3 C 86/2021 - 268

Rubrum

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení dědice takto:

Výrok

I. Žaloba o určení, že žalobce je dědicem ze zákona po zůstavitelce [jméno FO], narozené [rodné přijmení] [datum], posledně bytem [adresa], zemřelé dne [datum], k nemovité věci – bytové jednotce č. [Anonymizováno] vymezené v budově bytového domu č.p. [Anonymizováno], na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] a k ní náležejícímu spoluvlastnickému podílu na společných částech této budovy a na pozemku, vše v katastrálním území [adresa], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] na náhradu nákladů řízení částku, jejíž výše a splatnost bude určena samostatným usnesením.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal určení, že je dědicem bytové jednotky po zůstavitelce [jméno FO], která zemřela dne [datum] (dále jen zůstavitelka). Dle tvrzení strany žalující zůstavitelka zanechala závěť ze dne [datum], sepsanou ve formě notářského zápisu č. j. [Anonymizováno], [tituly před jménem] [jméno FO], notářem se sídlem v [adresa], ve které zůstavitelka povolala dědicem členských práv a povinností a členského podílu k družstevnímu bytu č. [hodnota] na [adresa] u družstva [právnická osoba] v [adresa], svého vnuka [jméno FO], nar. [Datum narození žalované A] (1. žalovaný). Žalobce však tuto závěť neuznává za pravou a platnou, neboť zůstavitelka v době sepisu a podpisu této závěti nebyla po stránce duševní zcela zdráva (zejména v důsledku svých zdravotních komplikací a užívaných léků předepsaných k tlumení bolesti, které měly nežádoucí účinky na její duševní stav) a byla snadno manipulovatelná, proto je žalobce přesvědčen, že obsah této závěti nebyl její skutečnou vůlí. Zůstavitelka měla také dlouhodobě před rokem [Anonymizováno] poruchy paměti. [právnická osoba] Doklady o špatném [podezřelý výraz] stavu zůstavitelky před sepsáním závěti ze [datum] a o její neschopnosti právně jednat jsou obsaženy v lékařských spisech [právnická osoba], ošetřující lékařky. Že zůstavitelka nebyla schopna v den vystavení závěti náležitě právně jednat, prokazuje též to, že u svého podpisu uvedla poznámku „četla a svaluji“, namísto správného „četla a schvaluji“. Navíc tato poznámka nebyla potřebná, když součástí tohoto notářského zápisu bylo prohlášení účastnice „že ho četla a že ho schvaluje“.

2. Také výklad závěti zůstavitelky ze [datum], že vůlí zůstavitelky mělo být ustanovení 1. žalovaného dědicem bytové jednotky č. [Anonymizováno] vymezené v budově bytového domu čp. [Anonymizováno], [Anonymizováno], postavené na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], s k ní náležejícím spoluvlastnickým podílem id. [Anonymizováno] na společných částech této budovy a na pozemku, na němž je tato budova postavena, vše v katastrálním území [adresa] (dále jen bytová jednotka) je v rozporu s ust. § 1494 odst. 2 o. z. Nejen že zůstavitelka nebyla při vystavení závěti dne [datum] schopna náležitě jednat a tato závěť není projevem pravé a svobodné vůle zůstavitelky, ale v pozůstalostním řízení v této věci bylo výpisem z KN LV č. [hodnota] pro kat. území obec a [adresa] ze [datum], zápisem v části D tohoto výpisu, prokázáno, že Prohlášení vlastníka budovy o vymezení jednotek (podle zák. č. 72/1994 Sb.) bylo vystaveno až dne [datum], s právními účinky vkladu práva do KN ke dni [datum] (rozhodnutím [právnická osoba] pro JmK, KP [adresa], čj. [Anonymizováno]), tedy za více nežli rok po vystavené závěti. Zůstavitelka by tak i v případě, že by byla schopna náležitě právně jednat, nemohla při vystavení závěti důvodně předpokládat, že se stane před svou smrtí vlastnicí předmětného bytu. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], notářka, jako soudní komisařka vydala dne [datum] usnesení č. [spisová značka], kterým uložila žalobci, aby do 3 měsíců od právní moci tohoto usnesení, podal Okresnímu soudu v [adresa] žalobu o určení, že je dědicem ze zákona k předmětné bytové jednotce. Na základě tohoto usnesení podal žalobce žalobu v této věci. [Anonymizovaný odstavec]

4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti: Dne [datum] zemřela paní [jméno FO], nar. [datum] (zůstavitelka).

5. Dne [datum] bylo vydáno usnesení č. j. [spisová značka], kterým byla žalobci [jméno FO] uložena povinnost podat proti žalovaným [jméno FO], nar. [Datum narození žalované A], že žalobce je dědicem ze zákona k bytové jednotce, a to ve lhůtě 3 měsíců od právní moci usnesení. Usnesení nabylo právní moci [datum].

6. Ze závěti, sepsané ve formě notářského zápisu sp. zn. [Anonymizováno], [tituly před jménem] [jméno FO], notářem v [adresa], vyplývá, že zůstavitelka povolala dědicem členských práv a povinností a členského podílu k družstevnímu bytu č. [hodnota] na ulici [datum]/[číslo] u [právnická osoba], v [adresa], svého vnuka [jméno FO] mladšího, a zůstavitelka vyjádřila svou vůli, aby její synové, tj. žalobce a 2. žalovaný [Jméno žalované A] starší, respektovali její přání a nežádali své povinné díly. Vzhledem k tomu, že „zůstavitelka hůře slyší“, zůstavitelka připsala k notářskému zápisu vlastní rukou poznámku „Četla a svaluji“ a tento notářský zápis podepsala.

7. Soud vyslechl notáře, který sepisoval se zůstavitelkou závěť, [tituly před jménem] [jméno FO], který si nevzpomněl konkrétně na své jednání se zůstavitelkou, avšak popsal obvyklý průběh sepisu závěti s tím, že pokud by pojal podezření, že pořizovatel závěti není orientovaný, tak by sepis odmítl. Notář se vždy ujišťuje, zda pořizovatel závěti rozumí úkonu a jeho důsledkům, poskytuje i potřebná právní poučení. Notář k dotazu vyloučil možnost, že by znění závěti bylo v rozporu s vůli zůstavitelky, uvedl, že zaznamená vždy přesně to, co je mu řečeno.

8. Svědkyně [jméno FO] uvedla, že za ní zůstavitelka přišla a požádala svědkyni, aby ji její syn odvezl k notáři, k tomu skutečně došlo a svědkyně jela poté k notáři se zůstavitelkou. Svědkyně byla přítomná v kanceláři přímo při sepisu závěti a slyšela, že zůstavitelka sepisovala závěť pro svého syna [jméno FO] (2. žalovaného).

9. Mezi závětí a výpovědí notáře [tituly před jménem] [jméno FO] na jedné straně a výpovědí svědkyně [jméno FO] existuje rozpor, neboť svědkyně uvedla, že zůstavitelka měla pořídila závěť ve prospěch svého syna (2. žalovaného), nikoli vnuka (1. žalovaného). Při posouzení tohoto rozporu je pro soud v tomto směru věrohodnějším důkazem písemná závěť sepsaná notářem, podepsaná zůstavitelkou, než svědecká výpověď svědkyně [jméno FO], která nebyla přímým účastníkem jednání o závěti, tomuto pouze zpovzdálí přihlížela a navíc o tomto jednání vypovídala s časovým odstupem 9 let. Proto má soud za prokázané, že zůstavitelka pořídila závětí ve prospěch svého vnuka (1. žalovaného).

10. K projevům zůstavitelky v běžném životě v době blízké datu sepisu závěti bylo soudem vyslechnuto několik svědků. Vyslechnuté sousedky [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] vídaly zůstavitelku v domě, ve kterém bydlely, poměrně často. Žádná ze sousedek však nepozorovala na zůstavitelce nějaké zvláštní chování nebo psychické problémy, ani problémy s pamětí – shodně vypověděly, že zůstavitelka byla „při smyslech“, „svěží“, normální“, orientovaná a soběstačná – později jí pouze byly přiváženy obědy.

11. Dne [datum] zůstavitelka podepsala Smlouvu o převodu vlastnictví bytové jednotky (předmětného bytu) do jejího výlučného vlastnictví za cenu [částka], jak vyplývá ze smlouvy založené v dědickém spise [spisová značka]. [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec]

18. Ze žádné svědecké výpovědi nevyplynuly žádné skutečnosti, které by mohly vyvolat pochybnosti o způsobilosti zůstavitelky pořizovat závět, o její způsobilosti právně jednat. Všichni vyslechnutí svědci shodně uvedli, že zůstavitelka nepůsobila zmateně, věděla, o čem mluví, vystupovala racionálně a samostatně. Notář, který přímo osobně sepisoval se zůstavitelkou předmětnou závěť vypověděl, že pokud by měl sebemenší pochybnosti o schopnosti klienta sepsat závěť, tak by závěť odmítl sepsat. Zůstavitelka se projevovala se podle všech svědků naprosto běžným způsobem.

19. Pokud jde o návrh žalobce na provedení revizního znaleckého posudku, podle usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. června 2008, sp. zn. 22 Cdo 129012007 - Soudní rozhledy, 2009, č. 4, str. 134 – „Zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku. Tyto pochybnosti mohou být vyvolány předložením listinného důkazu - posudku znalce, vypracovaného mimo řízení; bude však vždy záležet na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) bude mít pochybnosti za odstraněné.“ V daném případě však soud nemá žádné pochybnosti o závěrech znalkyně, která vysvětlila použitou metodu posouzení, přičemž zhodnotila všechny známé skutečnosti. Po slyšení znalkyně soud dospěl k závěru, že zdůvodnila své závěry přesvědčivým způsobem, takže o nich soud nemá pochybnosti. Tyto závěry se navíc plně shodují se závěry dříve vypracovaného posudku [jméno FO]. Proto soud neshledal potřebným provést ve věci navrhovaný revizní znalecký posudek[Anonymizováno] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec]

23. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než dva měsíce.

24. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Žaloba podaná účastníkem řízení o dědictví na základě odkazu učiněného soudem v řízení o pozůstalosti podle § 170 z. ř. s. není žalobou o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, ve smyslu § 80 o. s. ř.; naléhavý právní zájem na určení právního vztahu z dědického práva, z něhož vyplývá, s kým bude nadále jednáno jako s účastníkem řízení o pozůstalosti, proto není třeba tvrdit a ani prokazovat. Uvedené ovšem platí jen tehdy, odpovídá-li žaloba požadavkům § 170 z. ř. s. na to, jakého práva se odkázaný účastník dědického řízení má žalobou domáhat.

25. Notář, který projednával dědictví dospěl k závěru, že v řízení o pozůstalosti se objevily takové sporné otázky, které je nutné prozkoumat v civilním řízení, a odkázal tedy žalobce, aby uplatnil své právo žalobou, kterou specifikoval.

26. Žaloba byla podána ve stanovené lhůtě a obsahově odpovídá znění, v jakém bylo žalobci uloženo ji podat, procesní podmínky pro projednání žaloby byly tedy splněny.

27. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Podle jeho ust. § 3028 odst. 1, 3 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy. Podle § 3069 o. z. se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele. Podle § 3070 zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li jeho pořízení pro případ smrti právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu.

28. Zásada, že pro dědění je rozhodný okamžik smrti zůstavitele platila již za účinnosti zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), avšak nikoli bezvýjimečně, neboť platnost závěti a listiny o vydědění byla posuzována z hlediska dodržení formálních náležitostí podle předpisů platných ke dni pořízení listiny, nikoli ke dni, kdy zůstavitel zemřel (srov. § 873 větu druhou a třetí zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, § 859 odst. 1 část věty za středníkem obč. zák.). Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů toto pravidlo ohledně posuzování platnosti závěti ke dni pořízení výslovně nezakotvuje, lze jej však dovodit z ustanovení § 3070 a 3072. Z důvodu široce aplikované zásady respektování vůle zůstavitele o. z. navíc výslovně upravuje výjimky, kdy zavádí zpětnou účinnost (pravou retroaktivitu), která je obecně pokládána za nepřípustnou (např. § 3072 o. z.).

29. Podle § 1494 o. z. je závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná. Podle ust § 1575 odst. 2 o. z. se závěť zrušuje odvoláním nebo pořízením pozdější závěti a podle § 1576 o. z. se pořízením pozdější závěti dřívější závěť ruší v rozsahu, v jakém nemůže vedle pozdější závěti obstát.

30. Podle § 1633 odst. 1 o. z. teprve v těch případech, kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části. Závěť je tedy primárním dědickým titulem, který má přednost před děděním ze zákona.

31. Proto se soud zabýval posouzením platnosti závěti pořízené dne [datum], která byla pořízena ve formě notářského zápisu.

32. Podle ust. § 476 odst. 1 zák. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném ke dni [datum], kdy byla pořízena závěť zůstavitelky ve formě notářského zápisu (dále jen obč. zák.), zůstavitel mohl závěť buď napsat vlastní rukou nebo ji zřídit ve formě notářského zápisu. Podle § 477 obč. zák. v závěti zůstavitel ustanoví dědice, popřípadě určí jejich podíly nebo věci a práva, která jim mají připadnout. Nejsou-li podíly více dědiců v závěti určeny, platí, že podíly jsou stejné.

33. Občanský zákoník stanovil pro pořízení závěti obligatorní písemnou formu pod sankcí absolutní neplatnosti (§ 40 odst. 1 obč. zák.). Zákon umožnil pořídit závěť vlastnoručním sepsáním a podepsáním textu závěti pořizovatelem (závěť holografní), jiným způsobem než vlastnoručním sepsáním, například s pomocí počítače, psacího stroje nebo jiné píšící osoby, za účasti svědků (závěť allografní) a ve formě notářského zápisu. Platnost každé závěti vyžaduje uvedení dne, měsíce a roku, kdy byla podepsána. Závěť jako jednostranný neadresovaný právní úkon vzniká (je perfektní) již okamžikem projevené vůle v zákonem stanovené formě. Obsahem závěti, ze které musí vyplývat zejména úmysl pořizovatele naložit se svým majetkem pro případ své smrti, je především ustanovení dědice (§ 477 odst. 1 obč. zák.), kterým může být jakákoliv fyzická nebo právnická osoba. Není nezbytné, aby dědic byl v závěti výslovně pojmenován. Ze závěti však musí být zjistitelné, které určité osobě má pozůstalost připadnout. Právní úprava platná ke dni [datum] nepřipouštěla, aby pořizovatel odkázal jednotlivou věc či jednotlivé právo osobě, aniž by se tato osoba stala jeho právním nástupcem (a mimo jiné neodpovídala za dluhy zemřelého, neúčastnila se jako dědic řízení o dědictví apod. Ustanovil-li pořizovatel dědicem jednotlivé věci určitou osobu, jedná se podle této právní úpravy o způsob určení jejího dědického podílu. Zákon neumožňoval pořizovateli stanovit dědici podmínky omezující dědice v dispozicích s pozůstalostí (§ 478).

34. Náležitosti notářských zápisů stanovil ke dni 14. 9 2012 zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti ve znění pozdějších předpisů (dále jen notářský řád). Podle § 62 zák. č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti ve znění pozdějších předpisů (dále jen notářský řád) (1) Notáři sepisují o právních jednáních notářské zápisy. (2) V notářském zápisu může pokračovat notář, který ho sepsal, nebo jiný notář se sídlem na území České republiky. Pokračování v notářském zápisu je součástí notářského zápisu. Podle § 63 notářského řádu (1) Notářský zápis musí obsahovat: a) místo, den, měsíc a rok právního jednání, b) jméno a příjmení notáře a jeho sídlo, c) jméno, příjmení, pobyt a datum narození účastníků a jejich zástupců, svědků, důvěrníků a tlumočníků a je-li účastníkem nebo zástupcem právnická osoba, její název, sídlo a identifikační číslo, d) prohlášení účastníků, kteří jsou fyzickými osobami, že jsou způsobilí samostatně právně jednat v rozsahu právního jednání, o kterém je notářský zápis, e) údaj o tom, že byla notáři prokázána totožnost účastníků, svědků, důvěrníků, tlumočníků a zástupců účastníků anebo údaj o tom, že je notář zná osobně, a je-li účastníkem nebo zástupcem účastníka právnická osoba, údaj o tom, že byla notáři prokázána její existence a totožnost toho, kdo ji zastupuje, f) obsah právního jednání, g) údaj o tom, že byl notářský zápis po přečtení účastníky schválen, h) podpisy účastníků nebo jejich zástupců, svědků, důvěrníků a tlumočníků, i) otisk úředního razítka notáře a jeho podpis, j) další náležitosti, stanoví-li tak tento zákon. (2) Účastníkem je ten, kdo formou notářského zápisu sám právně jedná nebo ten, za něhož jeho jménem právně jedná jeho zástupce. Podle § 67 odst. 1 notářského řádu je-li účastník hluchý nebo němý, může-li však číst a psát, musí si notářský zápis přečíst a v něm vlastní rukou připsat, že jej četl a že jej schvaluje.

35. Po přezkoumání formálních a obsahových náležitostí závěti pořízené dne [datum] ve formě notářského zápisu sepsaného notářem [tituly před jménem] [jméno FO] pod [Anonymizováno] dospěl soud k závěru, že listina vyhovuje formálním i obsahovým požadavkům právních předpisů platným v den jejího pořízení, jak byly výše citovány. Notářský zápis je řádně sepsán, datován a podepsán notářem i zůstavitelkou a i z hlediska obsahového splňuje listina požadavky kladené na závěť. Notářský zápis obsahuje také povinné prohlášení zůstavitelky, že je způsobilá k právním úkonům. Pokud nad rámec těchto zákonných náležitostí notář po sepsání zápisu tento předložil zůstavitelce k přečtení a zůstavitelka k zápisu dopsala ještě dovětek „četla a svaluji“, připojení takového dodatku bylo odůvodněno tím, že zůstavitelka hůře slyší. Notář proto z důvodu větší právní jistoty směřoval k naplnění přísnějších požadavků dle § 67 odst. 1 notářského řádu, které stanoví podmínky pro hluché účastníky. Třebaže zůstavitelka vynechala jedno písmeno ve slově „schvaluji“, obsah jejího prohlášení je jasný a určitý. Tento dodatek rozhodně nepůsobí neplatnost závěti.

36. Žalobce však žalobou rozporoval také duševní způsobilost zůstavitelky pořídit závětí o svém majetku.

37. Podle § 38 odst. 2 obč. zák. je neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou.

38. Duševní poruchou, která činí osobu neschopnou právně jednat, je takový duševní stav, ve kterém nemůže jednající rozeznat obsah a podstatu svého jednání. Duševní poruchou tak může být jednorázový stav těžké opilosti, delirium vzniklé vysokou tělní teplotou, silná toxikace drogami, epileptický záchvat apod. Vždy se musí jednat o stav mysli, který vylučuje svobodnou tvorbu vůle, resp. vylučuje nebo značně omezuje schopnost intelektuální (schopnost posoudit následky svého jednání) a schopnost určovací (své jednání ovládnout) – Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol. 2009 s.

248. Mezi poruchou a právním jednáním v ní učiněným musí být příčinná souvislost. Judikatura týkající se neplatnosti závěti pak vychází z toho, že postačuje, aby ovládací a rozpoznávací schopnosti zůstavitele byly podstatně sníženy; nemusejí být zcela vymizelé (NS 21 Cdo 5196/2016).

39. Ani z lékařských záznamů, ani z výpovědí svědků nevyplynuly žádné skutečnosti, které by vedly soud k tomu, že by měl pochybnosti o duševní způsobilosti zůstavitelky k tomu pořídit o svém majetku závětí v září 2012. Znalkyně, které vypracovaly znalecký posudek, se ve svém posudku zabývaly jak všemi zdravotními záznamy, tak posuzovaly i vliv léků, avšak dospěly k jednoznačnému závěru, že ani léky, které byly v té době zůstavitelce předepsány, nemohly ovlivnit její rozpoznávací nebo ovládací schopnosti.

40. Z výsledků dokazování jednoznačně vyplynulo, že zůstavitelka byla v době pořízení závěti schopna své jednání ovládat a rozpoznat jeho důsledky, a tedy byla plně schopna závěť pořídit. Proto soud dospěl k závěru, že z hlediska duševní způsobilosti zůstavitelky nelze dovodit neplatnost předmětné závěti ze dne [datum].

41. Pokud jde o námitky žalobce týkající se obsahu závěti – že zůstavitelka nepořizovala závětí o bytu jako o nemovité věci, nýbrž o členských právech a povinnostech v družstvu, tj. o družstevním bytu, soud je neshledal důvodnými.

42. Podle ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

43. Podle konstantní judikatury (srov. mutatis mutandis např. usnesení NS ČR ze dne 16. července 2008, sp. zn. 21 Cdo 1380/2007) právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem, vznikne-li pochybnost o obsahu právního úkonu z hlediska jeho určitosti nebo srozumitelnosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu právního úkonu o odstranění takové nejasnosti. Podle ustálené judikatury soudů výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a vůle jednajícího se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s jazykovým projevem; tato pravidla se uplatní i při výkladu písemného právního úkonu, včetně takového, který lze platně učinit jen písemně. V případě, že nejasnost právního úkonu nelze odstranit ani pomocí výkladu projevu vůle, je právní úkon neplatný (§ 37 odst. 1 občanského zákoníku). Pomocí výkladu právního úkonu přitom není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu.

44. V předmětném judikátu je (mutatis mutandis) zdůvodněno, že rozhodující je určitost závěti - pokud lze ze závěti jednoznačně dovodit přání zůstavitele, aby přesně specifikovaný byt připadl jako dědictví označené osobě, je nutné v řízení je o pozůstalosti projednat takový majetek, který zůstaviteli náležel ke dni smrti, a jestliže v tomto případě zůstavitel ke dni smrti nebyl členem bytového družstva s právem užívat tento byt, ale měl uvedený byt ve svém vlastnictví, pak předmětem dědického řízení se stane bytová jednotka jako nemovitá věc, která s ohledem na vůli zůstavitele vyjádřenou v závěti, připadne v závěti označené osobě.

45. V daném případě zůstavitelka v závěti uvádí, že 1. žalovaného ustanovuje dědicem členských práv a povinností k družstevnímu bytu, přičemž v době, kdy sepsala závěť, byla členem družstva [právnická osoba], avšak následně v roce [Anonymizováno] smlouvou o převodu vlastnictví bytové jednotky byt nabyla do osobního vlastnictví. Zůstavitelka vlastnila pouze jediný byt, jiný neměla. Výkladem závěti tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele, lze dospět k závěru, že záměrem zůstavitelky vyjádřeným v závěti bylo, aby se 1. žalovaný stal po její smrti nositelem stejných práv k bytu, jaké měla za svého života ona sama, a aby byl oprávněn byt užívat. Proto po právní změně charakteru bytu, tj. z družstevního bytu (tedy z vlastnictví členských práv a povinností) na bytovou jednotku v osobním vlastnictví zapsanou v katastru nemovitostí, je třeba vyložit závěť tak, že jí zůstavitelka povolala 1. žalovaného k dědění bytové jednotky jako nemovité věci. Vzhledem k tomu, že se vůli zůstavitelky podařilo vyložit podle § 35 odst. 2 obč. zák., není možné tuto závěť považovat za neplatnou ani z důvodu neurčitosti.

46. Proto soud dospěl k závěru, že tato závěť je platná a na jejím základě byl 1. žalovaný povolán k dědění bytové jednotky č. [Anonymizováno]/1 vymezené v budově bytového domu č.p. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a k ní náležejícímu spoluvlastnickému podílu na společných částech této budovy a na pozemku, vše v katastrálním území [adresa], kterou měla zůstavitelka ke dni smrti ve výlučném vlastnictví. Vzhledem k tomu, že závěť je primárním dědickým titulem, který má přednost před děděním ze zákona, soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení zamítl žalobu o určení, že žalobce je dědicem ze zákona k předmětné bytové jednotce č. [Anonymizováno]/1 (výrok I).

47. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovaným, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] (2 x [částka]) za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla snížena z původní částky [částka] podle § 12 odst. 4 a. t., z částky [částka] (2 x [částka]) za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla snížena z původní částky [částka] podle § 12 odst. 4 a. t., z částky [částka] (2 x [částka]) za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla snížena z původní částky [částka] podle § 12 odst. 4 a. t., z částky [částka] (2 x [částka]) za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla snížena z původní částky [částka] podle § 12 odst. 4 a. t., z částky [částka] (4 x [částka]) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla snížena z původní částky [částka] podle § 12 odst. 4 a. t., z částky [částka] (2 x [částka]) za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla snížena z původní částky [částka] podle § 12 odst. 4 a. t., z částky [částka] (2 x [částka]) za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla snížena z původní částky [částka] podle § 12 odst. 4 a. t., z částky [částka] (2 x [částka]) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla snížena z původní částky [částka] podle § 12 odst. 4 a. t., z částky [částka] (2 x [částka]) za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla snížena z původní částky [částka] podle § 12 odst. 4 a. t., z částky [částka] (2 x [částka]) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla snížena z původní částky [částka] podle § 12 odst. 4 a. t., z částky [částka] (2 x [částka]) za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla snížena z původní částky [částka] podle § 12 odst. 4 a. t., z částky [částka] (2 x [částka]) za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla snížena z původní částky [částka] podle § 12 odst. 4 a. t., z částky [částka] (2 x [částka]) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla snížena z původní částky [částka] podle § 12 odst. 4 a. t. a z částky [částka] (2 x [částka]) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla snížena z původní částky [částka] podle § 12 odst. 4 a. t. včetně třiceti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši [částka], a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 60 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 60 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 60 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 60 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 60 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 60 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 60 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

48. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Podle § 155 odst. 1 věta druhá o. s. ř. ve výroku soud také rozhodne o povinnosti k náhradě nákladů řízení; rozhodne-li jen o základu náhrady nákladů řízení, určí její výši v samostatném usnesení.

49. Vzhledem k úspěchu žalovaných ve věci soud uložil povinnost nahradit státu náklady řízení žalobci (výrok III.). Náklady řízení, které platil stát, představuje znalečné vyplacené oběma znalkyním [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] za písemný znalecký posudek ([částka] a [částka]), znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] však dále uplatnila právo na znalečné za její účast u jednání soudu dne [datum]. Vzhledem k tomu, že o těchto nákladech nebylo v době vyhlášení rozsudku dosud rozhodnuto, rozhodl soud jen o základu nároku (výrok III. rozsudku). Výši náhrady a její splatnost stanoví soud v samostatném usnesení, až bude známa celková výše nákladů řízení, které platil stát (§ 155 o. s. ř.).

Poučení