18 Co 67/2024 - 307

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřela a soudců JUDr. Petry Flídrové a JUDr. Jana Kolby ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovaným: 1. [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] 2. [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] oba zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] o určení dědice o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 8. 1. 2024, č. j. 3 C 86/2021-268, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I a III potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalovaným 1/ a 2/ jako společně a nerozdílně oprávněným náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 93 044,43 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných 1/ a 2/.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovaným 1/ a 2/ jako společně a nerozdílně oprávněným náklady odvolacího řízení ve výši 11 132 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných 1/ a 2/.

Odůvodnění

I. Rozhodnutí soudu prvního stupně

1. V záhlaví identifikovaným rozsudkem Okresní soud v [adresa] (dále též jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je dědicem ze zákona po zůstavitelce [jméno FO], narozené [datum], zemřelé dne [datum], k nemovité věci – bytové jednotce č. [Anonymizováno], vymezené v budově bytového domu č. p. [Anonymizováno], na pozemku parcelního čísla stavebního [Anonymizováno] a k ní náležejícímu spoluvlastnickému podílu na společných částech této budovy a na pozemku, vše v katastrálním území [adresa] (výrok I). Dále soud prvního stupně rozhodl o tom, že žalobce je povinen nahradit žalovaným náklady řízení ve výši [Anonymizováno] Kč (výrok II) a že je rovněž povinen nahradit náklady řízení státu (České republice – Okresnímu soudu v [adresa]), a to ve výši, která bude stanovena v samostatném usnesení (výrok III).

2. Prvoinstanční soud vycházel z toho, že v pozůstalostním řízení po [jméno FO] (viz shora) žalobce zpochybnil pravost a platnost závěti ze dne [datum], která byla sepsána formou notářského zápisu pořízeného notářem [tituly před jménem] [jméno FO], notářem v [adresa] pod č. j. [Anonymizováno], v níž zůstavitelka povolala dědicem členských práv a povinností a členského podílu k družstevnímu bytu v [adresa] (viz odstavec 1) svého vnuka [jméno FO][Datum narození zainteresované osoby 1/0] (1. žalovaný) a požádala, aby se její dva synové (žalobce a 2. žalovaný) vzdali svých povinných dědických práv k tomuto členskému podílu. Žalobce k tomu tvrdil, že zůstavitelka v době sepisu závěti nebyla po duševní stránce zcela zdráva, dále že byla lehko zmanipulovatelná, a proto je přesvědčen, že obsah závěti nebyl její skutečnou vůlí. Navíc namítl, že předmětem závěti není vlastnické právo k bytu, ale toliko členská práva a že vlastníkem předmětného bytu se zůstavitelka stala až dne [datum], tedy dnem účinků vkladu jejího vlastnického práva podle Smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky – kupní smlouvy – uzavřené dne [datum] mezi družstvem jako prodávajícím a zůstavitelkou jako kupující. Žalobce byl nato usnesením soudní komisařky projednávající pozůstalost po [jméno FO] vyzván, aby podal tuto žalobu, tedy žalobu na určení, že je dědicem ze zákona k předmětné bytové jednotce. [právnická osoba] žalobě samotné pak žalobce tvrdil, že zůstavitelka již od roku 2000 nemohla pořádně chodit, používala nejprve dvě francouzské hole, pak hole, přičemž bolavá záda měla trvale při chůzi velmi ohnutá. Dále prodělala operaci štítné žlázy a v roce 2010, při operaci žlučníku, ošetřující lékař navrhoval, že zůstavitelka nemůže žít sama, že neví, co se od ní dá čekat, že se jí bude muset zajistit umístění v ústavu s trvalou péčí. Nadto podle žalobce trpěla zůstavitelka dlouhodobě silným odvápněním páteřních kostí a silnými bolestmi, docházela pravidelně na obstřiky a pravidelně užívala léky proti bolesti, přičemž žalobce tvrdí, že tyto léky měly nežádoucí účinky na její duševní stav. Především však dle mínění žalobce měla zůstavitelka dlouhodobě před rokem 2012 poruchy paměti (žalobce ji někdy během dne našel spící u stolu, pomočenou, někdy měla u sebe kbelík na zvracení), často neměla ponětí o tom, zda si ráno vzala předepsané léky, a tak si je pro jistotu vzala znovu, čímž mohlo dojít k předávkování. Někdy se stalo, že když šla v noci na záchod, tak upadla a volala žalobci mobilem, aby jí přijel pomoc. Od roku 2010 se také začalo stávat, že zůstavitelka zapomněla vypnout puštěný plynový sporák ve svém bytě a po té přestala na tomto sporáku vařit zcela. Zůstavitelka si podle žalobce pletla jména vnuků a zapomínala si brát klíče od bytu. Že zůstavitelka nebyla v den pořízení závěti v dobrém psychickém stavu dokladuje podle žalobce i to, že na notářský zápis napsala poznámku „četla a svaluji“ místo „četla a schvaluji“. Výklad závěti zůstavitelky, že žalovaný 1/ měl být dědicem bytové jednotky č. [Anonymizováno] vymezené v příslušné budově v [adresa], je podle žalobce v rozporu s § 1494 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), neboť prohlášení vlastníka budovy o vymezení jednotek bylo vystaveno až dne [datum], tedy za více nežli rok po sepsání závěti; zůstavitelka tak v době sepisu závěti nemohla důvodně předpokládat, že se stane vlastníkem tohoto bytu.

4. Soud prvního stupně zvážil jak tvrzení uvedená v žalobě, tak také žalobě se protivící stanoviska žalovaných a uvedl, že z hlediska podstatných skutkových zjištění vycházel zejména ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který považoval za zcela způsobilý k posouzení zdravotního stavu zůstavitelky v době sepsání závěti a o jehož věcné správnosti neměl pochybnosti. Uvedený znalecky posudek byl stvrzen výslechem znalkyně při jednání soudu, je ve svých závěrech jednoznačný a přesvědčivý a obsahuje veškeré náležitosti. Proto soud prvního stupně nepovažoval za potřebné zadávat revizní znalecký posudek, jestliže se navíc závěry znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] ztotožňují se závěry písemně podaného znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] (která nemohla být následně vyslechnuta před soudem z důvodu zhoršení jejího zdravotního stavu). Nadto soud prvního stupně provedl dokazování řadou svědeckých výpovědí, přičemž uvedl, že ze žádné svědecké výpovědi nevyplynuly jakékoliv skutečnosti, které by mohly vyvolat pochybnosti o způsobilosti zůstavitelky pořizovat závěť, obecně pak o její způsobilosti právně jednat.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud první instance k závěru, že najevo nevyplynuly žádné skutečnosti, které by vedly soud k pochybnostem o duševní způsobilosti zůstavitelky k pořízení o svém majetku závětí v září 2012. Zůstavitelka byla k datu sepsání závěti schopna rozeznat důsledky svého jednání a byla schopna své jednání ovládat. Dále prvoinstanční soud uvedl, že předmětná závěť vyhovuje z hlediska formálních a obsahových náležitostí požadavkům právních předpisů platných v den jejího pořízení.

6. Co se týče obsahu závěti, odkázal soud prvního stupně na § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“) a § 35 odst. 2 obč. zák., dále na judikaturu Nejvyššího soudu (například rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1380/2007) a poukázal na to, že zůstavitelka vlastnila jen jeden byt, přičemž výkladem závěti tak bylo vyhověno vůli zůstavitelky, a lze tudíž dospět k závěru, že záměrem zůstavitelky vyjádřeným v závěti bylo, aby se žalovaný 1/ stal po její smrti nositelem stejných práv k bytu, jaké měla za svého života ona sama. Proto po právní změně charakteru bytu (z družstevního na jednotku ve vlastnictví zůstavitelky) je třeba vyložit závěť tak, že jí zůstavitelka povolala žalovaného 1/ k dědění bytové jednotky jako nemovité věci. Závěť je tedy platná a na jejím základě byl žalovaný 1/ řádně povolán jako dědic předmětné bytové jednotky.

7. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi jeho účastníky vycházel soud prvního stupně stran výpočtu odměny zástupce žalovaných za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty dané zjištěnou cenou bytové jednotky ve výši [Anonymizováno] Kč.

II. Odvolání žalobce

8. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce namítaje, že soud prvního stupně nepřihlédl k tomu, že odbornou lékařskou zprávou psychiatrické ambulance [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], tedy z období 6 měsíců před sepsáním závěti, bylo prokázáno, že se zůstavitelce horšila paměť, že hodně zapomínala (hlavně poslední rok), že její pozornost byla dekoncentrovaná a že v popředí byly poruchy novopaměti, dále že měla narušenou vštípivost a výbavnost; test MMSE u zůstavitelky byl dne [datum] na úrovni 20 bodů, tedy podle žalobce neodpovídal normálnímu duševnímu stavu s možnou mírnou duševní poruchou, ale demenci Alzheimerova typu s podílem vaskulární složky. Stejný psychický stav byl u zůstavitelky prokázán odbornými lékařskými zprávami [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] a [datum], dle kterých paměť zůstavitelky byla střídavě oblačno, někdy horší, někdy lepší. Podle zpráv této lékařky bylo rovněž prokázáno, že již před sepsáním závěti byla zůstavitelka snáze ovlivnitelná než zcela psychicky zdravý člověk. Dle mínění žalobce byla rovněž prokázána správnost jeho námitek vůči znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO], která tyto námitky žalobce při soudním jednání dne [datum] nevyvrátila ani nezpochybnila. Žalobce také brojí proti tomu, že soud prvního stupně nenechal v rozporu s § 127 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) přezkoumat znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] jiným znalcem, čímž porušil právo žalobce na spravedlivý proces. Nesprávný je podle žalobce rovněž závěr soudu prvního stupně, že ze žádné svědecké výpovědi nevyplynuly jakékoliv skutečnosti, které by mohly vyvolat pochybnosti o způsobilosti zůstavitelky pořizovat závěť; soud v tomto směru opomněl, že svědkyně [jméno FO] potvrdila zmatenost a poruchy paměti zůstavitelky ve své svědecké výpovědi na jednání dne [datum], uvedla-li, že měla u sebe dlouhou dobu náhradní klíč od bytu zůstavitelky, neboť ta si při odchodu z bytu zapomínala vzít klíč a pak se do tohoto bytu nemohla dostat a volala žalobce na pomoc. Soud prvního stupně nevzal v úvahu ani nesprávný postup notáře [tituly před jménem] [jméno FO] při sepsání závěti, tedy to, že notář nesepsal závěť ve formě notářského zápisu podle pravé a svobodné vůle zůstavitelky projevené na jednání dne [datum], ale že na tomto jednání se pouze do navrženého, tedy předem sepsaného textu závěti, něco doplňovalo, tedy šlo o doplnění návrhu tohoto zápisu sepsaného předem na zadání jiné osoby než zůstavitelky (zřejmě na návrh jedno ze žalovaných), což podle žalobce vyplývá z výslechu svědkyně [jméno FO]. V uvedeném notářském zápisu je jen obecné prohlášení, že paní [jméno FO] je způsobilá k právním úkonům, ale chybí tu text ve smyslu § 63 odst. 1 písm. b) zákona č. 358/1992 Sb. Žalobce nadále trvá na své námitce, že notář sepisující závěť vědomě nepřihlédl k tomu, že zůstavitelka písemně prohlásila, že notářský zápis „četla a svaluji“, což prokazuje, že nebyla schopna předmětný notářský zápis přečíst, a tedy jej ani schválit. Soud prvního stupně také podle žalobce nesprávně aplikoval § 38 odst. 2 obč. zák., jestliže nepřihlédl k judikatorním názorům citovaným v odstavci 38, že postačuje, aby ovládací a rozpoznávací schopnosti zůstavitele byly podstatně sníženy a nemusejí být zcela vymizelé. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě bude vyhověno.

III. Vyjádření žalovaných

9. Žalovaní 1/ a 2/ k odvolání žalobce uvedli, že soud prvního stupně se zabýval lékařskými zprávami a vyšetřeními zůstavitelky v psychiatrické ambulanci [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž skóre dosažené zůstavitelkou v testu kognitivních funkcí Mini Mental State Examination (MMSE) odpovídá lehké demenci, což soud prvního stupně vzal v úvahu. Dále žalovaní uvádí, že za života zůstavitelky nepodal nikdo návrh na omezení její svéprávnosti, že zůstavitelka byla na vyšetření u [tituly před jménem] [jméno FO] 4 dny po sepsání závěti, aniž by lékařka zjistila jakýkoliv vážný stav duševního zdraví zůstavitelky. Tvrzení žalobce o snadné ovlivnitelnosti zůstavitelky jsou pak jen fabulace. Rovněž tak jsou dle mínění žalovaných vyfabulovaná tvrzení žalobce, že [tituly před jménem] [jméno FO] nedokázala vyvrátit správnost žalobcových námitek. [tituly před jménem] [jméno FO] při jednání soudu dne [datum] odpovídala na dotazy žalobce, potvrzovala závěry svého znaleckého posudku a byla si svými závěry jistá. Naopak žalobce kladl znalkyni kapciózní otázky. Soud prvního stupně námitky žalobce vůči závěrům znalkyně vzal v potaz, ale při svém rozhodování je vyhodnotil jako nedůvodné. Pro vypracování revizního znaleckého posudku nebyly dány důvody, neboť o správnosti znaleckého posudku nebyl dány pochyby. Žalovaní v této souvislosti poukazují na to, že se shodnými závěry zpracovala znalecký posudek rovněž [tituly před jménem] [jméno FO]. Co se týče svědeckých výpovědí [jméno FO] a [jméno FO] (sousedky zůstavitelky), pak žalobce poněkud účelově opomenul další svědectví ostatních sousedek zůstavitelky ([Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]), přičemž žádná z pěti svědkyň neměla pochybnosti o duševním zdraví zůstavitelky. Tvrzení o předpřipraveném textu závěti u notáře je opět holou fabulací žalobce (svědkyně [jméno FO] nic takového neuvedla a její nesprávné vyjádření o tom, že byt měl zdědit syn zůstavitelky místo jejího vnuka, bylo dáno tím, že oba se jmenují [jméno FO]). Sám notář [tituly před jménem] [jméno FO], přesto že si nepamatoval sepsání konkrétní závěti, popsal obecně postup při těchto úkonech a formální vady jím sepsaný notářský zápis nemá; duplicita prohlášení „četla a schvaluji“ není v rozporu s notářským řádem, maximálně se jedná o nadbytečný text, navíc pochybení spočívající ve vynechání písmene „ch“ ve slově „schvaluji“ nezpůsobuje žádnou pochybnost o obsahu zůstavitelčina písemného vyjádření. Soud prvního stupně dle žalovaných přihlédl ke všem žalobcovým tvrzením a řádně se s nimi vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí. Zůstavitelka žádnou duševní poruchou netrpěla, což potvrdilo jak pět svědkyň sousedek z místa bydliště zůstavitelky, tak několik lékařek, které zůstavitelku vyšetřily, dále notář sepisující závěť a dvě soudní znalkyně. Lehký stupeň demence Alzheimerova typu u seniorky ve věku 86 let pak nelze brát za duševní poruchu ve smyslu § 38 obč. zák. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

IV. Posouzení věci odvolacím soudem a) přezkoumání rozhodnutí ve věci samé

10. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), napadený rozsudek přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Především je možno uvést, že soud prvního stupně vycházel z rozsáhlého dokazování představovaného zejména dvěma znaleckými posudky, řadou lékařských zpráv a výslechy mnoha svědků, jeho rozsudek je velmi podrobně, přehledně a přesvědčivě odůvodněn a prvoinstanční soud se v něm vypořádává se všemi relevantními námitkami žalobce. Z tohoto pohledu tak lze v zásadě odkázat na odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku, s nímž se odvolací soud zcela ztotožňuje.

12. Co se týče jednotlivých odvolacích námitek žalobce, pak není pravdou, že by soud prvního stupně nepřihlédl k lékařským zprávám [tituly před jménem] [jméno FO]. Jimi se zabýval v odstavci 14 a 21 odůvodnění svého rozsudku s tím, že i tato lékařka, k níž se zůstavitelka dostavila z vlastního rozhodnutí, konstatovala u zůstavitelky lucidnost, orientaci osobou a místem (pouze časem nepřesně) s tím, že zůstavitelka postihovala situaci a na otázky lékařky odpovídala adekvátně. Nutno doplnit, že diagnózu Alzheimerovy demence s podílem vaskulární složky lehkého stupně, která byla v roce 2012 (tedy v roce pořízení závěti) u zůstavitelky učiněna jmenovanou lékařkou z oboru psychiatrie, zohlednila ve svém znaleckém posudku i [tituly před jménem] [jméno FO], která rovněž konstatovala, že „přes toto onemocnění byla posuzovaná schopna pečovat o své zdraví“, a že zhoršená soběstačnost byla (v srpnu 2012) konstatována praktickou lékařkou, avšak toliko v souvislosti s omezením pohyblivosti páteře a nosných kloubů. Podle jmenované znalkyně ze zdravotnické dokumentace nevyplynulo nic, co by vedlo k závěru o kognitivním deficitu, nedostatku soudnosti, zmatenosti apod. Totožné závěry ostatně učinila i předchozí znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém posudku ze dne [datum]. K testu MMSE (Mini Mental State Examination) a k námitkám žalobce se znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vyjádřila při jednání soudu prvního stupně s tím, že tento test nemusí být příliš vypovídající a že soběstačnost zůstavitelky posuzovala s ohledem na všechny soudem zjištěné skutečnosti (zejména že posuzovaná žila samostatně a své věci si zařizovala sama, včetně návštěvy notáře, kterou si domluvila se sousedkou a požádala ji, aby ji tam syn sousedky odvezl).

13. Odborné závěry znalkyň jsou – tak, jak již bylo uvedeno několikrát – podpořeny dalšími důkazními prostředky, které soud prvního stupně provedl a které vzal v úvahu při rozhodování o žalobě. Jednalo se zejména o svědecké výpovědi sousedek zůstavitelky, které shodně uvedly, že do doby, než byla zůstavitelka přemístěna do [právnická osoba], nevykazovala žádné známky psychické choroby či zapomínání, byla orientovaná a starala se sama o sobe. Svědkyně [Anonymizováno] uvedla, že zůstavitelka si brala sama léky a že se nestalo, že by na to někdy zapomněla, a co se týče námitky žalobce stran zapomínání klíčů, pak svědkyně [jméno FO] uvedla, že sice měla dlouhou dobu u sebe klíče od bytu zůstavitelky pro případ, že by si zabouchla dveře, ale že se to stalo jen dvakrát (ostatně situace, kdy si člověk zapomene vzít klíče od bytu či domu a přibouchne si dveře, jsou i podle názoru odvolacího soudu poměrně běžné, aniž by bylo třeba dovozovat, že takový člověk není při smyslech). O duševním stavu zůstavitelky se pozitivně vyjádřily i další lékařky zůstavitelky, a to [tituly před jménem] [jméno FO], která zůstavitelku vyšetřovala v roce 2015, a [tituly před jménem] [jméno FO]. Rovněž je třeba zdůraznit, že závěť byla sepsána formou notářského zápisu, přičemž notář, jenž závěť sepsal ([tituly před jménem] [jméno FO]), si sice konkrétní okolnosti sepsání závěti zůstavitelky nepamatoval, ale obecně vyloučil, že by sepsal závěť s někým, kdo by vykazoval známky duševní poruchy.

14. K námitce žalobce, že zůstavitelka byla pro diagnostikovanou chorobu (lehké formy demence) lehčeji ovlivnitelná, je třeba uvést, že ze žádných okolností zjištěných soudem prvního stupně se nepodává, že by právě při sepisu závěti byla zůstavitelka někým ovlivněna. Jednak je možno opět zdůraznit, že závěť byla sepsána v kanceláři nezávislé a odborně k tomu nanejvýš vybavené osoby (notáře) a jednak (především), že sepis závěti byl podle zjištěných skutečností sepsán toliko z iniciativy zůstavitelky, která si u sousedky ([jméno FO]) sjednala odvoz k notáři, kde se vyskytoval právě jen notář a jmenovaná sousedka, která do sepisu závěti nijak nezasahovala a nebyla ani osobou, v jejíž prospěch by byla závěť sepisována.

15. V této souvislosti je dále nutno podotknout, že žalobce si ve svůj prospěch poněkud dotváří to, co ve své svědecké výpovědi uvedla svědkyně [jméno FO] ohledně okolností pořizování závěti zůstavitelkou u notáře [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobce uvádí, že podle uvedené svědkyně se na jednání u notáře dne [datum] toliko doplňovalo do předem připraveného textu, z čehož žalobce dovozuje, že návrh závěti byl sepsán předem na zadání jiné osoby než zůstavitelky. Nic takového se ovšem ze slov svědkyně [jméno FO] nepodává. Jednak jmenovaná svědkyně již na začátku své svědecké výpovědi uvedla, že v kanceláři [tituly před jménem] [jméno FO] a zůstavitelka „sepisovali závěť…“ (viz přepis zvukového záznamu z jednání soudu prvního stupně konaného dne [datum] (č. l. 99) a až následně uvedla, že „…to už paní [jméno FO] byla pozvána k panu doktoru [Anonymizováno] a tam už jenom to doplňovali…“(č. l. 100). Z těchto slov se tedy nepodává, že by text závěti byl předpřipraven (mimo to je možno předpokládat, že notáři disponují určitými vzory, do nich následně doplňují potřebné údaje). Navíc ze slov uvedené svědkyně je zřejmé, že tomu, co se dělo v kanceláři [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum], nevěnovala příliš pozornosti, když uvedla, že „…já jsem tam seděla, tak zaslechla jsem něco, no ale ne že by…“ (č. l. 100) a také neměla správné informace o tom, zda byt zůstavitelka zůstavila svému synovi nebo vnukovi (což je na druhou stranu možné dovysvětlit i tím, že oba mají shodná křestní jména).

16. Odvolací soud pak ne zcela rozumí námitce odvolatele, že neschopnost zůstavitelky notářský zápis přečíst a schválit jej, vyplývá z toho, že na notářský zápis připsala „četla a svaluji“. Naopak je tím spíše potvrzeno (byť třeba i nadbytečně), že zůstavitelka se s obsahem příslušného notářského zápisu obsahujícího její poslední vůli seznámila a odsouhlasila jej (v samotném notářském zápisu je pak uvedeno, že zůstavitelka hůře slyší, což bylo důvodem pro to, že notář jí předložil zápis k přečtení). Skutečnost, že ve slově „schvaluji“ vynechala zůstavitelka písmeno „ch“ pak sama o sobě (v kontextu výše uvedených zjištění o dobrém duševním stavu zůstavitelky) neprokazuje, že by zůstavitelka nevěděla, co činí.

17. K námitce žalobce, že v notářském zápise chybí prohlášení podle § 63 odst. 1 písm. b) zákona č. 358/1995 Sb., notářský řád (dále též jen „NotŘ“), odvolací soud konstatuje, že žalobce měl zřejmě namysli text ve smyslu § 63 odst. 1 písm. d) NotŘ v aktuálním znění, tedy prohlášení účastníků, kteří jsou fyzickými osobami, že jsou způsobilí samostatně právně jednat v rozsahu právního jednání, o kterém je notářský zápis, avšak tento požadavek se v textu uvedeného zákona ke dni sepisu závěti (tedy ke dni [datum]) nevyskytoval, byl doplněn až s účinností od [datum] (novelou provedenou zákonem č. 303/2013 Sb.).

18. Je pravdou, jak namítá žalobce, že ovládací a rozpoznávací schopnosti zůstavitele v okamžiku pořízení závěti nemusí být pro závěr o její neplatnosti zcela vymizelé, postačí jsou-li podstatně sníženy, odvolatel se však již mýlí, namítá-li, že soud prvního stupně k tomuto (judiakatornímu) závěru nepřihlédl. Soud prvního stupně naopak z této rozhodovací praxe (stabilizované v rozhodování Nejvyššího soudu) vycházel, ovšem na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že nejsou dány žádné pochybnosti o duševní způsobilosti zůstavitelky k pořízení o svém majetku závětí. Tím méně bylo důvodné uvažovat o tom, že by rozpoznávací a ovládací schopnosti zůstavitelky byly podstatně sníženy.

19. Ze všech právě vyložených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je co do výroku I (o věci samé) správný, a proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil. b) přezkoumání nákladových výroků 20. Stran výroků rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení (mezi jeho účastníky a mezi účastníky a státem) dospěl odvolací soud k závěru, že co do základní úvahy, dle níž je žalobce coby neúspěšný účastník povinen hradit náklady žalovaných a náklady vynaložené státem v souvislosti s tímto řízením, je rozhodnutí soudu prvního stupně rovněž správné (viz § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 148 odst. 1 o. s. ř.).

21. Z tohoto důvodu potvrdil podle § 219 o. s. ř. i výrok III rozsudku soudu prvního stupně.

22. Nicméně co do stanovení výše náhrady nákladů vynaložených žalovanými 1/ a 2/ dospěl odvolací soud k závěru, že v tomto ohledu není rozsudek prvoinstančního soudu koherentní s dosavadní rozhodovací praxí soudů. Jak uvedeno shora, soud prvního stupně vyšel při úvaze o výši odměny zástupce obou žalovaných (advokáta) z tarifní hodnoty dané zjištěnou hodnotou bytu, o němž zůstavitelka pořídila závětí, jejíž platnost byla v tomto řízení přezkoumávána. Je však třeba si uvědomit, že předmětem daného řízení (sporu) nebyla sama o sobě majetková hodnota bytu, nýbrž určení dědického práva ze závěti, tedy to, zda žalobce je dědicem zůstavitelky ze zákona k tomuto bytu. Soud prvního stupně tak neměl při určení výše odměny advokáta žalovaných vycházet z tarifní hodnoty podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „AT“), nýbrž z § 9 odst. 3 písm. a) AT, tedy z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč (k tomu srovnej například nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. III. ÚS 1052/21, dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu, https://nalus.usoud.cz).

23. Ve smyslu posledně uvedeného ustanovení advokátního tarifu a ve spojení s § 7 bodem 5 a s § 12 odst. 4 téhož předpisu, činí odměna zástupce žalovaných za jeden úkon právní služby 4 000 Kč (tedy [Anonymizováno] Kč za každého zastupovaného účastníka řízení). Zástupce žalovaných učinil v řízení před soudem prvního stupně podle obsahu spisu tyto úkony: - příprava a převzetí zastoupení (jeden úkon) - další porada s klientem dne [datum] přesahující jednu hodinu (jeden úkon) - vyjádření k žalobě ze dne [datum] (jeden úkon) - porada s klientem přesahující 1 hodinu dne [datum] (jeden úkon) - účast na jednání soudu přesahující dvě hodiny dne [datum] (dva úkony) - další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum] (jeden úkon) - písemné vyjádření ve věci samé ze dne [datum] (jeden úkon) - účast na jednání soudu prvního stupně dne [datum] (jeden úkon) - vyjádření k námitkám žalobce ke znaleckému posudku ze dne [datum] (jeden úkon) - účast na jednání soudu dne [datum] (jeden úkon) - účast na jednání soudu dne [datum] (jeden úkon) - vyjádření k odvolání proti rozhodnutí o znalečném (půl úkonu § 11 odst. 2 písm. c/ AT) - vyjádření k odvolání proti rozhodnutí o znalečném (půl úkonu § 11 odst. 2 písm. c/ AT) - vyjádření k námitkám žalobce ke znaleckému posudku ze dne [datum] (jeden úkon) - účast na jednání soudu dne [datum] (jeden úkon).

24. Za celkem patnáct úkonů právní služby zástupce žalovaných tak podle výše uvedených kritérií náleží žalovaným náhrada ve výši 60 000 Kč s tím, že k tomu je třeba připočíst paušální náhradu hotových výdajů zástupce žalovaných ve výši [Anonymizováno] Kč (tedy 30 x 300 Kč ve smyslu § 13 odst. 4 AT). Dále se jedná o náhradu cestovného, které soud prvního stupně správně stanovil částkou [Anonymizováno] Kč (a v tomto ohledu odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), a o náhradu za ztrátu času stráveného cestami ze sídla advokátní kanceláře zástupce žalovaných k soudu prvního stupně a zpět v celkové výši [Anonymizováno] Kč (ve smyslu § 14 odst. 3 AT). Konečně je třeba ve smyslu § 137 odst. 1 o. s. ř. připočíst k nákladům vynaloženým žalovanými 1/ a 2/ v souvislosti s řízením před soudem prvního stupně daň z přidané hodnoty, kterou je zástupce žalovaných povinen odvést z odměny a z paušálních náhrad, tedy 21 % z celkové částky [Anonymizováno] Kč, což činí [Anonymizováno] Kč. Celkově tak náklady vynaložené žalovanými 1/ a 2/ na zastupování advokátem před soudem prvního stupně dosáhly výše [Anonymizováno] Kč.

25. V tomto smyslu tak odvolací soud změnil výrok II rozsudku soudu prvního stupně, přičemž takto stanovenou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně je žalobce povinen uhradit k rukám zástupce žalovaných 1/ a 2/ (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

V. Náhrada nákladů odvolacího řízení

26. O náhradě nákladů řízení odvolacího rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobce coby odvolatel byl i v odvolacím řízení (co do věci samé) neúspěšný, a proto je povinen uhradit žalovaným 1/a 2/ jako společně a nerozdílně oprávněným náklady, jež v souvislosti s tímto odvolacím řízením vynaložili.

27. Tyto náklady spočívají jednak v odměně zástupce obou žalovaných za dva úkony právní služby (vyjádření se k odvolání žalobce ze dne [datum] a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]), a to v celkové výši 8 000 Kč (ve smyslu § 9 odst. 3 písm. a/ AT ve spojení s § 7 bodu 5 a § 12 odst. 4 AT), dále v paušální náhradě hotových výdajů v celkové výši 1 200 Kč (tedy 4 x 300 Kč ve smyslu § 13 odst. 4 AT) a konečně v náhradě za daň z přidané hodnoty, kterou je zástupce žalovaných povinen odvést (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), a to ve výši 21 % z částky 9 200 Kč, tedy 1 932 Kč. Celkově tak náhrada nákladů odvolacího řízení na straně žalovaných, kterou je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupce žalovaných (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), činí 11 132 Kč.

Poučení