18 Co 64/2023- 472

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové a soudkyň JUDr. Evy Kotrbaté a JUDr. Nataši Loužilové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 235 407 Kč s přísl. a částky 36 488 Kč s přísl. o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 30. 11. 2022, č. j. 5 C 259/2018-424, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I, II, IV a VI potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 24 290,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem prvoinstanční soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 195 754,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 195 754,14 Kč od 11. 12. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 33 824 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 32 084 Kč od 10. 10. 2018 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 740 Kč od 16. 11. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Žalobu zamítl v rozsahu částky 39 652,86 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 39 652,86 Kč od 11. 12. 2017 do zaplacení, v rozsahu částky 2 664 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 050 Kč od 10. 10. 2018 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 614 Kč od 16. 11. 2018 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 354 Kč za den 15. 11. 2018 (výrok III). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 158 912 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (výrok IV). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech náklady řízení ve výši 3 989 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V). Žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech náklady řízení ve výši 20 943 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI). V odůvodnění prvoinstanční soud uvedl, že účastníci uzavřeli dne 2. 6. 2017 smlouvu o dílo, kterou se žalobkyně zavázala vyrobit, dodat a namontovat plastová okna a dveře dle cenových kalkulací ze dne 15. 5. 2017 a ze dne 22. 5. 2017 za cenu ujednanou 319 471 Kč včetně 15 % DPH. Žalovaný složil zálohu 100 000 Kč. Podle dohody účastníků se cena za dílo navýšila o 7 245 Kč s DPH a v návaznosti na rozšíření rozsahu díla na 335 406,70 Kč. Žalobkyně zahájila provádění díla 18. 7. 2017, dokončila a předala žalovanému dílo 26. 11. 2017. Žalovaný převzal dílo s výhradami. Tvrdil, že dílo nebylo řádně předáno, trpělo vadami a nedodělky, a proto nárok na zaplacení ceny za dílo žalobkyni nevznikl. Jako procesní obranu uplatnil smluvní pokutu 14 216,86 Kč za prodlení s dokončením a předáním díla, slevu z ceny díla v důsledku vad ve výši 38 000 Kč a náhradu škody ve výši 219 678,14 Kč, která mu vznikla v důsledku nemožnosti užívání prostor k zamýšlenému účelu – pronajímání, když za období od 1. 9. 2017 do 26. 11. 2017 požadoval škodu ve formě ušlého zisku 63 067 Kč, vycházeje z aktuálních nabídek realitních kanceláří za pronájem prostor 22 000 Kč měsíčně. Za období od 1. 9. 2017 do 12. 12. 2018 škoda činí 338 516 Kč, neboť dle tvrzení žalovaného prostory jsou za stávajícího stavu neuživatelné. Mezi účastníky byl zásadní spor o předání díla, neboť žalovaný tvrdil, že nikdy dílo nepřevzal, a to ani předávacím protokolem z 26. 11. 2017. Z obsahu předávacího protokolu je zřejmé, že žalovaný vyjádřil svoji nespokojenost s odvedenou prací, protokol však podepsal. Soud dospěl k závěru, že účastníci prošli pozice oken a dveří, tedy celé dílo, žalobkyně žalovanému předala listiny potřebné k řádné údržbě předmětu díla i 2x prohlášení o vlastnostech výrobku (oken a dveří), dříve dne 13. 11. 2017 předala žalovanému klíče od domu. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] vyplývá, že z hlediska míry závažnosti šlo o vady většinou běžné, výjimečně drobné a nepodstatné či naopak závažné, avšak ani ty neměly na charakteristiky osazených oken a dveří negativní vliv. Tedy dílo bylo schopné sloužit svému účelu. Soud proto uzavřel, že dílo bylo dokončeno, byla předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu, a to i přes to, že trpělo vadami. Žalovaný proto nemohl odmítnout převzetí díla, soud uzavřel, že dílo převzal, avšak s výhradami. Dílo bylo předáno a tudíž provedeno a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení ceny díla. Žalovaný předložil znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení] [jméno], kdy místní šetření bylo provedeno 11. 5. 2022, tedy po více jak 4 letech po předání díla a konání místního šetření znalcem [příjmení] [příjmení] (místní šetření konáno 6. 4. 2018). [anonymizováno] [příjmení] dospěl k závěru, že dílo vykazuje vady v podobě absence vnitřního a vnějšího uzávěru připojovací spáry, když jedním ze základních požadavků na připojovací spáru je její vodotěsnost. Tuto vadu hodnotil znalec jako zásadní, a to především s ohledem na tu skutečnost, že je přímo příčinou výskytu poruchy v podobě zátoku srážkové vody skrz připojovací spáru. Ve výpovědi uvedl, že k závěru o absenci vnějšího uzávěru dospěl na základě sdělení žalovaného o zátoku srážkové vody, neprocházel však všechny pozice oken, nezkoumal, zda na jednotlivých pozicích oken je vlhkost či nikoli. Navíc sám znalec uvedl, že absenci uzávěru nelze seznat pouhým okem, ale je třeba provádět sondy. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky vyšší z titulu jí tvrzených víceprací. Navýšení ceny díla bylo sjednáno ústně, a to v průběhu provádění díla. Smluvní strany v písemné formě neuzavřely dodatek, kterým by rozsah díla vymezeného ve smlouvě o dílo rozšířily o tvrzené vícepráce. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nemá právo na úhradu za dodávku, montáž parapetů, madel a samozavírače dle písemné smlouvy o dílo, a to ani z titulu tzv. víceprací. Nejde o vícepráce, neboť nedošlo ke změně ceny prací a nákladů do rozpočtu nezahrnutých, ale jde o nové ujednání o dodání a montáži prvků, které nebyly do smlouvy o dílo zahrnuty, když šlo o další, nový požadavek žalovaného nad rámec smlouvy o dílo. Účastníci nedosáhli konsenzu ohledně ceny díla, k uzavření smlouvy o dílo nedošlo, proto plnění, které žalobkyně poskytla žalovanému, soud posuzoval jako plnění z titulu bezdůvodného obohacení. Výše bezdůvodného obohacení za osazení patnácti kusů vnitřních kamenných parapetů včetně užitého materiálu byla znalcem [příjmení] [příjmení] vyčíslena na 12 080 Kč. Žalobkyně ve vyúčtování požadovala za osazení a materiál 8 510 Kč, tedy částku nižší, soud proto uzavřel, že žalobkyni náleží z titulu bezdůvodného obohacení za montáž a materiál 8 510 Kč. Za osazení třech kusů vnitřních plastových parapetů na pozice oken 7, 14, 20 přiznal žalobkyni jí požadovanou částku 5 436 Kč a za dodávku a montáž dvou kusů samozavíračů a jednoho kusu madla částku 344 Kč, za instalaci vnějších plechových parapetů na pozice oken 8, 9, 10, 11 a 18 náleží žalobkyni částka 1 335 Kč. Soud uzavřel, že žalobkyně má právo vůči žalovanému na úhradu ceny za dílo ve výši 217 516 Kč a z titulu bezdůvodného obohacení na částku 15 625 Kč, tedy celkem 233 141 Kč, jejíž splatnost nastala v souladu s fakturou dne 10. 12. 2017. Žalobkyně požadovala 235 407 Kč a proto v rozsahu částky 2 266 Kč a jejího příslušenství byla žaloba zamítnuta. Pokud jde o zaplacení smluvní pokuty ve výši 36 488 Kč, neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou částky 235 407 Kč, a to v období od 11. 12. 2017 do 1. 10. 2018, kdy smluvní pokuta činí 34 134 Kč. K její úhradě byl vyzván dopisem ze dne 1. 10. 2018, kdy měl zaplatit do 9. 10. 2018 a od 2. 10. 2018 do podání žaloby, tj. do 17. 10. 2018 ve výši 2 354 Kč. Soud přiznal žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně za požadované období 11. 12. 2017 do 17. 10. 2018 z částky 217 516 Kč, která činí 33 824 Kč, nikoli žalobkyní požadovaných 36 488 Kč. V rozsahu částky 2 664 Kč a tomu odpovídajícímu příslušenství byla žaloba zamítnuta. Žalovaný však vůči žalobou uplatněné částce výlučně jako obranu uplatnil smluvní pokutu za prodlení s předáním díla v rozsahu 14 216,86 Kč, v rozsahu 38 000 Kč slevu z ceny díla a náhradu škody 219 678,14 Kč. Žalobkyně byla v prodlení s předáním díla v období od 29. 8. 2017 do 26. 11. 2017 a stíhá jí proto povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši 14 216,86 Kč. Žalovaný tak má právo vůči žalobkyni na úhradu smluvní pokuty v uvedené výši. Tuto částku žalovaný dopisem ze dne [datum] započetl vůči ceně za dílo. Pohledávka žalobkyně zanikla v rozsahu této částky 14 216,86 Kč a nadále zůstala a trvala v rozsahu 218 924,14 Kč. Pokud jde o částku 38 000 Kč, představující slevu z ceny díla, bylo by třeba doplnit tvrzení i dokazování, neboť není zřejmé, jakým postupem žalovaný k částce 38 000 Kč dospěl. Žalovaný dopisem ze dne 2. 10. 2018 vyzval žalobkyni k zaplacení slevy z ceny díla ve výši 38 000 Kč neprodleně, shodně ještě v dopise ze dne 8. 10. 2018 a až ve vyjádření ze dne 12. 12. 2018 učinil kompenzační projev směřující k započtení slevy ve výši 38 000 Kč vůči pohledávce žalobkyně uplatněné žalobou. Pohledávka žalobkyně se ponížila o dalších 23 170 Kč představujících slevu z ceny díla. Pohledávku žalovaného v rozsahu 14 830 Kč shledal soud jako nejistou, neurčitou a tedy nezpůsobilou k započtení. Pokud jde o částku 219 678,14 Kč představující náhradu škody, žalobkyně se účinně dovolala relativní neplatnosti započtení. Soud uzavřel, že pohledávka žalovaného z titulu náhrady škody není jistá a určitá a tedy není způsobilá k započtení. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla úspěch ve věci co do 84 % předmětu sporu, neúspěch co do 16 % předmětu sporu a má proto právo na 68 % svých účelně vynaložených nákladů, které byly řádně specifikovány. Výrok o nákladech státu byl odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, které směřovalo do výroků I, II, IV a VI rozsudku. Namítl, že soud naprosto opomíjí jasné vyjádření vůle žalovaného obsažené přímo v textu listiny nazvané jako předávací protokol (kde je výslovně uvedeno, že zákazník odmítá převzetí díla i výrobků), neboť s tímto prohlášením žalovaného se soud v rámci svého odůvodnění vůbec nevypořádává. Dále soud zcela mylně vychází i z toho, že prý byla předvedena způsobilost díla sloužit svému užívání. Jedná se o nesprávný závěr, který není ničím podložen. Rozhodně nelze vycházet ze zcela osamoceného tvrzení jednatele žalobkyně, že snad se žalovaným dne 26. 11. 2017 procházeli každou pozici, když toto jeho tvrzení není podloženo žádnými jinými důkazy a tato skutečnost nevyplývá ani z textu listiny nazvané jako předávací protokol. Žalovaný opakovaně poukazoval na to, že dílo vykazuje nejen značné množství vad, ale hlavně i nedodělky. Rozhodně se nejedná o nějaké drobné vady či nedodělky, ale o nedodělky a vady zcela zásadní, které brání řádnému užívání díla. Žalovaný odkázal na vady zachycené ve znaleckém posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno], specialisty na problematiku výplně otvorů, dle kterého dílo provedené žalobkyní vykazuje i jen ve vztahu k otázce řešení připojovací spáry okenních konstrukcí zcela zásadní vady. Dílo v podobě osazených okenních konstrukcí vykazuje vady v podobě absence vnitřního a vnějšího uzávěru připojovací spáry jako rozpor s normativními předpisy. Dílo dále vykazuje vady v podobě nevhodného způsobu napojení stávajících parapetů na nově osazené okenní konstrukce jako rozpor s doloženým výkresem způsobu osazení parapetů předaných znalci. Vady jsou zásadního charakteru, a to především s ohledem na skutečnost, že jsou přímou příčinou výskytu poruchy v podobě zátoku srážkové vody skrz připojovací spáru. Žalovaný je na rozdíl od soudu prvního stupně přesvědčen o tom, že nejen s ohledem na množství vad a nedodělků, ale především i s ohledem na jejich závažnost, nemohou být tyto vady hodnoceny jako vady, které by nebránily řádnému užívání díla. Za zásadní žalovaný považuje to, že okna jsou zabudována tak, že zde zcela absentuje vnější a vnitřní uzávěr připojovací spáry (když na existenci této vady se shodli oba znalci), když tento nedostatek není ovlivněn ani případným sjednáním (nesjednáním) použití komprimační pásky. Žalobkyně měla zajistit, aby jí zabudovaná okna byla vodotěsná, vzduchotěsná a parotěsná, když tyto podmínky jí zhotovené dílo nesplňuje, neboť do místností minimálně proniká voda, což bylo jasně prokázáno. Zabudovanými okny evidentně při dešti do objektu vniká vlhkost, což se projevuje mimo jiné i na omítce kolem oken, kde vzniká plíseň. Vnikáním srážkové vody a jiné vlhkosti do objektu tak nejenže dochází ke vzniku plísní, ale dochází i k degradaci stavebních konstrukcí. Dílo již s touto naprosto zásadní vadou nemůže rozhodně sloužit svému účelu, pokud základním požadavkem na stavbu je zamezit výskytu vlhkosti, chránit zdraví a odolávat i atmosférickým vlivům. Žalovaný je nadále přesvědčen o tom, že dílo ve stavu, v jakém bylo žalobkyní zanecháno, rozhodně nemohlo sloužit svému účelu, nebylo dokončeno a nebylo ani schopno předání. Žalobkyni tak v žádném případě nemohl vzniknout nárok na zaplacení ceny za dílo, ale ani nárok na zaplacení jakékoliv smluvní pokuty. Proto žalovaný výroky I a II rozsudku soudu prvého stupně považuje za nesprávné. Žalovaný nesouhlasí ani s tím, že jeho pohledávky k započtení jsou neurčité, nejisté a proto nejsou způsobilé k započtení. Žalovaný považuje tento názor za nesprávný a nesouhlasí ani s tím, že soud veškeré návrhy žalovaného na doplnění dokazování v tomto směru zamítl. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek v napadené části změnil tak, že žalobu žalobkyně i co do částky 195 754,14 Kč s příslušenstvím a do částky 33 824 Kč s příslušenstvím zamítne a uloží žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů i náklady státu.

3. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že převzetí díla žalovaným bylo prokázáno předávacím protokolem z 26. 11. 2017, jehož obsahem je mj. výslovné prohlášení obou účastníků, že došlo k předání a převzetí namontovaných výplní a že dodávka odpovídá specifikaci objednávky. Žalovaný u ústního jednání výslovně potvrdil, že tento protokol podepsal a že se tak stalo v místě plnění. Obsah listiny je dle názoru žalobkyně zcela jasný a srozumitelný, není tedy na místě přistupovat k jeho výkladu pomocí poznámky obsažené na druhé straně předávacího protokolu. Pokud jde o předvedení díla, přesný rozsah a obsah povinnosti předvést způsobilost díla není obecně závaznou právní úpravou stanoven. Žalobkyně poukázala na výklad, podle kterého ustanovení § 2605 o. z. neukládá zhotoviteli povinnost způsobilost díla aktivně demonstrovat, tj. např. předvést jeho funkce, ale jedná se o párovou povinnost k povinnosti objednatele provést prohlídku díla. Jejím obsahem je pak povinnost prezentovat dílo objednateli k vykonání prohlídky. Objednatel návazně prohlídkou díla zjišťuje a ověřuje jeho vlastnosti. Dílo se nacházelo v nemovitosti ve vlastnictví žalovaného, za přiměřený rozsah předvedení způsobilosti by se dle názoru žalobkyně jednalo i tehdy, pokud se její zástupce dostavil na místo plnění, k čemuž prokazatelně došlo, zástupce žalobkyně také předvedl funkční vlastnosti namontovaných výplní, mezi stranami bylo pouze sporné, zda se tak stalo v obou podlažích. Předávací protokol navíc obsahuje výslovné prohlášení, že dodávka odpovídá specifikaci objednávky. Žalovaný opětovně v odvolání poukazuje na vady, avšak z hlediska vzniku nároku na zaplacení díla existence vad nemá žádný význam. Proto se k této části odvolání žalobkyně blíže nevyjádřila. Rozhodná je způsobilost sloužit svému účelu, která byla prokázána znalecky, a to dodatkem 1 ke znaleckému posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo] výslechem znalce, přičemž tento žalobkyní navržený důkaz posléze soudem provedený nebyl žalovaným nikdy zpochybněn důkazem jiným. Z hodnocení znalce [příjmení] [příjmení] jednoznačně vyplývá, že žádná ze zjištěných vad nemá vliv na funkci oken a dveří nebo na jejich provozní spolehlivost. Pokud jde o započtení pohledávky na náhradu škody ve výši 219 687,14 Kč, pak její výše nebyla ze strany žalovaného jakkoliv podložena. Žalobkyně považuje odvolání žalovaného za nedůvodné a navrhla potvrzení rozsudku v napadené části a přiznání nákladů odvolacího řízení.

4. K odvolání žalovaného odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně v napadené části včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k námitkám obsaženým v odvolání žalovaného i k písemnému vyjádření žalobkyně k tomuto odvolání. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného nelze považovat za důvodné.

5. Předně je třeba uvést, že soud prvního stupně se velmi pečlivě a podrobně celou věcí zabýval a své rozhodnutí přesvědčivým způsobem za použití judikatury Nejvyššího soudu ČR odůvodnil. Odvolací soud na podrobné a srozumitelné odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje, neboť se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry, k nimž prvoinstanční soud dospěl. Soud se řádně zabýval všemi námitkami vznesenými ze strany žalovaného a náležitě se s nimi vypořádal.

6. Podle ustanovení § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

7. Podle § 2604 o. z. dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno. Dle § 2605 o. z. dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dílo s výhradami nebo bez výhrad. Podle § 2610 odst. 1 o. z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně coby zhotovitel a žalovaný coby objednatel, uzavřeli dne 2. 6. 2017 smlouvu o dílo [číslo] jejímž předmětem byla dodávka, montáž plastových oken a dveří v profilovém systému TROCAL 88 + ELEGANCE s trojsklem včetně zednického zapravení dle cenových kalkulací č. [anonymizováno] ze dne 22. 5. 2017 a číslo [anonymizováno] ze dne 15. 5. 2017 za sjednanou cenu včetně dopravy a DPH ve výši 319 471 Kč. Termín zahájení montáže byl sjednán na 1. 8. 2017 a termín dokončení montáže na den 28. 8. 2017 Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že došlo k předání díla, což vyplývá z protokolu o předání díla ze dne 26. 11. 2017. Z jeho obsahu je zřejmé, že žalovaný vyjádřil nespokojenost s odvedenou prací, která byla provedena se zpožděním 2 – 3 týdnů. První strana protokolu je podepsána oběma účastníky. Na druhé straně předávacího protokolu je uvedeno, že při podpisu byly žalovanému předány 1x návod k údržbě a 2x prohlášení o vlastnostech výrobku (oken a dveří). Žalobkyně písemně uvedla nesouhlas s reklamací provedených prací, když žalovaný požadoval práce, které nebyly součástí nabídky a smlouvy o dílo a odmítal převzetí díla i výrobků. Při schůzce dne 13. 11. 2017 byly žalovanému vráceny klíče od domu. K námitce žalovaného, že jeho vůle k tomu, aby došlo k předání díla, nebyla nikdy projevena, lze uvést, že předáním se rozumí jednostranné právní jednání zhotovitele (§ 555 a násl. o. z.) konané v úmyslu splnit dluh. Není-li ujednáno jinak, může být učiněno neformálně (§ 559 o. z.). Skutečnost, že dílo trpí vadami, sama o sobě nemusí znamenat, že dílo nemůže být dokončeno předvedením jeho způsobilosti sloužit svému účelu. Musí však jít právě o vady takové povahy, které vzhledem ke konkrétnímu dílu nebrání dílu sloužit svému účelu. Posouzení, zda-li dané vady brání dílu sloužit svému účelu, bude vždy záležet na konkrétním případu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3512/2018). Dle názoru odvolacího soudu k předání díla došlo, byť s výhradami ze strany žalovaného. Žalovaný zpochybnil i to, že byla předvedena způsobilost díla sloužit svému účelu. To je v rozporu se závěrem znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení], podle něhož byť dílo vykazovalo vady, bylo schopné sloužit svému účelu. Žalobkyně o předvedení žalovaného vyrozuměla a účastníci se sešli v nemovitosti žalovaného. Předvedení způsobilosti sloužit svému účelu je jednostranným právním jednáním zhotovitele, které nemusí být nijak formálně zachyceno. Konkrétní rozsah předvedení nelze obecně stanovit, bude však posuzován objektivně. Zda bude tato povinnost splněna, bude posuzováno dle obecné zkušenosti a dle rozsahu požadavků objednatele. Tato povinnost bude splněna i tehdy, pokud bude dílo při tomto předvedení vykazovat vady, avšak přes jejich výskyt bude způsobilé sloužit svému účelu. Závěr o převzetí může být dovozen i z faktického jednání spočívajícího např. v převzetí klíčů od domu. Judikatura dovozuje, že předpoklad předvedení způsobilosti díla sloužit svému účelu je splněn i tehdy, pokud se na díle vyskytují vady, které nebrání jeho užívání ke svému účelu. V tomto případě je objednatel povinen vadné dílo převzít. V daném případě bylo převzetí učiněno formou dvoustranného právního jednání, a to formou podpisu předávacího protokolu zhotovitelem i objednatelem. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvého stupně, že dílo bylo dokončeno, neboť byla předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu (§ 2605 o. z.), dílo bylo předáno a tudíž i provedeno. Žalobkyni proto dle § 2610 odst. 1 o. z. vzniklo právo na zaplacení ceny díla.

9. K námitce žalovaného, že dílo vykazuje značné množství vad, které brání řádnému užívání díla, odvolací soud odkazuje na znalecký posudek soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 12. 7. 2018 vypracovaného na základě dohody obou stran sporu. Místní šetření bylo za přítomnosti obou stran i jejich právních zástupců vykonáno 6. 4. 2018. Znalec vzal za nesporné, že v průběhu provádění prací byly některé práce upřesňovány, korigovány a případně byl měněn i jejich druh a způsob provedení. Byly provedeny i vícepráce neobsažené v dohodnuté ceně za dílo. Znalec stanovil cenu úplného a správného provedení díla v rozsahu mezi stranami částkou 338 184 Kč. Celková cena všech nedodělků, navržených možných a vhodných oprav a určených přiměřených finančních kompenzací je dána součtem všech dílčích částek a činí 37 112 Kč včetně 15 % DPH. Cenu skutečného provedení díla stanovil částkou 301 072 Kč včetně 15 % DPH (338 184 Kč – 37 112 Kč). Žalobkyně se však domáhala zaplacení částky vyšší z titulu jí tvrzených víceprací. Smluvní strany však neuzavřely v písemné formě dodatek, kterým by rozsah díla vymezeného ve smlouvě o dílo rozšířily. Jde o nové ujednání a soud proto toto plnění správně považoval za bezdůvodné obohacení (srov. rozsudek NS ČR ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 32 Cdo 3165/2020 nebo nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 1283/2016 ze dne 8. 11. 2018). Výše bezdůvodného obohacení byla stanovena znaleckým posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 14. 9. 2020 částkou 15 625 Kč. Soud prvého stupně správně uzavřel, že žalobkyně má vůči žalovanému právo na úhradu ceny za dílo a za bezdůvodné obohacení celkem ve výši 233 141 Kč. Protože žalobkyně požadovala žalobou částku vyšší, a to 235 407 Kč, byla žaloba v rozsahu částky 2 266 Kč s příslušenstvím zamítnuta.

10. V bodu 10 smlouvy o dílo byla ujednána smluvní pokuta pro obě strany. Objednatel byl dle smlouvy povinen při nedodržení termínu plateb uhradit zhotoviteli smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně z dlužné částky. V případě, že zhotovitel by byl v prodlení s dokončením díla dle smluveného termínu, byl povinen uhradit objednateli smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně z ceny opožděné části dodávky za každý den prodlení. Žalobkyně vystavila žalovanému fakturu dne 26. 11. 2017 na doplatek ceny díla ve výši 235 407 Kč, a to se splatností ke dni 10. 12. 2017. Od 11. 12. 2017 byl žalovaný v prodlení do 17. 10. 2018 (do podání žaloby) a smluvní pokuta tak představuje částku 33 824 Kč. Protože žalobkyně požadovala 36 488 Kč, byla v rozsahu částky 2 664 Kč žaloba týkající se smluvní pokuty zamítnuta.

11. Žalovaný uplatnil vůči žalobou uplatněné částce smluvní pokutu za prodlení s předáním díla v rozsahu 14 216,86 Kč za období od 29. 8. 2017 do 26. 11. 2017, kdy došlo k předání díla. K úhradě smluvní pokuty byla žalobkyně vyzvána dopisem ze dne 25. 1. 2018 se splatností do 5. 2. 2018. Žalobkyně smluvní pokutu neuhradila a dnem 6. 2. 2018 se ocitla v prodlení a stíhá ji povinnost uhradit rovněž úroky z prodlení. Žalovaný dopisem ze dne 8. 10. 2018 započetl smluvní pokutu vůči ceně za dílo a o tuto částku byla žalobcem požadovaná částka ponížena. Žalovaný dále uplatnil k započtení slevu z ceny díla ve výši 38 000 Kč. Soud na základě znaleckého posudku akceptoval finanční kompenzace za vytčené vady v rozsahu částky 23 170 Kč jako slevu z ceny díla a o tuto částku ponížil pohledávku žalobkyně. Pokud žalovaný uplatnil k započtení další pohledávku, a to náhradu škody s příslušenstvím ve výši 219 678,14 Kč, soud prvého stupně správně tuto pohledávku posoudil jako nejistou a neurčitou a tedy nezpůsobilou k započtení (§ 1987 odst. 2 o. z. spolu s judikaturou citovanou soudem prvního stupně). Správně uvedl, že k prokázání této pohledávky by bylo třeba provádět další dokazování. K námitce žalovaného, že zabudovanými okny při dešti do objektu vniká vlhkost a v důsledku toho se kolem oken objevuje plíseň, je třeba uvést, že se jedná o skrytou vadu, o které by muselo být rozhodováno v jiném řízení a na základě zcela odlišných skutkových tvrzení i důkazů. Sám znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] ve znaleckém posudku ze dne 3. 2. 2022, [číslo] vypracovaném na žádost žalovaného, uvedl, že absence vnitřního a vnějšího uzávěru po zapravení není pouhým okem viditelná a musely by být prováděny sondy. Místní šetření bylo znalcem prováděno 11. 5. 2022, tedy po více jak 4 letech od předání díla. Přitom znalec ke svému závěru o absenci vnějšího uzávěru dospěl toliko na základě sdělení žalovaného o zátoku srážkové vody.

12. Soud prvého stupně po velmi podrobném dokazování a zhodnocení všech provedených důkazů rozhodl správně, přesvědčivě zdůvodnil neprovedení dalších důkazů (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) a odvolací soud proto rozsudek v napadené části jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně navazujícího výroku o nákladech řízení přiznaných po částečném úspěchu ve věci žalobkyni dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a nákladů státu (§ 148 odst. 1 o. s. ř.), jež byly rovněž velmi podrobně specifikovány.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná a přísluší jí proto právo na náhradu jejích nákladů. Ty spočívají v odměně advokáta za dva úkony právní služby po 9 220 Kč (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání 21. 6. 2023), v náhradě za dva režijní paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), v cestovném [obec] – [obec] – zpět ve výši 1 252,11 Kč a v 21 % DPH ve výši 3 998,40 Kč. Celkové náklady odvolacího řízení tak činí 24 290,50 Kč. Žalovanému byla uložena povinnost uhradit tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně v běžné pariční lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení