak. , číslo, a část stp. č. , hodnota, označenou v tomtéž plánu jako stp. č. , číslo, , vše v k.ú. , adresa, , se stavbami na nich zřízenými včetně oplocení a inženýrských sítí a jmenovaní je do svého spoluvlastnictví za podmínek v této dohodě uvedených přijímají. Nemovitosti se vydávají ve stavu ke dni uzavření této dohody, který je účastníkům znám. Oprávnění výslovně uznávají, že tyto nemovitosti byly stavebně zhodnoceny přístavbou plechových skladovacích hal dočasného charakteru, zřízením soc. zařízení a inženýrských sítí na vydávaných pozemcích. Součástí dohody byl v dohodě označený geometrický plán, včetně výkazu výměr podle evidence nemovitostí. Rozhodnutím , právnická osoba, v , adresa, byl povolen vklad práva, jehož právní účinky vznikly dnem , datum, .

5. V zápisu z pracovního jednání ze dne , datum, na odloučeném pracovišti Úřadu, jehož se účastnili žalobci, žalobci prohlásili, že předmětnou část pozemku č. , číslo, užívají dva roky, se žalobci bude sepsáno uznání dluhu zpětně od doby užívání, tedy od , datum, , a se žalobci bude uzavřena smlouva o nájmu majetku na užívanou nemovitost. Žalobci současně projevili zájem o odkup předmětné části pozemku. V dopisu ze dne , datum, žalobci žádají Úřad o přímý prodej části pozemku parc. č. , číslo, v k.ú. , adresa, o výměře 854 m2, zdůraznili, že pozemek se nachází v uzavřeném objektu čp. , číslo, , pozemek byl před restitucí součástí jednoho funkčního celku, jako spoluvlastníci čp. , číslo, jsou žalobci jediní, kdo mají k pozemku přímý přístup, a to po celé jeho delší straně, druhý a jediný možný zájemce je soused , tituly před jménem, , jméno FO, , který ovšem nemá přístup ke svým nemovitostem v této oblasti, ani přístup k pozemku parc. č. , číslo, , pod uvedenou parcelou je sběrná kanalizace, kterou se odvádí povrchové vody z čp. , číslo, kompletní kanalizační síť tvoří jeden funkční celek, důležitý pro provoz čp. , číslo, Přímým prodejem se žalobcům umožní přístup k celé zadní stěně areálu i k severnímu oplocení a tím žalobcům usnadní údržbu jejich nemovitostí. Žalobci dále uvedli, že nikdy pozemek parc. č. , číslo, nepoužívali, kdy nepronajali ani 1m2 jeho plochy, Anonymizováno6. Z dopisu ze dne , datum, okresní soud zjistil, že žalobci se obrátili na Úřad, sdělují, že jsou spoluvlastníky objektu čp. , číslo, v , adresa, , s jejich objektem sousedí úzký pozemek p.č. , číslo, v délce přes 130 m, pod pozemkem je sběrná kanalizace odvádějící všechnu vodu z jejich objektu čp. , číslo, Do restituce tvořil pozemek parc. č. , číslo, jeden funkční celek s čp. , číslo, , získám pozemku parc. č. , číslo, by měli pod kontrolou úplnou kanalizační síť, volný přístup pro případné opravy a údržbu severních hal, snadnější přístup k jejich pozemku parc. č. , číslo, . Žalobci proto zažádali dne , datum, Úřad o přímý prodej pozemku. Při jednání v , adresa, se žalobci dozvěděli, že před přímým prodejem musí být vyrovnán tříletý dluh bezsmluvního užívání, ten žalobci zaplatili a místo prodeje jim byla nabídnuta koncem r. 2018 nájemní smlouva na 10 let, kterou nemohli akceptovat a znovu zažádali o přímý prodej. Dne , datum, se žalobci zúčastnili místního šetření Úřadu, kde se dohodli na přímém prodeji. Dne , datum, jim bylo písemně sděleno, že o pozemek má zájem více osob, prodej se tak bude realizovat výběrovým řízením s aukcí. Rozhodnutím o prodeji více zájemcům se dává přednost okamžitému finančnímu prospěchu před myšlením řádného hospodáře. Pozemek par. č. , číslo, je pozemkem bez přístupu pro každého nabyvatele, včetně majitele severního pozemku parc. č. , číslo, manželů , jméno FO, žalobci žádají o posouzení oprávněnosti jejich žádosti o přímý prodej.

7. Z dopisu Úřadu ze dne , datum, , adresovaného tehdejší právní zástupkyni žalobců, okresní soud zjistil, že úřad na prodej pozemku parc. č. , číslo, v k.ú. , adresa, vyhlásil dne , datum, výběrové řízení v souladu s ust. § 22 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb. Skutečnost, že se pod uvedeným pozemkem nachází zatrubnění vodoteč, netvoří překážku v realizaci majetku formou výběrového řízení, neboť se nejedná o součást pozemku (§ 509 o.z.), žádné předkupní právo žalobcům nesvědčí, zaniklo dnem , datum, (§ 3056 odst. 1 o.z., čl. II. Přechodná ustanovení odst. 2 zák. č. 480/2018 Sb.), stejně tak není nutné upravovat vůči každému vlastníkovi parcely č. , číslo, smluvně věcné břemeno (§ 7 zák č. 274/2001 Sb.). Zájemci byly v rámci výběrového řízení na skutečnost, že se pod pozemkem nachází zatrubněná vodoteč upozorněni. Žalobci nikdy netvrdili ani nedoložili, že by zatrubněná vodoteč byla jejich vlastnictvím a že by pozemek z tohoto titulu užívali nebo ho nezbytně potřebovali k provozu areálu. Naopak v korespondenci s úřadem žalobci několikrát písemně uvedli, že pozemek není umístěn v uzavřeném areálu, na severní straně s předmětným pozemkem přímo sousedí pozemek cizího vlastníka – p.p.č. , číslo, , oplocení je rovněž cizího vlastníka a že pozemek parc. č. , číslo, neužívají a nemají na něm umístěny žádné své věci (dopisy ze dne , datum, , , datum, , , datum, a dále ústní vyjádření při jednání se zástupci úřadu na místě samém dne , datum, ). Smlouvu o nájmu, kterou jim úřad zaslal, odmítli uzavřít, ve svém písemném sdělení ze dne , datum, uvedli, že smlouvu o nájmu považují za bezpředmětnou a jim nepříslušnou, protože pozemek parc. č. , číslo, , ležící mimo objekt čp. , číslo, , neužívají. Nejsou tak splněny podmínky pro přímý prodej. Úřad žalobcům doporučil, aby se zúčastnili výběrového řízení, o jehož podmínkách byli informováni dne , datum, .

8. Z kupní smlouvy ze dne , datum, okresní soud zjistil, že byla uzavřena mezi ČR – Úřadem a žalovanými jako kupujícími, na základě této smlouvy žalovaní nabyli do svého vlastnictví pozemkovou parc. č. , číslo, , druh pozemku vodní plocha, způsob využití koryto vodního toku umělé, v k.ú. a obci , adresa, . Kupní smlouva byla uzavřena na základě výsledků výběrového řízení, které vyhlásil prodávající. Kupujícím bylo známo, že pod povrchem převáděného pozemku se nachází zatrubněná vodoteč.

9. Z dopisu ze dne , datum, adresovaného žalobcům právním zástupcem žalovaných okresní soud zjistil, že žalovaní je vyzývají k řešení otázky kanalizační přípojky nacházející se pod pozemky žalovaných parc. č. , číslo, a par. č. , číslo, k.ú. , adresa, , která je žalobci využívána. Vyzývají – na základě předchozích jednání – žalobce k předložení návrhu smlouvy o zřízení věcného břemene, kdy v tomto návrhu by měla být vyřešena i otázka náhrad s kanalizační přípojkou spojených, za období posledních tří let. Žalovaní vyjádřili přesvědčení, že dohoda mezi účastníky bude možná a odstranění kanalizační přípojky nebude nutné.

10. Z dopisu ze dne , datum, okresní soud zjistil, že žalovaní oznámili žalobcům, že zahájí stavbu plotu podle vytyčovacího protokolu, plot bude na severní straně čp. , číslo, mezi pozemkem parc. č. , číslo, a pozemky žalobců parc. č. , hodnota, a parc. č. , číslo, , dále žádají, aby se žalobci zdrželi jakéhokoliv poškozování věcí a upozorňují, že oblast plotu bude sledována kamerovým systém žalovaných.

11. Z dopisu ze dne , datum, okresní soud zjistil, že byl žalobci adresován žalovaným jako odpověď na dopis ze dne , datum, , kde žalobci sdělují, že proti oplocení severní hranice čp. , číslo, nic nemají, pokud bude provedeno podle původní severní hranice čp. , číslo, tato hranice je vyznačena i v exteriéru, žalobci mohou poskytnout její souřadnice i body. Současná severní hranice, vedená v katastru nemovitostí je chybná, na tuto skutečnost upozorňovali od r.1994 a při všech jednáních s Úřadem, dále si nepřejí, aby žalovaní sledovali kamerami pozemky žalobců.

12. Z plánu zpracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, z období září-listopad 1999 okresní soud zjistil, že se jedná o pasport stavby – bývalého pivovaru v , adresa, kde je zakresleno celkem devět objektů (A-J), s tím, že hranice pozemku areálu na severní straně je vyznačena pouze přibližně. Z leteckých snímků opatřených na , právnická osoba, z let 2004-2006, 2011, , datum, , , datum, a , datum, , je zřejmé, že na parc. č. , číslo, v r. 2020 došlo ke zmenšení jednoho objektu (dle žalobců garáž). Z tohoto důkazu nelze uzavřít zda, kdo a jaké předměty na pozemku parc. č. , číslo, skladoval. Návrhy žalobců na provedení důkazů geometrickým plánem, znaleckým posudkem a dodatkem č. , hodnota, ke znaleckému posudku, byly pro nadbytečnost zamítnuty.

13. Okresní soud měl z provedených důkazů za prokázané, že žalobci jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba bez čp./ev. č., pozemková parc. č. , číslo, , vše zapsané na LV č. , hodnota, pro k.ú. a obec , adresa, , dále že žalobci a) a jeho sestře byly uvedené nemovitosti vydány jako restituční nárok na základě dohod o vydání nemovitostí ze dne , datum, a ze dne , datum, , což i dle žalovaných bylo nesporné (viz vyjádření žalovaných ze dne , datum, ), žalobkyně b) nabyla předmětné nemovitosti s žalobcem a) společného jmění manželů od sestry žalobce a) na základě kupní smlouvy uzavřené v roce 2011. Žalovaní jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. , číslo, jež je zapsán na LV č. , hodnota, pro k.ú. a obec , adresa, , vlastnické právo k uvedenému pozemku nabyli od státu na základě kupní smlouvy uzavřené dne , datum, .

14. Okresní soud nejprve zkoumal, zda je ve věci dán naléhavý právní zájem žalobců na podané určovací žalobě. Vyložil, že v řízení o určení, zda tu právní vztah či právo je či není, je žalobce povinen tvrdit skutečnosti, jimiž dokládá splnění podmínky naléhavosti právního zájmu na požadovaném určení (viz rozsudek Nejvyššího soud ČR ze dne , datum, , sp.zn. , spisová značka, ). Pokud soud žalobu na určení zamítne pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, je vyloučeno, aby současně žalobu přezkoumal po stránce věcné. Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec (onen „pevný právní základ“), který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (viz rozsudek Nejvyššího soud ČR ze dne , datum, , sp.zn. , spisová značka, /2000). Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto současně dán jen tehdy, jestliže je objektivně vzato způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. V případě absence legitimního očekávání na straně navrhovatele není naplněna preventivní funkce žaloby dle § 80 o.s.ř. (viz Sdělení pléna Ústavního soudu ČR č. 477/2005 Sb.). Také musí jít u žalobce o právo již existující nebo o takovou jeho procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, případně pro nejisté své postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp.zn. III. ÚS 17/95). Určovací žaloby nemají vést ke zbytečnému rozmnožování sporů.

15. Žalobci svůj naléhavý právní zájem dovozují z toho, že domáhají nápravy historické chyby, když jim podle restitučních předpisů nebyla vydána sporná část předmětného pozemku, neboť v hranice mezi pozemky parc. č. , číslo, které byly žalobcům vydány (přičemž tyto pozemky jsou „nástupci“ pozemku parc. č. , číslo, ), jsou nesprávně zakresleny, v katastru nemovitostí evidovaná hranice je posunuta ve prospěch pozemku parc. č. , číslo, ve vlastnictví žalovaných, tedy v neprospěch pozemků žalobců par. č. , číslo, , žalobcům má tak náležet i část pozemku č. , číslo, - označená jako parc. č. , číslo, dle geometrického plánu, a žalobci dříve neměli možnost než roce 2017 v souvislosti s jejich úsilím o prodej pozemku parc. č. , číslo, – tuto skutečnost zjistit.

16. Okresní soud odkázal na usnesení Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , kde bylo vyloženo, že k nápravě pozbytí pozemku sloužily právě speciální restituční. Pro případy existence restitučních skutkových podstat a možnosti domáhat se ochrany vlastnického práva podle tzv. obecných právních předpisů je judikatura dlouhodobě ustálena v závěru, podle kterého oprávněná osoba, jejíž nemovitost převzal stát v rozhodném období způsobem podřaditelným pod některou tzv. restituční skutkovou podstatu, se nemůže domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů. Obdobným případem se již zabýval Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne , datum, , č.j. I. ÚS 1855/17-1, kde obdobně stěžovatelé namítali, že v minulosti došlo k chybnému zaměření hranic mezi pozemky, což vedlo k vydání pozemku v menším rozsahu, než v jakém dle jejich tvrzení měl být vydán. Ústavní soud uzavřel, že stěžovatelé mohli nabýt od státu vydávané pozemky označené parcelními čísly jen v hranicích parcel, vyznačených v pozemkové mapě, v důsledku čehož jim bylo vydáno méně, než na co měli nárok. Bylo věcí stěžovatelů, aby si ověřili obsah dohody o vydání věci a srovnali jej se skutečným stavem. V dané věci pak obecné soudy dokonce došly k závěru, že zde k pochybení při vydávání došlo, což ale neznamená, že by stěžovatelům vzniklo vlastnické právo ke sporným částem, které nebyly součástí restituovaných parcel. Zároveň bylo konstatováno, že takové pochybení nemůže být řešeno na úkor vedlejšího účastníka, který pozemky nabyl kupní smlouvou v roce 1996. Pakliže sporná část pozemku nebyla dohodou vydána, není dán ani žádný jiný právní titul, na jehož základě by obecné soudy mohly určit vlastnické právo stěžovatelů k ní, a to přestože tito patrně měli na její vydání nárok podle zákona o mimosoudních rehabilitacích. Jakkoliv lze mít pochopení pro jejich úsilí zvrátit stávající právní stav, jehož prvotní příčinou byla chyba při grafickém určení výměry pozemku, jeho nápravy nelze dosáhnout tím, že by vlastnické právo stěžovatelů dodatečně konstituovaly obecné soudy bez zákonného titulu, navíc na úkor vedlejšího účastníka. K takovémuto rozhodnutí jim zákon nedává žádný prostor. V tomto směru lze odkázat i na rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp.zn. , spisová značka, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp.zn. , spisová značka, . Oprávněná osoba musela nárok podle speciálních restitučních předpisů uplatnit v tam stanovených lhůtách a pokud tak neučinila, takový nárok (právo na uplatnění nároku dle restitučních předpisů) podléhá promlčení v obecné promlčecí době v rámci aplikace lex generalis na situace v speciálním předpisu neupravené. Bylo by lze uzavřít, že nárok žalobců je tak promlčen. Dohoda o vydání nemovitostí ze dne , datum, obsahuje jednoznačné vymezení parcelních čísel vydávaných pozemků, včetně pozemku parc. č. , číslo, (jehož jsou „nástupci“ pozemky parc. č. , číslo, sousedící s parcelou parc. č. , číslo, , které byly žalobcům vydány, součástí dohody o vydání byl i geometrický plán včetně výkazu výměr, a byl ve znění dohody proveden vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, žalobcům, resp. jejich právním předchůdcům, byly tak vydány nemovitosti pouze v rozsahu zde uvedeném, nikoliv širším.

17. Okresní soud dále uzavřel, že nebyly splněny podmínky vydržení dle ust. § 134 odst. 1 obč. zák. (ve znění účinném do , datum, ), neboť není možné dovodit dobrou víru žalobců jako oprávněných držitelů trvající zákonem stanovenou desetiletou dobu. Žalobci nemohli být oprávněnými držiteli v dobré víře či v omylu, když se sami nejprve domáhali po státu přímého prodeje pozemku par. č. , číslo, následně ve svých písemnostech uváděli nejprve, že pozemek par. č. , číslo, (i s uvedením výměry pozemku) užívali nejdříve od r. 2015, poté, že jej neužívali nikdy, jak vyplývá z dopisů samotných žalobců (viz bod 4., 5. odůvodnění). Ze stejných důvodů tak nemohlo dojít ani k naplnění podmínek mimořádného vydržení dle ust. § 1095 o.z., za použití ust. § 3066 o.z., které vyžaduje nepřetržitou držbu trvající dobu dvojnásobně dlouhou, tj. 2 x 10 let (§ 1091 odst. 2 o.z.) než jaké by bylo jinak zapotřebí, kdy nelze přehlédnout i tu skutečnost, že žalobkyně b) spoluvlastnický podíl na vydaných pozemcích dle restitučních předpisů nabyla kupní smlouvou v roce 2011.

18. Ani tvrzení žalobců o dlouhodobě napjatých vztazích mezi účastníky, hrozbách zacpání odvodů, kanalizace, ztížením oprav a údržby budovy umístěné na pozemku žalobců, případné placení náhrad za umístění odvodu vody z pozemku žalobců, vybudování plotu, nemůže dle názoru okresního soudu vést k závěru o naléhavosti právního zájmu na podané určovací žalobě. K nápravě žalobci uváděných stavů slouží zcela jiné typy žalob, než žaloba určovací a nezbývá než uzavřít, že není tak ani naplněna preventivní funkce určovací žaloby.

19. Okresní soud proto dospěl k závěru, že žaloba – pro nedostatek naléhavého právního zájmu – není důvodná a zamítl ji. Pro úplnost dodal, že žalobci se opakovaně v rámci soudních sporů fakticky domáhají získání vlastnictví k jimi označené sporné části pozemku, s obdobnými tvrzeními, v těchto sporech se jim již dostalo opakovaně totožné právní argumentace, se kterou se však žalobci i nadále polemizují.

20. Okresní soud úspěšným žalovaným přiznal proti žalobcům právo na náhradu nákladů dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci jsou proto povinni jim nahradit náklady řízení tvořené odměnou advokáta za šest úkonů právní služby (převzetí věci, vyjádření ve věci samé ze dne , datum, , účast u jednání dne , datum, , dne , datum, – jednání přesahující dvě hodiny, a dne , datum, ) pro každého ze žalovaných ve výši 3 x , částka, /z tarifní hodnoty , částka, dle § 9 odst. 4 písm. b) snížené o 20 % dle § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni uskutečnění úkonu/, 3 x , částka, /z tarifní hodnoty , částka, dle § 9 odst. 4, písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni uskutečnění úkonu/, 3 x , částka, /z tarifní hodnoty , částka, dle § 9 odst. 4, písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni uskutečnění úkonu, snížené u druhé zastupované osoby o 20 % dle § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni uskutečnění úkonu /, náhradou hotových výdajů 3 x , částka, , 2 x , částka, (§ 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni uskutečnění úkonu), 21 % DPH z odměny advokáta včetně náhrady hotových výdajů, ve výši , částka, , tj. vše celkem , částka, . Žádné mimořádné okolnosti případu ve smyslu § 150 o.s.ř., pro které by okresní soud výjimečně nepřiznal žalovaným právo na náhradu nákladů řízení, zjištěny nebyly a ani nebyly v řízení tvrzeny. Lhůta k plnění byla stanovena jako zákonná třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

21. Proti rozsudku okresního soudu podali žalobci včas odvolání. Nesouhlasili se zamítnutím žaloby pro nedostatek naléhavého právního zájmu na určení toho, zda tu právo je či není. Okresní soud nesprávně dovozuje, že by snad naléhavý právní zájem měl být žalobci dovozován z toho, že se domáhají nápravy historické křivdy. Žalobci od počátku dovozovali naléhavý právní zájem z toho, že jim ze strany žalovaných bylo opakovaně vyhrožováno různými druhy újmy, které by komplikovaly zejména údržbu jejich skladů. Šlo o hrozby oplocením pozemků, které by jim zamezily přístup ke skladovacím halám ze severní strany a jejich opravy, dále šlo o hrozby zacpáním svodů kanalizace, které by zase vedly k nemožnosti odvodu vody z jejich skladů. Tím by došlo k ohrožení možnosti spravovat jejich nemovitosti, které do té doby bez problémů měly. Současně žalovaní opakovaně požadovali úplatu za to, že součástí sporné části pozemku je kanalizace žalobců. Podání žaloby tak bylo motivováno snahou o prevenci těchto reálně hrozících kroků žalovaných, které by narušily pokojný stav. To, že se nejednalo o hrozby plané, ale reálné, pak bylo v průběhu soudního řízení doloženo tím, že žalovaní přistoupili k naplnění jedné z těchto hrozeb a skutečně zamezili žalobcům přístup na spornou část pozemku vystavením oplocení. Okresní soud dovozuje, že dlouhodobě napjaté vztahy ani reálné hrozby nemohou vést k závěru o naléhavosti právního zájmu na určovací žalobě. K nápravě těchto stavů slouží jiné typy žalob. Zde okresní soud ovšem zcela pomíjí, že podáním žaloby byla sledována právě prevence zásahů do pokojného stavu a práv žalobců. Tedy prevence útoku na vlastnické právo žalobců, který reálně hrozí v budoucnu a nelze ho tak řešit nyní zdržovací žalobou. Chyba v měření vznikla dle tvrzení znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, zřejmě již v měření v roce 1964, jedinou možností nápravy je podání určovací žaloby. K tomu viz (NSS , spisová značka, ). Podání určovací žaloby v dané věci pak bylo žalobcům doporučeno i v usnesení Krajského soudu v , adresa, –pobočky v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . V souladu s uvedeným není nepřipuštění změny žaloby č. j. , spisová značka, ze dne , datum, . V okamžiku, kdy žalobci poukázali na naplnění jedné z hrozeb, konkrétně vystavením plotu, který jim brání v přístupu na sporný pozemek a k jejich skladovacím halám ze severní strany, toto naplnění hrozby doložili fotodokumentací a zažádali v návaznosti na tato zjištění o změnu žalobního petitu a jeho doplnění o uložení povinnosti odstranit předmětné oplocení s tím, že provedené důkazy mohou být v souladu s § 95 občanského soudního řádu podkladem takového rozhodnutí, okresní soud tuto změnu nepřipustil, ačkoli pro toto nepřipuštění nebyly splněny podmínky dle § 95 odst. 2 občanského soudního řádu. Jedná se tak fakticky o vadu napadeného rozsudku. Okresní soud dále odkazuje na judikaturu vážící se k otázce promlčení restitučních nároků. Žalobci si jsou vědomi existence této judikatury, která neumožňuje nápravu chyb v restitučních řízeních pomocí obecných právních předpisů. Mají nicméně za to, že v daném případě nejde o uplatnění žádného nového restitučního nároku, ale o vyřešení otázky, jaké vlastně pozemky a v jakých hranicích byly restituentům vydány, respektive, kdo je vlastníkem předmětné části pozemku označené v geometrickém plánu jako pozemek parc. č. , číslo, . Z předloženého znaleckého posudku, který soud prvního stupně odmítl použít jako důkaz vyplývá, že oproti stávajícímu geometrickému zaměření jsou hranice pozemků jinde. V době vydání nemovitostí nebyla provedena digitalizace katastrálních map, k níž došlo až později v letech 2009-2017. Současně v dané době nebyly k dispozici technologie umožňující jakéhokoli zaměření či zobrazení překrytím proti mapě či fotozáznamu z družice. Žalobci, respektive jejich právní předchůdci, tak očekávali, že restituované pozemky jsou vydávány v podobě, v níž byly původně zabaveny. Ze smlouvy o jejich vydání pak není zřejmé, že by tomu mělo být jinak. Geometrický plán, který je součástí této dohody vycházel z map, které v té době běžně vykazovaly značné nepřesnosti. Současně tvrzení soudu, že by v dohodě byly uvedeny výměry pozemků, se týká pouze menšiny z těchto pozemků, rozhodně ne všech pozemků, které byly vydávány. Například hraniční pozemky č. , číslo, či č. , hodnota, výměru uvedenou nemají. Nepřesnost tehdejších měření pak dokládá i to, že u vydávaného pozemku parc. č. , číslo, je v geometrickém plánu uvedena výměra 3463 m2, ačkoli výměra uvedená dnes v katastru nemovitostí u téhož pozemku je 3589 m2. Zvýše uvedeného je zřejmé, že k interpretaci skutečného obsahu dohody o vydání a určení hranic je třeba s ohledem na nedostatky v tehdejším mapování přistupovat šířeji v historickém kontextu. Právě v tomto ohledu je pak klíčový znalecký posudek, který určuje skutečný průběh hranice v historickém kontextu jednotlivých měření. Bohužel ačkoli jeho provedení jako klíčového důkazu bylo navrhováno žalobci, tak soud provedení tohoto důkazu odmítl, což žalobci považují za chybu. I pokud by ale nebylo možno napravit tuto chybu dovoláním se vlastnického práva dle obecných právních předpisů a platilo by, že sporná část pozemku skutečně nebyla v restitucích vydána, mají žalobci za to, že tuto část pozemku označenou v předloženém geometrickém plánu jako parcelu č. , číslo, nabyli cestou vydržení. Mají za to, že jsou zde splněny jak podmínka dobré víry, tak potřebné nepřetržité držby, a to jak desetileté dle právní úpravy účinné před , datum, , tak dvacetileté nutné pro tzv. mimořádné vydržení dle právní úpravy stávajícího občanského zákoníku. Okresní soud uvádí, že žalobci nemohli být v dobré víře a nemovitosti vydržet s ohledem na skutečnost, že se sami „domáhali přímého prodeje pozemku č. , číslo, , následně ve svých písemnostech uváděli nejprve, že pozemek par. č. , číslo, (i s uvedením výměry pozemku) užívali nejdříve od r. 2015, poté, že jej neužívali nikdy, jak vyplývá z dopisů samotných žalobců.“ Zde okresní soud odkazuje na komunikaci vedenou s , právnická osoba, ohledně možného odprodeje pozemku parc. č. , číslo, . K tomu vysvětlovali, že během těchto jednání vycházeli stále z toho, že jimi užívaná část sporného pozemku označená v předloženém geometrickém plánu jako parcela č. , číslo, , byla vydána v restituci. Jednání tak chápali jako jednání o odprodeji zbylé části pozemku parc. č. , číslo, o níž nikdy netvrdili, že by byla v jejich vlastnictví. Tuto část pozemku nikdy nevyužívali ve smyslu, že by ji pronajímali apod. Je pravda, že na tento pozemek byl přístup pouze z jejich pozemků a jejich nájemníci na tomto pozemku skladovali své věci. Proto také byli ochotni jednat o náhradě s Úřadem v souvislosti s jednáními o odprodeji pozemku. Současně platí, že v této době zjistili, že pozemek parc. č. , číslo, je zaměřen chybně a jeho součástí dle katastru nemovitostí je i část jejich pozemků, která je předmětem tohoto sporu. Závěr soudu o neexistenci dobré víry lze tak vztáhnout pouze k části stávajícího pozemku parc. č. , číslo, , kde je nesporné, že nejde o vlastnictví žalobců, ale nikoli ke sporné části stávajícího pozemku parc. č. , číslo, vyznačeném v geometrickém plánu jako pozemek parc. č. , číslo, . K doložení faktického užívání i existence dobré víry se žalobci vyjádřili ve vyjádření ze dne , datum, . Vlastnictví spodní části bývalého pivovaru v , adresa, nabyl v restituci žalobce 1) ing. , Jméno žalobce, na základě dohody uzavřené mezi ním a jeho sestrou , jméno FO, a původním vlastníkem , právnická osoba, -provozovna , adresa, (dále jen „DZHK“) ze dne , datum, . Kupní smlouvou ze dne , datum, pak nabyli do společného jmění manželů podíl ve výši ideální ½ na pozemcích v dolní části areálu žalobci od sestry žalobce 1) , jméno FO, . Žalobkyně je tak právní nástupkyní paní , jméno FO, a je tak na místě uplatnit ustanovení § 134 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb. podle níž se „do doby podle odst. 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce“. Obdobné ustanovení pak obsahuje i § 1096 odst. 2 nového občanského zákoníku. Přesný průběh hranice mezi pozemky nebyl od počátku ing. , Jméno žalobce, ani jeho sestře , jméno FO, znám, protože chybějící digitalizace katastrálních map neumožňovala jeho jednoznačné určení. Pozemek nebyl v době restituce na sporné hranici oplocen a konkrétní hranice tak nebyla v terénu seznatelná, protože se zde nacházela jednolitá zpevněná plocha. , Jméno žalobce, , jeho sestra a později i , Jméno advokáta B, , tak vycházeli z předpokladu, že hranice mezi pozemky kopíruje historickou hranici pozemků, kterou si , Jméno žalobce, pamatoval z doby, kdy musel spolu s rodiči objekt pivovaru opustit po jeho znárodnění. Tuto hranici původního pozemku -zahrady p.č. , hodnota, -určoval po celé severní hranici potok , adresa, , který byl následně zatrubněn, a do něhož vede kanalizace z průmyslových budov umístěných na pozemcích žalobců. Jde rovněž o logickou hranici, která v minulosti umožňovala jak zajistit svody dešťové vody do kanalizace, tak provádění oprav průmyslového objektu. Tuto správnou hranici potvrdil i předložený znalecký posudek. S tímto vědomím, že jde o část pozemku v jejich vlastnictví, pak tyto pozemky po celou dobu od roku 1993 využívali, aniž by jim v tom bylo ze strany právních předchůdců žalovaných (, právnická osoba, a následně , právnická osoba, ), kteří byli vlastníky pozemku p.č. , číslo, jakkoli bráněno. K doložení užívání pozemků je třeba zdůraznit, že to od roku 1993 byli výlučně žalobci a jejich nájemci, kdo měl na předmětné pozemky přístup. V původní dispozici bylo totiž na vnější hranici pozemku parc. č. , číslo, umístěno plechové oplocení vybudované ještě , právnická osoba, , k němu pak přiléhala zadní strana plechové garáže rovněž vybudované před vydáním pozemků v restituci, jejíž vjezd byl umístěn na pozemcích žalobců. Tato plechová garáž je stejně jako další stavby bez č.p. zakreslena na plánu, který v roce 1999 zhotovil , tituly před jménem, Arch. , jméno FO, na žádost , právnická osoba, , adresa, , a který byl doložen k důkazu. To, že plán souhlasí s realitou, bylo pak potvrzeno i při kontrole ze strany , právnická osoba, , adresa, . Z plánu je evidentní, že původní plechový plot spolu s garáží tvoří uzavřený prostor, který byl přístupný pouze z jejich pozemků. Stavba garáže je pak patrná i na k důkazu předložených fotografiích z leteckého mapování serveru , právnická osoba, za léta 2004-2018, kdy byla garáž zkrácena a tím vznikla možnost přístupu na pozemek i pro další osoby. Do té doby tedy tvořily příslušné části pozemku , číslo, uzavřený prostor, do něhož bylo možné vstoupit pouze z jejich pozemků. Z těchto fotografií je rovněž patrné užívání pozemku v různém rozsahu v době, kdy z toho, že byl pozemek přístupný pouze žalobcům, lze dovodit, že to byli žalobci, kdo předmětné pozemky užíval. Od restituce v roce 1993 až do vybudování oplocení žalovanými v roce 2024 využívali pozemek , číslo, žalobci (např. k údržbě vnějšího plotu proti neoprávněnému vniknutí do reálu, údržbě kanalizace, údržbě a opravám skladu , číslo, ), případně ho využívali jejich nájemci (např. fy , právnická osoba, ) k uskladnění věcí, aniž by za to vybírali úplatu. Vlastníci pozemku p. č. , číslo, ho nijak nevyužívali a nikdy v jeho užívání žalobcům ani nájemcům nebránili. Do roku 2017 se na místě ani nebyl nikdo podívat. Tento stav trval až do roku 2017, kdy žalobci oslovili tehdejšího vlastníka Úřad s požadavkem na odprodej celého pozemku , číslo, . Prodej byl přislíben s podmínkou, že žalobci zaplatí ušlý nájem z užívání p.č. , číslo, . Po jednáních žalobci pak svolili a k zaplacení došlo dne , datum, . Následně žalobci nechali předmětnou garáž zkrátit, aby nezasahovala na pozemky p.č. , číslo, provedeno 8. a , datum, firmou pana , jméno FO, ). Místo prodeje jim byla následně zaslána nájemní smlouva na dalších 10 let. O nájem ale žalobci zájem neměli. Dne , datum, proběhlo místní šetření a bylo jim prodávajícím Úřadem sděleno, že vzhledem k tomu, že pozemek se nachází v areálu, který je v jejich vlastnictví, bude přistoupeno k prodeji žalobcům. Následně ale došlo ke změně a již dne , datum, jim bylo sděleno, že o pozemky projevily zájem další osoby, a proto bude přistoupeno k veřejné dražbě. O konání dražby ale nebyli žalobci informováni, takže pozemek p.č. , číslo, koupili v dražbě dne , datum, žalovaní. Postupu prodávajícího Úřadu se chtěli žalobci bránit a v souvislosti s tím rovněž poprvé zjistili pravděpodobně chybné zakreslení sporné severní hranice v katastrální mapě, které přiřklo spornou část pozemku, který po celou dobu využívali s vědomím, že jde o součást jejich pozemků p.č. , hodnota, , p.č. , číslo, . Proto následně postoupili věc tehdejší právní zástupkyni , tituly před jménem, , jméno FO, , která dne , datum, podala jejich jménem návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhali právě s odkazem na spornou severní hranici zákazu zcizení či zatížení pozemku p. č. , číslo, do doby vyřešení hraničního sporu. V návaznosti na to pak byla podána dne , datum, žaloba na určení průběhu sporné hranice mezi pozemky (nyní již ukončené řízení vedené u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, ). Z výše uvedených důvodů navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně aby jej zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

22. Žalovaní ve svém vyjádření s odvoláním žalobců nesouhlasili. Žalobci v odvolání uvádí, že okresní soud došel k nesprávnému závěru, že žalobci naléhavý právní zájem dovozovali z toho, že se domáhají nápravy historické křivdy. Namísto toho tvrdí, že jejich naléhavý právní zájem spočívá v tom, že je žalobcům ze strany žalovaných vyhrožováno různými újmami a žaloba na určení vlastnického práva má být preventivním krokem, který měl předejít zásahům do pokojného stavu a práv žalobců. Žalovaní jsou přesvědčeni, že zájem žalobců napravovat historické křivdy plyne z jejich vyjádření v tomto, ale i v dalších řízeních. Ve své žalobě ze dne , datum, , kterou bylo zahájeno toto řízení, žalobci uvádí, že hranice byla posunuta v „neprospěch pozemků žalobců“. V řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, u Okresního soudu v , adresa, se žalobci domáhali v podstatě téhož, čeho se domáhali v tomto řízení, byť tvrdili, že se domáhají určení hranice mezi pozemky. V jejich tehdejších podáních (což rekapitulují i postupně vydaná rozhodnutí, která okresní soud v napadeném rozhodnutí stručně rekapituluje) opakovaně zaznívalo, že již v rámci restituce jim byly pozemky vydány v menší výměře, než jak jim vydány být měly. Žalobci v tomto řízení již (oproti předchozímu řízení) zdůrazňují historickou chybu v měření a jimi tvrzenou nesprávnost znázornění pozemků v katastru nemovitostí (oproti nesprávnému vydání v restituci), to však nic nemění na tom, že se fakticky domáhají revize toho, jaké pozemky a v jaké výměře jim byly vydány v minulosti v rámci restituce. Pokud jde o žalobci uváděné „hrozby“ ze strany žalovaných, které mají spočívat v tom, že žalobci vybudují plot podél hranice svého pozemku, případně pak v otázkách souvisejících s užíváním kanalizace, pak tyto nemohou být naléhavým právním zájmem vedoucím k určení vlastnického práva k nemovitosti. Oplocení pozemku jeho vlastníkem je zcela běžným krokem vlastníka pozemku. Žalobci by tím neměli být překvapeni, zvláště když v minulosti, k tehdejší nelibosti žalovaných, oplotili své pozemky tak, že tím zkomplikovali tehdejší způsob užívání pozemku žalovaných. Pokud žalobci tvrdí, že by měli obtíže s údržbou vlastní stavby, pak je nutné upozornit, že i v případě neshod mezi vlastníky zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) ve svém § 1021 a § 1022 pamatuje na možnost přístupu přes sousední pozemek k údržbě vlastního pozemku či stavbě na něm. Určení vlastnického práva není nástrojem k řešení obav z toho, že soused nevpustí druhého souseda na svůj pozemek k jeho údržbě. Pokud jde o kanalizaci, žalobci byli v minulosti co do užívání kanalizace vyzýváni k tomu, aby předložili právní titul, který je opravňuje k užívání kanalizace, popřípadě za tím účelem uzavřeli smlouvu. Na tyto výzvy žalobci nereagovali, resp. takový právní titul neoznačili a smlouvu s žalovanými neuzavřeli. Opětovně pak – nejde o záležitost, která by opodstatňovala návrh na určení vlastnického práva k pozemku. Žalobci ve svém odvolání pak hovoří o své žalobě i jako o nástroji k ochraně pokojného stavu a prevenci útoku na vlastnické právo žalobců, které má v budoucnosti reálně hrozit. Žalovaným není zřejmé, o jaký pokojný stav by se mělo jednat, když poměry v celém průmyslovém areálu, v němž se předmětné pozemky vyskytují a konkrétně i pozemku p. č. , číslo, nebyly pokojné už předtím, než žalovaní vůbec pozemek nabyli. Jak je patrné z listin provedených k důkazu v tomto řízení – zápis z pracovního jednání ze dne , datum, , dopisu žalobců ze dne , datum, a přípisu ze dne , datum, je patrné, že žalobci řešili s tehdejším vlastníkem pozemku – , právnická osoba, otázku bezdůvodného obohacení a užívání tohoto pozemku. Žalovaní pak nabyli pozemek p. č. 1479/8 na základě kupní smlouvy společně s postavením žalovaných v rámci sporu vedeného pod sp. zn. , spisová značka, . Vzniku pokojného stavu naopak brání opakované návrhy žalobců, když již zmíněné řízení vedené pod sp. zn. , spisová značka, , v rámci nějž si žalobci vyjasňovali, zda určují hranice ve smyslu § 1028 OZ nebo chtějí určit vlastnické právo, vedlo přes opakované výzvy soudu k doplnění žaloby tak, aby byla věc projednatelná, až k odmítnutí jejich žaloby usnesením Okresního soudu v , adresa, usnesením č. j. , spisová značka, , když žalobci svoji žalobu řádně nedoplnili. O ochranu pokojného stavu se v tomto případě nejedná. Žalobci mají s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaní netvrdili řádně naléhavý právní zájem a soud v napadeném rozhodnutí postupoval správně, když jejich žalobu s ohledem na to zamítl. I co do postupu v řízení soud jednal správně, když žalobce opakovaně poučil, že naléhavý právní zájem na straně žalobců neshledává, a to při jednání dne , datum, a opětovně pak při jednání dne , datum, .

23. Žalobci soudu dále vytýkají i nepřipuštění změny žaloby, když se žalobci započali domáhat i odstranění oplocení pozemku vedle určení vlastnického práva. Možnost změny žaloby plyne především ze zásady hospodárnosti řízení. K tomu směřuje podmínka pro připuštění změny návrhu, kdy dosavadní výsledky řízení musí být podkladem pro řízení o změněném návrhu, přičemž změna návrhu je možná pouze se souhlasem soudu. Pokud v projednávané věci byli žalobci opakovaně poučeni o tom, že soud u nich neshledává na požadovaném určení naléhavý právní zájem a zároveň již bylo řízení samotné zkoncentrováno, pak nedává smysl, aby soud připouštěl změnu žaloby, v níž by se žalobci nově domáhali nejen určovacího nároku, ale též nároku na plnění, kde k rozhodnutí o něm by bylo nutné opětovně umožnit účastníkům v již zkoncentrovaném řízení splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní. Především však ale takové rozšíření žaloby nedává smysl v situaci, kdy byli žalobci opětovně poučeni, že v řízení o původní žalobě soud na jejich straně nespatřuje naléhavý právní zájem a jaký důsledek to pro ně bude mít. Okresní soud tak i z hlediska řízení postupoval správně.

24. Ačkoliv primárním důvodem pro zamítnutí žaloby byl dle odůvodnění nalézacího soudu nedostatek naléhavého právního zájmu, pak se soud v rámci odůvodnění vyjádřil blíže i k meritu věci a žalobci tak činí v odvolání také. Žalovaní tak ve stručnosti učiní též. Žalobci ve svém odvolání opětovně tvrdí, že nejde o „žádný nový restituční nárok“. Skutečností však je, že prostřednictvím žaloby na určení vlastnického práva se opětovně vrací k tomu, jaké pozemky byly v rámci restituce vydávány, přičemž nutně dochází k revizi toho, co v restituci vydáno bylo a co v restituci vydáno mělo být. Žalobci nyní, s vědomím judikatury týkající se nemožnosti nápravy chyb v restitučních řízeních cestou obecných právních předpisů (tedy žalob na určení vlastnického práva) a promlčení restitučních nároků, již svůj nárok nepodávají v tom duchu, že jim byly pozemky „nesprávně vydány“. Z jejich podání v řízení sp. zn. , spisová značka, , resp. i v jejich návrhu na vydání předběžného opatření, které bylo později zrušeno usnesením Krajského soudu v , adresa, -pobočky v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ale takové přesvědčení žalobců jasně plynulo. Již tímto usnesením žalobci byli upozorněni na restituční povahu věci a důsledky, které to pro jejich nárok bude mít. Okresní soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí přesvědčivě vyložil, proč v případě v této věci, za daných skutkových okolností nemohou žalobci se svým nárokem uspět. Obzvláště přiléhavým žalovaní vnímají usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , č. j. I. ÚS 1855/17-1, na nějž nalézací soud v napadeném rozhodnutí (mimo jiné) odkazoval a z něhož lze citovat: „Pakliže sporná část pozemku nebyla dohodou vydána, není dán ani žádný jiný právní titul, na jehož základě by obecné soudy mohly určit vlastnické právo stěžovatelů k ní, a to přestože tito patrně měli na její vydání nárok podle zákona o mimosoudních rehabilitacích. Jakkoliv lze mít pochopení pro jejich úsilí zvrátit stávající právní stav, jehož prvotní příčinou byla chyba při grafickém určení výměry pozemku, jeho nápravy nelze dosáhnout tím, že by vlastnické právo stěžovatelů dodatečně konstituovaly obecné soudy bez zákonného titulu, navíc na úkor vedlejšího účastníka. K takovémuto rozhodnutí jim zákon nedává žádný prostor.“ Projednávaná věc je s věcí tam projednávanou v podstatných rysech (tj. případnou chybou v určení výměry vydávaného pozemku) shodná, a proto by se měl uplatnit i stejný závěr soudu, tedy že nápravy stavu nelze dosáhnout dodatečným konstituováním vlastnického práva a na úkor vedlejšího účastníka. I pokud tak došlo k chybě v měření (o čemž žalobci i s ohledem na podobu znaleckého posudku přesvědčeni nejsou), pak tato stejně nemůže vést k úspěchu žaloby, kterou žalobci podali.

25. Žalobci pak dále tvrdili, že předmětnou část pozemku vydrželi. I s tímto se soud v napadeném rozhodnutí vypořádal, když poukázal na to, že u žalobců nebyly splněny předpoklady pro vydržení pozemku, když si museli být vědomi toho, že pozemek není jejich, resp. když sami v minulosti v komunikaci s Úřadem ohledně pozemku p. č. , číslo, střídavě tvrdili, že tento pozemek neužívali nikdy, poté, že jej užívali až od , datum, . V tomto řízení tvrdí, že jej užívali od chopení se držby v restituci vydaných pozemků. Všechna tvrzení žalobců ohledně užívání pozemků jsou rozporná, přičemž vysvětlení, proč se tvrzení o užívání pozemku žalobci liší je nutno hledat v kontextu toho, kdy se takto vyjadřovali. Dne , datum, proběhlo ústní jednání s Úřadem, přičemž toto jednání ohledně užívání části pozemku p. č. , číslo, probíhalo v souvislosti s tím, že Úřad žádal žalobce o vydání bezdůvodného obohacení. K tomu viz v textu „bude sepsáno uznání dluhu zpětně od doby užívání, tedy , datum, “. Ve svém dopisu ze dne , datum, žalobci jakékoli užívání části pozemku p. č. , číslo, popřeli s tím, že nikdy neužívali ani 1 m2 jeho plochy. Žalobci si tak zřejmě vše rozmysleli, nebyli ochotni uhradit bezdůvodné obohacení a uzavřít nájemní smlouvu a tomu uzpůsobili své tehdejší tvrzení. Tomuto odpovídá i přípis ze dne , datum, ze strany Úřadu zaslaný tehdejší zástupkyni žalobců , tituly před jménem, , jméno FO, . Z tohoto přípisu pak je zřejmé i to, že žalobci věděli o prodeji pozemku p. č. , číslo, v dražbě, a mohli se jej účastnit stejně jako se jej účastnili žalovaní. Prodej pozemku tak pro ně nebyl v žádném případě překvapivý, jak opakovaně tvrdí. V odvolání žalobci tvrdí, že jednání chápali jako „odprodej zbylé části pozemku, o níž nikdy netvrdili, že je v našem vlastnictví“. Pokud však žalobci uvedli ve svém dopise ze dne , datum, , že nikdy neužívali ani 1 m2 plochy pozemku p. č. , číslo, , přičemž v tomto dopise zároveň uváděli, že by prodej pozemku jejich osobám jim umožnil přístup k zadní stěně areálu i severnímu oplocení a tím usnadnil údržbu jejich nemovitostí – pak jejich vyjádření, že neužívali ani 1 m2 plochy pozemku se vztahuje i k té části pozemku, u níž se nyní domáhají určení vlastnického práva. Obdobně v textu zmiňují i kanalizaci nacházející se pod (jimi dle dopisu nikdy neužívaným) pozemkem, kdy ale zároveň vyhovění jejich nynějšímu návrhu zabrání jimi tvrzenému zneužití kanalizace žalovanými. Vysvětlení žalobců, že vždy vnímali právě a jen tu část pozemku oddělenou dle geometrického plánu p. č. , číslo, jako vlastní a v jednání s Úřadem se jednalo pouze o „zbylou“ část pozemku p. č. , číslo, nepodporuje žádná z listin zaznamenávajících jednání mezi žalobci a Úřadem. Ty naopak vždy hovoří o zadní části pozemku p. č. , číslo, jako celku, nikdy není zmíněna část, která by odpovídala pozemku p. č. , číslo, . Je tak patrné, že žalobci uzpůsobují svá tvrzení ohledně užívání pozemku aktuálním okolnostem a pokud po nich Úřad požadoval plnění, pak pozemky nikdy neužívali (či případně užívali od , datum, ), v tomto řízení však jejich tvrzené užívání v zájmu docílit vydržení trvá už od chopení se držby pozemků v restituci. Žalovaní tak jsou přesvědčeni, že s ohledem na uvedené by žalobci v řízení nemohli uspět ani v případě, že by soud shledal na jejich straně naléhavý právní zájem. Žalovaní navrhují, aby odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil a přiznal žalovaným náhradu nákladů řízení.

26. Krajský soud z podnětu včas podaného a přípustného odvolání přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu (§ 212, § 212a odst. 1 o.s.ř.). Odvolání neshledal důvodným.

27. Krajský soud vyšel ze skutkových zjištění okresního soudu, které poskytují podklad pro okresním soudem vyslovené právní závěry. Pokud okresní soud z důvodu hospodárnosti neprovedl důkazy pro rozhodnutí ve věci již nerozhodné, postupoval v souladu s ust. § 120 o.s.ř. Žalobci pak okresnímu soudu nedůvodně vytýkají, že nepřipustil změnu žaloby-její rozšíření o uložení povinnosti odstranit oplocení, jestliže změnu navrhli po koncentraci řízení a před vydáním rozhodnutí, přičemž dosavadní dokazování by nemohlo být podkladem pro rozhodnutí o rozšířeném návrhu.

28. Pokud žalobci naléhavý právní zájem na požadovaném určení § 80 o.s.ř.) dovozují z toho, že se domáhají nápravy historické chyby, když jim podle restitučních předpisů nebyla vydána sporná část předmětného pozemku, neboť v hranice mezi pozemky parc. , číslo, , které byly žalobcům vydány jsou nesprávně zakresleny, v katastru nemovitostí evidovaná hranice je posunuta ve prospěch pozemku parc. č. , číslo, ve vlastnictví žalovaných, tedy v neprospěch pozemků žalobců par. č. , číslo, a žalobcům má tak náležet i část pozemku č. , číslo, - označená jako parc. č. , číslo, dle geometrického plánu, a žalobci dříve neměli možnost než roce 2017 v souvislosti s jejich úsilím o prodej pozemku parc. č. , číslo, – tuto skutečnost zjistit, pak krajský soud sdílí závěr okresního soudu, že na takovém určení není dán naléhavý právní zájem požadovaný ust. § 80 o.s.ř. Taková žaloba totiž obchází speciální restituční předpis, který vylučuje aplikaci občanského zákoníku na takový případ.

29. Soud již žalobcům i v předchozím případě (jejich žaloby ve věci , spisová značka, se stejným okruhem účastníků), kdy se domáhali s totožným tvrzením o „historické chybě“ určení hranic vydávaných pozemků tak, aby jim připadla část pozemku žalovaných (žaloba odmítnuta pro nedostatečné tvrzení rozhodujících skutečností), či v zamítnutém návrhu na vydání předběžného opatření (usnesení krajského soudu sp. zn., spisová značka, ), vyložil, že pokud se oprávněná osoba nedomáhala vrácení majetku prostřednictvím restitučních předpisů, nemůže tak činit obecnými nástroji ochrany vlastnického práva, tedy dle předpisů občanskoprávních, a to ani určovací žalobou dle § 80 o.s.ř. K tomu bylo poukázáno např. na rozhodnutí NS ČR , spisová značka, , NS ČR , spisová značka, . Okresní soud dále poukázal i na případ, který řešil Ústavní soud pod sp.zn. I. ÚS 1855/17, jež je danému případu obdobný. Ústavní soud v něm uzavřel k námitkám stěžovatelů, že v minulosti došlo k chybnému zaměření hranic mezi pozemky, což vedlo k vydání pozemku v menším rozsahu, než v jakém měl být vydán, že mohli od státu nabýt vydávané pozemky označené parcelními čísly jen v hranicích parcel, vyznačených v pozemkové mapě, pak bylo jejich věcí, aby si ověřili obsah dohody o vydání věci a srovnali jej se skutečným stavem. I kdyby k pochybení při vydávání parcel došlo, pak to neznamená, že stěžovatelům vzniklo vlastnické právo ke sporným částem, které nebyly součástí restituovaných parcel. Pakliže sporná část pozemku nebyla dohodou vydána, není dán ani jiný právní titul, na jehož základě by obecné soudy mohly založit vlastnické právo stěžovatelů k ní. Případné pochybení nelze řešit na úkor vedlejšího účastníka, který pozemky nabyl kupní smlouvou později.

30. Žalobci v řízení tvrdili, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení spočívá v dlouhodobě napjatých vztazích mezi účastníky, hrozbách zacpání odvodů, kanalizace, ztížením oprav a údržby budovy umístěné na pozemku žalobců, případné placení náhrad za umístění odvodu vody z pozemku žalobců, vybudování plotu, přičemž jedním dechem současně dodávají, že tím dojde k odstranění historické chyby, k níž došlo v minulosti v souvislosti s nesprávným určením hranice pozemků. Pokud okresní soud uzavřel, že k nápravě žalobci uváděných stavů slouží zcela jiné typy žalob, než žaloba určovací, krajský soud jeho závěr sdílí. Tvrzená jednání nepochybně nenaplňují preventivní funkci určovací žaloby dle § 80 o.s.ř., žalobci jen nepřípustně obchází zástupnými důvody výše vyslovené judikatorní závěry, neboť na úkor žalovaných hodlají řešit cestou určovací žaloby možné pochybení v postupu při vydání majetku podle restitučního předpisu v jím určených lhůtách. I v odvolání žalobci přiznávají, že přesný průběh hranice mezi pozemky nebyl žalobcům znám, pozemek nebyl v době restituce na sporné hranici oplocen a konkrétní hranice nebyla v terénu seznatelná. Žalobci tak údajně vycházeli z logického předpokladu, že hranice mezi pozemky kopíruje historickou hranici pozemků, kterou si měl žalobce a) údajně pamatovat. Opět lze odkázat na to, že pokud byly pozemky vydány v jiných hranicích, nelze tuto chybu odstranit cestou dle obecných předpisů, a to ani formou určovací žaloby a nikoli na úkor žalovaných.

31. Žalobci pak začali tvrdit, že spornou část pozemku, jak ji nechali v GP vyznačit pod p.č. , číslo, oddělením od pozemku žalobců p.č. , číslo, (v k.ú. , adresa, ) koupí od státu, vydrželi. V odvolání pak nabízí svá tvrzení, která se však odchylují od skutkových zjištění soudu okresního z provedených důkazů.

32. V případě vydržení, které začali žalobci tvrdit nikoli již v žalobě s náležitými skutkovými okolnostmi, ale až v replice k vyjádření žalovaných k žalobě a v podání z , datum, , pak poukazovali na vydržení dle zákona č. 40/1964 Sb. a uváděli, že od restituce byli více než deset let držiteli sporné části pozemku, která nebyla nijak fakticky oddělena od jejich pozemků, v dobré víře, že se jedná o jejich pozemek vycházeje z vědomí historických hranic pozemků. Když krajský soud pomine účelové změny v tvrzení žalobců, kteří dříve tvrdili, že se o chybě při vydání pozemků dozvěděli až v souvislosti s jednáním s Úřadem o odprodeji pozemku p.č. , číslo, v roce 2017, pak je zcela nejasné, z čeho pramení jejich přesvědčení o oprávněné držbě části tohoto pozemku již od doby vydání v restituci (pomineme-li že tehdejší spolurestituentka-sestra žalobce žádné takové tvrzení nepodpořila). Rovněž jejich jednání s Úřadem, jak plyne z provedených úřadů, když žádali o odprodej „celého“ pozemku p.č. , číslo, , nepodporuje takovou verzi. Judikatorní výklad (viz zejm citované I.ÚS 1855/17) vylučuje vznik vlastnického práva k věci, dříve odňatého státem v době nesvobody jinak, než cestou restitučních předpisů. Žalobcům (jejich předchůdcům) proto nemohlo vzniknout vlastnické právo k pozemkům, které nebyly součástí pozemků vydaných v restituci (kde navíc byly dostatečně vymezeny pro účely přechodu vlastnického práva). Jiný právní titul k založení vlastnického práva žalobců k předmětnému pozemku dán není. Žalobci proto nemohli být „od restituce“ ani oprávněnými držiteli nevydaného pozemku (dle jejich tvrzení).

33. Pokud jde o předpoklady vydržení vlastnického práva k nemovitosti podle § 134 obč. zák. účinného do , datum, , pak je vyžadována oprávněná držba po dobu 10 let. Krajský soud považuje za správný závěr okresního soudu, že u žalobců nelze se zřetelem ke zjištěným okolnostem uzavřít, že jsou v dobré víře, že jim sporná část pozemku patří, tedy že jsou oprávněným držitelem. Okresní soud zde navíc případně poznamenává, že se nejprve od státu domáhali přímého prodeje celého pozemku p.č. , číslo, , v písemnostech Úřadu uváděli že (celý) pozemek užívali nejdříve od roku 2015, posléze, že jej neužívali nikdy, žádali odprodej celého pozemku , číslo, (korespondence z let 2017 a 2019).

34. Pokud jde o právní úpravu vydržení podle občanského zákoníku účinného od , datum, , pak řádné vydržení podle § 1089 an. vyžaduje držbu poctivého držitele, pravost držby založenou na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva a nepřerušenou dobu 10 let. Tyto předpoklady v tomto případě s odkazem na výše uvedené zjevně splněny nejsou, na straně žalobců nemohlo jít o pravou držbu založenou na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva.

35. Mimořádné vydržení podle § 1095 o.z. vyžaduje držbu i při neprokázání důvodu držby, avšak v poctivém úmyslu, po dobu 20 let. S ohledem na zjištění výše z korespondence žalobců s Úřadem je zjevné, že doba vyžadovaná pro mimořádné vydržení (žalobci zjistili nesrovnalosti při vydání pozemků dle svých tvrzení až v roce 2017) uplynout nemohla. Krajský soud u žalobců za daných okolností postrádá i poctivý úmysl (jde o zjevné obcházení restitučního zákonodárství).

36. Pokud jde o nové tvrzení v odvolání, kdy žalobci začali tvrdit, že vždy měli na mysli, a to i v korespondenci s Úřadem, nikoli pozemek p.č. , číslo, ale jen jeho část oddělenou od tohoto pozemku., pak pokud krajský soud i pomine, že jde o nepřípustné skutkové novum v odvolacím řízení, tvrzení žalobců vyvrací např. datum pořízení oddělovacího GP k oddělované části pozemku pod p.č. , číslo, v červenci 2023, a obsah k důkazu vedené korespondence žalobců s Úřadem.

37. Krajský soud proto věcně správný rozsudek okresního soudu potvrdil (§ 219 o.s.ř.), a to včetně správného nákladového výroku, na jehož odůvodnění pro stručnost odkazuje.

38. Úspěšným žalovaným pak přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř.), které sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby (§ 9 odst.4 AT) po , částka, , dvou paušálních náhrad hotových výdajů po , částka, (§ 13 odst. 4 AT) a 21% DPH, celkem , částka, , které uložil žalobcům nahradit žalovaným do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich advokáta , Jméno advokáta F, .