18 Co 328/2024 - 88

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré v právní věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [název], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení 258 400 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 6. 2024, č. j. 46 C 43/2024-62, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.) a v nákladovém výroku (III.) potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka], a to do 15 dnů od právní moci rozhodnutí k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím (výrok II.) a uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Takto rozhodl na základě žaloby, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou [podezřelý výraz] stíháním ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Odpovědnostním titulem je nezákonné [podezřelý výraz] stíhání vedené Krajským soudem v [město], pobočka ve [adresa], pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém byl žalobce stíhán pro pro zvlášť závažný [podezřelý výraz] zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby s [podezřelý výraz] sazbou 5–10 let, a které trvalo téměř 7 let. Žalobce byl vzat dne [datum] do vazby, z níž byl propuštěn dne [datum]. Na náhradu nemajetkové újmy způsobené vazbou požaduje [částka], tj. [částka] za den vazby. Žalobce byl obžaloby zproštěn, a to i v rámci obnovy řízení, která byla povolena k návrhu státního zástupce usnesením vydaným dne [právnická osoba]. 2021. Ze strany žalované se mu dostalo plnění ve výši [částka] za nezákonou vazbu. Pokud jde o zásahy do osobnostních sfér žalobce, uvedl, že bylo zasaženo do jeho rodinného a osobního života, došlo k zpřetrhání podnikatelských vazeb, na které se jen velmi těžko navazovalo.

3. Žalovaná potvrdila uplatnění nároku dne [datum]. Nárok na kompenzaci nemajetkové újmy za [podezřelý výraz] stíhání žalobce vedeného ode dne [datum] do dne [datum] byl již žalovanou mimosoudně projednán stanoviskem ze dne [datum], kdy bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí, za což žalovaná vyslovila žalobci omluvu a poskytla mu finanční satisfakci ve výši [částka]. Rovněž i nárok na kompenzaci nemajetkové újmy za vazbu vykonanou ode dne [datum] do dne [datum] byl již mimosoudně projednán stanoviskem ze dne [datum] a žalobci byla poskytnuta finanční satisfakce ve výši [částka] odpovídající částce [částka] za každý den vazebního stíhání. Žalovaná má za to, že odškodnění, které žalobci v rámci předběžného projednání nároku poskytla, je odpovídající a dostatečné. Co se týče nároku na kompenzaci nemajetkové újmy za [podezřelý výraz] stíhání vedené po povolení obnovy řízení, žalovaná vyslovila žalobci omluvu. U nároku na kompenzaci nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce [podezřelý výraz] stíhání žalovaná shledala, že délka řízení je ještě přiměřená a nárok neuznala, což sdělila ve svém stanovisku ze dne [datum].

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování k průběhu [podezřelý výraz] řízení (spis Krajského soudu v Brně, pobočka ve [adresa], sp. zn. [spisová značka]) a výslechu žalobce, dospěl k závěru, že nárok žalobce je částečně důvodný. Po právní stránce obvodní soud věc posoudil podle §§ 5, 7 odst. 1, 8 odst. 1, 9 odst. 1, 13 odst. 1, 31a odst. 1, 15 odst. 2, 14 odst. 1 OdpŠk a uzavřel, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně a řádně uplatnil, proto věc mohla být projednána před soudem. Odpovědnostní titul dovodil z výsledku [podezřelý výraz] stíhání. Zdůraznil, že délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele. Podle závěrů soudu I. stupně nesprávný úřední postup v posuzovaném řízení spočíval v jeho celkově nepřiměřené délce. Konstatoval, že v řízení sice nedocházelo k průtahům, lze však vytknout vydání prvoinstančního rozsudku vykazujícího zásadní vady a nedostatky ve zjištění skutkového stavu i ve výši uložených trestů. Jedná se tak o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení, kterou je již třeba, i přes jeho složitost, považovat za nepřiměřenou. K celkové délce řízení uvedl, že žalobce ji vymezil od [datum] do [datum], tj. od návrhu na povolení obnovy, ke které se však nepřihlíží (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]), pro účely výpočtu délky posuzovaného řízení vycházel z délky řízení před vydáním pravomocného rozhodnutí ve věci samé, tedy z doby od [datum] do [datum] a následně k této délce přičetl období od rozhodnutí o obnově řízení od [právnická osoba]. 2021 do [datum], kdy nabyl právním moci rozsudek, kterým byl žalobce v obnoveném řízení zproštěn obžaloby; řízení ve vztahu k žalobci činilo 6 let a 7 měsíců. Posuzované řízení hodnotil jako řízení složité, neboť se jednalo o řízení vedené proti 8 fyzickým a 3 právnickým osobám, fyzické osoby byly stíhány část řízení vazebně, bylo rozhodováno o vazbě, o žádostech o propuštění z vazby. Po propuštění byla vazba obviněných nahrazena zajištěním, v průběhu celého řízení byly řešeny opakované žádosti o zrušení zajištění, o povolení vycestování apod. U některých obviněných, včetně žalobce bylo rozhodováno o ustanovení obhájce. V řízení byla žádána právní pomoc ze zahraničí, z EU i ze třetích zemí. V řízení před soudem byla vyslechnuta celá řada svědků, bylo prováděno rozsáhlé dokazování listinnými důkazy, přehráváním odposlechů, žádány informace od finančních úřadů, docházelo k omluvám obviněných z hlavních líčení v důsledku [podezřelý výraz] stavu, [podezřelý výraz] apod., které vedly k odročování hlavních líčení, byl zadán znalecký posudek, byly činěny tlumočnické úkony, v řízení byl podán ústní znalecký posudek, byli konfrontováni znalci ústavu ustanoveného soudem a znalci, kterým bylo zadáno zpracování znaleckého posudku stranami. Znalci byli vyslýcháni opakovaně, předkládali též doplnění znaleckých posudků, byla vznesena námitka místní nepříslušnosti soudu, námitka podjatosti znalce apod. Věc byla řešena na dvou stupních soudní soustavy, odvolací soud rozhodoval dvakrát o odvolání ve věci samé a opakovaně v otázkách procesních, o procesních otázkách bylo rozhodováno na třech stupních. Žalobce se na délce řízení nijak významně nepodílel. Orgány činné v [podezřelý výraz] řízení postupovaly plynule, jejich úkony směřovaly ke skončení věci. Ve věci došlo dne [datum] k vydání rozhodnutí soudu I. stupně, které odvolací soud zrušil, a v důsledku tohoto vadného rozhodnutí došlo k prodloužení řízení o 13 měsíců. Konstatoval, s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], Cpjn 206/2010, že posuzované řízení je spojeno s vyšším typovým významem pro účastníka, neboť se jedná o řízení [podezřelý výraz]. Soud však z tohoto důvodu náhradu nezvyšoval, neboť žalobce se domáhal též náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí (nezákonného [podezřelý výraz] stíhání), v němž již bylo hledisko času v rámci poskytnutí nemajetkové újmy zohledněno a zohledněním i v rámci nároku na nepřiměřenou délku řízení by došlo ke dvojímu započítání téže újmy.

5. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění soud I. stupně vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 a s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení přiznal částku [částka] za rok (za první dva roky polovinu), neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Základní částku zadostiučinění za řízení dlouhé 6 let a 7 měsíců stanovil ve výši [částka]; tu ponížil s ohledem na procesněprávní složitost věci o 30 % a za počet stupňů soudní soustavy o 20 %. Důvody pro zvýšení náhrady soud o 15 % soud shledal v postupu soudu, který vydal vadné odsuzující rozhodnutí. Žalobci přiznal zadostiučinění v celkové výši [částka] a co do zbylé požadované částky [částka] žalobu zamítnul.

6. K nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené rozhodnutím o vazbě soud I. stupně uvedl, že pro vznik odpovědnosti za nemajetkovou újmu způsobenou rozhodnutím o vazbě se nevyžaduje, aby rozhodnutí o vzetí do vazby bylo pro nezákonnost zrušeno. Podstatné je, zda poškozený na základě vazebního rozhodnutí skutečně vazbu vykonal, zda mu v příčinné souvislosti s tím vznikla škoda a jakým způsobem skončilo [podezřelý výraz] řízení, resp. podmínkou vzniku práva na náhradu škody je takový výsledek [podezřelý výraz] řízení, při němž nedojde k pravomocnému vyslovení viny za skutek, v souvislosti s nímž byl poškozený vzat do vazby. Těmto podmínkám odpovídá zastavení [podezřelý výraz] stíhání, zproštění obžaloby a postoupení věci jinému orgánu. Zákon odškodňuje i vazbu zákonnou, tedy i případy, kdy byla v souladu s Listinou základních práv a svobod vykonána opodstatněná vazba, avšak trestě stíhaná osoba nebyla pravomocně odsouzena. Odškodňuje se škoda i nemajetková újma, která může být mnohem citelnější než ztráta majetkových hodnot, protože nucené omezení osobní svobody je přímým zásahem do jednoho z nejdůležitějších základních práv. V případě žalobce vazba trvala 64 dnů, žalobce byl stíhán pro zvlášť závažný [podezřelý výraz] zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1 odst. 2 písm. a) odst. 3 tr. zákoníku, spáchaného formou spolupachatelství dle ustanovení § 23 tr. zákoníku, [podezřelý výraz] sazba činila 5 až 10 let. Žalobce byl omezen na svobodě pohybu a práva na soukromí, byl zadržen při domovní prohlídce a s pouty a omezením zraku a sluchu převezen z místa blízkého [adresa], kde byl bez jakýchkoliv svých věcí umístěn na celu předběžného zadržení, kde vyčkával na vazební zasedání. Ve vazbě žalobce trpěl obavami o svou rodinu, neměl povědomí o synovi, přítelkyni a své matce. Po většinu pobytu ve vazbě byl v cele sám bez možnosti náštěv, do styku přišel pouze s vězeňským kaplanem na hodiny týdně. Žalobce trpěl nejistotou ohledně délky pobytu za mřížemi a pomýšlel na sebevraždu, došlo ke zhoršení psychického stavu i vzniku atopického ekzému. Po měsíci mu byly povoleny návštěvy, před koncem vazby byl ve vazbě s další osobou. Po dobu vazby došlo též k zásahu do podnikání žalobce v Dubaji, avšak nalézací soud přihlédl ke skutečnosti, že žalobce obchodoval ve značné míře se společnostmi v České republice, které byly spolu s žalobcem taktéž obviněny a na rozdíl od žalobce odsouzeny, takže je nereálné, že by po skončení vazby s nimi žalobce dále z Dubaje obchodoval. Uzavřel však, že i sama vazba do podnikání žalobce zasáhla.

7. Soud I. stupně považoval za odpovídající výši odškodnění stanovené judikaturou Nejvyššího soudu v rozmezí částek 500–[částka] (vyjma prvních tří dnů), a to i s ohledem na zásahy do základních práv a svobod žalobce, jeho svobody, důstojnosti, rodinného života, soukromí, zdraví a podnikání. Adekvátní výši zadostiučinění za každý z prvních tří dnů zadržení stanovil ve výši [částka] za každý den, který se do vazby započítává, neboť měl za prokázané, že tyto dny byly s ohledem na okolnosti zadržení pro žalobce nejtrýznivější. Měl za to, že takto drastická změna, vytržení z každodennosti, absence jakýchkoliv osobních věcí a vyrovnání se s touto situací měla na žalobce větší dopad než další zbytek vazby. Za zbylých 61 dnů vazby pak žalobci náleží s ohledem na povahu věci, za kterou byl stíhán, délku vazby a zásahy do jeho osobních sfér částka na horní hranici rozmezí, tedy částka [částka]. Celkem žalobci za danou imateriální újmu přiznal částku [částka], ze které žalovaná plnila [částka], proto výrokem I. přiznal žalobci částku [částka]. Žalobci přiznal i úroky z prodlení v zákonné výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od [datum] do zaplacení, neboť žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku.

8. Celkem žalobci přiznal částku [částka] s příslušenstvím a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o nákladech řízení, které uložil zaplatit neúspěšné žalované k rukám právního zástupce žalobce.

9. Proti tomuto rozhodnutí podala do výroku I. a III. včasné a přípustné odvolání žalovaná. Namítala, ačkoli se ztotožnila se zjištěným skutkovým stavem, nesprávné vyhodnocení nepřiměřené délky řízení, neboť má za to, že s ohledem na počet spoluobviněných (8 fyzických osob, 3 korporace), charakter [podezřelý výraz] stíhání, jehož předmětem byla hospodářská trestná činnost (karuselové obchody) se zahraničním přesahem, rozsahu dokazování (znalecké posudky, dožádání do zahraničí, množství svědků a listinných důkazů) má dobu [podezřelý výraz] řízení ve vztahu k žalobci za zcela přiměřenou. Nesouhlasí také se stanovenou výší odškodného za vykonanou vazbu, neboť má za to, že kromě zásahu do pracovního života nebyly v řízení prokázány žádné zásahy nad rámec zásahů, které obecně vazba každému způsobuje. Má za to, že pokud soud I. stupně přiznal částku za horní hranici této sazby, tedy [částka] za den, resp. dokonce [částka] za den v případě prvních 3 dní, měly by tomu odpovídat dopady této vazby na žalobce, které by měly jít nad rámec „běžných“ dopadů, které má každá vazba na každého vazebně stíhaného v obdobné situaci. Přiznanou částku [částka] považuje za odpovídající. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu změnil tak, že žalobu zamítne a žalované přizná náklady řízení včetně řízení odvolacího.

10. Žalobce se ve svém vyjádření k odvolání ztotožnil s rozsudkem soudu I. stupně. Upozornil na nedostatky odvolání, které by měly být odstraněny postupem dle § 43 odst. 1 o. s. ř. K časové nepřiměřenosti škodného řízení konstatoval základní princip spočívající na zásadě trvání jedné instance řízení 1 rok. Ohrazuje se proti v odvolání zpochybňované újmě žalobce i výpočtu délky vazebního stíhání, když žalobce byl ve vazbě 64 dnů, nikoli 62. Navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení.

11. Odvolací soud z podnětu včas podaného odvolání žalované podle § 212 a 212a o. s. ř. přezkoumal při nařízeném jednání napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dovodil, že odvolání žalované není důvodné.

12. Nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy uplatněný žalobkyní je nutno posoudit dle § 5 písm. a), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 31 odst. 1 a 3 a § 31a OdpŠk.

13. Dle § 5 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení [podezřelý výraz].

14. Dle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

15. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 téhož ustanovení byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

16. Dle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závaznosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

17. Podle výše uvedených ustanovení stát odpovídá za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem. Jedná se o odpovědnost objektivní, které se nelze zprostit a která je dána za současného splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí či nesprávný úřední postup, 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Za situace, kdy není splněna, byť i jen jedna z výše uvedených podmínek, žaloba na náhradu škody nemůže být úspěšná.

18. V dané věci byl žalobce po dobu 6 let a 7 měsíců (od zahájení [podezřelý výraz] stíhání dne [datum] do skončení věci zprošťujícím rozsudkem dne [datum], který nabyl právní moci dnem [datum], a posléze ode dne [datum] podáním návrhu státní zástupkyně na obnovu řízení, do [datum], kdy byl žalobce obžaloby opětovně zproštěn) ohrožen trestem odnětí svobody v rozmezí 5–10 let za situace, kdy byl nepravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 7 let, k propadnutí náhradní hodnoty (rodinného domu s pozemky) a peněžních prostředků a zákazu činnosti na dobu 8 let. Žalobce byl po celou dobu [podezřelý výraz] řízení, tedy i v době po povolení obnovy řízení, vystaven nejistotě ohledně výsledku [podezřelý výraz] řízení, jak správně uvedl soud I. stupně. Byla u něj provedena domovní prohlídka, byly mu zajištěny finanční prostředky na účtech včetně rodinného domu, kde s rodinou bydlel. Po dobu od 5. 2. do [datum] pobýval ve vazbě, která byla následně nahrazena dohledem probačního úředníka a zákazem vycestování. K návrhu státní zástupkyně byla povolena obnova řízení, která skončila zprošťujícím rozsudkem.

19. Soud I. stupně provedl dostatečné dokazování, z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění i právní posouzení. Při vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení dle § 13 odst. 1 ve spojení s § 31a odst. 3 OdpŠk a na základě judikatury ELSP je vždy nutné vycházet z celkové doby řízení a zjistit, zda tato délka byla s ohledem na kritéria demonstrativně vyjmenovaná v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk skutečně nepřiměřená v daném konkrétním případě.

20. Soud I. stupně vycházel z celkové délky [podezřelý výraz] řízení 6 let a 7 měsíce a tato doba, jak uvedl soud I. stupně, je nepřiměřená. Odvolací soud souhlasí v tomto směru s hodnocením zákonných hledisek ze strany soudu I. stupně (složitost věci, postup orgánů státu), na které v plném rozsahu odkazuje. Po skutkové stránce se nejednalo o řízení jednoduché, jak správně dovodil soud I. stupně a řádně tuto okolnost zhodnotil (-30 %), odpovídajícím způsobem promítl do svých úvah i počet soudních soustav, v nichž bylo v dané věci rozhodováno. Délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná[srov. bod IV. písm. a) Stanoviska], zároveň je však třeba přihlédnout k tomu, z jakého důvodu byla věc na více stupních soudní soustavy projednávána; zda z důvodu složitosti řízení, nebo z důvodu procesních pochybení soudů nižších stupňů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Je tedy zřejmé, že při zvažování významu kritéria složitosti věci zpravidla nebude možno odhlédnout od skutečnosti, jak se na délce řízení projevil postup samotných soudů (kritérium postupu orgánů veřejné moci). Platí totiž, že okolnosti, které lze přičíst výlučně k tíži státu z důvodu nesprávného postupu orgánů veřejné moci nemohou být současně zohledněny v neprospěch poškozeného v rámci posuzování kritéria složitosti řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Ze závěrů aktuální judikatury Nejvyššího soudu ČR tedy vyplývá, že ani při úvaze o kritériu složitosti věci nelze zcela odhlédnout od důvodů, jež vedly ke zrušení vydaných rozhodnutí. V daném případě důvodem zrušení rozhodnutí soudu nižšího stupně byly nejasnosti a neúplnosti skutkových zjištění a nevypořádání se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, pochybností o správnosti skutkových zjištění, nutnosti provést další dokazování a uložení nepřiměřených trestů a konečně též nesprávné rozhodnutí o nároku poškozeného, což vedlo k prodloužení řízení o rok a 1 měsíc, což soud I. stupně přiměřeně zohlednil ve snížení základní částky o 30 % za složitost a 20 % za projednání věci na dvou stupních soudní soustavy, celkem o 50 %. Zcela správně zhodnotil i navýšení základní částky o 15 % z důvodu postupu orgánů státu spočívající ve vydání vadného odsuzujícího rozhodnutí, když celkový průběh řízení hodnotil jako plynulý a zároveň zohlednil, že se žalobci dosalo odškodnění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí. Žalobce sám svým postupem naopak k celkové délce zásadně nepřispěl a [podezřelý výraz] řízení pro něj bylo nepochybně významné. Jedná se o řízení, které soudní judikatura typově řadí k těm, jež jsou pro účastníky řízení velmi významné.

21. Celková délka řízení 6 let a 7 měsíců má význam pro stanovení základní částky přiměřeného zadostiučinění a v případech, kdy má soud za to, že se jednalo o řízení celkově extrémně dlouhé, příp. bylo dlouhé samotné kompenzační řízení, pak se její výše bude blížit horní hranici intervalu [částka] až [částka] za první dva roky řízení a za každý následující rok řízení, jak vyplývá ze Stanoviska. V daném případě není v poměrech hodnoceného [podezřelý výraz] řízení uvedená délka řízení nijak extrémní, a proto je odpovídající stanovení základní částky ve výši [částka] za první dva roky řízení a za každý následující rok trvání řízení. K námitkám žalované lze uvést, že objektivně každé řízení nějakou dobu trvá, ovšem doba jeho trvání by měla být přiměřená, avšak s ohledem na 13měsíční prodlení způsobené vydáním vadného rozhodnutí byla míra přiměřenosti řízení překročena. S ohledem na uvedené se odvolací soud ztotožňuje s výpočtem finančního zadostiučinění (bod 32 a 33 napadeného rozsudku), tj. částkou, po odečtení již žalovanou vyplacené kompenzace, [částka].

22. Při posouzení nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného vazby, soud I. stupně vycházel ze závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], který adekvátní částku za držení ve vazbě vymezil v rozsahu [částka] – [částka] za každý den nezákonné vazby. Obecně vazební stíhání, které jako zásadní změna v životě poškozeného znamená mimořádně vysokou psychickou zátěž spojenou s omezením osobní svobody, se ztrátou styku poškozeného s rodinou, zaměstnáním, s dosavadním způsobem života, které lze označit za obvyklé dopady. Tento stres vzniklý v důsledku zásadního omezení osobní svobody se však postupem času zpravidla částečně snižuje, byť zcela jistě nevymizí. Je však nutno připustit situace, kdy stres naopak může být postupem času spíše zvyšován, tyto situace je však třeba soudu tvrdit a alespoň logicky zdůvodnit.

23. Žalovaná ve svém odvolání zpochybňuje úvahy soudu vedoucí k přiznání odškodnění na samé horní hranici stanovené Nejvyšším soudem a mimořádné navýšení za první tři dny vazby, za situace, kdy žalobce netvrdí mimořádné dopady.

24. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem stanovení částky [částka] za den vazby za první tři dny, když z okolností zadržení, které žalobce podrobně vylíčil, vyplývá, že se jednalo o mimořádně stresující zásah do osobní svobody žalobce, kdy byl zadržen doma, bez osobních věcí, s pouty, se zaslepením a sluchátky na uších posazen do auta a převezen do [adresa], což se dozvědel až posléze. Na CPZ setrval bez svých osobních věcí dva dny do vazebního zasedání.

25. Odpovídající je i částka [částka] za další dny vazby, neboť žalobce byl v samovazbě, kontakt měl jen hodiny týdně s kaplanem, pomýšlel na sebevraždu, rozvinul se u něj atopický ekzém, přičemž s ohledem na povahu trestné činnnosti, pro kterou byl stíhán, a délku vazby je uvedená částka odpovídajícím odškodněním.

26. Ze všech shora uvedených důvodů postupoval odvolací soud dle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

27. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady před odvolacím soudem se sestávají z odměny advokáta žalobce za 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast na jednání) po [částka] dle § 9 odst. 4, § 11 odst. 1 písm. d/, g/, 2 režijní paušály po [částka] dle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH. Celkem za odvolací řízení náleží žalobci náklady ve výši [částka], které odvolací soud uložil procesně neúspěšné žalované zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě 15 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení