18 Co 216/2025 - 221

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] pro zaplacení 179 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27.3.2025, č. j. 10 C 142/2023-170, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 23.934,56 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokátky], advokátky.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 179.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok II.) a náhradu nákladů vzniklých státu (výrok III.).

2. Takto rozhodl v řízení, ve kterém se žalobkyně domáhala vrácení kupní ceny ve výši 179.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že z důvodu podstatného porušení kupní smlouvy odstoupila od kupní smlouvy o prodeji ojetého vozidla [Vozidlo - název], rok výroby 2011, VIN: [VIN kód], reg. zn.: [SPZ] (dále též „vozidlo“). K převzetí vozidla došlo dne 14. 4. 2023 v sídle autobazaru žalované v [adresa], přičemž při zkušební jízdě vozidlo nevykazovalo žádné vady ani nedostatky. Následně při prověřování stavu vozidla žalobkyně zjistila, že toto nevyhovuje z hlediska měření emisí, a nelze tudíž provést technickou kontrolu. Z provedené diagnostiky vyplynulo, že vozidlo vykazuje skryté vady, a pokud by žalobkyně o těchto vadách věděla, vozidlo by nekoupila. Poté, co vozidlo předala mechanikovi, bylo zjištěno, že před 10.000 km byl přehrán software řídící jednotky a odhalena závada filtru pevných částic ([filtr]). Dne 28. 4. 2023 žalobkyně vozidlo převezla do autorizovaného servisu [právnická osoba]., kde byla provedena kontrola řídící jednotky, která potvrdila, že je filtr pevných částic nefunkční a nelze provést měření emisí. Dále bylo zjištěno, že v minulosti bylo nelegálně manipulováno se softwarem řídící jednotky a [filtr], patrně za účelem skrytí této vady, a aby se vozidlo jevilo jako zcela funkční. O tomto všem žalobkyně vyrozuměla telefonicky žalovanou, která její argumenty neakceptovala a označila je za lživé. Od kupní smlouvy proto následně dopisem ze dne 9. 6. 2023 odstoupila a požaduje vrácení kupní ceny.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila z důvodu, že v době předání vozidlo rozhodně netrpělo vadou zakládající podstatné porušení smlouvy. Na vozidle byly pouze vady, které odpovídají stáří a opotřebení vozidla, přičemž tyto vady byly uvedeny v „Záznamu o technickém stavu vozidla“ ze dne 14. 4. 2023, který je nedílnou součástí kupní smlouvy ze stejného dne.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně jako spotřebitel uzavřela se žalovanou, která provozuje autobazar, dne 14. 4. 2023 kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo specifikované ojeté vozidlo. Kupní cena byla sjednána ve výši 179.000 Kč. V rámci předávacího protokolu byla žalobkyně uvědoměna o tom, že stav tachometru nemusí odpovídat skutečnosti. Vozidlo nemělo v okamžiku koupě funkční filtr pevných částic, a navíc u něj byl proveden zásah do řídící jednotky, aby se tato skutečnost neprojevovala chybovou hláškou na přístrojové desce vozidla. Žalobkyně dne 13. 6. 2023 od kupní smlouvy odstoupila s tím, že takováto vada představuje porušení smlouvy podstatným způsobem a vyzvala žalovanou k vrácení kupní ceny a součinnosti, pokud jde o vrácení vozidla. Žalovaná odmítla odstoupení jako nedůvodné.

5. Soud I. stupně na danou věc aplikoval odpovídající ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), a dospěl k závěru, že vozidlo mělo již v okamžiku prodeje dvě závažné technické závady – nefunkční filtr pevných částic a zásah do softwaru vozidla, který měl tuto skutečnost zakrýt. Za nepodstatné měl to, kdo zásah provedl, za rozhodující to, že obě závady existovaly při převzetí vozidla kupujícím. Uzavřel, že znalecký posudek spolu s výpovědí znalce potvrdil, že vzhledem ke stáří a nájezdu vozidla je prakticky nemožné, aby se v něm nacházel původní funkční filtr. Zásah do softwaru tak měl za cíl zakrýt nefunkčnost filtru.

6. Za nepravděpodobné označil tvrzení žalované, že zásah provedla žalobkyně, neboť žalobkyně měla zájem vozidlo používat a není důvod, proč by sama provedla úpravu, která by znemožnila emisní kontrolu. Navíc žalobkyně plánovala emisní kontrolu absolvovat, byť ji zatím nemusela podstoupit kvůli platné STK. Její vysvětlení, že emisní kontrolu chtěla spojit s evidenční kontrolou, je logické a odpovídá jejím krokům. Zásah do softwaru měl za prokázaný protokolem z STK, který potvrzuje nemožnost provedení měření emisí kvůli nestandardnímu chování kontrolky [název]. Tento protokol byl vystaven čtyři dny po koupi vozidla, z čehož dva dny připadaly na víkend. Soud přihlédl i k výpovědím svědků [jméno FO] a [jméno FO], kteří se k vozidlu dostali krátce po jeho zakoupení. [jméno FO] při kontrole zjistil novější spony výfuku, což neodpovídá tvrzení předchozího majitele, že výfuk byl původní. [jméno FO] byl přítomen jak neúspěšnému měření emisí, tak pokusu autoelektrikáře o načtení řídící jednotky. Nalézací soud považoval za věrohodnou i výpověď žalobkyně, neboť její časová osa odpovídá výpovědím svědků. Přestože žalobkyně později nechala software přehrát, konstatoval, že k nestandardnímu zásahu do softwaru došlo již předtím a žalobkyně s tím neměla nic společného. Přehrání softwaru u značkového opravce nemohlo vozidlo poškodit ani znehodnotit. Tvrzení žalované, že závada mohla být způsobena nesprávným palivem, soud odmítl jako nesmyslné – nesprávné palivo by mohlo způsobit mechanickou závadu, nikoliv softwarovou. Žalobkyně navíc doložila, že tankovala správné palivo.

7. Soud I. stupně uzavřel, že vozidlo s nefunkčním filtrem pevných částic nebylo způsobilé k provozu, což vyhodnotil jako podstatné porušení kupní smlouvy, neboť taková závada není běžným opotřebením ve smyslu § 2167 odst. 2 OZ, a to i za situace, že šlo o starší ojeté vozidlo. Upozornil, že podle ustálené judikatury nelze za běžné opotřebení považovat vadu, která brání užívání věci k účelu sjednanému v kupní smlouvě. Žalobkyně kupovala vozidlo za účelem jeho provozování, což bylo žalované známo. Prodávající odpovídá za to, že věc je vhodná k obvyklému účelu, i s ohledem na právní předpisy a technické normy (§ 2162 odst. 1 písm. a/ OZ). Podle § 2161 odst. 1 OZ se má za to, že vada, která se projeví do jednoho roku od převzetí, existovala již při převzetí. Žalobkyně vadu řádně vytkla a rozhodla se od smlouvy odstoupit, což jí zákon umožňuje bez nutnosti předchozí reklamace. Námitku žalované, že jí žalobkyně neumožnila vozidlo prozkoumat, soud I. stupně shledal neopodstatněnou, neboť žalobkyně žalovanou vyzvala k součinnosti, kterou však žalovaná neposkytla. Nepředání vozidla zpět nelze považovat za porušení § 2171 odst. 4 OZ. Na základě výše uvedeného soud žalobě plně vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit částku 179.000 Kč spolu s úrokem z prodlení od 24. 6. 2023, protože žalovaná se dostala do prodlení s vrácením kupní ceny po uplynutí desetidenní lhůty od doručení odstoupení od smlouvy. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a úspěšné žalobkyni přiznal náklady řízení. Výrok III. doplnil usnesením ze dne 31. 7. 2025, č. j. [spisová značka], proti kterému nebylo odvolání podáno.

8. Rozsudek napadla včasným a přípustným odvoláním žalovaná z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř., tedy pro nesprávné skutkové zjištění, nesprávné právní posouzení věci a nepřihlédnutí k navrženým důkazům. Zejména namítá, že soudem provedený znalecký posudek vykazuje zásadní, dále specifikované vady. Znalec [jméno FO] totiž vyhotovil posudek bez fyzické prohlídky vozidla, pouze na základě listinných podkladů. Závěr o nefunkčnosti filtru pevných částic ([filtr]) učinil jen na základě počtu najetých kilometrů (288.200 km), přičemž uvedl, že životnost [filtr] se pohybuje mezi 100.000–250.000 km. Žalovaná namítá, že takový závěr je nepodložený a metodicky vadný. Nadto odborné vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], z [právnická osoba] potvrzuje, že posudek bez prohlídky vozidla je v rozporu se zásadami znalecké činnosti. [filtr] může být funkční i po 320.000 km, naopak může být vadný již po 5.000 km. Znalec navíc připustil, že bez rozřezání filtru nelze zjistit jeho stav, ale zároveň tvrdil, že rozřezání by bylo neúčelné. Jeho závěr je tedy založen na statistické pravděpodobnosti, nikoliv na konkrétním zjištění technického stavu vozidla. Takový postup nelze považovat za dostatečný důkaz existence vady.

9. Namítá, že v různých dokumentech se uvádí rozdílný počet kilometrů – rozdíl činí až 538 km. Přesný počet je přitom klíčový pro posouzení stavu [filtr]. Žalovaná uvádí, že vozidlo bylo před prodejem žalobkyni používáno ke zkušebním jízdám, což mohlo ovlivnit stav tachometru. Po rekapitulaci časové osy dovozuje, že vozidlo bylo v dispozici třetích osob, což znemožňuje zjistit, co se s ním dělo. Žalobkyně neprovedla řádnou reklamaci vady podle § 1922 odst. 1 OZ, tedy neoznámila vadu bez zbytečného odkladu a nepředala vozidlo k přezkoumání.

10. Dále namítá, že svědci žalobkyně jsou osobně propojeni (např. autoservis [jméno FO] spolupracuje s panem [jméno FO], který je kamarádem žalobkyně), aniž by soud I. stupně věnoval dostatečnou pozornost možné podjatosti svědků. Navíc nebyl vyslechnut pracovník autorizovaného servisu, který měl údajně potvrdit neodborný zásah do [filtr]. Soud I. stupně nesprávně posoudil vadnost [filtr] jako podstatné porušení smlouvy. Podle § 2167 odst. 2 OZ nelze obvyklé opotřebení považovat za vadu. [filtr] je běžně vyměnitelná součástka, cena její výměny se pohybuje kolem 10.500 Kč. Žalobkyně uváděla cenu 90.000 Kč, což neodpovídá realitě. Judikatura Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3235/2020, na kterou se soud odvolává, se týkala závažnějších vad (např. únik chladicí kapaliny), nikoliv běžně vyměnitelné součástky jako je [filtr].

11. Upozorňuje, že podle § 1922 OZ je kupující povinen oznámit vadu bez zbytečného odkladu a umožnit její přezkoumání. Žalobkyně tak neučinila, provedla zásahy do vozidla bez informování žalované, čímž znemožnila přezkum vady. Judikatura Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 33 Cdo 1958/2020) potvrzuje, že kupující nemůže svévolně nakládat s vadnou věcí bez dohody s prodávajícím. Nadto podle § 2171 odst. 4 OZ vzniká povinnost vrátit kupní cenu až po vrácení věci. Žalobkyně vozidlo žalované nepředala, ani není jisté, kde se vozidlo nachází. Soud nevzal v potaz námitku vzájemného plnění, což je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 23 Cdo 3724/2017). Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

12. Žalobkyně se ve svém vyjádření k odvolání plně ztotožnila s napadeným rozsudkem. Má za to, že žalovaná v rámci odvolání pouze opakuje argumenty, které již byly nalézacím soudem vypořádány. K námitce, že soudem ustanovený znalec neprovedl osobní prohlídku předmětného vozidla, uvádí, že uvedená výtka byla již uplatněna právním zástupcem žalované při jednání před nalézacím soudem, kde se k ní znalec vyjádřil. Vysvětlil důvody, proč osobní prohlídku nepovažoval za nezbytnou, a soud jeho vysvětlení akceptoval. Žalobkyně proto považuje tvrzení, že znalecký posudek je kvůli absenci osobní prohlídky nesprávný, za nepravdivé. Upozorňuje, že důkazní břemeno ohledně funkčnosti filtru pevných částic ([filtr]) v době koupě vozidla leží na žalované, což vyplývá z obecné zásady důkazního břemene a z ustanovení § 2161 odst. 1 OZ. Žalovaná však v průběhu řízení nepředložila žádný důkaz, který by prokazoval, že [filtr] byl v době koupě funkční. Naopak bylo prokázáno, že v době koupě mělo vozidlo nefunkční [filtr], a tudíž nebylo způsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Taková vada představuje podstatné porušení kupní smlouvy ve smyslu § 2002 OZ. Žalovaná jako podnikatelka odpovídá za to, že prodávaná věc je vhodná k účelu, pro který ji kupující požaduje a s nímž prodávající souhlasí, jak stanoví § 2158 a následující OZ. I použitá nebo starší věc musí mít obvyklé vlastnosti, které umožňují její běžné užívání. Nefunkční [filtr] nelze považovat za běžné opotřebení, protože činí vozidlo neprovozovatelným, a to bez ohledu na platnou technickou prohlídku. Nalézací soud také nepochybil, pokud uzavřel, že odstoupení od smlouvy nemusí předcházet reklamace, což odpovídá právní úpravě v § 2001 OZ. Žalobkyně tedy postupovala v souladu se zákonem, když od smlouvy odstoupila bez předchozí reklamace, protože se jednalo o podstatnou vadu. Závěrem shrnuje, že žalovaná neunesla důkazní břemeno a neprokázala, že vozidlo bylo v době prodeje bezvadné. Vzhledem k tomu měla žalobkyně právo od smlouvy odstoupit, což nalézací soud správně uznal a řádně odůvodnil. Žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud odvolání žalované v plném rozsahu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212, § 212a o. s. ř., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně korektně provedeným dokazováním ve smyslu § 120 o. s. ř. zcela správně zjistil skutkový stav věci, odvolací soud proto z jím zjištěného skutkového stavu věci vychází.

15. Žalobkyně při odvolacím jednání odkázala na své vyjádření a zopakovala své přesvědčení o správnosti napadeného rozsudku. Žalovaná akcentovala některé body svého odvolání, ve kterých dovozovala nesprávnost skutkových zjištění. Setrvala na stanovisku, že se nejednalo o podstatnou vadu.

16. Ze skutkového stavu zjištěného v dostatečné míře provedeným dokazováním soudem I. stupně, vyplývá, že dne 14. 4. 2023 uzavřela žalobkyně v postavení spotřebitele se žalovanou v postavení podnikatele kupní smlouvu, na základě které prodala žalovaná žalobkyni a žalobkyně od žalované převzala spolu se všemi potřebnými doklady vozidlo a za vozidlo zaplatila žalované v hotovosti kupní cenu v částce 179.000 Kč. Před uzavřením kupní smlouvy byla s vozidlem provedena testovací jízda, vozidlo nebylo před prodejem žalovanou napojeno na diagnostiku, žalobkyně byla seznámena se stavem vozidla tak, jak byl zaznamenám v Záznamu o technickém stavu vozidla, který byl nedílnou součástí kupní smlouvy, tj. veškeré základní součásti vozidla jako je motor, spojka, převodovka, nápravy, tlumiče, brzdy, řízení, výfukový systém, chladící systém a elektrické příslušenství jsou původní s tím, že u motoru byla uvedena poznámka „netěsný“, u spojky poznámka „nepravidelný záběr“, u náprav poznámka „vůle v uložení a závěsech“. V podstatě u téměř všech shora uvedených položek byla zaškrtnuta poznámka „doporučena kontrola nebo servis“. S výjimkou spojky byl stav všech shora uvedených částí ohodnocen číslem tři, což dle vysvětlení uvedeného v záznamu znamená „vyhovující stav – horší než průměrný, odchylky v tech. stavu již ovlivňují provozní nebo užitné vlastnosti vozidla“. Stav spojky byl hodnocen známkou čtyři což znamená „stav špatný – horší než vyhovující, provozní nebo užitné vlastnosti vozidla jsou podstatně ovlivněny“. STK byla platná do 11/2023. Ze skutkových tvrzení žalované ani z listin o koupi vozidla nevyplynulo, že by byla žalobkyně jako spotřebitelka informována o existenci práv z vadného plnění, záruce za jakost, poprodejním servisu a jejich podmínkách.

17. Po koupi vozidla (v pátek) žalobkyně toto odstavila na hlídaném parkovišti v [adresa], kde si ho vyzvedla v neděli odpoledne a jela do místa svého bydliště. Na čerpací stanici natankovala naftu, avšak vozidlo již nemohla nastartovat. Telefonicky se spojila s žalovanou, která jí sdělila, že příčinou může být imobilizér, po jehož odpojení a opětovném napojení vozidlo nastartovala a odjela domů. Poté žalobkyně nechala prověřit technický stav vozidla u svého automechanika (svědek [jméno FO]), který zjistil běžné závady vozidla odpovídající jeho stáří a doporučil již podrobit vozidlo STK. STK prováděl svědek [jméno FO] a zjistil, že kontrolu diagnostiky nelze provést, vozidlo tak nebylo možné provozovat na komunikacích. Dalšími kontrolami u autoeletrikáře bylo zjištěno, že filtr ([filtr]) částic je nefunkční a že bylo zasaženo do softwaru vozidla. Žalobkyně o tom informavala žalovanou, aniž by jí bylo sděleno, jak má ke vztahu k ní dále postupovat či si vozidlo vyžádala ke kontrole. Dopisem ze dne 9. 6. 2023 žalobkyně od smlouvy odstoupila s odůvodněním, že vozidlo má nefunkční filtr pevných částic a nelze docílit měření emisí, a není tak způsobilé provozu na pozemních komunikacích, což považuje za podstatné porušení kupní smlouvy. Žalobkyní uváděná vada vozidla byla potvrzena znaleckým posudkem č. [číslo] [jméno FO]. Žalovaná dopisem ze dne 14. 6. 2023 důvodnost odstoupení odmítla s tím, že žalobkyně nedodržela postup reklamace a vozidlo dala do neautorizovaných servisů, kde došlo k účelové manipulaci se softwarem.

18. K počtu najetých kilometrů bylo prokázáno, že podle kupní smlouvy mělo vozidlo najeto 288.200 km, při kontrole emisí dne 18. 4. 2023 288.738 km, při přistavení do [právnická osoba] dne 28. 4. 2023 288.781 km, z čehož je zřejmé, že v bodě 8. odůvodnění napadeného rozsudku došlo k chybě v psaní počtu najetých kilometrů, která však nemohla ovlivnit správnost rozhodnutí.

19. Podle § 2171 odst. 1 písm c), odst. 4 OZ kupující může požadovat přiměřenou slevu nebo odstoupit od smlouvy, pokud je vada podstatným porušením smlouvy. (4) Odstoupí-li kupující od smlouvy, prodávající vrátí kupujícímu kupní cenu bez zbytečného odkladu poté, co obdrží věc nebo co mu kupující prokáže, že věc odeslal.

20. Podle § 2172 OZ vadu lze vytknout prodávajícímu, u kterého věc byla koupena. Je-li však k opravě určena jiná osoba, která je v místě prodávajícího nebo v místě pro kupujícího bližším, kupující vytkne vadu tomu, kdo je určen k provedení opravy.

21. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně vystupuje ve sporu v pozici spotřebitele a žalovaná v pozici podnikatele, proto je třeba na jejich vztah primárně aplikovat § 2158 OZ a násl. upravující prodej zboží spotřebiteli.

22. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že vozidlo mělo dvě závažné technické závady, které nebyly při prodeji vozidla žalovanou notifikovány, a to nefunkční filtr pevných částic ([filtr]) a zásah do softwaru vozidla, což znemožňovalo provést kontrolu emisí. Vozidlo nebylo způsobilé provozu na pozemních komunikacích a nemohlo sloužit svému účelu. Odvolací soud považuje také za správný závěr soudu I. stupně, že si vadu nezpůsobila sama žalobkyně svým neodborným zásahem, neboť žalobkyně při svém výslechu potvrdila eminentní zájem vozidlo používat, aniž by z jejího výslechu, výslechu svědků či zjištění znalce bylo prokázáno, že by vada vznikla až poté, co žalobkyně využila služeb pro ni obvyklého autoservisu či pomoci kamaráda.

23. K námitce věrohodnosti svědků navržených žalobkyní odvolací soud uvádí, že soud I. stupně výpovědi obou svědků ([jméno FO] a [jméno FO]) hodnotil jako věrohodné pro jejich nevyhýbavost a hodnověrnost, a to i ve vztahu k výpovědi žalobkyně a společníka žalované p. [jméno FO], přičemž takové hodnocení náleží právě soudu I. stupně a je odrazem zásady přímosti (bezprostřednosti), která má vliv i na posouzení věrohodnosti výpovědí, jež v protokolu o jednání vyjádřena být nemůže (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1968, sp. zn. 2 Cz 11/68). S ohledem na konzistentní závěry soudu I. stupně o věrohodnosti svědků, odvolací soud neshledal důvod pro jejich opětovný výslech a jiné hodnocení.

24. Tvrzené vady vozidla, které byly žalobkyní specifikovány, byly také prokázány znaleckým posudkem č. [číslo] [jméno FO] ve spojení s jeho výpovědí. Žalovaná zejména namítá nesprávnost posudku s ohledem na skutečnost, že znalec neprovedl osobní prohlídku vozidla. Soud I. stupně se však danou námitkou zabýval a znalec při svém výslechu zevrubně vysvětlil, z jakého důvodu k osobní prohlídce vozidla nepřistoupil a uvedená námitka je zjevně nepřípadná. Osobním výkonem činnosti ve smyslu § 1 zákona č. 254/2019 Sb. je povinnost znalce osobně se účastnit všech znaleckých úkonů, jako jsou místní šetření, vyšetření, sepisování posudku, opatřování podkladů a účast u soudu nebo jiného orgánu bez ohledu na rozdílný odborný nebo procesní význam těchto úkonů. Na odborné úvaze znalce pak zůstává, zda stranami či soudem poskytnutá dokumentace v listinné, audio-video podobě apod. bude dostatečným podkladem pro jeho znalecké zkoumání či bude nutno tyto podklady rozšířit. V daném případě znalec odůvodnil svůj postup tím, že samotné rozebrání filtru pevných částic by nevedlo k jinému závěru, než znalec v rámci svého znaleckého posudku a výpovědi předestřel, tedy, že vozidlo nemělo v době uzavření kupní smlouvy funkční filtr pevných částic, nemohlo tak splnit emisní kontrolu a nesplňovalo podmínky pro provoz na pozemních komunikacích.

25. Odvolací soud uzavírá, že závěry znaleckého posudku jsou náležitě odůvodněny, znalec přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, aniž by jeho závěry byly v rozporu s výsledky ostatních důkazů. Odůvodnění znaleckého posudku ve spojení s výpovědí znalce také odpovídá pravidlům logického myšlení. Soud tak měl možnost seznat, ze kterých zjištění v posudku znalec vyšel, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru. Pouhý nesouhlas žalované s tímto postupem správnost závěrů znaleckého posudku nemůže založit.

26. K námitce, že vozidlo nemělo žalobkyní uváděné vady době prodeje, je třeba poukázat na skutečnost, že dle znalce došlo k mechanickému poškození – absenci keramické vložky – mřížky filtru, přičemž z důvodů absence původního software a dalších zásahů nebylo možné konkrétně vyhodnotit, jaká vada a zda se vůbec popisovaná vada na vozidle nacházela v době prodeje. Nicméně uzavřel, že s ohledem na nájezd vozidla je v podstatě vyloučeno, aby ve vozidle byl v okamžiku jeho koupě žalobkyní funkční původní filtr pevných částic s tím, že pokud se bude s vozidlem jezdit převážně dlouhé cesty po dálnici, tak [filtr] vydrží 200.000 km, někdy 250.000 km. On sám se nesetkal s tím, že by filtr vydržel extrémně více než je 250.000 km. Filtr se tedy buď vymění, nebo se jeho mřížka sama rozpadne. Vozidlo, které nemá funkční filtr pevných částic, nesplňuje podmínky pro provoz na pozemních komunikacích a není schopné projít úspěšně kontrolou emisí.

27. Pokud se týká námitky, že soud I. stupně nevěnoval dostatečnou pozornost počtu najetých km, sama žalovaná připouští, že šlo o přibližný počet najetých km, aniž by tato skutečnost mohla mít zásadní vliv na závěr znalce o poškození filtru pevných částic, neboť specifikoval, že pokud se jezdí delší vzdálenosti, tento se „rozpadne“ po najetí 200.000 až 250.000 km, při kratších vzdálenostech 50.000 km. S ohledem na to, že již v době prodeje měl automobil najeto přes 250.000 km, není zřejmé, jakou zásadní roli by při existenci vady mohl mít počet najetých km, který nebyl žalovanou při prodeji přesně specifikován, aniž by najetí maximálně 538 km žalobkyní mohlo mít vliv na poškození filtru, pokud by byl funkční.

28. Podle § 2161 odst. 1 OZ prodávající odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady. Zejména prodávající odpovídá kupujícímu, že v době, kdy kupující věc převzal a) má věc vlastnosti, které si strany ujednaly, a chybí-li ujednání, takové vlastnosti, které prodávající nebo výrobce popsal nebo které kupující očekával s ohledem na povahu zboží a na základě reklamy jimi prováděné, b) se věc hodí k účelu, který pro její použití prodávající uvádí nebo ke kterému se věc tohoto druhu obvykle používá.

29. Podle§ 2161 odst. 5 OZ projeví-li se vada v průběhu jednoho roku od převzetí, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí, ledaže to povaha věci nebo vady vylučuje. Tato doba neběží po dobu, po kterou kupující nemůže věc užívat, v případě, že vadu vytkl oprávněně.

30. S ohledem na skutečnost, že vada v podobě nemožnosti použití vozidla k provozu na pozemních komunikacích (tj. svému účelu) se projevila ihned po jeho převzetí, což žalobkyně prokázala, aniž by žalovaná v průběhu řízení tuto zákonou domněnku vyvrátila, byť byla soudem I. stupně při jednání dne 1. 10. 2024 řádně poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř., nelze než uzavřít, že vytýkanou vadu vozidlo vykazovalo již při převzetí.

31. Žalovaná z § 2172 OZ dále dovozuje, že základní podmínkou pro odstoupení od smlouvy je uplatnění reklamace vadné věci u prodávajícího, tj. aby ten, kdo reklamuje vadu věci, umožnil prodávajícímu si věc prohlédnout za účelem posouzení existence vady, jejího vzniku a možnosti případné opravy. Je však třeba upozornit, že dle § 13 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je prodávající povinen spotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění práva z vadného plnění (dále jen „reklamace“), spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit. Z obsahu tvrzení účastnic ani z provedených důkazů, zejména kupní smlouvy a jejích příloh, však nevyplývá, že by žalobkyně takové informace od žalované obdržela, aniž by jí žalovaná takto informovala poté, co ji o vadě informovala telefonicky, poprvé v neděli 16. 4. 2024 ani později, i když z výpovědi žalobkyně i žalované (společníka pana [jméno FO]) vyplynulo, že žalobkyně telefonicky žalovanou kontaktovala z důvodu vady na vozidlu opakovaně.

32. Pokud se týká práv z odpovědnosti za vady dle § 2169 OZ, z dikce uvedeného ustanovení lze dovodit, že nerozlišuje podstatné a nepodstatné porušení smlouvy a existuje pouze jeden režim, proto i závěr soudu I. stupně o podstatné vadě je nadbytečný, aniž by však mohl založit nesprávnost napadeného rozsudku. Volba závisí na možnosti podnikatele. Právo na odstoupení od smlouvy vzniká kupujícímu v případě, že není možné věc či součást věci vyměnit, nemožnost je nutno posuzovat objektivně s přihlédnutím ke konkrétnímu případu.

33. V řešené věci žalovaná po telefonátech žalobkyně o zjištěné vadě na vozidlu jednak neposkytla žalobkyni informace, jak postupovat při zjištěné vadě vozidla, která se vyskytne nad rámec stranami konstatovaného opotřebení, a poté co jí byla závada ze strany žalobkyně telefonicky oznámena, neučinila žádné kroky, aby vozidlo bylo přivezeno ke kontrole a opravě. Při písemném odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně toto odmítla, aniž by opravu vozidla nabídla. Z tohoto jednání žalované nelze než učinit závěr, že vadu odmítla odstranit. Nadto šlo o vadu, pro kterou nebylo vozidlo možné řádně užívat. Žalobkyně tak zcela oprávněně odstoupila od smlouvy pro nefunkční filtr pevných částic a následnou nemožnost provedení kontroly emisí, když je zcela zjevné, že věc se již nehodí k účelu, pro který si žalobkyně vozidlo kupovala, tj. jeho používání k dopravě.

34. K námitce nepřiléhavosti odkazu na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3235/2020, podle kterého odpovědnost za vady koupené věci se vztahují jak na nové, tak i na použité věci, a není rozhodující, zda prodávající o takové vadě věděl, je třeba konstatovat, že i prodávaná použitá či starší věc musí mít obvyklé vlastnosti odpovídající jejímu stáří a běžnému opotřebení, nikoliv ovšem takové vady, které brání jejímu užití v souladu s kupní smlouvou, nebo k účelu stanovenému kupní smlouvou nebo k účelu, k němuž se taková věc obvykle užívá. Je-li tedy předmětem koupě starší vozidlo, nelze jeho běžné (obvyklé) opotřebení, jež vzhledem k obvyklé době životnosti či jeho částí odpovídá jeho stáří, počtu ujetých kilometrů, běžným provozním podmínkám a běžnému způsobu používání i údržby, považovat za jeho vadu. Za vadu by bylo možné považovat teprve takový stupeň opotřebení, jež je podstatně pokročilejší, než by odpovídalo uvedeným hlediskům. Za projev běžného opotřebení u starší věci však nelze považovat vadu, pro kterou věc nemůže sloužit k účelu sjednanému či vyplývajícímu z kupní smlouvy. Za projev běžného opotřebení u staršího vozidla proto nelze považovat vadu, pro kterou je vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu, pokud z ujednání nebo z účelu patrného ze smlouvy výslovně nevyplývá, že předmětem koupě není vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu. Jinak řečeno, je-li předmětem koupě starší opotřebované vozidlo a nevyplývá-li ze smlouvy, že prodávané vozidlo není způsobilé k provozu, pak vada, pro kterou je takové vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu, zakládá odpovědnost prodávajícího z vadného plnění, neboť vozidlo jako předmět koupě nemá vlastnosti v kupní smlouvě ujednané nebo vlastnosti vhodné pro účel ze smlouvy patrný či obvyklý, odvolací soud uvádí, že není podstatné, o jak technicky náročnou či možnou opravu věci jde, ale o skutečnost, zda kupovaná, i opotřebovaná věc, má vlastnosti vymíněné ve smlouvě a je způsobilá být použita k účelu, pro který byla zakoupena.

35. Vzhledem k tomu, že z předmětné kupní smlouvy nevyplývá, že prodávané vozidlo není způsobilé k provozu, vada, pro kterou je vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu, jako je tomu v daném případě, zakládá odpovědnost prodávajícího z vadného plnění, neboť vozidlo jako předmět koupě nemá vlastnosti vhodné pro účel smlouvy.

36. K námitce žalované, že žalobkyně jí vozidlo nepředala, je třeba uvést, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalovaná projevila vůli vozidlo převzít, byť jí žalobkyně k poskytnutí součinnosti k předání vozidla vyzvala, a to již v odstoupení od smlouvy.

37. Z obsahu spisu také nevyplývá, že by žalovaná podmínila splnění žalobního žádání restituční povinností žalobkyně, když úprava OZ předpokládá, že soud k oboustrannosti plnění na základě předmětné smlouvy přihlíží jen v případě uplatnění námitky vzájemného plnění ze strany žalované. Žalobkyně, která uplatňuje nárok na vrácení hodnot poskytnutých na základě oboustranně zavazující zrušené kupní smlouvy, proto nemusí v žalobním petitu podmiňovat povinnost, která by měl být uložena žalované, souběžným vydáním plnění poskytnutého podle smlouvy žalovanou. Žalobkyně tedy při absenci námitky vzájemného plnění žalované, požadovala vydání bezdůvodného obohacení žalovanou, proto soud I. stupně promítl danou skutečnost do výroku rozsudku, aniž by nutil žalobkyni měnit žalobu.

38. Protože tedy veškeré odvolací námitky žalované nebyly způsobilé zvrátit správné závěry soudu I. stupně, odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o věci samé, jakož i v akcesorických výrocích o nákladech řízení dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

39. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v rámci odvolacího řízení plně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů této fáze řízení. Odvolací náklady žalobkyně představují náklady právního zastoupení, sestávající ze dvou úkonů právní služby advokáta po 8.260 Kč (§ 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) a. t.), ze dvou režijních paušálů po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 a.t.) a 21% daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Dále právní zástupkyni žalobkyně náleží cestovní náhrady v souvislosti s cestou realizovanou na jednání dne 12. 11. 2025 za 198 ujetých kilometrů ve výši 1.560,63 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 5,8 Kč/kilometr za amortizaci vozu vozidla dle téže vyhlášky) a podle § 14 odst. 3 a. t. náhrada za ztrátu času[Anonymizováno]v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč a 21 % DPH. Celkem za řízení před odvolacím soudem náleží procesně úspěšné žalobkyni částka 23.934,56 Kč. Tu odvolací soud uložil procesně neúspěšné žalované zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení