18 Co 62/2025-209

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců JUDr. Aleny Pokorné a JUDr. Víta Pejška ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČ: IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vyklizení nemovitosti, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. prosince 2024, č.j. 23 C 270/2020-178,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši , částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně , Jméno advokáta A, .

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalované vyklidit nemovitosti žalobkyně v katastrálním území , adresa, , a to stavební parcelu označenou jako st. , číslo, jejíž součástí je stavba občanské vybavenosti č.p. , číslo, , pozemek parc. č. , číslo, , pozemek parc. č. , číslo, , pozemek parc. č. , hodnota, , pozemek parc. č. , hodnota, , vše zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, v katastru nemovitostí vedeném , právnická osoba, , Katastrální pracoviště , adresa, , a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a žalované uložil nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, k rukám jejího zástupce , Jméno advokáta A, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala proti žalované vyklizení nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně v k.ú. , adresa, (LV č. , hodnota, ) blíže specifikovaných v žalobě. Dne , datum, byla mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanou jako kupující uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej shora označených nemovitostí. Smluvní strany se dohodly na postupném splácení kupní ceny s tím, že návrh na vklad vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí bude ve prospěch kupující podán až po úplném zaplacení kupní ceny. Žalovaná hradila sjednané splátky s prodlením. Proto žalobkyně využila svého práva dle čl. III. kupní smlouvy a od smlouvy odstoupila. Tím zanikl i užívací titul žalované k předmětným nemovitostem. Dle čl. VI. kupní smlouvy byla žalovaná povinna vyklidit nemovitosti ve lhůtě 15 dnů ode dne odstoupení, což přes výzvu neučinila. Žalovaná přes opakované výzvy nemovitosti dobrovolně nevyklidila.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Namítala neplatnost odstoupení od kupní smlouvy pro rozpor s dobrými mravy s poukazem na doposud převážně uhrazené závazky. Žalovaná se domáhala žalobou podanou dne , datum, určení neplatnosti odstoupení od kupní smlouvy vůči žalobkyni, když toto řízení bylo vedeno u téhož okresního soudu pod sp. zn. , spisová značka, . Mezi stranami bylo sjednáno hrazení kupní ceny ve splátkách, když vedle kupní smlouvy byl současně jednatelem žalované uznán dluh ve výši , částka, , který představoval simulované právní jednání, neboť ve skutečnosti byl jednatelem žalované uznán neexistující dluh, který měl charakter dohody o úrocích z postupně splácené kupní ceny. Sjednaná kupní cena ve výši , částka, byla hrazena splátkami paralelně, a to vedle splátek na uznání dluhu. K uhrazení celé kupní ceny tak došlo již v září 2019, tj. o rok dříve, než žalobkyně odstoupila (, datum, ) od kupní smlouvy. Protože žalovaná uhradila kupní cenu dříve, nemohlo způsobit odstoupení zánik kupní smlouvy. Žalovaná se v řízení u téhož okresního soudu pod sp. zn. , spisová značka, domáhá určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Žalovaná navrhla přerušení řízení do doby pravomocného rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, . Ve smlouvě o úschově listin ze dne , datum, byly sjednány podmínky pro vydání kupních smluv, tedy uhrazení kupní ceny a závazku z titulu uznání dluhu, z čehož je zřejmé, že uznání dluhu bylo s kupní smlouvou neoddělitelně spjato. Z e-mailu jednatele žalobkyně ze dne , datum, vyplynulo, že byla sjednávána kupní cena rozdělená na částky , číslo, . V korespondenci mezi jednateli účastníků byl i původní návrh jednatele žalobkyně, kde bylo navrhováno, aby byl uznán dluh vůči jiné osobě (, jméno FO, ), s čímž jednatel žalované nesouhlasil. Žalovaná namítá neplatnost uznání dluhu s poukazem na rozhodnutí NS ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dle kterého „uznání dluhu zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání; je pak na dlužníkovi, který namítá, že dluh nevznikl, že byl splněn či zanikl jinak, aby to prokázal. Je-li dlužníkem prokázáno, že dluh vůbec nevznikl, pak tato skutečnost je způsobilá právní domněnku existence dluhu vyvrátit, jelikož je jejím opakem.“ Podle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Odo 289/2001 dluh zanikne splněním i tehdy, plní-li dlužník osobě oprávněné přijmout plnění namísto věřitele, jako v daném případě, kdy jednatel žalobkyně byl oprávněn přijmout plnění namísto žalobkyně.

4. Okresní soud z provedených důkazů (rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 6. 2023, č.j. 6 C 244/2020-165, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 3. 1. 2024, č.j. 27 Co 292/2023-208; spis okresního soudu sp. zn. 5 C 150/2023; předžalobní upomínka ze dne 2. 10. 2020; výslech svědka , jméno FO, ; kupní smlouva a splátkový kalendář; informativní výpis z katastru nemovitostí ohledně předmětných nemovitostí; výpis z obchodního rejstříku žalobkyně a žalované; odstoupení od kupní smlouvy a výzva k vyklizení nemovitosti; spis okresního soudu. sp. zn. 5 C 150/2023- smlouva o úschově listin z 16. 7. 2013, prohlášení věřitele o uznání dluhu , jméno FO, vůči věřiteli , jméno FO, v celkové výši , hodnota, Kč, dne 16. 7. 2013 uzavřená dohoda mezi společností , právnická osoba, . jako přistupujícího dlužníka o přistoupení k závazku s věřitelem , jméno FO, ; dohoda o přistoupení k závazku ze dne 8. 6. 2013; uznání dluhu a splátkového kalendáře ze dne 7. 6. 2013 - , jméno FO, uznal svůj dluh vůči věřiteli , jméno FO, v celkové výši , číslo, Kč; výzva k vrácení částky , jméno FO, vůči , jméno FO, - k vrácení již zaplacené částky ve výši , číslo, Kč z uznání dluhu ze dne 7. 6. 2013; výpis z účtu ČSOB- platební transakce v období 7/2015 – 7/2020 na účet č. , č. účtu, spol. , právnická osoba, ., včetně splátek kupní ceny z kupní smlouvy ze dne 8. 6. 2013; předžalobní korespondence; e-mailová komunikace včetně příloh, mail ze dne 18. 4. 2013, návrh dohody ze dne 28. 7. 2020).

5. Z provedených důkazů měl okresní soud prokázáno, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí nemovitostí v k.ú. , adresa, specifikovaných ve výroku I. rozsudku. Žalovaná tyto nemovitosti užívala v návaznosti na mezi účastníky uzavřenou kupní smlouvu ze dne , datum, . Z důvodu prodlení žalované s úhradou sjednaných splátek kupní ceny žalobkyně dne , datum, oprávněně odstoupila od kupní smlouvy (viz čl. VI.), což bylo již pravomocně potvrzeno v řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. , spisová značka, (viz blíže odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích č.j. 27 Co 292/2023-208). Žalobkyně žalovanou neúspěšně vyzvala k vyklizení nemovitostí. Žalovaná namítala, že jí svědčí vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Tvrdila, že sjednanou kupní cenu ve výši , částka, přeplatila dříve, než žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila. Okresní soud poznamenal, že se vlastnické právo k nemovitostem zapsaným ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí) nabývá zápisem do takového seznamu (§ 1105 o.z.). V dané věci ke vkladu vlastnického práva pro žalovanou dle kupní smlouvy nedošlo. Okresní soud neměl za prokázané, že by splátky hrazené žalovanou na účet jednatele žalobkyně , jméno FO, v návaznosti na uznání dluhu ze dne , datum, byly ve skutečnosti splátkami kupní ceny dle kupní smlouvy, tedy že by uznání dluhu bylo simulovaným (neplatným) právním úkonem. Svědek , jméno FO, se vyjádřil k okolnostem uzavření kupní smlouvy v obecné rovině, žádnému jednání mezi účastníky nebyl přítomen. V čl. III. kupní smlouvy smluvní strany sjednaly způsob úhrady kupní ceny dle splátkového kalendáře na bankovní účet žalobkyně. S přihlédnutím k písemné formě kupní smlouvy by ujednání o změně způsobu úhrady kupní ceny muselo být platně rovněž učiněno písemně. K obligatornosti písemné formy při změně předmětné kupní smlouvy se vyjadřoval i odvolací soud v souvisejícím řízením vedeném u okresního soudu pod sp. zn. , spisová značka, . Skutečnost plynoucí z listiny nazvané „uznání dluhu“, dle které měl uznat dlužník , jméno FO, dluh vůči věřiteli , jméno FO, , ve výši , částka, , byla odrazem svobodné vůle dotčených subjektů. Poukázal na fakt, že otázka platnosti odstoupení od kupní smlouvy byla vyřešena ve prospěch nynější žalobkyně v jiném souvisejícím soudním řízení. Je přinejmenším zvláštní, že žalovaná začala prezentovat novou skutkovou verzi a právní argumentaci v projednávaném sporu až po několika letech, konkrétně poté, co její předchozí verze nebyla ze strany soudu akceptována (pod sp. zn. , spisová značka, ). Jelikož bylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že žalovaná užívá předmětné nemovitosti neoprávněně, okresní soud jí uložil tyto vyklidit.

6. O nákladech řízení rozhodl okresní soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni, která žalované zaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, . Podle ust. § 7 bod 4 ve spojení s ust. § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu - AT (v podrobnostech ke stanovení tarifní hodnoty odkázal na odůvodnění usnesení Ústavního soudu ČR pod sp. zn. IV. ÚS 70/24 ze dne , datum, ), odměna advokáta z tarifní hodnoty , částka, za jeden úkon právní služby činí , částka, . Žalobkyni náleží náhrada odměny advokáta za požadovaných 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, písemné vyjádření ze dne , datum, , účast u jednání dne , datum, , , datum, ) po , částka, , celkem , částka, , 6x paušální náhrada podle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky po , částka, , celkem , částka, , dále náhrady cestovních výdajů advokáta na jednání soudu ve výši 2x , částka, při cestě , adresa, a zpět, tj. celkem , hodnota, km osobním automobilem , jméno FO, , jméno FO, , RZ , SPZ, , při průměrné spotřebě 5,3 l/100 km při vyhláškové benzinu 95 oktanů ve výši , částka, /litr, při náhradě (amortizace) , částka, /km (vyhl. č. 398/2023 Sb.), náhrada za promeškaný čas podle ust. § 14 odst. 3 vyhlášky za 4 půlhodiny po , částka, , tj. , částka, . Podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náhrada DPH ve výši 21 % činí , částka, , když zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Dále žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, . Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované náklady nahradit k rukám advokáta žalobkyně, přičemž lhůta k vyklizení i k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

7. Žalovaná ve včas podaném odvolání proti rozsudku okresního soudu namítala, že soud I. stupně zatížil řízení podstatnou vadou spočívající v tom, že soudní řízení v nyní projednávané věci nepřerušil, přestože žalovaná doložila (viz usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), že v současné době probíhá mezi týmiž účastníky paralelně soudní řízení o určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem, přičemž je nepochybné, že otázka vlastnického práva k předmětným nemovitostem má pro rozhodnutí v nyní projednávané věci (o vyklizení nemovitosti) zcela stěžejní a nenahraditelný význam. Napadený rozsudek pro ni představuje překvapivé rozhodnutí, neboť soud I. stupně v průběhu řízení nejprve výslovně avizoval (v kontextu nevyhovění návrhu žalované na přerušení řízení), že si otázku určení vlastnického práva posoudí v řízení sám jakožto otázku předběžnou, k čemuž ovšem nakonec nepřistoupil, aniž by však o tom účastníky jakkoli vyrozuměl. Při svém rozhodování vycházel výhradně ze stavu evidovaného v katastru nemovitostí, přičemž v odůvodnění napadeného rozsudku v této souvislosti navíc podotkl, že vlastnické právo k nemovitostem zapsaným ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí) nabývá zápisem do takového seznamu (§ 1105 o.z.). Čili žalobě vyhověl, neboť z důkazu výpisem z katastru nemovitostí evidence katastru nemovitostí zjistil, že v současné době svědčí vlastnické právo k předmětným nemovitostem právě žalobkyni. Soud I. stupně na jedné straně v řízení prováděl rozsáhlé dokazování (stran otázky vlastnického práva k nemovitostem, kterou soud I. stupně avizoval posuzovat jako otázku předběžnou), na druhé straně však z provedeného dokazování nevyvodil žádné skutkové závěry. Dle žalované tak dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným, resp. k žádným skutkovým zjištěním. Žalovaná dále namítá nesprávné právní posouzení soudem I. stupně stran otázky posouzení platnosti odstoupení od kupní smlouvy, která byla dle soudu I. stupně pravomocně vyřešena ve prospěch nynější žalobkyně, a to v jiném souvisejícím soudním řízení vedeném u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 244/2020. Žalovaná v této souvislosti poukazuje na skutečnost, že v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v , adresa, – pobočka v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým byl změněn rozsudek okresního soudu tak, že „Žaloba, jíž se žalobce domáhal určení, že právní vztah založený kupní smlouvou uzavřenou mezi žalobcem , právnická osoba, a žalovaným , Jméno žalobkyně, . dne , datum, nadále trvá, se zamítá.“ Z citovaného výroku pravomocného rozsudku je zřejmé, že otázka platnosti odstoupení od kupní smlouvy nebyla v jiném souvisejícím soudním řízení pravomocně vyřešena (neboť otázka platnosti odstoupení od kupní smlouvy nebyla vyřešena v rámci výroku pravomocného rozsudku, ale byla řešena toliko jako otázka předběžná). Dle ust. § 159a odst. 1 o.s.ř. Nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Z výše uvedeného je zřejmé, že závěr soudu I. stupně o tom, že otázka platnosti odstoupení od kupní smlouvy byla vyřešena v jiném souvisejícím soudním řízení, spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nutno dodat, že argumentace žalované v nyní projednávané věci nikterak nesměřovala k (znovu) posouzení platnosti odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy, neboť tato otázka nemá dle žalované pro posouzení nyní projednávané věci žádný právní význam. Žalovaná svou procesní obranu naopak stavěla na zcela jiné právní skutečnosti, a to konkrétně na existenci vlastnického práva žalované k předmětným nemovitostem, které však v současné době neodpovídá zápisu v katastru nemovitostí, pročež se žalovaná svého vlastnického práva domáhá soudní cestou (v řízení vedeném pod sp. zn. sp. zn. , spisová značka, ).

8. Žalovaná dále namítala, že soud I. stupně nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem, přičemž ani v odůvodnění napadeného rozsudku se soud I. stupně s argumentací žalované nevypořádal. Stejně tak se soud I. stupně dostatečně nevypořádal ani s provedenými důkazy, které zcela korespondovaly s uplatněnou argumentací žalované. Především nesprávně právně posoudil otázku neplatnosti uznání dluhu ze dne , datum, (dále jen „Uznání dluhu“), které dle žalované představuje absolutně neplatné právní jednání, neboť jím byl ze strany jednatele žalované uznán neexistující dluh, což je dáno tím, že jednatel žalobkyně a jednatel žalované se v letech 2011 až 2013 (kdy mělo - dle obsahu Uznání dluhu - docházet k postupnému předávání finančních prostředků až do částky , částka, na základě smlouvy o půjčce) vůbec neznali, což bylo v řízení jednoznačně prokázáno výpovědí svědka , jméno FO, , který k věci spontánně uvedl, že to byl právě on, kdo zprostředkoval první setkání , jméno FO, (jednatele žalobkyně) a , jméno FO, (jednatele žalované), a to až v roce 2013, když se na svědka obrátil , jméno FO, s tím, zda by svědek nevěděl o někom, kdo by měl zájem koupit předmětné nemovitosti (areál v , adresa, ). Svědek , jméno FO, mimo jiné vypověděl, že se jednatel žalované a jednatel žalobkyně seznámili až v roce 2013. Z toho plyne, že v období od roku 2011 do roku 2013 nemohlo docházet k postupnému předávání finančních prostředků na základě poskytnutí půjčky. Čili výpovědí svědka , jméno FO, bylo dle žalované v řízení prokázáno tvrzení žalované, že závazek z titulu Uznání dluhu nikdy platně nevznikl. V této souvislosti žalovaná poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , v němž NS judikoval, že „Uznání dluhu zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání; je pak na dlužníkovi, který namítá, že dluh nevznikl, že byl splněn či zanikl jinak, nebo že byl převeden na jiného, aby to prokázal. Je-li dlužníkem prokázáno, že dluh vůbec nevznikl, pak tato skutečnost je způsobilá právní domněnku existence dluhu vyvrátit (§ 133 o. s. ř.), jelikož je jejím opakem.“ Soud I. stupně se touto podstatnou částí argumentací žalované v odůvodnění napadeného rozsudku vůbec nezabýval.

9. Žalovaná znovu poukazovala na skutečnost, že Uznání dluhu bylo vyhotoveno pouze na základě požadavku jednatele žalobkyně, a to v přímé souvislosti s uzavřením Kupní smlouvy a v ní sjednaného způsobu hrazení kupní ceny nemovitostí (tj. formou měsíčních splátek rozložených do období cca 8 let), pak k zániku závazku žalované zaplatit sjednanou kupní cenu nemovitosti ve výši , částka, došlo okamžikem faktického uhrazení kupní ceny ve výši , částka, , a to bez ohledu na skutečnost, zda byly splátky kupní ceny zasílány na bankovní účet žalobkyně, či na bankovní účet jednatele žalobkyně, neboť dluh zanikne splněním i tehdy, pokud dlužník plní osobě oprávněné přijmout plnění namísto věřitele (viz např. rozhodnutí NS 29 Odo 289/2001, R 23/2004). Na základě provedeného dokazování v nyní projednávané věci lze mít jednoznačně za to, že , jméno FO, jakožto jednatel žalobkyně byl oprávněn přijmout od žalované plnění z titulu Kupní smlouvy (tj. splátky na kupní cenu nemovitosti) namísto samotné žalobkyně, neboť podstatné především je, že Uznání dluhu bylo vyhotoveno žalobkyní, a představovalo součást (žalobkyní požadovaného) způsobu úhrady kupní ceny nemovitostí.

10. Pokud jde o důkaz Smlouvou o úschově listin ze dne , datum, , dle žalované bylo tímto důkazem jednoznačně prokázáno, že mezi účastníky bylo sjednáno, že uschované kupní smlouvy budou vydány při kumulativním splnění 2 podmínek, a sice uhrazení kupní ceny nemovitostí ve výši , částka, (podmínka ad 1) a současně uhrazení částky , částka, z titulu Uznání dluhu (podmínka ad 2). Již tato objektivní skutečnost (tj. že součástí podmínek pro vydání Kupní smlouvy z advokátní úschovy byla - vedle podmínky uhrazení kupní ceny - sjednána rovněž podmínka spočívající v uhrazení částky ve výši , částka, z titulu Uznání dluhu), nepochybně svědčí o tom, že splácení částky ve výši , částka, přímo a neoddělitelně souvisí se splácením kupní ceny předmětné nemovitosti. To je mj. podporováno i časovou sousledností, kdy poslední splátka dle Uznání dluhu měla být uhrazena dne , datum, , stejně jako poslední splátka dle splátkového kalendáře ke Kupní smlouvě. Soud I. stupně tuto skutečnost v odůvodnění napadeného rozsudku záměrně bagatelizuje a v rozporu se zásadou hodnocení důkazů zcela nedostatečně posoudil obsah, smysl a význam Uznání dluhu, a tudíž i otázku neplatnosti Uznání dluhu, jejíž řešení soudem I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

11. Z důkazu Prohlášení věřitele ze dne , datum, , s připojením ověřeného podpisu , jméno FO, dne , datum, (dále jen „Prohlášení věřitele“) bylo dále zjištěno, že se , jméno FO, zavázal, že za splnění dohodnutých podmínek vrátí dlužníkovi již zaplacené splátky dluhu - závazku (dle přílohy k Uznání dluhu), a to do 15-ti dnů ode dne odstoupení prodávajícího nebo kupujícího od Kupní smlouvy, a nebude po něm ničeho z tohoto závazku požadovat. Prohlášení věřitele tak koresponduje i s obsahem e-mailu , jméno FO, ze dne , datum, , v němž , jméno FO, avizoval, že vedle jednání o délce splácení kupní ceny lze případně jednat i o bezúročném režimu. Konkrétní podmínky vzniku bezúročného režimu byly vtěleny právě do obsahu Prohlášení věřitele. Pokud by částka ve výši , částka, (z titulu Uznání dluhu) skutečně představovala platný závazek (dluh), nedávalo by žádný smysl, aby se , jméno FO, tohoto plnění vzdal, resp. dokonce se zavázal tyto finanční prostředky v plné výši vrátit za předpokladu, že některý z účastníků odstoupí od Kupní smlouvy (jak bylo deklarováno v Prohlášení věřitele). Ani tímto důkazem se však soud I. stupně v napadeném rozsudku v rámci hodnocení důkazů vůbec nezabýval.

12. Žalovaná má za prokázané, že kupní cenu nemovitostí hradila jednak formou měsíčních splátek dle splátkového kalendáře ke Kupní smlouvě, a vedle toho současně i formou měsíčních splátek dle splátkového kalendáře k Uznání dluhu, čímž došlo ze strany žalované k uhrazení celé kupní ceny nemovitostí sjednané v čl. III. Kupní smlouvy již v září roku 2019, čili téměř o rok dříve, než žalobkyně písemností ze dne , datum, odstoupila od Kupní smlouvy. Za daných okolností žalobkyně nebyla oprávněna odstoupit od Kupní smlouvy, neboť t.č. již byla splacená celá kupní cena nemovitostí sjednaná v čl. III. Kupní smlouvy. Tyto v řízení prokázané skutečnosti soud I. stupně při svém rozhodování nikterak nereflektoval, pročež žalovaná namítá, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů zjevně k nesprávným (neúplným) skutkovým zjištěním, pročež napadený rozsudek spočívá v konečném důsledku rovněž na nesprávném (neúplném) právním posouzení věci.

13. Žalovaná si je samozřejmě vědoma skutečnosti, že v současné době je žalobkyně (v rozporu se skutečným právním stavem) stále zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí. Žalovaná však v řízení tvrdila a současně prokázala, že ze strany žalované došlo k úplnému uhrazení sjednané kupní ceny dle čl. III. Kupní smlouvy, a to dříve, než žalobkyně písemností ze dne , datum, od Kupní smlouvy odstoupila. Žalovaná má tak za daných okolností za to, že jí po právu náleží vlastnické právo k předmětným nemovitostem, přičemž otázka určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem je předmětem řízení vedeném mezi účastníky u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Rozhodnutí soudu v nyní projednávané věci nepochybně závisí na otázce určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem, kterou však dle žalované není soud v tomto řízení oprávněn řešit dle § 109 odst. 1 písm. b) o.s.ř., což zakládá obligatorní důvod přerušení řízení. Za této situace je totiž nutno dát přednost žalobě na určení vlastnického práva před žalobou na plnění (vyklizení) - viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , či sp. zn. , spisová značka, , v němž NS judikoval, že „Z hlediska zájmu na určitosti vlastnických práv a jejich nespornosti a spolehlivosti jejich evidence v katastru nemovitostí platí, že žalobě na určení vlastnictví je třeba pro její jednoznačnost dát přednost před žalobou na plnění.“ Soud I. stupně se v rozporu s dříve vyjádřeným názorem soudu I. stupně a současně tak i v rozporu s legitimním očekáváním žalované otázkou vlastnického práva (jakožto otázkou předběžnou) v rámci odůvodnění napadeného rozsudku nikterak nezabýval, přestože otázka vlastnického práva k předmětným nemovitostem má pro rozhodnutí v nyní projednávané věci (o vyklizení nemovitosti) zcela stěžejní a nenahraditelný význam. Z uvedeného důvodu žalovaná namítá, že napadený rozsudek soudu I. stupně spočívá rovněž na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud dle ust. § 109 odst. 1 písm. b) o.s.ř., event. dle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. řízení v nyní projednávané věci přerušil, a to do vydání pravomocného rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích, pod sp. zn. , spisová značka, , jehož předmětem je určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Dále navrhla, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení; anebo, aby odvolací soud změnil rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , tak, že žaloba o vyklizení nemovitosti se zamítá, a aby současně žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. a II. stupně.

14. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání zdůraznila, že považuje napadený rozsudek za věcně správný. Žalovaná soudu prvého stupně vytýká, že řízení o vyklizení nemovitostí nepřerušil do doby pravomocného skončení soudního sporu vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp.zn. , spisová značka, , v němž je řešena otázka vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Dle žalobkyně je uvedená námitka žalované nedůvodná a soud prvého stupně postupoval v řízení zcela správně. Dle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. platí: Pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět. Přerušení řízení je v citovaném ustanovení zakotveno jako možnost, nikoli jako povinnost. Soud v řízení o vyklizení nemovitostí je oprávněn posoudit si otázku vlastnického práva k předmětným nemovitostem samostatně a není povinen vyčkávat, než bude tato otázka pravomocně vyřešena v řízení jiném. Ostatně nelze pominout, že v dané věci bylo řízení o žalobě na vyklizení nemovitostí zahájené v roce 2020 již jednou přerušeno, a to do doby skončení soudního sporu vedeného týmž soudem pod sp.zn. , spisová značka, , jehož předmětem byla nejprve otázka platnosti odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy datované , datum, a následně otázka trvání smluvního vztahu založeného touto kupní smlouvou. Oproti tomu k soudnímu uplatnění nároku na určení vlastnického práva žalované k předmětným nemovitostem došlo až v dubnu 2024. Původně se totiž žalovaná v (v procesním postavení žalobkyně) v řízení vedeném pod sp.zn. , spisová značka, domáhala vydání listin. Žalobkyně je přesvědčena o účelovosti jednání žalované, která k uplatnění nároku na určení vlastnického práva přistoupila až poté, kdy byl zřejmý její neúspěch v soudním sporu vedeném pod sp.zn. , spisová značka, a tedy i důvod pro pokračování v řízení o vyklizení nemovitostí. Soud prvého stupně o zamítnutí návrhu žalované na přerušení řízení řádně rozhodl usnesením ze dne , datum, a toto své rozhodnutí srozumitelně odůvodnil.

15. V bodě V. odvolání žalovaná dále bez bližšího odůvodnění namítá, že okresní soud nebyl v tomto řízení oprávněn otázku vlastnického práva řešit a že tak byl povinen řízení přerušit dle §109 odst. 1 písm. b) o.s.ř. S tímto názorem žalobkyně nesouhlasí, neboť otázka určení vlastnického práva k nemovitostem na území České republiky je svěřena do pravomoci soudní soustavy České republiky, věcně příslušným je okresní soud a místně příslušným soud v místě, kde se nemovitosti nacházejí. Žádný právní předpis přitom nestanoví, že by otázka určení vlastnického práva musela být řešena jako otázka samostatná ve zvláštním soudním řízení. Naopak je zcela běžné, že v řízení o vyklizení nemovitostí si soud otázku vlastnického práva žalobce musí posoudit.

16. Za nedůvodnou považuje žalobkyně i námitku žalované, dle které je rozhodnutí soudu prvého stupně překvapivé z toho důvodu, že soud avizoval posouzení otázky vlastnického práva k předmětným nemovitostem jako otázky předběžné, což dle žalované neučinil. Žalovaná dále namítá, že soud prvého stupně provedl rozsáhlé dokazování, ze kterého ale nevyvodil žádná skutková zjištění. Dle žalobkyně se soud prvého stupně žádného procesního pochybení nedopustil. V odůvodnění napadeného rozsudku je podrobně uvedeno, jaké důkazy soud provedl a jaké skutkové závěry z nich vyvodil. Rovněž zde soud pod bodem 32. uvádí, z jakých důvodů považuje žalobkyni za vlastníka nemovitostí. Není totiž pravdou, že by si soud prvého stupně otázku vlastnického práva k předmětným nemovitostem neposoudil, neučinil tak však způsobem, kterého se domáhala žalovaná. Okresní soud se zabýval všemi námitkami žalované a srozumitelně uvádí, z jakého důvodu je považuje za nedůvodné. Nepochybně správně pochopil, v čem spočívá obrana žalované, nicméně nepovažoval za prokázané, že by k převodu vlastnického práva ze žalobkyně (o jejímž vlastnictví k okamžiku uzavření Kupní smlouvy nejsou pochybnosti) na žalovanou došlo způsobem předpokládaným zákonem. Ze všech těchto důvodů má žalobkyně za to, že rozhodnutí soudu prvého stupně není překvapivé a že v řízení před okresním soudem nedošlo ani k žádnému procesnímu pochybení.

17. Žalovaná se neztotožňuje s tím, jak soud prvého stupně hodnotil důkazy směřující k prokázání jejího tvrzení o tom, že kupní cenu dle Kupní smlouvy splatila ještě dříve, než žalobkyně od Kupní smlouvy odstoupila, neboť za splátky kupní ceny je nutné považovat i úhrady placené na bankovní účet jednatele žalobkyně činěné na základě Uznání dluhu sepsaného mezi jednatelem žalobkyně a jednatelem žalované. Žalovaná však zcela pomíjí, že ani zaplacením celé kupní ceny by se vlastníkem předmětných nemovitostí nestala. Soud prvého stupně pod bodem 32. odůvodnění napadeného rozsudku jednoznačně a srozumitelně uvádí, z jakých důvodů považuje obranu žalované za lichou. Upozorňuje, že se vlastnické právo k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí nabývá zápisem do takového seznamu, k čemuž v daném případě ve prospěch žalované nedošlo. Upozorňuje dále, že smluvní strany v Kupní smlouvě závazně stanovily způsob, jakým má být hrazena kupní cena, a že změna tohoto ujednání v požadované písemné formě prokázána nebyla. Za těchto okolností jakékoli platby na bankovní účet jednatele žalobkyně nemohly přivodit právní následky ve smluvním vztahu mezi žalobkyní a žalovanou.

18. Dle žalobkyně okresní soud zhodnotil všechny důkazy a dovodil z nich správné skutkové závěry. Námitky žalované směřující proti hodnocení důkazů nejsou důvodné. Soud prvého stupně zhodnotil každý důkaz samostatně i v jejich souhrnu a jednoznačně uvedl, z jakého důvodu dle jeho názoru prokazují důvodnost žaloby, resp. nedůvodnost procesní obrany žalované.

19. Pro úplnost žalobkyně upozorňuje, že obecné prohlášení svědka , jméno FO, o tom, že věděl o záměru žalobkyně prodat předmětné nemovitosti, v žádném případě neprokazuje tvrzení žalované o tom, že Uznání dluhu mezi jednateli účastníků bylo neplatným právním úkonem. Svědek nevypověděl, že by jednatele účastníků v roce 2013 seznámil. Uvedl pouze, že před 11-12 lety hovořil s p. , jméno FO, o jeho zájmu prodat areál v , adresa, . Předal mu kontakt na p. , jméno FO, , ale dále se o věc nezajímal. Jejich vzájemnému jednání přítomen nebyl. Soud prvého stupně se hodnocením jeho výpovědi zabýval a správně dovodil, že se svědek vyjádřil v obecné rovině. Jeho výpověď proto otázku platnosti Uznání dluhu nemohla nikterak objasnit.

20. Soud prvého stupně dle žalobkyně zcela správně odkazuje také na hodnocení důkazů v řízení vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp.zn. , spisová značka, a následně Krajského soudu v , adresa, , pobočka v , adresa, pod sp.zn. , spisová značka, . Žalobkyně pro úplnost dodává, že závěry soudu prvého a druhého stupně nebyly zpochybněny ani soudem Nejvyšším, který usnesením č.j. , spisová značka, jako nepřípustné odmítl dovolání podané ze strany žalované (v předmětném sporu v procesním postavení žalobkyně). V důsledku všech těchto rozhodnutí platí závěr, že právní vztah žalobkyně a žalované založený Kupní smlouvou ze dne , datum, netrvá. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí bylo vydáno ve sporu totožných účastníků řízení, je tento závěr nepochybně závazný i v řízení o vyklizení nemovitostí. Není přitom podstatné, že ve výroku soudního rozhodnutí není vyřešena otázka platnosti odstoupení žalobkyně od předmětné Kupní smlouvy. Jelikož smluvní vztah účastníků dle této Kupní smlouvy netrvá, nemůže se na jejím základě žalovaná domáhat převodu vlastnického práva ani práva užívání předmětných nemovitostí. Vlastnické právo k nemovitostem svědčí nadále žalobkyni a tato je oprávněna domáhat se vyklizení nemovitostí, které žalovaná užívá bez právního důvodu a proti její vůli.

21. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu jako správný potvrdil a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

22. Při odvolacím jednání pak žalovaná přišla s argumentací, podle níž neexistuje žádná kupní smlouva uzavřená , datum, , nýbrž, že kupní smlouva mezi účastníky byla podepsána až , datum, a byla tak uzavřena až , datum, . Proto nemohlo dojít k odstoupení od smlouvy z , datum, , když by nedošlo ani k prodlení se zaplacením splátky kupní ceny. Nemůže tak být závazný splátkový kalendář se splátkami již od června 2013, ten by měl být posunut.

23. Znovu navrhla, aby odvolací soud z tohoto důvodu přerušil odvolací řízení do skončení řízení o určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem, a nestane-li se tak, navrhla zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.

24. Žalobkyně k poslední námitce žalované uvedla, že mezi účastníky jiná smlouva, než kupní smlouva s vytištěným datem , datum, , která byla podepsána stranami , datum, , uzavřena nebyla. Splátkový kalendář nedoznal žádné změny. Sama žalovaná tuto kupní smlouvu v korespondenci označovala jako kupní smlouvu z , datum, . Až po zamítnutí žaloby (o určení, že vztah založený kupní smlouvou z , datum, trvá) začala tvrdit, že žádná smlouva nebyla uzavřena. Smluvní strany mají smluvní volnost, mohou si sjednat i splátky předem a žalovaná také podle sjednaného splátkového kalendáře splácela. Pokud bylo takto sjednáno a bylo dle ujednání plněno, tak je tato obrana žalované účelová.

25. Krajský soud z podnětu včas podaného a přípustného odvolání přezkoumal napadený rozsudek (§ 212, § 212a o.s.ř.) a uzavřel, že odvolání žalované není důvodné.

26. Krajský soud převzal skutková zjištění okresního soudu, jak se podávají z odůvodnění napadeného rozsudku s tím, že z okresním soudem k důkazu provedených listin, je zřejmé, že kupní smlouva, jejímž předmětem byly nemovitosti na LV , číslo, v obci a k.ú. , adresa, , obsahuje vytištěné datum (V , adresa, dne) , datum, a účastníky podepsána , datum, (jak plyne z ověřovací doložky notáře). V odstoupení od kupní smlouvy žalobkyně označila: .byla uzavřena kupní smlouva datována , datum, , podpisy ověřeny , datum, . Ve vyjádření k žalobě sama žalovaná uvádí, že mezi účastníky je nesporné, že dne , datum, uzavřela žalovaná s žalobkyní kupní smlouvu. Ve vzájemné korespondenci mezi účastníky i vůči soudu se běžné uvádí označení“ kupní smlouva z , datum, “, toto plyne i z řady rozhodnutí soudu (např. o přerušení řízení) v obsahu spisu. Dokonce i z návrhů vůči soudu ze strany žalované se podává, že hovoří o právním vztahu založeném kupní smlouvou, která byla uzavřena mezi účastníky dne , datum, (někdy s doplněním v závorce – s ověřením podpisů ke dni , datum, ). I např. z prohlášení věřitele ze dne , datum, , jímž okresní soud vedl důkaz, se označuje uvedená kupní smlouva jako „smlouva uzavřená , datum, “.

27. Krajský soud pak sdílí i právní závěr okresního soudu, který jej vedl k vyhovění žalobě.

28. K odvolacím námitkám pak krajský soud uvádí následující:

29. Námitku, že okresní soud zatížil řízení vadou tím, že řízení nepřerušil do skončení řízení mezi týmiž účastníky o určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem vedeným u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , nepovažuje krajský soud za opodstatněnou. Jejím návrhem se okresní soud zabýval a usnesením z , datum, č.j. , spisová značka, (právní moc , datum, ) návrh zamítl. Poukázal na hledisko hospodárnosti řízení a skutečnost, že v řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. , spisová značka, bylo již vyřešeno, že žalobkyně oprávněně odstoupila od kupní smlouvy.

30. Krajský soud může dodat, že v posuzovaném případě byl návrh na přerušení řízení podán z důvodu dle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. Uvedené ustanovení ponechává na úvaze soudu, zda řízení přeruší nebo učiní jiná vhodná opatření podle okolností projednávaného případu. Jestliže se okresní soud přiklonil k tomu, že důvody hospodárnosti řízení a další zjištěné skutečnosti nesvědčí pro vyhovění návrhu, s nímž m.j. důrazně žalobce nesouhlasil s tvrzením, že jde o obstrukční návrh, pak o návrhu náležitě rozhodl. Ostatně žalovaná proti usnesení o zamítnutí návrhu na přerušení řízení odvolání nepodala.

31. Krajský soud rozsudkem č.j. , spisová značka, z , datum, (právní moc , datum, ) změnil rozsudek Okresního soudu v , adresa, z , datum, č.j. , spisová značka, ve věci žalobkyně , právnická osoba, proti žalované , Jméno žalobkyně, . tak, že žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že právní vztah založený kupní smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným kupní smlouvou dne , datum, nadále trvá, se zamítá (dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto). Krajský soud sdílel právní závěr okresního soudu, že odstoupení žalovaného od kupní smlouvy (dne , datum, ) není v rozporu se zákonem ani dobrými mravy. V tomto závěru se promítlo i posouzení aplikovatelnosti ust. § 29 z.č. 191/2020 Sb., které dopadá jen na případné finanční sankce (úroky z prodlení, penále a jiné smluvní přirážky, smluvní pokuty). Netýká se však práva věřitele uplatnit odstoupení od smlouvy ve smlouvě platně sjednané. Posuzováno bylo i tvrzení dlužníka o nemravném jednání věřitele, který odstoupil od smlouvy, ačkoli z kupní ceny byla uhrazena částka převyšující 7 mil. Kč, přičemž dlužník nebyl upozorňován, že je se splátkami v prodlení a nebyla po něm požadována smluvní pokuta z prodlení. Tato námitka nebyla shledána opodstatněnou zejména z důvodu, že k porušení dohody účastníků došlo ze strany žalobkyně (dlužníka), proto se ten nemůže bránit tvrzením o chování žalovaného v rozporu s dobrými mravy. Krajský soud zdůraznil, že kupní smlouva (a společně s ní uzavřený splátkový kalendář) byla účastníky uzavřena dne , datum, (byť k podpisu mělo dojít až dne , datum, ), tedy za platnosti a účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 ve znění pozdějších předpisů (obč. zák.) Na posuzovaný smluvní vztah, výklad jednotlivých ustanovení smlouvy a práv a povinností plynoucích z textu smlouvy je tak nutno aplikovat ust. § 46 odst. 1 obč. zák., přičemž je zjevné, že zákonem vyžadovaná forma kupní smlouvy dodržena byla, ale současně i ust. § 40 odst. 2 obč. zák. To stanoví povinnost písemně uzavřenou smlouvu měnit opět v písemné formě, což ostatně platí v obecné rovině bez ohledu na to, zda se jednalo o smlouvu, která mohla být podle zákona uzavřena i bezformálně či zda šlo o změnu jejích podstatných či nahodilých náležitostí. Za situace, kdy žalobce namítal, že mezi účastníky došlo ke změně smlouvy stran splácení kupní ceny, ačkoli žalovaný tuto skutečnost kategoricky odmítá, tak i pro případ, že by k takovéto ústní či konkludentní změně došlo, bylo by nutno uzavřít, že se jedná o právní úkon (nyní právní jednání), který nebyl učiněn ve formě, jakou zákon vyžaduje, což dle § 40 odst. 1 obč. zák. znamená, že jde o právní úkon absolutně neplatný. Jakékoli další dokazování ve vztahu k případné změně písemně uzavřené kupní smlouvy, a to ve vztahu ke splácení kupní ceny jiným způsobem, než stanovila písemná kupní smlouva a současně s ní sjednaný splátkový kalendář, je tudíž pro posouzení platnosti odstoupení žalovaného od kupní smlouvy právně nevýznamné. Poznamenal i to, že z přehledu splátek je zřejmé, že se žalobce pravidelně ocital v prodlení se splácením jednotlivých splátek, a to i v řádu mnoha desítek dnů, na což byl pravidelně formou sms opakovaně upozorňován.

32. Podle § 159a odst. 3 o.s.ř. v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. Podle § 159a odst. 4 o.s.ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

33. Právní moc se neprojevuje pouze v případech, kdy je v dalším soudním řízení projednávána totožná věc. Závaznost rozhodnutí jako účinek právní moci míří na situace, kdy předmětem pravomocného rozhodnutí je otázka, jež má v jiném řízení mezi týmiž účastníky povahu otázky předběžné. V takových případech nepřichází zastavení následného řízení v úvahu, neboť obě řízení mají odlišný předmět. Nelze však připustit, aby pravomocně již vyřešená právní otázka byla v jiném řízení mezi týmiž stranami řešena opětovně. Závaznost rozhodnutí tak brání soudu, aby v následném sporu mezi týmiž účastníky již pravomocně vyřešenou otázku samostatně posoudil. Účinek závaznosti rozhodnutí tak spočívá v zákazu odchýlení se od již pravomocně stanoveného právního následku (srov. též SoJ 164/2009, NS , spisová značka, ). V praxi to znamená, že v následném řízení není projednání pravomocně již vyřešené otázky přípustné; soud se proto v následném řízení nebude zabývat tvrzeními, která jsou v rozporu se skutkovými zjištěními, na nichž soud vystavěl své pravomocné rozhodnutí v prejudiciálním sporu, a nebude tedy ani provádět dokazování vztahující se k již vyřešenému právnímu následku. Závaznost rozhodnutí chrání účastníky řízení před tím, aby se s protistranou v následném řízení opětovně přeli o již pravomocně deklarovaný právní následek. Nevyjde-li soud v následném sporu mezi stejnými účastníky z již pravomocně vyřešené otázky, nýbrž si ji posoudí samostatně, půjde o vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vyjde-li existence pravomocného rozhodnutí najevo až po té, co je následně projednávaná věc již skončena, může to být důvodem žaloby na obnovu řízení.

34. Aby se účinky nezměnitelnosti a závaznosti rozhodnutí mohly uplatnit, již pravomocně skončená věc musí být s projednávanou věcí totožná, resp. aby předběžná otázka, řešená v jiném řízení, byla totožná s otázkou již pravomocně vyřešenou. Totožnost věci je dána totožností předmětu řízení a totožností účastníků. Závěr o totožnosti věci tak vychází ze závěru, že v obou (několika) řízeních jsou tvrzeny shodné skutkové okolnosti, že je zde shodný žalobní petit a že v řízeních vystupují shodní účastníci. Uvedené vývody platí, ve vztahu k účinku závaznosti rozhodnutí, obdobně i pro totožnost již vyřešené otázky, jež má v jiném řízení povahu otázky předběžné. Na tom nic nemění ani skutečnost, že v původním řízení došlo k pravomocnému zamítnutí žaloby; i tímto způsobem došlo k závaznému vyřešení otázky, jež se projeví v jiném řízení mezi týmiž účastníky.

35. Pokud jde o vztah rozsudku o žalobě na plnění a následné žaloby určovací, pak dlouhodobě soudní praxe zastává názor, že"pravomocný rozsudek o žalobě na plnění vytváří z hlediska identity předmětu řízení překážku věci pravomocně rozsouzené pro řízení o žalobě na určení, zda tu právo nebo právní vztah je nebo není, vycházející z téhož skutkového základu" (důvody R 85/03, NS 33 Cdo 1074/98, IV. ÚS 2/93).

36. Výše označené rozhodnutí krajského soudu č.j., spisová značka, je závazné nejen pro účastníky řízení, ale také pro soud, pokud posuzuje jako předběžnou otázku mezi účastníky právní vztahy, které byly pravomocně vyřešeny tímto pravomocným rozhodnutím. Pro soud je tak v tomto řízení závazně vyřešena platnost kupní smlouvy uzavřená účastníky řízení a označená dnem , datum, (s ověřenými podpisy účastníků dne , datum, ) včetně sjednaného splátkového kalendáře (příloha č. , hodnota, .smlouvy), pro níž oba účastníci uvádějí ve svých podáních zkratku „kupní smlouva z , datum, “. Oba účastníci se touto smlouvou řídili, a to včetně splátek dle splátkového kalendáře (rozuměno až do doby prodlení kupujícího, které vedlo k odstoupení do smlouvy prodávajícím). Námitku žalované o neexistenci kupní smlouvy z , datum, s ohledem na chování účastníků a jejich vlastní označování „kupní smlouva z , datum, , nebo uzavřená dne , datum, “ jak uvádí ve svých písemnostech, považuje krajský soud, jak i výše vysvětlil, jen za účelovou.Dále je pro soud vyřešena i otázka platnosti odstoupení od označené kupní smlouvy (s poznámkou, že odstoupit lze obecně jen od platně uzavřené smlouvy), jakož i důsledek z toho plynoucí, že právní vztah touto smlouvou založený netrvá. Jde ostatně o důsledek plynoucí z ust. § 48 odst. 2 obč. zák, že odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.

37. Krajský soud proto považuje uznání dluhu ze dne , datum, , dohodu o přistoupení závazku ze dne , datum, , prohlášení věřitele ze dne , datum, a přistoupení k závazku z , datum, , jakož i tvrzení žalované z nich vycházející, pro posuzovaný případ za nevýznamné. Předně z jejich obsahu nelze dovodit, že by šlo o písemné ujednání, jimiž by mohlo platně dojít ke změně kupní smlouvy mezi účastníky datované , datum, , a to v jakémkoli ohledu (splatnost splátek) Dále z důvodu, že účastníky těchto právních úkonů nejsou účastníci kupní smlouvy datované , datum, (právnické osoby). Uvedené nelze dovodit, ani ze smlouvy o úschově listin ze dne , datum, . Pokud pak uznání dluhu z , datum, je dle žalované neplatným právním úkonem (údajné uznání neexistujícího dluhu), pak je zcela nejasné, čím by to žalované v obecné rovině mohlo v daném řízení prospět. Pokud mělo představovat součást „způsobu“ úhrady kupní ceny ve smyslu tvrzení žalované, pak nelze, než opět konstatovat, že jím k „platné“ změně způsobu úhrady kupní ceny za nemovitosti v k.ú. , adresa, dle kupní smlouvy datované , datum, z výše uvedených důvodů dojít nemohlo (viz § 40 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb.). Konstrukce žalované, že jednatel žalobkyně , jméno FO, byl oprávněn přijmout od žalované jakékoli plnění jako splátku kupní ceny (tedy i splátek na dluh ve výši , částka, dle uznání dluhu a splátkového kalendáře z , datum, z dohody o půjčce), dle názoru krajského soudu obstát nemůže. Stručně vyjádřeno, těmito právními úkony nedošlo platně ke změně způsobu splátek sjednané kupní ceny ve výši , částka, dle kupní smlouvy mezi účastníky datované , datum, .

38. Dluh zanikne splněním jen tehdy, plní-li dlužník věřiteli, případně osobě oprávněné přijmout plnění namísto věřitele. Z obsahu kupní smlouvy datované , datum, plyne, že kupující se zavázal zaplatit kupní cenu prodávajícímu ve sjednaných splátkách co do termínu a výše na označený účet prodávajícího, který je osobou právnickou. Zmocnění, že by byl jednatel žalobkyně oprávněn přijmout na svém odlišném osobním účtu jakékoli splátky od žalované jako plnění z titulu kupní smlouvy, nemá oporu v označené kupní smlouvě, k jejíž změně v jakékoli části zákonným způsobem nedošlo. Jednatele žalobkyně pak nelze zaměňovat za osobu právnickou (účastníka řízení).

39. Krajský soud musí znovu odkázat na výše označeným pravomocným rozhodnutím soudu závazně vyřešenou předběžnou otázku, že právní vztah založený kupní smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným kupní smlouvou dne , datum, , netrvá a zanikl v důsledku platného odstoupení žalobkyně od této kupní smlouvy. Jak bylo výše vysvětleno, v následném řízení není projednání pravomocně již vyřešené otázky přípustné; soud se proto v následném řízení nezabývá tvrzeními, která jsou v rozporu se skutkovými zjištěními, na nichž soud vystavěl své pravomocné rozhodnutí v prejudiciálním sporu, a nebude tedy ani provádět dokazování vztahující se k již vyřešenému právnímu následku.

40. K námitce žalované, že se okresní soud nezabýval otázkou určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem, přestože tato otázka má i pro žalobu na vyklizení stěžejní význam, krajský soud může znovu odkázat na výše uvedené řešení předběžné otázky. Vedle toho okresní soud vysvětlil, že se vlastnické právo k nemovitostem zapsaným ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí) nabývá zápisem do takového seznamu. V dané věci ke vkladu vlastnického práva pro žalovanou dle kupní smlouvy nedošlo, v katastru nemovitostí je jako vlastník stále zapsána žalobkyně. Žalovaná neposkytla ani tvrzení, podle nichž by bylo dospět k závěru, že je vlastníkem nemovitostí, které má vyklidit. Žalovaná nemá k dispozici ani vkladuschopnou listinu (smlouvu), jejímž předmětem je zcizení předmětných nemovitostí zapsaných ve veřejném seznamu, která by mohla být podkladem pro příslušný návrh vkladu u katastrálního úřadu. Žalovaná nikdy vlastníkem předmětných nemovitostí nebyla, aby mohla např. tvrdit a prokazovat, že vlastnictví k nemovitosti dříve zapsané v katastru nemovitostí pozbyla neprávem.

41. Nabytí nemovitosti evidované v katastru nemovitostí převodem je dvoufázové, kdy právotvornou skutečností je vklad do katastru nemovitostí (§ 1105 o.z.). Převodem nemovitosti je nabytí na základě jakékoli smlouvy, jejímž předmětem je zcizení věci nemovité zapsané ve veřejném seznamu. Může se jednat jak o smlouvu úplatnou, tak o smlouvu bezúplatnou (kupní, darovací, směnnou, nepojmenovanou), formálně je vyžadována písemná forma (§ 560 obč. zák.), pro vklad je nutné prokázat pravost podpisů účastníků. Katastrální úřad provede vklad na základě návrhu jedné nebo obou smluvních stran. Práva uvedená v § 1 odst. 1 zák. o zápisech vlastnických práv k nemovitostem vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru, pokud občanský zákoník nebo jiný zákon nestanoví jinak. Právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy byl návrh doručen katastrálnímu úřadu (NS 22 Cdo 1404/2001). Návrh vkladu do katastru nemovitostí je možné podat v časově neomezené lhůtě od uzavření smlouvy (ÚS IV. ÚS 201/96).

42. S ohledem na výše uvedené je zjevné, že žaloba na určení vlastnického práva žalované k předmětným nemovitostem, která je vedena u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. 150/2023, nemůže být za daných okolností úspěšná. Pokud žaloba stojí na tom, že žalovaná tvrdila a prokázala, že z její strany došlo k úplnému uhrazení kupní ceny dle kupní smlouvy, a to dříve, než žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila, pak je třeba znovu poukázat na soudem již závazně vyřešenou otázku, že vztah mezi účastnicemi dle kupní smlouvy datované , datum, , zanikl v důsledku odstoupení žalobkyně od této smlouvy. Navíc samotná převodní smlouva, aniž by byl dle návrhu proveden její vklad, k nabytí vlastnictví nemovitostí nepostačí. Proto, pokud žalovaná navrhovala, aby odvolací soud přerušil řízení do skončení řízení o žalobě na určení vlastnictví k předmětným nemovitostem, vedené u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , tomuto návrhu nemohl krajský soud z výše uvedených důvodů vyhovět.

43. Účastníci si ujednali v kupní smlouvě datované , datum, , a to v čl. VI., že v případě odstoupení od smlouvy dle čl. III. smlouvy je kupující povinen užívané nemovitosti vyklidit a vyklizené předat prodávajícímu nejpozději do 15-dnů ode dne důvodného odstoupení od smlouvy. Povinnost žalované předmětné nemovitosti vyklidit by však nastala i bez tohoto ujednání, neboť užívací vztah žalované k nemovitostem žalobkyně založený kupní smlouvou (čl. V. smlouvy) odstoupením od této smlouvy ex tunc zanikl. Žalobkyně se proto právem domáhá vyklizení předmětných nemovitostí, jichž nepřestala být vlastníkem (viz výpis z katastru nemovitostí).

44. K uvedenému závěru dospěl i soud okresní, a proto krajský soud věcně správný rozsudek okresního soudu potvrdil (§ 219 o.s.ř.), a to včetně správného výroku o nákladech řízení, který vychází ze zásady úspěchu žalobkyně v řízení. Ohledně specifikace nákladů řízení krajský soud zcela odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

45. Protože žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, krajský soud uložil dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. neúspěšné žalované, aby nahradila žalobkyni účelně vynaložené náklady, které jsou v odvolacím řízení představovány 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu), po , částka, (§ 9 odst. 1 AT, přičemž krajský soud souhlasí s hodnocením okresního soudu, vycházejícím z odůvodnění rozhodnutí IV. ÚS 70/24), dvou paušálních náhradách hotových výloh po , částka, (§13 odst. 4 AT), , částka, cestovného (45 km po , částka, za km) a zvýšení o 21% DPH, celkem ve výši , částka, . Tuto náhradu uložil žalované nahradit k rukám advokáta žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.