18 Co 276/2025 - 381

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré v právní věci žalobců: a) [tituly před jménem]. [jméno FO], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] b) [tituly před jménem]. [Anonymizováno], narozená [datum narození zainteresované osoby] bytem [Adresa žalobce] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení 142 818 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 5. 2025, č. j. 10 C 209/2022-334 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujících výrocích o věci samé I. a II potvrzuje a v nákladovém výroku (IV.) mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům částku 237.663,82 Kč, jinak se potvrzuje.

II. Odvolání žalované do zamítavého výroku III. se odmítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 45.968 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta A], advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozhodnutím soud I. stupně uložil žalované do tří dnů od právní moci rozsudku povinnost žalobcům vyúčtovat služby poskytované s užíváním jednotky č. [hodnota] vymezené v budově čp. [hodnota] stojící na pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa], a s užíváním jednotky č. [hodnota] vymezené v budově čp. [hodnota] stojící na pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa] (dále jen „byt“) za léta 2019, 2020 a 2021 dle nájemní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi žalobcem a žalovanou (výrok I.), uložil žalované zaplatit žalobcům částku ve výši 138.018 Kč s příslušenstvím (výrok II.), zamítl žalobu co do částky 5.112,99 Kč s příslušenstvím (výrok III.) a žalované dále uložil zaplatit žalobcům na náhradě náladů řízení částku 203.673,82 Kč k rukám jejich právního zástupce (výrok IV.).

2. Takto rozhodl druhým rozsudkem o nároku žalobců, kterým se domáhali řádného vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za roky 2019 až 2021 a zaplacení pokuty v celkové výši 109.850 Kč, po připuštěném rozšíření žaloby usnesením ze dne [datum] (v rozsudku nesprávně uveden rok 2022, pozn. odv. soudu), s tvrzením, že uvedená vyučtování neobdrželi, vyjma vyúčtování za rok 2020, které však nebylo řádné. Dále požadovali vrácení zbytku kauce ve výši 32.968 Kč. Uvedli, že účastníci uzavřeli dne [datum] nájemní smlouvu (dále je „Smlouva“) na dobu od [datum] do [datum]. K předání bytu došlo dne [datum], žalobci platili, kromě nájemného, zálohu za služby ve výši 4.500 Kč měsíčně, dále složili kauci ve výši 42.000 Kč, s které jim byla vrácena pouze částka 9.032 Kč, neboť žalovaná si započetla částku 32.968 Kč na domnělé pohledávky žalobců. Ze složené kauce požadují, s odkazem na § 2254 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), úrok ve výši 3,49 % a z nevrácené kauce zákonný úrok z prodlení.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tvrzením, že vyúčtování za služby bylo žalobcům doručeno dle dohody. Započtená částka se týká nákladů na odstranění závad bytu, které přesahovaly pojem běžné opotřebení, a to děr vzniklých ve zdech (ve výši 7.000 Kč), nefunkčního úložného prostoru (ve výši 20.000 Kč), poruchu digestoře (ve výši 8.800 Kč), poškození po úniku vody (ve výši 28.000 Kč), kompletní úklid bytu (ve výši 7.300 Kč) a nedoplatek na médiích (ve výši 8.561 Kč za rok 2020 a 14.268 Kč za rok 2021). Zároveň požaduje reputační újmu ve výši 86.148 Kč, neboť žalobci žalovanou neoprávněně osočovali. Na výzvu soudu I. stupně doplnila, že soudní řízení bylo zahájeno žalobci za účelem vytvoření nátlaku na žalovanou poté, co ona sama uplatnila své pohledávky za poškození bytu; uplatněný nárok na zákonnou sankci nesleduje účel zajišťované povinnosti, tedy včasné se seznámení s vyúčtováním. Nadto je soudní řízení veřejné a žalovaná je vykreslována jako osoba porušující své povinnosti, je tedy zjevně způsobilé poškodit její pověst a morální integritu.

4. Soud I. stupně učinil o skutkovém stavu závěr, že žalobce s žalovanou uzavřeli dne [datum] Smlouvu na byt na dobu od [datum] do [datum], za nájemné 21.000 Kč měsíčně. Poplatky za služby spojené s nájmem bytu, tj. topení v bytě, voda v bytě, úklid a osvětlení společných prostor, provoz výtahu a odvoz odpadu, se žalobce zavázal hradit žalované v zálohových platbách ve výši 4.500 Kč měsíčně a měly být žalovanou vyúčtovány vždy jednou ročně. Dále si strany sjednaly peněžitou jistotu ve výši 42.000 Kč, kterou byla žalovaná oprávněna užít na úhradu dlužného nájemného, dlužných plateb za služby a na náhradu škody, kterou nájemce v bytě způsobil a za kterou odpovídá. Žalobci uhradili dne [datum] částku 42.000 Kč, a od [datum] do [datum] měsíčně hradili částku 25.500 Kč. Žalovaná zaslala žalobcům pouze vyúčtování za služby spojené s užíváním bytu za rok 2020, které nebylo řádné (je počítáno s předepsanými zálohami 47.448 Kč ročně, tj. s částkou 3.954 Kč měsíčně, avšak žalobci hradili částku 4.500 Kč měsíčně). Dále jsou ve vyúčtování zahrnuty do nákladů i položky, jejichž hrazení si účastníci nesjednali (fond oprav, odměny výboru, správa, účetnictví). Žalovaná tak neprovedla řádné vyúčtování poskytovaných služeb za rok 2020.

5. Poté, co soud I. stupně konstatoval zákonnou úpravu a judikaturu vztahující se k řádnému vyúčtování, uzavřel, že žalovaná neprokázala, že zaslala žalobcům vyúčtování za roky 2019 a 2021 a upozornil, že ve zrušujícím usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], dospěl odvolací soud k závěru, že vyúčtování za rok 2020 nebylo řádné. Soud I. stupně ve vztahu k danému nároku žalobě vyhověl a uznal žalovanou povinnou žalobcům vyúčtovat služby spojené s užíváním bytu za roky 2019, 2020 a 2021.

6. Dále se nalézací soud, s odkazem na výše uvedené zrušující usnesení, zabýval moderací smluvní pokuty. Po shrnutí relevantní judikatury uzavřel, že žalovaná je profesionál, když sama v e-mailu ze dne [datum] uvedla, že v oboru nemovitostí pracuje už dlouhou dobu, navíc je znalá práva, když v záhlaví Smlouvy uvedla před jménem titul JUDr. S ohledem na to měl za prokázané, že žalobci, jakožto slabší smluvní strana, se domnívali, že zaslané vyúčtování za rok 2020 je správné. O jeho vadách se dozvěděli až poté, co se obrátili na právní zástupkyni ve vztahu k požadavku žalované na kompenzace jí tvrzených poškození bytu. S ohledem na funkci smluvní pokuty, a to preventivní a sankční, s odkazem na profesionalitu žalované a to, že vyúčtování nebyla žalobcům v řádné formě nikdy zaslána, aniž by byly tvrzeny okolnosti, pro které by bylo nespravedlivé po žalované vyúčtování záloh za služby požadovat, neshledal důvod pro moderaci smluvní pokuty. Dovodil nárok žalobců na smluvní pokutu za rok 2019 za 1094 dní ve výši 59.700 Kč, za rok 2020 za 539 dní ve výši 26.950 Kč a za rok 2021 za 464 dní ve výši 23.200 Kč.

7. Dále se soud I. stupně zabýval žalovanou tvrzenou škodou, kterou měli žalobci v bytě způsobit, a uzavřel, že žalovaná neprokázala, že po žalobcích zůstaly díry ve zdi, když toto vyplývá pouze z výslechu svědkyně [jméno FO], která za žalovanou byt přebírala, aniž by při svém výslechu objasnila, v jaké části bytu tvrzené otvory zaznamenala a proč toto poškození neuvedla v předávacím protokolu, přičemž vzal v úvahu, že svědkyně je [podezřelý výraz], a nejedná se tak o první byt, který přebírá. Upozornil také na skutečnost, že ve Smlouvě si účastníci dohodli, že v předávacím protokolu bude zaznamenán stav bytu a žalovaná také v e-mailu ze dne [datum] uvedla, že po skončení nájmu nečeká, že budou žalobci byt malovat. Z tohoto důvodu také nepřiznal žalované částku požadovanou za výmalbu. Co se týče nefunkčních úložných prostor, odkázal na e-mailovou komunikaci účastníků, ve které žalobkyně žalovanou upozornila na to, že v ložnici drhnou dveře od skříně. Žalovaná však neprokázala, že po tomto upozornění by tuto vadu odstranila a uzavřel, že se jedná o opakovanou závadu nezpůsobenou žalobci. K tvrzenému úniku vody a znečištění sedačky žalovaná předložila účtenku za čištění kožené pohovky v částce 5.000 Kč, aniž by prokázala, že se jedná o sedačku v předmětném bytě a kdo tuto částku uhradil. Za prokázanou neměl ani skutečnost, že byla opotřebena nad míru běžného používání, neboť na fotografii ze září 2019 je sedačka zaznamenána jako používaná a také to, že nebyla v bezvadném stavu. Ani v předávacím protokolu není znečištění sedačky uvedeno, aniž by tam bylo uvedeno znečištění podlahy. K nefunkční digestoři upozornil na znění Smlouvy, kdy si účastníci sjednali, že za drobné opravy budou považovat například opravy podlah, oken a dveří, opravy vodovodních odpadů, sprch, umyvadel, van, dřezů, kuchyňských linek, vestavěných skříní a také další opravy bytu a jeho vybavení, jestliže náklad na jednu opravu či údržbu nepřevýší částku 4.000 Kč. S ohledem na to, že v řízení bylo prokázáno, že náklady na opravu či výměnu digestoře by tuto částku přesáhly, uzavřel, že se nejednalo o drobnou opravu, jejíž náklady by měly žalobci nést. K mytí oken žalovaná prokázala, že za ně zaplatila 4.800 Kč a tuto částku shledal soud I. stupně oprávněnou.

8. Dále se zabýval požadavkem žalované na reputační újmu a uzavřel, že i v případě nepravdivosti tvrzení žalobců o nevypořádaných závazcích, intenzita zásahu byla objektivně velmi slabá. S ohledem na skutečnost, že v řízení byla prokázána pravdivost a důvodnost tvrzení žalobců, k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalované v tomto směru nemohlo dojít, aniž by žalovaná na výzvu soudu uvedla, jakým konkrétním způsobem měli žalobci žalované reputační újmu způsobit. To, že se žalobci domáhají svých práv u soudu, nelze považovat za újmu.

9. K požadavku žalobců na vrácení složené kauce s odkazem na příslušná zákonná ustanovení uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že žalobci uhradili dne [datum] jistotu ve výši 42.000 Kč, žalovaná vrátila žalobcům dne [datum] částku 9.032 Kč. Žalovaná má nárok na započtení částky 4.800 Kč, žalobcům proto náleží k vrácení částka 28.168 Kč. Na základě výše uvedených skutečností soud žalobě vyhověl a uznal žalovanou povinnou vyúčtovat žalobcům náklady na služby poskytované s užíváním bytu za roky 2019, 2020 a 2021, zaplatit žalobcům částku 138.018 Kč (pokutu za nedoručení řádného vyúčtování ve výši 109 850 Kč + vrácení kauce ve výši 28 168 Kč). Žalobu co do zaplacení částky 4.800 Kč soud zamítl. Žalobcům soud přiznal i úrok ze složené jistoty podle § 2254 odst. 2 o. z. ve výši 3,49 % p. a., což je úrok, který banky požadovaly za úvěry, a to od [datum] do [datum], dále přiznal i úrok z prodlení v zákonné výši z nevrácené kauce a co do zbytku úroku žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobci měli neúspěch jen v nepatrné části, soud proto žalobcům přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši.

10. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém namítá, že nalézací soud nesprávně posoudil přiměřenost zákonné pokuty i nárok na reputační újmu, vadně rozdělil důkazní břemeno ohledně doručení vyúčtování, učinil chybný závěr o výši jejích pohledávek započitatelných na kauci a nesprávně výpočítal náklady řízení. Při stanovení přiměřenosti zákonné pokuty podle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. se soud I. stupně neřídil závazným právním názorem odvolacího soudu vyjádřeným v usnesení č. j. 18 Co 301/2024-262, který zdůraznil nutnost posoudit důvody pro moderaci pokuty a přihlédnout ke skutečnosti, že žalobci uplatnili nárok až poté, co byli upozorněni na započtení nákladů za poškození bytu proti kauci. Odvolací soud poskytl metodiku založenou na judikatuře Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 33 Cdo 1424/2023, 26 Cdo 1206/2023), podle níž je třeba zkoumat funkci pokuty, okolnosti případu a narušené zájmy věřitele. Soud I. stupně však argumentoval tím, že žalobci byli slabší stranou, zatímco žalovaná „profesionál“. Tento argument je podle žalované zcela irelevantní, protože pokuta je zákonná, nikoli smluvní, a nelze ji posuzovat optikou silnější či slabší strany. Navíc soud neprovedl žádné dokazování ohledně skutečné pozice stran. Žalovaná zdůrazňuje, že soud opomněl zohlednit časovou souvislost mezi uplatněním pokuty a započtením jejích nároků z poškození bytu. Žalobci původně vyúčtování akceptovali e-mailem ze dne [datum], námitky nevznesli a informace o nákladech měli. Nárok na pokutu vznesli až po započtení škod, což podle judikatury (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, 26 Cdo 4074/2019) soudy hodnotí při moderaci pokuty. Podle Nejvyššího soudu je nutné zohlednit funkci pokuty (zajištění včasného vyúčtování), okolnosti případu a narušené zájmy věřitele. Funkcí pokuty je preventivní a sankční účinek (§ 13 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb.). V tomto případě žalobci měli přístup k informacím o nákladech, a proto jejich zájem nebyl zásadně narušen. Žalobci netvrdili ani neprokázali žádné následky porušení povinnosti, tedy žádnou škodu. Výkon práva žalobců je podle žalované v rozporu s jeho účelem a může být považován za šikanózní (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022). Žalovaná poukazuje na novelu § 8 zák. č. 67/2013 Sb. účinnou od 1. 1. 2023, podle níž platí fikce řádnosti vyúčtování, pokud nájemce nevznese námitky do 30 dnů. Judikatura (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2198/2024) tuto změnu reflektuje. Ačkoli nelze aplikovat novelu retrospektivně, měla by být zohledněna při moderaci pokuty. Podle současné úpravy by vyúčtování za rok 2020 bylo považováno za řádné a pokuta by nevznikla. Žalovaná proto navrhuje moderaci pokuty na 0 Kč za rok 2020 a snížení i za další roky, neboť pokuta ve výši 109.850 Kč je nepřiměřená vzhledem k její funkci, okolnostem jejího uplatnění, absenci újmy žalobců a aktuální právní úpravě.

11. K reputační újmě žalovaná namítá, že soud nezohlednil okolnosti případu, tj. že žalobci vznesli tvrzení o porušení povinností až po uplatnění jejích nároků, spor je veřejný a vykresluje žalovanou jako osobu porušující povinnosti. Podle judikatury (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 27/2020) je zásah způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu, pokud ohrožuje morální integritu. Soudní řízení zahájené za účelem nátlaku na žalovanou je způsobilé poškodit její pověst.

12. Má také za to, že soud I. stupně nesprávně zatížil žalovanou důkazním břemenem ohledně prokázání doručení vyúčtování, což je vadou řízení, neboť podle ustálené judikatury (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3108/2010) i negativní skutečnosti lze dokazovat, byť často nepřímými důkazy.

13. K jednotlivým započitatelným pohledávkám vyplývajícím z poškození bytu žalobci namítá, že soud I. stupně uznal nárok žalované jen na opravu digestoře, nikoli na výměnu. Tento závěr je nesprávný, protože oprava byla ekonomicky neúčelná. Nařízení vlády č. 308/2015 Sb. stanoví, že oprava digestoře je drobnou opravou bez ohledu na cenu (§ 3–6). Náklady na výměnu činily 8.800 Kč a měly být započteny. Dále žalovaná tvrdí, že žalobci zanechali díry ve stěnách po montáži přebalovacího pultu, jejichž odstranění stálo 7.000 Kč, a že neprovedli opravu nefunkčních úložných prostor (náklady 20.000 Kč) ani odstranění škody po úniku vody (náklady 28.000 Kč). Soud tyto nároky nepřiznal, ačkoli byly prokázány.

14. Nalézací soud také nesprávně výpočetl náklady řízení, když aplikoval § 12 odst. 4 advokátního tarifu na úkony provedené před vstupem žalobkyně b) do řízení ([datum]), což je podle žalované nesprávné. Uzavírá, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení a navrhuje, aby odvolací soud žalobu v plném rozsahu zamítl a uložil žalobcům povinnost nahradit žalované náklady řízení obou stupňů.

15. Žalobci podali odvolání do výroku IV. rozsudku týkajícího se náhrady nákladů řízení. Nesprávnost napadeného rozhodnutí spatřují v tom, že soud I. stupně nesprávně právně posoudil věc, když žalobcům nepřiznal náhradu za některé úkony právní služby, neboť je nepovažoval za účelné, a to podání ze dne [datum], kterým reagovali na zásadní vyjádření žalované ze dne [datum], poradu ze dne [datum], která byla nezbytná k projednání stavu řízení po jednání dne [datum] a ke zvážení nových důkazů, podání ze dne [datum] – vyjádření k odvolání žalované ze dne [datum], podání ze dne [datum] – opět vyjádření k odvolání žalované proti rozsudku ze dne [datum] a podání ze dne [datum], jímž reagovali na vyjádření žalované ze dne [datum], které obsahovalo zásadní skutková tvrzení po zrušujícím rozsudku odvolacího soudu. Uzavírají, že nepřiznání náhrady za tyto úkony je nesprávné a navrhují, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že přizná náhradu i za uvedených 5 úkonů (41.868 Kč + režijní paušál 2.250 Kč), tedy celkem 247.791,82 Kč, a současně přizná náhradu nákladů odvolacího řízení.

16. Žalobci ve svém vyjadření k odvolání žalované ze dne [datum] upozornili, že žalovaná nemá právo odvolání proti výroku III. napadeného rozhodnutí, kterým bylo vyhověno jejímu návrhu na zamítnutí žaloby. K otázce nepřiměřenosti pokuty uvedli, že skutečnost, že nárok uplatnili až po zápočtu provedeném žalovanou, nemá vliv na její výši. Pokuta není uplatňována za účelem poškození žalované, ale jako prostředek k vynucení povinnosti doručit řádná vyúčtování služeb, což žalovaná odmítá učinit i po několikaletém řízení. Věřitel může pohledávku uplatnit kdykoli během promlčecí lhůty; nelze mu ji upřít jen proto, že tak učinil po jednání dlužníka. Po zápočtu žalobci vyhledali právní pomoc, což je jejich právo, a odepření nároku na pokutu by bylo v rozporu s právem na právní pomoc. Odkazují na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle níž má soud zjistit funkci pokuty, posoudit okolnosti případu a rozhodnout o moderaci. V daném případě jde o pokutu zákonnou, jejíž funkce je preventivní a sankční. Není rozhodné, zda vznikla škoda, ale zda je pokuta přiměřená vzhledem k zájmům věřitele narušeným porušením povinnosti. Žalobci zdůrazňují, že kvůli nesplnění povinnosti žalované neznají přesnou výši pohledávky z vyúčtování (očekávají cca 59 000 Kč), z čehož lze usoudit na jejich významný zájem. Žalovaná vědomě nesplnila povinnost ani po výzvách před řízením, ani během více než tří let trvajícího řízení, ačkoli má všechny podklady. Výše pokuty je důsledkem prodlení žalované, což nemůže jít k tíži žalobců (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2835/2020). Moderace by tak byla odměnou za protiprávní jednání žalované. Argumentace žalované o „investičním sporu“ je mylná; žalobci sledují legitimní zájem na obdržení vyúčtování a případném vrácení přeplatků. Pokuta je přiměřená, protože chrání jejich zájem na získání vysoké pohledávky a sankcionuje dlouhodobé porušení povinnosti žalovanou. K námitce žalované, že žalobci nedoložili nedoručení vyúčtování, žalobci uvádějí, že tuto skutečnost prokázali svými výslechy. Z výslechu žalované vyplynulo, že žalobcům nikdy nedoručila jiné než vadné vyúčtování. Postup soudu, který vyzval žalovanou k prokázání doručení, byl správný.

17. K nároku žalované na náhradu nemajetkové újmy žalobci konstatují, že je zcela nedůvodný, protože absentuje protiprávní jednání. Postoj žalované před zahájením řízení (odmítání schůzek mimo [adresa] i videokonference) nesvědčí o snaze spor urovnat. Závěr soudu I. stupně, který nárok na újmu nepřiznal, je správný.

18. K jednotlivým pohledávkám žalované žalobci upozornili, že požadavek žalované na úhradu za novou digestoř nemá oporu v zákoně ani ve smlouvě. Podle smlouvy hradí nájemce drobné opravy do 4.000 Kč. K dírám ve stěnách, poškození úložných prostor a úniku vody soud I. stupně přesvědčivě vyložil, proč nedospěl k závěru, že žalobci zničili předmět nájmu. Uzavírají, že napadené rozhodnutí soudu I. stupně je správné a odvolání žalované není důvodné.

19. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobců považuje za správné, že soud I. stupně nepřiznal žalobcům náhradu za pět úkonů právní služby. Prvním nepřiznaným úkonem je písemné podání z [datum], které reagovalo na vyjádření žalované učiněné na výzvu soudu, avšak neobsahovalo žádnou novou právní argumentaci ani podstatné skutečnosti. Podle ustálené judikatury (s odkazem na rozhodnutí [Orgán veřejné moci] č. j. [spisová značka] či Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3521/2017) v takových případech náhrada nákladů nepřísluší, a to bez ohledu na to, zda bylo podání učiněno na výzvu soudu či nikoli. Druhým úkonem je porada s klientem z [datum], u níž žalobci neprokázali, že proběhla, že přesahovala jednu hodinu, ani že byla účelná a souvisela s projednávanou věcí. Třetím úkonem je písemné podání z [datum], vyjádření k odvolání žalované, které neobsahovalo žádnou novou právní argumentaci ani podstatné skutečnosti, proto náhrada nepřísluší. Stejný závěr platí i pro čtvrtý úkon, písemné podání z [datum], opět reakci na odvolání žalované, bez nové argumentace či podstatných skutečností. Žalovaná navíc zdůrazňuje, že jí vyjádření z [datum] a [datum] nebyla ani doručena, a proto nedává smysl, aby za ně hradila náklady. Pátým úkonem je písemné podání z [datum], replika žalobců na vyjádření žalované učiněné na výzvu soudu, které opět neobsahovalo žádnou novou právní argumentaci či podstatné skutečnosti, proto dle judikatury náhrada nepřísluší. Žalovaná shrnuje, že rozhodnutí soudu I. stupně je správné, a dodává, že požadavek žalobců na náhradu vysokého počtu úkonů dokresluje charakter sporu, který se snažila opakovaně smírně uzavřít. Spor vnímá jako „investiční spor“ žalobců, vzniklý v reakci na její nároky ze škod zjištěných po převzetí pronajatého bytu. Nárok na zákonné pokuty žalobci uplatnili až v řízení, ačkoli předtím vyúčtování nikdy nerozporovali, a dokonce schválili vyúčtování z roku 2020. Žalovaná dále uvádí, že sama podala odvolání proti rozsudku, v němž navrhuje zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů jí. Namítá nesprávný postup soudu při aplikaci § 12 odst. 4 advokátního tarifu na úkony provedené před [datum], kdy do řízení vstoupila žalobkyně. Do tohoto data šlo o zastupování jediného účastníka, a proto není důvod aplikovat zvýšenou sazbu. Žalovaná odkazuje na své předchozí odvolání a připojuje seznam důkazů, mj. plnou moc, předžalobní upomínku, e-mailovou komunikaci, daňové doklady za opravy bytu, ceníky a další dokumenty prokazující její tvrzení.

20. Odvolací soud k odvolání žalované usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek soudu I. stupně zrušil a vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení se závazným pokynem, aby po doplnění protinávrhu žalované na reputační újmu posoudil nárok žalobců na smluvní pokutu s ohledem na žalovanou vznesený požadavek její moderace, a znovu se zabýval cenou opravy digestoře a úrokem ze složené kauce 21. Odvolací soud opětovně přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

22. Podle § 13 odst. 1, 2 zákona č. 67/2013 Sb., jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany.Výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

23. Podle § 2051 OZ nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

24. Podle § 2052 OZ ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

25. Nejvyšší soud v [spisová značka] mimo jiné uzavřel, že smyslem zkoumání přiměřenosti smluvní pokuty dle § 2051 OZ je zajistit, aby s ohledem na konkrétní zájmy stran nebyla věřiteli hrazena smluvní pokuta, jež je nepřiměřená. Uvedené ustanovení tedy slouží k ochraně dlužníka před tím, aby byl nucen uhradit nepřiměřenou (nespravedlivou) smluvní pokutu. Při moderaci smluvní pokuty soud nejprve zkoumá, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit. Poté se zabývá konkrétními okolnostmi (s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty), vezme přitom na zřetel všechny okolnosti konkrétního případu, a to nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, nýbrž též okolnosti, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti nastalé později, mají-li v samotném porušení smluvní povinnosti původ a byly-li v době porušení předvídatelné. Dovolací soud se také ve svých rozhodnutích (viz např. rozsudek ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. [spisová značka]) zabýval funkcí, kterou má pokuta upravená v § 13 zákona č. 67/2013 Sb. Poukázal především na její preventivní (nátlakovou) funkci a s tím spojenou funkci sankční, vytvářející na poskytovatele služeb nátlak, aby dostál své povinnosti řádně a včas vyúčtovat zálohy na služby stanovené příjemci služeb. Samotná absence vzniku škody neprovedením řádného a včasného vyúčtování záloh na služby automaticky neznamená, že by poskytovateli služeb nemohla vzniknout povinnost zaplatit pokutu podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. Nejvyšší soud rovněž ve svých rozhodnutích (viz např. rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) opakovaně uzavřel, že výši pokuty lze i snížit (moderovat), vznikne-li však příjemci služeb škoda, výše této škody představuje hranici, pod kterou nelze pokutu snížit (§ 2051 OZ). Podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. nárok na pokutu nevzniká, jestliže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

26. Odvolací soud opětovně přezkoumal závěry soudu I. stupně vedoucí k jeho rozhodnutí o přiměřenosti smluvní pokuty optikou výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu R 76/2023, a posuzoval nejen okolnosti známé již v době sjednání smluvní pokuty, ale též okolnosti, které zde byly před před porušením smluvní povinnosti, jakož i okolnosti, které nastaly po jeho porušení. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že soud I. stupně při úvahách o moderaci smluvní pokuty přihlédl k postavení účastníků, skutečnosti, že žalovaná do dne vyhlášení rozsudku soudu I. stupně žalobcům požadované vyúčtování za rok 2019 a 2021 stále nepředložila, a také skutečnosti prokázané výslechem žalobců, tedy, že se o nesprávnosti vyúčtování za rok 2020 dozvěděli až v souvislosti s kontaktováním právní zástupkyně s ohledem na požadavky žalované na náhradu škody v bytě a nevrácení celé kauce.

27. Pokud žalovaná namítá, že nelze z provedených důkazů dovozovat, že by žalobci byli slabší stranou, z provedeného dokazování je zřejmé, že dne [datum] zaslala žalovaná e-mailem žalobcům návrh Smlouvy a zmínila, že v oboru nemovitostí pracuje již dlouhou dobu. Před svým jménem uvedla titul [tituly před jménem] V tomto směru odvolací soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum], ve kterém dovolací soud připomněl, že ustanovení o nájmu bytu a domu představují zvláštní úpravu nájmu sloužícího k zajištění bytových potřeb nájemce a členů jeho domácnosti, přičemž jde o relativně kogentní úpravu. Upozornil, že zákonná úprava vychází z konstrukce, že pronajímatel je povinen zajistit nájemci plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby a není-li platba za poskytované služby ujednána paušální částkou, má pronajímatel právo požadovat na nájemci placení záloh. Je však povinen skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby nájemci vyúčtovat vždy za zúčtovací období a vyúčtování mu doručit nejpozději do čtyř měsíců od jeho skončení, není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak. Připomněl také, že ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb. má nepochybně kogentní povahu a nedává stranám prostor pro uplatnění autonomie vůle, to platí tím spíše, že by je takový postup poškozoval, neboť nájemce je slabší smluvní stranou, jemuž svědčí zákonná ochrana zajišťovaná relativní kogentností právní úpravy a zákazem sjednání zjevně nepřiměřených povinností. Z výše uvedeného je zřejmé, že soud I. stupně nepochybil, pokud při zvažování možnosti moderace smluvní pokuty vycházel ze slabšího postavení žalobců jako nájemců.

28. Pokud se týká odvolací námitky, že soud I. stupně zcela oslyšel závazný právní názor odvolacího soudu ohledně možnosti moderace smluvní pokuty, a to jak při zohlednění časové souvislosti uplatnění nároku žalobců na pokutu, tak i posouzení její přiměřenosti, je třeba připomenout, že ve zrušujícím usnesení odvolací soud konkrétně vytyčil právní rámec, podle kterého má soud I. stupně postupovat s odkazem na § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. ve spojení s ustanoveními o smluvní pokutě obsaženými v občanském zákoníku, a uzavřel, že takovou námitkou se soud I. stupně vůbec nezabýval a uložil mu, aby to v dalším rozhodnutí učinil. Odvolací soud tedy soud I. stupně nezavázal, jak v daném případě postupovat, ale k posouzení nároku na základě provedeného dokazování. Tomuto pokynu soud I. stupně zcela dostál, a to s odkazem na bod 37 napadeného rozhodnutí, když vzal v úvahu, že žalobci, v postavení slabší smluvní strany, se jako nájemci o neplatnosti vyúčtování za rok 2020 dozvěděli až tehdy, kdy se obrátili na právního zástupce s požadavkem žalované na uhrazení jí tvrzené škody, a za roky 2019, 2021 jim vyúčtování nebyla zaslána vůbec, aniž by žalovaná tvrdila zákonné důvody, pro které tato vyúčtování zaslat nemohla. Žalobci tak do dnešního dne nemají možnost si ověřit výsledek vyúčtování. S ohledem na zaslání předžalobní výzvy s upozorněním na vady vyúčtování v únoru roku 2022 nelze učinit závěr, že by bylo na místě, s ohledem na postoj žalobců, smluvní pokutu jakýmkoliv způsobem moderovat, a to i s ohledem na skutečnost, že do dne vyhlášení rozsudku soudu I. stupně žalovaná řádné vyúčtování žalobcům nepředložila, ačkoliv žalobci po celou dobu platili řádně nájemné i zálohy na služby spojené s užíváním bytu.

29. K aplikaci § 8 zákona č. 67/2013 Sb., ve znění zákona č. 424/2022 Sb., podle níž platí řádnost fikce řádnosti vyúčtování, pokud je nájemce nevznese námitky do 30 dnů, odvolací soud o upozorňuje na skutečnost, že vzhledem k tomu, že zákon č. 424/2022 Sb. neobsahuje žádná přechodná ustanovení, nelze než dovodit, že se podle něj postupuje až ode dne jeho účinnosti, tj. od [datum], což znamená, že se vztahuje na vyúčtování služeb vyhotovených po tomto datu. S ohledem na skutečnost, že předmětem řízení jsou vyúčtování, ke kterým mělo být přistoupeno před výše uvedeným datem, soud I. stupně nepochybil, pokud § 8 zákona č. 67/2013 Sb., ve znění zákona č. 424/2022 Sb., na daný spor neaplikoval, aniž by mohl být důvodem moderace pokuty.

30. Žalovaná také namítá, že žalobci netvrdili ani neprokázali žádné následky porušení povinnosti, tedy žádnou škodu, což mělo vést soud I. stupně k úvahám o moderaci smluvní pokuty. Odvolací soud v tomto ohledu poukazuje na skutečnost, že soud I. stupně zdůraznil, že žalobci sami svojí obligační povinnost vyplývající ze Smlouvy vždy řádně plnili a do dnešního dne není zřejmé, zda plnění poskytnutá na služby spojené s užíváním bytu nepřesahují jejich spotřebu, čímž na straně žalobců mohla vzniknout majetková újma. Odvolací soud upozorňuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ve kterém dovolací soud uzavřel, že absencí řádného včasného vyúčtování záloh na služby ostatně nemusí příjemci služeb škoda vzniknout (s odkazem na § 2048 OZ), a proto její absence automaticky neznamená, že by poskytovatel služeb neměl povinnost zaplatit pokutu podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. Z výše uvedeného důvodu není případná námitka žalované strany, že žalobcům žádná škoda v souvislosti s nepředložením vyúčtováním nevznikla, když tuto informaci nelze z důvodu absence vyúčtování ani ověřit, neboť škodou, tj. tím co žalobcům ušlo z majetku, mohou být i nespotřebované zálohy na služby spojené s užívánám bytu. S ohledem na výše uvedené odvolací soud uzavírá, že závěr soudu I. stupně o pokutě ve výši 59.700 Kč za rok 2019, 26.950 Kč za rok 2020 a 23.200 Kč za rok 2021 a neshledání důvodů pro její moderaci je správný.

31. Pro úplnost odvolací soud k námitce žalované strany ohledně nesprávného přenesení důkazního břemene na žalovanou stranu k prokázání nedoručení vyúčtování za rok 2019 až 2021 odkazuje na již řešenou otázku rozložení důkazního břemene účastníků v bodě 10 zrušujícího usnesení sp. zn. [spisová značka] a bodě 11, ve kterém je řešena otázka povinnosti pronajímatele nájemci zaslat včas řádné vyúčtování, které teprve může založit splatnost nedoplatku.

32. K reputační újmě soud I. stupně v souladu s pokynem odvolacího soudu vyzval žalovanou k doplnění tvrzení týkajících se nároku na nemajetkovou újmu ve výši 84.418 Kč. Žalovaná své podání doplnila tak, že soudní řízení bylo žalobci vyvoláno s úmyslem vytvořit nátlak na žalovanou v souvislosti s jejím požadavkem na majetkovou újmu za poškození bytu. Dovodila také, že veřejné soudní řízení, jež žalovanou vykresluje jako osobu porušující své povinnosti, má potenciál poškodit její pověst a morální integritu. Soud I. stupně správně daný nárok posoudil podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 2 OZ ve spojení s § 2956 OZ, kdy je třeba poukázat na skutečnost, že ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě. Tento zásah musí být protiprávní a musí existovat i příčinná souvislost mezi takovým zásahem a jeho způsobilostí způsobit újmu. Pouze naplněním všech těchto podmínek může vzniknout taková odpovědnost. V tomto směru soud I. stupně upozornil na nedostatečnou intenzitu zásahu do osobnosti žalované, neboť skutečnost, že žalovaná dluží žalobcům peníze, tito sdělili pouze několika osobám ze svého příbuzenstva a advokátovi, a také to, že řízením byla prokázána pravdivost a důvodnost tvrzení žalobců. K neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalované v tomto smyslu nemohlo dojít. Odvolací soud má však za to, že nebyly vůbec splněny podmínky pro přiznání jakékoliv reputační újmy, neboť žalovaná, jejíž ekonomickou činností je pronajímání vlastní nemovitosti, musí předpokládat i to, že v souvislosti s pronájem této nemovitosti může dojít ke sporům, aniž by uplatnění práv u soudu, jako zákonného nástroje obrany práv, mohlo by být považováno za újmu.

33. K jednotlivým pohledávkám žalované je z odvolacích námitek zřejmé, že žalovaná prosazuje svůj pohled na věc prezentovaný před soudem I. stupně. Pokud se týká opravy digestoře, soud I. stupně odpovídajícím způsobem upozornil na smluvní ujednání stran, které si v rámci Smlouvy definovaly, co budou považovat za drobné opravy s tím, že taková (drobná) oprava či údržba bytu či jeho vybavení nesmí přesáhnout 4.000 Kč. V tomto ohledu je třeba poukázat na skutečnost, že strany si dohodly pouze opravy a údržbu, nikoliv výměnu starého vybavení za nové, čehož se prakticky žalovaná i v rámci svého odvolání domáhá. Nadto v řízení bylo zjištěno, že šlo již o 8 let starou digestoř, která tak nemohla být používána pouze žalovanými. S ohledem na ocenění její opravy přesahující částku 4.000 Kč, když sama žalovaná upozorňuje na neekonomičnost této opravy, soud I. stupně správně vyhodnotil nárok žalované jako neoprávněný. Pokud se žalovaná dovolává úpravy § 3–6 nařízení vlády č. 308/2015 Sb., je třeba zopakovat, že se strany ve Smlouvě dohodly jinak, nadto i zmiňovaný § 4 uvedené vyhlášky hovoří pouze o opravě digestoře či výměně jejích drobných součástí, nikoli výměně celého odsávacího zařízení.

34. Odvolací soud dále upozorňuje na správné závěry soudu I. stupně ohledně skutkových zjištění a jejich hodnocení co se týče oprav děr ve zdi, nefunkčních úložných prostor, úniku vody a zašpinění sedačky, které soud zhodnotil v bodech 41 a 42 napadeného rozsudku a uzavřel, že žalovaná neprokázala, že by se takové vady bytu vyskytovaly v době jeho předání žalobci žalované, a to i s odkazem na předávací protokol, ve kterém měl být stav bytu zaznamenán (viz čl. 4.

5. Smlouvy). Tyto závěry soudu odpovídají provedenému dokazování, aniž by byly vyvráceny odvolacími námitkámi žalované.

35. Účastníci se také odvolali do nákladového výroku. K tomu z obsahu spisu vyplývá, že žalobu podal žalobce a) podáním ze dne [datum]. Při jednání dne [datum] došlo k rozšíření žaloby o částku 56.400 Kč a dne [datum] bylo pravomocně rozhodnuto o přistoupení žalobkyně b) do řízení.

36. Co se týče jednotlivých žalobci tvrzených a nepřiznaných úkonů právní služby, jež žalovaná sporuje, z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce a) podal dne [datum] vyjádření, které odvolací soud považuje za účelně vynaložený úkon, neboť jím bylo reagováno na rozsáhlé vyjádření žalované ze dne [datum], a proto jej žalobcům přiznal. K poradě s klientem ze dne [datum] žalobci tvrdí její nezbytnost z důvodu zvážení nových důkazů po jednání dne [datum]. Z protokolu o jednání z uvedeného dne však vyplává, že řízení bylo koncetrováno ve smyslu § 118b o. s. ř., aniž by žalobcům byla poskytnuta lhůta k doplnění důkazních návrhů. Z výše uvedených důvodů odvolací soud uvedený úkon za účelně vynaložený nepovažuje. Za účelný má odvolací soud i úkon ze dne [datum], který byl vyjádřením žalobců k odvolání žalované ze dne [datum] proti usnesení o přistoupení dalšího účastníka. Co se týče písemného podání ze dne [datum], z obsahu spisu je zřejmé, že žalobci dne [datum] podali vyjádření k odvolání žalované ze dne [datum], jde tedy opět o účelně provedený úkon, kterým bylo rovněž i vyjádření ze dne [datum], kterým žalobci rozporovali argumenty žalované k ceně opravy digestoře a moderaci pokuty.

37. K odvolání obou účastníků odvolací soud přezkoumal také nákladový výrok, kdy náklady řízení před soudem I. stupně přiznal s odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř. žalobcům, jakož i náklady odvolacího řízení s odkazem na § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.

38. Náklady řízení žalobců před soudem I. stupně byly tvořeny soudním poplatkem ve výši 6.321 Kč a 2.820 Kč (9.141 Kč) a odměnou advokáta stanovenou podle vyhlášky č.177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění do [datum], pro úkony advokáta učiněnými do uvedeného data a ve znění od [datum], pro úkony advokáta učiněné po tomto datu (dále jen vždy „AT“).

39. Odměnou advokáta za poskytování právních služeb žalobci a) za 16 úkonů právní služby po 5.100 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 99.923,62 Kč, tj. 89.923,62 Kč – pokuta, 10.000 Kč – doručení vyúčtování; s odkazem na § 12 odst. 3 AT) za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění, vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], účast na jednání 2x [datum], 2x [datum], [datum], porada s klientem dne [datum], s odkazem na § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ AT, 16 režijními paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 1, odst. 4 AT), tj. 86.400 Kč.

40. Odměnou advokáta za poskytování právních služeb žalobcům a) a b) s odkazem na § 12 odst. 4 AT za 5 úkonů právní služby po 9.180 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 99.923,62 Kč, tj. 89.923,62 Kč – pokuta a její kapitalizované příslušenství, 10.000 Kč – doručení vyúčtování; jednání dne [datum], podání ze dne [datum], [datum], [datum] s odkazem na § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ AT, 5 režijními paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 1, odst. 4 AT), tj. 47.400 Kč.

41. Odměnou advokáta za poskytování právních služeb žalobcům a) a b) s odkazem na § 12 odst. 4 AT za 5 úkonů právní služby po 13.284 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 156.323,62 Kč; s odkazem na § 12 odst. 3 AT) za poradu s klienty dne [datum], účast při jednání dne [datum], [datum], podání ze dne [datum], [datum], s odkazem na § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ AT, 2 režijní paušály po 300 Kč, 3 režijní paušály po 450 Kč (§ 13 odst. 1, odst. 4 AT), tj. 68.370 Kč.

42. K cestovnému a náhradě na promeškaný čas odvolací soud odkazuje na bod 51 napadeného rozhodnutí, kdy k této části přiznaných náhrad strany neměly žádné výhrady a žalobcům byla přiznána náhrada za promeškaný čas ve výši 7.000 Kč a cestovné ve výši 19.352,82 Kč. Celkem uvedené náklady tvoří částku 237.663,82 Kč.

43. Odvolací soud se při vyhlášení rozhodnutí dopustil mechanické chyby, když k nákladům řízení připočetl i 21 % DPH, jejíž plátcem však právní zástupce žalobců není. Z tohoto důvodů postupem podle § 164 o. s. ř. tuto nesprávnost ve výroku I. opravil.

44. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. a II. jako věcně správný potvrdil s odkazem na § 219 o. s. ř., ve výroku IV. s odkazem na § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak je výše uvedeno a odvolání do výroku III. postupem podle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl, neboť podat odvolání může jen ten účastník, kterému nebylo napadeným rozhodnutím plně vyhověno, popřípadě komu byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech a tu lze odstranit zrušením nebo změnou rozhodnutí soudu I. stupně.

45. Náklady řízení žalobců před odvolacím soudem jsou tvořeny odměnou advokáta za poskytování právních služeb žalobcům a) a b) s odkazem na § 12 odst. 4 AT za 3 úkony právní služby po 13.284 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 156.323,62 Kč; s odkazem na § 12 odst. 3 AT) za vyjádření k odvolání, odvolání a účast na odvolacím jednání dne [datum], s odkazem na § 7, § 11 odst. 1 písm. d/, g/ AT, třemi režijními paušály po 450 Kč (§13 odst. 4 AT). Dále právnímu zástupci žalobců náleží cestovní náhrady v souvislosti s cestou realizovanou na jednání dne [datum] za 418 ujetých kilometrů ve výši 3.280,17 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. při průměrné spotřebě 5,9 l/100 km a 5,8 Kč/kilometr za amortizaci vozu vozidla dle téže vyhlášky) a podle § 14 odst. 3 AT náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1.500 Kč. Celkem za řízení před odvolacím soudem náleží procesně úspěšným žalobcům částka 45.968 Kč.

46. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalované uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobců. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.

Poučení