46 C 43/2024 - 62

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [IČO zainteresované společnosti 0/0] [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení 258 400 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 102 338 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně částky 102 338 Kč, od 15. 4. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky[Anonymizováno]156 062 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 156 062 Kč od 15. 4. 2022 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 54 094 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 4 584 200 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že byl stíhán [adresa], pod sp. zn. [Anonymizováno] pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, přičemž byl obžaloby pravomocně zproštěn. Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (nezákonným trestním stíháním) ve výši 3 761 800 Kč. O tomto nároku již soud rozhodl ve věci vedené pod sp. zn. 46 C 62/2022. Z označené věci byly vyloučeny nároky na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení a na náhradu nezákonné vazby, které byly projednány samostatně v této věci. Pokud se jedná o délku řízení, toto trvalo takřka 7 let, jednalo se o řízení trestní, které je pro účastníka jasně nejzávaznější a nejintenzivnější. V průběhu řízení byla řada „hluchých míst“, kdy nebylo nijak jednáno ani rozhodováno a žalobce ke vzniku průtahů nepřispěl. Žalobce tak z titulu nepřiměřené délky požaduje zadostiučinění v částce 180 000 Kč. Na náhradu nemajetkové újmy způsobené vazbou pak žalobce požadoval částku 2 000 Kč za jeden den. Ve vazbě žalobce pobýval od 5. 2. 2013 do 9. 4. 2013, tedy 64 dnů, za které požadoval 128 000 Kč. Ze strany žalované se mu dostalo plnění ve výši 49 600 Kč, požaduje tedy rozdíl mezi uvedenými částkami, a to částku 78 400 Kč. Pokud jde o zásahy do osobnostních sfér žalobce, při jednání konaném dne 18. 1. 2023 doplnil, že bylo zasaženo do jeho rodinného a osobního života, došlo k zpřetrhání podnikatelských vazeb, na které se jen velmi těžko navazovalo.

2. Žalovaná žalobou uplatněné nároky neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce dne 14. 10. 2021 uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „zákon“), v celkové výši 4 584 200 Kč, sestávající z nároku na poskytnutí zadostiučinění za trestní stíhání žalobce vedeného u [Anonymizováno], pobočka ve [adresa], pod sp. zn. [Anonymizováno], nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené vazbou ve výši 78 600 Kč a nároku na kompenzaci nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícím v nepřiměřené délce trestního stíhání ve výši 180 000 Kč. Žalovaná konstatovala, že nárok na kompenzaci nemajetkové újmy za trestní stíhání žalobce vedeného ode dne 5. 2. 2013 do dne 20. 3. 2019, byl již žalovanou mimosoudně projednán stanoviskem ze dne 22. 7. 2020, kdy bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí, za což žalovaná vyslovila žalobci omluvu a poskytla mu finanční satisfakci ve výši 146 000 Kč. Rovněž i v případě nároku na kompenzaci nemajetkové újmy za vazbu vykonanou ode dne 5. 2. 2013 do 9. 4. 2013[Anonymizováno]byl již mimosoudně projednán stanoviskem ze dne 22. 7. 2020, kdy byla žalobci poskytnuta finanční satisfakce ve výši 49 600 Kč odpovídající částce 800 Kč za každý den vazebního stíhání. Žalovaná má za to, že odškodnění, které žalobci v rámci předběžného projednání nároku poskytla, je odpovídající a dostatečné. Co se týče nároku na kompenzaci nemajetkové újmy za trestní stíhání vedené po povolení obnovy řízení, žalovaná vyslovila žalobci omluvu. U nároku na kompenzaci nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícím v nepřiměřené délce trestního stíhání žalovaná shledala, že délka řízení je ještě přiměřená a nárok neuznala, což sdělila ve svém stanovisku ze dne 19. 9. 2022. Žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 2555/2010, dle kterého je třeba intenzitu nemajetkové újmy nejen tvrdit, ale též prokázat. Žalobce nenabídl žádná tvrzení, pro které by žalovaná měla výši přiznaného odškodnění přehodnotit a již poskytnuté odškodnění považuje za adekvátní.

3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z podání nazvaného uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy, náhrady škody dle zákona č. 82/1998 Sb, ze dne 11. 9. 2019 plyne, že se žalobce obrátil na žalovanou se svým nárokem na úhradu přiměřeného zadostiučinění za újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 4 miliony Kč, kdy 1 milion žádal z titulu ušlého zisku, 1 milion Kč kvůli blokovanému majetku. Dále požadoval náhradu nákladů obhajoby ve výši 234 887,60 Kč, částku 28 000 Kč představující náklady na znalecké posudky, 3 019 Kč náklady překladu a částku 135 000 Kč jako náklady důkazu a 200 000 Kč jako náklady za účast u vyšetřovacích úkonů soudu.

5. Z podání žalobce nazvaného uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem dle zákona č. 82/1998 Sb., ze dne 14. 10. 2021 plyne, že žalobce uplatnil předběžně u žalované svůj nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena nesprávným úředním postupem, a to průtahy v řízení vedené před [adresa] v částce 180 000 Kč, dále nárok za nezákonný pobyt ve vazbě ve výši 78 400 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 4 325 800 Kč, z níž částku 3 761 800 Kč činí samotné trestní řízení a částku 564 000 Kč pak řízení po obnově. Celkově žalobce žádal přiznání náhrady nemajetkové újmy ve výši 4 584 200 Kč.

6. Žalovaná svým přípisem ze dne 18. 10. 2021 potvrdila přijetí žádosti žalobce ke dni 14. 10. 2021.

7. Ze stanoviska žalované ze dne 22. 7. 2020 plyne, že se žalovaná žalobci omluvila za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání ze dne 5. 2. 2013, a byla mu přiznána náhrada nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 146 000 Kč. Dále mu bylo přiznáno zadostiučinění za pobyt ve vazbě v částce 800 Kč za každý z 62 dnů vazby, tedy částka 49 600 Kč.

8. Ze stanoviska žalované ze dne 19. 9. 2022 je zřejmé, že se jedná o reakci na uplatnění nároku žalobce ze dne 14. 10. 2021, kdy žalovaná shrnula, že žalobci poskytla finanční odškodnění ve výši 146 000 Kč a žalobce netvrdil žádné nové skutečnosti, pro které by měla žalovaná své stanovisko ze dne 22. 7. 2020 přehodnotit. Co se týká kompenzace nemajetkové újmy za trestní stíhání vedené po povolení obnovy řízení, žalovaná vyslovila omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, přičemž tuto omluvu považuje za spravedlivé zadostiučinění. Co se týká nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou pobytem ve vazbě, opětovně žalovaná uvádí, že žalobce netvrdil žádné nové skutečnosti, pro které by žalovaná měla své stanovisko ze dne 22. 7. 2020 přehodnotit. K nároku na nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení žalovaná uvedla, že řízení o návrhu na povolení obnovy řízení nespadá pod článek 6 Úmluvy, a proto se jeho délka nezapočítává do celkové doby řízení. V předmětné věci tak bylo zjištěno, že řízení trvalo celkem šest let a sedm měsíců, což se s ohledem na okolnosti dá považovat za dobu přiměřenou.

9. Z protokolu o vazebním zasedání [Anonymizováno] je patrné, že o vazbě bylo rozhodováno dne 7. 2. 2013 a zasedání bylo zahájeno v 9:17 hodin. V závěru bylo rozhodnuto o vzetí žalobce do vazby s tím, že vazba počíná dnem 5. 2. 2013 v 5:

45. Proti rozhodnutí o vazbě žalobce podal na místě stížnost.

10. Z usnesení [datum] je zřejmé, že žalobce byl vzat do vazby dle § 68 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a b) tr. řádu, s tím, že vazba počíná dnem 5. 2. 2013 5:45 hodin.

11. Z usnesení [adresa], ze dne 9. 4. 2013, vyplývá, že bylo konstatováno, že u žalobce pominul důvod vazby dle § 67 písm. b) tr. řádu a dle § 73 odst. 1 písm. c) tr. řádu byla nahrazena vazba obviněného žalobce pobývajícího ve věznici v [Anonymizováno] dohledem probačního úředníka, neboť u něj trvají důvody vazby dle § 67 písm. a) tr. řádu. Dle § 73b odst. 6 tr. řádu byl žalobce propuštěn na svobodu a účelu vazby při trvání vazebního důvodu dle § 67 písm. a) tr. řádu lze dosáhnout dohledem probačního úředníka. Dle § 73 odst. 4 tr. řádu bylo žalobci uloženo omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí, a to až do zrušení tohoto omezení orgány činnými v trestním řízení. Současně mu bylo uloženo, aby do 20. 4. 2012 odevzdal sám nebo prostřednictvím svého obhájce [Anonymizováno] pobočce ve [adresa] své cestovní doklady, jinak mu budou odejmuty.

12. Z příkazu k propuštění obviněného z vazby ze dne 9. 4. 2013 je zřejmé, že bylo státní zástupkyní přikázáno, aby byl žalobce z vazby propuštěn neprodleně. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce byl z vazby skutečně 9. 4. 2013 propuštěn.

13. Ze spisu [adresa], soud ohledně průběhu řízení zjistil následující: [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [Anonymizováno] [datum] [Anonymizováno] [datum]. [datum]. [datum]. [právnická osoba] [datum]. [datum]. [Anonymizováno] [datum]. [datum]. [datum] [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum] [datum]. [datum][Anonymizováno] [Anonymizováno]. [podezřelý výraz]. [datum]. [datum]. [datum]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [datum]. [datum]. [jméno FO]. [datum]. [datum] [Anonymizováno][Anonymizováno]. [Anonymizováno][právnická osoba] [datum]. [Anonymizováno] [datum]. [datum] [datum] [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum] [datum]. [datum]. [podezřelý výraz][Anonymizováno] [datum] [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum] [datum]. [datum]. [datum] [datum]. [datum] [datum]. [datum] [datum]. [datum]. [datum][Anonymizováno] [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum] [datum]. [datum]. [datum] [datum]. [datum]. [datum]. [Anonymizováno]. [datum] [právnická osoba]. [datum] [datum] [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum] [datum] [datum]. [Anonymizováno] [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum] [datum]. [datum]. [datum]. [datum] [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [Anonymizováno] [datum]. [datum] [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum] [právnická osoba]. [právnická osoba]. [právnická osoba] [právnická osoba]. [právnická osoba] [datum]. [tituly před jménem] [datum]. [datum]. [datum] [datum]. [datum]. [datum] [datum] [datum]. [právnická osoba]. [datum]. [právnická osoba] [datum]. [datum]. [datum] [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum] [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum] [právnická osoba]. [datum]. [datum]. [datum] [právnická osoba]. [datum]. [datum] [datum]. [datum]. [právnická osoba] [právnická osoba]. [datum]. [datum] [datum]. [datum] [datum]. [datum]. [Anonymizováno] [datum] [Anonymizováno] [datum]. [datum]. [datum]. [datum] [datum]. [datum]. [datum]. [datum] [datum]. [datum]. [právnická osoba]. [právnická osoba] [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum] [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum] [datum]. [datum] [datum] [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum] [datum].

14. Žalobce v rámci svého výslechu uvedl, že byl zadržen při domovní prohlídce dne 5. 2. 2013 zásahovou jednotkou ve svém domě za [Anonymizováno], byla mu nasazena pouta a po provedení domovní prohlídky byl s brýlemi se zastřeným viděním a se sluchátky posazen do dodávky a vezen dlouhou dobu, ex post zjistil, že do [adresa]. Ve [adresa] byl umístěn do cely předběžného zadržení, kde strávil dvě noci, neměl žádné své věci, a čekal na vazební zasedání. Při vazebním zasedání neměl problém s tím, aby mu vzali pas, ale vyjadřoval potřebu být se svou rodinou. V danou dobu měl malého šestiletého syna. Také se obával, jak na situaci bude reagovat jeho matka, s níž byl dosud v denním kontaktu, je extrémně citlivá, navíc má slabé srdce, a otec, který by se o ni postaral byl již po smrti. Žalobce mučilo, že nemá žádné zprávy o svých rodinných příslušnících. Vazbu vykonával v [Anonymizováno], do vazební věznice byl opět převážen v poutech s opaskem, se zaslepenými brýlemi a sluchátky. Neměl ponětí, jak dlouho může vazba trvat. Vyjma posledních dvou týdnů byl na samovazbě, ze které mu dle jeho slov „hrabalo“ a jedinou útěchou byly knížky, které se zde daly půjčit. První měsíc nikoho neviděl, neslyšel, byl v úplné izolaci, vyjma návštěv advokáta, měl myšlenky na sebevraždu a psychickou útěchou bylo jednou týdně půlhodinové sezení s vězeňským kaplanem, po kterou v podstatě jen plakal a kaplan mu poskytoval útěchu. Poslední cca 2 týdny pobýval ve vazbě s další osobou, která byla taktéž stíhána pro stejnou formu hospodářské trestné činnosti, pro tzv. karuselový obchod. Sice i tak to nebylo jednoduché a plakal, ale měl alespoň s kým mluvit. Nevědomost o tom, jak dlouho může vazba trvat, spolu s vědomím, že mu hrozí trest 5-10 let jej frustrovala a uvědomoval si, že může vyjít třeba až za 5 let. Vytržení z rodinného prostředí a izolace od informací o rodině byla náročná. Cca po měsíci mu byly povoleny návštěvy, které se konaly za přítomnosti policisty. Nemohl pořádně jíst. Po propuštění z vazby mu byla vazba nahrazena dohledem a zákazem vycestovat, která jej hendikepovala v jeho zahraničních obchodních aktivitách a měla značný podíl na přetrhání obchodních a přátelských vazeb v [Anonymizováno]. Během vazby se u žalobce objevily psychické problémy, následně žalobce začal chodit k psychologovi a navštěvoval jej po celou dobu stíhání a objevil se u něj atopický ekzém, který dle dermatoložky vzniká z enormního stresu. V [Anonymizováno] podnikání ukončil, společnost byla paralyzovaná. Je třeba tam mít statutární orgán, žalobce tam však nemohl jet, navíc měl pošramocené obchodně-přátelské vztahy a bez možnosti vycestovat společnost nemohla fungovat. Do doby vzetí do vazby byl žalobce závislý na zahraničním obchodu, jeho práce byla v [Anonymizováno] ve větší části roku, obchodování probíhalo v zásadě na denní bázi. Jen ve vztahu k České republice byl obrat společnosti přes 100 milionů ročně plus obchodování na lokálním trhu. Dvěma měsíci ve vazbě se vše přetrhá, vzniknou dluhy, došlo k vystěhování kanceláří, po návratu z vazby bylo třeba řešit spoustu věcí. Navíc žalobce nemohl vycestovat a pas mu byl vrácen žalobci až v listopadu 2015 a nemohl tak jet do [Anonymizováno] zachránit a alespoň do určité míry obnovit podnikání. Agent v [Anonymizováno] pouze sjednával cargo, řešil běžnou administrativu, platby a obchodní kontrakty řešil žalobce, dva měsíce vazby tak byly pro obchod fatální. Žalobce dodával zejména do ČR, ale též do Evropy. Po dobu vazby a po propuštění z vazby již jeho [Anonymizováno] společnost nedodávala svým českým obchodním společnostem, které byly s žalobcem stíhány.

15. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 9 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

17. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).

18. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

19. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. K nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení 20. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

21. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

22. Co se týká existence prvého z předpokladů odpovědnosti státu, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

23. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení sice nedocházelo k průtahům, lze však vytknout vydání prvoinstančního rozsudku vykazujícího zásadní vady a nedostatky ve zjištění skutkového stavu i ve výši uložených trestů. Jedná se tak o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení, kterou je již třeba i přes jeho složitost považovat za nepřiměřenou.

24. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

25. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

26. Žalobce při výpočtu výše újmy vycházel z celkové délky řízení, tj. od 5. 2. 2013 do 19. 8. 2020, resp. od návrhu na povolení obnovy. Je však třeba mít na paměti, že tato doba zahrnuje i dobu od právní moci zprošťujícího rozsudku, do doby podání návrhu na obnovu řízení, povolení obnovy řízení a vedení řízení o obnově. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2780/2015, se při posouzení přiměřenosti délky řízení nepřihlíží k délce řízení o povolení obnovy. Okolnosti, jež mohou být důvodem obnovy řízení, nemohou být přičítány k tíži rozhodujícího orgánu, resp. státu, činí tento mimořádný opravný prostředek natolik odlišným od jiných opravných prostředků, že jej nelze zahrnout do celkové délky řízení. Umožňuje-li právní řád nad rámec povinností uložených čl. 6 odst. 1 Úmluvy prolomit právní moc rozhodnutí i z důvodů objektivní povahy, tedy nikoliv z důvodů pochybení rozhodujících orgánů, pak řízení, v němž je rozhodováno o tom, zda řízení bude obnoveno, či nikoliv, nelze zahrnout pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť v době rozhodování o obnově řízení již účastník původního řízení není v nejistotě ohledně jeho výsledku. Tento závěr tak není v rozporu s rozsudkem ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009, v němž Nejvyšší soud uvedl: „Jestliže právní řád poskytuje účastníkům řízení určité procesní prostředky, prostřednictvím nichž se mohou domáhat nápravy pro ně dosud nepříznivého vývoje soudního (či jiného) řízení, je třeba řízení o těchto prostředcích zahrnovat do celkové doby řízení pro účely aplikace § 13 odst. 1 a § 31a zákona.“ 27. S ohledem na uvedené je tak třeba pro účely výpočtu délky naříkaného řízení vyjít z délky řízení před vydáním pravomocného rozhodnutí ve věci samé, tedy z doby od 5. 2. 2013 do 20. 3. 2019 a následně k této délce přičíst období od rozhodnutí o obnově řízení, tj. od 12. 2. 2021, do 19. 8. 2020 kdy nabyl právním moci rozsudek, kterým byl žalobce v obnoveném řízení zproštěn obžaloby. Celkem tak řízení ve vztahu k žalobci činilo 6 let a 7 měsíců.

28. Posuzované řízení bylo složité zejména po stránce procesní. Jednalo se o trestní řízení vedené proti 8 fyzickým a 3 právnickým osobám, fyzické osoby byly stíhány část řízení vazebně, bylo rozhodováno o vazbě, o žádostech o propuštění z vazby. Po propuštění byla vazba obviněných nahrazena zajištěním, v průběhu celého řízení pak byly řešeny opakované žádosti o zrušení zajištění, o povolení vycestování apod. U některých obviněných, včetně žalobce bylo rozhodováno o ustanovení obhájce. V řízení byla žádána právní pomoc ze zahraničí, z EU i ze třetích zemí. V řízení před soudem byla vyslechnuta celá řada svědků, prováděno rozsáhlé dokazování listinnými důkazy, přehráváním odposlechů, žádány informace od finančních úřadů, docházelo k omluvám obviněných z hlavních líčení v důsledku zdravotního stavu, hospitalizace apod., které vedly k odročování hlavních líčení, byl zadán znalecký posudek, byly činěny tlumočnické úkony, v řízení byl podán ústní znalecký posudek, byli konfrontováni znalci ústavu ustanoveného soudem a znalci, kterým bylo zadáno zpracování znaleckého posudku stranami. Znalci byli vyslýcháni opakovaně, předkládali též doplnění znaleckých posudků, byla vznesena námitka místní nepříslušnosti soudu, námitka podjatosti znalce apod. Věc byla řešena byl řešena na dvou stupních soudní soustavy, odvolací soud rozhodoval dvakrát o odvolání ve věci samé a opakovaně v otázkách procesních, o procesních otázkách bylo rozhodováno na třech stupních.

29. Žalobce se na délce řízení nijak významně nepodílel.

30. Stran činnosti orgánů činných v trestním řízení lze jejich postup považovat za plynulý, jeho úkony směřovaly ke skončení věci, nicméně ve věci došlo k vydání rozhodnutí soudu I. stupně ze dne 21. 12. 2015, které odvolací soud hodnotil jako vadné v důsledku nejasnosti a neúplnosti skutkových zjištění, nevypořádání se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, pochybností o správnosti skutkových zjištění, nutnosti provést další dokazování a uložení nepřiměřených trestů a konečně též k nesprávnému rozhodnutí o nároku poškozeného. Z důvodu vadného rozhodnutí došlo k prodloužení řízení o 13 měsíců.

31. Namítané řízení je spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, neboť se jedná o řízení trestní. Soud však z tohoto důvodu náhradu nezvyšoval, neboť žalobce se domáhal též náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí (nezákonného trestního stíhání), v němž již bylo hledisko času v rámci poskytnutí nemajetkové újmy zohledněno a zohledněním i v rámci nároku na nepřiměřenou délku řízení by došlo k dvojímu započítání téže újmy.

32. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud, obdobně jako žalovaná, vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 15 000 Kč za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne 21.10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009).

33. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 6 let a 7 měsíců částku 83 750 Kč (5x15 000+7x1250). Základní částku je pak třeba s ohledem na složitost věci snížit o 50 % (za procesněprávní o 30 %, za počet stupňů soudní soustavy o 20 %). Důvody pro zvýšení náhrady soud o 15 % soud shledal v postupu soudu, který vydal vadné odsuzující rozhodnutí. Žalobci tak náleží zadostiučinění v celkové výši 54 438 Kč, a co do zbylé požadované částky 125 562 Kč byla žaloba výrokem II. zamítnuta. K nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené rozhodnutím o vazbě 34. Pro vznik odpovědnosti za nemajetkovou újmu způsobenou rozhodnutí o vazbě se nevyžaduje, aby rozhodnutí o vzetí do vazby bylo pro nezákonnost zrušeno. Podstatné je, zda poškozený na základě vazebního rozhodnutí skutečně vazbu vykonal a zda mu v příčinné souvislosti s tím vznikla škoda, přičemž rozhodující okolností je způsob skončení trestního řízení. Podmínkou vzniku práva na náhradu škody je takový výsledek trestního řízení, při němž nedojde k odsouzení dotyčného, resp. k pravomocnému vyslovení jeho viny za skutek, v souvislosti s nímž byl vzat do vazby. Těmto podmínkám odpovídá zastavení trestního stíhání, zproštění obžaloby a postoupení věci jinému orgánu. Zákon odškodňuje i vazbu zákonnou, tedy i případy, kdy byla v souladu s Listinou základních práv a svobod vykonána opodstatněná vazba, avšak trestě stíhaná osoba nebyla pravomocně odsouzena.

35. Zákon odškodňuje škodu i nemajetkovou újmu, která zde může být mnohem citelnější než ztráta majetkových hodnot, protože nucené omezení osobní svobody je přímým zásahem do jednoho z nejdůležitějších základních práv. Osobní integrita je dotčena v různých směrech; k samotnému omezení na svobodě, které je spojeno s naprostou změnou dosavadního způsobu života, se ztrátou soukromí a kontaktu s blízkými osobami přistupují i vlivy psychické, vyvolané deprimujícím (začasté neznámým) prostředím a stresem z průběhu dalších událostí, které mohou být doplněny i újmou na pověsti či dobrém jméně osoby, která byla vzata do vazby.

36. Při úvaze o formě a výši odškodnění v případě nezákonného omezení osobní svobody je třeba přihlédnout ke třem základním kritériím, kterými zpravidla jsou: povaha trestní věci, celková délka omezení osobní svobody a následky v osobní sféře poškozené osoby. Samotné držení ve vazbě má z povahy věci negativní dopady do svobody pohybu či do práva na soukromí, a v tomto ohledu výkon vazby sám o sobě působí újmu na základních právech, svobodách a důstojnosti dotčené osoby. Adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500,- Kč až 1.500,- Kč za jeden den trvání vazby, v jejímž rámci soud promítne jiné, zde uvedené a popřípadě neuvedené okolnosti svého posuzování. K tomuto rozmezí je však nutno přistupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje (rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 914/2011).

37. Žalobci byla vazba započtena od 5. 2. 2013 do 9. 2. 2013, tedy celkem 64 dnů. Žalobce byl stíhán pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1 odst. 2 písm. a) odst. 3 tr. zákoníku, spáchaného formou spolupachatelství dle ustanovení § 23 tr. zákoníku. Trestní sazba činila 5 až 10 let. Vedle omezení svobody pohybu a práva na soukromí bylo vzetí do vazby pro žalobce poměrně překvapivé, kdy byl zadržen při domovní prohlídce a s pouty a omezením zraku a sluchu převezen z místa blízkého [adresa], kde byl bez jakýchkoliv svých věcí umístěn na celu předběžného zadržení, kde vyčkával na vazební zasedání. Ve vazbě žalobce trpěl obavami o svou rodinu, neměl povědomí o synovi, přítelkyni i své matce. Po většinu pobytu ve vazbě byl v cele sám, první měsíc bez kontaktu s okolím a bez informací o jeho rodině. Do styku přišel pouze s vězeňským kaplanem na hodiny týdně, trpěl nejistotou ohledně délky pobytu za mřížemi a pomýšlel na sebevraždu, došlo k zhoršení psychického stavu i vzniku atopického ekzému. Po měsíci mu byly povoleny návštěvy v dvoutýdenní frekvenci (s asistencí policisty) a 2 týdny před koncem vazby byl ve vazbě s další osobou, která byla taktéž stíhána pro podobný trestný čin jako sám žalobce a měl s kým komunikovat. Po dobu vazby došlo též k zásahu do podnikání žalobce v [Anonymizováno],[Anonymizováno]ovšem nelze přehlédnout, že žalobce obchodoval ve značné míře se společnosti v České republice, a to se společnosti, které byly spolu s žalobcem taktéž obviněny a na rozdíl od žalobce odsouzeny. Představa, že by bylo lze po skončení vazby s těmito společnostmi dále z Dubaje obchodovat, tak nebyla reálná, nicméně soud nemá pochyb o tom, že i sama vazba do podnikání žalobce zasáhla.

38. Právě s ohledem na délku pobytu ve vazbě a čin, pro který na něj byla vazba uvalena, považuje soud orientační výši odškodnění stanovenou judikaturou Nejvyššího soudu v rozmezí částek 500 - 1 500 Kč za odpovídající (vyjma prvních tří dnů), a to i s ohledem na zásahy do základních práv a svobod žalobce, jeho svobody, důstojnosti, rodinného života, soukromí, zdraví a podnikání. Žalobce byl stíhán pro kvalifikovanou skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby a strávil v podmínkách vazby 64 dnů. Adekvátní výše zadostiučinění dle názoru soudu činí 2 000 Kč za každý z prvních tří dnů zadržení, které se do vazby započítávají. Tyto byly pro žalobce nejtrýznivější, neboť žalobce byl zčistajasna zadržen, přepraven přes celou republiku do cely předběžného zadržení, neměl u sebe žádné osobní věci a nepochybně byl zmaten a očekával co se bude dít, konalo se vazební zasedání a přesun a umístění do vazební věznice. Takto drastická změna, vytržení z každodennosti, absence jakýchkoliv osobních věcí a vyrovnání se s touto situací se na žalobci patrně podepsalo více než další zbytek vazby. Z tohoto důvodu přiznal soud odškodnění ve zvýšené výši 2 000 Kč. Za zbylých 61 dnů vazby pak žalobci náleží s ohledem na povahu věci, kterou byl stíhán, délku vazby a zásahy do jeho osobních sfér částka na horní hranici rozmezí, tedy částka 1 500 Kč. Celkem tak žalobci náleží částka 97 500 Kč. Žalovaná již plnila částkou 49 600 Kč, soud proto výrokem I. přiznal žalobci částku 47 400 Kč.

39. Výrokem I. soud žalobci přiznal úroky z prodlení v zákonné výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od 15. 4. 2022 do zaplacení, neboť žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 14. 10. 2021, lhůta 6 měsíců tak uplynula dne 14. 4. 2022 a od 15. 4. 2022 je v prodlení. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

40. Závěrem lze shrnout že žalobci náleží z titulu nepřiměřené délky řízení částka 54 430 Kč a z titulu rozhodnutí o vazbě částka 47 400 Kč, celkem tak výrokem I. bylo přiznáno 102 338 Kč se zákonným úrokem z prodlení a ve zbytku požadovaných nároků byla žaloba výrokem II. zamítnuta.

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011. Žalobce má tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč, odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 9 úkonů právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, replice ze dne 17. 10. 2022, účasti při jednání dne 18. 1. 2023, doplnění ze dne 5. 4. 2023, účasti při jednání dne 21. 4. 2023, doplnění ze dne 19. 5. 2023, účasti při jednání dne 26. 7. 2023 a [datum]) ve výši 4 000 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 150 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky /7 100 Kč/ po odečtení částky 3 100 Kč za každý úkon, neboť tato částka již byla za uvedené úkony již přiznána v řízení vedeném pod sp. zn. 46 C 62/2022, když tyto byly vykonány v době, kdy bylo řízení o všech třech původně uplatněných nárocích vedeno společně), a za 1 úkon (účast při jednání dne 28. 6. 2024) ve výši 5 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 100 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky) dále 1x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky (zbylých 9 paušálních náhrad již bylo přiznáno v řízení vedeném pod sp. zn. 46 C 62/2022) a 21 % DPH ve výši 8 694 Kč. Celkem tak žalobci na náhradě nákladů řízení náleží částka [částka]. Náhrada za uplatnění nároku u žalované žalobci ve smyslu § 31 odst. 4 zákona nenáleží. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

Poučení