18 Co 395/2025 - 493

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], narozený [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] 2. [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o odstranění neoprávněného zásahu do vlastnického práva a o navrácení do původního stavu, k odvolání žalobců a žalovaného 1/ proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. srpna 2025, č. j. 7 C 110/2020-450, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavých výrocích II. a III. o věci samé, ve výroku V. o nákladech řízení mezi žalobci a žalovaným 2/ navzájem, a ve výroku VI. o nákladech řízení mezi žalovaným 1/ a státem, potvrzuje; ve výroku IV. o nákladech řízení mezi žalobci a žalovaným 1/ navzájem se mění jen tak, že výše náhrady činí 131 867,70 Kč, jinak se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému 1/ náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 936 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta [Jméno advokáta A]

III. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému 2/ náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7 900 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta [Jméno advokáta B].

Odůvodnění

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem uložil žalovanému 1/ povinnost odstranit zatížení stropní konstrukce mezi bytovými jednotkami č. [hodnota] ve 4. nadzemním podlaží a č. [hodnota] v 5. nadzemním podlaží bytového domu č. p. [hodnota] v obci [adresa], katastrální území [adresa], a to tak, že v obývacím prostoru v bytové jednotce žalovaného 1/ č. [hodnota] odstraní stávající podlahovou konstrukci, to je nenosnou vodorovnou konstrukci nad nosnou stropní konstrukcí, a to až na tuto nosnou stropní konstrukci, a to vše do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení mezi žalobci a žalovaným 1/ tak, že uložil žalovanému 1/ povinnost zaplatit žalobcům k rukám jejich právní zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 138 401,70 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a o nákladech řízení státu tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 4 904 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro [adresa] (výrok VI.).

2. Soud I. stupně dále zamítl žalobu s návrhem na uložení povinnosti žalovanému 2/ uvést vodorovné a svislé, nosné i nenosné konstrukce v bytové jednotce č. [hodnota] ve 4. nadzemním podlaží bytového domu č. p. [adresa] ve 4. nadzemním podlaží bytového domu č. p. [hodnota] v obci [adresa], katastrálním území [adresa] (výrok III.), a dále rozhodl, že ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 2/ nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).

3. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, v níž žalobci tvrdili, že žalobci a žalovaný 1/ jsou vlastníky jednotek vymezených podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, v domě č. p. [adresa], k. ú. [adresa], obec [adresa], na adrese [adresa]. Žalobci jsou vlastníci jednotky č. [hodnota] nacházející se ve 4. nadzemním podlaží domu, žalovaný 1/ vlastníkem jednotky č. [hodnota] nacházející se v 5. a 6. nadzemním podlaží domu, která vznikla v 80. letech minulého století vestavbou do původního půdního prostoru domu. Žalovaný 2/ je společenství vlastníků jednotek v tomto domě.

4. Žalobci tvrdili, že žalovaný 1/ provedl v roce 2012 stavební úpravy v jednotce č. [hodnota], která se nachází v přímém sousedství s jednotkou žalobců č. [hodnota], od níž je oddělena stropní konstrukcí, přičemž umístěním nové nenosné vodorovné podlahové konstrukce v jednotce žalovaného 1/ došlo k přetížení nosné stropní konstrukce nad bytovou jednotkou žalobců a jejímu znehodnocení. V průběhu roku 2016 začali žalobci pozorovat prohnutí stropů a praskliny na stropech svého bytu, které se postupně zvětšovaly; stav je tak neúnosný, že i v kuchyni u kuchyňské linky mezi stropem a podlahou je umístěn sloupek, který roznáší část váhy stropu, a žalobci se domnívají, že pokud by nebyl strop v kuchyni podepřen sloupkem, došlo by k jeho zřícení.

5. Žalobci se dlouhodobě domáhají odstranění uvedeného nevyhovujícího stavu jednáním v rámci společenství vlastníků jednotek. Již v roce 2017 bylo přijato usnesení výboru společenství vlastníků jednotek (žalovaný 2/), ukládající výboru zajistit posouzení statiky celého domu, k čemuž nedošlo. K dispozici je pouze odborné posouzení autorizovaného inženýra [tituly před jménem] Landmana, z něhož však jednoznačně vyplývá, že stropní konstrukce v bytě žalobců je zásadně přetížená, s tím, že je nutno ji bezpodmínečně odlehčit, v obytném podkroví je nutné odstranit stávající násyp a odstranit veškerý stavební materiál ve zbytku půdního prostoru, který se částečně nachází nad bytem žalobců. Uvedené trvající zásahy do vlastnického práva žalobců k bytové jednotce č. [hodnota] by bylo možné podle žalobců, vycházejícího z odborného posudku autorizovaného inženýra [tituly před jménem] [jméno FO], odstranit požadovanými úpravami.

6. Žalobou žalobci uplatnili nárok na uložení povinnosti žalovanému 1/ odstranit ve své jednotce č. [hodnota] zatížení stropní konstrukce mezi bytovou jednotkou žalovaného 1/ č. [hodnota] a jednotkou žalobců č. [hodnota] tak, že v obývacím prostoru odstraní nenosnou vodorovnou podlahovou konstrukci nad nosnou stropní konstrukcí až na nosnou stropní konstrukci.

7. Proti žalovanému 2/ se žalobci domáhali uložení povinnosti uvést vodorovné a svislé, nosné i nenosné konstrukce v bytové jednotce žalobců č. [hodnota] do původního stavu tak, že „odstraní trhliny v rákosovém stropním podhledu, včetně fabionů v prostoru kuchyně a obývacího pokoje a ložnice, odstraní trhliny v nenosných příčkách mezi pokoji a v nosné zdi mezi kuchyní a pokojem nad dveřním otvorem do obývacího pokoje“ a dále se domáhali uložení povinnosti žalovanému 2/ odstranit závadu v odvodu odkouření z kachlových kamen v jejich bytě tak, že zajistí zprůchodnění komínového průduchu pro napojení kachlových kamen v bytové jednotce č. [hodnota].

8. Žalovaný 1/ navrhl zamítnutí žaloby. Na vzniku nevyhovujícího stavu bytu žalobců se nijak nepodílel, nezpůsobil jej ani nezavinil. Žalovaný 1/ neprovedl stavební úpravy protiprávně; k úpravám obdržel souhlas vlastníků všech jednotek domu, prováděl je na základě projektu, k němuž bylo vydáno stavební povolení a byly řádně zkolaudovány. V rámci stavebních úprav naopak došlo k odlehčení stavebních konstrukcí. Konstatované zatížení vodorovné konstrukce mezi jednotkami žalobců a žalovaného 1/ existovalo v době ještě před rozdělením budovy na bytové jednotky, kdy vlastníkem domu bylo [adresa] a taktéž v pozdějším období, kdy byt získali do vlastnictví žalobci. Provedení stavebních úprav v jednotce žalovaného 1/ v roce 2012 není příčinou vzniku poškození bytu žalobců. Prohnutí stropu v bytě žalobců je pravděpodobně důsledkem stárnutí konstrukcí domu.

9. Žalovaný 2/ navrhl zamítnutí žaloby. Nedopustil se žádného neoprávněného zásahu do vlastnických práv žalobců. Žalobci se domáhají provedení oprav ve své jednotce na náklady žalovaného 2/; rozpočet oprav převyšuje částku 100 000 Kč. Rozhodnutí o provedení takových prací však spadá podle stanov žalované 2/ do kompetence shromáždění společenství vlastníků jednotek a sám žalovaný 2/ nemůže případně uloženou povinnost splnit. Podlaha v jednotce č. [hodnota] byla zvýšena již v roce 2008, kdy byla ve vlastnictví právního předchůdce žalovaného 1/, strop bytu žalobců je zatížen po velmi dlouhou dobu, takže nehrozí jeho spadnutí. K prohnutí stropu bytu žalobců by došlo v každém případě i bez jeho zatížení, když v případě dřevěných konstrukcí dochází k prohnutí vždy. V daném případě jde o bytový dům postavený za první republiky.

10. Ohledně tvrzené závady kouřového odvodu z kamen v bytě žalobců poukázal žalovaný 2/ na to, že podle prohlášení vlastníka budovy z [datum] je byt žalobců vytápěn etážovým topením napojeným na plynový kotel. Kamna na pevná paliva nejsou součástí jednotky žalobců č. [hodnota] jak byla vymezena v prohlášení vlastníka domu; na zpřístupnění a údržbu příslušné spalinové cesty žalovaným 2/ nemají žalobci nárok.

11. Soud I. stupně o žalobě rozhodl již rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; žalobu proti žalovanému 1/ zamítl a ve vztahu k žalovanému 2/ žalobě vyhověl. Na základě odvolání žalobců i žalovaného 2/ Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud konstatoval, že v řízení vyšla najevo potřeba zjistit, jaké konkrétní stavební úpravy oproti původnímu stavu půdy byly v bytě žalovaného 1/ provedeny a zhodnotit jejich dopad na statiku stropu a stěn v bytě žalobců; tato otázka však nebyla řešena na základě důkazu znaleckým posudkem či odborným vyjádřením. Tuto vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je soud I. stupně povinen odstranit; pokud pak bude na základě znaleckého posudku znalce z příslušného oboru zjištěno, že nejpravděpodobnější příčinou jednoznačně prokázaných průhybů stropů a praskání stěn v bytě žalobců jsou stavební úpravy provedené v jednotce č. [hodnota] – bez ohledu na to, zda byly povolené či nepovolené (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), resp. bez ohledu na to, kdo a kdy je provedl (srov. např. závěry, k nimž ohledně pasivní legitimace právního nástupce subjektu, který provedl úpravy, jejichž následky se projevily později, dospěl Nejvyšší soudu v rozsudku sp. zn. [spisová značka]), bude namístě i poskytnutí ochrany vlastnickému právu žalobců formou vyhovění negatorní žalobě žalobců vůči žalovanému 1/ podle § 1042 o. z. po případné úpravě petitu podle zjištění znalce. K rozhodnutí soudu I. stupně o nárocích žalobců vůči žalovanému 2/ odvolací soud konstatoval nepřezkoumatelnost rozhodnutí o nároku na provedení oprav žalovaným 2/ v bytové jednotce žalobců a neúplnost tvrzení žalobců o tom, zda připojení kachlových kamen v jejich bytě bylo realizováno s vědomím společenství vlastníků jednotek, jako připojení dalšího zdroje nad rámec stavu zachyceného v prohlášení vlastníka, resp. zda šlo o – z hlediska příslušných veřejnoprávních nároků na připojení zdrojů tepla, o připojení řádné.

12. Soud I. stupně poté rozhodl o žalobě shora označeným rozsudkem. Ve vztahu k nároku, uplatněnému proti žalovanému 1/ zjistil tento skutkový stav: Soud I. stupně po změně v obsazení soudu s účinností od [datum], doplnil dokazování a zjistil tento skutkový stav: Žalobci jsou vlastníky jednotky č. [hodnota] v domě č. p. [hodnota] na adrese [adresa]. Nad bytem žalobců se nachází bytová jednotka žalovaného 1/ č. [hodnota]. Bytová jednotka žalovaného 1/ byla původně půdním prostorem, následně došlo ke změně v účelu využití na ateliér. V bytové jednotce žalovaného 1/ bylo provedeno několik stavebních úprav, které měly podstatný vliv na zatížení stropní konstrukce nad bytem žalobců. V bytě žalobců bylo zjištěno nepřiměřené prohnutí stropu ve všech místnostech bytu, popraskání stropů a zdí mezi pokoji a kuchyní, jakož i existence podpěrného sloupku v kuchyni. Spornou otázku příčin tohoto nevyhovujícího stavu soud I. stupně řešil na základě posudku v řízení ustanoveného znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], v oboru stavebnictví, odvětví stavby obytné, specializace statika. Stav stropních konstrukcí v bytě žalobců je nevyhovující, limitní deformace (průhyby) stropů jsou překročeny 2–4krát. Nevyhovující je i stav mezní únosnosti, který je nad pokoji u stropních trámů překročen 1,13krát–1,18krát, u většího rozponu nad kuchyní až 1,89krát. Ke vzniku trhlin v podhledu konstrukce stropu došlo v důsledku nadměrné deformace způsobující průhyb stropu 4,5–7,5 cm. Poruchy stropů vznikly jednoznačně nadměrnou deformací stropní konstrukce v důsledku jejího přetížení, které bylo prokázáno statickým posouzením stropních trámů v konstrukci stropu. Přetížení stropní konstrukce bylo způsobeno stavebními úpravami v bytě žalovaného 1/. K dílčímu přetížení došlo již stavebními úpravami v letech 1983–1984, přičemž stavebními úpravami v roce 2012–2013 došlo k dalšímu navýšení podlahy v bytě žalovaného 1/ o 3–4 cm v celé zvýšené části plochy. Kritické místo přetížení je nad kuchyní bytu žalobců, kde je umístěn betonový blok vystupující nad čistou podlahu o zatížení cca 560 kg. V případě, že by ke stavebním úpravám v roce 2012–2013 nedošlo, byla by situace příznivější, nicméně i tak byla situace nevyhovující i před těmito stavebními úpravami. Změna účelu užívání bytové jednotky žalovaného z půdy na atelier vedla ke dvojnásobnému zvýšení užitného zatížení. Pokud by nebyly realizovány stavební úpravy v roce 2012–2013, deformace stropní konstrukce by byly menší a pravděpodobné projevy změn v konstrukci stropu by měly formu běžných vlásečnicových trhlin a průhyb konstrukce by se pohybovaly okolo limitních hodnot, jak je patrno u stropu nad skladem. Provedenými stavebními úpravami žalovaný 1/ zasáhl do společných části domu, zatížením nosných konstrukcí, které byly stavebními úpravami přetíženy. Toto přetížení nemá vliv na statickou spolehlivost objektu jako celku. Dalšími zásahy, které žalovaný 1/ provedl do společných částí domu, jsou zásahy do krovu, kdy jde o odstranění horních a spodních kleštin a části vzpěry krovu. Z hlediska možností eliminace rušivého stavu pak podle závěrů znalce je zapotřebí konstrukci stropu odlehčit, návrh konkrétních opatření lze s jistotou doporučit až po kompletním odkrytí jednotlivých souvrství podlah v konstrukci. Uvedení konstrukce do stavu vyhovujícího požadavkům na přípustné zatížení není možné bez odlehčení a zesílení konstrukce. Jako nejefektivnější se jeví zesílení stávajících trámů stropní konstrukce např. ocelovými příložkami nebo realizace samonosné podlahy na nezávislých ocelových nosnících. Jiné příčiny rušivých zásahů projevujících se v bytové jednotce žalobců znalec ve svém znaleckém posudku neuvedl. Eliminaci stávajícího stavu lze provést tak, že se musí odstranit podlaha v bytě žalovaného 1/ (včetně záklopu a násypu) a následně musí být přijata opatření k zesílení nosné stropní konstrukce (ocelové nosníky), a teprve následně by se mohla realizovat podlaha, jak ji provedl žalovaný 1/.

13. Na základě závěru, že příčinou přetížení a deformace stropu jsou stavební úpravy provedené žalovaným 1/, zejména vrstvení podlah a navýšení jejich výšky, soud I. stupně právním posouzením věci uzavřel, že žalovaný 1/ zásahem do stropní konstrukce ruší výkon vlastnického práva žalobců (§ 1042 o. z.) a porušil i povinnost vlastníka bytu neohrozit ani nezměnit stavebními úpravami své bytové jednotky společné části domu (§ 1175 o. z.). Odpovědnost vlastníka bytu za provedení úprav s těmito následky vzniká bez ohledu na to, zda byly úpravy povolené nebo zkolaudované. Námitka promlčení neobstojí – jde o trvající rušební zásah. Žalovaný 1/ je ve vztahu k nároku žalobců na odstranění rušebního zásahu typu emise do jednotky žalobců pasivně věcně legitimován, protože právě jeho úpravy jsou příčinou závad. Z uvedených důvodů soud I. stupně vyhověl návrhu žalobců na uložení povinnosti žalovanému 1/ odstranit podlahovou konstrukci až na nosnou stropní konstrukci do 3 měsíců od právní moci rozsudku.

14. O nákladech řízení o tomto nároku (tedy ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 1/) soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch plně úspěšných žalobců (výrok IV.) a neúspěšnému žalovanému 1/ uložil podle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinnost nahradit náklady které v řízení o tomto nároku vznikly státu (výrok VI.).

15. Ve vztahu ke dvěma nárokům, uplatněným proti žalovanému 2/ soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: Pokud žalobci požadovali, aby žalovaný 2/ – SVJ, odstranil následky provedení úprav v bytě žalovaného 1/ opravou trhlin ve stropech, podhledech a příčkách: Praskliny ve stropě a zdech bytové jednotky žalobců jsou důsledkem přetížení stropu stavebními úpravami žalovaného 1/. Nebylo prokázáno, že by šlo o důsledek špatného technického stavu domu jako celku, nebo že by se byl žalovaný 2/ na vzniku prasklin ve stropě a zdech bytové jednotky žalobců podílel, když stropní deformace v bytě žalobců byly způsobeny zásahy žalovaného 1/, nikoli zanedbáním správy domu.

16. Právním posouzením tohoto skutkového stavu dospěl soud I. stupně k závěru, že žalovaný 2/ – SVJ je sice osobou odpovědnou za správu domu (§ 1190 o. z.), avšak není odpovědný za nápravu zásahů, které způsobil konkrétní vlastník bytu. Povinnost odstranit následky zásahů provedených žalovaným 1/ tedy žalovanému 2/ nelze uložit, neboť by to odporovalo logice právního vztahu. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobu s návrhem na uložení povinnosti žalovanému 2/ „odstranit trhliny v rákosovém stropním podhledu, včetně fabionů v prostoru kuchyně a obývacího pokoje a ložnice, odstranit trhliny v nenosných příčkách mezi pokoji a v nosné zdi nad dveřním otvorem do obývacího pokoje“, zamítl.

17. Pokud žalobci požadovali, aby žalovaný 2/ – SVJ odstranil závadu ve spalinové cestě, aby mohli opět připojit kachlová kamna na společný komín: Komínový průduch od kachlových kamen žalobců není funkční. Prohlášení vlastníka uvádí, že byt žalobců má pouze plynové etážové topení; kamna nejsou součástí jednotky. Žalobci nepředložili žádný doklad ani právní titul pro připojení kamen ke společným spalinovým cestám.

18. Právním posouzením tohoto skutkového stavu dospěl soud I. stupně k závěru, že žaloba je v rozsahu tohoto nároku nedůvodná. Žalobci neprokázali, že mají právo užívat společné části domu (spalinové cesty) formou připojení kachlových kamen ve svém bytě. Faktické užívání kamen v minulosti, resp. jejich dřívější připojení na spalinové cesty domu, v rozporu se stavem popsaným v prohlášení vlastníka budovy, právní nárok na užívání společných částí domu touto formou nezakládá. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobu v tomto rozsahu zamítl.

19. O nákladech řízení mezi žalobci a žalovaným 2/ bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když se plně úspěšný žalovaný 2/, který by měl zásadně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. na náhradu nákladů řízení právo, tohoto práva vzdal.

20. Tento rozsudek napadli včasným a přípustným odvoláním žalobci (ve věci samé) a žalovaný 1/ (v rozsahu nákladových výroků).

21. Žalobci napadli zamítavé výroky II. a III. Především vytýkali soudu I. stupně nesprávné právní posouzení pasivní legitimace žalovaného 2/ (ve výroku II.) k uložení povinnosti provést opravy trhlin zdí a stropu v jejich bytové jednotce. Žalobci trvali na tom, že tyto konstrukce jsou společnými částmi domu; proto je za jejich správu ze zákona odpovědný žalovaný jako SVJ, bez ohledu na to, kdo závadu způsobil. Rozhodnutí soudu I. stupně je podle názoru žalobců v rozporu s ustanovením §§ 1189, 1190, 1194 o. z. a s judikaturou Nejvyššího soudu – odkázali na rozsudek ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3553/2017, podle něhož „ z toho, že společenství vlastníků má právní osobnost i svéprávnost, současně vyplývá, že v rámci zajišťování správy domu a pozemku, za niž odpovídá podle § 1190 o.z., nejedná z pouhého pověření vlastníků jednotek, nýbrž vykonává svá práva a povinnosti, jako by samo bylo vlastníkem“. Ve vztahu k žalobcům pak právě žalovaný 2/ jako „vlastník“ společných částí domu odpovídá za to, že společné části budou opraveny a uvedeny do bezvadného stavebně-technického stavu. Proto jim lze příslušnou povinnost jako „vlastníku“ i uložit.

22. Žalobci dále uvedli, že žalovaný 2/ – SVJ byl již od roku 2016 opakovaně informován o závadách, ale neučinil žádné kroky k nápravě, ač měl povinnost řešit správu a údržbu společných částí domu. Soud I. stupně podle žalobců mylně spojil povinnost odstranit příčinu (za jejíž vznik odpovídá žalovaný 1/) s povinností odstranit následek (kterou má žalovaný 2/ jako SVJ). Rozhodnutí soudu I. stupně vede k situaci, kdy bude odstraněna pouze příčina poruch, ale ne následky; to žalobci považují za nepřijatelné a odporující principům spravedlivé ochrany vlastnického práva. Žalobci dále namítali, že zamítavé rozhodnutí o tomto nároku je pro ně překvapivé, když soud I. stupně o tomto nároku rozhodl opačně než v předcházejícím rozhodnutí, aniž žalobce poučil o změně právního názoru a umožnil jim na tuto změnu reagovat.

23. Ve vztahu k nároku, o němž bylo rozhodnuto výrokem III. rozsudku soudu I. stupně, žalobci namítali, že soud I. stupně nesprávně uzavřel, že neprokázali právo užívání komínového průduchu pro kachlová kamna. Tvrdili, že spalinovou cestu užívali k provozu kachlových kamen ve svém bytě v dobré víře po desítky let, s vědomím SVJ i dřívějšího bytového družstva a na základě opakovaných revizí spalinových cest, které byly vždy bez závad. Žalobci dovozovali, že jim vzniklo právo odpovídající služebnosti, neboť komín užívali dlouhodobě, nesporně a s vědomím správce domu.

24. Z uvedených důvodů žalobci navrhli, aby odvolací soud změnou rozsudku soudu I. stupně ve výrocích II. a III. žalobě vyhověl.

25. Žalovaný 2/ ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně. Žalovaný 2/ se nedopustil nezákonného zásahu do práv žalobců; naopak nechal již cca před 10 lety vypracovat odborné posouzení [tituly před jménem] [jméno FO], jehož závěry žalobci paradoxně opakovaně odmítli v rámci samosprávy domu realizovat, a to tím, že hlasovali proti přijetí opatření k řešení této situace (viz zápisy shromáždění SVJ ze dne [datum] a [datum] již provedené jako důkazy) a místo toho podali tuto žalobu. Žalobci tak účelově zneužívají soudní řízení jako nástroje prosazení stavebních úprav, které sami blokovali v rámci orgánů SVJ. Soud není oprávněn suplovat vůli shromáždění SVJ a přikazovat konkrétní technické řešení stavebních úprav.

26. Kachlová kamna v bytě žalobců nejsou podle Prohlášení vlastníka z roku 2005 součástí jednotky žalobců, neboť byla nahrazena plynovým etážovým topením. Kamna žalobců nemohou být již ani legálně provozována, protože nesplňují emisní třídu dle obecně závazných předpisů [adresa]. Opětovné napojení bytu žalobců na spalinové cesty domu je tedy technicky i právně neproveditelné a nemůže být předmětem nároků na ochranu vlastnického práva. Žalobkyně a/ byla v době pořízení Prohlášení vlastníka členkou představenstva [právnická osoba], které bylo původcem Prohlášení, tedy měla možnost znění prohlášení vlastníka ovlivnit v tom, směru, aby zakládalo oprávnění žalobcům užívat společné části domu formou napojení kachlových kamen v bytě žalobců do spalinových cest.

27. Žalovaný 1/ napadl odvoláním nákladové výroky IV. (mezi žalobci a žalovaným 1/) a V. (náklady řízení státu). Vytýkal soudu I. stupně nesprávný výpočet odměny za právní zastoupení. Především namítal, že soud I. stupně pro stanovení odměny za úkon učiněný při zastoupení žalobců – 2 osob, aplikoval na všechny úkony ustanovení § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) ve znění účinném od [datum], ačkoli většina úkonů byla provedena v letech 2020–2024, kdy měl být 20% redukční koeficient sazby za úkon uplatněn pro oba zastoupené. Žalovaný 1/ dále namítal, že soud I. stupně honoroval i úkon právní služby „vyjádření ve věci – návrh na změnu žaloby“ ze dne [datum], ačkoli jde o odstranění procesní nedokonalosti na straně žalobců, a proto by tento úkon neměl být zahrnut do náhrady nákladů, natož přičítán k tíži žalovaného 1/.

28. Žalovaný 1/ dále namítal, že žalobci vedli řízení proti žalovanému 1/ i žalovanému 2/, má za to, že pouze on sám nese celé náklady řízení, ačkoliv řízení o nároku na zprůchodnění komína, resp. odstranění trhlin ve zdech bytu žalobců se ho vůbec netýkala.

29. Žalovaný 1/ poukázal také na to, že soud I. stupně ani znalec nepřihlédli k jeho tvrzením o tom, že v rámci stavebních úprav svého bytu provedl několik opatření vedoucích ke snížení zatížení konstrukce – zejména odstranil původní masivní krb a nahradil jej lehčí konstrukcí, čímž podle svého tvrzení odlehčil strop o cca jednu tunu. Stejně tak odstranil původní těžké schody, které nahradil schodištěm ukotveným ve svislé zdi, jež již stropní konstrukci nezatěžovalo. O zásypu pod podlahou uvádí, že jej nevytvořil, protože pochází již z původní vestavby, na jejíž rekonstrukci při rekolaudaci neměl žádný vliv. Žalovaný 1/ uvedl, že již splnil povinnost uloženou mu soudem I. stupně v (odvoláním nenapadeném) výroku I., když provedl technickou změnu a odstranil zvýšení podlahové konstrukce; soud I. stupně měl tuto skutečnost zohlednit při rozhodování o nákladech řízení.

30. Z uvedených důvodů žalovaný 1/ navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích o nákladech řízení tak, že soud úspěšným žalobcům (ve vztahu k nároku uplatněnému proti žalovanému 1/) náhradu nákladů řízení a v návaznosti na tuto úvahu změní i výrok o nákladech řízení státu.

31. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.).

32. K odvolání žalovaného 1/: Soud I. stupně rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 1/ správně podle § 142 odst. 1 o. s. ř., v návaznosti na plný úspěch žalobců ve věci. Vzhledem k tomu, že výrok I. nebyl odvoláním napaden, jsou bez významu pro rozhodnutí o nákladech řízení žalovaným tvrzené skutkové okolnosti, které se váží k věci samé, ohledně úprav, které provedl v bytě (a které jsou nadto v rozporu se skutkovým zjištěním soudu I. stupně).

33. Soudu I. stupně současně nelze důvodně vytknout, že pro účely náhrady nákladů řízení žalobců ve vztahu k žalovanému 1/ honoroval i úkon „vyjádření ve věci – návrh na změnu žaloby“ ze dne [datum], neboť tento úkon byl účelný pro uplatnění jejich práva; vzhledem k tomu, že úkonem žalobci reagovali na výsledky znaleckého dokazování, nelze přisvědčit námitce žalovaného 1/, že úkon představoval pouze doplnění žaloby o náležitost, která mohla a měla být její součástí v rámci předchozích podání.

34. Důvodná je pouze námitka žalovaného 1/, že soud I. stupně nesprávně v poměrech dané věci aplikoval ustanovení § 12 odst. 4 AT ve znění účinném od[Anonymizováno]1. 1. 2025 rovněž na úkony právní služby, provedené do [datum]. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v odvoláním žalovaného 1/ napadeném výroku IV. podle § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. změnil pouze co do výše náhrady, podle následujícího výpočtu: Výpočet honoruje úkony právní služby tak, že vychází z rozhodnutí soudu I. stupně, pokud jde o data provedení, počet a druh úkonu. Náhrada je součtem a) odměny za 21 úkonů právní služby, z toho 18 úkonů provedených do [datum], tedy v sazbě 2 400 Kč za úkon při zastoupení dvou osob (§ 9 odst. 1 AT, § 12 odst. 4 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, tj. z pcta 10 000 Kč a redukci o 20 % za každou zastupovanou osobu – 2 x 1 500 x 0,8 = 2 400 Kč), a 3 úkony provedené od 1. 1. 2025, tedy v sazbě 4 140 Kč za úkon při zastoupení dvou osob (§ 9 odst. 1 AT, § 12 odst. 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025, tj. z pcta 30 000 Kč a redukci o 20 % za druhou zastupovanou osobu – 2 x 2 300 x 0,9 = 4 140 Kč), tedy odměna celkem 55 620 Kč, b) paušální náhrady hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 AT ve výši 300 Kč za úkony vykonané do [datum], tj. 18 x 300 Kč = 5 400 Kč a ve výši 450 Kč za úkony vykonané od [datum], tj. 3 x 450 Kč = 1 350 Kč, tedy paušální náhrada celkem 6 750 Kč, c) náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze základu 62 370 Kč ve výši 13 097,70 Kč, d) uhrazeného soudního poplatku 7 000 Kč, e) spotřebované části zálohy na znalecký posudek 49 400 Kč. Celkem činí výše náhrady nákladů řízení žalobců před soudem I. stupně 131 867,70 Kč.

35. Odvoláním žalovaného 1/ napadený výrok VI. o nákladech řízení státu je v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. Soud I. stupně správně uložil žalovanému 1/, který neměl úspěch v řízení o nároku na uložení povinnosti odstranit zatížení stropní konstrukce úpravami provedenými v jeho bytě, povinnost hradit náklady, které v rámci projednání tohoto nároku vznikly státu.

36. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 1/ bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.; žalovaný 1/, jehož odvolání bylo vyhověno, má proti žalobcům právo na náhradu nákladů řízení, jejichž výše byla určena jako součet odměny advokáta za jeden úkony právní služby (sepis odvolání nikoli ve věci samé – § 11 odst. 2 písm. c) AT) v sazbě 1 150 Kč za jeden úkon (§ 9 odst. 1 AT, tj. z pcta 30 000 Kč, § 7 bod 5 AT), tj. 2 300 / 2 = 1 150 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta paušální částkou 450 Kč za jeden úkon (§ 13 odst. 4 AT), a náhrady za DPH v sazbě 21 % ze základu 1 600 Kč, ve výši 336 Kč), 1 936 Kč; platební místo a lhůta k plnění vyplývá z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

37. K odvolání žalobců do výroku II: Je třeba přisvědčit žalobcům, že podle ustálené soudní praxe je povinností společenství vlastníků obstarat nutné opravy společných částí domu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. 22 Cdo 5330/2008), že společnou částí domu ve smyslu § 1160 o. z. jsou vodorovné i svislé (nosné i nenosné) konstrukce domu, vymezující jejich bytovou jednotku, a že správa domu, příslušející žalovanému 2/ jako SVJ, zahrnuje i činnosti spojené s přípravou a prováděním změn společných částí domu nástavbou, přístavbou, stavební úpravou nebo změnou v užívání, jakož i se zřízením, udržováním nebo zlepšením zařízení v domě nebo na pozemku sloužících všem spoluvlastníkům domu (srov. nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím, které v § 7 písm. a) do těchto činností z hlediska provozního, technického a správního zahrnuje i údržbu a opravy společných částí domu, a § 1189 odst. 1 o. z. ve znění účinném od 1. 7. 2020, podle něhož správa domu zahrnuje i údržbu a opravy společných částí domu). Z citovaných ustanovení tudíž přímo vyplývá, že povinností společenství vlastníků v rámci zajištění správy domu je obstarat i opravy jeho společných částí.

38. Současně však platí, že opravu společné části domu lze zásadně provést pouze tehdy, jestliže o tom rozhodne společenství vlastníků (§ 1208 písm. e) bod 2 o. z.); podmínky pro výjimku, spočívající v možnosti přijetí rozhodnutí statutárním orgánem SVJ, spočívající ve zvláštní úpravě Stanov, resp. v tom, že se jedná o opravy způsobené havárií na společných částech (§ 13 odst. 2 nařízení vlády č. 366/2013 Sb.), v daném případě splněny nebyly, když havarijní stav domu prokázán nebyl a závady trvají již déle než 10 let.

39. Pokud má společenství vlastníků v rámci správy domu zajistit „činnosti spojené s opravou společných částí“, musí učinit i takové kroky, aby shromáždění vlastníků mohlo o opravě rozhodnout. Vlastník jednotky sice může dát k takovému rozhodnutí podnět, nemůže se však (nemá-li více než čtvrtinu všech hlasů – § 1207 odst. 1 věta druhá o. z.) úspěšně domáhat toho, aby statutární orgán svolal shromáždění či aby na jeho program zařadil určitou záležitost. Informuje-li vlastník jednotky společenství vlastníků o vadě společných částí domu, je na společenství (jeho statutárním orgánu), aby v přiměřené lhůtě jeho informaci prověřilo, seznámilo s ní vlastníky jednotek a umožnilo jim rozhodnout o případné opravě. Jestliže takto postupuje a shromáždění vlastníků následně navrženou opravu neschválí, nelze mu úspěšně vytýkat, že porušilo povinnost při správě domu tím, že nezajistilo opravu společných částí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 2323/2016). Pokud shromáždění vlastníků navrženou opravu neschválí, lze jeho rozhodnutí přezkoumat pouze na základě žaloby přehlasovaného vlastníka jednotky v řízení podle § 1209 o. z.; v jiném řízení jej přezkoumávat nelze, a to ani jako otázku předběžnou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, jehož závěry se uplatní i po 1. 7. 2020 s tím rozdílem, že po uvedeném datu soud může uspořádat poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení ve smyslu § 1209 odst. 2 o. z.). Jelikož jde o úpravu speciální, je na vlastníku jednotky, aby se obrátil na soud s žalobou podle § 1209 o. z. Nevyužije-li této možnosti, ač bude mít takovou žalobu k dispozici, nemůže se úspěšně domáhat, aby společenství vlastníků byla uložena povinnost provést opravu společných částí, neboť by tím nepřípustně obcházel § 1209 o. z. Rozsudkem vydaným v řízení na uložení povinnosti provést opravu totiž nelze překonat či nahradit zamítavé usnesení shromáždění vlastníků.

40. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu, ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], pokud by společenství vlastníků neumožnilo vlastníkům jednotek o opravě rozhodnout (nesvoláním shromáždění vlastníků, resp. nezařazením hlasování o opravě na pořad shromáždění), bylo by nutno hodnotit takovou nečinnost jako porušení povinnosti při správě domu, neboť nerozhodne-li shromáždění o opravě, nelze ji provést. V takovém případě, jestliže v důsledku vady společných částí domu vzniká vlastníkovi jednotky újma, pak v situaci, kdy nemá k dispozici žalobu podle § 1209 o. z., může se přímo proti společenství vlastníků domáhat, aby mu soud uložil povinnost provést opatření k odvrácení hrozící újmy. Jde o žalobu podle § 2903 odst. 2 o. z., pro jehož aplikaci musí být prokázáno, že v době rozhodování soudu existuje vážné ohrožení majetku žalobce nebo jiných hodnot (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 591/2021, uveřejněný pod č. 58/2020 a č. 89/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Skutečnost, zda shromáždění vlastníků neschválilo opravu společných částí a zda vlastník jednotky jeho usnesení napadl žalobou podle § 1209 o. z., přitom soud zjišťuje ke dni vyhlášení rozhodnutí (§ 154 o. s. ř.).

41. V projednávané věci však žalobci ani netvrdili, že se neúspěšně domáhali projednání otázky opravy poškození konstrukcí v jejich bytě shora popsaným způsobem, případně, že využili žalobu podle § 1209 o. z., pokud byla tato otázka projednána s výsledkem, který jim nevyhovoval a proti jehož přijetí hlasovali. Žalobci ani nerozporují, že hlasovali proti návrhu na provedení oprav v jejich bytě, projednaném již dříve shromážděním SVJ. Dále ani netvrdili, že by byli podali nový návrh na provedení oprav, například na základě jednoznačných zjištění znalce, resp. změny stavu konstrukcí oproti stavu v době předchozího projednání návrhu úprav.

42. Jestliže za této situace soud I. stupně uzavřel, že žalovaný 2/ není ve vztahu k nároku na provedení oprav společných částí domu v bytě žalobců pasivně věcně legitimován (byť z jiných důvodů), lze tento závěr – z výše uvedených důvodů, schválit. Soudu I. stupně nelze vytknout ani překvapivost jeho rozhodnutí o tomto nároku; pokud předchozí rozhodnutí o touto nároku bylo zrušeno pro absenci odůvodnění, nebyla zde ani argumentace, vůči které by se měl soud I. stupně v zájmu předvídatelnosti rozhodnutí vymezit.

43. Správné je rovněž rozhodnutí soudu I. stupně o nároku na uložení povinnosti žalované 2/ zpřístupnit společné části domu – spalinové cesty, pro připojení kachlových kamen z jejich bytu. Využití společných částí domu vyplývá z Prohlášení vlastníka, případné další zásahy do způsobu užívání společných částí domu, resp. jejich stavebních úprav, jsou možné pouze tehdy, pokud je vlastníci odsouhlasí na shromáždění. Žalobci ani netvrdili, že jim svědčí hmotněprávní titul k užívání společných částí příslušným způsobem, daný Prohlášením vlastníka, či rozhodnutím SVJ o způsobu užívání spalinových cest domu; odvolací námitky, které jsou pouze opakováním argumentace, přednesené již před soudem I. stupně, s níž se tento soud řádně vypořádal, nebyly způsobilé závěry soudu I. stupně zvrátit.

44. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II. a III. i v akcesorickém výroku V. o nákladech řízení mezi žalobci a žalovaným 2/, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

45. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 2/ bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.; plně úspěšný žalovaný 2/má proti žalobcům právo na náhradu nákladů řízení, jejichž výše byla určena jako součet odměny advokáta za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání, účast při ú. j. [datum]) v sazbě 3 500 Kč za jeden úkon (§ 9 odst. 1 AT, tj. z pcta 2x 30 000 Kč, když ve vztahu k žalovanému 2/ byly uplatněny dva nároky, § 7 bod 5 AT), tj. odměna 7 000 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta paušální částkou 450 Kč za jeden úkon (§ 13 odst. 4 AT), tj. paušální náhrada 900 Kč, celkem náhrada 7 900 Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývá z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.