19 C 145/2024 - 71

Rubrum

Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované A], narozená [Datum narození žalované A] [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zdržení se vstupu do nemovitosti takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zdržet se vstupu do jednotky č. [číslo jednotky], vymezené na pozemku p. č. st. [číslo pozemku], jehož součástí je stavba [Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa].

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 15.164 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta A] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 5. 2024 se žalobkyně domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zdržet se vstupu do jednotky č. [číslo jednotky], vymezené na pozemku p. č. st. [číslo pozemku], jehož součástí je stavba [Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrálního pracoviště [adresa]. [právnická osoba] odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně je výlučným vlastníkem bytové jednotky č. [číslo jednotky], vymezené na pozemku p. č. st. [číslo pozemku], jehož součástí je stavba [Anonymizováno]. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrálního pracoviště [adresa]. Vlastníkem druhé bytové jednotky vymezené v předmětné chatě je [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaná je snacha žalobkyně (manželka [jméno FO], syna žalobkyně). Předmětná bytová jednotka slouží jako rekreační chata, kterou žalobkyně a členové její rodiny užívají během některých víkendů a svátků. Chatu v minulosti několikrát navštívili i členové rodiny žalobkyně, mimo jiné její syn [jméno FO] a žalovaná. Tyto návštěvy žalobkyně umožňovala jako běžnou rodinnou laskavost (jak je v rodinných vztazích běžné). Žalované, jejímu manželovi ani ostatním návštěvníkům proto nikdy nevzniklo jakékoliv vynutitelné právo chatu užívat (např. právo z nájmu nebo ze služebnosti). Z hlediska zákona je tato laskavost pouze okolností, která vyloučila vznik bezdůvodného obohacení dle § 2992 občanského zákoníku. Manželství žalované a jejího manžela (syna žalobkyně) je ale nyní rozvráceno. Žalovaná dne 28. 1. 2024 fyzicky napadla syna žalobkyně, kdy mu trhala vlasy, srazila jej ze schodů, telefonem jej tloukla do hlavy, rozbila mu osobní počítač a dvoje brýle. Navíc z bytu vyhodila jeho osobní věci včetně obuvi, prádla, obleků i kabátů. Syn žalobkyně proto opustil rodinnou domácnost nacházející se ve společném bytě na adrese [Jméno žalované B] [adresa]. Od té doby syn žalobkyně přebývá v bytě žalobkyně na adrese [adresa] nebo právě v dotčené chatě v [adresa] Úpě. Z těchto důvodu, vzhledem k vyhroceným vtahům mezi žalovanou a synem žalobkyně si žalobkyně nepřeje, aby žalovaná navštěvovala předmětnou chatu. Proto žalobkyně vyměnila na chatě zámek. Pro případ, že by se žalovaná pokusila do chaty proniknout skrze výměnu zámku, žalobkyně nalepila u vstupu upozornění, že výměna zámku je možná pouze se souhlasem žalobkyně. Žalovaná ale vlastnictví žalobkyně a její domovní svobodu naprosto nerespektuje a opakovaně se pokouší do chaty svémocně proniknout. Nejprve se pokoušela do chaty proniknout 11. 2. 2024, kdy otočila bezpečnostní kameru a rozbila sklo, čímž způsobila žalobkyni škodu ve výši 17.506 Kč. Druhý pokus o vniknutí do chaty, tentokrát již úspěšný, žalovaná učinila 26. 4. 2024. Při něm opět otočila bezpečnostní kameru, pomocí zámečníka odvrtala zámek a následně se ona a zámečník pohybovali potmě v chatě, čímž aktivovali bezpečnostní poplach. Na místo proto vyjížděla i policie. Současně žalovaná za pomoci zámečníka během vniknutí odstavila z provozu zabezpečovací systém. Konkrétně odpojila přívod napájení, odpojila záložní akumulátor a vyjmula SIM kartu GSM komunikátoru, čímž došlo k jeho nevratnému poškození. Opětovné uvedení zabezpečovacího systému do provozu by vyšlo na 22.556,82 Kč. Na toto vniknutí žalobkyně reagovala výměnou zámku (za což zaplatila 3.800 Kč) a vylepením nového upozornění, kde výslovně sděluje, že nesouhlasí se vstupem osob bez svého předchozího výslovného souhlasu, zejména nesouhlasí se vstupem žalované. Žalobkyně také prostřednictvím svého právního zástupce odeslala žalované dne 27. 4. 2024 a 30. 4. 2024 dopisy, že nesouhlasí s tím, aby žalovaná do chaty vstupovala. Nesouhlas se vstupem žalované do chaty žalobkyně oznámila i Policii ČR v dopise ze dne 30. 4. 2024. Přesto žalovaná do chaty znovu vnikla dne 1. 5. 2024, kdy opět otočila bezpečnostní kameru a za pomoci zámečníka [jméno FO] znovu odvrtala zámek. Při tomto vniknutí zámečníka spatřil [tituly před jménem] [jméno FO] (soused žalobkyně vlastnící vedlejší jednotku), kterému zámečník předložil svou vizitku. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná nehodlá respektovat vlastnické právo a domovní svobodu žalobkyně. Žalovaná navíc žalobkyni skrze svého právního zástupce odeslala dopis ze dne 25. 4. 2024, ve kterém tvrdí, že v předmětné chatě vedla společnou rodinnou domácnost se synem žalobkyně (manželem žalované). Žalovaná proto dle svých slov má nepochybné právo v chatě bydlet a užívat ji k obvyklému účelu, což má vyplývat z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]. K tomu žalobkyně uvádí, že žalovaná rozhodně není oprávněna chatu užívat, a to minimálně z následujících důvodů. Jednak není pravda, že by v chatě žalovaná vedla společnou rodinnou domácnost se svým manželem. Takovou domácnost vedli ve svém pražském bytě na adrese [Jméno žalované B] [adresa]. Na chatu naproti tomu jezdili jen příležitostně za účelem rekreace. Dále pak žalovaná a syn žalobkyně nevedou rodinnou domácnost od 28. 1. 2024, když vedení rodinné domácnosti skončilo po fyzickém útoku žalované právě tohoto dne. Konečně občanský zákoník právo manžela užívat určitou nemovitost podmiňuje tím, že druhý manžel má k nemovitosti konkrétní právo. A to buď výhradní právo (např. vlastnické) dle § 744 nebo nájemní či obdobné právo dle § 745. Žádné takové právo přitom syn žalobkyně k chatě nemá. Užívání své chaty mu žalobkyně umožňovala a umožňuje z pouhé dobré vůle, což žádné právo nezakládá (pouze tím je vyloučeno bezdůvodné obohacení). Odkaz žalované na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1290/2010 je nepřípadný, neboť zde se řešila situace, kdy jeden z manželů vlastnil byt užívaný druhým manželem. Syn žalobkyně naproti tomu vlastnické právo k chatě nemá. Vlastníkem je pouze žalobkyně. Tím méně by proto žalované mohlo vzniknout odvozené právo bydlení v dané chatě dle § 744 o.z. Žalobkyně proto dne 30. 4. 2024 odeslala žalované odpověď, že právo bydlení v chatě nemá. Přesto, jak je uvedeno výše, žalovaná do chaty o den později opět svémocně vnikla. Žalovaná se tedy již několikrát pokusila svémocně a neoprávněně vstoupit do chaty žalobkyně a ze strany žalované navíc hrozí i opakování tohoto jednání, proto žalobkyně podala předmětnou žalobu.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, a to ni jeho základ, ani jeho část. Žalovaná trvá na tom, že v nemovitosti byla vedena společná rodinná domácnost žalované a syna žalobkyně. Odkázala na argumentaci jejího odvolání proti vydání předběžného opatření. V odůvodnění odvolání proti nařízení předběžného opatření usnesením OS v Trutnově ze dne 9. 5. 2024 č.j. 9 Nc 21/2024-31, kterým bylo žalované uloženo zdržet se vstupu do předmětné nemovitosti žalovaná uvedla, že nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že žalovaná nemá právo nemovitost užívat, když tuto skutečnost žalobkyně vyvozuje z toho, že syn navrhovatelky (manžel žalované) nemá k předmětné nemovitosti žádné konkrétní právo, a to ať již vlastnické, nájemní či obdobné. Rodinná domácnost se nemusí nutně nacházet v nemovitosti, která by byla ve vlastnictví jednoho z manželů, ale i v nemovitosti ve vlastnictví třetí osoby. Žalovaná oprávněnost užívání nemovitosti odvozuje z existence rodinné domácnosti manželů v předmětné nemovitosti. Po dokončení stavby nemovitosti v červnu roku 2023, kterou financovali výhradně žalovaná se svým manželem, ji následně žalovaná s manželem hojně užívali, a to společně se svými dětmi. Není pravdou, že by manželé nemovitost užívali pouze sporadicky. Manželé tedy vedli rodinnou domácnost nejenom na adrese [Jméno žalované B] [adresa], ale také v předmětné nemovitosti, přičemž rodinnou domácnost lze zcela nepochybně vést i na více místech najednou. Žalobkyně se dle žalované mylně domnívá, že došlo k ukončení rodinné domácnosti tím, že žalovaná měla svého manžela fyzicky napadnout, a že manžel žalované se již nezdržuje na adrese [Jméno žalované B] [adresa]. K tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1399/2005. Uvedla, že ačkoli je v katastru nemovitostí žalobkyně uvedena jako výhradní vlastník nemovitosti, žalované zde vzniklo právo nemovitost užívat, a to minimálně na základě toho, že v nemovitosti spolu s manželem vedou svou rodinnou domácnost, k jejímuž ukončení doposud nedošlo. Rodinná domácnost žalované, jejího manžela (syna žalobkyně) a jejích dvou děti představuje soubor právních vztahů, který v sobě zahrnuje také užívací právo k předmětné nemovitosti. Jak manžel žalované potvrdil v opatrovnickém řízení, on i vnuci žalobkyně jsou bez omezení oprávněni nemovitost dále užívat a v rámci stále existující společné domácnosti tak trvá také odvozené užívací právo žalované. Shora uvedenému pojeti odpovídalo také jednání žalované a jejího manžela, když právě na jejich náklady probíhala enormně náročná rekonstrukce nemovitosti, a to až do června 2023, kdy žalovaná a její rodina začala nemovitost pravidelně užívat. Trvání společné domácnosti žalované a jejího manžela je patrné mimo jiné z toho, že manžel společný byt na adrese [Jméno žalované B] [adresa] neustále užívá. Aktuálně se dokonce domáhá náhrady klíčů od tohoto bytu, které patrně ztratil. Následně žalovaná doplnila, že řeší obecně složitou situaci rozkolu jejího manželství. V souvislosti s tím došlo ze strany jejího manžela – syna žalobkyně opakovaně k jednání, které žalovaná považuje za velmi nečestné a nespravedlivé. Přístup žalobkyně včetně zahájení předmětného řízení musí žalovaná považovat za součást tohoto postupu proti ní. Žalovaná jednání žalobkyně zároveň vnímá jako jednání z pokynu manžela žalované (syna žalobkyně), neboť sám manžel s žalovanou o užívání nemovitosti jednal, resp. jí sděloval, že ji tam aktuálně nepustí. Pokud žalovaná ve svém vyjádření uváděla, že společně s manželem do nemovitosti provedla masivní investice, konkrétně se jednalo o částku ve výši 12.000.000 Kč, přičemž část ve výši 5.496.100 Kč byla převedena manželem přímo do dispozice žalobkyně a částka 6.503.900 Kč byla ze společného jmění investována do zhodnocení předmětné nemovitosti. Žalovaná má za to, že provedení těchto investic společně s dalším způsobem, jakým se ona i manžel podíleli na rekonstrukci a následně užívání nemovitosti bylo jednání za okolností, které znamenají uzavření dohody o tom, že žalovaná i její manžel jsou oprávněni nezávisle na sobě užívat nemovitost, a to výhradně, neboť žalobkyně o reálné užívání nemovitosti nikdy neprojevila zájem a s ohledem na svůj věk a zdravotní stav toho není ani fyzicky schopna. U jednání soudu doplnila, že p. [jméno FO] byl klientem žalované a současně vlastníkem pozemku, na kterém je předmětná nemovitost (dvojdomek) vybudována. Původní dohoda žalované a jejího manžela byla taková, že polovinu pozemku od p. [jméno FO] koupí přímo oni, ale manžel žalovanou obešel a kupní smlouva byla nakonec uzavřena s jeho matkou, což manžel žalované oznámil jako hotovou věc. To se stalo na jaře r. 2020. Žalovaná následně požadovala po manželovi, aby věc byla právně ošetřena tak, aby manželé investovali do vlastní nemovitosti a žalovaná měla zajištěnu možnost ji užívat, a tam dle jejího názoru vznikla dohoda se žalobkyní, která si byla vědoma, že do nemovitosti neinvestovala. Uvedená nemovitost tedy (jednotka) není produktem práce žalobkyně, ale vznikla za bezprostřední účasti žalované a právě v rámci účasti žalované na vzniku nemovitosti došlo mezi účastnicemi k dohodě o užívání nemovitosti, která je součástí širší dohody účastnic. Žalobkyně nemovitost vůbec neužívá, neovládá alarm, nemá klíče. Nikdy neaspirovala na to, nemovitost užívat.

4. Žalobkyně se prostřednictvím svého zástupce k nové argumentaci žalované o dohodě účastnic výše popsané vyjádřila tak, že žádná taková dohoda nebyla uzavřena a neexistuje. Pokud by byla uzavřena, zcela jistě by s ohledem na nemovitost a její hodnotu byla uzavřena písemně. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] pro obec [právnická osoba], katastrální území [adresa] vyplývá, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí předmětné nemovitosti (bytu č. [číslo jednotky] – viz. výrok rozsudku), přičemž k zápisu jejího vlastnického práva k ní došlo na základě Prohlášení vlastníka nemovitosti o vymezení jednotek podle obč. zákona dne 25. 1. 2024 s právními účinky zápisu k okamžiku 7. 2. 2024. Po provedení důkazu částí fotodokumentace a videodokumentace předložené žalobkyní v rámci řízení o návrhu na vydání předběžného opatření vedeném u OS V Trutnově pod sp. zn. [spisová značka] učinily účastnice nesporným, že žalovaná dne 11. 2. 2024 předmětnou nemovitost navštívila, avšak nedostala se dovnitř. Z provedené fotodokumentace dále vyplývá, že žalovaná téhož dne poškodila sklo vstupních dveří nemovitosti. Dále učinily účastnice nesporným, že následně žalovaná ve dnech 26. 4. 2024 a 1. 5. 2024 do nemovitosti násilím vstoupila, a to přes vyvrtání a výměnu zámku vchodových dveří. Z provedených listinných důkazů dále vyplývá následující. Ve „výzvě k ustoupení od protiprávního jednání“ z 25. 4. 2024 žádá zástupce žalované žalobkyni o ustoupení od protiprávního jednání spočívajícího v bránění přístupu do předmětné nemovitosti s tím, že na vybudování nemovitosti použil syn žalobkyně finanční prostředky náležející do SJM žalované a syna žalobkyně a že zde má žalovaná se synem žalobkyně [právnická osoba] rodinnou domácnost. V dopise z 27. 4. 2024 sděluje zástupce žalobkyně žalované, že žalovaná dne 16. 4. 2024 cca v 20,30 za pomoci neznámé osoby překonala uzamčený vstup a vnikla do nemovitosti bez svolení žalobkyně s tím, že k obdobnému incidentu došlo již 11. 2. 2024, kdy žalovaná při pokusu o vniknutí do nemovitosti poškodila bezpečností sklo vstupních dveří a žalobkyně nesouhlasí s jejím vstupem do nemovitosti. V dopise ze dne 30. 4. 2024 sděluje zástupce žalobkyně zástupci žalované, v souvislosti s „opakovaným neoprávněným vniknutím“ do nemovitosti, že žalobkyně nesouhlasí se vstupováním žalované do nemovitosti a nemovitost je v tomto směru i označena. V dalším dopisu z téhož dne uvádí, že vniknutím do nemovitosti by se žalovaná dopustila protiprávního jednání a dodává, že žalobkyně nebrání užívání nemovitosti jejím synem a vnoučaty. Dle faktury ze dne 28. 3. 2024 žalobkyně vydala za výměnu poškozeného trojskla částku 17.506 Kč, dle vyúčtování za opravu zabezpečovacího systému částku 22.556,82 Kč a za otevření dveří – výměnu vložky částku 3.800 Kč.

6. Dle čestného prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] z 3. 5. 2024 tento nevede s žalovanou od 29. 1. 2024 společnou domácnost. Dle čestného prohlášení [jméno FO] z 4. 4. 2024 jí žalovaná s [jméno FO] při její návštěvě předmětné nemovitosti dne 23. 7. 2023 prezentovali, že chalupu budovali 3 roky, zařizují ji a tráví zde rodinný čas, včetně prázdnin a svátků Dle čestného prohlášení [jméno FO] z 31. 3. 2024 jí žalovaná s [jméno FO] předmětnou chalupu, ve které „vedou rodinnou domácnost s dětmi“ prezentovali ve dnech 3.-5.11. 2023 tak, že ji budovali a zařizovali 3 roky, jezdí sem a zvelebují ji a tráví zde dost času. V čestném prohlášení z [číslo pozemku]. 5. 2024 [jméno FO], syn žalované a [jméno FO] mimo jiné uvádí, že se otec odstěhoval dne 11. 2. 224 do bytu svých rodičů na adrese [adresa] a že otec zamezil jemu i matce vstup do předmětné chalupy. Chalupu jako rodina používali k bydlení, rodiče ji stavěli od roku 2020 a měli s jeho babičkou dohodu o neomezeném užívání. Babička chalupu nikdy neužívala a byla pouze zapsaná v katastru nemovitostí na přání otce. Toto čestné prohlášení soud posoudil jako účelové, a to jednak s ohledem na jeho komplexní text, který zcela zjevně nese znaky profesionální právní stylistiky a dále i s ohledem na v řízení prezentované značně napjaté rodinné vztahy v rámci procesu rozpadu manželství žalované a [jméno FO], který se dotýká i jejich společných potomků. To ostatně vyplývá též z odpovědi Policie ČR na žádost o informace a zvukový záznam z 11. 6. 2024, dle které došlo dne 20. 3. 2024 k incidentu mezi žalovanou a [jméno FO] souvisejícímu s rozpadem jejich vztahu, a to za účasti osoby jménem [jméno FO]. Dále do úředního záznamu o podaném vysvětlení před Policií ČR dne 20. 5. 2024 žalovaná mimo jiné uvedla, že pí [Jméno žalobkyně] dne 18. 5. 2020 uzavřela s p. [jméno FO] kupní smlouvu na koupi objektu v [jméno FO] Úpě, což se žalovaná dozvěděla až z katastru nemovitostí; dále zde uváděla již shora uvedenou argumentaci o částečném společném financování a společné rekonstrukci (resp. výstavbě) chalupy žalovanou s manželem [jméno FO] a právu žalované ji užívat coby rodinného příslušníka. Z protokolu o jednání u Obvodního soudu pro Prahu 5 z 16. 4. 2024 v řízení o úpravu poměrů nezl. [jméno FO] (dcery žalované a [jméno FO]) i pro dobu po rozvodu vyplývá, že žalovaná do protokolu výslovně uvedla, že společnou domácnost s [jméno FO] nevede od 11. 2. 2024, kdy zjistila, že si z původního bydliště [Jméno žalované B] [Anonymizováno], [adresa] odstěhoval všechny věci. Dále zde uvedla, že má za to, že mají rodinnou domácnost v jednotce [Anonymizováno], [právnická osoba], kdy [jméno FO] nechal tuto nemovitost napsat na svoji matku před r. 2020. Uvedla, že ani jeden tedy nejsou vlastníky tohoto objektu. Usnesením OS v Trutnově ze dne 9. 5. 2024 č.j. 9 Nc 21/2024-31 bylo nařízeno předběžné opatření, kterým bylo žalované uloženo zdržet se do právní moci rozhodnutí ve věci samé vstupu do předmětné nemovitosti (jednotky). Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 6. 2024 č.j. 19 Co 139/2024-100 bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

7. Žalovaná dále navrhla ve věci provedení důkazu účastnickou výpovědí žalobkyně, kterou by žalobkyně potvrdila, že si jako vlastnice nemovitosti nepřeje, aby do ní žalovaná vstupovala, případně aby se vyjádřila k existenci žalovanou tvrzené neformální dohody účastnic. Soud tento důkaz zamítl pro nadbytečnost, neboť nesouhlas žalobkyně s užíváním nemovitosti žalovanou prokazuje již samotná podaná žaloba a provedené listinné důkazy. Soud dále v tomto směru odkazuje na znění § 131 odst. 1 o.s.ř., které provedení tohoto důkazu podmiňuje jednak tím, že dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak a jednak souhlasem účastníka, který má být vyslechnut, přičemž dle názoru soudu tyto podmínky splněny nebyly. Dále žalovaná navrhovala výslechy svědků [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] k tomu, jak žalovaná a [jméno FO] prezentovali svůj vztah k předmětné nemovitosti a k rekonstrukci (resp. zbudování) jednotky; výslechem svědka [tituly před jménem] [jméno FO] dále i k okolnostem nabytí vlastnictví k předmětnému pozemku a budování jednotky, výslechem svědka p [jméno FO] k odstranění původní nemovitosti z účasti žalované, výslechem svědka [jméno FO] k projektování nemovitosti, účastnický výslech žalované k procesu budování nemovitosti a jejího zařizování. Dále žalovaná navrhla důkazy k tomu, jakým způsobem se podíleli na zaplacení kupní ceny za pozemek manželé [jméno FO] (žalovaná a [jméno FO]): dohodou o ceně za převod obch. podílu ve společnosti [právnická osoba]. z 3. 9. 2021, smlouvou o koupi nemovité věci z 2. 4. 2020, oznámením žalobkyně z 22. 3. 2022 o osvobozených příjmech fyzických osob, kdy žalobkyně prohlašuje, že obdržela dar od syna ve výši 5.496.100 Kč, potvrzením o provedení transakce č. ú. 478 659 293/0300, darovací smlouvou mezi [jméno FO], [právnická osoba]. a Obec [právnická osoba] na 10.000 Kč na rekonstrukci kostela [právnická osoba], zápisem z kontrolního dne z 9. 6. 2022, na kterém je jako stavebník označen p. [jméno FO] a p. [jméno FO], přehledem uhrazených záloh žalobkyní vůči [právnická osoba]., odhad tržní ceny nemovitosti k předmětné nemovitosti z 4. 11. 2024, podnájemní smlouvou ze dne 17. 10. 2022 uzavřenou mezi p. [jméno FO] a p. [jméno FO] na jedné straně a [právnická osoba]. na druhé straně k pozemku v bezprostřední blízkosti předmětné nemovitosti. Soud provedení všech výše uvedených důkazů zamítl, neboť jejich provedení je pro rozhodnutí v dané věci, v rámci daného předmětu sporu nadbytečné, a to s ohledem na níže podrobně uvedené právní závěry soudu. Stejně tak soud neprovedl pro nadbytečnost a irelevantnost žalovanou navrhovaný důkaz návrhem na smírčí řízení před advokátní komorou a znalecký posudek na žalovanou, které měly dle vyjádření žalované prokázat, že se jí manžel [jméno FO] pokusil zlikvidovat coby advokátku a že je žalovaná důvěryhodná a že manžel má psychopatické sklony.

8. Dle § 1011 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.) vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím. Dle § 1012 o.z. vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit. Dle § 1042 o.z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. Dle § 743 odst. 1 o.z. manželé mají obydlí tam, kde mají rodinnou domácnost. Dle § 744 o.z. je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž má jeden z manželů výhradní právo umožňující v domě nebo bytě bydlet, a je-li to jiné právo než závazkové, vznikne uzavřením manželství druhému manželu právo bydlení. Vznikne-li jednomu z manželů takové výhradní právo za trvání manželství, vznikne tím druhému z manželů právo bydlení. Dle § 747 odst. 1 o.z. má-li alespoň jeden z manželů právo nakládat domem nebo bytem, ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, a tohoto domu nebo bytu je k bydlení manželů nebo rodiny nezbytně třeba, musí se zdržet všeho a předejít všemu, co může bydlení znemožnit nebo ohrozit. Manžel zejména nesmí bez souhlasu druhého manžela takový dům nebo byt zcizit nebo k domu, jeho části nebo k celému bytu zřídit právo, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny, ledaže zajistí manželovi nebo rodině po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním. Dle odst. 2 jedná-li manžel bez souhlasu druhého manžela v rozporu s odstavcem 1, může se tento manžel dovolat neplatnosti takového právního jednání.

9. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2530/2019: „Negatorní žalobou je možné se domáhat ochrany proti již vykonaným zásahům do vlastnického práva, které trvají, anebo již netrvají, ale hrozí nebezpečí jejich opakování v budoucnu.“ Neoprávněný zásah, proti kterému žaloba směřuje, tedy nemusí trvat stále. Pokud rušitel vlastníka ruší opakujícím se jednáním, lze, podobně jako v trestním právu, považovat toto jednání za jediný a nepřetržitý skutek, stejně jako v případě, že hrozí opakování zásahu. Judikatura proto vychází z toho, že zákaz neoprávněného rušení vlastníka věci přichází do úvahy tam, kde neoprávněné rušení vlastníka ze strany rušitele trvá, respektive pokračuje, nebo tam, kde sice již přestalo, avšak existuje konkrétní (a reálné a bezprostřední) nebezpečí jeho opakování v budoucnu. Žalobce nemusí dokazovat, že žalovanému nepřísluší právo k věci; předpokládá se, že vlastnictví je v mezích právního řádu neomezené a že právní skutečnosti, na které právo váže omezení vlastníka, podle něhož by byl povinen trpět zásahy do vlastnictví, tvrdí a dokazuje žalovaný. Srovnej Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474), 2. vydání, 2021, s. 246 - 252: J. Spáčil, M. Králík.

10. V řízení bylo výpisem z katastru nemovitostí prokázáno výlučné vlastnictví žalobkyně k předmětné nemovitosti. Sama žalovaná u jednání soudu uvedla, že si byla vědoma uzavření kupní smlouvy výlučně s žalobkyní na předmětný pozemek s původní chatou, a to již v roce 2020. Taktéž u jednání Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 16. 4. 2024 výslovně uvedla, že ani ona ani [jméno FO] nejsou vlastníky objektu (předmětné jednotky). Současně byly prokázány opakované protiprávní zásahy žalované do vlastnického práva žalobkyně k nemovitosti, a to násilným vniknutím do nemovitosti přes jednoznačně projevený nesouhlas žalobkyně. Dále i z následného postoje žalované jak v řízení o nařízení předběžného opatření, tak v tomto řízení je nepochybné, že hrozí nebezpečí opakovaní těchto zásahů i v budoucnu, tj. že žalovaná se nehodlá dobrovolně vzdát vstupu do uvedené nemovitosti. Žalovaná naopak neprokázala, že by jí svědčil nějaký právní titul, ať věcný nebo obligační k užívání předmětné nemovitosti. K tomu soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4150/2015, které uvádí: „Vlastník se žalobou podle § 1042 ObčZ nemůže domáhat ochrany vlastnického práva proti tomu, kdo do jeho práva zasahuje na základě svého práva, které může být právem věcným, právem obligačním anebo může vyplývat ze zákona. Ochrana vlastníku náleží jen tehdy, pokud je zásah do jeho vlastnického práva protiprávní.“ 11. K argumentaci žalované vedením rodinné domácnosti žalované, syna žalobkyně a jejich dětí v předmětné nemovitosti a z toho plynoucím právem žalované nemovitost užívat, kterou uplatnila v řízení, soud uvádí následující. Předpoklady ochrany bydlení manžela dle § 747 o.z. jsou právo alespoň jednoho z manželů nakládat bytem nebo domem; byt nebo dům, v němž se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny; nezbytná potřeba bytu nebo domu pro bydlení. Tedy jinými slovy ochrana dle § 747 o.z. se vztahuje jen na případy, kdy aspoň jeden z manželů má právo s domem nebo bytem nakládat, nikoli na případy, kdy manželovi/ům svědčí jen právo odvozené spočívající například na svolení rodiče bydlet v jeho domě. Právem dle § 744 o.z. je pak v prvé řadě právo vlastnické, nebo může jít o jiná věcná práva, která bydlení umožňují, resp. s nimiž je bydlení spojeno. Jedná se o různá věcná práva k věci cizí, oprávnění odpovídající věcnému břemenu, např. služebnost bytu. Do této skupiny práv umožňujících bydlení nepatří práva příbuzných, zejména osob příbuzných v přímé linii a sourozenců, kteří bydlí se souhlasem svého příbuzného, jemuž svědčí nějaký právní důvod bydlet. Jde o případy, které by bylo lze označit za výprosou svého druhu. Z provedeného dokazování nevyplynulo žádné právo manžela žalované nakládat s předmětnou nemovitostí. Pouze souhlas jeho matky coby výlučné vlastnice nemovitosti, aby ji on a jeho děti užívali. Současně žalovaná se synem žalobkyně prokazatelně již rodinnou domácnost nevede a dle názoru soudu nelze souhlasit ani s názorem žalované, že rodinnou domácnost v minulosti vedli v předmětné nemovitosti žalobkyně. Nemovitost zcela nepochybně neslouží a není určena pro nezbytnou potřebu bytu nebo domu pro bydlení.

12. Ostatně již Krajský soud v Hradci Králové ve svém rozhodnutí z 21. 6. 2024 č.j. 19 Co 139/2024-100, kterým rozhodoval o odvolání žalované proti rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření, uvedl, že sama žalovaná v odvolání potvrzuje, že se synem žalobkyně již nevede rodinnou domácnost na adrese [Jméno žalované B] [adresa], a že nemovitost ve vlastnictví žalobkyně využívala rodina žalované nikoli k trvalému uspokojování bytových potřeb, ale k rodinné rekreaci. Dále uvedl, že otázka investic do předmětné nemovitosti je daném řízení zcela bez významu. S tímto právním názorem se soud ztotožňuje a má za to, že tento závěr platí nejen pro řízení o předběžném opatření, ale i pro řízení o předmětné žalobě. Soud uvádí, že žalovaná (která má právní vzdělání a dle svého tvrzení vykonává advokátní praxi) si zcela nepochybně mohla v době, kdy dle jejího tvrzení byly vloženy značné finanční prostředky ze SJM žalované a syna žalobkyně do předmětné nemovitosti, právně ošetřit tyto jí tvrzené investice, a též zajistit si právě z titulu těchto investic a tvrzeného vynaloženého úsilí na výstavbu jednotky právní titul k užívání předmětné nemovitosti např. zajištěním si vlastnického podílu na nemovitosti, zřízením věcného práva (služebnosti) apod. To zjevně neučinila, ač má právní vzdělání a vykonává advokátní praxi, tj. má všechny předpoklady se v problematice práv k nemovitostem a důsledků z nich vyplývajících dostatečně orientovat. Tuto případně zcela nedostatečnou obezřetnost žalované při (jí tvrzených investicích) nelze v rámci tohoto řízení přičítat k tíži žalobkyně, nýbrž žalované. Tj. požadavek žalované na rozsáhlé dokazování k okolnostem získání předmětného pozemku žalobkyní, odstranění původní stavby a budování stávající jednotky je v okolnostech dané věci zcela nadbytečný a dalece přesahuje předmět tohoto řízení. Konečně není rozhodné, zda žalobkyně sama nemovitost reálně užívá či nikoli. Její výlučné vlastnické právo zahrnuje zcela nepochybně i právo nemovitost neužívat osobně, ale současně i právo rozhodovat, zda a kdo bude nemovitost užívat.

13. K neformální dohodě účastnic, kterou žalovaná začala tvrdit a jí argumentovat až v rámci svého vyjádření v řízení z 9. 12. 2024 soud uvádí následující. Z provedeného dokazování listinami žádná taková dohoda nevyplývá, naopak např. v dopisu žalované žalobkyni z 25. 4. 2024 o ní není ani zmínka. Tj. z předžalobní korespondence účastnic žádná argumentace existencí dohody účastnic o užívání nemovitosti žalovanou nevyplývá. Žalovaná existencí nějaké takové dohody neargumentovala ani v rámci řízení o nařízení předběžného opaření. Soud proto považuje tuto argumentaci za účelovou a dodatečně vykonstruovanou a důkazem o takové konkrétní dohodě nemohou být ani případné investice do nemovitosti ze SJM žalované a syna žalobkyně. Soud dodává, že i kdyby nějaká neformální dohoda o možnosti užívání nemovitosti žalovanou mezi účastnicemi existovala, pak podaná žaloba nepochybně znamená, že již nadále neplatí. Konečně k argumentaci žalované, že žaloba je v rozporu s dobrými mravy soud uvádí, že Nejvyšší soud zamítnutí vlastnické žaloby pro rozpor výkonu vlastnického práva s dobrými mravy opakovaně připustil. Dospěl však přitom k závěru, že zamítnutí vlastnické žaloby pro rozpor výkonu vlastnického práva s dobrými mravy připadá výjimečně do úvahy, pokud výkon práva na ochranu vlastnictví vážně poškodí uživatele věci, aniž by vlastníkovi přinesl odpovídající prospěch, a vyhovění žalobě by se dotýkalo zvlášť významného zájmu žalovaného. O tento výjimečný případ však v daném sporu nepochybně nejde. Žádný zvlášť významný zájem žalované nemožností užívat předmětnou nemovitost dotčen není. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu.

14. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, náleží jí proto náhrada důvodně vynaložených nákladů řízení. Na náhradě nákladů řízení náleží žalobkyni zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč a dále náhrada nákladů za zastoupení advokátem v řízení, a to za 5 úkonů právní služby z tarifní hodnoty sporu 10.000 Kč dle § 9 odst. 1 vyh. č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhl.) po 1.500 Kč dle § 7 bodu 4 ve spojení s § 11 vyhl., tj. celkem 7.500 Kč; a to 1 úkon za přípravu a převzetí zastoupení v řízení před soudem dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl., 1 úkon za sepis návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 7. 5. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. j) vyhl., 1 úkon za sepis žaloby dle § 11 odst. 1 pím. d) vyhl., 1 úkon za sepis vyjádření k odvolání žalované ze dne 11. 6. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. a 1 úkon za účast u jednání soudu dne 12. 12. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. Dále náleží žalobkyni na nákladech řízení náhrada hotových výdajů zástupce (režijní paušál) za tytéž úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1,3 vyhl. tj. 1.500 Kč (5 x 300 Kč). V souladu s předpisy o cestovních náhradách bylo vyúčtováno cestovné k jednání soudu dne 12. 12. 2024 z Prahy do Trutnova a zpět částkou 2.274 Kč; ujeto celkem 270 km s vozidlem kombinovanou spotřebou 1,2 l motorové nafty na 100 km a 30,7 kWh elektřiny na 100 km při vyhláškové ceně nafty 38,70 Kč/l a elektřiny 7,70 Kč/kWh a při sazbě základních náhrad 5,60 Kč/km. Zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH, proto náleží žalobkyni na náhradě nákladů řízení též 21 % DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 1.890 Kč. Náklady řízení v celkové výši 15.164 Kč je žalovaná povinna podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uhradit k rukám zástupce žalobkyně.

15. Lhůty k plnění byly v obou výrocích stanoveny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.