19 C 121/2019-275

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vítkovou v právní věci Žalobce: [osobní údaje žalobce] Bytem: [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] Zastoupeného: Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem, sídlo: [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlo: [ulice a číslo], [obec a číslo], PSČ [PSČ] Jednající: Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových [IČO], sídlo: [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] o zaplacení [částka] s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal po žalované zaplacení majetkové škody spočívající v ušlém zisku za dobu trestního stíhání v celkové výši [částka], ušlého výdělku do budoucna v důsledku nemožnosti plnit dle uzavřené smlouvy ve výši přepokládané odměny za dobu 5 let ve výši [částka] a dále náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu vydání nezákonného rozhodnutí, usnesení Policie ČR Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, odboru závažné hospodářské trestné činnosti, 2. oddělení ze dne 21.7.2014, č. j. OKFK-2799-655/TČ-2012-251102, kterým bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání mimo jiné žalobce z trestných činů porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 trestního zákona a porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1 trestního zákona, kterého se měl žalobce dopustit ve spolupachatelství společně spolu s dalšími spoluobviněnými osobami tím, že se jako člen představenstva [právnická osoba] (dále jen„ ČEB“) podílel na jednohlasném schválení poskytnutého úvěru společnosti [právnická osoba], který následně nebyl splacen. Trestní stíhání bylo ukončeno jeho zastavením usnesením Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne 16.5.2018, č. j. VZV 28/2014-470, které bylo obhájci žalobce doručeno [datum], a to dle ustanovení § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu, tedy z důvodu, že skutek není trestným činem. Žalobce hodnotil běh trestního stíhání, když uvedl, že z popisu skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání se za celou dobu trestního stíhání nestalo vůbec nic a skutek nebyl trestným činem podle usnesení o zastavení trestního stíhání a nebyl jím ani v době jeho zahájení. V příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobce dovozoval vznik majetkové škody, když uváděl, že k [datum] ukončil pracovní poměr v ČEB, a po odchodu do důchodu hodlal pokračovat v aktivním ekonomickém životě, proto s touto bankou uzavřel smlouvu o poradenské činnosti s předpokládaným rozsahem [částka] ročně na dobu neurčitou. To vše z důvodu, že záměrem banky bylo využít jeho více jak dvacetileté zkušenosti ve vrcholných funkcích při řešení některých problematik spojených zejména s financováním vývozu se státní podporou a potřebnou úpravou příslušných legislativních pravidel. Žalobce uváděl, že byl spoluautorem zákona č. 58/1995 Sb., o pojišťování a financování vývozu se státní podporou, před jeho přijetím a jeho dalších novelizací tento obhajoval a vysvětloval, o podpoře vývozu přednášel na VŠE či v zahraničí. Dle uvedené smlouvy a na základě objednávek ze strany ČEB v průběhu prvního pololetí 2014 žalobce poskytl 5 poradenských činností v celkovém rozsahu [částka], uváděl však, že po sdělení obvinění [příjmení] přestala využívat jeho služeb s poukazem na nebezpečí medializace spolupráce s obviněnou osobou a do budoucna již žádnou činnost žalobce pro ČEB nevykonával. Z tohoto důvodu dovozoval vznik ušlého zisku za období trestního stíhání a to za jednotlivé roky 2014 až 2018, kterou vypočítal v celkové výši [částka]. Dále konstruoval ušlý zisk do budoucna v důsledku nemožnosti plnit dle uzavřené smlouvy jako další odměnu za dalších 5 let činnosti ve výši [částka]. Žalobce dále žádal nemajetkovou újmu z nezákonného trestního stíhání, když uváděl zásahy do osobnostních sfér v příčinné souvislosti s jeho vedením, a za toto žádal finanční zadostiučinění ve výši [částka]. Žalobce své nároky na náhradu škody (ušlého zisku) a nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí v trestním řízení uplatnil předběžně u žalované podáním [datum], ke dni podání žaloby žádost žalobce vyřízena nebyla.

2. Žalovaná jako nespornou skutečnost učinila předběžné uplatnění nákroků žalobcem u žalované podáním z [datum], a to jako nároku na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/98 Sb., v celkové výši [částka] spočívajícím v ušlém zisku a dále nároku na přiměřené zadostiučinění ve výši [částka] z titulu nezákonného trestního stíhání. Uvedla, že k projednání žádosti žalobce došlo [datum], kdy žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/98 Sb., požadovaná náhrada škody přiměřeného zadostiučinění však žalobci poskytnuta nebyla. Ušlý zisk nebyl dle názoru žalované prokázán, pokud jde o přiměřené zadostiučinění v penězích, ani toto nebylo žalobci poskytnuto ze strany žalované, neboť žalovaná konstatování porušení práva shledala formou dostačující. Taktéž vyslovila omluvu. Žalovaná shrnula průběh namítaného řízení, vyjadřovala se k jednotlivým nárokům, které neshledávala důvodnými, když sporovala nárok žalobce na ušlý zisk v žádané výši za dobu vedení trestního stíhání, neboť z rámcové smlouvy nevyplývá ani výše odměny za sjednané služby a nelze bezpečně usuzovat ani o existenci tohoto závazku. Pokud jde o ušlý zisk konstruovaný do budoucna, ani tento neshledala důvodným, když ušlý zisk po skončení trestního stíhání žalobci neušel a nelze jej ani žádat. Stran nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání pak žalovaná shrnula aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, délku trestního stíhání v trvání 3 let a 10 měsíců, s tím, že věc byla projednávána pouze u policejního orgánu, k soudu nedošla. Žalovaná shrnula právní a procesní složitost projednávaného řízení, výslechy množství svědků, obrovské množství listinných důkazů, které bylo nutno nastudovat a taktéž odbornost bankovní a finanční. Pokud jde o zásahy do osobnostních sfér žalobce, uváděla, že žalobce je v rámci předběžného projednání nikterak nedokládal ani nekonkretizoval, proto forma konstatování porušení práva včetně omluvy, byla dle žalované formou dostačující.

3. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným uplatnění nároku žalobce u žalované [datum], jako nároku na náhradu škody (ušlého zisku) a nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného proti žalobci u Policie ČR, útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, odboru závažné hospodářské trestné činnosti 2. oddělení [obec a číslo], v řízení vedeném pod č. j. OKFK-2799-655/TČ-2012-251102 v období od 21.7.2014 do [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí o zastavení trestního stíhání v celkové výši [částka]. Mezi účastníky dále byla učiněna nespornou existence odpovědnostního titulu, tedy nezákonného rozhodnutí v projednávaném řízení, s tím, že tato nezákonnost byla žalovanou konstatována bez poskytnutí finančního plnění.

4. Mezi účastníky zůstalo sporným splnění předpokladů podle zákona č. 82/98 Sb. pro jednotlivá finanční plnění nároků na ušlý zisk a taktéž nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání žalobce. Ke sporným skutečnostem soud prováděl dokazování listinnými důkazy, výslechy svědka i účastnickým výslechem žalobce, ze kterých má za prokázané následující skutečnosti: Z podstatného obsahu spisu Vrchního státního zastupitelství v [obec] sp. zn. VZV 28/ 2014, má soud za zjištěny následující úkony účastníků a soudu v projednávaném řízení: [datum] došlo VSZ v [obec] oznámení podle § 158 odst. 1 trestního řádu pro podezření ze spáchání pokračujícího trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 2, 4 trestního zákoníku a pro podezření ze spáchání pokračujícího trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle ustanovení § 220 odst., 3 trestního zákoníku [datum] je založen záznam o zahájení úkonů trestního řízení, [datum] usnesení o zahájení trestního stíhání osob obviněných [příjmení] [jméno] [příjmení], obviněného [celé jméno žalobce], Ing. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] pro spáchání trestných činů porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 a porušování závazných pravidel hospodářského styku podle ustanovení § 127 odst. 1 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, kterých se měli dopustit ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 s tím, že Ing. [jméno] [příjmení], jako člen představenstva [právnická osoba] exportní banky s ostatními vedený společným záměrem schválit poskytnutí z podpořeného financování i bez splnění zákonných podmínek a opatřit tak neoprávněnou výhodu společnosti [právnická osoba] [IČO] spočívající v poskytnutí úvěru ve výši [částka], ačkoliv jakožto členové představenstva byli povinni vykonávat svoji působnost s péčí řádného hospodáře, ačkoliv si jakožto členové představenstva [právnická osoba] exportní banky byli vědomi toho, že mají povinnost při výkonu této činnosti postupovat obezřetně, ačkoliv si jako členové představenstva [obec] exportní banky byli vědomi toho, za jakých zákonných podmínek umožňuje poskytnutí podpořeného financování v rozporu s povinností vykonávat svoji působnost s péčí řádného hospodáře, v rozporu s povinností při výkonu této činnosti postupovat obezřetně a v rozporu s požadavky zákona pojišťování a financování se státní podporou projednali v [obec] [datum] na zasedání představenstva [obec] exportní banky žádost o poskytnutí podpořeného financování ve věci obchodního případu žadatele o úvěr [právnická osoba] [příjmení] [jméno] týkající se financování investice do zahraničí [částka] miliónů USD. Ke dni [datum] částka [částka] na zakoupení 10% podílu [právnická osoba] Realist Trade Investments AG ve společnosti [právnická osoba] společnosti zapsané v Hongkongu a ve [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [jméno], společnosti založené v Hongkongu, konkrétně úvěr ve výši [částka] na financování akvizice akcií CEIL a úvěr ve výši [částka] na financování akvizice akcií Metropolis, přičemž dlužník z úvěru [právnická osoba] [příjmení] tyto podíly měla kupovat od svého 100% vlastníka [právnická osoba], který současně tento úvěr měl ručit a mělo tak jít o financování koupě akcií mezi dvěma subjekty v rámci jedné ekonomicky spjaté skupiny, aniž by však skupina ECM analyzována jako celek, namísto toho, aby rozhodli, že nebude poskytnuto podpořené financování pro nesplnění podmínek a žádost zamítli, tak v [obec] [datum] na zasedání představenstva [obec] exportní banky jednomyslně uvedenou žádost schválili ačkoliv věděli, že tento obchodní případ nesplňoval zákonné požadavky týkající se účelu úvěru, to znamená českého zájmu a délky poskytnutí úvěru, zejména na dobu 3 let stanovené pro poskytnutí podpořeného financování, neboť žadatel o úvěr nevyvíjel žádné aktivity na podporu zájmu ČR, realizace výnosů byla předpokládaná pouze na dobu cca jednoho roku a skutečným účelem poskytnutí úvěru bylo zajištění finančních prostředků pro původního vlastníka akcií zahraniční [právnická osoba], ačkoliv jako členové představenstva [právnická osoba] exportní banky nevyhodnotili všechna relevantní rizika obchodu a [ulice] exportní banka tak v důsledku toho postupovala zvýšené riziko nesplacení úvěru a jejich postup jako členů představenstva [obec] exportní banky tak nebyl dostatečně obezřetný a obvinění jako členové představenstva [obec] exportní banky nejednali s péčí řádného hospodáře, v důsledku čehož byla v [obec] [datum] mezi Českou exportní bankou a [právnická osoba] [příjmení] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na financování exportu v celkové výši 12 miliónů USD, přičemž dlužník z úvěru [právnická osoba] [příjmení] tyto podíly koupila od svého 100% vlastníka [právnická osoba], který současně za úvěr podle smlouvy o úvěru výše uvedené ručil a jednalo se tak o financování koupě akcií mezi dvěma subjekty v rámci jedné ekonomicky spjaté skupiny a v důsledku rozhodnutí obviněných umožnila [ulice] exportní banka [právnická osoba] [příjmení] na základě žádosti o výplatu, datované ze [datum] jednorázové čerpání dvou úvěrů, přičemž dlužník [právnická osoba] [příjmení] ve dnech [datum] a [datum] uhradil část úroků podle plánovaného splátkového kalendáře a poté [ulice] exportní banka přistoupila z důvodu porušení smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] ke zesplatnění úvěru ke dni [datum] v celkové dlužné částce [částka] a úroků z prodlení podala [právnická osoba] [příjmení] insolvenční návrh dlužníka soudu, v důsledku čehož byl na majetek [právnická osoba] [příjmení] prohlášen konkurz a [právnická osoba] exportní bance, tedy ČR tak obvinění svým jednáním měli způsobit škodu [částka] miliónů USD. [datum] došlo k upozornění na změnu právní kvalifikace a nadále byl skutek posuzován jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle ustanovení § 255 odst. 1, 3 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 [datum] žalobce podal stížnost, usnesením z [datum] byla stížnost Vrchním státním zastupitelstvím zamítnuta, stížnosti taktéž byly podávány ostatními spoluobviněnými. Ve spise je dále založen protokol o výslechu Ing. [příjmení] ze [datum], dále ze [datum] vyslechnut obviněný [příjmení] [jméno] [příjmení] a [datum] žalobce, [datum] obviněný [jméno] [příjmení], [datum] obviněný [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum] vyslechnut Ing. [jméno] [příjmení]. Dále obsahem trestního spisu jsou protokoly o domovní prohlídce, protokoly o prohlídce jiných prostor a pozemků, dále pracovněprávní dokumenty, týkající se jednotlivých obžalovaných a seznam zaměstnanců [obec] exportní banky. Na č. l. 419 je potom založena dohoda o rozvázání pracovního poměru, na č. l. 421 pracovní smlouva a dále ostatní smlouvy, jednak individuální smlouva o mzdě a pracovních podmínkách a další pracovní smlouvy z předcházejících let, konkrétně z [datum], [datum], [datum], [datum] a předchozí pracovní smlouvy s žalobcem sjednané. Dále byli vyslechnuti svědci v říjnu a v listopadu 2014, celkem 11 svědků, dále jsou založeny listinné důkazy, a to ve svazku 8 a 9 na č. l. 849 až [číslo] předmětného trestního spisu. Dne [datum] bylo vydáno usnesení o vrácení věcí osobě Ing. [jméno] [příjmení], dále jsou založeny ve svazku [číslo] listinné důkazy a protokoly o podaných vysvětleních, ve svazku [číslo] a svazek [číslo] potom obsahuje protokoly o podaných vysvětleních s tím, že následně byl přibrán tlumočník a předání dokumentů k překladu taktéž následovalo. Došlo k překladu smluv o koupi podílu, k překladu smluv o běžném účtu a dalším překladům založených ve spise. [datum] byl ve věci přibrán znalec z oboru kybernetika, odvětví výpočetní a komunikační technika k posouzení, znalecký posudek z oboru kybernetika potom byl vypracován [datum]. Dále je zde žádost o odborné vyjádření ze dne [datum], odborné vyjádření následovalo [datum], a to [obec] národní banky. Ve svazku [číslo] potom jsou uvedeny žádosti o podpořené financování, analýzy úvěrového portfolia, rizika koncentrace, materiály pro jednání představenstva, výpisy, usnesení ze zápisů představenstva, žádost o pojištění úvěru, pojistné smlouvy a další listinné důkazy. Svazek [číslo] potom obsahuje taktéž listinné důkazy a dále jsou tu informace k osobám obžalovaných, taktéž byly zasílány mzdové listy. Taktéž svazek [číslo] samotného trestního spisu obsahuje další listinné důkazy. Ve svazcích [číslo] až 20 – jejich obsahem jsou podpisové archy, č. svazku 16 přílohy ke kontrolnímu protokolu, přílohy k námitkám [obec] exportní banky, rozhodnutí o námitkách, odvolání [obec] exportní banky, usnesení Kolegia NKÚ. Ve svazku [číslo] žádosti ke kontrolnímu protokolu, ve svazku [číslo] opět protokoly ke kontrole, rozhodnutí o námitkách a další listinné důkazy. Svazek [číslo] obsahuje materiály doručené od Mgr. Haly ECM a svazek [číslo] materiály doručené od Mgr. Haly taktéž. V dalším spisovém materiálu, konkrétně svazky [číslo] až 29 přílohového spisu jsou obsaženy materiály a listinné důkazy, ve všech těchto svazcích taktéž úřední záznamy k místním šetřením včetně výpisu z obchodního rejstříku ve svazku [číslo] z katastru nemovitostí. Dále jsou zde obsaženy taktéž osobní výkazy obžalovaných, konkrétně zpráva z místa bydliště i na samotného žalobce z [datum], ze které vyplývá, že nemá záznam v evidenci přestupků na Úřadu městské části [obec a číslo] a taktéž lustrace u Policie České republiky kdy ze zprávy vyplývá, že žalobce je bez záznamů a taktéž rejstřík trestů, který byl negativní. Následovalo vyrozumění o úkonech, včetně návrhů JUDr. [příjmení] na doplnění vyšetřování před prostudováním spisu, taktéž svazek [číslo] obsahuje vyrozumění o možnosti prostudovat spis a záznamy o prostudování. Následující svazek [číslo] obsahuje zamítnutí návrhu na doplnění vyšetřování ze dne [datum], návrhy na doplnění vyšetřování za obviněného [příjmení] [jméno] [příjmení], částečné odmítnutí návrhu na doplnění vyšetřování ze dne [datum] a doplnění vyšetřování, žádost [obec] exportní banky, přehled auditních akcií 2009, žádost k osobě JUDr. [příjmení], [ulice] exportní banka následovala svoji odpovědí na tuto výzvu. Dále doplnění vyšetřování, výslech svědka ze [datum], vyrozumění o možnosti prostudovat trestní spis po doplnění vyšetřování a záznam o prostudování spisu po doplnění vyšetřování. Ve svazku je dále taktéž uvedeno odmítnutí návrhu na doplnění vyšetřování v lednu 2015, v únoru 2015 potom prostudování spisu. Svazek [číslo] obsahuje návrh na podání obžaloby, dne [datum] v rozsahu 68 stran, seznam navrhovaných důkazů na dalších 6 stranách, kdy následně Ing. [jméno] [příjmení] prostřednictvím svého zástupce podává žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu [datum]. V následujícím svazku [číslo] je [datum] podána obžaloba, Ing. [jméno] [příjmení] prostřednictvím svého právního zástupce podává návrh na předběžné projednání obžaloby a návrh na zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1, písm. b) trestního řádu, případně § 172 odst. 1 trestního řádu. Následuje žádost o prodloužení lhůty podle § 181 odst. 3 trestního řádu, podává soudkyně s tím, že se jedná o obsáhlou a složitou nevazební věc, týkající se 6 obžalovaných. Spisový materiál obsahuje cca 16 000 listů. Vzhledem k souběžnému vyřizování další agendy senátu 57T, zejména přednostního vyřizování vazeb a starších věcí, nebylo možné předmětný spisový materiál nastudovat a nařídit hlavní líčení a z tohoto důvodu proto žádá o prodloužení lhůty o 5 měsíců do [datum]. Ve spise je dále založen souhlas místopředsedy soudu, hlavní líčení je nařízeno na dny 15. 2. a [datum], [datum] je zasílán originální rozhodčí nález ve sporu [právnická osoba] proti [právnická osoba] ze dne 154. 12. 2016 [datum] bere státní zástupce obžalobu zpět vzhledem k nově zjištěným skutečnostem, odvoláno je hlavní líčení z [datum]. Dále svazek [číslo] obsahuje listinné důkazy, svazek [číslo] protokol o výslechu znalce z [datum], stížnost na postup policejního orgánu, výslech znalce, rozhodnutí o stížnosti ze dne [datum] a úřední záznamy o podaném vysvětlení z července a srpna roku 2017. Svazek [číslo] obsahuje žádosti podle § 8 odst. 1 trestního řádu a dále svazek [číslo] osobní výkazy a návrh na zastavení trestního stíhání, konkrétně osobní výkazy obžalovaných, ze kterých mj. vyplývá k osobě žalobce opět založená zpráva z místa bydliště z [datum], kdy je evidován jeden spor majitelů psů z roku 2012, konkrétně přestupek proti občanskému soužití, pokud jde o rejstřík trestů, tento vychází negativně a taktéž potom sdělení Policie České republiky ohledně případného žalobcova záznamu. Následuje návrh na zastavení trestního stíhání, týkající se žalobce, podaný [datum] jeho obhájcem. Svazek [číslo] obsahuje upozornění na možnost prostudovat spis. Následně odmítnutí návrhu na doplnění dokazování a jsou zde uvedeny další písemnosti, a to konkrétně usnesení o zastavení trestního stíhání, které se týká mj. i současného žalobce s odůvodněním, že skutek není trestným činem a není důvod pro postoupení věci.

5. Z rámcové smlouvy o poskytování konzultační a poradenské činnosti, včetně příloh [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobcem dne [datum] má soud za zjištěno, že pod článkem I. odst. 1 se poskytovatel (žalobce) zavázal pro členy představenstva ČEB poskytovat poradenské a konzultační služby týkající se zejména spolupráce při přípravě koncepčního strategického materiálu, spolupráce při implementaci schválené strategie finančního řízení, posuzování materiálu předkládaných externím orgánům a akcionářům s případnou účastí na jednáních s nimi, spolupráci při realizaci zásad finančního řízení v ČEB, posouzení variant účetní uzávěrky, koordinace případné novelizace zákona č. 58/95 Sb., o pojišťování a financování vývozu se státní podporou, spolupráci při přípravě veřejné výroční zprávy. Za předmět smlouvy dle odst. 1 náleží poskytovateli cena stanovená na základě článku III. této smlouvy a sjednaná v příslušné objednávce vystavené ČEB. Cena, platební podmínky a vybavení byly stanoveny v článku III. odst. 1 a následujících smlouvy, když za plnění předmětu ze smlouvy dle článku I. odst. 1 této smlouvy se ČEB zavázala hradit poskytovateli cenu, která bude sjednána v příslušné objednávce s tím, že její výše bude závislá na obtížnosti a rozsahu plnění ze strany poskytovatele. V článku IV. odst. 1, byla sjednána smlouva na dobu neurčitou s nabytím platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu oběma smluvními stranami. Příloha [číslo] pak obsahovala vzor objednávky k rámcové smlouvě o poskytování konzultační a poradenské činnosti a příloha [číslo] vzor faktury k objednávce. Z objednávky k rámcové smlouvě o poskytování konzultační a poradenské činnosti [číslo] 2014 vystavené ČEB žalobci, má soud za zjištěno, že dne [datum] byla vystavena objednávka s jejím předmětem zde uvedeným (sestávajícím se ze 4 okruhů spolupráce), s termínem plnění duben až prosinec roku 2014 při celkové ceně sazby [částka] za hodinu, s tím, že celková roční částka nesmí překročit částku [částka].

6. Z čestného prohlášení Doc. Ing. [jméno] [příjmení], CSc. z [datum] má soud za zjištěno, že žalobce absolvoval v roce 2010 a později několik přednášek a seminářů na [obec] škole ekonomické na téma„ Vývoz jako hlavní klíč hospodářského rozvoje“, když jeho přednášky měly dobrou odbornou úroveň a byly poutavě zpracovány. Potvrzoval kladný ohlas mezi pedagogy a studenty a vhodný doplněk přednášek žalobce k teoretickým znalostem studentů. Z vyjádření Ing. [jméno] [příjmení], bývalého generálního ředitele [právnická osoba] a výkonného ředitele bankovní asociace ČR z [datum], má soud za zjištěno, že žalobce pracoval ve vrcholných orgánech banky v ČEB od jejího vzniku v roce 1994 až do odchodu do důchodu na konci roku 2013, významně se podílel na jejím založení, na zpracování základních dokumentů, včetně jejích stanov a na přípravě základních zákonných dokumentů (zákon č. 58/1995 Sb., o pojišťování a financování vývozu se státní podporou a navazujících vyhlášek Ministerstva financí [číslo] Sb. i jejich dalších novel) zúčastňoval se jejich projednávání s centrálními orgány i v zákonodárných sborech. Taktéž se podílel na úpravách a zdokonalování systému státní podpory vývozu a rozvoje spolupráce s komerčními bankami. Zúčastňoval se taktéž zahraničních seminářů, kde byly diskutovány možnosti dalšího rozvoje podpory vývozu v mezinárodním měřítku. Dále uváděl, že se žalobce podílel na přípravě příslušných proexportních strategií České republiky schvalovaných vládou ČR, zúčastňoval se doprovodných podnikatelských misí, při zahraničních cestách prezidenta nebo předsedy vlády České republiky, seznamoval se se zahraničními partnery a napomáhal tuzemských vývozcům lépe obstát v zahraniční konkurenci a pronikat na mezinárodní trhy. Potvrzoval dále jeho odbornost, když v odborných kruzích je žalobce považován za odborníka, který dobře ovládá bankovní problematiku zejména se zaměřením na nástroje státní podpory vývozu. Z vyjádření Mgr. [jméno] [příjmení], bývalého místopředsedy představenstva a náměstka generálního ředitele [právnická osoba] z [datum] má soud za zjištěno, že tento potvrzoval, že na základě vlastního rozhodnutí žalobce ukončil ve funkci člena představenstva a náměstka generálního ředitele svou dlouholetou činnost v ČEB, když se podílel na jejím vzniku v roce 1994 a po celou dobu působil ve vrcholných funkcích a orgánech banky, včetně předsedy představenstva a v pozici pověřeného řízením banky po odvolání jejího generálního ředitele. Potvrzoval jeho dlouholeté zkušenosti v bankovnictví, s přípravou legislativních norem a přepisů, znalosti systému státní podpory vývozu a mezinárodních souvislostí, jakož i znalosti praktické činnosti banky. Dále potvrzoval, že ČEB se rozhodla využít jeho potenciál při dalším rozvoji banky i formou externího poradenství, tedy potvrzoval následné uzavření dne [datum] rámcové smlouvy o poskytování konzultační a poradenské činnosti s tím, že plnění se uskuteční na základě objednávek banky s rozsahem cca [částka] ročně. [ulice] se předpokládala dlouhodobá a smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Uváděl dále, že v průběhu prvního pololetí roku 2014 byla smlouva postupně naplňována na základě požadavků a objednávek [obec] exportní banky, na základě okolností, kterými bylo zahájeno trestní řízení, spolupráce byla z reputačních důvodů ohrožující banku následně přerušena. Z vyjádření Ing. [jméno] [příjmení] z [datum], bývalého předsedy představenstva a generálního ředitelství [právnická osoba] má soud za zjištěno, že tento opět potvrzoval uzavření [datum] rámcové smlouvy o poskytování konzultační a poradenské činnosti s žalobcem, který do konce roku 2013 v ní pracoval jako člen představenstva a náměstek generálního ředitele. Uváděl záměr smlouvy, a to využít jeho dlouholeté zkušenosti v bankovnictví, státní podpoře vývozu i mezinárodních vazeb, neboť se podílel na založení banky v roce 1995 včetně přípravy základních dokumentů a zákona č. 58/95 Sb. Potvrzoval spolupráci, která úspěšně probíhala v prvním pololetí roku 2014. Uváděl, že následně po oznámení, že byl žalobce obviněn Policí ČR ze spáchání trestného činu, již nebylo pro banku přijatelné, zejména z reputačních důvodů, v této spolupráci až do vyřešení případu pokračovat. Z čestného prohlášení Ing. [jméno] [příjmení], předsedy představenstva [právnická osoba] z [datum] má soud za zjištěno, že tento potvrzoval, že po ukončení činnosti žalobce ve funkci náměstka generálního ředitele ČEB přepokládali využití jeho dlouholetých znalostí v této problematice formou externího poradenství při úpravách a zdokonalování systému financování vývozu se státní podporou z hlediska potřeb vývozců, po zahájení trestního stíhání od této možnosti následně upustili, neboť by se v převážné míře jednalo o jednání s centrálními orgány či bankovními institucemi, což vzhledem k nastalým okolnostem nebylo vhodné.

7. Z článku uveřejněného na webových stránkách [webová adresa]„ Pěti manažerům banky hrozí vězení za půjčku do Číny“ z [datum] má soud za zjištěno, že trestní stíhání, mj. žalobce, bylo medializováno, v tomto článku byl vedle [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] taktéž žalobce jmenovitě uveden. Z článku„ Exmanažeři [obec] exportní banky k soudu nepůjdou, ztrátu pokryla pojišťovna“ z [datum] uveřejněného na www.zpravy.idnes.cz má soud za prokázánu opětovnou medializaci trestního stíhání žalobce s uvedením jeho jména v tomto článku, z článku„ Exmanažerům ČEB už vězení nehrozí. Ztracené peníze uhradila pojišťovna“ z [datum] uveřejněného na [webová adresa] má soud za zjištěno, že i v tomto článku došlo k medializaci trestního stíhání s uvedením jména pana žalobce.

8. Ze svědeckého výslechu Ing. [jméno] [příjmení] má soud za zjištěno, že žalobce střídal ve funkci poté, co on odešel do řádného důchodu, a on se stal náměstkem zodpovědným za finanční řízení a členem představenstva ČEB. Pokud jde o datum k [datum], svědek potvrdil, že se stal náměstkem zodpovědným za finanční řízení a členem představenstva [obec] exportní banky poté, co asi po dvou až třech měsících jako zaměstnanec přebíral agendu od žalobce, neboť byl plánovaný jeho odchod do důchodu. Potvrdil, že žalobce v této funkci byl po celou dobu existence ČEB, tzn. od roku 1995 do jeho důchodového věku, tedy měl dlouholeté zkušenosti právě s fungováním ČEB, zejména finančního řízení. Svědek potvrdil, že ví o podpisu a rámcovém obsahu předmětné rámcové smlouvy o poskytování konzultační a poradenské činnosti uzavřené s žalobcem, s tím, že potvrdil její ukončení v polovině roku 2014, poté, co v mediích proběhla informace, že bývalé představenstvo ČEB bylo viněno z některých obchodních kauz, které nedopadly dobře, tedy na základě negativních mediálních informací se představenstvo ČEB a jeho osoba rozhodli, že bude lepší smlouvu vypovědět. Důvod výpovědi byl, že nechtěli, aby padl špatný stín na ČEB. K výpovědi mělo dojít v měsících května či června roku 2014. Taktéž svědek potvrdil, že následná spolupráce po ukončení trestního stíhání již navázána nebyla, potvrdil, že s ohledem na trvání trestního stíhání v trvání několika let následně již nebyla žádná poradenská smlouva s žádným z externích poradců následně obnovena. S ohledem na negativní medializaci kauz a statutárních představitelů banky a předchozího vedení i po ukončení trestního stíhání nebyl důvod, aby s žalobcem, či případně s jinými externími poradci, byla spolupráce znovu navázána. Potvrdil, že vedení ČEB se rozhodlo okolo poloviny roku 2014 k ukončení externích smluv se všemi poradci, kterých bylo 5 či 6, tedy nikoliv pouze s žalobcem. K ukončení došlo jednostranným aktem, tedy v průběhu roku 2014 byly ukončeny všechny poradenské smlouvy s externími poradci ČEB kompletně. Pokud jde o důvod ukončení spolupráce konkrétně s žalobcem, svědek potrdil, že trestní stíhání bylo pouze spouštěč, následně chtěli zachránit reputaci ČEB, proto byly kompletně smlouvy ukončeny. Taktéž svědek potvrdil, že pravděpodobně by došlo k ukončení spolupráce s žalobcem tak jako tak, i nebýt nezákonného trestného stíhání jeho osoby. Připustil však, že kdyby žádná negativní medializace za bývalým vedením ČEB nenastala, bylo by možné ve spolupráci pokračovat. Toto však považoval za fabulaci. Pokud jde o trvání uzavřené smlouvy s žalobcem, uváděl původní neformální dohodu s žalobcem s tím, že smlouva měla trvat minimálně 1 rok, zhruba poté, co odešel do důchodu a svědek přebíral funkci. I tak někdy na konci roku 2014 či počátkem roku 2015 svědek připustil, že by žalobce požádal o ukončení smlouvy bez ohledu na skutečnost, jak by situace dopadla s ostatními poradci. Svědek se dále vyjadřoval k zásahům do osobnostních sfér žalobce v příčinné souvislosti s vedením trestného stíhání, když připustil možné zásahy do cti a pověsti žalobce s ohledem na jeho vedoucí funkci a následné obvinění, taktéž uváděl, že od kolegů ví, že žalobce prožíval trauma či psychickou újmu. Konkrétně od žalobce nikdy žádné stížnosti neslyšel, žalobce si mu nestěžoval. Svědek potvrdil, že neví o žádných jiných obchodních aktivitách žalobce po jeho odchodu do důchodu, neboť tento uváděl, že si důchod bude užívat. Svědek potvrdil, že ač smlouva rámcová byla s žalobcem uzavírána na dobu neurčitou, předpoklad byl takový, že bude sdílena pouze po dobu 1 roku a následně ukončena poté, co sám svědek pronikne do funkcí a získá všechny informace od žalobce. Taktéž svědek předpokládal, že výpověď smlouvy byla podána písemně, avšak konkrétní důkaz k tomu nedoložil. Svědek připustil, že s generálním ředitelem [příjmení] žalobce hovořil o širší možnosti spolupráce a poradenství při přípravě novely zákonů při přípravě změny systému státní podpory, konkrétní podrobnosti však neznal. Pokud jde o odbornost žalobce, svědek potvrdil, že byl bezesporu odborníkem, když většinu profesní kariéry strávil v podpoře exportu, byl při zrodu zákona o státní podpoře exportu a nejdéle sloužícím členem ČEB od jejího začátku do jeho odchodu do důchodu. Vážil si jej jako bankéře, finančníka, odborníka, z tohoto důvodu mu smlouvu o poradenských službách nabídl. Připustil, že pokud jde o trestní stíhání, toto se netýkalo pouze žalobce, ale dopadlo plošně na všech 5 členů představenstva, připustil možnost mediálního a odborného problému v souvislosti s jeho vedením, s tím, že však nebylo uvažováno o presumpci neviny, postačil pouze negativní článek v novinách a toto stačilo k následnému přerušení spolupráce.

9. Z účastnického výslechu žalobce má soud za zjištěno, že tento spoluzakládal banku, trestní stíhání jej dle jeho výpovědi velice zasáhlo, když uváděl svůj profesní vývoj a následné zahájení trestního stíhání, které zbytečně pokračovalo a nemělo vůbec začít. Uváděl zmatečnost trestního stíhání, která spočívala i v tom, že byla neustále několikrát měněna právní kvalifikace skutku, měněna výše škody i okruh poškozených. Uváděl, že se ČEB vůbec ani k okruhu poškozených nepřihlásila, neboť věděla již od počátku, že žádná škoda jí způsobena nebyla a úvěr byl řádně zpracován. Celé trestní stíhání považoval za frašku, která zničila život 5 lidem, ale i jejich rodinám, s tím, že kromě dojmu zmatečnosti a neodbornosti u něj převažoval taktéž dojem jeho jednostranné účelovosti ve snaze se zřejmě zviditelnit a pokusit se ukázat, jak orgány činné v trestním řízení bojují proti korupci a proti utrácení veřejných peněz. Uváděl, že byl odvolán v říjnu roku 2013 po určitém nátlaku, když proběhly první zprávy o podání trestního oznámení a začalo policejní vyšetřování v bance, i když již uvažoval o svém odchodu do důchodu, ale uváděl, že nechtěl odejít již ke konci roku 2013, ačkoliv mu toto bylo následně doporučeno, že by to bylo dobré. Následně byl dozorčí radou v roce 2013 odvolán s tím, že mu bylo nabídnuto, že může dále fungovat jakožto externí poradce s ohledem na jeho zkušenosti. Uváděl následnou pomoc při přípravě novely zákona [číslo] o pojišťovnách a financování vývozu, když se začalo uvažovat i o změně systému státní podpory vývozu, a uváděl, že tato spolupráce neměla být pouze po dobu 1 roku, jak uváděl svědek [příjmení]. I přes svůj odchod do důchodu chtěl však aktivně pracovat a podílet se na rozvíjení systému státní podpory vývozu, k čemuž mělo sloužit nahrazení jeho poradenské činnosti v bance smlouvou o poradenské činnosti. Uváděl následně poškození reputace s ohledem na trestní stíhání, s tím, že mu bylo znemožněno následně vystupovat při projednávání se státními úřady, taktéž uváděl, že s ním přestala komunikovat [obec] škola ekonomická, kde přednášel. Konkrétně se nikdy důvody zanechání spolupráce s ním nedozvěděl. Uváděl, že byl odvržen odbornou komunitou finančnictví a bankovnictví, která se začala bát a nechtěla být spojována s jeho osobou. Neustále musel vysvětlovat, že nic neudělal, nic neukradl, že se vše vysvětlí. Taktéž uváděl zásahy do svého rodinného života, když rodina byl vyděšená, měla obavy ohledně budoucnosti. Žalobce sám uváděl, že měl problémy jezdit autem, byl nesoustředěný, o kauze se dozvěděla taktéž jeho devadesátiletá maminka, která byla z celého vedení trestního řízení velmi vyděšená. Na malém městě se nezbavil nálepky zloděje, když tato mu nadále zůstala. Především pak uváděl zpochybnění jeho odbornosti v obžalobě státním zástupcem, která se ho nejvíce dotkla. Celé trestní stíhání pak uváděl jako nepřiměřeně dlouhé s ohledem na skutečnost, že investice v zahraničí patřila k úplně nejjednodušším obchodním případům, které ČEB schválila, celý případ byl nekomplikovaný a až banální, podklady, které byly v rámci trestního řízení zjišťovány, byly nesystémově označené a zakládané, výslechy svědků pak byly prováděny nadbytečně, když tyto neměly s obchodním případem ničeho společného. Sporoval potom jakékoliv obdržení omluvy od strany žalované v rámci předběžného projednání nároku, když uváděl, že omluvu od úředníka žádnou nežádá, taktéž potvrdil, že neví nic o výpovědi rámcové smlouvy, neboť tuto neobdržel, a uváděl následný ušlý zisk v souvislosti s jeho odvoláním z funkce cca 28 měsíců před ukončením jeho funkčního období a tedy následnou ztrátu na výdělku. Po zahájení trestního stíhání pak uváděl ukončení spolupráce konkludentně, když s ním již nikdo nemluvil ani mu neposlal žádnou objednávku a vůbec s ním nikdo nekomunikoval. Příčinnou souvislost tedy jednoznačně dovozoval se zahájením trestního stíhání, když ze strany banky mu nikdo ukončení spolupráce nikterak nezdůvodnil a nepotvrdil. K dotazu soudu nedovedl potvrdit, kdo za jeho osobu případně projednával novelu zákona [číslo] když uváděl, že tato měla být započata ve druhém pololetí roku 2014, mělo jít o hlavní obsah jeho činnosti, kde měl podávat písemná stanoviska a zúčastňovat se jednání s ústředními orgány, k tomu však následně nedošlo. Po ukončení trestního stíhání již nesebral odvahu se zpátky do společnosti vrátit a případně navázat k další spolupráci. Pokud jde o zdravotní problémy, uváděl běžné poruchy spánku, lékařskou pomoc nemusel vyhledat. Uváděl dále, že byl dříve velmi společenským, v důsledku trestního stíhání se z něj stal introvert, když již nemá žádnou chuť ani náladu se zapojit do dalších obchodních aktivit a navázat na původní spolupráci. Jako další zásah do svých osobnostních sfér uvedl nutnost odběru DNA vzorku, když však uváděl, že po ukončení trestního stíhání požádal Policii ČR o zlikvidování daktyloskopických vzorků a ostatních vzorků, které mu byly odebrány.

10. Soud zamítl další návrhy na doplnění dokazování listinnými důkazy založenými v průběhu řízení, případně označenými ze strany účastníků, pro nadbytečnost a neekonomičnost řízení, a to především stanovami ČEB, knihou produktů ČEB, usnesením z insolvenčních řízení, usnesením o zamítnutí stížnosti, sdělení EGAP, zápisem ze zasedání EGAP a odborným posudkem [jméno] [příjmení], když pro posouzení předmětných nároků se tyto listinné důkazy jeví nadbytečnými a neekonomickými a na základě již provedeného dokazování lze dospět ke skutkovému stavu věci a věc rozhodnout.

11. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav věci: Proti žalobci bylo dne [datum] zahájeno trestní stíhání usnesením [obec] ČR, útvarem pro odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, odborem závažné hospodářské trestné činnosti, 2. oddělení č. j. OKFK-2799-655/TČ-2012-251102 dle ust. § 160 odst. 1 trestního řádu pro spáchání trestných činů porušování povinnosti při správě cizího majetku podle ustanovení § 255 odst. 1, 3 trestního zákona a porušování závazných pravidel hospodářského styku podle ustanovení § 127 odst. 1 trestního zákona, kterého se měl žalobce dopustit ve spolupachatelství spolu s dalšími spoluobviněnými osobami. Trestní stíhání žalobce bylo zastaveno usnesením Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne 16.5.2018 č. j. VZV 28/2014-470 dne 25.5.2018 s právní mocí dne [datum] dle § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu, tedy z důvodu, že skutek není trestným činem. Žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na ušlý zisk a náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestného stíhání [datum] Stanoviskem z [datum] došlo ke konstataci nezákonného rozhodnutí žalovanou bez poskytnutí finančního plnění na jakýkoliv z žádaných nároků. Žalobce byl ve funkci náměstka zodpovědného za finanční řízení a členem představenstva ČEB od počátku vzniku ČEB, tedy od roku 1994 do [datum], kdy odešel do důchodu. [datum] byla s žalobcem, jakožto poskytovatelem, a ČEB uzavřena rámcová smlouva o poskytování konzultační a poradenské činnosti na dobu neurčitou, jejímž předmětem bylo poskytování poradenské a konzultační činnosti na základě jednotlivých objednávek vystavených ČEB. [datum] byla žalobci vystavena jedna objednávka [číslo] 2014 na částku 1 000 Kč/hodinu s fakturací měsíčně dle přiloženého časového plnění, s tím, že roční částka neměla překročit částku [částka] s termínem plnění duben až prosinec roku 2014. V průběhu trestního stíhání došlo k zásahům do osobnostních sfér žalobce v rovině poškození cti a pověsti žalobce, trestní stíhání bylo medializováno, trestní stíhání nesla těžce i širší rodina žalobce.

12. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady [číslo] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

14. Podle § 7 Odpšk odst. 1 právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

15. Podle § 8 odst. OdpŠk, 1 nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

16. Podle § 30 OdpŠk náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy a zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši [částka].

17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním způsobem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

18. Po právní stránce soud předmětnou věc posoudil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 5 písm. a), § 8, §30, § 31a OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhal třech nároků, z toho dvou nároků na zaplacení ušlého zisku v celkové výši [částka] a náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného proti žalobci Policií ČR, v období od [datum] do [datum] (resp. [datum]), tedy po dobu 3 let a 10 měsíců. To vše za situace, kdy žalobce uplatnil své nároky předběžně u žalované žádostí dne [datum], a k projednání žádosti žalovanou došlo [datum], kdy žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu §7 OdpŠk, požadovaná náhrada škody a přiměřeného zadostiučinění však žalobci poskytnuta nebyla. V řízení tak bylo prokázáno, že žalobce postupem dle § 14 odst. 1, 3 OdpŠk u žalované předběžně své nároky uplatnil, a proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

19. Soud zkoumal, zda v daném případě jsou splněny tři základní podmínky pro odpovědnost státu za škodu a nemajetkovou újmu tak, jak je žalobce žádal, a to existence odpovědnostního titulu, příčinné souvislosti a vzniku a výše újem, když existence těchto podmínek musí být bezpečně prokázána a důkazní břemeno pak leží na žalobci.

20. V řízení bylo prokázáno, že proti žalobci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], kterým bylo dle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání mj. žalobce pro spáchání trestných činů porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1, 3 trestního zákona a porušování závazných pravidel hospodářského styku dle § 127 odst. 1 trestního zákona, když v projednávaném případě bylo trestní stíhání žalobce zastaveno usnesením Vrchního státního zastupitelství z 16.5.2018 č. j. VZV 28/2014-470 ve smyslu § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu, které nabylo právní moci [datum].

21. Pokud jde o nárok na náhradu škody spočívající v ušlém zisku, soud uvádí, že při existenci odpovědnostního titulu, který byl prokázán v projednávaném řízení, neshledal kumulativní splnění dvou dalších základních podmínek, a to existenci příčinné souvislosti a vzniku ušlého zisku. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobce ke dni [datum] odešel do důchodu, svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] pak v rámci své svědecké výpovědi uvedl (ve shodě s listinnými důkazy - čestnými prohlášeními vydanými dalšími spolupracovníky žalobce) plánovanost odchodu do důchodu, a nebyly potvrzeny skutečnosti ohledně předčasného odvolání žalobce z jím vykonávaných funkcí tak, jak žalobce uváděl ve svém účastnickém výslechu. I kdyby k tomu však došlo, není na místě shledání příčinné souvislosti mezi ukončením funkce žalobce, ve které pobýval, a to náměstka zodpovědného za finanční řízení a člena představenstva [obec] exportní banky s vedením trestního řízení, když absentuje především souvislost časová, když k zahájení trestního stíhání došlo až [datum]. Případné dřívější průběh úkonů trestního řízení pak na předmětný odchod žalobce nemůže mít žádný vliv, neboť odpovědnostním titulem je právě shora uvedené usnesení o zahájení trestního stíhání.

22. Žalobce konstruoval vznik ušlého zisku v částce [částka], jakožto jedné z dílčích položek nároků, a to za období vedení trestního stíhání od roku 2014 do roku 2018, konkrétně za rok 2014 v částce [částka], za rok 2015 až 2017 v částkách [částka] za každý rok a v částce [částka] za rok 2008 (za období od ledna do května roku 2018). Svůj nárok koncipoval tak, že nebýt nezákonného trestního stíhání, došlo by k plnému naplnění rámcové smlouvy o poskytování konzultační a poradenské činnosti uzavřené mezi ním a ČEB dne [datum] na dobu neurčitou, když výši roční odměny odvozoval od jediné z doložených objednávek [číslo] 2014 ze dne [datum], kterou mu byly zadány práce na základě předmětné smlouvy, s tím, že roční částka nepřekročí částku [částka]. Z této objednávky pak dovozoval, že i každá další objednávka v dalších letech by byla bývala dosáhla částky [částka] ročně a žalobce by za jednotlivé roky vedení trestního stíhání této částky na základě předmětné smlouvy dosahoval. Tato skutečnost však je skutečností pouze hypotetickou, nikoliv podloženou, navíc vyvrácenou svědeckou výpovědí Ing. [příjmení]. Tento potvrdl, že ačkoliv rámcová smlouva s žalobcem byla uzavřena na dobu neurčitou, potvrdil jednak její výpověď již v půlce roku 2014, s tím, že taktéž potvrdil, že došlo k výpovědi i ostatních rámcových smluv uzavřených s ostatními externími poradci, tedy se předmětné netýkalo pouze žalobce, a to v důsledku negativní medializace, s tím, že tento svědek potvrdil, že i nebýt nezákonného trestního stíhání, jakožto základního odpovědnostního titulu v tomto řízení, k ukončení smlouvy by s žalobcem nepochybně nejpozději na sklonku roku 2014 došlo. Tuto skutečnost především odůvodňoval svým uvedením do funkce za žalobce a nutnou spoluprací na počátku svého působení v této funkci, a především i okolností rámcového ukončení všech těchto smluv s externími poradci. Svědek tedy vyvrátil, že by k ukončení spolupráce došlo jedině a pouze v důsledku vedení nezákonného trestního stíhání proti žalobci, když sporoval možnost zadání dalších objednávek, případně spolupráci i v dalších letech. Žalobce pak na podporu svých tvrzení ohledně dosahování předmětného zisku v uvedené výši i v dalších letech ničeho dalšího netvrdil ani neprokazoval.

23. Pokud jde o ušlý zisk ve výši [částka] konstruovaný jakožto další ušlý zisk do budoucna v důsledku nemožnosti plnění z uzavřené smlouvy za dalších 5 let, tento žalobci ani v době podání žaloby ještě vzniknout nemohl, navíc je taktéž shodně jako předchozí nárok nárokem hypotetickým. I u něj pak absentuje existence příčinné souvislosti s předmětným zahájením trestního stíhání žalobce, tedy nezákonným rozhodnutím, jde proto shodně jako v případě shora uvedeném o nárok nedůvodný.

24. Pokud jde o nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou žalobce požadoval ve výši [částka], spočívající především v tvrzených zásazích do jeho osobnostních sfér v příčinné souvislosti s vedením trestního stíhání, zde soud uvádí, že je na místě vycházet z aktuální judikatury Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011. Soud zvažoval povahu trestní věci, délku trestního řízení a následky způsobené trestním řízení v osobnostní sféře poškozené osoby a taktéž okolnosti vzniku újmy a odškodnění poskytnuté v obdobných případech. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán za trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1, 3 trestního zákona a porušování závazných pravidel hospodářského styku dle ustanovení § 127 odst. 1 trestního zákona účinných do [datum], ve spolupachatelství, když trestná činnost byla spojována s pochybením žalobce v profesní oblasti a měla mít za následek vznik značné škody. Lze pak dospět k vyšší intenzitě zásahů do osobnostních sfér, které žalobci hrozily a které následně vznikly, a to s ohledem na ohrožení vyšším trestem odnětí svobody v trvání až 8 let, za situace, kdy trestní stíhání bylo zastaveno z druhého nejpříznivějšího důvodu, tedy skutek, z něhož byl žalobce obviněn, nebyl trestným činem (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 590/08, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Pokud jde o trvání trestního stíhání, toto trvalo od [datum] do [datum] resp. [datum], tedy po dobu 3 let a 10 měsíců, když délka s ohledem na složitost věci se s ohledem na činnost orgánů činných v trestním řízení, které se musí zabývat činností i [právnická osoba] se specifickými pravidly pro poskytování úvěru touto institucí a vnitřními předpisy bankovního sektoru, jeví dobou nikoliv nutně nepřiměřeně dlouhou. Co se týká zásahů do osobnostních sfér žalobce, tyto byly prokázány pouze částečně, když lze přisvědčit žalobci, že právě vedení trestního řízení spočívající ve shora uvedené skutkové podstatě, která mu byla kladena za vinu, ohrožení trestem odnětí svobody na delší dobu až 8 let, i za situace, že žalobce byl do té doby osobou bezúhonnou, se negativně promítlo do nejistoty ohledně výsledku trestního stíhání a do zásahů, kterým žalobce v průběhu vedení trestního stíhání čelil. Žalobce popisoval nespavost, nejistotu ohledně výsledku trestního řízení, nejistotu taktéž celé rodiny, která s žalobcem trestní stíhání prožívala, včetně jeho devadesátileté maminky, která taktéž se s ním nemohla vyrovnat. Je pak zřejmé, že žalobce do určité míry vedle očekávané a pochopitelné nejistoty a nervozity, které se promítly do vztahu s rodinou a nejbližším okolím, taktéž prožíval nepříjemné prožitky s ohledem na medializaci případu, a taktéž zásahy do své dobré pověsti v místě bydliště a především pak v rovině profesní. To vše za situace, kdy v období vedení trestního stíhání žalobce se tento již nacházel v důchodu, je však nutné vzít v potaz, že měl uzavřenou rámcovou smlouvu o poskytování služeb, a tedy s jeho odborností se i nadále počítalo. Pokud jde však o jakékoliv další výrazné zásahy do cti a pověsti, tyto v projednávaném případě nebyly prokázány, neboť nebyly podpořeny žádnými důkazními prostředky, pouze účastnickou výpovědí žalobce. Soud proto uzavírá, že dospěl pouze k částečnému narušení cti a pověsti žalobce související s trestnou činností, která mu byla kladena za vinu, když žalobce další zásahy jiné kromě své účastnické výpovědi neprokazoval.

25. Soud porovnal žalobcův případ s obdobnými případy odškodňování nemajetkových újem, neboť výše zadostiučinění, kterou soud zvažoval dle ustanovení § 31a odst. 2 z. č. 82/98 Sb. musí odpovídat výši zadostiučinění poskytnutého v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují. To vše za situace, kdy soud dospěl k závěru, že pouhé konstatování porušení práva, které učinila žalovaná, se jeví formou zadostiučinění nepřiměřenu, a je na místě žalobce finančně odškodnit. Je však nutno podotknout, že medializaci případu nelze než hodnotit jako prostý důsledek zásady veřejnosti trestního řízení a nelze ji tedy přičítat k tíži státu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1141/2018).

26. Pokud jde o obdobné srovnávací případy, soud vzal v potaz rozhodnutí sp. zn. 12 C 96/2016 řízení vedeného u zdejšího soudu, kde žadatel byl ohrožen trestem odnětí svobody v trvání 12 – 20 let, tedy více jak 2x delším než u žalobce, za obecné ohrožení, a trestní řízení trvalo po dobu poněkud kratší než u žalobce, 2 let a 6 měsíců. Nad rámec toho byl vazebně stíhán. Pokud jde o zásahy do osobnostních sfér, žadatel prokázal ztrátu zaměstnání, nedůvěru v rodině a psychické následky, byl taktéž osobou bezúhonnou. Poskytnuté zadostiučinění činilo částku [částka]. Dalším srovnávacím případem byl případ vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 61/2015, kde trest odnětí svobody hrozil obdobně jako u žalobce v trvání 3 let až 10 let, za přijetí úplatku, trvání trestního stíhání pak bylo po dobu poněkud kratší než u žalobce, 2 roky a 1 měsíc. V projednávaném případě šlo taktéž o vazební stíhání, kdy žadatel byl ve vedoucí pozici ve Státním fondu životního prostředí, zásahy do osobnostních sfér pak byly prokázány v rovině rodinné, zdravotní, když žadatel trpěl úzkostí, beznadějí, posttraumatickou stresovou poruchou s nutnou léčbou a psychoterapií, byl osobou bezúhonnou, s tím, že následné zdravotní problémy vedly k trvalým zdravotním následkům, došlo k taktéž poškození cti a pověsti žalobce a v průběhu řízení byla provedena domovní prohlídka. Výše poskytnutého zadostiučinění pak činila částku [částka]. Dalším obdobným případem odškodňování byl případ vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 260/2012, kde hrozil trest odnětí svobody v trvání 5 až 12 let žadateli, tedy po dobu vyšší než u žalobce, trestní řízení však trvalo pouze po dobu [číslo] dnů, tedy po dobu kratší než u žalobce. Šlo o trestnou činnost zkreslování údajů o stavu hospodářství a podvod, s následnou částkou plnění [částka]. Posledním obdobným případem byl případ vedený pod sp. zn. 23 C 2014/2012, u zdejšího soudu, kde hrozil trest odnětí svobody v trvání 5 až 12 let, tedy po dobu delší než u žalobce, trvání pak bylo obdobné jako u žalobce, 3 roky 7 měsíců za trestný čin vydírání, překvalifikovaného následně na útisk. Prokázané zásahy do osobnostních sfér byly obavy, tíseň a následné zajištění majetku v důsledku vedení trestního stíhání, žadatel byl osobou bezúhonnou a poskytnuté zadostiučinění činilo částku 80 000.

27. V neposlední řadě pak soud při určení adekvátní výše zadostiučinění v posuzovaném případě vycházel z aktuálního rozhodnutí vydaného Městským soudem v Praze sp. zn. 58 Co 7/2021, ze dne 4. února 2021 ve věci spoluobžalovaného žalobce (rozhodováno bylo o odvolání proti rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. 18 C 121/2019), kde soud dospěl k adekvátnosti finančního plnění zadostiučinění ve výši [částka]. Spoluobviněný žalobce byl ohrožen shodnou trestní sazbou, nezákonné trestní stíhání bylo vedeno po shodnou dobu jako u žalobce a zásahy do osobnostních sfér byly shledány téměř shodnými jako u žalobce. Výše poskytnutého zadostiučinění činila částku [částka].

28. S poukazem na shora uvedené soud proto uvádí, že pod výrokem I. žalobě vyhověl co do částky [částka] se zákonným příslušenstvím žádaným ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve výši zákonné 9,75 % ročně z přiznané částky za období prodlení žalované, po uplynutí 6 měsíců od uplatnění nároku žalobce u žalované, tedy od [datum] do zaplacení, když tuto částku považuje s ohledem na kritéria uvedená shora částkou dostačující a plně odrážející specifika předmětného případu.

29. Pod výrokem II. soud zamítl nárok na poskytnutí dalšího finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou s ohledem na shora uvedené argumenty nehledává odůvodněnou (nad rámec toho soud uvádí, že již samotná částka finančního zadostiučinění, kterou žalobce žádal ve výši [částka] je částkou nepřiměřeně vysokou, neodrážející rozhodovací praxi), taktéž soud zamítl nárok na přiznání ušlého zisku s ohledem na argumentaci uvedenou shora, když tento neshledal důvodným co do prokázání jeho vzniku, příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem a jeho výše.

30. Ve výroku III. soud přiznal úspěšné žalované náhradu nákladů řízení, když rozhodnutí o výši plnění u nemajetkové újmy záviselo na úvaze soudu ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., v daném případě pak šlo o kumulaci nároků, tedy soud vycházel z judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1435/2015, která při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok či nároky na jiné peněžité plnění (objektivní kumulace), je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 18 následujících advokátního tarifu. Soud vycházel z tarifní hodnoty [částka] dle ustanovení § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., zvlášť u odpovědnostního titulu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, dále z částek jednotlivých újem majetkových, v celkové výši [částka] a po odečtení úspěchu a neúspěchu ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dospěl k 96 % úspěšnosti žalované v předmětném řízení. S ohledem na tuto skutečnost, soud přiznal žalované, když byla neúspěšná pouze v nepatrné části předmětu řízení, plnou náhradu nákladů řízení, a to za jednotlivé úkony nezastoupeného účastníka ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhl. č. 254/2015 Sb. á [částka]: za vyjádření k žalobě ze [datum], účasti na jednání [datum], účasti na jednání [datum], vyjádření k žalobě z [datum], účasti na jednání [datum], účasti na jednání [datum] a [datum] a přípravy na jednání soudu z [datum], [datum], [datum] a [datum], tedy v celkové výši [částka].

31. Ve výroku II. byla lhůta k plnění stanovena v trvání 15 dnů dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. s ohledem na organizačně technické možnosti žalované plnit, pod výrokem III. pak soud určil pariční lhůtu v trvání 3 dnů, když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách pokud jde o náhradu nákladů řízení.

Poučení