18 Co 45/2019 - 364

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřela a soudců JUDr. Petry Flídrové a JUDr. Jana Kolby ve věci žalobců: a/[Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [IČO zainteresované společnosti 0/0], sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1], b/[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], zastoupený advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0], a zúčastněné osoby: [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno][Datum narození zainteresované osoby 0/0] správce pozůstalosti [Jméno zainteresované osoby 1/0], zemřelé [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 1/0]/[Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o znovuprojednání věci rozhodnuté Státním pozemkovým úřadem, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ([Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]), ve znění opravného rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o odvolání žalobce b) proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 11. 10. 2018, č. j. 12 C 171/2017-219 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadených výrocích II, III a IV potvrzuje.

II. Žalobce b/ je povinen nahradit zúčastněné osobě náklady odvolacího řízení ve výši 6 800 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce a) domáhal nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] a rozhodnutí Státního pozemkového úřadu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] tak, že bude určeno, že oprávněná osoba [Jméno zainteresované osoby 1/0] není vlastníkem pozemku parc. č. St. [Anonymizováno], v k. ú. [adresa] (výrok I) a žaloba žalobce b), kterou se domáhal nahrazení shora označených rozhodnutí Státního pozemkového úřadu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] tak, že [Jméno zainteresované osoby 1/0] není vlastníkem budovy čp. [Anonymizováno] (zámek) na pozemku parc. č. St. [Anonymizováno], LV [Anonymizováno], k. ú. [adresa], obec [adresa], katastrální úřad [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa]-[Anonymizováno] (výrok II). Žalobci byli dále zavázáni zaplatit účastnici [Jméno zainteresované osoby 1/0] na nákladech řízení částku 27 200 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] (výrok III) a České republice – Okresnímu soudu v [adresa] na nákladech řízení částku 609 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (IV).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce b) odvolání. V něm uvedl, že soud prvního stupně na základě provedeného dokazování neučinil správné závěry a neposoudil věc správně po právní stránce. Zejména akcentuje to, že se nepovažuje za osobu povinnou k vydání nemovité věci – zámku, dle § 5 zákona o půdě, neboť nebyl ke dni účinnosti zákona o půdě držitelem zámku, ale držel jej subjekt od něj odlišný, který již zanikl. [adresa] nadto nebyl obytnou či hospodářskou budovou, která by patřila k zemědělské usedlosti a sloužila k zemědělské a lesní výrobě. Taková charakteristika byla toliko formální, neboť nejméně 50 let před druhou světovou válkou předmětné nemovitosti fakticky nesloužily k zemědělské či lesnické výrobě a na daný případ nelze aplikovat zákon o půdě. Soud prvního stupně se nedostatečně zabýval otázkou případného odškodnění za odňaté nemovitosti a nelze akceptovat závěr, že odškodňovací řízení pravděpodobně nebylo vedeno. Bylo úkolem správního orgánu, aby tuto otázku vyřešit ex officio v rámci jeho činnosti. Nalézací soud pak pochybil, pokud nevyhověl důkazním návrhům žalobce, aby byl zpracován znalecký posudek, který jediný mohl zodpovědět otázku, do jaké míry došlo k přestavbě dotčeného zámku. Z historických dokumentů popisujících stav předmětných nemovitých věcí před a po druhé světové válce vyplývá, že na zámku nebyl funkční splachovací záchod, tekoucí voda, topilo-li se v kamnech, protože zde nebylo zavedeno ani topení. Pokud je zámek dnes zkolaudován jako školské zařízení pro vzdělávání mládeže a k výuce studijních a učebních oborů v oblasti sociální služeb, podnikání, holičství, kadeřnictví a gastronomie – kuchařství, číšnictví, je zcela zřejmé, že objekt musel prodělal zásadní přestavbu. Dobové fotografie zachycují poničený plášť budovy, poničenou střechu a naprosto zdevastované vnitřní prostory. O přestavbě zámku vypovídají navíc i záznamy v kronice městysu [adresa], z nichž je zřejmé, že po převzetí zámku [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] došlo ke zpracování projektové dokumentace pro stavební úpravy zámku a k zavedení neexistujícího ústředního topení. O rozsahu prací ve vnitřních prostorách nemůže pak být pochyb, když je sám kronikář popisuje jako náročnou rekonstrukci: „jejíž součástí byla výměna střešní krytiny, klempířské práce, výstavba nových komínů, oprava elektroinstalace, sociálního zařízen, vyčištění studny.“ Objekt prošel i vnitřní přestavbou, která zahrnovala bourání prostor i výstavbu nových stěn a schodišť. Další stavební práce zahrnovaly zastřešení ochozu zámku, opravu schodiště, nové podlahy, dveře a okna a zavedení pitná voda. Na základě shora uvedeného žalobce navrhuje, aby odvolací soud rozsudek nalézacího soudu změnil a žalobě vyhověl.

3. Původní zúčastněná osoba [jméno FO] se k odvolání vyjádřila tak, že není pochyb, že žalobce b) je osobou povinnou k vydání budovy zámku čp. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a správní orgán i soud dospěly v tomto směru ke správnému závěru, který učinily na základě provedených důkazů, zejména výpisem z katastru nemovitostí LV č. [Anonymizováno] pro obec [adresa] a k. ú. [adresa] ze dne [datum], z dopisu ze dne [datum], zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] a z výpisu z katastru nemovitostí LV č. [Anonymizováno] pro k. ú. [adresa] ze dne [datum]. Z těchto listin jednoznačně plyne, že žalobce b) byl v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník předmětné budovy zámku již ke dni účinnosti zákona o půdě, tedy ke dni [datum]. K námitce, že pozemek p. č. st. [Anonymizováno] a na něm stojící budova zámku čp. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] nebyly užívány k zemědělským nebo lesnickým účelům, uvádí, že budova čp. [Anonymizováno] byla součástí rozsáhlé zemědělské usedlosti – velkostatku [adresa] zapsaného ve vl. č. [Anonymizováno] Moravských zemských deskách a důkazem o této skutečnosti je samotná konfiskace majetku zapsaného v této knihovní vložce podle dekretu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [Anonymizováno]., který se vztahoval na zemědělský majetek, kterým je třeba rozumět zemědělskou a lesní půdu, k ní patřící budovy a zařízení, závody zemědělského průmyslu, sloužící vlastnímu zemědělskému a lesnímu hospodářství, jakož i movité příslušenství (živý a mrtvý inventář) a všechna práva, která jsou spojena s držbou zkonfiskovaného majetku anebo jeho části. Také z protokolu ze dne [datum] o převzetí zkonfiskovaného majetku bývalého panství [adresa] do správy ministerstva zemědělství jednoznačně plyne, že toto panství jako celek, včetně budovy zámku, sloužilo zemědělské, zejména však lesnické výrobě a jako celek bylo také zkonfiskováno. Ke spekulacím žalobce b) o údajném odškodnění účastnice dle dvoustranné mezinárodní smlouvy uzavřené mezi ČSSR a Rakouskem lze uvést, že ve spise je založen přípis Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum], ze kterého plyne, že rakouské Ministerstvo spravedlnosti, sdělilo, že neexistují žádné podklady, které by prokazovaly, že účastnice [Jméno zainteresované osoby 1/0] byla účastníkem tvrzeného odškodňovacího řízení. Tato námitka obou žalobců byla vyřešena v rámci prvostupňového řízení, takže její znovu nastolování v podaném odvolání postrádá jakýkoliv smysl. Soud prvního po provedeném dokazování také dospěl k jednoznačnému závěru, že v období od odnětí zámku [Anonymizováno] [Anonymizováno] (ke dni [datum] - datu účinnosti dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb.) do účinnosti zákona o půdě (24. 6. 1991) nedošlo k zásadní přestavbě budovy zámku čp. [Anonymizováno] v [adresa], která by mohla představovat překážku vydání nemovitosti dle ust. § 11 odst. 4 zákona o půdě. Ze spisu stavebního úřadu vyplývá, že na budově zámku byly v relevantním období, jakož i v období následném, prováděny žalobcem b) pouze práce odpovídající péči řádného hospodáře ve smyslu ustanovení. § 5 odst. 3 zákona o půdě. Jednalo se o opravu či výměnu zařízení z důvodu chátrání nebo o modernizaci z důvodu potřeby vyšší technické úrovně v průběhu uplynulých desetiletí a výrazného technického pokroku (zvláště s ohledem na skutečnost, že žalobce b/ zde dlouhodobě provozoval školské zařízení. Nejednalo se tedy o žádnou zásadní přestavbu, v důsledku níž by budova ztratila svůj původní stavebně technický charakter. Účastnice [Jméno zainteresované osoby 1/0] navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“) zjistil, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II, III a IV a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Výrok I, kterým byla zamítnuta žaloba žalobce a), nebyl odvoláním napaden a samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

6. Vzhledem k tomu, že v průběhu odvolacího řízení zúčastněná osoba [jméno FO] zemřela, odvolací soud usnesením ze dne [datum], č. j. 18 Co 45/2019-359, rozhodl, tak, že namísto [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozené [datum], která [datum] zemřela, bude v řízení pokračováno se správcem pozůstalosti [tituly za jménem] [Anonymizováno] [jméno FO]-[Anonymizováno][Datum narození zainteresované osoby 0/0][Adresa zainteresované osoby 1/0]/[Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]-[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno].

7. Podle § 1 odst. 1 písm. a), b), c) zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), účinného od 24. 6. 1991, se zákon vztahuje na a) půdu, která tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží a v rozsahu stanoveném tímto zákonem i na půdu, která tvoří lesní půdní fond, b) obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, včetně zastavěných pozemků, c) obytné a hospodářské budovy a stavby, sloužící zemědělské a lesní výrobě nebo s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství, včetně zastavěných pozemků. Podle § 30 zákona o půdě, pro postup podle části druhé tohoto zákona se za majetek uvedený v § 1 odst. 1 považuje i majetek, který byl v době odnětí vlastnického práva k těmto účelům užíván.

8. Podle § 2 odst. 1 a 2 zák. č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, který ztratil majetek podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, nebo dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, neprovinil-li se proti československému státu a nabyl zpět občanství podle zákona č. 245/1948 Sb., o státním občanství osob maďarské národnosti, zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství, nebo zákona č. 34/1953 Sb., jímž některé osoby nabývají československého státního občanství, pokud se tak nestalo již ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, a jehož majetek v rozsahu určeném zvláštním předpisem přešel na stát (odst. 1). Oprávněnou osobou je státní občan České republiky, který pozbyl majetek v rozsahu určeném zvláštním předpisem v období od 29. září 1938 do 8. května 1945 a vznikly mu majetkové nároky podle dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů, nebo podle zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a jiných zásahů do majetku vzcházejících, avšak tento majetek nebyl oprávněné osobě vrácen, ani nebyla podle těchto předpisů odškodněna, ač podle nich odškodněna měla být, ani nebyla odškodněna podle mezinárodních smluv uzavřených mezi Československou republikou a jinými státy po druhé světové válce (odst. 2).

9. Podle § 5 odst. 1 až 3 zákona o půdě jsou povinnými osobami stát nebo právnické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona nemovitost drží, s výjimkou a) podniků se zahraniční majetkovou účastí a obchodních společností, jejichž společníky nebo účastníky jsou výhradně fyzické osoby. Tato výjimka neplatí, jde-li o věci nabyté od právnických osob po 1. říjnu 1990, b) cizích států. Osobou, která nemovitost podle odstavce 1 drží, se rozumí a) právnická osoba, která měla ke dni účinnosti tohoto zákona k nemovitosti ve vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky nebo Slovenské republiky právo hospodaření nebo právo trvalého užívání, b) u ostatních nemovitostí jejich vlastník. Povinná osoba je povinna s nemovitostmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře, ode dne účinnosti tohoto zákona nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného. Takové právní úkony jsou neplatné. Právo na náhradu škody, kterou povinná osoba způsobí oprávněné porušením těchto povinností, zůstává ustanovením § 28 nedotčeno.

10. Podle § 11 odst. 4 zákona o půdě, obytnou budovu, hospodářskou budovu a jinou stavbu, patřící k původní zemědělské usedlosti, nelze vydat v případě, že zásadní přestavbou stavba ztratila svůj původní stavebně technický charakter tak, že již nesouvisí s předmětem zemědělské výroby.

11. Soud prvního stupně vycházel z toho, že oba žalobci podali žalobu podle části páté o.s.ř. proti rozhodnutí správního orgánu Státního pozemkového úřadu, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ([Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]), ve znění opravného rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], včas, tedy ve lhůtě 2 měsíců, vyplývající z ustanovení § 247 odst. 1 o. s. ř., s odůvodněním, že tímto rozhodnutím bylo zasaženo do jejich práv.

12. Z důkazů provedených soudem prvního stupně, včetně důkazů provedených správních orgánem (§ 250e odst. 2 o. s. ř.), uvedených v odůvodnění napadeného rozsudku, s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo a co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně zjistil náležitě skutkový stav věci, když z jednotlivých provedených důkazů učinil správná zjištění, tato zjištění správně zhodnotil jednotlivě i v jejich souvislostech a vyvodil z nich správné skutkové hodnocení věci. Na jeho skutková zjištění proto odvolací soud odkazuje do odůvodnění napadeného rozsudku, stejně i na jejich správné právní hodnocení spočívající v užití zákonných ustanovení dopadajících na zjištěný skutkový stav, i závěrů přiléhavé judikatury.

13. Žalobce b) v odvolání zpochybňoval postavení původní zúčastněné osoby jako osoby oprávněné k uplatnění nároků podle zákona o půdě tím, že v řízení nebylo postaveno najisto, zda došlo k odškodnění jejího právního předchůdce podle předpisů uvedených v § 2 odst. 2 zákona č. 243/1992 Sb. nebo podle mezinárodních smluv uzavřených mezi Československou republikou a jinými státy po druhé světové válce a měl za to, že bylo úkolem správního orgánu, aby tuto otázku vyřešit ex officio v rámci jeho činnosti. I v řízení podle části páté o.s.ř. však leží na žalobci povinnosti tvrdit a prokazovat skutečnosti, jichž se dovolává. Vzhledem k tomu, že se žalobce b) nedostavil k jednání odvolacího soudu, nebylo mu poskytnuto poučení ve smyslu ustanovení § 118 a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby jednoznačně uvedl, zda tvrdí, že k odškodnění došlo a pokud ano, aby ke svému tvrzení nabídl důkazy, jinak může být v řízení z tohoto důvodu neúspěšný. Odvolací soud pro nemožnost poskytnou dané poučení, vycházel z dokazování, které k této otázce bylo provedeno a dospěl k závěru, že žádné skutečnosti svědčící o poskytnutí odškodnění za konfiskovaný majetek nevyšly najevo (viz bod 25 rozsudku soudu prvního stupně).

14. Odvolací námitka žalobce b) spočívající v tom, že není osobou povinnou ve smyslu ustanovení § 5 zákona o půdě, neobsahovala žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že žalobce b) je odlišným subjektem od toho, který budovu zámku držel ke dni účinnosti zákona o půdě. Podstatným zjištěním bylo, že žalobce b) byl k datu [datum], dále k datu účinnosti zákona o půdě 24. 6. 1991, ale i v době rozhodování správního orgánu dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno][Anonymizováno] evidován jako vlastník předmětné nemovitosti zapsané na LV č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. S tímto zjištěním korespondovaly i další listiny obsažené ve správním spise, např. dopis žalobce b) ze dne [datum], jímž se domáhal odstranění chyby v zápisu v evidenci nemovitostí na LV č. [Anonymizováno] pro k. ú. [adresa] s odůvodněním, že zde má být správně zapsán jako vlastník v souladu s ust. § 95 hospodářského zákoníku a chyba v zápisu v evidenci nemovitostí byla poté dle jeho žádosti opravena. Soud prvního stupně správně poukázal i na to, že se žalobce b) v nájemní smlouvě uzavřené dne [datum] označil jako pronajímatel budovy zámku čp. [Anonymizováno] v [adresa] a prohlásil, že je jejím vlastníkem. V dalších podrobnostech lze pak zcela odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pod body 20 a 21.

15. Námitku žalobce b) uvedenou v odvolání, že nárok na vydání věci neměl být oprávněnou osobou uplatňován podle zákona o půdě, neboť nejméně 50 let před druhou světovou válkou předmětné nemovitosti fakticky nesloužily k zemědělské či lesnické výrobě, odvolací soud neshledal důvodnou. V řízení bylo prokázáno, že budova zámku podléhala konfiskaci podle Dekretu presidenta republiky č. 12/1945 ze dne 21. června 1945, o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, neboť se jednalo o stavbu patřící k původní zemědělské usedlosti, velkostatku [adresa], a takto byla v listinách vztahující se ke konfiskaci označována. Tato skutečnost jednoznačně vyplývá také z Protokolu o předání majetku bývalého panství [adresa] čs. státu do správy ministerstva zemědělství ze dne [datum], přidělovací listiny Ministerstva zemědělství ze dne [datum] i výpisu z knihovní vložky [Anonymizováno] Moravských zemských desk. Není tedy pochyb o tom, že zámek byl stavbou patřící k původní zemědělské usedlosti, v širším slova smyslu součástí velkostatku (§ 1 odst. 1 písm. b/ zákona o půdě) a nárok na jeho vydání byl správně uplatněn podle zákona o půdě.

16. Ve vztahu k námitce žalobce b), že budovu zámku nelze vydat pro překážku spočívající v tom, že zásadní přestavbou stavba ztratila svůj původní stavebně technický charakter a že soud prvního stupně pochybil, pokud neprovedl k posouzení této otázky znalecký posudek, lze uvést, že k významu termínu „zásadní přestavba" se Nejvyšší soud vyjádřil již ve stanovisku uveřejněném pod č. 34/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, kde uvedl, že na zásadní přestavbu lze usuzovat tehdy, jestliže při ní došlo ke změně podstaty nemovité věci, a to z hlediska druhu, obsahu nebo rozsahu nemovitosti. Při výkladu pojmu „stavba, která zásadní přestavbou ztratila svůj původní stavebně technický charakter" lze na ztrátu původního stavebně technického charakteru stavby usuzovat tam, kde při zásadní změně (slovy zákona „zásadní přestavbě") došlo k obměně (výměně) těch konstrukcí, které nejenže stavbu jako celek charakterizují, ale od nichž životnost (původní) stavby přímo odvisí, tzv. prvků dlouhodobé životnosti stavby, a že alespoň u některého z těchto prvků šlo o zásah reprezentující nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného prvku objektu. Prvky dlouhodobé životnosti stavby jsou přitom zejména hlavní svislé a vodorovné konstrukce stavby, konstrukce střechy a taktéž konstrukce schodiště za předpokladu, že tvoří součást nosného systému stavby. V nálezu ze dne 25. 11. 1998, sp. zn. II. ÚS 486/97, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení (dále jen „Sbírka") pod č. 145, sv. 12, Ústavní soud konstatoval, že pro úvahu o zásadní přestavbě je nutno mít bezpečně ověřeno, zda alespoň u jednoho z prvků dlouhodobé životnosti došlo k obměně reprezentující nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného prvku, nicméně při současném zdůraznění spornosti a nerovnocennosti jednotlivých prvků dlouhodobé životnosti, takže např. změna konstrukce střechy sama o sobě nemusí znamenat ztrátu původního stavebně technického charakteru (obdobně např. nález ze dne 3. 5. 2001, sp. zn. II. ÚS 719/2000, uveřejněný ve Sbírce pod č. 69, sv. 22).

17. Žalobce b) tvrdil, že v budově zámku nebyl před její „přestavbou“ žádný funkční splachovací záchod, tekoucí voda a topilo se kamny. Předloženou dokumentací a fotografiemi prokazoval, že byl poničený plášť budovy, zdevastované vnitřní prostory, poničená střecha, ve které chyběly značné plochy střešní krytiny, chyběla okna i jejich výplně, okapy a další základní vnější prvky pláště. Omítnutí zámku prakticky neexistovalo. K rozsahu provedených prací tvrdil, že v rámci stavebních úprav zámku došlo k zavedení ústředního topení, výměně střešní krytiny, výstavbě nových komínů, opravě elektroinstalace, sociálního zařízení, vyčištění studny, umístění nového střešního okna. Vnitřní přestavba zahrnovala bourání i výstavbu nových stěn, schodiště (za účelem propojení budovy), zhotovení nových podlah a dveří. Podle něj charakter a rozsah těchto prací a objem vynaložených finančních prostředků po roce 1945, odpovídá vybudování nové stavby.

18. Soud prvního stupně provedl ve vztahu k rozsahu a charakteru provedených prací listinné důkazy i výslechy svědků (které jsou zmíněny pod body 9 a 10 odůvodnění napadeného rozsudku) a neshledal důvod pro ustanovení znalce, neboť již na základě tvrzení žalobce b) bylo možno učinit závěr, že objekt neprošel zásadní přestavbou, v důsledku které byl ztratil svůj původní stavebně technický charakter, neboť nedošlo k obměně či výměně žádného z prvků dlouhodobé životnosti (hlavních svislých a vodorovných konstrukcí stavby, konstrukce střechy či schodiště za předpokladu, že tvoří součást nosného systému stavby). I když je nepochybné, že došlo k rozsáhlým opravám objektu, zejména výměně střešní krytiny, zavedení ústředního topení, opravě elektroinstalace apod., nedošlo k obměně konstrukcí, které stavbu charakterizují. V takovém případě nebyl důvod v řízení ustanovit znalce, neboť nebylo nutné posoudit, v jaké míře došlo k obměně některého z prvků dlouhodobé životnosti, když tato skutečnost nebyla ani tvrzena.

19. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný ve výroku II potvrdil (§ 219 o. s. ř.), včetně správného výroku III o nákladech řízení účastníků a výroku IV o nákladech státu.

20. Rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněno ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Neúspěšný žalobce b) bude povinen zaplatit úspěšné zúčastněné osobě náklady odvolacího řízení, spočívající v mimosmluvní odměně za zastupování advokátem, který v odvolacím řízení učinil dva úkony právní služby po 3 100 Kč (vyjádření k odvolání, účast u jednání před odvolacím soudem, § 9 odst. 4 písm. b/, § 7 bod 4, § 11 odst. 1 písm. g/, k/ advokátního tarifu), dále mu přísluší dvě paušální náhrady režijních nákladů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem ve výši 6 800 Kč. Uvedenou částku nákladů řízení je žalobce b) povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).