19 Co 65/2025 - 237

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudkyň JUDr. Ireny Šolínové a Mgr. Martiny Nyplové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [jméno FO], narozená [datum] [právnická osoba] sídlem [adresa] o zdržení se vstupu do nemovitosti k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 12. prosince 2024 č. j. 19 C 145/2024-71 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II mění tak, že žalobkyni se vůči žalované nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

III. Žalobkyni se vůči žalované nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

IV. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Krajského soudu v Hradci Králové do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení státu ve výši 11.144 Kč.

Odůvodnění

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zdržet se vstupu do jednotky č. [číslo], vymezené na pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba č. ev. [číslo], v katastrálním území [adresa], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] u [právnická osoba] pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa] (výrok I), a povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Podle odůvodnění rozsudku se žalobkyně domáhala uložení povinnosti specifikované ve výroku I rozsudku žalované žalobou doručenou soudu dne [datum]. K odůvodnění žaloby uvedla, že je výlučným vlastníkem bytové jednotky č. [číslo], vymezené na pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba č. ev. [číslo], v katastrálním území [adresa], zapsané na listu vlastnictví č. [číslo] u [právnická osoba] pro Královéhradecký kraj, Katastrálního pracoviště [adresa] (dále „chata“). Vlastníkem druhé bytové jednotky ve stavbě ev. č. [číslo], která slouží jako rekreační chata, je [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaná je manželka [jméno FO], syna žalobkyně. Žalovaná a [jméno FO] předmětnou chatu v minulosti několikrát navštívili, což jim žalobkyně umožňovala jako běžnou rodinnou laskavost. Manželství žalované a [jméno FO] je ale nyní rozvráceno. Žalovaná ho dne [datum] fyzicky napadla, kdy mu trhala vlasy, srazila jej ze schodů, telefonem jej tloukla do hlavy, rozbila mu osobní počítač a dvoje brýle. Navíc z bytu vyhodila jeho osobní věci včetně obuvi, prádla, obleků i kabátů. Syn žalobkyně proto opustil rodinnou domácnost nacházející se ve společném bytě na adrese [adresa]. Od té doby syn žalobkyně přebývá v bytě žalobkyně na adrese [adresa] nebo právě v předmětné chatě. Vzhledem k vyhroceným vztahům mezi žalovanou a synem žalobkyně si žalobkyně nepřeje, aby žalovaná předmětnou chatu navštěvovala. Proto žalobkyně vyměnila na chatě zámek a nalepila u vstupu upozornění, že výměna zámku je možná pouze se souhlasem žalobkyně. Žalovaná se však opakovaně pokouší do chaty svémocně proniknout. Nejprve se o to pokusila dne [datum], kdy otočila bezpečnostní kameru a rozbila sklo, čímž způsobila žalobkyni škodu ve výši [částka]. Druhý pokus o vniknutí do chaty žalovaná učinila [datum]. Při něm opět otočila bezpečnostní kameru, pomocí zámečníka odvrtala zámek a následně se ona a zámečník pohybovali potmě v chatě, čímž aktivovali bezpečnostní poplach. Na místo proto vyjížděla i policie. Současně žalovaná za pomoci zámečníka během vniknutí odstavila z provozu zabezpečovací systém, čímž došlo k jeho poškození. Opětovné uvedení zabezpečovacího systému do provozu by vyšlo na [částka]. Na toto vniknutí žalobkyně reagovala výměnou zámku, za což zaplatila [částka], a vylepením nového upozornění, kde výslovně sděluje, že nesouhlasí se vstupem osob bez svého předchozího výslovného souhlasu, zejména se vstupem žalované. Žalobkyně také prostřednictvím svého právního zástupce odeslala žalované dne [datum] a [datum] dopisy, že nesouhlasí s tím, aby žalovaná do chaty vstupovala. Nesouhlas se vstupem žalované do chaty žalobkyně oznámila i Policii ČR v dopise ze dne [datum]. Přesto žalovaná do chaty znovu vnikla dne [datum], kdy opět otočila bezpečnostní kameru a za pomoci zámečníka znovu odvrtala zámek. Žalovaná navíc žalobkyni skrze svého právního zástupce odeslala dopis ze dne [datum], ve kterém tvrdí, že v předmětné chatě vedla společnou rodinnou domácnost se synem žalobkyně (manželem žalované). Žalovaná proto dle svých slov má nepochybné právo v chatě bydlet a užívat ji k obvyklému účelu. K tomu žalobkyně uvedla, že žalovaná vedla společnou rodinnou domácnost se svým manželem na adrese [adresa], když toto vedení rodinné domácnosti skončilo po fyzickém útoku žalované dne [datum]. Žalovaná se tedy již několikrát pokusila svémocně a neoprávněně vstoupit do chaty žalobkyně a hrozí opakování tohoto jednání, proto žalobkyně podala předmětnou žalobu.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě trvala na tom, že ačkoli je v katastru nemovitostí žalobkyně uvedena jako výhradní vlastník předmětné chaty, žalované vzniklo právo ji užívat, a to minimálně na základě toho, že v nemovitosti spolu s manželem vedou rodinnou domácnost, k jejímuž ukončení doposud nedošlo. Po dokončení stavby chaty v červnu roku [rok], kterou financovali výhradně žalovaná se svým manželem, ji následně žalovaná s manželem hojně užívali, a to společně se svými dětmi. Jak manžel žalované potvrdil v opatrovnickém řízení, on i vnuci žalobkyně jsou bez omezení oprávněni nemovitost dále užívat a v rámci stále existující společné domácnosti tak trvá také odvozené užívací právo žalované. Trvání společné domácnosti žalované a jejího manžela je patrné mimo jiné z toho, že manžel společný byt na adrese [adresa] neustále užívá, aktuálně se dokonce domáhá náhrady klíčů od tohoto bytu, které patrně ztratil. Následně žalovaná doplnila, že řeší obecně složitou situaci rozkolu jejího manželství. V souvislosti s tím došlo ze strany jejího manžela – syna žalobkyně opakovaně k jednání, které žalovaná považuje za velmi nečestné a nespravedlivé. Žalovaná jednání žalobkyně zároveň vnímá jako jednání z pokynu manžela žalované (syna žalobkyně), neboť on sám žalované sděloval, že ji do chaty aktuálně nepustí. Žalovaná společně s manželem provedli do chaty investice ve výši [částka], přičemž část ve výši [částka] byla převedena manželem přímo do dispozice žalobkyně a částka [částka] byla ze společného jmění investována do zhodnocení předmětné chaty. Žalovaná má za to, že provedení těchto investic společně s dalším způsobem, jakým se ona i manžel podíleli na rekonstrukci a následně na užívání chaty, bylo jednání za okolností, které znamenají uzavření dohody o tom, že žalovaná i její manžel jsou oprávněni nezávisle na sobě užívat chatu, a to výhradně, neboť žalobkyně o reálné užívání chaty nikdy neprojevila zájem, neovládá alarm, nemá klíče a s ohledem na svůj věk a zdravotní stav tohoto užívání není ani fyzicky schopna. U jednání soudu žalovaná doplnila, že pan [jméno FO] byl jejím klientem a současně vlastníkem pozemku, na kterém je předmětná chata (dvojdomek) vybudována. Původní dohoda žalované a jejího manžela byla taková, že polovinu pozemku od pana [jméno FO] koupí přímo oni, ale manžel žalovanou obešel a kupní smlouva byla nakonec uzavřena s jeho matkou, což manžel žalované oznámil jako hotovou věc. To se stalo na jaře roku [rok]. Žalovaná následně požadovala po manželovi, aby věc byla právně ošetřena tak, aby manželé investovali do vlastní nemovitosti a žalovaná měla zajištěnu možnost ji užívat, a tam dle jejího názoru vznikla dohoda se žalobkyní, která si byla vědoma, že do nemovitosti neinvestovala. Předmětná chata (jednotka) není produktem práce žalobkyně, ale vznikla za bezprostřední účasti žalované, a právě v rámci účasti žalované na vzniku nemovitosti došlo mezi účastnicemi k dohodě o užívání nemovitosti, která je součástí širší dohody účastnic.

4. Žalobkyně se prostřednictvím svého zástupce k nové argumentaci žalované o dohodě účastnic výše popsané vyjádřila tak, že žádná taková dohoda nebyla uzavřena a neexistuje. Pokud by byla uzavřena, zcela jistě by s ohledem na nemovitost a její hodnotu byla uzavřena písemně.

5. Po provedeném dokazování vzal okresní soud za prokázáno, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí předmětné chaty (bytu č. [číslo] – viz. výrok rozsudku), přičemž k zápisu jejího vlastnického práva k ní došlo na základě Prohlášení vlastníka nemovitosti o vymezení jednotek podle obč. zákona dne [datum] s právními účinky zápisu k okamžiku [datum]. Po provedení důkazu částí fotodokumentace a videodokumentace předložené žalobkyní v rámci řízení o návrhu na vydání předběžného opatření vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] učinily účastnice nesporným, že žalovaná dne [datum] předmětnou nemovitost navštívila, avšak nedostala se dovnitř, přičemž poškodila sklo vstupních dveří chaty, následně žalovaná ve dnech [datum] a [datum] do chaty násilím vstoupila, a to přes vyvrtání a výměnu zámku vchodových dveří. Z listinných důkazů se dále podává, že ve „výzvě k ustoupení od protiprávního jednání“ z [datum] žádá zástupce žalované žalobkyni o ustoupení od protiprávního jednání spočívajícího v bránění přístupu do předmětné nemovitosti s tím, že na vybudování nemovitosti použil syn žalobkyně finanční prostředky náležející do SJM žalované a syna žalobkyně a že zde má žalovaná se synem žalobkyně a dětmi rodinnou domácnost. V dopise z [datum] sděluje zástupce žalobkyně žalované, že žalovaná dne [datum] cca v [čas] za pomoci neznámé osoby překonala uzamčený vstup a vnikla do nemovitosti bez svolení žalobkyně s tím, že k obdobnému incidentu došlo již [datum], kdy žalovaná při pokusu o vniknutí do nemovitosti poškodila bezpečností sklo vstupních dveří, a žalobkyně nesouhlasí s jejím vstupem do nemovitosti. V dopise ze dne [datum] sděluje zástupce žalobkyně zástupci žalované v souvislosti s „opakovaným neoprávněným vniknutím“ do nemovitosti, že žalobkyně nesouhlasí se vstupováním žalované do nemovitosti a nemovitost je v tomto směru i označena. V dalším dopisu z téhož dne žalobkyně uvádí, že vniknutím do nemovitosti by se žalovaná dopustila protiprávního jednání, a dodává, že žalobkyně nebrání užívání nemovitosti jejím synem a vnoučaty. Žalobkyně doložila, že vydala za výměnu poškozeného trojskla částku [částka], za opravu zabezpečovacího systému částku [částka] a za otevření dveří – výměnu vložky částku [částka]. Dle čestného prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum] tento nevede s žalovanou od [datum] společnou domácnost. Dle čestného prohlášení [jméno FO] z [datum] jí žalovaná s [jméno FO] při její návštěvě předmětné nemovitosti dne [datum] prezentovali, že chalupu budovali 3 roky, zařizují ji a tráví zde rodinný čas, včetně prázdnin a svátků Dle čestného prohlášení [jméno FO] z [datum] jí žalovaná s [jméno FO] předmětnou chalupu, ve které „vedou rodinnou domácnost s dětmi“ prezentovali ve dnech [datum] tak, že ji budovali a zařizovali 3 roky, jezdí sem a zvelebují ji a tráví zde dost času. V čestném prohlášení z [datum] [jméno FO], syn žalované a [jméno FO] mimo jiné uvádí, že se otec odstěhoval dne [datum] do bytu svých rodičů na adrese [adresa] a že otec zamezil jemu i matce vstup do předmětné chalupy. Chalupu jako rodina používali k bydlení, rodiče ji stavěli od roku 2020 a měli s jeho babičkou dohodu o neomezeném užívání. Babička chalupu nikdy neužívala a byla pouze zapsaná v katastru nemovitostí na přání otce. Toto čestné prohlášení okresní soud posoudil jako účelové, a to jednak s ohledem na jeho komplexní text, který zcela zjevně nese znaky profesionální právní stylistiky, a dále i s ohledem na v řízení prezentované značně napjaté rodinné vztahy v rámci procesu rozpadu manželství žalované a [jméno FO], který se dotýká i jejich společných potomků. To ostatně vyplývá též z odpovědi Policie ČR na žádost o informace z [datum], dle které došlo dne [datum] k incidentu mezi žalovanou a [jméno FO] souvisejícímu s rozpadem jejich vztahu, a to za účasti osoby jménem [jméno FO]. Dále do úředního záznamu o podaném vysvětlení před Policií ČR dne [datum] žalovaná mimo jiné uvedla, že [Jméno žalobkyně] dne [datum] uzavřela s [jméno FO] kupní smlouvu na koupi objektu v [adresa], což se žalovaná dozvěděla až z katastru nemovitostí; dále zde uváděla již shora uvedenou argumentaci o částečném společném financování a společné rekonstrukci (resp. výstavbě) chalupy žalovanou s manželem [jméno FO] a o právu žalované ji užívat coby rodinného příslušníka. Z protokolu o jednání u Obvodního soudu pro [adresa] z [datum] v řízení o úpravu poměrů nezl. [jméno FO] (dcery žalované a [jméno FO]) i pro dobu po rozvodu vyplývá, že žalovaná do protokolu výslovně uvedla, že společnou domácnost s [jméno FO] nevede od [datum], kdy zjistila, že si z původního bydliště [adresa] odstěhoval všechny věci. Dále zde uvedla, že má za to, že mají rodinnou domácnost v jednotce [adresa] kdy [jméno FO] nechal tuto nemovitost napsat na svoji matku před r. [rok]. Uvedla, že ani jeden tedy nejsou vlastníky tohoto objektu. Usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] bylo nařízeno předběžné opatření, kterým bylo žalované uloženo zdržet se do právní moci rozhodnutí ve věci samé vstupu do předmětné chaty (jednotky). Usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Z ostatních provedených důkazů okresní soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Žalovanou navržený důkaz účastnickou výpovědí žalobkyně soud zamítl pro nadbytečnost, neboť nesouhlas žalobkyně s užíváním nemovitosti žalovanou prokazuje již samotná podaná žaloba a provedené listinné důkazy, a navíc nebyla splněna podmínka souhlasu účastníka s jeho výslechem (§ 131 odst. 1 o. s. ř.). Dále žalovaná navrhovala výslechy svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] k tomu, jak žalovaná a [jméno FO] prezentovali svůj vztah k předmětné nemovitosti a k rekonstrukci (resp. zbudování) jednotky, výslechem svědka [tituly před jménem] [jméno FO] dále i k okolnostem nabytí vlastnictví k předmětnému pozemku a budování jednotky, výslechem svědka p. [jméno FO] k odstranění původní nemovitosti za účasti žalované, výslechem svědka [jméno FO] k projektování chaty, účastnický výslech žalované k procesu budování chaty a jejího zařizování a listinné důkazy k tomu, jakým způsobem se podíleli na zaplacení kupní ceny za pozemek manželé [jméno FO] (žalovaná a [jméno FO]). Okresní soud provedení těchto důkazů zamítl jako nadbytečné, a to s ohledem na jeho právní závěry. Stejně tak soud neprovedl pro irelevantnost žalovanou navrhovaný důkaz návrhem na smírčí řízení před advokátní komorou a znalecký posudek na žalovanou, které měly dle vyjádření žalované prokázat, že se ji manžel [jméno FO] pokusil zlikvidovat coby advokátku, že je žalovaná důvěryhodná a že její manžel má psychopatické sklony.

6. Na takto zjištěný skutkový stav věci okresní soud aplikoval ustanovení § 743 odst. 1, § 747 odst. 1, § 1012 a § 1042 z č. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o. z.). Poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2530/2019a a komentářovou literaturu, podle jejichž závěrů neoprávněný zásah, proti kterému žaloba směřuje, nemusí trvat stále. Pokud rušitel vlastníka ruší opakujícím se jednáním, lze, podobně jako v trestním právu, považovat toto jednání za jediný a nepřetržitý skutek, stejně jako v případě, že hrozí opakování zásahu. Judikatura proto vychází z toho, že zákaz neoprávněného rušení vlastníka věci přichází do úvahy tam, kde neoprávněné rušení vlastníka ze strany rušitele trvá, respektive pokračuje, nebo tam, kde sice již přestalo, avšak existuje konkrétní (a reálné a bezprostřední) nebezpečí jeho opakování v budoucnu. Žalobce nemusí dokazovat, že žalovanému nepřísluší právo k věci; předpokládá se, že vlastnictví je v mezích právního řádu neomezené a že právní skutečnosti, na které právo váže omezení vlastníka, podle něhož by byl povinen trpět zásahy do vlastnictví, tvrdí a dokazuje žalovaný. V řízení bylo výpisem z katastru nemovitostí prokázáno výlučné vlastnictví žalobkyně k předmětné chatě. Sama žalovaná u jednání soudu uvedla, že si byla vědoma uzavření kupní smlouvy výlučně s žalobkyní na pozemek s původní chatou, a to již v roce [rok]. Taktéž u jednání Obvodního soudu pro [adresa] dne [datum] výslovně uvedla, že ani ona, ani [jméno FO] nejsou vlastníky objektu (předmětné jednotky). Současně byly prokázány opakované protiprávní zásahy žalované do vlastnického práva žalobkyně k nemovitosti, a to násilným vniknutím do nemovitosti přes jednoznačně projevený nesouhlas žalobkyně. Z následného postoje žalované jak v řízení o nařízení předběžného opatření, tak v tomto řízení je nepochybné, že hrozí nebezpečí opakování těchto zásahů i v budoucnu, tj. že žalovaná se nehodlá dobrovolně vzdát vstupu do předmětné chaty. Žalovaná naopak neprokázala, že by jí svědčil nějaký právní titul, ať věcný nebo obligační k užívání předmětné chaty. K tomu soud odkázal na závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4150/2015. K argumentaci žalované vedením rodinné domácnosti žalované, syna žalobkyně a jejich dětí v předmětné nemovitosti a z toho plynoucím právem žalované nemovitost užívat, okresní soud konstatoval, že ochrana dle § 747 o. z. se vztahuje jen na případy, kdy aspoň jeden z manželů má právo s domem nebo bytem nakládat, nikoli na případy, kdy manželovi/ům svědčí jen právo odvozené spočívající například na svolení rodiče bydlet v jeho domě. Právem dle § 744 o. z. je pak v prvé řadě právo vlastnické, nebo může jít o jiná věcná práva, která bydlení umožňují, resp. s nimiž je bydlení spojeno. Jedná se o různá věcná práva k věci cizí, oprávnění odpovídající věcnému břemenu, např. služebnost bytu. Do této skupiny práv umožňujících bydlení nepatří práva příbuzných, zejména osob příbuzných v přímé linii a sourozenců, kteří bydlí se souhlasem svého příbuzného, jemuž svědčí nějaký právní důvod bydlet. Jde o případy, které by bylo lze označit za výprosou svého druhu. Z provedeného dokazování nevyplynulo žádné právo manžela žalované nakládat s předmětnou nemovitostí, ale pouze souhlas jeho matky coby výlučné vlastnice nemovitosti, aby ji on a jeho děti užívali. Současně žalovaná se synem žalobkyně prokazatelně již rodinnou domácnost nevede a dle názoru soudu nelze souhlasit ani s názorem žalované, že rodinnou domácnost v minulosti vedli v předmětné nemovitosti žalobkyně. Nemovitost zcela nepochybně neslouží a není určena pro nezbytnou potřebu bytu nebo domu pro bydlení. Ostatně již Krajský soud v [adresa] ve svém rozhodnutí z [datum] č. j. [spisová značka], kterým rozhodoval o odvolání žalované proti rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření, uvedl, že sama žalovaná v odvolání potvrzuje, že se synem žalobkyně již nevede rodinnou domácnost na adrese [adresa] a že nemovitost ve vlastnictví žalobkyně využívala rodina žalované nikoli k trvalému uspokojování bytových potřeb, ale k rodinné rekreaci. Dále uvedl, že otázka investic do předmětné nemovitosti je daném řízení zcela bez významu. S tímto právním názorem se okresní soud ztotožňuje a má za to, že tento závěr platí nejen pro řízení o předběžném opatření, ale i pro řízení o předmětné žalobě. Žalovaná, která má právní vzdělání a dle svého tvrzení vykonává advokátní praxi, si zcela nepochybně mohla v době, kdy dle jejího tvrzení byly vloženy značné finanční prostředky ze SJM žalované a syna žalobkyně do předmětné nemovitosti, právně ošetřit tyto jí tvrzené investice a též zajistit si právě z titulu těchto investic a tvrzeného vynaloženého úsilí na výstavbu jednotky právní titul k užívání předmětné nemovitosti např. zajištěním si vlastnického podílu na nemovitosti, zřízením věcného práva (služebnosti) apod. To zjevně neučinila, ač má všechny předpoklady se v problematice práv k nemovitostem a důsledků z nich vyplývajících dostatečně orientovat. Tuto případně zcela nedostatečnou obezřetnost žalované při (jí tvrzených investicích) nelze v rámci tohoto řízení přičítat k tíži žalobkyně, nýbrž žalované. Tj. požadavek žalované na rozsáhlé dokazování k okolnostem získání předmětného pozemku žalobkyní, odstranění původní stavby a budování stávající jednotky je v okolnostech dané věci zcela nadbytečný a dalece přesahuje předmět tohoto řízení. Konečně není rozhodné, zda žalobkyně sama nemovitost reálně užívá či nikoli. Její výlučné vlastnické právo zahrnuje zcela nepochybně i právo nemovitost neužívat osobně, ale současně i právo rozhodovat, zda a kdo bude nemovitost užívat. K neformální dohodě účastnic, kterou žalovaná začala tvrdit a jí argumentovat až v rámci svého vyjádření v řízení z [datum], okresní soud uzavřel, že z provedeného dokazování listinami žádná taková dohoda nevyplývá, naopak z předžalobní korespondence účastnic žádná argumentace existencí dohody účastnic o užívání nemovitosti žalovanou nevyplývá. Žalovaná existencí takové dohody neargumentovala ani v rámci řízení o nařízení předběžného opaření. Soud proto považoval tuto argumentaci za účelovou a dodatečně vykonstruovanou, když důkazem o takové konkrétní dohodě nemohou být ani případné investice do nemovitosti ze SJM žalované a syna žalobkyně. Dodal, že i kdyby nějaká neformální dohoda o možnosti užívání nemovitosti žalovanou mezi účastnicemi existovala, podaná žaloba nepochybně znamená, že již nadále neplatí. Konečně k argumentaci žalované, že žaloba je v rozporu s dobrými mravy, okresní soud uvedl, že Nejvyšší soud sice zamítnutí vlastnické žaloby pro rozpor výkonu vlastnického práva s dobrými mravy opakovaně připustil, dospěl však přitom k závěru, že takovéto rozhodnutí připadá výjimečně do úvahy, pokud výkon práva na ochranu vlastnictví vážně poškodí uživatele věci, aniž by vlastníkovi přinesl odpovídající prospěch, a vyhovění žalobě by se dotýkalo zvlášť významného zájmu žalovaného. O tento výjimečný případ však v daném sporu nepochybně nejde, neboť žádný zvlášť významný zájem žalované nemožností užívat předmětnou nemovitost dotčen není. Okresní soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tzn. ve věci plně úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení vynaložených důvodně v řízení o nařízení předběžného opatření a v řízení ve věci samé.

8. Žalovaná v podaném odvolání okresnímu soudu vytkla, že se dostatečně nezabýval otázkou existence konkludentně uzavřené dohody žalobkyně a žalované, když se omezil pouze na konstatování, že tuto dohodu žalovaná začala tvrdit a účelově jí argumentovat až v rámci svého vyjádření v řízení. Žalovaná nalézacímu soudu vysvětlovala, že celá situace je pro ni extrémně citlivá s ohledem na to, že se jedná o spor mezi nejbližšími členy rodiny. Žalovaná se brání procesnímu postupu ze strany své tchyně a celá věc se týká také jejích dětí (vnoučat žalobkyně). Z tohoto důvodu se žalovaná pokoušela postupovat v této věci citlivě tak, aby spor o její užívací právo nemusel nutně zasáhnout vztahy ostatních rodinných příslušníků. Teprve když celé řízení dospělo do prvního jednání, naznala žalovaná, že již není šance dobré vztahy účastníků obnovit, a přistoupila tedy k úplnému dotvrzení všech relevantních skutkových okolností a tyto právně vyhodnotila způsobem, který nalézací soud bez adekvátního důvodu odmítl pro údajnou účelovost. Podstatou těchto tvrzení je, že užívací právo žalované není a nebylo v minulosti založeno na žádné úsluze žalobkyně (nebo podobném dobrovolném plnění), ale zakládá se jak na právech společně vedené rodinné domácnosti, tak na uzavřené dohodě, která obsahuje na obou stranách konkrétně vymezená práva a povinnosti. Hodnocení nalézacího soudu v tom smyslu, že případné investice žalované v řádech [částka] s existencí dohody nijak nesouvisejí, je pak naprosto nepřiléhavé, neboť žalobkyně se stala vlastníkem předmětné nemovitosti toliko formálně (na základě žádosti jejího syna) a celá nemovitost následně byla zakoupena za peníze žalované a jejího manžela. Žalovaná již v řízení o nařízení předběžného opatření konstantně tvrdila, že ona, její manžel a jejich děti předmětnou nemovitost hojně užívali, což bylo následně prokázáno a tuto skutečnost ani žalobkyně nesporovala. Na shora uvedeném jednání žalovaná doplnila svou argumentaci o tvrzení ohledně náplně předmětné dohody a plnění ze strany žalované, ke kterému došlo v rozsahu miliónů korun. Okresní soud dle přesvědčení žalované pochybil, pokud zkratkovitě rozhodl pouze na základě nesporných skutečností o vlastnictví předmětné nemovitosti žalobkyní a nedostatku existence „papírové“ smlouvy obsahující nárok na užívání žalovanou. Dle přesvědčení žalované se měl zabývat vůlí účastnic v době nabývání předmětné nemovitosti žalobkyní a provádění milionových investic z majetku žalované. Žalovaná připouští, že okresní soud nebyl povinen zjišťovat vůli žalobkyně jejím účastnickým výslechem, nicméně nechápe, proč nedal prostor zkoumání existence žalovanou tvrzené dohody, když z nesporných tvrzení mj. ohledně enormních investic do majetku žalobkyně bylo patrné, že se jedná o mimořádnou situaci, ve které nepochybně k uzavření „nějaké“ dohody dojít mohlo a dle přesvědčení žalované také došlo. Okresní soud též chybně vyhodnotil čestné prohlášení syna žalované jako účelové, když v něm uvedené skutečnosti vzal Obvodní soud pro [adresa] v opatrovnickém řízení předmětným prohlášením naopak za prokázané a tato zjištění jsou konstatována v jeho rozsudku č. j. [spisová značka] ze dne [datum], který je součástí spisu. Pokud okresní soud považuje prohlášení syna žalobkyně za věrohodná a prohlášení syna žalované za nevěrohodná, hodnotí tyto důkazy zcela opačně než ostatní soudy, které se vztahy v rodině žalované zabývaly. Z posudku realitní kanceláře [právnická osoba] (soudem neprovedeného) pak mohlo být prokázáno, že předmětná nemovitost je rodinným domem – horskou chalupou, do které bylo nainvestováno [částka] a jejíž současná hodnota činí [částka]. Zcela jistě k investici v tak enormním rozsahu nedošlo bez právního titulu nebo jednostranným právním jednáním. K prokázání obsahu vůle účastnic ostatně měla sloužit také čestná prohlášení [jméno FO] a [jméno FO], výpisy z bankovních účtů, potvrzení o osobě stavebníka ([tituly před jménem] [jméno FO]), atp. Žalobkyně se na výstavbě nemovitosti nepodílela, naopak žalovaná si ji od počátku (konzultací s projektanty, zařizováním nábytkem a vším dalším včetně např. záclon) zařizovala pro sebe a svou rodinu. Ostatně teprve na základě provedených důkazů mohl nalézací soud řádně posoudit, zda chování a jednání žalobkyně je či není v souladu s dobrými mravy. Pokud okresní soud chrání svým autoritativním rozhodnutím výhradně vůli žalobkyně, je namístě posoudit, zda takový postup odpovídá zásahu do práv žalované a její rodiny, když ani její děti nemohou s žalovanou (svou matkou) užívat předmětnou nemovitost. Žalovaná trvala na tom, že byla ve svých skutkových tvrzeních od počátku řízení o vydání předběžného opatření konstantní, když tvrdila, že nemovitost byla žalovanou a její rodinou hojně užívána, a pouze z opatrnosti na prvním jednání ve věci samé uvedla, že pokud by soud dospěl k závěru, že užívací právo žalované není odvozené od existence rodinné domácnosti, zcela nepochybně je s ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci nutné dospět k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o užívání. Žalovaná taktéž namítla, že jí okresní soud neumožnil prokázat relevantní tvrzení a teprve v písemném vyhotovení meritorního rozhodnutí hledal důvody nevěrohodnosti provedených důkazů, čímž postupoval v rozporu s § 118a odst. 2 o. s. ř. Žalovaná také nesouhlasila s jeho právním názorem, že i pokud by se prokázalo, že dohoda o užívání byla mezi žalobkyní a žalovanou skutečně uzavřená, tak podání žaloby nepochybně znamená, že tato dohoda již nadále neplatí. Vyslovila přesvědčení, že předmětná dohoda o užívání je svým obsahem smlouvou o výpůjčce, na kterou je nutné aplikovat ustanovení § 2193 o. z. a následující. I pokud by soud nesdílel právní názor žalované, že byla mezi stranami uzavřena smlouva o výpůjčce, bylo by nutné na dohodu o užívání aplikovat obecná ustanovení o závazcích, a to zejména § 1981 a následující týkající se zániku závazků, ve kterých nepochybně tato možnost zániku závazků absentuje. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud jí napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

9. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání popřela, že by žalovaná investovala do předmětné chaty jí uváděné částky. Naopak částka kolem [částka] pocházela z výlučného majetku syna žalobkyně, konkrétně z prostředků, které získal prodejem obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba]. (který byl v jeho výlučném majetku) a prodejem bytu v Praze (který mu před cca 20 roky darovala žalobkyně, a to přibližně dva roky před svatbou se žalovanou, tudíž i tento byt byl v jeho výlučném majetku). Navíc ze žádného zákonného ustanovení nevyplývá, že by investování peněz do cizí nemovitosti vedlo ke vzniku užívacího práva nebo k uzavření výpůjčky. Předpokladem uzavření výpůjčky, stejně jako kterékoliv jiné smlouvy, je animus contrahendi, tedy vůle být právně vázán s vědomím, že takový závazek je vynutitelný státní mocí. Ze žádného tvrzení žalované nevyplývá, že by žalobkyně projevila vůli být právně vázána smlouvou o výpůjčce. Žalovaná v této souvislosti tvrdí pouze tolik, že žalobkyně věděla, že k investici došlo. Z vědomí o investici ale nijak neplyne vůle založit závazné užívací právo, resp. vůle závazně omezit své vlastnické právo. Ostatně sama žalovaná uvedla, že když se o koupi dozvěděla, tak po svém manželovi požadovala, aby věc byla právně ošetřena tak, aby manželé investovali do vlastní nemovitosti a žalovaná měla možnost ji užívat. Z toho je tedy zřejmé, že sama žalovaná si byla od počátku vědoma, že jí žádné vynutitelné užívací právo nenáleží. Výpůjčka dle judikatury Nejvyššího soudu musí být časově omezena. Pokud časové omezení chybí, může se jednat přinejlepším o výprosu, která se od výpůjčky odlišuje právě v tom, že není ujednána doba ani účel užívání a vlastník může užívání kdykoliv ukončit. K tomu by zde došlo nejpozději výzvou žalobkyně ze dne [datum], kterou skrze svého právního zástupce sdělila žalované, že nesouhlasí s jejím vstupem do chaty. Pokud by však chata byla vypůjčena proto, aby se v ní vedla rodinná domácnost, tak by výpůjčka zanikla kvůli zániku rodinné domácnosti k datu [datum], který žalovaná sama potvrdila do protokolu u jednání před Obvodním soudem pro [adresa]. Ani v případě tvrzené výpůjčky, ani v případě výprosy by tedy žalované užívací právo v době rozhodnutí okresního soudu nesvědčilo. Podle žalobkyně je navíc tvrzení žalované o existenci užívacího práva na základě smlouvy o výpůjčce nevěrohodné. Žalovaná totiž nejprve dlouhodobě tvrdila, že k chatě má užívací právo kvůli rodinné domácnosti, kterou v chatě údajně vedla se synem žalobkyně, a teprve krátce před rozhodnutím okresního soudu začala tvrdit existenci smluvního užívacího práva. Kdyby taková smlouva existovala, lze očekávat, že by se na ni žalovaná odkázala mnohem dřív, což platí tím spíše ve světle faktu, že žalovaná je advokátka. Pokud žalovaná v odvolání uvádí, že údajnou smlouvu dříve netvrdila, protože chtěla postupovat citlivě, na tvrzení, že existuje smlouva, není nic necitlivého. Navíc z postoje žalované, která se několikrát pokusila násilím proniknout do chaty, vyplývá, že ve skutečnosti o citlivý přístup neusilovala. Ve vztahu k námitce žalované ohledně nedostatku jejího poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. žalobkyně vyslovila přesvědčení, že takové poučení vůbec nebylo namístě, neboť okresní soud posoudil věc po právní stránce shodně jako žalobkyně. Nebylo potřebné ani další rozsáhlé dokazování, neboť jak uvedl i okresní soud, právní posouzení by se nezměnilo ani v případě, že by žalovaná prokázala, že do chaty byla provedena investice ze SJM a že žalovaná chatu navštěvovala. Žalobkyně navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu jako správný potvrzen.

10. Žalovaná na vyjádření žalobkyně k jejímu odvolání reagovala replikou, kterou následně ještě doplnila. V ní zopakovala a blíže rozvedla svoje odvolací argumenty, z nichž zdůraznila, že trvání smlouvy o výpůjčce bylo vázáno na existenci rodinné domácnosti, která stále trvá. Pokud žalovaná měla v opatrovnickém řízení uvést, že došlo k ukončení rodinné domácnosti ke dni [datum], žalovaná při svém výslechu uvedla, že tohoto dne se její manžel odstěhoval ze společné domácnosti vedené v bytě v [adresa], a rovněž uvedla, že má za to, že vede rodinnou domácnost se svým manželem také na adrese [adresa] Skutečnost, že rodinná domácnost stále trvá, pak byla žalovanou po celou dobu konstantně tvrzena i v tomto řízení. Žalovaná nesouhlasila ani s právním názorem žalobkyně, že poučení dle § 118a odst. 2 o. s. ř. nebylo vůbec na místě, když i podle komentářové literatury smyslem ustanovení § 118a je, aby nedošlo k zamítnutí žaloby (nebo k neztotožnění se s procesní obranou žalovaného) ze strany soudu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Pro případ, že by odvolací soud napadený rozsudek potvrdil, navrhla žalovaná, aby alespoň dle § 150 o. s. ř. nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal. Odvolací soud by podle ní měl přihlédnout k tomu, že se i sama žalobkyně podílela na vzniku předmětného sporu, když se žalovaná poté, co se dozvěděla o tom, že kupní smlouva na předmětnou nemovitost byla uzavřena s žalobkyní, opakovaně pokoušela celou záležitost týkající se vlastnictví předmětné nemovitosti s žalobkyní smírně vyřešit a žalobkyně ji ubezpečovala, že ačkoli je žalobkyně výhradním vlastníkem předmětné nemovitosti, je žalovaná oprávněna ji spolu se svým manželem neomezeně užívat. Z doposud provedeného dokazování je dále zcela zřejmé, že to byla výhradně žalovaná, která se svým manželem nemovitost od počátku vystavěli a zároveň ji výhradně užívali a žalobkyně byla i dle jejího dlouhodobého jednání plně srozuměna se stavem odpovídajícím pojmu nuda proprietas, když se předmětné nemovitosti dlouhodobě nezajímala, nedisponovala klíči, přístupovými kódy, ani v žádném jiném ohledu neměla ambice předmětné nemovitosti užívat. Celý postup žalobkyně je tak de facto postupem manžela žalované, který za žalobkyni jedná tak, že si v rámci rozvratu manželství „vyřizuje s žalovanou účty“. Žalovaná vyslovila přesvědčení, že bylo možné předmětnou záležitost vyřešit smírnou cestou, pokud by žalobkyně jevila alespoň náznak zájmu o smírné řešení v širších souvislostech. Z dosavadního dokazování je nepochybné, že se v předmětné věci nejedná o prosté bezdůvodné zasahování do vlastnického práva, ale celá kauza má mnoho různých aspektů, které je namístě zevrubně řešit, což však žalobkyně odmítá. Podle žalované je v rozporu s dobrými mravy, když žalobkyně na jednu stranu trvá na žalobě a na druhé straně odmítá jakoukoli diskusi o masivní investici žalované (a jejího manžela), která dala předmětné nemovitosti vůbec vzniknout. Takové jednání žalovaná považuje za nepřípustné zneužití práva.

11. Žalobkyně reagovala na repliku žalované obsáhlým podáním. V něm zrekapitulovala vývoj a změny skutkových tvrzení žalované v průběhu celého řízení s tím, že žalovaná předkládá verze, které jsou vzájemně rozporné. Zdůraznila, že je starší žena ([číslo] let), která po celý život podporovala svého syna, aby měl důstojné bydlení a stabilní zázemí pro založení rodiny, z čehož významně těžila i žalovaná. Syn se po letech rozhodl žalobkyni podporu vrátit, proto prodal uvedený byt a svůj obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba]. (obojí náleželo do jeho výlučného vlastnictví) a výtěžek daroval žalobkyni. Z těchto prostředků, doplněných o její vlastní úspory, žalobkyně financovala koupi a rekonstrukci chaty. Kvůli svému věku potřebovala s jednotlivými kroky (jako je kontrola rekonstrukce) praktickou pomoc, kterou jí její syn též poskytoval. Naopak žalovaná neidentifikovala ani jedinou korunu, kterou by investovala do pořízení a rekonstrukce chaty. V době fungujícího manželství žalobkyně umožňovala svému synovi i jeho rodině (včetně žalované) chatu rekreačně užívat. Kvůli rozpadu manželství se situace zásadně změnila. Žalovaná nejprve vyštvala syna žalobkyně ze společného bytu a poté začala vyvíjet nátlak, aby mohla chatu samostatně užívat. Namísto respektu k právu a lidské slušnosti (jichž se navenek dovolává) zvolila cestu bezohledného vynucování a síly. Kvůli tomu bylo vydáno i předběžné opatření. Žalovaná se zjevně snaží dřívější rodinnou vstřícnost proměnit v trvající právní nárok. Žádná smlouva o užívání přitom nikdy uzavřena nebyla. To je zřejmé i z toho, že žalovaná neustále formuluje nové verze, z čeho by údajný nárok měl vyplývat. Dosud jich formulovala minimálně pět (z toho tři až po koncentraci řízení). Naopak žalobkyně konzistentně (již od návrhu na vydání předběžného opatření) uvádí, že užívání umožňovala v rámci rodinné vstřícnosti. Žalobkyně zopakovala jí vznesené argumenty ke všem verzím obrany žalované. Zdůraznila, že přijetí kterékoli z nich by oslabovalo právní jistotu vlastníků nemovitostí, zejména ve vztazích, kde jsou rodinné vazby přirozeně neformální. V praxi by to nutilo každého vlastníka k podepisování smluv i tam, kde dosud postačovala běžná rodinná důvěra. Lidé by se začali bát nabídnout svůj majetek k dočasnému užití, protože by tím riskovali ztrátu kontroly nad ním. Žalobkyně proto vedle potvrzení rozsudku požaduje též náhradu jí vynaložených nákladů řízení.

12. Odvolání bylo podáno včas osobou k němu oprávněnou (§ 201, § 204 o. s. ř.), přičemž jednotlivé odvolací námitky jsou podřaditelné pod odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto přezkoumal jím napadený rozsudek včetně jemu předcházejícího řízení, a to i z důvodů v odvolání výslovně neuplatněných (§ 212a odst. 1., § 205 odst. 2 o. s. ř.). Učinil tak při nařízeném jednání, při němž doplnil dokazování provedením části žalovanou navržených, avšak soudem prvního stupně neprovedených důkazů. Ani poté neshledal odvolání ve věci samé opodstatněným.

13. Odvolací soud nejprve přezkoumal, zda řízení před soudem prvního stupně netrpí některou ze zmatečnostních vad vyjmenovaných v § 212a odst. 5 o. s. ř., případně jinou vadou předvídanou v § 219a odst. 1 o. s. ř., která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Žádnou takovou vadu řízení neshledal, v to počítaje i žalovanou namítanou vadu řízení spočívající v nedostatku jejího poučení soudem podle § 118a odst. 2 o. s. ř. V řízení před soudem prvního stupně totiž nedošlo k situaci, kdy by soud měl za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, ale žalovaná soudu prvního stupně vytýká, že odmítl provést důkazy, jimiž hodlala prokázat jednu verzi svých tvrzení, a to konkrétně tvrzení, že mezi účastnicemi došlo k uzavření dohody o užívání předmětné chaty, která je nadále účinná.

14. Ve vztahu ke skutkovému stavu zjištěnému soudem prvního stupně odvolací soud předně konstatuje, že jeho skutková zjištění, jak jsou popsána pod body 5 a 6 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, plně odpovídají obsahu jednotlivých jím provedených důkazů. Současně však shledává opodstatněnou odvolací námitku žalované, že zůstaly neprovedeny důkazy, jimiž žalovaná hodlala prokázat svoje tvrzení, že došlo k uzavření neformální dohody účastnic o užívání chaty, která je nadále účinná. Nesouhlasí totiž se závěrem soudu prvního stupně, že jejich provedení je nadbytečné.

15. Jen soudu přísluší rozhodnout, které z navržených důkazů provede a které nikoliv (srov. § 120 odst. 1 větu druhou o. s. ř.); ze zásad řádného procesu nevyplývá povinnost soudu provést všechny důkazy, které účastník řízení navrhl. Soud je oprávněn – a též povinen – posoudit všechny důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z navržených důkazů provede. Neprovede především takové důkazy, které jsou pro věc nerozhodné a nemohou směřovat ke zjištění skutkového stavu věci (tedy ke zjištění skutečností předvídaných skutkovou podstatou aplikované normy hmotného práva), jakož i důkazy navržené ke skutečnostem, které pokládá za zjištěné již z těch důkazů, které byly provedeny. Z judikatury Ústavního soudu se podává, že ústavně zaručenému právu na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod) odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tomto rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem, vypořádat s provedenými důkazy i s argumentačními tvrzeními účastníků řízení, jakož je třeba i zdůvodnit, proč určitý účastníkem navržený důkaz nebylo třeba provést. Jinými slovy, rozhodující soud není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout, a pokud důkazním návrhům vzneseným účastníky řízení nevyhoví, pak musí v rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. je nepřevzal pro základ skutkových zjištění. (srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2528/2010, a z rozhodnutí Ústavního soudu např. nález ze dne 11. dubna 2001, sp. zn.

II. ÚS 663/2000 a nález ze dne

11. července 2001, sp. zn. I. ÚS 307/1998). O porušení práva na spravedlivý proces pak nepůjde tam, kde neprovedené důkazy nebudou již podle toho, co mají dokázat, způsobilé prokázat tvrzený skutkový stav (anebo zpochybnit soudem zjištěný skutkový stav.

16. V předložené věci se z obsahu spisu podává, že odpůrkyně (nyní žalovaná) v odvolání proti usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] o nařízení předběžného opatření, kterým jí bylo uloženo, aby se do právní moci rozhodnutí ve věci samé zdržela vstupu do předmětné chaty, setrvala na tvrzení, že v této nemovitosti se nachází rodinná domácnost, jejíž je členkou. Krajský soud v [adresa] se poté v usnesení ze dne [datum] č. j. [spisová značka], jímž rozhodnutí o nařízení předběžného opatření potvrdil, ztotožnil se závěrem okresního soudu, že prohlášením syna navrhovatelky (nyní žalobkyně) bylo osvědčeno, že s odpůrkyní nevedou společnou domácnost od [datum], když tato navíc byla vedena v jejich bytě v [adresa]. Krajský soud současně v odůvodnění svého usnesení konstatoval, že odpůrkyně v odvolání koneckonců sama potvrzuje, že se synem navrhovatelky již nevede rodinnou domácnost na adrese [adresa] a že nemovitost ve vlastnictví navrhovatelky využívala rodina odpůrkyně nikoli k trvalému uspokojování bytových potřeb, ale k rodinné rekreaci. Současně dodal, že v řízení o předběžném opatření je otázka investic do nemovitosti bez významu a že předkládá-li odpůrkyně v odvolacím řízení důkazy na podporu svých argumentů, tyto budou mít význam v řízení ve věci samé, v němž bude právě odpůrkyni tížit důkazní břemeno jejího tvrzení o existenci práva opravňujícího ji k užívání nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Po zahájení řízení ve věci samé poté žalovaná již ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] doplnila svá tvrzení ve vztahu k investicím do nemovitosti žalobkyně s tím, že „má za to, že provedení těchto investic společně s dalším způsobem, jakým se ona i manžel podíleli na rekonstrukci a následně užívání nemovitosti, bylo jednání za okolností, které znamenají uzavření dohody o tom, že žalovaná i její manžel jsou oprávněni nezávisle na sobě užívat nemovitost, a to výhradně, neboť žalobkyně o reálné užívání nemovitosti nikdy neprojevila zájem a s ohledem na svůj věk a zdravotní stav toho není ani fyzicky schopna“. Pro případ, že žalobkyně toto tvrzení neučiní nesporným, navrhla žalovaná výslech jí označených svědků, při prvním jednání ve věci samé pak předložila k prokázání tohoto tvrzení též listinné důkazy. Žalovaná tedy v souladu s § 118b odst. 1 o. s. ř. uvedla ještě před koncentrací řízení rozhodné skutečnosti o věci samé a označila důkazy k jejich prokázání. Důvody, pro které okresní soud provedení těchto důkazů odmítl, pak nespočívají ani v okolnosti, že tyto důkazy jsou pro věc nerozhodné, ani v okolnosti, že skutkový stav, který by jimi měl být zjištěn, již byl dostatečně prokázán jinými již provedenými důkazy. Neprovedením žalovanou takto navržených důkazů tudíž došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces. Odvolací soud sice sdílí právní názor soudu prvního stupně a žalobkyně, že žádný z těchto důkazů nemůže být sám o sobě bez dalšího důkazem o dohodě účastnic o užívání nemovitosti, avšak tento názor nepostačí pro odmítnutí jejich provedení. Podle jejich vztahu k prokazované skutečnosti se sice jedná o důkazy nepřímé (indicie), avšak protože každý nepřímý důkaz hodnocený odděleně (bez souvislosti s dalšími důkazy) umožňuje vždy více výkladů o svém významu, je jeho význam určen především jeho místem v řadě jiných nepřímých důkazů, jeho vztahem k těmto dalším důkazům a jeho souladností s nimi. Z toho plyne, že nepřímý důkaz sám o sobě zpravidla nevede – vzhledem ke svému zprostředkovanému vztahu ke skutečnosti, která je předmětem dokazování – k jejímu prokázání; výsledkem jeho hodnocení ve spojení s dalšími nepřímými důkazy tvořícími systém, jehož jednotlivé články jsou v souladu mezi sebou i s dokazovanou skutečností, však takový závěr být může. Nejvyšší soud České republiky proto v rozsudku ze dne 26. 6. 2015 sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 93/2014 dospěl k závěru, že skutečnost prokazovanou pouze nepřímými důkazy lze mít za prokázanou, jestliže na základě výsledků hodnocení těchto důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost). Ve věci samé tudíž nebylo možno rozhodnout, aniž by žalovanou včas řádně označené důkazy k prokázání jejího tvrzení byly provedeny.

17. Odvolací soud s ohledem na shora popsané zvažoval, zda rozsah, v němž bude třeba dokazování doplnit, nepřesahuje meze přezkumného řízení (viz § 213 odst. 4 o. s. ř.). Dospěl k závěru, že dokazování může doplnit sám, neboť se nejedná o rozsáhlé dokazování ani o situaci, kdy by ke skutečnosti, jež má být těmito – ve všech případech nepřímými – důkazy prokázána, dosud nebylo provedeno žádné nebo zcela nedostatečné dokazování.

18. Odvolací soud poté doplněním dokazování zjistil následující skutečnosti:

19. Z dohody o ceně za převod obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba]. uzavřené mezi [jméno FO] jako převodcem a společností [právnická osoba]. jako nabyvatelem dne [datum] se podává, že nabyvatel se zavázal převodci za převáděný obchodní podíl zaplatit cenu [částka] bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [č. účtu] (č.l. [číslo]). Výpisem z obchodního rejstříku ze dne [datum] bylo prokázáno, že aktuálně je jediným společníkem obchodní společnosti [právnická osoba]. (dříve [právnická osoba].) je [právnická osoba]., společník [jméno FO] byl vymazán dne [datum] (č. l.[číslo]). Potvrzením o provedení transakce dne [datum] bylo doloženo, že majitelkou účtu č. [č. účtu] je žalobkyně (č. l. [číslo]). Z oznámení žalobkyně Finančnímu úřadu pro Středočeský kraj, územní pracoviště v [adresa] ze dne [datum] se podává, že jím žalobkyně oznámila osvobozený příjem ve výši [částka], který nabyla dne [datum] jako dar od jejího syna [jméno FO] z jeho výlučných prostředků (č. l. [číslo]). Ze smlouvy o koupi nemovité věci ze dne [datum] bylo zjištěno, že jí [tituly před jménem] [jméno FO] prodal [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] bytovou jednotku č. [číslo] v budově čp. [číslo] na pozemku p. č. [číslo] v katastrálním území [adresa] za kupní cenu [částka], která bude kupujícími poukázána na účet č. [č. účtu] nejpozději do [datum] (č. l. [číslo]). Z podnájemní smlouvy uzavřené se souhlasem SPÚ mezi podnájemníkem [právnická osoba]. a nájemci [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] se podává, že předmětem podnájmu je pozemek p. č. 1/2 o výměře [číslo] m2 v katastrálním území [adresa], účelem je údržba travního porostu. Podle připojeného nákresu se uvnitř tohoto pozemku nachází pozemek p. č. st. [číslo], který je obklopen pozemkem p. č. [číslo] (č. l. [číslo]). Podle prezenční listiny z kontrolního dne ohledně novostavby rekreačního objektu [adresa], [adresa] konaného dne [datum] v [jméno FO] [adresa] na st. p. č. [číslo] se ho zúčastnil mimo jiné [tituly před jménem] [jméno FO], žalobkyně není mezi pozvanými uvedena (č. l. [číslo]). Podle předpisu plateb vystaveného společností [právnická osoba]. pro odběrné místo [adresa] na období od [datum] do [datum] je zákazníkem žalobkyně (č. l. [číslo]). Z darovací smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako dárcem a obcí [právnická osoba] jako obdarovaným dne [datum] bylo zjištěno, že jejím předmětem je dar [částka] na opravu a rekonstrukci kostela sv. [adresa] v obci [právnická osoba] (č. l. [číslo]). Z odhadu tržní ceny nemovitosti vypracovaného pro žalovanou firmou RE/[jméno FO] dne [datum] se podává, že předmětem ocenění je stavba pro rodinnou rekreaci stojící na pozemku parc. č. [číslo], pozemek parc. č. [číslo] a pozemek parc. č. [číslo], všechny v k. ú. [adresa]. Celková cena nemovitostí byla stanovena na [částka], z čehož činí cena zastavěné plochy a nádvoří [částka] (č. l.[číslo]). Dopisem ze dne [datum] adresovaným Krajskému soudu v [adresa], který byl přílohou vyjádření žalobkyně ze dne [datum], pisatel [jméno FO] sděluje, že se seznámil s průběhem tohoto řízení, v němž jeho manželka tvrdí, že společně s ním a s jeho matkou uzavřela smlouvu o zřízení užívacího práva k chatě v [adresa], a to kvůli údajně enormním investicím na pořízení a rekonstrukci chaty ze společného jmění manželů. Toto tvrzení není pravdivé; své matce pisatel daroval prostředky ze svého výlučného majetku, konkrétně z prodeje bytu v [adresa], který mu matka pořídila 2 roky před uzavřením manželství, a z prodeje obchodního podílu, ve vztahu, k němuž bylo zúženo SJM tak, že i tento obchodní podíl náležel do výlučného majetku pisatele. Tím chtěl matce vrátit podporu, kterou mu po celý život poskytovala. Také není pravda, že by s jeho matkou uzavřeli jakoukoli smlouvu o užívání chaty. Na chatu jezdili v rámci rodiny. Žádné právní transakce ohledně toho neproběhly. Dokonce jeho manželka o chatu ani dlouhodobě nejevila zájem (byla sotva na jednom kontrolním dnu). Zvýšený zájem začala projevovat teprve v posledních měsících před rozpadem manželství, zejména v období kolem Vánoc [číslo]. Pokud by měla být uzavřena uvedená smlouva, museli by s tím souhlasit oba manželé, on takový souhlas nikdy nedal. Z důvodu opatrnosti tudíž v souladu s § 714 odst. 2 o. z. namítá neplatnost tvrzené smlouvy o užívání chaty, tuto námitku prostřednictvím soudu adresuje i oběma účastnicím (č. l. [číslo]). V reakci na tuto listinu žalovaná předložila k důkazu dopis ze dne [datum] adresovaný [jméno FO], z něhož se podává, že žalovaná odstupuje od smlouvy o změně zákonného manželského majetkového režimu uzavřené prostřednictvím notářského zápisu [číslo] dne [datum], kterou zúžili rozsah společného jmění v zákonném režimu k podílu ve výši 20 % ve společnosti [právnická osoba] tak, že výlučným vlastníkem podílu ve společnosti bude [jméno FO]. Předmětem podnikání byla sbírka obrazů. Důvodem odstoupení je porušení dobrých mravů, neboť pisatelka dne [datum] zjistila, že ke koupi obrazů byly před i po uzavření smlouvy o zúžení používány prostředky ze SJM (č. l. [číslo]). Z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka] ze dne [datum] předloženého odvolacímu soudu žalobkyní se podává, že jím bylo rozhodnuto ve věci žalobkyně [jméno žalobkyně] proti žalovanému [jméno FO] o úpravu správy části SJM mimo jiné tak, že návrh žalobkyně na určení, že je oprávněna k samotné výhradní správě pohledávky účastníků ve výši [částka] z titulu bezdůvodného obohacení vůči [Jméno žalobkyně] vzniklé neoprávněným nakládáním s prostředky společného jmění manželů ve výši [částka] a [částka] se zamítá. Podle odůvodnění rozsudku m.j. [Jméno žalobkyně] darovala žalovanému [jméno FO] dne [datum] částku [částka] za účelem koupě nemovitosti – Kanceláře s parkovacím stáním, dne [datum] mu darovala částku [částka] a dne [datum] mu darovala částku [částka] (č. l. [číslo]). Žalovaná sdělila, že proti tomuto rozsudku podala odvolání. Žalovaná dále předložila k důkazu o investicích do stavby ze SJM žalované a jejího manžela fakturu [právnická osoba] ze dne [datum], kterou byly odběrateli [právnická osoba] vyfakturovány odborné konzultace ve věci stavebních projektů v ceně [částka], a snímky vizualizace rekreačního objektu [adresa] zhotovené tímto ateliérem. Vzhledem k tomu, že účastnice byly soudem prvního stupně řádně poučeny podle § 119a odst. 1 o. s. ř. a odvolací soud neshledal žádný důvod pro poučení žalované podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k navržení důkazů potřebných k prokázání těchto investic, přičemž tyto důkazy nevznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolací soud k jejich obsahu nepřihlížel (viz § 205a o. s. ř.).

20. Odvolací soud dále vyhověl návrhu žalované na provedení jejího účastnického výslechu, neboť žalovaná měla za to, že část dokazovaných skutečností nemůže prokázat jinak (§ 131 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaná uvedla, že [tituly před jménem] [jméno FO] byl její klient a kamarád a z její iniciativy s ním žalovaná a její manžel dohodli, že jim odprodá půl starého domu, který následně zbořili a na jeho místě vybudovali chalupu se dvěma bytovými jednotkami, z nichž jednu užívali žalovaná s manželem a jednu pan [jméno FO]. Byt, z jehož prodeje se použily peníze na stavbu, byl ve výlučném vlastnictví manžela žalované, a tak řešili, jak to ideálně vlastnicky vyřešit. Manžel ale za zády žalované zpracoval svou matku a panu [jméno FO] řekli, že žalovaná s prodejem poloviny domu jeho matce souhlasí. Když to žalovaná zjistila, chtěla to dát do pořádku, ale manžel i tchýně ji ujišťovali, že přece o nic nejde, když mohou chalupu plně užívat. S manželem do stavby nainvestovali od jejího začátku v roce [datum] do června [datum] asi [částka], šly tam v podstatě veškeré prostředky vydělané jejich společnými podniky. Na kontrolní dny jezdil 1x za 14 dní manžel, žalovaná tak 1x za měsíc, protože musela obstarat děti do školy. Celý rok [datum] jejich jednotku zařizovala tak, aby byla obytná celoročně, a investovala tam všechny peníze, které měla k dispozici. Před Vánoci [datum] tchýni znovu prosila, aby to nějak vlastnicky dořešily, ale ona ji zase konejšila, že přece o nic nejde. Žalovaná v roce [datum] začala zjišťovat, že manžel má zřejmě poměr, protože nalézala účty od šperků, kožených věcí atd. V lednu [datum] to „bouchlo“ a ona tehdy byla finančně tak na dně, že neměla ani na boty [právnická osoba]. V únoru [datum] manžel opustil rodinnou domácnost a žalovaná pak zjistila, že s ní nechce komunikovat ani tchýně. To žalovanou psychicky úplně rozložilo, protože ji brala jako druhou matku, trávila s ní [číslo] Vánoc, brala ji na dovolenou. Postupně zjistila, že manžel [číslo] let cíleně odkláněl společně vydělané prostředky a tchýně mu v tom pomáhala. Zařídil předběžné opatření na zákaz nakládání s listinami, jimiž žalovaná chtěla odklánění majetku prokázat, na zákaz vstupu do kanceláře, do chalupy atd. Několikrát na ni volal kvůli porušení těchto zákazů policii a vždy to odložili. V [adresa] byli součástí tamní komunity, měli dobré vztahy se všemi osadníky i rekreanty a se starostou. Podle žalované na ni manžel s tchýní udělali podvod, ale ona to na policii nedala, protože pořád nějak doufá ve slušné vyřešení celé záležitosti. Nemůže přesně formulovat znění dohody o užívání. Několikrát seděli včetně manžela, jejich syna, tchýně a švagra a žalovaná začala řešit otázku vlastnictví, když všechno investují ona a manžel. Tchýně s tchánem je vždy ujistili, že je všem jasné, že to přece budují pro sebe. Tchýně žalované na všechny žádosti o dořešení vlastnických vztahů vždy řekla, že to mohou kdykoli jakkoli užívat. Říkala, že až to dostaví a zjistí, kolik je to stálo, budou to řešit. Žalovaná netušila, že to na ni už tehdy byl komplot. Tchýně a její manžel bydlí [adresa], na chalupě byli jen 2x, museli je přivézt i odvézt, protože jí je [číslo] a jemu [číslo] let a je to tam samý kopec. Žalovaná s manželem dlouho o koupi nemovitosti v [adresa] uvažovali, nejprve o apartmánu v [adresa] a pak se naskytla ta možnost koupit polovinu nemovitosti od pana [jméno FO].

21. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděl, že s manžely [jméno FO] bydlel ve stejném domě, on s partnerkou a oni byli nejlepší přátelé, ženy byly blízké kamarádky. Pozvali [jméno FO] na [právnická osoba], kde měl svědek chalupu ke zbourání na velkém pozemku. Večer mu manžel žalované zavolal, že se jim to místo moc líbí a zda by neprodal část pozemku, že by do toho investovali jeho rodiče, protože oni restituovali a on měl nějaké hypotéky. [právnická osoba] musela být stejně velká jako chalupa ke zbourání, což na svědka bylo příliš, tak po rozmyšlení souhlasil. Stanovil cenu a poté dostal smlouvu už podepsanou od paní [jméno FO] starší. Nevzpomíná si, že by do toho nákupu měla být nějak zainteresovaná žalovaná, nebyla přítomna jeho jednáním s jejím manželem a svědek ani neví, zda o tom věděla. Za několik měsíců, kdy se začala připravovat rekonstrukce a bourání, už to ale určitě musela vědět a před svědkem to nijak nekomentovala. Stavba trvala 2 až 2,5 roku. Svědek s partnerkou žalovanou přesvědčovali, aby se jela podívat, jak to pokračuje a že to bude krásná stavba, ale ona říkala, že nechce jezdit na chatu svojí tchýně. Na kontrolním dnu byla 1x, utkvělo mu, že se jí nelíbila koupelna. Po dostavbě tam podle svědka žalovaná byla 2x až 3x, byly v tom rodinné Vánoce a jednou tzv. dámská jízda, snad jednou i společně, ale opravdu si nevzpomíná. Žalovaná mu neřekla, že ji nějak obešel, ale jednou říkala, že tu smlouvu podepsal špatně a že na to doplatí. Svědek nebyl přítomen žádnému jednání účastnic ohledně toho, jak by měli manželé [jméno FO] chatu užívat. Argument žalované, že je to chata tchýně, slyšel opakovaně. Už dlouhou dobu před výměnou zámků mezi manželi [jméno FO] začal být nesoulad a on jim oběma řekl, že se od jejich rodinných problémů distancuje. Vycházel z toho, že jsou spolu [číslo] let a vždy nějaká krize přijde. Doufali, že [jméno FO] krizi překonají, protože byli skutečně nejméně [číslo] let jejich nejlepší rodinní přátelé. Svědek si vybavuje dvě až tři situace, kdy žalovaná chtěla, aby byl kus chalupy přepsaný na ni, byla u toho ale jen jeho přítelkyně, a ne manžel žalované. Té poznámce žalované, že neudělal dobře, nevěnoval hlubší pozornost, nedovodil si z toho, jak to podle ní měl udělat správně. Teď se mu to s ohledem na následné události jeví jinak. Svědek si pamatuje, že žalobkyně byla přítomna při demolici a na jednom kontrolním dni, o stavbě se bavili běžně v [adresa], protože má byt v domě svědka. Jemu osobně nesdělovala, že chce na chalupu jezdit. Se žalovanou se o postupu stavby běžně bavili v [adresa], nevybavuje si, že by kvůli tomu založili nějakou společnou mobilní aplikaci. Žalovaná byla přítomna u architekta podívat se na vizualizaci stavby, žalobkyně tam nebyla. Po připomínce žalované svědek potvrdil, že mu dělala smlouvu o úschově, a myslí, že i kupní smlouvu, kterou nemovitosti získal. Žalovaná se výstavby iniciativně neúčastnila, proto svědkovi tak utkvěl její požadavek na výměnu koupelny. Žalovaná po výslechu svědka předložila k důkazu přehled komunikace skupiny založené v mobilní aplikaci WhatsApp za účelem vzájemné informovanosti jejích členů o postupu stavby předmětné chaty a v jeho přítomnosti byl proveden důkaz těmito listinami. Svědek k nim uvedl, že je účasten asi ve 100 různých skupinách, tahle komunikace mu vypadla. I po seznámení s obsahem této komunikace trvá na tom, že účast žalované v procesu výstavby chalupy byla zcela minimální, účastnila se až jejího vybavování. Tehdy už cítil jejich manželskou krizi. Z procesu zařizování se odpojil a dělala to jeho partnerka. Vhodnou firmu na demolici sehnal manžel žalované.

22. Výslechem svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že je také advokátka, žalovaná je její kamarádka od základní školy, byla žalované svědčit na svatbě, jezdili na společné dovolené. Mají spolu pronajaté prostory k podnikání, ale podnikají každá na svůj účet. Ví, že s manželem plánovali koupit rekreační objekt nejprve v cizině, pak začali hledat v [adresa]. Pak jí žalovaná sdělila, že si od pana [jméno FO] s manželem koupí pozemek a budou tam stavět chalupu. Svědkyně viděla i plány stavby a byla se s kamarádkou podívat na to místo. Až když byla stavba rozestavěná, žalovaná jí sdělila, že pozemek koupila od pana [jméno FO] tchýně. Bavily se o tom, že to není fér. Žalovaná současně říkala, že i tak budou chalupu fakticky užívat oni jako rodina. Nějak dopodrobna se o tom nebavily. Svědkyně nebyla jsem nikdy přítomna jednání mezi účastnicemi řízení o tom, jak by měla být chalupa využívána. Žalovaná jí neříkala, že to chce právně nějak uspořádat jinak. Svědkyně ví, že žalovaná manžela žádala, aby tu chalupu měli v nějakém spoluvlastnictví, ale on s tím nesouhlasil a chtěl, aby to zůstalo napsané na matku s tím, že to stejně budou moci užívat. Fakticky to tak i fungovalo. Žalovaná tu chalupu zařizovala, po dostavbě tam jako rodina jezdili, dělali tam dříví a trávili Vánoce [číslo]. Svědkyně neví, zda si žalovaná nejprve myslela, že ten pozemek koupil manžel za ně oba, ale podle ní si to myslela, protože takto to od začátku chtěli. S vlastnictvím tchýně žalovaná nesouhlasila, a proto přesvědčovala manžela, ať to řeší, ale neuspěla. Žalovaná jí říkala, že s tchýní o tom mluvila před Vánocemi [číslo], chtěla nějak jinak vyřešit vlastnické vztahy, tchýně jí to slíbila po Vánocích, mezitím chalupu dostavěli, začali tam jezdit a dohodli se na užívání. Žalovaná viděla, že to funguje, tak to tak nechala být. Svědkyně ví, že měli skupinu na WhatsApp manželé [jméno FO], pan [jméno FO] a jeho přítelkyně. Žalovaná jezdila na kontrolní dny stavby a zařizovala její vybavení všemi předměty včetně dlažby, kuchyňské linky atd. Když se setkávali při různých společenských příležitostech, oba manželé [jméno FO] mluvili tak, že jako rodina staví chalupu a budou tam jezdit. Když manžel žalované říkal, že jako rodina staví chalupu, mínil je jako manžele a jejich děti. O tom, že by chalupu měli užívat spolu s tchýní, nikdy nemluvili. Žalovaná svědkyni neupřesnila, zda užívání chalupy mají podchyceno nějakou konkrétně vymezenou smlouvou a zda je ta smlouva písemná. Pokud si má vybavit konkrétní zařizovací předměty, žalovaná vybavovala postele, zahradní nábytek, vybavení koupelen, jídelní stůl, židle, závěsy, vybavení pokojů dětí, její maminka jim koupila nějaké chlupaté kůže, které byly na oknech. Svědkyně tam byla na návštěvě v létě [číslo], jely tam na výlet s tou kamarádkou, se kterou obhlížely původní chalupu.

23. Svědkyně [jméno FO] vypověděla, že žalovaná k ní začala chodit na nehty, jejího manžela několikrát viděla osobně, jeho matku nezná. Záležitosti ohledně stavby chalupy v [adresa] probírala pouze se žalovanou a s její přítelkyní [jméno FO]. Ta ke svědkyni také chodila na nehty a řekla jí, že manželé [jméno FO] budou od jejího partnera kupovat pozemek a že na něm budou stavět společnou chalupu. Poté jí obě pokaždé při návštěvě jejího salonu vyprávěly, jak stavba probíhá, paní [adresa] jí ukazovala fotky a obě pak mluvily o tom, jak stavbu zařizují. Jednou přišla žalovaná nějaká přešlá a poté svědkyni řekla, že zjistila, že chalupa je psaná na matku jejího manžela. Myslí, že to bylo v době, kdy už byla chalupa k užívání. Žalovaná říkala, že mluvila s tchýní, proč to není napsané na manželé [jméno FO], a že jí tchýně řekla, že to později nějak vyřeší, a ujistila ji, že je jedno, na koho je to napsané, a že tam mohou kdykoli jezdit. O písemné dohodě žalovaná nemluvila. Předmětem dohody mezi žalovanou a žalobkyní bylo, že tu chalupu mohou obývat a mohou tam jezdit. Takhle to svědkyni říkala i paní [jméno FO] s tím, že tam není žádný problém. Ani paní [jméno FO] nevěděla, že chalupa není psaná na manžele [jméno FO]. Tchýně tehdy žalované řekla, že to vyřeší po Vánocích, ale pak nic nevyřešily. Řekla by, že se jednalo o Vánoce roku [číslo]. Myslí, že paní [jméno FO] nemá na chalupě vlastnický podíl. Svědkyně na chalupě nikdy nebyla, viděla pouze fotky.

24. Vzhledem k tomu, že žalovaná předložila přehled komunikace skupiny založené v mobilní aplikaci WhatsApp za účelem vzájemné informovanosti jejích členů o postupu stavby předmětné chaty za účelem zpochybnění věrohodnosti svědka [jméno FO], tedy v souladu s § 205a písm. c) o. s. ř., odvolací soud důkaz těmito listinami provedl. Z nich zjistil, že se jedná o printscreeny komunikace skupiny vytvořené v aplikaci WhatsApp nazvané Horsky chalupy pro inspi. Skupina má 4 členy – žalovanou, [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] a obsahuje části chatové komunikace jejích členů v období od [datum] do [datum]. Její součástí jsou fotografie, z nichž je zřejmý nejprve postup prací na stavbě předmětné chaty a poté její vybavování. Na některých fotografiích jsou zachyceni účastníci chatové skupiny včetně žalované, ať již jednotlivě či ve skupinkách, přičemž aktivním členem skupiny včetně posílání fotografií je i žalovaná. Z formulace zpráv je zřejmé, že všichni účastníci skupiny se navzájem informují o postupu stavby, výsledku kontrolních dnů, komentují je, domlouvají společnou kontrolu chalupy apod. Např. z chatové komunikace z posledního víkendu v září [číslo] se podává, že ženy řeší termín zaměření oken a velikost skříňky v koupelně a žalovaná současně sděluje, že rostou houby, jindy žalovaná s muži řeší otázku místa parkování skútru, z fotografií ze října [číslo] je zřejmé, že na chalupě postupně obě dvojice skládaly dřevo apod. Z formulace komunikace je zřejmé, že si chatují dva partnerské páry, které se navzájem oslovují nejčastěji jako „horalé“. Z chatů ze zimy [číslo] je zřejmé, že žalovaná s manželem byli opakovaně na obhlídce stavby. Chaty z roku [číslo] se týkají venkovního nábytku k chatě a vybavování obou bytových jednotek, zejména ženy v nich řeší skříně, garnyže, závěsy, žaluzie, vysoušeč atd. V posledním chatu z [datum] se [jméno FO] ptá, zda horalové nakonec nedorazí, a [jméno FO] mu odpovídá: „Užijte si večer a první společnou noc.“ 25. Po doplnění dokazování ve shora popsaném rozsahu odvolací soud zhodnotil všechny relevantní důkazy provedené soudy obou stupňů v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.), tedy jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech, přičemž přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Ve vztahu k tvrzení žalované, že v předmětné chatě je vedena její rodinná domácnost, dospěl k závěru, že skutkový stav věci zjištěný soudem prvního stupně, jak je popsán pod body 5 a 6 odůvodnění jeho rozsudku, po dokazování provedeném odvolacím soudem nedoznal žádných změn. Odvolací soud proto plně odkazuje na skutkové závěry soudu prvního stupně, k nimž dodává, že žalovaná ve své účastnické výpovědi potvrdila, že její rodinná domácnost s [jméno FO] zanikla jeho odstěhováním z bytu v [adresa] v únoru [číslo]. Ve vztahu k tvrzení žalované, že mezi účastnicemi a manželem žalované došlo k uzavření dohody o tom, že žalovaná a její manžel jsou oprávněni nezávisle na sobě užívat předmětnou chatu, přičemž tato dohoda je nadále účinná, odvolací soud z jím provedených důkazů zjistil následující skutkový stav věci:

26. Žalovaná a její manžel měli delší dobu zájem o koupi objektu k rekreaci v [adresa]. [adresa] oslovili jejich společného přítele [jméno FO], s nímž dohodli, že jim odprodá chalupy ke zbourání v [adresa] včetně pozemku, na němž poté oba páry – manželé [jméno FO] a [jméno FO] s jeho přítelkyní [jméno FO] vybudují společně novou chatu se dvěma bytovými jednotkami. Žalovaná předpokládala, že s manželem koupí podíl na nemovitosti do společného jmění manželů, poté ale zjistila, že tento podíl zakoupila od [jméno FO] matka jejího manžela (žalobkyně). Přes formální vlastnictví podílu na nemovitosti žalobkyní žalovaná s manželem od svého záměru neupustili. Manžel žalované a [jméno FO] aktivně dohlíželi na budování vlastní stavby předmětné chaty, žalovaná a [jméno FO] si po jejím dokončení vzaly na starost její zařizování. Finanční stránku veškerých investic nechávala žalovaná na manželovi, přičemž měla za to, že náklady na ně pocházejí z jejich společného jmění. Oba páry založily společný chat na aplikaci whatsApp, kde si navzájem všichni účastníci této skupiny předávali poznatky o postupu stavby, řešili nezbytné technické záležitosti a sdíleli fotografie z průběhu stavby a z návštěv stavby a jejího okolí. Tvrzení svědka [jméno FO], že žalovaná se o předmětnou chatu začala zajímat až po dostavbě v souvislosti s jejím zařizováním, má odvolací soud za vyvrácené výslechy ostatních slyšených svědků a obsahem chatů skupiny založené na aplikaci WhatsApp žalovanou, jejím manželem, [jméno FO] a [jméno FO]. Vůči svému okolí vystupovali jako stavebníci chaty oba manželé [jméno FO] a takto byli i vnímáni. Nová chata byla dokončena v létě [číslo] a oba páry ji začaly užívat k rekreaci, rodina [jméno FO] v ní trávila i Vánoce [číslo]. Žalobkyně se jako vlastnice chaty nikdy veřejně neprezentovala, nečinila si vůči žalované a jejímu manželovi jakýkoli nárok na její užívání a navštívila ji pouze tehdy, když ji tam žalovaná s manželem přivezli. Žalovaná se v průběhu let [číslo] a [číslo] pokusila přesvědčit svého manžela, aby vlastnické vztahy k předmětné chatě narovnal tak, aby odpovídaly zásluhám jich dvou na výstavbě, když měla za to, že investice do stavby pocházejí ze společného jmění manželů, a ve stejném duchu opakovaně oslovila žalobkyni. Manžel žalované však nebyl ochoten tuto záležitost řešit a žalobkyně žalované na opakované žádosti o dořešení vlastnických vztahů vždy řekla, že je přece všem jasné, že manželé [jméno FO] chatu budují pro sebe, že chatu mohou kdykoli jakkoli užívat, a posléze učinila neurčitý příslib, že až bude chata hotová a zjistí se, kolik to žalovanou a jejího manžela stálo, budou to řešit. Poté, co koncem ledna [číslo] žalovaná odhalila manželovu nevěru, chtěla dne [datum] předmětnou chatu sama navštívit, ale nedostala se dovnitř, neboť došlo k výměně zámků. Poté zjistila, že její manžel se odstěhoval ze společně užívaného bytu a že žalobkyně s ní přestala komunikovat a začala jí aktivně bránit v užívání předmětné chaty. Proto zaslala žalobkyni výzvu, aby tohoto počínání zanechala, neboť v nemovitosti má žalovaná rodinnou domácnost, načež jí žalobkyně dopisem ze dne [datum] sdělila, že jako výlučná vlastnice chaty nesouhlasí se vstupováním žalované do ní a napříště umožní užívání nemovitosti pouze svému synovi a vnoučatům. Následoval návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření ohledně zákazu vstupu žalované do chaty a toto řízení ve věci samé, v němž žalovaná hodlala prokázat její další tvrzení, a to že se žalobkyní došlo k uzavření dohody o výhradním užívání předmětné chaty žalovanou a jejím manželem. K němu odvolací soud zjistil po provedení žalovanou navržených důkazů shora popsané skutečnosti.

27. Odvolací soud poté nejprve přezkoumal právní závěry soudu prvního stupně učiněné ve vztahu k obraně žalované, že v předmětné chatě se dosud nachází rodinná domácnost žalované a jejího manžela. Vzhledem k tomu, že se s nimi zcela ztotožňuje, plně odkazuje na bod 11 odůvodnění jeho rozsudku, v němž jsou vyloženy. S ohledem na odvolací námitky uplatněné žalovanou ve vztahu k tomuto jí tvrzenému právnímu důvodu užívání předmětné chaty odvolací soud dodává, že v předložené věci nebyl splněn ani jeden z kumulativně stanovených předpokladů ochrany bydlení manžela, jimiž jsou podle § 747 o. z. 1) právo alespoň jednoho z manželů nakládat bytem nebo domem; 2) byt nebo dům, v němž se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny; 3) nezbytná potřeba bytu nebo domu pro bydlení. Provedeným dokazováním totiž nebylo prokázáno žádné právo manžela žalované nakládat s předmětnou chatou ani okolnost, že by v ní kdykoli byla vedena rodinná domácnost žalované a jejího manžela. Rekreační chata na odlehlém místě v Krkonoších vzhledem k jejich poměrům, kdy oba vykonávali advokátní praxi v [adresa], evidentně nebyla určena k uspokojení jejich potřeby bydlet a ani nebyla nikdy tímto způsobem užívána. Navíc žalovaná při svém účastnickém výslechu v odvolacím řízení potvrdila, že rodinnou domácnost se synem žalobkyně již nevede.

28. Doplněním dokazování v odvolacím řízení nebylo prokázáno ani tvrzení žalované o uzavření dohody účastnic, na jejímž základě žalovaná byla a dosud je oprávněna bez časového omezení předmětnou chatu užívat. Nejedná se však o situaci neunesení důkazního břemene, neboť skutkový stav věci ohledně tohoto tvrzení žalované byl prokázán, avšak jeho hodnocením po právní stránce nelze přisvědčit právnímu názoru žalované, že mezi ní a žalobkyní byla uzavřena smlouva o výpůjčce, tedy smlouva v režimu §§ 2193—2200 o. z., případně jiná smlouva, která by ji opravňovala k užívání předmětné chaty i po odvolání souhlasu žalobkyně s tímto užíváním. Předpokladem uzavření jakékoli smlouvy je totiž vůle obou stran být právně vázán, přičemž z projevů vůle žalované, v nichž se dožadovala právního dořešení vlastnických vztahů k předmětné chatě, a z reakcí žalobkyně na tyto její projevy vůle, v nichž žalovanou ujišťovala, že mohou s manželem nemovitost bezplatně neomezeně užívat, přičemž vlastnické vztahy budou dořešeny v budoucnu, nelze dovodit uzavření jakéhokoli závazkového vztahu, neboť obsah nabídky učiněné žalovanou (§ 1731 o. z.) se ani částečně nepřekrýval s projevem vůle, jakým na ni reagovala žalobkyně, tzn. nelze uvažovat o přijetí k jakékoli nabídky žalované žalobkyní (§ 1740 odst. 1 o. z.). Žalobkyně totiž vůči žalované opakovaně projevila pouze vůli nadále trpět užívání předmětné chaty rodinou žalované, tedy přenechat rodině žalované bezplatně věc v jejím vlastnictví k bezplatnému užívání. Jednalo se tedy o typickou výprosu upravenou v § 2189 a násl. o. z. Ačkoli byl oběma stranám zřejmý účel užívání, doba, po kterou se má věc užívat, sjednána nebyla. Za této situace měla žalobkyně právo postupovat podle § 2190 o. z., tedy požadovat vrácení věci podle libosti. Žalobkyně pak dopisem ze dne [datum] jasně projevila vůči žalované vůli jí užívání předmětné chaty nadále neumožnit. Je proto třeba uzavřít, že od data přijetí tohoto oznámení žalobkyně žalovanou nemá žalovaná nárok na právní ochranu, který by se opíral o jakýkoli závazkový vztah. Soud prvního stupně pak pod bodem 10 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku přiléhavě popsal důvody, pro které je třeba žalobkyni poskytnout právní ochranu ve smyslu § 1042 o. z., když navíc žalovaná opakované násilné vniknutí do nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně ani nepopírala.

29. Jediným důvodem, pro který by za shora popsané skutkové a právní situace mohla být žalobkyni ochrana jejího vlastnického práva odepřena, by tudíž mohlo být jedině zjištění soudu, že výkon vlastnického práva žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy. Soud prvního stupně se zabýval i touto otázkou, přičemž dospěl k závěru, že se v předložené věci nejedná o situaci, kdy by výkon práva na ochranu vlastnictví vážně poškodil uživatele věci, aniž by vlastníkovi přinesl odpovídající prospěch, a vyhovění žalobě by se dotýkalo zvlášť významného zájmu žalovaného, přičemž o tento výjimečný případ v souzené věci nejde, neboť žádný zvlášť významný zájem žalované nemožností užívat předmětnou nemovitost dotčen není. Odvolací soud se s tímto jeho právním názorem v zásadě ztotožňuje, s ohledem na obsah skutkových zjištění soudů obou stupňů však považuje za nezbytné se k této otázce vyjádřit podrobněji.

30. Ustanovení § 2 odst. 3 a § 8 o. z. zakazující výklad a použití právního předpisu, tedy i výkon práva v rozporu s dobrými mravy, patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Posouzení, zda je právní jednání v rozporu s dobrými mravy, závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu, jemuž zákon dává širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí v souladu s pravidly ekvity přihlíželo ke všem okolnostem posuzovaného případu (viz přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4855/2007, a řadu dalších rozhodnutí). Úsudek soudu o rozporu výkonu práva s dobrými mravy musí být podložen důkladnými skutkovými zjištěními a současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují v konkrétním případě závěr, že výkon práva je s dobrými mravy skutečně v rozporu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2710/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2160/2007), aniž by však bylo možno výslovně formulovat obecné řešení této otázky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3891/2013).

31. V předložené věci má odvolací soud za prokázáno, že žalovaná a její tehdejší manžel a současně syn žalobkyně [jméno FO] ve vztahu ke třetím osobám vystupovali od počátku prací na stavbě předmětné chaty jako její stavebníci a současně vlastníci. Po jejím dokončení chatu taktéž užívali výlučně oni, zatímco žalobkyně o výstavbu chaty ani o její následné užívání či o návštěvy neprojevovala aktivní zájem. Bylo též prokázáno, že žalobkyně a manžel žalované žalovanou v podstatě „obešli“ tím, že spoluvlastnický podíl na původní chalupě a pozemku pod ní zakoupila po dohodě s manželem žalované žalobkyně, což žalovaná zjistila až s jistým jí blíže neupřesněným časovým odstupem. Žalovaná se sice vůči manželovi i žalobkyni opakovaně verbálně dožadovala změny formálních vlastnických poměrů k předmětné chatě, avšak její manžel neměl zájem tuto otázku řešit a žalobkyně ji ujišťovala, že v užívání nemovitosti nejsou manželé [jméno FO] nijak ohroženi a že vlastnické vztahy dořeší po kompletním dobudování stavby. Žalovaná se rozhodla tento právní stav věci založený v roce [číslo] trpět a na vybudování chaty se při jeho vědomí aktivně podílela. Finanční stránku věci řešil pouze manžel žalované. Žalovaná se přitom domnívala, že zatímco prostředky, které její manžel získal v roce [číslo] prodejem bytu v jeho výlučném vlastnictví, byly použity na koupi nemovitosti, investice do vlastní stavby jsou hrazeny z prostředků ve společném jmění manželů. I pokud by tomu tak bylo, zakládalo by to manželům [jméno FO] ve vztahu k žalobkyni pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním bez právního důvodu, nikoli užívací právo k nemovitosti. Z dosud provedeného dokazování navíc není zřejmý původ prostředků použitých na stavbu a vybavení chaty, neboť žádný z účastníků nepředložil do koncentrace řízení ani důkaz o výši kupní ceny vynaložené na koupi pozemku s chalupou ke zbourání, ani důkazy ohledně zdrojů, z nichž byly hrazeny náklady na stavbu předmětné chaty a na její vybavení. Dosavadní zjištění současně prokazují, že manžel žalované byl velmi dobře finančně situovaný, když jen jeho matka mu v období let [číslo] darovala téměř [částka]. Pokud poté manžel žalované na účet svojí matky převedl v roce [číslo] částku [částka] a v roce [číslo] částku [částka], obojí z výtěžku prodeje věcí v jeho výlučném vlastnictví, odvolací soud by stěží mohl věřit vysvětlení žalobkyně, že se tak stalo z vděčnosti za její péči a podporu, kterou synovi celoživotně poskytovala. Odvolací soud je naopak přesvědčen, že k těmto „darům“ došlo promyšleně právě v souvislosti s koupí nemovitosti v [adresa], přičemž tím, že nemovitosti koupila žalobkyně, si chtěl manžel žalované zajistit, aby v případě jejich partnerského rozkolu nemohla žalovaná k nemovitosti uplatňovat jakákoli práva. Zakoupení nemovitosti osobou žalobkyně za jiným účelem totiž logicky nelze dovodit, když se o stavbu chaty v podstatě nezajímala a nikdy neprojevila zájem o její užívání, které by navíc vzhledem k jejímu věku a poloze nemovitosti stěží bylo možné. Současně je třeba konstatovat, že manželovi žalované tento jeho záměr vyšel, a to i přičiněním žalované, která přes svoje vzdělání a profesi na tyto podmínky od počátku přistoupila. Pokud následně nastala situace, kdy její rodinná domácnost se synem žalobkyně zanikla a žalobkyně jí přístup do předmětné chaty odepřela, na základě výše popsaných okolností celé věci podle přesvědčení odvolacího soudu nelze žalobkyni právo na ochranu jejího vlastnického práva odepřít ani „pro tentokrát“, neboť od okamžiku, kdy žalovaná zjistila vlastnické poměry k předmětné nemovitosti, vzhledem ke svému vzdělání a profesi musela a nebo přinejmenším měla být srozuměna s tím, že takováto situace může nastat. Odepřením užívání předmětné chaty současně není dotčen žádný zvlášť významný zájem žalované, jak správně uzavřel již soud prvního stupně.

32. Se zřetelem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný (výrok I).

33. Odvolací soud současně dospěl k závěru, že shora popsané okolnosti koupě a budování předmětné chaty, kdy žalobkyně od okamžiku její koupě až do doby partnerského rozkolu mezi žalovanou a jejím manželem akceptovala jím sledovaný záměr neumožnit žalované získat k nemovitosti jakékoli věcné či obligační právo, jsou dostatečně pádným důvodem pro aplikaci § 150 o. s. ř.., tedy pro mimořádné odepření práva v řízení úspěšné žalobkyně na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Bylo prokázáno, že žalobkyně je majetkově a finančně dobře situovanou osobou, takže odepření práva na náhradu nákladů řízení ve výši cca [částka] (za odvolací řízení požadovala žalobkyně náhradu nákladů ve výši [částka]) se jejích majetkových poměrů nijak výrazně nedotkne. Odvolací soud proto výrok I rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů před ním (výrok II) a shodně rozhodl i o nákladech odvolacího řízení (výrok III).

34. O nákladech řízení státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná v řízení neuspěla a podle poznatků soudu nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, proto jí byla uložena povinnost nahradit náklady vynaložené státem ve výši [částka] na znalečné svědka [jméno FO] (výrok IV).