19 C 101/2021 - 424

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobce: [anonymizováno] proti žalované: [anonymizováno] pro zaplacení 679 600 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 200 Kč spolu s úrokem 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 679 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 5 796 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, které proti žalobci bylo vedeno před Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalobce uvedl, že dne [datum] u žalované předběžně uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním žalobce ve výši 600 000 Kč a nárok na náhradu škody představující náklady obhajoby ve výši 293 200 Kč, náklady na znalecké posudky ve výši 157 300 a ušlý zisk žalobce ve výši 439 809 Kč. Dále uvedl, že žalovaná svým stanoviskem ze dne [datum] nároku na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu vyhověla pouze tak, že poskytla omluvu, ale odmítla poskytnout zadostiučinění v penězích. Nároku na náhradu nákladů obhájce vyhověla pouze do částky 146 400 Kč, nároku na náhradu nákladů znaleckých posudků vyhověla v plném rozsahu a nárok na náhradu ušlého zisku omítla. Dále potvrdil, že mu bylo žalovanou poskytnuta na účet celkem částka 303 700 Kč. U nároku na náhradu nákladů obhájce žalobce uvedl, že trvá na tom, že trestní věc vykazovala znaky mimořádné skutkové a právní složitosti, a proto byla důvodně u některých úkonů právní služby zvýšena mimosmluvní odměna na trojnásobek za použití § 12 odst. 1 advokátního tarifu. Neuspokojený nárok žalobce tak přestavuje 136 500 Kč. Nárok na náhradu ušlého zisku žalobce odůvodňuje tím, že byl nucen k osobní účasti na jednotlivých úkonech trestního řízení a jako podnikatel tak nemohl tento čas věnovat své podnikatelské činnosti. Celkovou požadovanou částku pak kalkuluje jako součin jím stráveného času a průměrných hodinových sazeb, které v daných letech dosahoval. Celkově tak uplatňuje částku 439 809 Kč. Požadovanou částkou požadovaného finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobnou trestním stíháním ve výši 600 000 Kč pak odůvodňuje (a) povahou trestného činu, za který mu hrozila trestní sazba do 2 do 8 let nepodmíněného trestu odnětí svobody, kdy podstatou trestního stíhání bylo, že měl úmyslným jednání [Anonymizováno], (b) délkou trestního řízení, které trvalo takřka 8 let, z toho trestní stíhání žalobce 4 roky a 7 měsíců a (c) následky v osobnostní sféře žalobce pak uvedl zásahy do rodiny, zaměstnání, okolí, mediální ataky, zdravotní problémy.

2. Žalovaná se žalobě vyjádřila s tím, že jako nesporné uvedla existenci odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne [datum]. Ohledně náhrady nákladů právního zastoupení uvedla, že neshledala existenci skutečností odůvodňujících navýšení odměna na trojnásobek tarifní hodnoty. Dále uvedla úkony, které nebyly v trestním spise dohledány či nebyla zjištěna jejich účelnost. Dále uvedla, že náhrada ušlého zisku nebyla vypořádána, protože nebyly zjištěny konkrétní okolnosti, které by prokazovali, že by žalobci trestním stíháním ušly konkrétní obchody či se nemohl věnovat konkrétním opakujícím se činnostem, z nichž by byl generován vyšší zisk nebýt jen a pouze trestního stíhání. U požadavky na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu pak žalovaná uvedla, že dle jejího názoru nejsou splněny podmínky pro poskytnutí zadostiučinění v penězích s tím, že za jako dostatečné považuje konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvu, kterou žalované žalobci poskytla.

3. Rozsudkem ze dne [datum] soud prvního stupně řízení co do částky 147 425 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně (z této částky) od [datum] (do zaplacení) zastavil z důvodu částečného zpětvzetí žaloby [výrok I], žalované uložil povinnost do patnácti dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 90 574 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně (z této částky) od [datum] do zaplacení [výrok II], zamítl žalobu ohledně požadavku žalobce na zaplacení částky 937 860 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení [výrok III] a o povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl tak, že žalobce je povinen na jejich náhradu zaplatit žalované částku 4 104 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku [výrok IV].

4. Odvolací soud odvolání obou účastníků svým rozsudkem ze dne [datum] zrušil rozsudek soudu I. stupně z [datum], a to ve vyhovujícím výroku č. II co do částky 34 124 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, dále v zamítavém výroku III. co do částky 645 476 Kč se zákonným úrokem z prodlení a ve výroku IV. týkající se povinnosti k náhradě nákladů řízení a vrátil soudu I. stupně věc v tomto rozsahu, tedy celkově v částce 679 600 Kč s příslušenstvím k dalšímu řízení. Odvolací soud soudu prvního stupně uložil, aby na základě procesní aktivity účastníků řízení vedl dokazování ke skutečnostem významným z hlediska náležitého právního posouzení žalobou uplatněných nároků, aby poté ve věci samé znovu rozhodl. Dále soudu uložil pro případ, že bude mít za to, že některý z účastníků řízení neunáší své břemeno tvrzení či břemeno důkazní, aby mu poskytl podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. příslušná poučení. Dále soudu uložil v konečném rozhodnutí znovu rozhodnout o náhradě nákladů řízení.

5. Předmětem řízení tak po rozhodnutí odvolacího soudu zůstala částka ve výši 134 600 Kč s příslušenstvím, která představuje část žalobcem uplatněných náhrad škody z titulu vynaložených nákladů na obhajobu v předmětném nezákonném trestním stíhání žalobce. Dále předmětem řízení zůstala částka 545 000 Kč s příslušenstvím představující soudem prvního stupně původně zamítnutou část nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, tzn. původně žalovaný nárok ve výši 600 000 Kč ponížený o soudem přiznanou částku 55 000 Kč. Soudem prvního stupně zamítnutý nárok na náhradu škody přestavující ušlý zisk s ohledem na potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu v této částky žaloby již předmětem řízení nadále není.

6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Účastníci učinili nespornými následující skutková tvrzení, vůči kterým již soud dále neprováděl dokazování. Mezi účastníky řízení není sporná skutečnost, že žalobce se předběžně se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. [Anonymizováno] obrátil na žalovaného. Žalovaná po projednání uvedeného nároku konstatovala, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, přičemž na nákladech obhajoby žalobci uhradil částku ve výši 146 400 Kč a na nákladech vynaložených na znalecký posudek částku ve výši 157 300 Kč. Ve zbytku nárok žalobce neshledala jako opodstatněným. Dále není mezi účastníky řízení sporné, že usnesením Policie České republiky ze dne [datum] č. j. [Anonymizováno] bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro trestný čin [anonymizováno]. Následně byla k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 podána obžaloba, přičemž tento rozsudkem ze dne [datum] žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu zprostil obžaloby. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

8. Z účastnického výslechu žalobce má soud za prokázané, že žalobce působil dlouhodobě ve vedení předmětného bytového družstva. Dle jeho slov pak díky této kauze, její medializace i trestnímu stíhání byl nucen nahradil „volný čas“, kdy mohl studovat či věnovat svým aktivitám. Ke zdravotním následkům pak uvedl [Anonymizováno]. Jinak potvrdil, že to, že je zdraví, mu pomohlo celou kauzu lépe zvládnout. K dotazu soudu pak i potvrdil, že z hlediska pracovního se nic nezměnilo a dál dělá stejnou práci, kterou dělal. K zásahům do rodinného života žalobce vypověděl v obecné rovině s tím, že obtížné bylo období negativní medializace kauzy. Blízká rodina stála za žalobcem s tím, že v širším příbuzenstvu k určité poškození pověsti žalobce došlo. Obdobně to bylo i se sousedy a okolím žalobce. K omezení týkající jeho pracovního života pak žalobce vypověděl, že v důsledku předmětné kauzy musel víc pracovat, aby měl stejné zajištění a mohl pokrýt i dodatečné náklady s řízením spojené.

9. Z výslechu [jméno FO], syna manželky žalobce, který žil s žalobcem ve společné domácnosti někdy do roku [Anonymizováno] a dlouholetého člena družstva, který společně s žalobcem působí i jeho orgánech, má soud za prokázané, že vnímal negativní vliv trestního stíhání žalobce zejména v rovině sousedských vztahů v rámci jejich bydliště a ze strany členů družstva. Zásahy do rodiny žalobce pak popsal jako negativní debaty a hádky v rozsahu častěji než dříve. Dle svědka zásahy trestního stíhání na osobu žalobce byly negativní, nicméně nevnímal, že by měl žalobce přímo obavy z jeho výsledku. Žalobce navíc dále pokračoval v činnosti v družstvu.

10. Negativní vliv trestního stíhání na vztah žalobce v rámci bytového družstva má soud za prokázané i z výslechů [jméno FO], místopředsedy bytového družstva a pana [adresa], technika bytového družstva, a to včetně medializace kauzy.

11. Na základě provedeného dokazování v žalobcem označených listin z trestního spisu provedených vybraných listin z trestního spisu před Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. [Anonymizováno], které žalobce k prokázání této částky žalobního nároku soudu označil po výzvy dle § 118a odst.1, 3 o.s.ř. dané v průběhu ústního jednání dne [datum], a to konkrétně čl. [Anonymizováno], čl. [Anonymizováno], čl. [Anonymizováno], čl. [Anonymizováno], čl. [Anonymizováno], čl. [Anonymizováno], čl. [Anonymizováno], čl. [Anonymizováno], čl. [Anonymizováno], čl. [Anonymizováno], čl. [Anonymizováno], č.l. [Anonymizováno], č.l. [Anonymizováno], čl. [Anonymizováno], č.l. [Anonymizováno], č.l. [Anonymizováno], č.l. [Anonymizováno] byla provedena skutková zjištění týkající sporných úkonů obhajob, jejich povahy a rozsahu.

12. Na základě provedeného dokazování články vytištěnými dle jednotlivých internetových stránek uváděných žalobcem, konkrétně [anonymizováno] má soud za prokázané, že kauza [anonymizováno] byla medializována v celostátních mediích s tím, že jména žalobce včetně informace, že je vůči němu vedené trestní řízení, v nich bylo opakovaně uváděno.

13. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Z dalších provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil, proto skutková zjištění z těchto provedených důkazů soud v rámci tohoto odůvodnění dále nerozebírá.

14. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

15. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

17. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

18. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

21. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

22. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z [datum], sp. zn. [anonymizováno]). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z [datum], sp .zn. [Anonymizováno].

23. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označený přečin (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. [Anonymizováno]).

24. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [Anonymizováno], publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. [Anonymizováno], dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [Anonymizováno]). V rozsudku z [datum], sp.zn. [Anonymizováno], pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 25. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

26. Ve vztahu k nemajetkové újmě soud vyšel z provedeného dokazování, kdy bylo prokázání, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí – usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce a je tak dán odpovědnostní titulu ve smyslu zákona č. 82/1998.

27. Soud se při posuzování nároku na nemajetkovou újmu zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku z [datum], sp.zn. [Anonymizováno], na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci a c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce.

28. Soud vyšel z výše popsaných nesporných skutečností týkajících se trestního stíhání, a to jeho délky a povahy trestní věci. Dále soud vyšel z provedeného dokazování, a to včetně účastnického výslechů a výslechu svědků [anonymizováno], [anonymizováno] a [anonymizováno].

29. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka, kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky nesporný. Trestní stíhání žalobce trvalo [Anonymizováno] rok a [Anonymizováno] měsíce.

30. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). Žalobci hrozila sazba trestu odnětí svobody s horní hranicí [Anonymizováno] let. Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou.

31. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

32. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. [Anonymizováno]). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze [datum], sp. zn. [Anonymizováno]).

33. Jde-li o dopady [podezřelý výraz] stíhání do žalobcovy osobnostní sféry, lze uzavřít, že nezákonným [podezřelý výraz] stíháním žalobce došlo k zásahu do osobní sféry žalobci i rodinného života. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že míra intenzity prokázaných zásahů do osobní stránky žalobce, ať již do sféry rodinné či zdravotní, nebyla nijak mimořádná, a to s výjimkou zásahů mediálních. Zásahy do dobré pověsti ve vztahu k ostatním členům bytového družstva nelze zcela přičítat jen trestnímu stíhání, ale kauze jako takové. Obdobně je nutné vyhodnotit i zásahy do osobní sféry žalobce, tj. jeho okolí, zvýšenou potřebu pracovního úsilí i oblasti zdraví.

34. V průběhu ústních jednání [datum] a [datum] pak soud seznámil účastníky s komparativními případy, které bude soud brát v potaz při určení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, a to jako případy, které žalobce označil jako srovnatelné, tak i případy, které jsou známy soudu z úřední činnosti.

35. Prvním srovnatelným případem je případ spoluobviněné žalobce [anonymizováno], je to věc č. j. [Anonymizováno] zdejšího soudu, kdy žalobkyně byla obviněna pro shodný trestný čin, hrozila jí vlastně obdobná trestní sazba, trestní stíhání tady trvalo [Anonymizováno] roky a [Anonymizováno] měsíců, byly tam prokázány zásahy do osobnostní sféry, do rodinného života, v oblasti zdraví, byla tam taktéž medializace, byť ne v takovém rozsahu jako ve vztahu k žalobci, bylo jí přiznáno zadostiučinění v celkové výši 64 000 Kč.

36. Další prezentovaným rozhodnutím byla věc zdejšího soudu č.j. [Anonymizováno], kde školo o nezákonné trestní stíhání pro [anonymizováno] tr. zákoníku. Trestní stíhání trvalo [Anonymizováno] roky a [Anonymizováno] měsíců. Vzhledem k tomu, že prokázán zásah do osobnostních práv poškozeného pouze nízké intenzitě soud přiznal zadostiučinění ve výši 10 000 Kč.

37. Další srovnatelnou věcí je rozsudek zdejšího soudu č.j. [Anonymizováno], kdy poškozený byl nezákonně stíhán pro trestný čin [Anonymizováno] tr. zákoníku. Hrozilo mu odnětí svobody až na [Anonymizováno] let. Délka trestního řízení přesáhla [Anonymizováno] rok. Prokázán byl zásah do rodinné sféry žalobce, a to rozvrácení rodinného života poškozeného, zásahy do jeho sféry profesní, kdy přišel o řadu zakázek, i zásahy do sféry zdravotní. Soud přiznal zadostiučinění ve výši 60 000 Kč.

38. Dalším případem je případ zdejšího soudu č. j. [Anonymizováno], kdy byl poškozený nezákonně trestně stíhán pro [anonymizováno] tr. zákoníku. Trestní stíhání trvalo téměř [Anonymizováno] roky, prokázány byly zásah do dobré pověsti a cti poškozeného, zdravotní zásahy i zásahy do rodinné sféry. Soud dospěl k závěru, že žalovanou poskytnuta částka 64 000 Kč přiměřená, a proto žalobu o další zadostiučinění zamítl.

39. Dalším případem navrženým žalobcem, je rozsudek Městského soudu v Praze č. j. [Anonymizováno], kdy se rozhodovalo o odvolání proti rozsudku zdejšího soudu, č. j. [Anonymizováno], spor byl tedy o zaplacení celkově 2 400 000 Kč s příslušenstvím, jednalo se tedy o poškozeného, který byl regionálním politikem před trestním stíháním, dokonce i poslancem parlamentu Poslanecké sněmovny, kdy bylo prokázáno, že trestní stíhání mu zabránilo v další politické kariéře, trestní stíhání trvalo přes [Anonymizováno] roky, stíhán byl tedy pro [Anonymizováno], byly tam prokázány tedy zásahy do toho profesního politického života, kdy tedy to trestní stíhání ho limitovalo v další politické kariéře, byly tam prokázány zásahy do rodinného života a určité zásahy do zdraví, byť tedy ty zásahy do zdraví, tam nakonec nebyla prokázána příčinná souvislost mezi trestním stíháním a tím vážným onemocněním, který trpěl. Odvolací soud tam změnil ten rozsudek prvního stupně tak, že nakonec přiměřeným zadostiučiněním za trestní stíháním byla částka 100 000 Kč.

40. Dalším rozhodnutím, které označil žalobce ve svých podáních, bylo rozhodnutí zdejšího soudu č. j. [Anonymizováno], kdy poškozeným byl lékař, kdy to trestní stíhání vážně poškodilo jeho kariéru, v důsledku toho trestního stíhání mu propukla vážná nemoc, poškozenému hrozil trest odnětí svobody až [Anonymizováno] let a náhrada škody pojišťovně v řádech milionů korun, byly tam tedy prokázány významné zásahy do profesního života, kdy on musel významným způsobem omezit tu lékařskou praxi a i fungování v těch různých orgánech a organizacích spojených v těch lékařských kruzích, byla tam příčinná souvislost i s tím vážným onemocněním. V daném případě byla poškozenému přiznána částka 400 000 Kč.

41. Další žalobcem navrženým případem byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. [Anonymizováno] potvrzený následně rozsudkem odvolacího soudu, ve kterém bylo konstatováno, že žalobce byl nezákonně trestně stíhán pro trestné činy [anonymizováno]. V daném trestním stíhání tedy poškozenému hrozil trest odnětí svobody až v trvání [Anonymizováno] let, trestní stíhání trvalo necelých [Anonymizováno] let. V daném případě byla prokázána řada zásahů do osobní sféry, a to v osobním rodinném životě, byla významně poškozena možnost zabezpečení rodiny z důvodu toho, že žalobce musel akceptovat hůře placenou práci, byla pozastavena kariéra v advokacii žalobce, kdy tento z důvodu probíhajícího trestního stíhání nemohl být zapsán do advokátní komory, případ byl široce medializován. Žalobci byla v tomto případě přiznána jako přiměřené zadostiučinění celková částka 400 000 Kč.

42. Na základě posouzení žalobcem tvrzených a v rámci dokazování prokázaných zásahů do osobnostní sféry žalobce a při porovnání se srovnatelnou judikaturou zdejšího soudu z pohledu délky řízení, zásahů do osobní sféry žalobce, závažnosti trestné činnosti a hrozící trestní sazby, kterou soud účastníkům v průběhu jednání prezentoval, soud dospěl k závěru, že přiměřenou částkou zadostiučinění za nemajetkovou újmu je částka 55 000 Kč. Při stanovení této částky soud vyšel zejména z případu spoluobviněné [anonymizováno], které bylo soudem přiznáno odškodnění ve výši 64 000 Kč a dále i z dalších prezentovaných případů, kdy míra zásahů do osobních sfér poškozených nebyla tvrzena a prokázána ve vysoké intenzitě. Jako případy, ze kterých nelze v posuzované věci vyjít, pak soud hodnotil poslední tři z výše uvedených případů, které navrhl žalobce, neboť v těchto míra intenzity zásahů zejména do sféry profesní (lékař, politik, advokát) byla značně vysoká, na rozdíl od případu žalobce, který nadále vykonával funkci předsedy představenstva bytového družstva i v průběhu trestního řízení. Navíc oproti [anonymizováno] žalobce netvrdil ani neprokázal žádný závažný zásah do zdravotní sféry, kdy jeho zásahy do osobní sféry zůstaly spíše v rodině obecných tvrzení, a proto soud přiznal oproti případu [anonymizováno] částku nižší.

43. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že přiměřenou částkou finančního zadostiučinění je částka 55 000 Kč a tuto již žalobci pravomocně přiznal v rámci prvního rozsudku č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum], zamítl soud zbylou část nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 545 000 Kč s příslušenstvím.

44. Ohledně nároku na náhradu škody spočívající v náhradě nákladů na obhajobu právních úkonů soud při svém rozhodování o náhradě škody vzniklé vynaloženými náklady na obhajobu, kterou převzal [anonymizováno], vycházel z toho, že žalobce prokázal vynaložení nákladů souvisejících s jeho účastí v trestním řízení ve výši, které jsou předmětem žaloby. Navíc jejich vynaložení žalovaná ani nesporovala.

45. Soud na základě tvrzení, obranných tvrzení žalované a provedeného dokazování navrženého žalobcem k prokázání jeho žalobních tvrzení dospěl k závěru, že nárok na náhradu nákladů obhajoby, který zůstal předmětem tohoto řízení, tedy náhrady nad rámec žalovanou dobrovolně poskytnuté výše náhrady nákladů obhajoby, je oprávněný co do částky 200 Kč, která přestavuje nárok žalobce na 2 náhrady za promeškaného času á 100 Kč (za úkony ze dne [datum] a [datum]).

46. U zbylých žalobcem uplatněných nároků soud dospěl k závěru, že nárok na jejich náhradu žalobci nepřísluší, když ohledně jednotlivých úkonů právní služby, jejichž úhradu žalobce požadoval, jak toto plyne z tvrzení žalobce doplněných i po výzvě soudu dané postupem dle § 118a odst. 1 o.s.ř. a po provedeném dokazování navrženém žalobcem, soud dospěl k následujícím závěrům: - Sepis stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] (3. úkon) je prokázána podáním na čl. [Anonymizováno]. Za tento úkon již byla žalobci poskytnuta náhrada ve výši (soud se s přiznanou výší ztotožňuje, neboť je to v souladu s usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. [Anonymizováno]). - Porada s klientem dne [datum] (4. úkon), dne [datum] (13. úkon), dne [datum] (19. úkon), dne [datum] (24. úkon) a dne [datum] (38. úkon) se nejeví soudu účelná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by byly východiskem nějakého následujícího účtovatelného úkonu. - Soud dále dospěl k závěru, že za sepis stížnosti ve věci ustanovení opatrovníka poškozeného ze dne [datum] (12. úkon) nebude přiznána náhrada, neboť tento úkon nebyl ničím prokázán (nebyl dohledán v přílohovém spisu). - Sepis stížnosti ve věci ustanovení opatrovníka poškozeného ze dne [datum] (22. úkon) je prokázána podáním na čl. [Anonymizováno]. Za tento úkon již byla žalobci poskytnuta náhrada ve výši (soud se s přiznanou výší ztotožňuje, neboť se jedná o úkon dle § 11 odst. 2 písm. d, ve spojení s § 11 odst. 3 a. t.). - Účast při hlavním líčení dne [datum] (44. úkon) je prokázána protokolem na čl. [Anonymizováno]. Za tento úkon již byla žalobci poskytnuta náhrada ve výši 2 úkonů (soud se s přiznanou výší ztotožňuje, neboť jednání trvalo [Anonymizováno] hod. a [Anonymizováno] min.). - Účast při veřejném zasedání dne [datum] (50. úkon) je prokázána protokolem na čl. [Anonymizováno]. Za tento úkon již byla žalobci poskytnuta náhrada ve výši 1 úkonu (soud se s přiznanou výší ztotožňuje, neboť jednání trvalo [Anonymizováno] hod. a [Anonymizováno] min). - Účast při hlavním líčení dne [datum] (53. úkon) je prokázána protokolem na čl. [Anonymizováno]. Za tento úkon již byla žalobci poskytnuta náhrada ve výši (soud se s přiznanou výší ztotožňuje, neboť na tomto jednání došlo jen k vyhlášení rozsudku, což odpovídá úkonu právní služby dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t.). - Soud dále přisvědčil obranným tvrzením žalované, že z tvrzení žalobce ani z provedeného dokazování nelze dovodit důvodu, které by odůvodňovaly navýšení odměny u žalobcem označených úkonů právní služby navýšena až do výše trojnásobku.

47. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobci náleží nárok na náhradu částky ve výši 200 Kč představující 2 náhrady za promeškaný čas á 100 Kč (za úkony ze dne [datum] a [datum]). Ve zbylé části tento nárok zamítl.

48. Úroky z prodlení pak soud přiznal žalobci za požadovanou dobu od podání žaloby, neboť tato byla podána více než 6 měsíců poté, co nárok u žalované uplatil.

49. Pod výrokem IV. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 a § 146 odst.2 o.s.ř.. Žalovaná byla v převážné míře úspěšná ve výši 92 % a neúspěšná ve výši 8 %, poměr tedy úspěchu činí 84 %. Podle § 151 odst. 3 o.s.ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, činí výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu 300 Kč za každý úkon. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku a přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši paušální náhrady podle výše uvedené vyhlášky ve výši 72 %, když žalovaná, která nebyla v řízení zastoupena zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř. a nedoložila výši svých hotových výdajů, učinila v této věci 23 úkonů, a to 9x příprava na jednání, 9x účast na jednání ve věci, 5x písemné podání. Celkem tedy 6 900 Kč, z čehož 84 % představuje 5 796 Kč

Poučení