19 C 135/2024 - 53

Rubrum

Okresní soud v Děčíně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Vladimíra Diviše a přísedících Jany Šmerdové a Miroslava Švarce ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] proti žalovanému: [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] se sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno], [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] o zaplacení 20 200 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 10 100 Kč od 1.3.2024 do 9.7.2024, z částky 10 100 Kč od 1.4.2024 do 9.7.2024, z částky 10 100 Kč od 1.5.2024 do 9.7.2024, z částky 10 100 Kč od 1.6.2024 do 9.7.2024 a z částky 10 100 Kč od 1.7.2024 do 9.7.2024 v kapitalizované výši 1 404,04 Kč se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 980 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 5.4.2024 se žalobce z pozice [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [adresa] domáhal na žalované zaplacení částky 20 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 100 Kč od 1.3.2024 do zaplacení a z částky 10 100 Kč od 1.4.2024 do zaplacení z titulu nároku na doplatek nezákonně sníženého platu soudce za období měsíců leden a únor 2024. V žalobě uvedl, že v lednu a v únoru 2024 byl žalobci vyplacen měsíční plat ve výši 153 600 Kč a víceúčelová paušální náhradu výdajů ve výši 6 300 Kč hrubého. V důsledku změny zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu (dále jen „zákon č. 236/1995 Sb.“), provedené zákonem č. 349/2023 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2024, došlo od 1. 1. 2024 ke snížení platu soudců z 3 násobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažené podle zveřejněných údajů [právnická osoba] za předminulý kalendářní rok na 2,822 násobek a ke snížení náhrady výdajů. Nebýt uvedené novelizace zákona o platu, činil by měsíční plat žalobce za uvedené období částku 163 300 Kč. Průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok 2022 činila podle údaje zveřejněného [právnická osoba] dne 8. 12. 2023 částku 40 317 Kč (příloha 1b k publikaci [právnická osoba] Evidenční počet zaměstnanců a jejich mzdy 3. čtvrtletí roku 2022, [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno]). Plat žalobce za leden roku 2024 by se určil jako součin platové základny a platového koeficientu, který se stanoví podle počtu let započtené doby podle § 28 zákona č. 236/1995 Sb.: platová základna 120 951 Kč (3násobek částky 40 317 Kč), započtená doba žalobce v letech „od počátku 18. roku“, platový koeficient žalobce je s ohledem na délku započtené doby 1,35. Ministerstvo práce a sociálních věci vyhlásilo pro rok 2024 platovou základnu pro soudce sdělením č. 448/2023 Sb. ve výši 113 775 Kč. V důsledku toho činil plat žalobce v lednu roku 2024 částku 153 600 Kč. Dále žalobce uvedl, že nebýt uvedené novelizace zákona o platu, činila by náhrada výdajů žalobce za leden a únor roku 2024 5,5 % [§ 32 odst. 1 písm. a) zákona č. 236/1995 Sb.] z platové základny ve výši 120 951 Kč, což by po zaokrouhlení podle § 5 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb. činilo částku 6 700 Kč. Vzhledem ke snížení platové základny soudců s účinností od 1.1.2024 činila náhrada výdajů žalobce 5,5 % [§ 32 odst. 1 písm. a) zákona č. 236/1995 Sb.] z platové základny ve výši 113 775 Kč, což po zaokrouhlení podle § 5 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb. představuje částku 6 300 Kč měsíčně. Žalobce v žalobě obsáhle zdůvodnil neústavnost provedené platové restrikce a právně zdůvodnil rovněž oprávněnost požadavku na zpětné doplacení platu za shora uvedené 2 měsíce.

2. Podáním žalobce ze dne 24.10.2024 žalobce vzal žalobu co do části nároku na zaplacení částky 20 200 Kč zpět, když zpětvzetí žaloby odůvodnil tím, že mu byla jistina platu za oba měsíce doplacena dne 9.7.2024. S ohledem na částečné omezení žalobního nároku soud usnesením ze dne [datum] č.j. [spisová značka] řízení co do nároku na zaplacení částky 20 200 Kč zastavil.

3. Podáním žalobce ze dne 24.10.2024 žalobce současně navrhnul změnu (rozšíření) žaloby, když vedle úroku z prodlení z částky 10 100 Kč od 1.3.2024 do 9.7.2024 a z částky 10 100 Kč od 1.4.2024 do 9.7.2024, nově požadoval zaplacení úroku z prodlení z částky 10 100 Kč od 1.5.2024 do 9.7.2024, z částky 10 100 Kč od 1.6.2024 do 9.7.2024, z částky 10 100 Kč od 1.7.2024 do 9.7.2024 (celkem v kapitalizované výši 1 404,04 Kč), když uvedl, že tak žádá úrok z prodlení za doplatek platu soudce za měsíce březen až květen 2024. Soud tuto změnu žaloby připustil usnesením ze dne [datum] č.j. [spisová značka]. [právnická osoba] návrhu na změnu žaloby žalobce uvedl, že žalovaná uhradila žalobci požadovanou jistinu (doplatek platu za měsíce leden a únor 2024), včetně doplatku rozdílu platů za měsíce březen, duben a květen, až dne 9.7.2024 a vznikla jí tak povinnost zaplatit žalobci zákonné úroky z prodlení z jednotlivých dlužných částek do doby zaplacení jistiny dluhu, tedy z 10 100 Kč od 1.3.2024 do 9.7.2024, tj. 530,60 Kč (plat za leden 2024), z 10 100 Kč od 1.4.2024 do 9.7.2024, tj. 404,07 Kč (plat za únor 2024), z 10 100 Kč od 1.5.2024 do 9.7.2024, 281,62 Kč (plat za březen 2024), z 10 100 Kč od 1.6.2024 do 9.7.2024, tj. 155,10 Kč (plat za duben 2024) a z 10 100 Kč od 1.7.2024 do 9.7.2024, tj. 32,65 Kč (plat za květen 2024), celkem 1 404,04 Kč. Žalovaná pak tento požadavek neuspokojila přes výzvu ze strany žalobce. Skutečnost, že žalobce má nárok na zaplacení jistiny dluhu, tj. rozdílu mezi poskytnutým platem a platem, který měl být žalobci poskytnut, za měsíce leden až květen 2024, vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 15.5.2024 sp. zn. Pl. ÚS 5/24. Nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení do zaplacení jistiny má pak oporu v ustanovení § 1970 o.z. a výše úroků z prodlení plyne z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ze dne 16. října 2013. Splatnost platu soudce pak vychází z ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce, podle kterého, mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. S ohledem na uvedené ustanovení požaduje žalobce zaplacení zákonných úroků z prodlení vždy od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, v němž byl plat splatný. Žalobce argumentoval tím, že veškerá dosavadní snížení platu soudců vzal v cit. nálezu v úvahu Ústavní soud a konstatoval, že „z neústavního jednání nelze těžit.“ Dovodil následně, že účinky citovaného nálezu se vůči soudců vztahují na dobu předcházející vyhlášení nálezu, totiž k 1.1.2024. Konstatoval, že „…v případě soudcovských platů Ústavní soud nemůže vycházet z obecného pravidla, že zrušení neústavního zákona má účinky směřující výlučně do budoucna (ex nunc). Takový přístup by totiž nemístně podporoval přijímání dalších neústavních restrikcí. Neústavní restrikce by totiž byla vždy uplatnitelná až do okamžiku svého zrušení Ústavním soudem. Pro moc výkonnou a zákonodárnou by v takovém případě mohlo být výhodné zavádět i vědomě neústavní platové restrikce, neboť by měly jistotu, že vždy alespoň na určitou dobu neústavní restrikci fakticky prosadí. Takový postup, který podporuje neústavní jednání, Ústavní soud aprobovat nemůže. Z těchto důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že i když bude napadené ustanovení zrušeno až dnem 31. 12. 2024, obecné soudy jsou oprávněny a povinny jej neaplikovat v případě soudcovských platů již ode dne 1. 1. 2024 (srov. obdobně již citované nálezy sp. zn. Pl. ÚS 16/09, body 39 až 40, a sp. zn. Pl. ÚS 15/09, body 53 až 55). V důsledku neaplikování napadeného ustanovení na soudcovské platy vznikla počínaje dnem 1. 1. 2024 v právní úpravě soudcovských platů mezera spočívající v absenci výslovného určení násobku průměrné hrubé měsíční mzdy, od něhož se odvíjí platová základna soudcovských platů. Uvedenou mezeru je třeba vyplnit ústavně konformním způsobem. Protože až do 31. 12. 2023 se platová základna určovala jako 3násobek průměrné hrubé měsíční mzdy a protože zákonodárce (ani vláda) ústavně souladným způsobem nedoložil nutnost změny této úpravy materiálního zabezpečení, platí, že z 3násobku je namístě vycházet i v období od 1. 1. 2024. Tento nález tedy zakládá nárok na doplacení soudcovských platů a souvisejících náhrad do výše platové základny, která bude určena ústavně konformním způsobem jako 3násobek průměrné hrubé měsíční mzdy, a to za období počínající dnem 1. 1. 2024.“ Z konstantní judikatury Ústavního soudu (viz nálezy sp. zn. Pl. ÚS 38/06, IV. ÚS 1777/07, Pl. ÚS 16/09, Pl. ÚS 15/09, IV. ÚS 1572/11, III. ÚS 3489/12 a naposledy sp. zn. Pl. ÚS 28/13), vyplývá, že ve vztahu mezi jednotlivcem a státem platí pravidlo, že pokud je protiústavně zrušený zákon nebo jiný právní předpis v rozporu s ústavním pořádkem, pak tento rozpor byl dán i po dosavadní dobu jeho účinnosti. Přirozeným důsledkem zrušení zákona pak je, že se dotčeným jednotlivcům poskytne ochrana jejich základních práv a svobod právě tím, že se předmětný právní předpis v rozsahu, na který dopadá derogační důvod vyslovený v nálezu Ústavního soudu, zpětně neaplikuje. Z uvedeného vyplývá, že žalovaná byla povinna poskytovat žalobci za měsíce leden až květen 2024 plat v rozsahu odpovídajícím 3násobku průměrné mzdy, a to v platebních termínech pro výplatu platu. Vzhledem k tomu, že tak v důsledku protiústavního zásahu nečinila, je odpovědna za důsledky svého protiprávního jednání. Žalobce proto navrhuje, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 1 404,04 Kč včetně nákladů řízení.

5. Žalovaná k žalobě uvedla, že souhlasí se závěry, jež přijal Ústavní soud v nálezu z 15. 5. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 5/2024, tedy s tím, že soudcům byla formou přijetí zákona (tzn. zásahem moci zákonodárné) a v rozporu s ústavním pořádkem odňata část platu za leden až květen roku 2024, a činí nesporným, že stát soudcům následně (v případě žalobce dne 9. 7. 2024) tento rozdíl, v návaznosti na rozhodnutí Ústavního soudu dorovnal. Právní závěr žalobce, že se žalovaná s plněním ocitla v prodlení, jak je žalobce vymezil, nicméně dle žalované nemůže obstát a žalovaná žalobou uplatněné právo na úrok z prodlení ani zčásti neuznává. Prodlení dlužníka s plněním dluhu je soukromoprávní institut vymezený zákonem č. 89/2002 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „OZ“), a to zejména § 1968 OZ ve vztahu k § 1958 OZ, a uplatní se, pokud dlužník svůj (soukromoprávní) dluh nesplní řádně a včas. Po dlužníkovi, který je v prodlení s peněžitým plněním, může věřitel žádat úrok z prodlení (§ 1970 OZ). Dlužník je povinen plnit i bez vyzvání věřitele, je-li čas plnění přesně ujednán anebo stanoven jinak (srov. § 1958 odst. 1 OZ). Žalovaná, jež vůči žalobci (soudci) plní práva a povinnosti vyplývající z jeho pracovního vztahu, je při tom (jako každý zaměstnavatel) vázána platnými a účinnými právními předpisy. V daných souvislostech pracovněprávními předpisy (§ 84 odst. 4 zákona o soudech a soudcích) a zákonem č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění účinném v rozhodné době (dále též jen „platový zákon“). Žalovaná žalobci ve stanovených výplatních termínech zaplatila vždy plat ve výši, v jaké mu na něj vznikl nárok dle tehdy účinných právních předpisů (o tom mezi účastníky ani není sporu). Avšak nemohla (nebyla oprávněna) zaplatit mu plat jiný, tj. ani nižší ani vyšší. A tudíž se neocitla (ani nemohla ocitnout) v prodlení, které žalobce se zpětnou účinností dovozuje. Soulad právních předpisů, zde platového zákona, s ústavním pořádkem je oprávněn posoudit (a z případného rozporu vyvodit právní důsledky) výhradně Ústavní soud; srov. zejména článek 87 odst. 1 písm. a) nebo článek 95 odst. 2 Ústavy České republiky a § 64 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZÚS“). Do doby, než případnou protiústavnost zákona formálně deklaruje Ústavní soud (tj. zákon zruší), je v právních vztazích třeba vycházet z účinného zákona. Práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisu přitom zásadně zůstávají nedotčena (srov. § 71 odst. 4 ZÚS). Tuto zásadu Ústavní soud v některých případech prolomil svým rozhodnutím, což je případ - ne ale všech - protiústavních restrikcí soudcovských platů. Jak totiž plyne z dosavadní rozhodovací praxe Ústavního soudu, aby soudci vzniklo právo na zpětné vyplacení protiústavně odňaté části platu i přes znění § 71 odst. 4 ZÚS, musí to Ústavní soud ve svém nálezu připustit, resp. to nesmí vyloučit. Nález v tomto ohledu má konstitutivní povahu, protože je právní skutečností, jež takový postup umožní. To je patrné kupí. z nálezu Ústavního soudu z 15. 5. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 15/22, kterým rozhodl o platových restrikcích v roce 2022. Přestože je shledal jednoznačně protiústavními, konstatoval zároveň, že — s ohledem na určité okolnosti — nález nezakládá nárok na zpětné dorovnání platů (viz odst. 235 odůvodnění nálezu). Obdobně rozhodl Ústavní soud o soudcovských platech již dříve (srov. např. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 28/13 a Pl. ÚS 20/15), tehdy rovněž deklaroval zjevnou protiústavnost zásahu, ale k dorovnání nedošlo. Ústavní soud (viz odst. 89 odůvodnění nálezu sp. zn. Pl. ÚS 28/13) dovozuje, že - i přes znění §71 odst. 4 ZÚS — v případech, kdy aplikace zrušeného protiústavního právního předpisy působí porušení základních práv jednotlivců, je přirozeným důsledkem, že se dotčeným jednotlivcům poskytne ochrana jejich základních práv a svobod právě tím, že se předmětný právní předpis v rozsahu, na který dopadá nálezem vyslovený derogační důvod, zpětné neaplikuje. Platí to však jen za předpokladu, že poskytnutí této ochrany nebrání jiné základní právo nebo důležitý veřejný zájem, jemuž je v případě vzájemné kolize třeba dát přednost. Uvedené potvrzuje závěr, že derogační nález Ústavního soudu je právní skutečností, která zakládá i právo na zpětné plnění (kompenzaci) a povinnost toto plnění poskytnout, jestliže to Ústavní soud ( s ohledem na mimořádné (výjimečné) okolnosti nevyloučil. Prodlení přitom nemůže nastat dříve, než nastala právní skutečnost, od které se plnění odvíjí. Nálezem sp. zn. Pl. ÚS 5/2024 Ústavní soud zrušil příslušnou část platového zákona s účinností od 31. 12. 2024 a soudcům přiznal právo na zpětné dorovnání platů. Nález byl vyhlášen ve Sbírce zákonů pod ě. 211 dne 2. 7. 2024. Stát na tento nález zareagoval bez zbytečného odkladu a platy (všem) soudcům dorovnal spolu s výplatou {již nekráceného) platu za červen 2024. Žalovaná se proto vůči žalobci neocitla v prodlení s doplacením (dorovnáním) platu za leden až květen 2024. O prodlení žalované by bylo lze uvažovat jen tehdy, kdyby — po zveřejnění nálezu ve Sbírce zákonů — žalobci plat nedorovnala ani poté, co by ji k tomu vyzval (lhůtu k plnění totiž Ústavní soud nestanovil). Právní závěry žalobce tedy nejsou správné, prodlení žalované takto nelze dovozovat. Zmiňuje-li Ústavní soud, že stát nemůže těžit z protiústavního jednání a že se mu opakované protiústavní zásahy nemohou ekonomicky vyplatit, pouze tím odůvodňuje své rozhodnutí, které — přes znění zákona (§71 ZÚS) — zakládá právo na zpětné doplacení (tj. kompenzaci) protiústavně odňaté majetkové hodnoty. Žalobce tudíž vůči žalované nemá právo na zaplacení úroků z prodlení. Žalovaná proto navrhla žalobu zamítnout.

6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům.

7. Na základě shodných tvrzení stran a z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce je soudcem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa].

8. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu (dále též „zákon o platu“), účinného do 31.12.2023, plat je peněžité plnění poskytované měsíčně ve výši a za podmínek dále stanovených.

9. Dle § 3 odst. 2 zákona o platu plat se určí jako součin platové základny a platového koeficientu stanoveného v závislosti na odpovědnosti a náročnosti vykonávané funkce. Plat se zaokrouhluje na 100 Kč nahoru.

10. Dle § 3 odst. 3 zákona o platu platová základna činí od 1. ledna do 31. prosince kalendářního roku 2,5násobek a pro soudce 3násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažené podle zveřejněných údajů [právnická osoba] za předminulý kalendářní rok. Výši platové základny pro příslušný kalendářní rok vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv sdělením.

11. Z ustanovení § 32 odst. 1 písm. a) platového zákona plyne, že soudci náleží: víceúčelová paušální náhrada výdajů podle § 5 odst. 1 písm. a) a l) ve výši 5,5 % platové základny.

12. Na základě nesporných tvrzení stran má soud za prokázané, že v důsledku změny zákona č. 236/1995 Sb., provedené zákonem č. 349/2023 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2024, která spočívala ve snížení veličiny určující výši platové základny (a v důsledku toho ke snížení platové základy samotné a rovněž víceúčelové paušální náhrady, která je na výši platové základny procentuálně vázána), byl žalobci v lednu až v květnu 2024 vyplacen nižší měsíční plat a nižší víceúčelová paušální náhradu výdajů (dále též náhrada výdajů) než by žalobci náležela pro případ, že by ke změně platového zákona s účinností od 1.1.2024 nedošlo.

13. Článek XXIX zákona č. 349/2023 Sb., zní: 14. [právnická osoba] zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 425/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 181/2012 Sb., zákona č. 11/2013 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 161/2014 Sb., zákona č. 359/2014 Sb., zákona č. 316/2018 Sb., zákona č. 277/2019 Sb., zákona č. 587/2020 Sb. a zákona č. 18/2022 Sb., odstavec 3 zní: 15. "(3) Platová základna pro soudce činí od 1. ledna do 31. prosince kalendářního roku 2,822násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažené podle zveřejněných údajů [právnická osoba] za předminulý kalendářní rok; platová základna pro představitele činí od 1. ledna do 31. prosince kalendářního roku 83,3 % platové základny pro soudce. Platová základna se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. Výši platové základny pro příslušný kalendářní rok vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv sdělením1).".

16. Změna provedená zákonem č. 349/2023 Sb. v ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 236/1995 Sb. tak, jak obě strany sporu považují za nesporné, způsobila, že v důsledku její aplikace ze strany žalované došlo od 1. 1. 2024 ke snížení platu žalobce (ostatně jako všech soudců obecných soudů) z 3násobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažené podle zveřejněných údajů [právnická osoba] za předminulý kalendářní rok na 2,822násobek a ke snížení náhrady výdajů.

17. O jakou částku na měsíčním platu a o jakou částku na víceúčelové náhradě bylo žalobci vyplaceno méně, uvedl žalobce pro měsíce leden až únor 2024 v žalobě a rovněž pro další měsíce (březen až květen 2024) svůj výpočet takových částek ponechal stejný, když dovozoval, že nebýt uvedené novelizace zákona o platu, činil by měsíční plat žalobce za uvedené období měsíců leden až květen 2024 částku 163 300 Kč. Tento předpoklad vycházel z ustanovení platového zákona a jej provádějících právních předpisů. Průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok 2022 činila podle údaje zveřejněného [právnická osoba] dne 8. 12. 2023 částku 40 317 Kč (příloha 1b k publikaci [právnická osoba] Evidenční počet zaměstnanců a jejich mzdy 3. čtvrtletí roku 2022, [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno]). Plat žalobce za leden roku 2024 by se (bez platové restrikce) určil jako součin platové základny a platového koeficientu, který se stanoví podle počtu let započtené doby podle ustanovení § 28 platového zákona. Pokud by platová základna činila 120 951 Kč (3násobek částky 40 317 Kč), započtená doba žalobce v letech „od počátku 18. roku“, tak platový koeficient žalobce je s ohledem na délku započtené doby ve výši 1,35.

18. Ministerstvo práce a sociálních věci vyhlásilo pro rok 2024 platovou základnu pro soudce sdělením č. 448/2023 Sb. ve výši 113 775 Kč. V důsledku toho činil plat žalobce v lednu roku 2024 částku 153 600 Kč. Rozdíl mezi platem skutečně vyplaceným žalobci (ve výši 153 600 Kč) a platem, na který by žalobci vzniklo právo, pokud by k platové restrikci s účinností od 1.1.2024 nedošlo (tj. 163 300 Kč), tak dosahuje částky 9 700 Kč měsíčně. Tuto skutečnost učinila žalovaná nespornou.

19. Pokud jde o náhradu výdajů, došlo v důsledku určení platové základny s účinností od 1.1.2024 ve výši 113 775 Kč ke stanovení náhrady výdajů od 1.1.2024 v částce 6 300 Kč. Rozdíl mezi skutečně vyplacenou náhradou výdajů a náhradou výdajů, na kterou by žalobci vzniklo právo, pokud by k úpravě platové základny s účinností od 1.1.2024 nedošlo (tj. 6 900 Kč), tak dosahuje částky 400 Kč měsíčně. Tuto skutečnost učinila žalovaná nespornou.

20. Mezi stranami tak bylo nesporné, že rozdíl mezi skutečně vyplaceným platem soudce a skutečně vyplacenou náhradou oproti výši platu a náhrady bez provedené platové restrikce dosahoval měsíčně částky 10 100 Kč (9 700 Kč na platu a 400 Kč na náhradě výdajů).

21. Dle § 141 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

22. V situaci, kdy žalobce požadoval úrok z prodlení u každého měsíčního doplatku platu od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém mu vzniklo právo na plat (tj. u doplatku platu za leden 2024 od 1.3.2024), bylo by jím stanovené určení počátku prodlení žalované v souladu se shora uvedeným ustanovením zákoníku práce. Pro jeho nárok však je dále podstatné, zda k prodlení na straně žalované skutečně došlo (srov. níže).

23. Z nálezu Ústavního soudu vydaného pod sp.zn. Pl. ÚS 5/2024 má soud za prokázané, že tímto nálezem vyhlášeným dne 15.5.2024 Ústavní soud ustanovení § 3 odst. 3 ve slovech "2,822násobek" zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, zrušil uplynutím dne 31. 12. 2024 (srov. výrok I. nálezu). Z odůvodnění nálezu v části týkajících se časových účinků nálezu (srov. body 146 – 164) plyne, že i když bude napadené ustanovení zrušeno až dnem 31. 12. 2024, obecné soudy jsou oprávněny a povinny jej neaplikovat v případě soudcovských platů již ode dne 1. 1. 2024. V důsledku neaplikování napadeného ustanovení na soudcovské platy vznikla počínaje dnem 1. 1. 2024 v právní úpravě soudcovských platů mezera spočívající v absenci výslovného určení násobku průměrné hrubé měsíční mzdy, od něhož se odvíjí platová základna soudcovských platů. Uvedenou mezeru je třeba vyplnit ústavně konformním způsobem. Protože až do 31. 12. 2023 se platová základna určovala jako 3násobek průměrné hrubé měsíční mzdy a protože zákonodárce (ani vláda) ústavně souladným způsobem nedoložil nutnost změny této úpravy materiálního zabezpečení, platí, že z 3násobku je namístě vycházet i v období od 1. 1. 2024. Tento nález tedy zakládá nárok na doplacení soudcovských platů a souvisejících náhrad do výše platové základny, která bude určena ústavně konformním způsobem jako 3násobek průměrné hrubé měsíční mzdy, a to za období počínající dnem 1. 1. 2024. [Anonymizovaný odstavec]

25. Mezi stranami sporu bylo nesporným, že žalobce obdržel jím požadované doplatky svého platu za období měsíců leden až květen 2024 dne 9.7.2024.

26. Soud se plně ztotožňuje s právním výkladem časových účinků nálezu Ústavního soudu, jak je ve svém vyjádření podrobně rozvádí žalovaná (viz výše). Rekapituluje tedy, že práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisu zásadně zůstávají nedotčena (srov. § 71 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Tuto zásadu Ústavní soud v některých případech prolomil svým rozhodnutím, což je případ - ne ale všech - protiústavních restrikcí soudcovských platů. Učinil tak rovněž i v případě nálezu sp.zn. Pl. ÚS 5/24. Ústavní soud v tomto nálezu opět (viz. ve shodě s nálezem sp. zn. Pl. ÚS 28/13 - odst. 89 odůvodnění nálezu) dovozuje, že v případech, kdy aplikace zrušeného protiústavního právního předpisy působí porušení základních práv jednotlivců, je přirozeným důsledkem, že se dotčeným jednotlivcům poskytne ochrana jejich základních práv a svobod právě tím, že se předmětný právní předpis v rozsahu, na který dopadá nálezem vyslovený derogační důvod, zpětné neaplikuje. Platí to však jen za předpokladu, že poskytnutí této ochrany nebrání jiné základní právo nebo důležitý veřejný zájem, jemuž je v případě vzájemné kolize třeba dát přednost.

27. Soud se proto ztotožňuje s argumentací žalované v tom směru, že až derogační nález Ústavního soudu je právní skutečností, která zakládá právo na zpětné plnění (kompenzaci) a povinnost toto plnění poskytnout, jestliže to Ústavní soud (s ohledem na mimořádné (výjimečné) okolnosti nevyloučil, a tedy že derogační nález sp.zn. Pl. ÚS 5/24 má v tomto směru pro žalobcův původní nárok (na doplacení platu a náhrad výdajů) konstitutivní povahu (je právní skutečností, která nárok na doplacení platu zpětně za období od ledna 2024 založila). Proto soud dovozuje, že teprve v důsledku vydání nálezu Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 5/2024 bylo možné ohledně původního žalobního požadavku (na doplacení platu a náhrad výdajů za měsíce leden a únor 2024) dospět k závěru, že nárok je oprávněný.

28. Pokud jde o otázku prodlení a vzniku nároku žalobce na úrok z prodlení, i zde se soud ztotožňuje s argumentací žalované.

29. Dle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

30. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

31. Soulad právních předpisů, zde platového zákona, s ústavním pořádkem je oprávněn posoudit (a z případného rozporu vyvodit právní důsledky) výhradně Ústavní soud - srov. zejména článek 87 odst. 1 písm. a) nebo článek 95 odst. 2 Ústavy České republiky a § 64 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Do doby, než případnou protiústavnost zákona formálně deklaruje Ústavní soud (tj. zákon zruší), je v právních vztazích třeba vycházet z účinného zákona. Prodlení přitom nemůže nastat dříve, než nastala právní skutečnost, od které se plnění odvíjí. Touto skutečností v daném případě bylo až vydání nálezu Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 5/24, resp. formálně jeho vyhlášení ve sbírce zákonů pod č. [hodnota] dne 2.7.2024.

32. Dle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

33. Protože nárok na doplacení platu (a rovněž náhrady výdajů) vznikl až v důsledku zrušení platové restrikce nálezem Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 5/24, přičemž Ústavní soud neurčil nikterak dobu plnění tohoto nároku, nelze dobu prodlení odvozovat od ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce (viz. výše), ale je na vzniklou situaci potřeba nahlížet jako na stav obdobný situaci popsané v ustanovení § 1958 odst. 2 o.z., tedy jde o situaci, kdy si strany neujednaly, kdy má dlužník plnit.

34. Pokud žalobce neprokázal, že by po datu 2.7.2024 žalovanou o plnění opětovně upomenul (byť měl v tu dobu k soudu podánu žalobu), nedovozuje soud vznik prodlení žalované ani pro část období od 2.7.2024 (zveřejnění nálezu ve sbírce zákonů) do 9.7.2024 (den, kdy nárok žalobce na doplatek platu a náhrady výdajů byl ze strany žalované uspokojen). Proto soud žalobu v celém zbývajícím rozsahu jako nedůvodnou zamítnul.

35. Pokud jde o otázku náhrady nákladů řízení, vycházel soud při svém rozhodování z níže uvedených zákonných ustanovení.

36. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

37. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

38. Dle § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

39. Dle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

40. Původní žaloba směřovala z hlediska procesního výsledku k vydání rozhodnutí, jímž by bylo rozhodnuto o povinnosti žalované doplatit plat a náhrady výdajů v částce 20 200 Kč s příslušenstvím. Ke zpětvzetí žaloby v rozsahu částky 20 200 Kč pak došlo sice v důsledku chování žalované, která nárok uplatněný žalobcem uspokojila až poté, co z nálezu Ústavního soudu vyplynulo, že se jedná o nárok oprávněný.

41. Byť soud shora dovodil, že žalovaná se se splněním nároku žalobce nedostala do prodlení, považoval by soud za nesprávné, pokud by žalovaná z dané situace těžila. Ústavní soud ve shora uvedeném nálezu konstatoval, že platová restrikce provedená zákonem č. 349/2023 Sb. představovala další z platových restrikcí platu soudců, které byl nucen označit za neústavní. K takovému kroku (vydání zrušujícího nálezu) by však nedošlo automaticky, ale činnost Ústavního soudu v tomto směru je vždy iniciována podáním návrhu na přezkum platové restrikce, kterého se dovolává některý ze členů soudcovského stavu. Pokud Ústavní soud následně dá navrhovateli (soudci) za pravdu, prohlásí platovou restrikci za neústavní a založí dokonce nárok na zpětné doplacení platu, považoval by soud za nevhodné nepřiznat žalobci odpovídající část náhrady nákladů řízení (mající vazbu na nárok na doplatek platu a náhrady výdajů) s případným užitím ustanovení § 150 o.s.ř. ve prospěch žalované. Soud tedy okolnost, že se žalovaná s plněním nedostala do prodlení, nepovažuje za skutečnost hodnou zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 150 o.s.ř..

42. Soud proto postupoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., když procesní úspěch převážně dovodil na straně žalobce, a to v rozsahu 95 % předmětu řízení (žalovaná procesně zavinila zastavení řízení ohledně částky 20 200 Kč). Proto přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v rozsahu 90 % jejich výše (tj. 95 % úspěch mínus 5 % neúspěch). Náklady řízení žalobce jsou tvořeny nevrácenou částí soudního poplatku v částce 1 000 Kč a náhradou hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. ve výši 1 200 Kč za 4 úkony po 300 Kč (sepis předžalobní výzvy v podání ze dne 15.10.2024, sepis žaloby ze dne 5.4.2024, sepis částečného zpětvzetí žaloby v podání ze dne 24.10.2024, sepis závěrečného návrhu v podání ze dne 16.2.2025). Celkem tak náklady na straně žalobce dosáhly částky 2 200 Kč, z níž 90 % představuje částka 1 980 Kč.

43. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř..