18 Co 264/2025 - 128

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré ve věci žalobce: [právnická osoba] IČO [IČO zainteresované společnosti] sídlem [Adresa žalované] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 274 745 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. června 2025, č. j. 48 C 215/2024–96, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé (výrok I.) co do částky 180.000 Kč s příslušenstvím potvrzuje.

II. Ve výroku o nákladech řízení (výrok II.) se rozsudek soudu I. stupně mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně 86.096,20 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 21 175 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta A], advokáta.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 274 745 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 180 000 Kč od 1. 1. 2024 do zaplacení (výrok I.). Zároveň žalované též uložil zaplatit žalobci náklady řízení v částce 98 055,60 Kč (výrok II.).

2. Takto rozhodl v řízení, ve kterém se žalobce domáhal po žalované úhrady částky 296 256 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná je vlastnicí dvou bytových jednotek v domě č. p. [adresa]. Z tohoto titulu je členkou žalobce, který je společenstvím vlastníků jednotek (dále jen SVJ) pro tento dům. Na základě rozhodnutí shromáždění vlastníků ze dne 17. 5. 2018 vznikla žalované povinnost uhradit jednorázový mimořádný vklad do fondu oprav v částce částku 213 000 Kč, kterou uhradila jen částečně ve výši 33 000 Kč. K doplacení tak zbývá částka 180 000 Kč, přičemž rozhodnutím shromáždění vlastníků ze dne 9. 11. 2022 byla lhůta pro zaplacení prodloužena do 30. 4. 2023 a rozhodnutím shromáždění vlastníků ze dne 27. 11. 2023 byla prodloužena do 31. 12. 2023. Žalovaná ve vyjádření k žalobě namítla promlčení nároku na zaplacení částky 180 000 Kč. Nesouhlasila s vyúčtováními za roky 2022 až 2024 a označila je za nesprávná. Při hlasování na shromáždění dne [datum] byla žalovaná zastoupena zmocněnkyní, která k předmětnému bodu 6 neměla vůbec hlasovat.

3. Soud I. stupně po částečném zpětvzetí usnesením č. j. 48 C 215/2024-79 řízení částečně zastavil a předmětem řízení zůstala částka 274 745 Kč. Po provedeném dokazování soud I. stupně věc posoudil dle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., zákona o službách (dále jen PlnByt), a dle § 611, § 629 odst. 1, § 1180 odst. 1 a § 1221 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen ObčZ). Vyšel přitom z toho, že žalobce se domáhal po žalované nároků z titulu členství žalované v žalobci coby SVJ v domě, kde žalovaná vlastní dvě bytové jednotky, jednak záloh na služby a příspěvku do fondu oprav za roky 2022 až 2024 (celkem 94 745 Kč) a jednak úhrady zbývající části mimořádné zálohy do fondu oprav ve výši 180 000 Kč. Vyúčtování za roky 2022 až 2024 shledal v souladu s požadavky právních předpisů, když žalovaná netvrdila, že by proti vyúčtování podala reklamaci ve smyslu § 8 odst. 2 PlnByt. Nastala tak fikce řádnosti všech vyúčtování. Žalobce zohlednil všechny došlé platby od žalované, přičemž po započtení plateb žalovaná žalobci dlužila celkem 94 745 Kč.

4. Předmětem řízení byl dále požadavek žalobce na úhradu částky 118 000 Kč, která představuje neuhrazený mimořádný příspěvek do fondu oprav za jednotky č. [hodnota] a [hodnota]. Námitce promlčení soud I. stupně nepřisvědčil, když s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 27 Cdo 1606/2022, dospěl k názoru, že vedle případu nepromlčitelnosti práva společnosti na splnění vkladové povinnosti akcionáře je nepromlčitelný i požadavek SVJ na příspěvek, k jehož úhradě je člen SVJ povinen z titulu vlastnictví jednotky, s níž je neoddělitelně spojeno členství v SVJ. Toto právo shledal soud nepromlčitelným, neboť to vyžaduje jeho účel a smysl. Soud I. stupně poukázal na čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, dle kterého vlastnictví zavazuje. Žalovaná jako vlastník bytových jednotek s podílem na společných částech domu je povinna přispívat na správu. Žalobce coby SVJ je osobou odpovědnou za správu domu; vlastní majetek jen pro účely této správy, což vykonává jako jedinou činnost. Mezi SVJ a jeho členkou – žalovanou není spoluvlastnický vztah ani k sobě nejsou vztahem třetí osoby. Nelze tak akceptovat příměr promlčení mezi spoluvlastníky. Žalovaná by z mimořádného vkladu měla prospěch, neboť byl použit na zhodnocení budovy, v níž se nacházejí společné prostory a bytové jednotky. Žalovaná by tak coby člen žalobce namítala promlčení nároku sama vůči sobě, resp. vůči subjektu, jehož je z titulu vlastnictví jednotek členem, což není akceptovatelné. Jelikož se nemůže promlčet vlastnické právo žalované, nemůže se promlčet právo SVJ plnění po žalované z titulu vlastnictví jednotky požadovat. Dále soud zohlednil, že dne 9. 11. 2022 proběhlo další shromáždění vlastníků jednotek, na kterém byly v bodu 6) programu řešeny i dlužné částky těch vlastníků jednotek, kteří dosud neuhradili mimořádné příspěvky. Pro vymáhání a doplacení mimořádného příspěvku zbylými vlastníky jednotek hlasovala taktéž žalovaná, a to prostřednictvím zvolené zmocněnkyně [jméno FO]. [jméno FO] potvrdila, že od žalované neobdržela žádné pokyny k hlasování. I kdyby je však obdržela a nedodržela je, nemělo žádný vliv na platnost jejího hlasování. Případné překročení zástupčího oprávnění je totiž věcí vztahu zmocnitele a zmocněnce bez vlivu na platnost hlasování. Nadto, pokud žalovaná měla za to, že rozhodnutí shromáždění bylo ohledně některého bodu neplatné, měla podat příslušný návrh ke krajskému soudu (srov. § 1221 odst. 1 ve spojení s § 258 ObčZ), což neučinila. Dle názoru soudu se hlasování k bodu 6 dalo podřadit pod avizovaný bod 6 programu. Nelze proto akceptovat argumentaci žalované, že nemohla vědět, že shromáždění bude hlasovat o nové splatnosti mimořádného příspěvku. Soud I. stupně proto dospěl k závěru, že žalovaná hlasovala pro to, aby dlužné částky jako mimořádný příspěvek do fondu oprav byly nadále vymáhány, a to na základě podkladů z roku 2018. Nelze přijmout závěr, že shromáždění je orgánem věřitele a nemůže si jednostranně stanovit novou splatnost, neboť žalovaná je jeho členem a má právo na něm hlasovat. Novým hlasováním došlo ke vzniku nového nároku na uhrazení mimořádného příspěvku. Toto hlasování je platné, neboť nebylo zákonem předvídaným způsobem napadeno. Ke dni podání žaloby i z tohoto důvodu nárok na zaplacení částky 180 000 Kč promlčený být nemůže.

5. Soud I. stupně proto žalobě v celé rozsahu vyhověl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 a 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), když žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení, neboť měl neúspěch jen v poměrně nepatrné části. Celková tarifní hodnota předmětu řízení na počátku řízení činila 296 056 Kč, přičemž žalobce byl úspěšný ohledně částky 274 745 Kč a částky 4 041 Kč, kterou žalovaná zaplatila po podání žaloby. Naopak žalobce zavinil zastavení řízení ohledně částky 17 271 Kč. Dílčí poměr úspěchu účastníků byl u žalobce 94,17 % a u žalované 5,83 %. Neúspěch žalobce byl nepatrný, proto mu soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, které vypočetl na 98 055,60 Kč.

6. Žalovaná podala proti rozsudku včasné a přípustné odvolání do výroku I. do částky 180 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z této částky od 1. 1. 2024 do zaplacení a proti výroku II. Požadovala, aby odvolací soud rozsudek I. stupně v uvedeném rozsahu změnil tak, že žalobu zamítne, a aby tento závěr zohlednil při výroku o nákladech řízení. Současně požadovala přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení. Částka 180 000 Kč s úrokem z prodlení byla žalobkyni přiznána jako příspěvek do fondu oprav. Žalovaná v této souvislosti soudu I. stupně vytýkala, že již na začátku řízení zaujal k věci jasné stanovisko a postupoval s cílem zhojit pochybení žalobkyně, která uplatnila promlčený nárok. Za tímto účelem překrucoval a účelově vykládal právní normy a postupoval v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Soud I. stupně se rovněž nevypořádal dostatečně s námitkami žalované, resp. tyto zcela ignoroval. V této souvislosti žalovaná zejména namítala nesprávný právní názor soudu I. stupně, že individualizovaný příspěvek do fondu oprav se nepromlčuje. Soud I. stupně tento závěr vyvodil z toho, že povinnost přispívat do fondu oprav SVJ je nedílně spojena s vlastnictvím bytové jednotky, které se nepromlčuje. Opřel se přitom analogicky o rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 27 Cdo 1606/2022, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že právo akciové společnosti na splnění vkladové povinnosti se nepromlčuje. Je tomu tak proto, že prostřednictvím vkladů se vytváří základní kapitál akciové společnosti, přičemž zákon výslovně zakazuje společnosti splnění vkladové povinnosti prominout. Rozsah práv akcionáře je odvozen od míry jeho účasti na základním kapitálu společnosti. Dokud není splněna vkladová povinnost, společnost nemůže dotčenému akcionáři vydat akcie. Pokud by akcionář mohl v důsledku marného uplynutí promlčecí lhůty odmítnout splatit vklad, bylo by to v rozporu se smyslem zákona a fungování kapitálových společností. Nesplacení základního kapitálu a nemožnost toto splacení vynutit by vedlo k nemožnosti zvýšení základního kapitálu a zasáhlo by do práv ostatních akcionářů i věřitelů společnosti. Proto společnost musí vkladovou povinnost vymoci anebo akcionáře vyloučit. Je zřejmé, že dané závěry se nedají volně používat prostřednictvím analogie a nelze srovnávat mimořádný příspěvek do fondu oprav, jež nemá žádný vliv na postavení člena SVJ a nemá garanční potenciál vůči třetím osobám jako veřejný údaj o základním kapitálu. Se zaplacením není spojena změna účasti společníka ve společnosti a nemění se vlastnické poměry. Navíc z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vztahující se na příspěvky do fondu oprav vyplývá pravý opak. Např. v usnesení ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 20 Cdo 731/2021, pojednává o promlčení poplatků do fondu oprav. Obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2024, sp. zn. 26 Cdo 1296/2024, dne 11. 5. 2021, sp. zn. 26 Cdo 235/2021, či ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1553/2007 V rozhodnutí ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1301/2019, Nejvyšší soud uvedl, že SVJ není oprávněno rozhodovat o otázkách týkajících se vlastnictví či spoluvlastnictví. Stejně jako se nepromlčuje právo na výživné, avšak promlčují se jednotlivé splátky, nepromlčuje se i právo přispívat do fondu oprav, avšak konkrétní příspěvky s konkrétní splatností se promlčují. Názor soudu I. stupně tak není správný. Žalovaná poukazovala na účel institutu promlčení, od něhož neviděla důvod se odchylovat. Nesouhlasila rovněž s tím, že by argument vznesením námitky promlčení mohl být v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná též rozporovala názor soudu I. stupně, že není ve vztahu k žalobci třetí osobou a že coby člen žalobce nemůže namítat promlčení nároku sama vůči sobě. Žalobce je samostatná právnická osoba odlišná od žalované, která jej neovládá a neurčuje jeho vůli. Dle soudu I. stupně novým hlasováním dne 9. 11. 2022 došlo ke vzniku nového nároku na uhrazení mimořádného příspěvku do fondu oprav. K tomuto závěru žalovaná mimo jiné namítala, že není tak jasné, jak k takovému hodnocení soud dospěl. Z vlastního rozhodnutí shromáždění žalobce nelze dovodit vznik nového závazku žalované vůči žalobci. Dané rozhodnutí je obecné, nekonkrétní, neadresné a v obecné rovině odkazuje na dřívější snahu žalobce o výběr mimořádného vkladu do fondu oprav. Nadto pokud by došlo ke vzniku nového závazku, je na místě se ptát, co se stalo se závazkem původním, zvláště pokud se podle soudu I. stupně nepromlčel. Na tyto otázky soud I. stupně neodpověděl. Žalovaná rovněž rozporovala, že by v zastoupení hlasovala na shromáždění žalobce dne 9. 11. 2022, na kterém byly v bodu 6 programu řešeny i dlužné částky těch vlastníků, kteří dosud neuhradili mimořádné příspěvky. Plná moc udělená žalovanou paní [jméno FO] zmocňovala k hlasování pouze v rámci programu dle pozvánky. V pozvánce k danému shromáždění byl bod 6 vymezen jako „hlasování o tom, jak naložit s částečně vybranými prostředky do mimořádného fondu dle rozhodnutí shromáždění v roce 2018“. Mělo se tak hlasovat pouze o již vybraných prostředcích. Všechny strany tak věděly, že se hlasuje nad rámec programu. Jestliže paní [jméno FO] hlasovala i jménem žalované, hlasovala mimo program a překročila zástupčí oprávnění, o čemž žalobce jakožto tvůrce programu věděl. Ve směru k žalované tak toto hlasování nemá žádné účinky ve smyslu § 446 ObčZ. Žalovaná o své vůli pro daný bod nehlasovala a z jejího pohledu se jedná toliko o hlasování orgánu žalobce, které na postavení žalované a dopad promlčecí lhůty nemá vliv. Ze zákona totiž nevyplývá, že by k prodloužení promlčecí lhůty docházelo na základě rozhodnutí orgánu věřitele. Žalovaná se též vymezovala proti názoru, že měla podat návrh ke krajskému soudu na vyslovení neplatnosti bodu 6 rozhodnutí shromáždění žalobce. Toto rozhodnutí je totiž nejasné a neurčité a odkazuje na předchozí rozhodnutí shromáždění žalobce z roku 2018 bez bližšího určení. Žalovaná na shromáždění zmíněna nebyla a hlasující tak nevěděli, o čem a vůči komu hlasují. Žalobce si jednoduše odhlasoval, že již promlčené nároky bude nadále požadovat a stanovil si k tomu lhůtu, avšak takové rozhodnutí nemá žádný vliv na běh promlčecí doby. Z pohledu žalované nebyl dán důvod pro napadení předmětného rozhodnutí, které nijak neovlivnilo její možnosti bránit se námitkou promlčení. Žalovaná nesouhlasila ani s vyčíslením nákladů řízení. Přestože žalobce nebyl zcela úspěšný, přiznal mu soud plnou náhradu nákladů řízení. Postup soudu byl neobjektivní a podtrhnul přístup soudu I. stupně k celému řízení, kde stranil žalobci. Výslovně však popřela, že by mínila vznést námitku podjatosti rozhodujícího soudce.

7. Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že soud I. stupně rozhodl správně, když do jisté míry reflektoval stanoviska žalobce. K námitkám žalované odkázal na Listinu základních práv a svobod co do závaznosti vlastnictví a rozporoval, že by byl žalovaný nárok promlčen. V rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 1606/2022 Nejvyšší soud dospěl k závěru, že právo akciové společnosti na splnění vkladové povinnosti se nepromlčuje. V tomto směru lze spatřovat analogii s projednávanou věcí, kdy rovněž právo SVJ na uhrazení mimořádného vkladu do fondu oprav ze strany člena se nepromlčuje. Je zde totiž vazba na nepromlčitelné vlastnické právo. Právo SVJ je založeno tím, že žalovaná je jeho členem, přičemž členství v SVJ je neoddělitelně spojeno s vlastnictvím jednotek v domě, kde SVJ působí. Je proto třeba přisvědčit úvaze, že povinnost uložená žalované je s vlastnictvím nemovitosti úzce spjata. Kromě toho povinnost zaplatit mimořádný příspěvek do fondu oprav se nemůže promlčet již z podstaty věci. Jedná se o povinnost, která byla členu SVJ uložena orgánem SVJ a která se týká údržby majetku, který je zčásti ve vlastnictví člena SVJ. Bylo protismyslné uvažovat o promlčení povinnosti i k subjektu, který promlčení namítá. Žalovaná nevyužila možnost postupovat dle § 1221 a § 258 ObčZ. Hlasování na shromáždění dne 9. 11. 2022 bylo tedy zjevně platné a závazné, čímž jsou vyřešeny námitky žalované týkající se programu shromáždění, protože i to by muselo být předmětem podání řádného opravného prostředku. Žalobce zdůrazňoval, že žalovaná na shromáždění dne 9. 11. 2022 řádně hlasovala pro to, aby byly mimořádné vklady vybrány i od těch členů, kteří je doposud nezaplatili, tedy včetně jí samotné. Námitka překročením oprávnění zmocněnkyně je nepřípadná, neboť zmocnitelka žádná omezení zmocněnkyni nezadala. Žalovaná měla možnost a zároveň povinnost seznámit se s podklady probíranými na shromáždění a o čem je hlasováno. Měla rovněž možnost hlasovat odlišně a popřípadě se domáhat soudní cestou rozhodnutí o nezákonnosti. Žalobce mimo jiné zastával též názor, že rozhodnutí shromáždění SVJ jako nejvyšší orgán může změnit své dřívější rozhodnutí a tím například posunout splatnost závazků dříve odsouhlasených. Novým hlasováním tak vznikl nový závazek, přičemž toto hlasování nebylo napadeno. Posunutí termínu splatnosti tak nabylo podoby novace a promlčení nepřipadá v úvahu. Žalobce odmítal, že by se vůči žalované dopouštěl diskriminačního jednání a obhajoval svůj postup při vymáhání dluhu, posouzení dobrých mravů nepovažoval v projednávané věci za klíčové. Závěrem žalobce navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil v celém rozsahu a žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve výroku II. a výroku I. v části, v níž soud I. stupně žalované uložil zaplatit 180 000 Kč s úrokem z prodlení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Odvolací soud k námitce žalované opakoval dokazování (§ 213a odst. 1 o. s. ř.) a zjistil následující: Listina „Zápis ze shromáždění vlastníků [právnická osoba], se sídlem [adresa] IČ: [IČO]“ ze dne 17. 5. 2018 (na listu č. [hodnota]) v bodu 10 obsahuje schválení jednorázového mimořádného vkladu do fondu oprav v částce 2 000 000 (jedná se o dlouhodobé zálohy na opravy technické zhodnocení domu). Listina „Zápis č. 02/2022 ze shromáždění vlastníků [právnická osoba], [adresa] konaného dne 9. 11. 2022“ ze dne 11. 11. 2022 (na listu č. 32) ve svém úvodu obsahuje Program jednání, přičemž bod 6) programu popisuje jako „Hlasování o tom, jak naložit s částečně vybranými prostředky do mimořádného fondu dle rozhodnutí shromáždění v roce 2018“. V rámci jednání je k danému bodu uvedeno, že vlastníci byli informováni o původním určení fondu, jehož čerpání bylo spojeno se získáním dotace na opravu domu. Dotaci se nepodařilo získat, a proto fond nebyl čerpán. Vzhledem k rozsáhlým opravám, které by společenství rádo zrealizovalo co nejdříve, je preferovanou variantou tento fond „dovybrat“ od vlastníků, kteří předepsanou částku zatím neuhradili. Hlasováním se rozhodlo o „dovybrání“ předmětného fondu za účelem financování kompletní rekonstrukce společných částí domu. Vlastníci, kteří dosud svůj podíl neuhradili, měli být o této skutečnosti informováni, přičemž na zaplacení budou mít lhůtu do 30. 4. 2023. V případě neschopnosti platit bude vlastníkovi navrhnut splátkový kalendář.

10. Stěžejní obrana žalované spočívala v odvolací námitce, že nárok SVJ na splacení mimořádného příspěvku do fondu oprav je promlčen. Dále žalovaná namítala, že rozhodnutím shromáždění SVJ nelze jednostranně prodloužit promlčení doba, resp. odsunout splatnost tohoto příspěvku.

11. K možnosti promlčení: Prvé námitce žalované o možnosti promlčení nároku na zaplacení mimořádného příspěvku je třeba dát za pravdu. Dle § 1180 odst. 1 ObčZ „vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad“. Dle § 611 ObčZ „promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví“.

12. Institut promlčení má vést oprávněného k tomu, aby svá práva vykonal ve společensky přiměřené době (promlčecí době) tak, aby po časově neomezenou dobu nebyli dlužníci ohledně svých povinností vystaveni donucujícímu zákroku (tzv. vynutitelnosti) ze strany soudů. Tím institut promlčení v souladu s požadavkem právní jistoty brání existenci dlouhotrvajících občanských subjektivních práv a jim odpovídajících povinností. Za právo mající majetkový charakter, které je třeba uplatnit v tříleté promlčecí době stanovené v § 629 odst. 1 ObčZ, je třeba považovat i právo SVJ domáhat se po jednotlivých členech zaplacení jednotlivých příspěvků na správu domu ve smyslu § 1180 ObčZ, resp. § 16 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 366/2013 Sb. (dále jen BytSplN). Fond oprav je účelový fond právnické osoby žalobce, do něhož přispívají všichni vlastníci bytových jednotek v domě, zálohy zaplacené jednotlivými vlastníky do fondu oprav jsou nezúčtovatelné a nevratné, zůstávají na účtu společenství a jsou účelově vázány na opravy společných částí domu, jeho rekonstrukci a správu. Příspěvek se nezúčtovává a povinnost hradit jej vyplývá ze zákona, resp. jeho stanovení a výběr je součástí správy domu (viz § 8 písm. b/ BytSplN). Pokud je takový příspěvek rozložen do postupně splatných záloh, v tříleté obecné promlčecí lhůtě se promlčují samostatně vždy jednotlivé měsíční platby této dlouhodobé zálohy. Možnost promlčení vyplývá jednak ze skutečnosti, že žalovaná i žalobce jsou z pohledu práva samostatnými subjekty mající vlastní právní osobnost, které mohou proti sobě uplatňovat protichůdné nároky. Ostatně ve sporech na zaplacení a vyúčtování služeb poskytovaných dle zákona PlnByt není pochyb o promlčení nároků odvislých od řádného vyúčtování služeb, za které SVJ odpovídá, jako by jej provádělo samo (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2024, sp. zn. 26 Cdo 1206/2023, nebo např. žalovanou zmíněné usnesení ze dne 15. 10. 2024, sp. zn. 26 Cdo 1296/2024). Rovněž členství v SVJ se neoddělitelně odvíjí od vlastnictví jednotky (§ 1194 odst. 2 ObčZ), nikoli od zaplacení vkladu, resp. členského či jakéhokoli příspěvku, který nemá garanční funkci vůči věřitelům (na rozdíl od akciové společnosti), ani se jeho prostřednictvím neupravuje rozsah účasti člena SVJ. Současně Nejvyšší soud ve zmíněném usnesení sp. zn. 27 Cdo 1606/2022 dospěl k závěru, že jestliže promlčená vkladová povinnost ponechává zcela na akcionáři, zda akcionáři, zda plnění odepře, aniž by porušil právní povinnost, společnost nebude moci akcionáře vyloučit pro prodlení s plněním tohoto dluhu. Tento záměr se však zcela míjí s úpravou SVJ, jehož člena nelze vyloučit proto, že nepřispívá do fondu oprav. Je tak třeba přijmout závěr, že příspěvek člena SVJ do fondu oprav dle § 1180 ObčZ podléhá promlčení, a je tedy třeba se touto otázkou zabývat. V projednávané věci z výše se tedy odvolací soud zabýval i druhou stěžejná otázkou, zda rozhodnutím shromáždění SVJ byla prodloužena promlčení doba.

13. O prodloužení promlčení doby rozhodnutím shromáždění SVJ: Dle § 1221 odst. 1 ObčZ „nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku, zejména ustanovení o svolání, zasedání a rozhodování kolektivních orgánů, o neplatnosti rozhodnutí nebo o následcích jeho rozporu s dobrými mravy. Nepoužijí se však ustanovení o shromáždění delegátů ani o dílčích členských schůzích“. Dle § 258 ObčZ „každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku“. Dle § 259 ObčZ „právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí“.

14. Neplatnost rozhodnutí orgánu spolku je nepřímou relativní neplatností (v poměrech kapitálových společností a družstev srov. Filip, Lasák In: Lasák, Dědič, Pokorná, Čáp a kol. 2021 § 428 s. 1838, Ruban 2017 s. 308). To znamená, že účinky neplatnosti nastupují teprve okamžikem právní moci právotvorného (konstitutivního) rozhodnutí soudu, kterým se neplatnost vyslovuje. Nevyslovil-li soud neplatnost rozhodnutí orgánu spolku pravomocným rozhodnutím, je dotčené rozhodnutí orgánu spolku platné. Přímým důsledkem právotvorné povahy rozhodnutí o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku dle § 258 ObčZ je skutečnost, že neplatnost rozhodnutí orgánu spolku nelze posuzovat jako předběžnou (prejudiciální) otázku (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3045/2020, které výslovně navazuje na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, které reprezentuje např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1104/2016, uveřejněné pod číslem 62/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 23. 8. 2018, sp. zn 29 Cdo 4525/2016, ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5544/2017, nebo ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4439/2018.). Přitom nehraje roli, zda dotčené rozhodnutí orgánu spolku trpí vadami, které by k vyslovení neplatnosti mohly vést, kdyby byla platnost rozhodnutí napadena. Proto po marném uplynutí lhůt k uplatnění návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku již nelze platnost rozhodnutí orgánu spolku úspěšně napadat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 458/2019), a tedy ani přezkoumat, a to ani jako předběžnou otázku dle § 258 OZ (srov. Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 949–971: R. Ruban).

15. S ohledem na výše popsané závěry je nutno pohlížet jako na právně nevýznamnou polemiku žalované o tom, jakým způsobem byla na shromáždění dne 11. 11. 2022 zastoupena, zda mělo, či nemělo být jejím jménem hlasováno, jakož i myšlenky nad možným překročením plánovaného programu shromáždění a případné (ne)povědomí hlasujících o dopadech rozhodnutí atd. Veškeré tyto úvahy směřují ke zpochybnění závaznosti rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek v návaznosti na jeho (ne)platnost, kterou však nelze posuzovat jako předběžnou otázku. Žalovaná potvrdila, že v minulosti nepodala návrh ke krajskému soudu na vyslovení neplatnosti jakéhokoli rozhodnutí shromáždění, proto odvolací soud vyšel z toho, že rozhodnutí shromáždění jsou platná. Výše popsaným shromážděním ze dne 17. 5. 2018 byl schválen jednorázový mimořádný vklad, resp. příspěvek, do fondu oprav v částce 2 000 000 Kč. Třebaže tato vkladová povinnost podléhá promlčení, na shromáždění konaném dne 9. 11. 2022 bylo toto rozhodnutí změněno tím, že byla konstatována nemožnost získat dotaci, a dále bylo rozhodnuto, že příspěvek bude muset být proto vybrán i od dosud neplatících a že na doplacení mají tito vlastníci – dlužníci lhůtu do 30. 4. 2023. Z formulace rozhodnutí se jednoznačně a určitě podává, že se na provedení oprav trvá i bez ohledu na nemožnost získat dotaci, a proto se vybere dlužná částka od těch vlastníků, kteří ji zatím neuhradili. Byla tak určena nová povinnost a nová lhůta pro splnění již dříve formulované příspěvkové povinnosti na provedení oprav, která plynutím času nikdy nemohla zaniknout, pouze se mohla oslabit do podoby soudně nevymahatelné naturální obligace. Následně rozhodnutím shromáždění došlo k novaci závazku spočívající toliko ve stanovení nové povinnosti a nové lhůty k plnění, kterou se případně přerušily dříve běžící lhůty vážící se k plnění. Nová promlčecí lhůta počala běžet ode dne 30. 4. 2023, když dle § 619 odst. 1 ObčZ mohlo SVJ poprvé před soudem právo na zaplacení příspěvku uplatnit. Žaloba byla přitom podána roku 2024, tedy před uplynutím tříleté promlčecí lhůty. Nelze totiž přisvědčit názoru žalované, že ve vztahu k ní je žalobce standardním věřitelem v rovnocenném dvoustranném vztahu, který si jednostranně bez potřebného souhlasu žalované prodloužil plynutí promlčecí lhůty. Žalovaná je členem žalobce – SVJ, jehož nejvyšším orgánem je shromáždění vlastníků (§ 1205 OZ), do jehož působnosti dle § 1208 písm. c) ObčZ spadá mimo jiné „vypořádání výsledku hospodaření a zprávy o hospodaření společenství vlastníků a správě domu a pozemku, jakož i celkové výše příspěvků na správu domu a pozemku pro příští období a rozhodnutí o vyúčtování nebo vypořádání nevyčerpaných příspěvků.“ Do působnosti shromáždění dle písm. h) téhož ustanovení rovněž patří „rozhodování v dalších záležitostech určených zákonem, stanovami nebo v záležitostech, které si shromáždění k rozhodnutí vyhradí“. Povinnost žalované k placení příspěvků do fondu oprav vyplývá z § 1180 OZ, když konkrétní výše (a splatnost) jednotlivých příspěvků na správu je určována rozhodnutím shromáždění vlastníků jednotek jako nejvyšším orgánem SVJ, jehož platná rozhodnutí jsou pro žalovanou závazná. Ostatní námitky žalované odvolací soud z pohledu výše uvedených závěrů shledal jako irelevantní. Proto odvolací soud uzavřel, že v napadeném rozsahu je rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. správný a dle § 219 o. s. ř. jej potvrdil.

16. Náklady řízení před soudem I. stupně: K námitkám žalované odvolací soud přezkoumal i výrok o nákladech řízení před soudem I. stupně a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné, byť nikoliv co do aplikace § 142 odst. 3 o. s. ř. Řízení se původně vedlo pro zaplacení částky 296 056 Kč. Z protokolu o jednání ze dne 4. 4. 2025 (na listu č.75) vyplývá, že je mezi stranami nesporné, že před podáním žaloby žalovaná zaplatila 17 271 Kč a po podání žaloby 4 041 Kč, načež v tomto rozsahu vzal žalobce žalobu částečně zpět. Usnesením č. j. 48 C 215/2024-79, pravomocným od 27. 5. 2025, bylo řízení zastaveno do částky 21 312 Kč. V rozsahu, v němž bylo řízení zastaveno, odvolací soud přihlédl k tomu, zda a kdo zavinil, že k zastavení muselo dojít. V takovém případě platí, že žalobce neměl v rozsahu, v jakém zavinil zastavení řízení (tedy v částce 17 271 Kč), ve věci úspěch dle § 142 o. s. ř. Totéž platí naopak a zavinění žalované na zastavení řízení (v částce 4 041 Kč) se posuzuje jako její neúspěch dle § 142 o. s. ř. Úspěch žalobce a žalované zůstal nezměněn na poměru 278 785 Kč ku 17 271 Kč, tedy 94,2 % ku 5,8 %. Tento úspěch žalované lze ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. hodnotit skutečně jako nepatrný, a proto odvolací soud sdílí názor soudu I. stupně, že žalobce má právo na plnou náhradu nákladů řízení. Samotný výpočet však správný není, neboť ve smyslu konstantní judikatury soudů (např. rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 5183/2014) je třeba vycházet nikoliv z částky zažalované, ale z částky přiznané, resp. z částky, v níž byl žalobce v řízení úspěšný, tj. v dané věci z puncta 278.785 Kč. Náklady řízení tvořily především náklady právního zastoupení, které odvolací soud vypočetl dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen AT). Jedná se především o odměnu advokáta za 6 úkonů právní služby – převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast při jednání dne 28. 2. 2025 (protokol na listu č. 57), dne 4. 4. 2025 (protokol na listu č. 75) a dne 13. 6. 2025 (protokol na listu č. 93) a vyjádření ze dne 12. 6. 2025 (na listu č. 80 a 84). Úkon předžalobní výzvy odvolací soud neodměňoval, neboť se z žaloby podává, že právní zástupce doručoval toliko pokus o smír, přičemž z obsahu spisu neplyne, že by v sobě avizovaná listina obsahovala předžalobní výzvu. Zároveň absence této výzvy neznamená, že by žalobce pozbýval práva na náhradu nákladů řízení. Předžalobní výzva, jejímuž vyhovění se předchází soudnímu sporu, pozbývá účinnosti a stává se nadbytečnou, pokud by její zaslání nesplnilo svoji funkci prevence soudního sporu. Tak je tomu v případě, pokud ani v průběhu soudního řízení dlužník žalovaný nárok neuzná. Je velmi nepravděpodobné, že by toto chování během soudního sporu mělo být odlišné od postoje, který by dlužník zaujal při převzetí předžalobní výzvy (viz např usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4388/2013). Za 6 úkonů (včetně účasti na jednání dne 4. 4. 2025) náleží právnímu zástupci odměna po 9 420 Kč x 6 (dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 a 6 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ AT). S ohledem na změnu AT s účinností od 1. 1. 2025 za první 2 úkony přísluší právnímu zástupci související výdajový paušál po 300 Kč (dle § 13 odst. 4 AT účinném do 1. 1. 2025), celkem 600 Kč, a za zbývající 4 úkony po 450 Kč (dle § 13 odst. 4 AT účinném od 1. 1. 2025), celkem 1 800 Kč. Celkem náklady právního zastoupení činí 58 920 Kč. Vedle těchto nákladů žalobci vznikly výdaje na soudním poplatku v částce 14 803 Kč (viz záznam o složení na listu č. 42). Celkové náklady bez DPH proto činí 73. 723 Kč, s 21 % DPH z odměn a náhrad ve výši 12 373,20 Kč činí celkové náklady řízení 86 096,20 Kč. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. o náhradě nákladů řízení změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jinak ho v tomto výroku jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodováno dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v odvolacím řízení zcela neúspěšná. Odvolací soud vyšel z neúspěšnosti žalované v odvolání do věci samé, které se projevilo i v akcesorickém nákladovém výroku ohledně nákladů vzniklých před soudem I. stupně, jenž i nadále vyznívá v neprospěch žalované. Žalobce má proto nárok na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 21 175 Kč, která se skládá z odměny advokáta 2 úkony ve věci samé – vyjádření k odvolání a účasti na jednání před odvolacím soudem (§ 11 odst. 1 písm. k/ a g/ AT), přičemž s ohledem na tarifní hodnotu sporu 180 000 Kč bez příslušenství (§ 8 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 AT) činí odměna po 8 300 Kč za úkon, celkem 16 600 Kč. Dále má právní zástupce nárok na 2 související výdajové paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, celkem 900 Kč, a z uvedených částek na 21 % DPH v částce 3 675 Kč. Místo a čas plnění byly určeny dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení