7 C 145/2024 - 87

Rubrum

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobců: a/ [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] b/ [Jméno advokáta B], narozená dne [Datum narození advokáta B] bytem [Adresa advokáta B] zastoupená advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] proti žalovaným: 1/ [Jméno žalované], narozený dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupený advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] 2/ [Jméno advokáta E], narozená dne [Datum narození advokáta E] bytem [Adresa advokáta E] zastoupená advokátem [Jméno advokáta F] sídlem [Adresa advokáta F] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Návrh žalobců, aby soud určil že žalobci a) [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce], bytem [adresa] a b) [Jméno advokáta B], nar. [Datum narození advokáta B] žalobce a) a SJM žalobce a) a žalobkyně b) ve vztahu k celku: pozemku parc. č. [Anonymizováno] o výměře 313 m2 ležícím v katastrálním území a obci [adresa], který vznikl oddělením od pozemku parc. č. [Anonymizováno] zapsaného na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], vedeném u [právnická osoba] pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště [adresa] podle geometrického plánu č. [hodnota] zpracovaného [právnická osoba] a ověřeného ing. [jméno FO] dne 25. 7. 2023 pod č. [Anonymizováno] (Souhlas KÚ pro Pardubický kraj vydán dne 14. 8. 2023 pod č. [Anonymizováno]; geometrický plán je nedílnou součástí tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovaným 1/ a 2/ náhradu nákladů řízení ve výši 57 448,38 Kč k rukám [Jméno advokáta F], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se proti žalovaným domáhali určení, že jsou podílovými spoluvlastníky v poměru žalobce a) a SJM žalobce a) a žalobkyně b) ve vztahu k celku: pozemku parc. č. [Anonymizováno] o výměře 313 m2 ležícím v katastrálním území a obci [adresa], který vznikl oddělením od pozemku parc. č. [Anonymizováno] zapsaného na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], vedeném u [právnická osoba] pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště [adresa] podle geometrického plánu č. [hodnota] zpracovaného [právnická osoba] a ověřeného ing. [jméno FO] dne 25. 7. 2023 pod č. [Anonymizováno] (Souhlas KÚ pro Pardubický kraj vydán dne 14. 8. 2023 pod č. [Anonymizováno]); geometrický plán je nedílnou součástí tohoto rozsudku (dále jen „předmětný pozemek“). Tvrdili, že jsou spoluvlastníky nemovitostí stp. č. [Anonymizováno], stp. č. [hodnota], stp. č. [Anonymizováno], stp. č. [hodnota], stp. č. [Anonymizováno], stp. č. [Anonymizováno], parc.č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa]. Tyto nemovitosti byly vydány žalobcům, resp. jejich právním předchůdcům v rámci restitucí ve dvou vlnách na základě Dohod o vydání nemovitostí ze dne 10.12.1991 a 5.3.1993. S pozemky žalobců sousedí pozemek parc. č. [Anonymizováno] k.ú. [adresa], na který je přístup pouze z pozemků žalobců, pozemek je funkčně propojený s pozemky žalobců, protože jím vede svod kanalizace z pozemků žalobců k hlavní kanalizaci. Spoluvlastnický podíl vydaný v restituci sestře žalobce a) [jméno FO], byl žalobci a) a b) od ní koupen kupní smlouvou ze dne 29.8.2011 do společného jmění manželů. V r. 2017 žalobci usilovali o odprodej pozemku parc. č. [Anonymizováno] ze strany Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále ÚZSVM), ten byl však odprodán bez vědomí žalobců prostřednictvím veřejné nabídky žalovaným. V souvislosti s tím žalobci prověřili skutečné hranice pozemků, když získali historické katastrální mapy z r. 1969 a 1971 a zjistili, že hranice mezi pozemky žalobců parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a pozemkem žalovaných parc. č. [Anonymizováno] jsou v katastru nemovitostí zakresleny nesprávně, tj. hranice mezi pozemky parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], které byly žalobcům vydány (přičemž tyto pozemky jsou „nástupci“ pozemku parc. č. [Anonymizováno]) je posunuta ve prospěch pozemku parc. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalovaných, tedy v neprospěch pozemků žalobců par. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], žalobci jsou tak vlastníky i části pozemku v geometrickém plánu citovaném ve výroku označené jako parc. č. [Anonymizováno]. Naléhavý právní zájem žalobci spatřují v tom, že mezi účastníky jsou dlouhodobě napjaté vztahy, včetně vedení několika soudních sporů, žalovaní hrozili žalobcům zacpáním odvodů kanalizace z jejich pozemků, což by mělo negativní dopad na možnost hospodářského využívání pozemků a průmyslových budov žalobců, současně opravy a údržba budovy umístěné na pozemku parc. č. [Anonymizováno] by byly ztíženy, žalovaní dále opakovaně po žalobcích požadují placení náhrady za umístění odvodu vody žalobců z jejich pozemků a budov na sporné části pozemku, popř. odstranění kanalizační přípojky pod spornými pozemky, případně bude žalobcům bráněno v přístupu vybudováním plotu – je tak zde konkrétní hrozba pro výkon vlastnických práv žalobců, touto žalobou by měla být odstraněna i historická chyba, k níž došlo v minulosti v souvislosti s nesprávným určením hranic pozemků. Žalobci dále mají za to, že předmětnou část pozemku vydrželi za účinnosti obč. zák. – od restituce byli žalobci déle než 10 let držiteli sporné části pozemku, která nebyla nijak fakticky oddělena od jejich pozemků, které běžně využívali – byli tak v dobré víře, že se jedná o jejich pozemek vycházeje z vědomí historických hranic (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 837/98, 22 Cdo 2338/2014, 22 Cdo 1675/2006), držba v dobré víře trvala od 5.3.1993 minimálně do 24.4.2019, popřípadě mají žalobci za to, že došlo k mimořádnému vydržení dle § 1095 o.z., když jejich nepřetržitá držba trvá více než 26 let – započítává se držba i před nabytím účinnosti o.z. (§ 3066, § 1096 odst. 2 o.z.), tj. i poctivá držba sestry žalobce [jméno FO], od níž byl spoluvlastnický podíl odkoupen.

2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s tím, že prvním důvodem, pro nějž nelze žalobě vyhovět spočívá v tom, že žalobci se pokouší cestou obecných právních předpisů docílit změny, které se však měli domáhat již podle restitučních předpisů v minulosti, v souvislosti s tím, jakým způsobem pozemky nabyli. Jejich nárok je s ohledem na to promlčen. Druhým důvodem, pro nějž není žaloba důvodná je ten, že tvrzená „nesprávnost“ v určení hranic není přesvědčivě prokázána. Žalobci se již v minulosti v řízení vedeném u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 266/2019 domáhali určení hranice mezi jejich pozemky a pozemkem p. č. [Anonymizováno] tak, aby docílili téhož, čeho se domáhají v tomto řízení, tedy aby jim připadla část pozemku žalovaných. Opírali se přitom o téže důkazy, zejména znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [Anonymizováno]., a jeho doplnění č.

1. Soud v uvedeném řízení, po opakovaných poučeních a výzvách žalobcům k tomu, aby specifikovali, zda žádají určení hranic dle § 1028 o.z. či zda se domáhají určení vlastnického práva a tomu odpovídajícím způsobem doplnili svá tvrzení a důkazy jejich žalobu usnesením ze dne 29. 6. 2023, č. j. 11 C 266/2019-331 odmítnul. Důvodem odmítnutí žaloby byla skutečnost, že žalobci svoji žalobu řádně nedoplnili a žaloba zůstala co do vymezení neurčitá. V průběhu uvedeného řízení byl dne 20. 5. 2022 vydán i rozsudek č. j. 11 C 266/2019-221, kterým byla žaloba žalobců zamítnuta. Primárním důvodem zamítnutí byl nedostatek tvrzení a důkazů pro úspěch v návaznosti na § 1028 o.z, nicméně soud dodal též následující závěr, že žalobci, resp. žalobce a), měli možnost domáhat se určení hranic již v rámci restitučního zákona, toto však včas neučinili a nyní nemohou tuto svou nečinnost nahrazovat prostřednictvím obecných předpisů, neboť by se jednalo o nepřípustné obcházení zákona. V případě, že by žalobci předmětnou žalobou požadovali určení vlastnického práva k části pozemku dle § 80 o.s.ř., nemohli by být ani s takovouto žalobou úspěšní, neboť oprávněná osoba se nemůže domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů, mohla-li žádat vydání věci podle zákona o půdě, přičemž takovýto nárok by v současné době byl již promlčen. Tento rozsudek byl později usnesením odvolacího soudu zrušen se závěrem, že nalézací soud postupoval přepjatě formálně, když žalobu zamítl s tím, že hranice jsou objektivně seznatelné, ale žalobci přitom tvrdí subjektivní pochybnost o průběhu hranice, přičemž ale nebyli schopni předložit jednoznačný žalobní petit s geometrickým plánem. Šlo tak dle odvolacího soudu o procesní vadu, když soud rozhodoval o vadné žalobě. Žalovaní poukazují na shora uvedené s ohledem na to, že v tomto řízení budou znovu projednávány otázky, u nichž si již soud učinil úsudek, byť s ohledem na závěr řízení vedeného pod sp. zn. 11 C 266/2019, kdy byla žaloba žalobců odmítnuta, zde bohužel není překážka věci rozhodnuté. Žalovaní poukázali i na usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 10. 2019, č. j. 18 Co 293/2019-87, které ve značné míře předznamenává výsledek tohoto sporu, byť šlo o rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření v souvislosti s předchozí žalobou žalobců (viz bod 15 odůvodnění zmíněného usnesení). Žalobci ve své žalobě uvádí, že své pozemky nabyli v rámci restituce na základě dohod o vydání nemovitostí ze dne 10. 12. 1991 a 5. 3. 1993. Z dohody ze dne 5. 3. 1993 o vydání nemovitostí je patrné, pak tato byla uzavírána na základě zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, kdy žalobce a) uzavíral dohodu jako osoba oprávněná ve smyslu § 3 uvedeného zákona, žalobce a) si byl vědom toho, co je mu vydáváno, viz prohlášení v čl. 4 dohody. Součástí dohody pak byl i geometrický plán, který poměry v území znázorňoval. Pokud byl žalobce a) přesvědčen, že hranice jím obdrženého pozemku byla, jak nyní tvrdí, „posunuta v neprospěch žalobců“, pak tím žalobce tvrdí, že v restituci mu nebylo vydáno to, co mu vydáno být mělo. To však měl žalobce řešit již při samotné restituci pozemků a uzavírání jednotlivých dohod. Zákon č. 403/1990 Sb., obsahuje mimo jiné i lhůtu 6 měsíců k uplatnění nároku na vydání věci či kupní ceny (viz § 19 odst. 1 uvedeného zákona) výzvou povinné osobě, jinak nárok oprávněné osoby zaniká. Pokud by povinná osoba nevyhověla, tak jak k tomu byla povinna, pak měla oprávněná osoba dle § 5 odst. 4 téhož zákona právo uplatnit své nároky u soudu. Žalobce a) měl tedy především v době samotného vydání postupovat tak, aby mu bylo vydáno vše, na co měl nárok, a tedy si počínat i s potřebnou opatrností, kterou lze v takovém případě požadovat, a to i co do výměry pozemků, resp. jejich hranic. K žalobám na určení vlastnického práva u pozemků nabytých restitucí, případně k jiným způsobům dořešování otázek spojených s restituovanými pozemky lze poukázat i na ustálenou judikaturu pro posuzování takových nároků. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 31 Cdo 1222/2001, vyplývá závěr, že oprávněná osoba, jejíž nemovitost převzal stát v rozhodné době, se nemůže domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů, a to ani formou určení vlastnického práva, mohla-li žádat vydání věci podle zákona o půdě. To platí i tehdy, pokud oprávněná osoba nárok uplatnila a nebylo o něm ještě rozhodnuto. Uvedený výklad se uplatní podobně i u jiných restitučních předpisů a dále též závěr, že uplatňování nároků, které bylo možno uplatnit v restituci nelze uplatňovat cestou obecných právních předpisů, a to s ohledem na právní jistotu vlastníků nemovitostí. Obdobně pak viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3744/2013, které hovoří o existenci restitučních skutkových podstat a možnosti domáhat se ochrany podle obecných právních předpisů, resp. vyloučení takové možnosti v případě restitučních nároků. Výslovně je zmíněn vztah speciality restitučních předpisů k předpisům obecným, a tedy i vyloučení jejich použití, zákon č. 403/1990 Sb., pak výslovně jako restituční viz např. stanovisko Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005, č. j. Pl. ÚS-st 21/05-1, upozornit lze i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, č. j. 28 Cdo 4182/2017-359, usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 8. 2017, č. j. I. ÚS 1855/17-1, kde obdobně stěžovatelé namítali, že v minulosti došlo k chybnému zaměření hranic mezi pozemky, což vedlo k vydání pozemku v menším rozsahu, než v jakém dle jejich tvrzení měl být vydán. Jak je rekapitulováno v citovaném usnesení Ústavního soudu, obecné soudy v takové situaci uzavřely, že vydáno mohlo být toliko to, co bylo uvedeno v dohodách o vydání nemovitostí, dle tehdejšího operátu evidence nemovitostí. S ohledem na shora uvedenou judikaturu jsou žalovaní přesvědčeni, že nárok žalobců není důvodný, když žalobci své nemovitosti nabyli na základě restitučních předpisů a jejich vlastnické právo je odvozeno od dohod o vydání nemovitostí, čímž jim vzniklo vlastnické právo ke konkrétně vymezeným nemovitostem. Žalobci se nyní ve své podstatě domáhají odlišného vydání pozemků, než jak k tomu uzavřeli dohodu, a to více než 21 let poté, co k vydání došlo. Užití obecných právních předpisů, tj. žaloby na určení vlastnického práva, je však v případě existence nároku dle restitučních předpisů (ať už využitého, nevyužitého, či využitého nesprávně), vyloučeno. Žalovaní předmětný pozemek parc. č. 1479/8 řádně nabyli v roce 2019 na základě kupní smlouvy, a i pokud by došlo k nepřesnému měření v letech 1969 a 1971 a tím i zkreslení parcel, pak nelze věc vyřešit k jejich škodě, tj. rozhodnout o vlastnickém právu tak, jak se toho žalobci domáhají. Žalovaní pak dále namítají i promlčení nároku žalobců. Samotné vlastnické právo se nepromlčuje, nicméně zákon č. 403/1990 Sb., obsahuje možnost uplatnit nároky u soudu – viz § 5 odst. 4 uvedeného zákona. Tyto jsou promlčeny. Žalovaní sporují i tu skutečnost, že by došlo k nesprávnému zaměření a hranice parcel byly „zkreslené“.

3. Z dohody o vydání nemovitostí ze dne 5.3.1993 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] v likvidaci jako vydávajícím a [Jméno žalobce] /žalobcem a)/, [jméno FO], roz. [jméno FO] jako příjemci, ve smyslu zák. č. 403/90 Sb., ve znění zák. č. 458/90 Sb. a zák. č. 137/91 Sb., v rámci dohody je konstatováno, že příjemci byly potomky původního vlastníka zemřelého bez závěti, jsou tedy oprávněnými osobami, příjemcům jsou vydány každému jednou polovinou pozemky parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a část parc. č. st. [Anonymizováno], označenou v geometrickém plánu projektového podniku [Anonymizováno] z 21.3.1993 č. zak. 675-6/93 jako stp. č. [Anonymizováno] a část stp. č. [hodnota] označenou v tomtéž plánu jako stp. č. [Anonymizováno], vše v k.ú. [adresa], se stavbami na nich zřízenými včetně oplocení a inženýrských sítí a jmenovaní je do svého spoluvlastnictví za podmínek v této dohodě uvedených přijímají. Nemovitosti se vydávají ve stavu ke dni uzavření této dohody, který je účastníkům znám. Oprávnění výslovně uznávají, že tyto nemovitosti byly stavebně zhodnoceny přístavbou plechových skladovacích hal dočasného charakteru, zřízením soc. zařízení a inženýrských sítí na vydávaných pozemcích. Součástí dohody byl v dohodě označený geometrický plán, včetně výkazu výměr podle evidence nemovitostí. Rozhodnutím Katastrálního úřadu v [adresa] byl povolen vklad práva, jehož právní účinky vznikly dnem 12.3.1993.

4. Ze zápisu z pracovního jednání ze dne 16.3.2017 na odloučeném pracovišti ÚZSVM v [adresa] bylo zjištěno, že tohoto jednání se účastnili žalobci, za ÚZSVM referentka [jméno FO], dále právní auditor [tituly před jménem] [jméno FO] a jednatel společnosti [právnická osoba]. [jméno FO], kteří se dostavili ve věci jednání o žádosti o pronájem části pozemku p.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] o výměře 854 m2, jež je fakticky užívána, část pozemku se nachází v oploceném areálu, v němž je část staveb pronajímána uváděné společnosti [právnická osoba]. od žalobců. Při jednání žalobci prohlásili, že předmětnou část pozemku užívají dva roky, tedy od 1.3.2015, dnešní jednání projednají s právním zástupcem a následně ÚZSVM kontaktují, se žalobci bude sepsáno uznání dluhu zpětně od doby užívání, tedy od 1.3.2015, a se žalobci bude uzavřena smlouva o nájmu majetku na užívanou nemovitost. Žalobci současně projevili zájem o odkup předmětné části pozemku.

5. Z dopisu ze dne 20.3.2017 měl soud zjištěno, že žalobci žádají ÚZSVM o přímý prodej části pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] o výměře 854 m2, zdůraznili, že pozemek se nachází v uzavřeném objektu čp. [Anonymizováno], pozemek byl před restitucí součástí jednoho funkčního celku, jako spoluvlastníci čp. [Anonymizováno] jsou žalobci jediní, kdo mají k pozemku přímý přístup, a to po celé jeho delší straně, druhý a jediný možný zájemce je soused [tituly před jménem] [jméno FO], který ovšem nemá přístup ke svým nemovitostem v této oblasti, ani přístup k pozemku parc. č. [Anonymizováno], pod uvedenou parcelou je sběrná kanalizace, kterou se odvádí povrchové vody z čp. [Anonymizováno], kompletní kanalizační síť tvoří jeden funkční celek, důležitý pro provoz čp. [Anonymizováno]. Přímým prodejem se žalobcům umožní přístup k celé zadní stěně areálu i k severnímu oplocení a tím žalobcům usnadní údržbu jejich nemovitostí. Žalobci dále uvedli, že nikdy pozemek parc. č. [Anonymizováno] nepoužívali, kdy nepronajali ani 1m2 jeho plochy.

6. Z dopisu ze dne 7.3.2019 bylo zjištěno, že žalobci se obrátili na ÚZSVM [adresa], sdělují, že jsou spoluvlastníky objektu čp. [Anonymizováno] v [Anonymizováno], s jejich objektem sousedí úzký pozemek p.č. [Anonymizováno] v délce přes 130 m, pod pozemkem je sběrná kanalizace odvádějící všechnu vodu z jejich objektu čp. [Anonymizováno]. Do restituce tvořil pozemek parc. č. [Anonymizováno] jeden funkční celek s čp. [Anonymizováno], získám pozemku parc. č. [Anonymizováno] by měli pod kontrolou úplnou kanalizační síť, volný přístup pro případné opravy a údržbu severních hal, snadnější přístup k jejich pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Žalobci proto zažádali dne 20.3.2017 ÚZSVM [adresa] – odbor odloučeného pracoviště [adresa] o přímý prodej pozemku. Při jednání v [adresa] se žalobci dozvěděli, že před přímým prodejem musí být vyrovnán tříletý dluh bezsmluvního užívání, ten žalobci zaplatili a místo prodeje jim byla nabídnuta koncem r. 2018 nájemní smlouva na 10 let, kterou nemohli akceptovat a znovu zažádali o přímý prodej. Dne 11.2.2019 se žalobci zúčastnily místního šetření ÚZSVM [adresa] – odbor odloučeného pracoviště [adresa], kde se dohodli na přímém prodeji, dne 25.2.2019 jim bylo písemně sděleno, že o pozemek má zájem více osob, prodej se tak bude realizovat výběrovým řízením s aukcí. Rozhodnutím o prodeji více zájemcům se dává přednost okamžitému finančnímu prospěchu před myšlením řádného hospodáře. Pozemek par. č. [Anonymizováno] je pozemkem bez přístupu pro každého nabyvatele, včetně majitele severního pozemku parc. č. [Anonymizováno] manželů [Anonymizováno], žalobci žádají o posouzení oprávněnosti jejich žádosti o přímý prodej.

7. Z dopisu ze dne 17.4.2019 vyhotoveného ÚZSVM – Územní pracoviště [adresa], odbor odloučeného pracoviště [adresa], adresovaného tehdejší právní zástupkyni žalobců bylo zjištěno, že úřad na prodej pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] vyhlásil dne 27.3.2019 výběrové řízení v souladu s ust. § 22 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb. Skutečnost, že se pod uvedeným pozemkem nachází zatrubnění vodoteč, netvoří překážku v realizaci majetku formou výběrového řízení, neboť se nejedná o součást pozemku (§ 509 o.z.), žádné předkupní právo žalobcům nesvědčí, zaniklo dnem 1.3.2017 (§ 3056 odst. 1 o.z., čl. II. Přechodná ustanovení odst. 2 zák. č. 480/2018 Sb.), stejně tak není nutné upravovat vůči každému vlastníkovi parcely č. [Anonymizováno] smluvně věcné břemeno (§ 7 zák č. 274/2001 Sb.). Zájemci byly v rámci výběrového řízení na skutečnost, že se pod pozemkem nachází zatrubněná vodoteč upozorněni. Žalobci nikdy netvrdili ani nedoložili, že by zatrubněná vodoteč byla jejich vlastnictvím a že by pozemek z tohoto titulu užívali nebo ho nezbytně potřebovali k provozu areálu. Naopak v korespondenci s úřadem žalobci několikrát písemně uvedli, že pozemek není umístěn v uzavřeném areálu, na severní straně s předmětným pozemkem přímo sousedí pozemek cizího vlastníka – p.p.č. [Anonymizováno], oplocení je rovněž cizího vlastníka a že pozemek parc. č. [Anonymizováno] neužívají a nemají na něm umístěny žádné své věci (dopisy ze dne 4.12.2017, 31.1.2018, 31.12.2018 a dále ústní vyjádření při jednání se zástupci úřadu na místě samém dne 11.2.2019). Smlouvu o nájmu, kterou jim úřad zaslal, odmítli uzavřít, ve svém písemném sdělení ze dne 31.12.2018 uvedli, že smlouvu o nájmu považují za bezpředmětnou a jim nepříslušnou, protože pozemek parc. č. [Anonymizováno], ležící mimo objekt čp. [Anonymizováno], neužívají. Nejsou tak splněny podmínky pro přímý prodej. Úřad žalobcům doporučil, aby se zúčastnili výběrového řízení, o jehož podmínkách byli informováni dne 1.4.2019.

8. Z kupní smlouvy ze dne 12.6.2019 měl soud zjištěno, že byla uzavřena mezi ČR – Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových jako prodávajícím a žalovanými jako kupujícími, na základě této smlouvy žalovaní nabyly do svého vlastnictví pozemkovou parc. č. [Anonymizováno], druh pozemku vodní plocha, způsob využití koryto vodního toku umělé, v k.ú. a obci [adresa]. Kupní smlouva byla uzavřena na základě výsledků výběrového řízení, které vyhlásil prodávající. Kupujícím bylo známo, že pod povrchem převáděného pozemku se nachází zatrubněná vodoteč.

9. Z nepravomocného rozsudku zdejšího soudu ze dne 20.5.2022, č.j. 11 C 266/2019-221, měl soud zjištěno, že žaloba, kterou se žalobci domáhali proti žalovaným určení hranic mezi pozemky parc. č. [Anonymizováno], k. ú. [adresa] a parc. č. [Anonymizováno], k. ú. [adresa] ve vlastnictví žalobců a pozemkem parc. č. [Anonymizováno], k. ú. [adresa] ve vlastnictví žalovaných, jak je určena (zaměřena) geometrickým plánem č. ……….. (bude vypracován na základě zadání soudu), byla zamítnuta. V rámci odůvodnění tohoto rozsudku bylo konstatováno, že žalobci, resp. žalobce a), měli možnost domáhat se určení hranic již v rámci restitučního zákona, toto však včas neučinili a nyní nemohou tuto svou nečinnost nahrazovat prostřednictvím obecných předpisů, neboť by se jednalo o nepřípustné obcházení zákona. V případě, že by žalobci předmětnou žalobou požadovali určení vlastnického práva k části pozemku dle § 80 o.s.ř., nemohli by být ani s takovouto žalobou úspěšní, neboť oprávněná osoba se nemůže domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů, mohla-li žádat vydání věci podle zákona o půdě, přičemž takovýto nárok by v současné době byl již promlčen.

10. Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19.12.2022, č.j. 18 Co 279/2022-263, měl soud zjištěno, že rozsudek okresního soud (uvedeného v bodě 9 odůvodnění) byl zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud konstatoval, že v případě subjektivní spornosti hranice mezi pozemky účastníků je řešením žaloba na určení vlastnického práva k odpovídající sporné části pozemku, nikoliv žaloba na určení samotné hranice, do současné doby nebyly odstraněny vady žaloby spočívající v rozporuplném vylíčení rozhodujících skutečností ve vztahu k žalobnímu nároku, kdy je zřejmé, že žalobci nerozlišují mezi jednotlivými typy žalob.

11. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 29.6.2023, č.j. 11 C 266/2019-331, bylo zjištěno, že žaloba kterou se žalobci domáhali určení hranic mezi pozemky parc. č. [Anonymizováno], k. ú. [adresa] a parc. č. [Anonymizováno], k. ú. [adresa] ve vlastnictví žalobců a pozemkem parc. č. [Anonymizováno], k. ú. [adresa] ve vlastnictví žalovaných, jak je určena (zaměřena) geometrickým plánem č. ……… (bude vypracován na základě zadání soudu) a žalobci jsou tedy vlastníky části pozemku ….. jak je tento vyznačen geometrickým plánem č. …..(bude vypracován na základě zadání soudu), který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, byla odmítnuta.

12. Z pravomocného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30.10.2019, č.j. 18 Co 293/2019-87, měl soud zjištěno, že ve věci žalobců jako navrhovatelů proti ČR – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových jako odpůrci, o předběžné opatření, bylo usnesení okresního soudu změněno tak, že se zamítá návrh na nařízení předběžného opatření, dle něhož se odpůrci zakazuje zcizit (prodat, darovat, směnit, vložit do obchodní společnosti), zatížit zástavním právem či jakoukoliv služebností, předkupním právem či jakýmkoliv jiným právem ve prospěch svůj či jakékoliv třetí osoby pozemek parc. č. [Anonymizováno] – vodní plocha, koryto vodního toku umělé, to vše v k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsané na LV č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště [adresa]. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že odpůrce poukázal na dlouhotrvající proces opakovaných a nedůvodných stížností manželů [jméno FO] na postup odpůrce, jehož vyvrcholením se stalo podání návrhu na předběžné opatření. Jedná se o neoprávněný návrh, který má šikanózní charakter a jehož cílem je pouze zabránit prodeji pozemku – p. p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] zájemci, který si ho koupil v řádném a transparentně provedeném výběrovém řízení. Tohoto výběrového řízení se manželé [jméno FO] nezúčastnili, ačkoliv o něm byli informováni a bylo jim to několikrát ze strany odpůrce doporučeno. Důvodem byla zřejmě vyhlašovaná minimální kupní cena, o které manželé [jméno FO] tvrdili, že je příliš vysoká. Když se přesto našel zájemce o koupi za tuto cenu (manželé [Anonymizováno]), reagovali manželé [jméno FO] zmíněným návrhem na předběžné opatření, který však postrádá relevantní důvody k tak závažnému zásahu do práv dvou dalších subjektů (bod 5 odůvodnění usnesení). Navrhovatelé tedy tvrdí, že část předmětného pozemku měli pozbýt z nějakého důvodu (skutkového stavu), který je uveden v restitučních předpisech. K nápravě tohoto stavu sloužily právě speciální právní předpisy o odčinění některých majetkových křivd, především zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, a zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Pro případy existence restitučních skutkových podstat a možnosti domáhat se ochrany vlastnického práva podle tzv. obecných právních předpisů je judikatura dlouhodobě ustálena v závěru, podle kterého oprávněná osoba, jejíž nemovitost převzal stát v rozhodném období způsobem podřaditelným pod některou tzv. restituční skutkovou podstatu, se nemůže domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů (k tomu srovnej rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. září 2003, sp. zn. 31 Cdo 1222/2001). Pokud se osoba vrácení majetku nedomáhala prostřednictvím restitučních předpisů, nemůže tak činit obecnými nástroji ochrany vlastnického práva (k tomu srovnej nález Ústavního soudu České republiky ze dne 3. ledna 2006, sp. zn. I. ÚS 185/05). Vlastnické právo oprávněných osob podle restitučních předpisů vzniká až okamžikem vydání věci. Tím je ve skutečnosti legalizován přechod majetku na stát, a to bez ohledu na to, co bylo titulem pro tento přechod, a jen v případech, které jsou v restitučních zákonech výslovně uvedeny, je původní nabývací titul státu, za splnění dalších v zákoně uvedených podmínek, důvodem pro vrácení věci. Restituční zákony tak v podstatě legalizovaly vlastnictví státu k majetku, který stát získal konfiskacemi, znárodněním a dalšími majetkovými opatřeními, bez ohledu na to, že by bez jejich existence jinak bývalo možné v některých případech uplatnit na takový majetek vlastnické právo podle obecných předpisů. Tím současně vyloučily možnost uplatnit tato práva jinak, tedy podle obecných předpisů, neboť tato úprava je speciální úpravou k předpisům obecným (k tomu srovnej plenární nález Ústavního soudu České republiky ze dne 1. listopadu 2005, uveřejněný ve Sbírce zákonů pod č. 477 z roku 2005). Jestliže se oprávněná osoba nedomáhala nápravy způsobených majetkových křivd (nebo se svým nárokem nebyla úspěšná), anebo restituční předpisy typově některé situace neupravovaly, nemůže se domáhat nápravy prostřednictvím obecných právních předpisů, ve kterých by soudy posuzovaly vydaná správní rozhodnutí a práva a povinnosti z nich vzniklá. Proto argumentace navrhovatelů ve vyjádření k odvolání, že vlastnické právo nelze promlčet, je pro posuzovaný případ nezávažná, neboť jak výše argumentováno, oprávněná osoba musela nárok podle speciálních restitučních předpisů uplatnit v tam stanovených lhůtách a pokud tak neučinily, takový nárok (právo na uplatnění nároku dle restitučních předpisů) podléhá promlčení v obecné promlčecí době v rámci aplikace lex generalis na situace v speciálním předpisu neupravené (bod 15 odůvodnění usnesení). Krajský soud proto neshledal pro nařízení předběžného opatření předpoklady (důvod pro zatímní zakonzervování stavu, který v rámci tvrzeného postupu navrhovatelů doznat změny nemůže ani v řízení ve věci samé o určení vlastnictví) a nezbylo mu, než usnesení okresního soudu změnit a návrh zamítnout (bod 16 odůvodnění).

13. Z dopisu ze dne 26.10.2022 adresovaného žalobcům právním zástupcem žalovaných bylo zjištěno, že žalovaní je vyzývají k řešení otázky kanalizační přípojky nacházející se pod pozemky žalovaných parc. č. [Anonymizováno] a par. č. [Anonymizováno] k.ú. [adresa], která je žalobci využívána. Vyzývají – na základě předchozích jednání – žalobce k předložení návrhu smlouvy o zřízení věcného břemene, kdy v tomto návrhu by měla být vyřešena i otázka náhrad s kanalizační přípojkou spojených, za období posledních tří let. Žalovaní vyjádřili přesvědčení, že dohoda mezi účastníky bude možná a odstranění kanalizační přípojky nebude nutné.

14. Z dopisu ze dne 16.5.2024 bylo zjištěno, že žalovaní oznámili žalobcům, že zahájí stavbu plotu podle vytyčovacího protokolu, plot bude na severní straně čp. [Anonymizováno], mezi pozemkem parc. č. [Anonymizováno] a pozemky žalobců parc. č. [hodnota] a parc. č. [Anonymizováno], dále žádají, aby se žalobci zdrželi jakéhokoliv poškozování věcí a upozorňují, že oblast plotu bude sledována kamerovým systém žalovaných.

15. Z dopisu ze dne 29.5.2024 měl soud zjištěno, že byl žalobci adresován žalovaným jako odpověď na dopis ze dne 16.5.2024, kde žalobci sdělují, že proti oplocení severní hranice čp. [Anonymizováno] nic nemají, pokud bude provedeno podle původní severní hranice čp. [Anonymizováno], tato hranice je vyznačena i v exteriéru, žalobci mohou poskytnout její souřadnice i body. Současná severní hranice, vedená v katastru nemovitostí je chybná, na tuto skutečnost upozorňovali od r.1994 a při všech jednáních s ÚZSVM, dále si nepřejí, aby žalovaní sledovali kamerami pozemky žalobců.

16. Z fotodokumentace doložené žalobci (čl. 62 spisu) je patrné oplocení vedle budovy – skladu.

17. Z plánu zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] z období září-listopad 1999 bylo zjištěno, že se jedná o pasport stavby – bývalého pivovaru v [Anonymizováno], kde je zakresleno celkem devět objektů (A-J), s tím, že hranice pozemku areálu na severní straně je vyznačena pouze přibližně.

18. Z leteckých snímků opatřených na Mapy.cz z let 2004-2006, 2011, 30.8.2015, 15.10.2017 a 10.9.2020, je zřejmé, že na parc. č. [Anonymizováno] v r. 2020 došlo ke zmenšení jednoho objektu (dle žalobců garáž). Z tohoto důkazu nelze uzavřít zda, kdo a jaké předměty na pozemku parc. č. [Anonymizováno] skladoval.

19. Z dopisu ze dne 25.9.2024 bylo zjištěno, že žalobci Policii ČR, Obvodní odd. [adresa] sdělují, že jim žalovaný 1/ telefonicky dne 24.9.2024 oznámil, že zalepuje odpady žalobců z čp. [Anonymizováno], žalobci objekt čp. [Anonymizováno] užívají k pronájmu od r. 1993, žalovaný 1/ od nich v minulosti požadoval náhradu za užívání kanalizace, ty však byly zhotoveny před r. 2000 a tudíž je musí nový nabyvatel strpět bez náhrady. Oznamují proto poškození cizí věci.

20. Z dopisu ze dne 15.10.2024 měl soud zjištěno, že Policie ČR, Obvodní odd. [adresa], žalobce a/ vyrozuměla o tom, že jeho oznámení ze dne 25.9.2024 bylo dle ust. § 74 odst. 2 z.č. 250/2018 Sb., oznámeno příslušnému správnímu orgánu Městskému úřadu v [Anonymizováno] k projednání.

21. Podle § 80 písm. c) o.s.ř. lze žalobou uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

22. Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, jsou po procesní stránce skutečnosti, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na určení je naléhavý právní zájem. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým.

23. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonného ustanovení shora citovaného dospěl soud k závěru, že v dané věci byla prokázána věcná legitimace účastníků – žalobců, kteří tvrdí své vlastnictví k jim vymezené části nemovitosti, a žalovaných jako vlastníků pozemku par. č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa].

24. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobci jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba bez čp./ev. č., pozemková parc. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], vše zapsané na LV č. [hodnota] pro k.ú. a obec [adresa], dále že žalobci a) a jeho rodině byly uvedené nemovitosti vydány jako restituční nárok na základě dohod o vydání nemovitostí ze dne 10.12.1991 a ze dne 5.3.1993, což i dle žalovaných bylo nesporné (viz vyjádření žalovaných ze dne 26.7.2024), žalobkyně b) nabyla předmětné nemovitosti s žalobcem a) společného jmění manželů od sestry žalobce a) na základě kupní smlouvy uzavřené v roce 2011, žalovaní jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. [Anonymizováno], jež je zapsán na LV č. [hodnota] pro k.ú. a obec [adresa], vlastnické právo k uvedenému pozemku nabyli od státu na základě kupní smlouvy uzavřené dne 12.6.2019, jak bylo prokázáno kupní smlouvou ze dne 12.6.2019.

25. V daném sporu soud nejprve zkoumal, zda je ve věci dán naléhavý právní zájem žalobců na podané určovací žalobě. V řízení o určení, zda tu právní vztah či právo je či není je žalobce povinen tvrdit skutečnosti, jimiž dokládá splnění podmínky naléhavosti právního zájmu na požadovaném určení (viz rozsudek Nejvyššího soud ČR ze dne 28.11.2001, sp.zn. 20 Cdo 450/2000). Pokud soud žalobu na určení zamítne pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, je vyloučeno, aby současně žalobu přezkoumal po stránce věcné. Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec (onen „pevný právní základ“), který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (viz rozsudek Nejvyššího soud ČR ze dne 27.3.1997, sp.zn. 3 Cdon 1338/96/2000). Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto současně dán jen tehdy, jestliže je objektivně vzato způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. V případě absence legitimního očekávání na straně navrhovatele není naplněna preventivní funkce žaloby dle § 80 o.s.ř. (viz Sdělení pléna Ústavního soudu ČR č. 477/2005 Sb.). Také musí jít u žalobce o právo již existující nebo o takovou jeho procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, případně pro nejisté své postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 20.6.1995, sp.zn. III. ÚS 17/95). Určovací žaloby nemají vést ke zbytečnému rozmnožování sporů.

26. Žalobci svůj naléhavý právní zájem dovozují z toho, že domáhají nápravy historické chyby, když jim podle restitučních předpisů nebyla vydána sporná část předmětného pozemku, neboť v hranice mezi pozemky parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], které byly žalobcům vydány (přičemž tyto pozemky jsou „nástupci“ pozemku parc. č. [Anonymizováno]), jsou nesprávně zakresleny, v katastru nemovitostí evidovaná hranice je posunuta ve prospěch pozemku parc. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalovaných, tedy v neprospěch pozemků žalobců par. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], žalobcům má tak náležet i část pozemku č. [Anonymizováno] - označená jako parc. č. [Anonymizováno] dle geometrického plánu, a žalobci dříve neměli možnost než roce 2017 v souvislosti s jejich úsilím o prodej pozemku parc. č. [Anonymizováno] – tuto skutečnost zjistit. Nezbývá než znovu konstatovat (tak jak již bylo učiněno i v předchozím usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30.10.2019, č.j. 18 Co 293/2019-87), že k nápravě pozbytí pozemku sloužily právě speciální právní předpisy o odčinění některých majetkových křivd, především zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, a zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Pro případy existence restitučních skutkových podstat a možnosti domáhat se ochrany vlastnického práva podle tzv. obecných právních předpisů je judikatura dlouhodobě ustálena v závěru, podle kterého oprávněná osoba, jejíž nemovitost převzal stát v rozhodném období způsobem podřaditelným pod některou tzv. restituční skutkovou podstatu, se nemůže domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů. Obdobným případem se již zabýval Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 16. 8. 2017, č.j. I. ÚS 1855/17-1, kde obdobně stěžovatelé namítali, že v minulosti došlo k chybnému zaměření hranic mezi pozemky, což vedlo k vydání pozemku v menším rozsahu, než v jakém dle jejich tvrzení měl být vydán. Ústavní soud uzavřel, že stěžovatelé mohli nabýt od státu vydávané pozemky označené parcelními čísly jen v hranicích parcel, vyznačených v pozemkové mapě, v důsledku čehož jim bylo vydáno méně, než na co měli nárok. Bylo věcí stěžovatelů, aby si ověřili obsah dohody o vydání věci a srovnali jej se skutečným stavem. V dané věci pak obecné soudy dokonce došly k závěru, že zde k pochybení při vydávání došlo, což ale neznamená, že by stěžovatelům vzniklo vlastnické právo ke sporným částem, které nebyly součástí restituovaných parcel. Zároveň bylo konstatováno, že takové pochybení nemůže být řešeno na úkor vedlejšího účastníka, který pozemky nabyl kupní smlouvou v roce 1996. Pakliže sporná část pozemku nebyla dohodou vydána, není dán ani žádný jiný právní titul, na jehož základě by obecné soudy mohly určit vlastnické právo stěžovatelů k ní, a to přestože tito patrně měli na její vydání nárok podle zákona o mimosoudních rehabilitacích. Jakkoliv lze mít pochopení pro jejich úsilí zvrátit stávající právní stav, jehož prvotní příčinou byla chyba při grafickém určení výměry pozemku, jeho nápravy nelze dosáhnout tím, že by vlastnické právo stěžovatelů dodatečně konstituovaly obecné soudy bez zákonného titulu, navíc na úkor vedlejšího účastníka. K takovémuto rozhodnutí jim zákon nedává žádný prostor. V tomto směru lze odkázat i na rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.9.2003, sp.zn. 31 Cdo 1222/2001 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.12.2013, sp.zn. 22 Cdo 3744/2013. Oprávněná osoba musela nárok podle speciálních restitučních předpisů uplatnit v tam stanovených lhůtách a pokud tak neučinila, takový nárok (právo na uplatnění nároku dle restitučních předpisů) podléhá promlčení v obecné promlčecí době v rámci aplikace lex generalis na situace v speciálním předpisu neupravené. Bylo by lze uzavřít, že nárok žalobců je tak promlčen. Dohoda o vydání nemovitostí ze dne 5.3.1993 obsahuje jednoznačné vymezení parcelních čísel vydávaných pozemků, včetně pozemku parc. č. [Anonymizováno] (jehož jsou „nástupci“ pozemky parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] sousedící s parcelou parc. č. [Anonymizováno]), které byly žalobcům vydány, součástí dohody o vydání byl i geometrický plán včetně výkazu výměr, a byl ve znění dohody proveden vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, žalobcům, resp. jejich právním předchůdcům, byly tak vydány nemovitosti pouze v rozsahu zde uvedeném, nikoliv širším.

27. V dané věci má soud dále za to, že nebyly splněny podmínky vydržení dle ust. § 134 odst. 1 obč. zák. (ve znění účinném do 31.12.2013), neboť není možné dovodit dobrou víru žalobců jako oprávněných držitelů trvající zákonem stanovenou desetiletou dobu. Žalobci nemohli být oprávněnými držiteli v dobré víře či v omylu, když se sami nejprve domáhali po státu přímého prodeje pozemku par. č. 1479/8, následně ve svých písemnostech uváděli nejprve, že pozemek par. č. 1479/8 (i s uvedením výměry pozemku) užívali nejdříve od r. 2015, poté, že jej neužívali nikdy, jak vyplývá z dopisů samotných žalobců (viz bod 4., 5. odůvodnění). Ze stejných důvodů tak nemohlo dojít ani k naplnění podmínek mimořádného vydržení dle ust. § 1095 o.z., za použití ust. § 3066 o.z., které vyžaduje nepřetržitou držbu trvající dobu dvojnásobně dlouhou, tj. 2 x 10 let (§ 1091 odst. 2 o.z.) než jaké by bylo jinak zapotřebí, kdy nelze přehlédnout i tu skutečnost, že žalobkyně b) spoluvlastnický podíl na vydaných pozemcích dle restitučních předpisů nabyla kupní smlouvou v roce 2011.

28. Ani tvrzení žalobců o dlouhodobě napjatých vztazích mezi účastníky, hrozbách zacpání odvodů, kanalizace, ztížením oprav a údržby budovy umístěné na pozemku žalobců, případné placení náhrad za umístění odvodu vody z pozemku žalobců, vybudování plotu, nemůže vést k závěru o naléhavosti právního zájmu na určovací žalobě. K nápravě žalobci uváděných stavů slouží zcela jiné typy žalob, než žaloba určovací a nezbývá než uzavřít, že není tak ani naplněna preventivní funkce určovací žaloby (viz bod 25 odůvodnění).

29. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba – pro nedostatek naléhavého právního zájmu – není důvodná a zamítl ji. Soud pro úplnost dodává, že žalobci se opakovaně v rámci soudních sporů fakticky domáhají získání vlastnictví k jimi označené části sporné části pozemku, s obdobnými tvrzeními, v těchto sporech se jim již dostalo opakovaně totožné právní argumentace, se kterou se však žalobci i nadále polemizují.

30. Návrhy žalobců na provedení důkazů geometrickým plánem, znaleckým posudkem a dodatkem č. 1 ke znaleckému posudku, byly pro nadbytečnost zamítnuty.

31. V dané věci měli žalovaní plný úspěch. Soud tedy přiznal žalovaným proti žalobcům právo na náhradu nákladů dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci jsou proto povinni jim nahradit náklady řízení tvořené odměnou advokáta za šest úkonů právní služby (převzetí věci, vyjádření ve věci samé ze dne 26.7.2024, účast u jednání dne 5.11.2024, dne 4.2.2025 – jednání přesahující dvě hodiny, a dne 3.4.2025) pro každého ze žalovaných ve výši 3 x 2 480 Kč /z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) snížené o 20 % dle § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni uskutečnění úkonu/, 3 x 5 620 Kč /z tarifní hodnoty 113 000 Kč dle § 9 odst. 4, písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni uskutečnění úkonu/, 3 x 4 496 Kč /z tarifní hodnoty 113 000 Kč dle § 9 odst. 4, písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni uskutečnění úkonu, snížené u druhé zastupované osoby o 20 % dle § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni uskutečnění úkonu /, náhradou hotových[Anonymizováno]výdajů 3 x 300 Kč, 2 x 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni uskutečnění úkonu), 21 % DPH z odměny advokáta včetně náhrady hotových výdajů, ve výši 9 970.38 Kč, tj. vše celkem 57 448,38 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu ve smyslu § 150 o.s.ř., pro které by soud výjimečně nepřiznal žalovaným právo na náhradu nákladů řízení, zjištěny nebyly a ani nebyly v řízení tvrzeny. Lhůta k plnění byla stanovena jako zákonná třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.