19 C 159/2020-91

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Krojovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 1 878 264 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě za ztížení společenského uplatnění částku 1 422 611 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kde se žalobce domáhal na náhradě za ztížení společenského uplatnění zaplacení dalších 355 653 Kč s příslušenstvím.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě další nemajetkové újmy částku 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 136 778,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu 22. 4. 2020 domáhá po žalované zaplacení částky 1 878 264 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. V žalobě uvedl, že dne 21. 5. 2017 utrpěl vážná zranění při dopravní nehodě, ke které došlo u [územní celek] v okrese [obec], kdy byl jako cyklista sražen otevřeným víkem schránky akumulátorů autobusu [značka automobilu] [registrační značka] řízeného [jméno] [příjmení], který jej ve stejném směru jízdy objížděl (dále i jen„ nehoda“). Při nehodě utrpěl mj. rozsáhlé poranění levé hrudní stěny s nestabilní hrudní stěnou a pneumothoraxem, poranění pánve, bederních obratlů a traumatickou amputaci levé horní končetiny v oblasti pod ramenem. Utrpěná zranění jej přímo ohrozila na životě. Byl dlouhou dobu v šokovém stavu, prodělal náročné operační revize, léčení bylo provázeno infekčními, metabolickými a hematologickými komplikacemi. Přes náročnou léčbu zanechal předmětný úraz nevratné následky na jeho zdraví. Usnesením Policie ČR [příjmení] [příjmení] kraje, ÚO [obec] ze dne 11. 1. 2018 byla trestní věc podezření ze spáchání přestupků přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle ust. § 147 odst. 1 a 2 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit řidič autobusu [jméno] [příjmení] podle ust. § 159a odst. 1 tr. řádu odložena, neboť ve věci nejde o podezření z přečinu a není na místě věc vyřídit jinak, když k uvolnění uzavíracího mechanismu víka prostoru akumulátorů u autobusu došlo za jízdy z důvodu technické závady, kterou řidič při běžné kontrole před začátkem jízdy nemohl odhalit a nemohl otevření víka zabránit. Vzhledem k tomu, že poškození zdraví bylo žalobci způsobeno v souvislosti s provozem autobusu [značka automobilu] [registrační značka], který byl v době dopravní nehody pojištěn pro případ odpovědnosti za újmu z provozu vozidla u žalované pojišťovny, obrátil se žalobce s požadavkem na náhradu utrpěné újmy dle ust. § 6 a 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla přímo na žalovanou, která vede předmětnou pojistnou událost pod [číslo]. Předmětem žaloby učinil žalobce požadavek na úhradu ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu, na které dosud neobdržel žádné plnění. Před podáním žaloby žalovanou vyzval k úhradě ztížení společenského uplatnění a další nemajetkové újmy podáním ze dne 9. 12. 2019.

2. Při předmětné dopravní nehodě utrpěl žalobce četná zranění, která jej přímo ohrozila na životě. Léčení bylo provázeno četnými komplikacemi, úraz zanechal nevratné následky na jeho zdraví. Trvalé poškození zdraví spočívá předně ve ztrátě levé horní končetiny, což ovlivňuje veškeré jeho aktivity. Další limitace aktivit přináší zásadní omezení hybnosti páteře, bolesti či trvalá deformita hrudníku. Prognóza vývoje zdravotního stavu do budoucna není příznivá. Trpí fantomovými bolestmi amputované končetiny s různou intenzitou. Bolestmi po úrazu dále trpí v levém rameni, vzadu nad lopatku, v pánvi, v bederní oblasti, v levé polovině hrudníku či v levém stehnu v místě evakuace hematomu. Na levé části hrudníku má rozsáhlou hvězdicovitou jizvu. Žebra jsou zhojená v dislokaci, celá levá polovina hrudníku je vpadlá dovnitř. V levé polovině hrudníku trpí bolestmi, pro které na levém boku nemůže ležet. Hůře se mu dýchá, při větší zátěži se zadýchává s výraznou bolestí deformovaného hrudníku. Od úrazu je celkově snadno unavitelný a v průběhu dne musí odpočívat. Pro následky předmětného úrazu přišel o možnost své dřívější seberealizace v životě a ve společnosti. V době předmětného úrazu mu bylo 77 let. Díky tomu, že se celoživotně věnoval sportu, je v dobré fyzické i psychické kondici. Jen díky dobré fyzické kondici se mu podařilo utrpěná zranění přežít a navrátit se zpět do života, ač se značnými limitacemi. V době předmětného úrazu žil naplněným aktivním životem. Byl zaměstnán, vykonával funkci ekonomického ředitele. Účastnil se společenských akcí a volnočasových aktivit se sportem v popředí. Sport byl samozřejmou součástí jeho života. Celý život se závodně věnoval veslování. Od roku 1956 byl aktivním členem veslařského klubu. Postupně se vypracoval do reprezentačních posádek ČSSR. Zúčastňoval se zahraničních závodů, včetně mistrovství světa. V disciplíně dvojka bez kormidelníka byl 3x mistrem republiky. Působil též jako trenér. Postupem času přešel do seniorských kategorií, i tam dosahoval velmi dobrých výsledků. I v seniorském věku se účastnil závodů (Primátorky, mistrovství [příjmení] či mistrovství světa veteránů), přičemž úraz utrpěl při cyklistické tréninkové jízdě v rámci přípravy na závodní sezónu 2017. Jako doplňkovým sportům se věnoval cyklistice, běhu, běhu na lyžích, plavání a turistice. Současně se angažoval v organizaci sportovního oddílu, byl nejstarším aktivním členem veslařského oddílu VK [část obce] O možnost věnovat se dřívějším sportovním aktivitám žalobce pro následky úrazu přišel. Nemůže veslovat, jezdit na kole či na motocyklu a pro bolesti ani běhat. Tím přišel o podstatnou část svého života, když sport pro něj byl důležitou životní hodnotou. Se ztrátou celoživotních sportovních aktivit a s tím spojeného způsobu života se po psychické stránce velice špatně vyrovnává. Nemůže veslovat, s přáteli ze sportovního klubu se při společných aktivitách již často nevídá a postupně mizí i přátelské vazby. Pro následky úrazu se žalobce nemůže věnovat ani dalším dřívějším volnočasovým aktivitám, např. manuálním pracím při údržbě domácnosti, chaty i zahrady, vaření, houbaření apod. Po úrazu není žalobce schopen samostatně zastat ani řadu základních každodenních aktivit, jako je např. provádění hygieny, oblékání, krájení jídla či manipulace s předměty běžné denní potřeby /např. zubní pasta, peníze, počítač, mobilní telefon apod. O pomoc musí žádat své okolí, což špatně snáší. Žalobce má problém i s chůzí po schodech, na delší vzdálenosti, s usedáním, vstáváním. Ke zvládání delších vzdáleností by měl mít oporu dvou francouzských holí, zejména přes levou horní končetinu, což mu však následky úrazu neumožňují /TEP LDK a stav po těžké kontuzi stehna s evakuovaným hematomem a bolesti kolena PDK z přetěžování/. Následky úrazu žalobce zasáhly i po psychické stránce. Těžce se se vzniklou situací vyrovnává, je zádumčivý, popudlivý, špatně spí, těžce nese vlastní omezení nastalá následkem úrazu. Je frustrován vlastní neschopností, trpí pocity méněcennosti a křivdy. Vadí mu pozornost okolí. Kvalita žalobcova života pro následky předmětného úrazu výrazně poklesla a s dobou před úrazem je nesrovnatelná. Při stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění vychází žalobce z hodnocení znalce [příjmení] [příjmení] 1 422 611 Kč a tuto požaduje navýšit v rozsahu 25 % s ohledem na charakter a intenzitu svého předúrazového společenského zapojení a uplatňuje částku 1 778 264 Kč.

3. Vedle ztížení společenského uplatnění se žalobce domáhá i odčinění další nemajetkové újmy spočívající v nemožnosti účasti na závodech, které žalobce čekaly a na něž se žalobce dlouhodobě připravoval. V červnu 2017 se měl žalobce účastnit závodu Pražské primátorky a v září 2019 se měl účastnit v kategorii veteránů veslařského mistrovství světa ve slovinském Bledu. Pro následky úrazu se těchto ani žádných dalších závodů již zúčastnit nemohl. Na předmětné závody jsem se těšil a dlouhodobě připravoval. V případě mistrovství světa v Bledu si uvědomoval, že s ohledem na přibývající a místo konání závodu se může jednat o jedno z posledních mistrovství světa, kterého se žalobce jako závodník bude moci zúčastnit. Ztráta možnosti účasti na těchto akcích byla pro žalobce citelným zásahem, na náhradě další nemajetkové újmy požaduje úhradu částky 100 000 Kč.

4. Žalovaná nároky uplatněné žalobcem neuznává, žádala zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Potvrdila, že uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu k autobusu [značka automobilu], [registrační značka] (dále i jen„ autobus“), jehož vlastníkem byla [právnická osoba] a.s., se sídlem [adresa], [IČO], a který v době dopravní nehody řídil [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], (dále i jen„ řidič autobusu“) jako zaměstnanec vlastníka. Pojistná událost je žalovanou registrována pod [číslo]. Žalovaná sporuje popis pojistné události tak, jak je uveden v žalobě. Dle žalované z šetření policie k dopravní nehodě vyplývá, že řidiči autobusu [jméno] [příjmení] nelze dávat vinu za vznik dopravní nehody, a to ani z nedbalosti nevědomé, proto byla věc policií dle § 159a odst. 1 tr. řádu odložena. Z výsledků šetření Policie ČR a ze znaleckých posudků vyplynulo, že řidič autobusu [jméno] [příjmení] převážel dne 21. 5. 2017 pojištěný autobus ze stanoviště v [obec] na pravidelný servis do [územní celek]. V průběhu jízdy s největší pravděpodobností při najíždění autobusu na silnici č. I/26 ve směru od [část obce] za silnice č. II/193, kdy autobus odbočil vlevo o cca 90°, došlo z důvodu technické závady k otevření víka schránky akumulátoru na pravé straně autobusu. Od tohoto odbočení až do místa dopravní nehody neměl řidič [jméno] [příjmení] důvod sledovat podrobně situaci v pravých zpětných zrcátkách. Jak bylo zjištěno z kamerových záznamů a z výpovědí svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] [jméno], žalobce jako cyklista vyjel z výjezdu u benzinové čerpací stanice vpravo na hlavní silnici v době, kdy se autobus jedoucí rychlostí cca 70 km/h (v daném úseku povolená rychlost) nacházel pouhých 55 metrů od místa křižovatky. Žalobce jakožto cyklista odbočoval z vedlejší silnice na hlavní silnici plynule bez zastavení v době, kdy byl autobus od něj ve vzdálenosti pouhých 55 metrů. [jméno] [příjmení] jakožto řidič autobusu se žalobci snažil vyhnout, přičemž při objíždění zasáhlo žalobce uvolněné víko schránky akumulátoru a způsobilo žalobci rozsáhlá zranění popsaná v žalobě, včetně amputace levé horní končetiny. Ze sdělení svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] [jméno], kteří v době dopravní nehody odbočovali z výjezdu od benzinové stanice na hlavní silnici, vyplynulo, že na křižovatce museli zastavit, aby dali přednost v jízdě pojištěnému autobusu a díky zastavení si všimli, že autobus má v pravé zadní části otevřená dvířka. Během toho, co chtěli nechat autobus projet, vjel žalobce jako cyklista na hlavní silnici a zabočil doprava. Z vyjádření těchto svědků lze dle žalované uzavřít, že žalobce jako cyklista odepřel řidiči autobusu přednost v jízdě, urazil jen několik metrů a došlo ke kolizi. Normálně by se autobus cyklistovi vyhnul, což řidič autobusu udělal, ale otevřená dvířka žalobce zachytila. Z provedeného policejního šetření vyplynulo, že z technického hlediska je příčinou dopravní nehody souběh technické závady na mechanismu otvírání víka schránky na autobusu a najetí cyklisty na vozovku silnice č. I/26 v době, kdy ve směru od [obec] přijížděl autobus. Z usnesení Policie ČR o odložení věci mj. vyplývá, že předmětnou dopravní nehodu zachytila kamera umístěna na přilehlé benzinové stanici, tento důkaz žalovaná zdůraznila, jako podstatný pro posouzení průběhu nehodového děje a míry spolupůsobení žalobce na vzniku dopravní nehody a následné újmy.

5. Žalovaná na základě vlastního šetření škodní události vyplatila žalobci na náhradu bolestného částku 890 435 Kč, na náhradu ztráty na výdělku částku 114 667 Kč a částku 37 324 Kč jako náhradu nákladů na posudek, jízdné a ostatní náklady. Žalovaná tak do podání žaloby poskytla žalobci pojistné plnění v celkové výši 1 042 426 Kč. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná. Žalovaná považuje žalobci uhrazenou částku za plně vyvažující jeho utrpení v souladu se zásadami vyjádřenými Nejvyšším soudem ČR. K uplatněnému nároku na 25 % navýšení ZSU žalovaná uvedla, že ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] nevyplývají žádné konkrétní důvody pro požadované navýšení ZSU.

6. Jako zásadní vznesla žalovaná námitku spoluzpůsobení (spoluzavinění) újmy žalobcem, a to ve výši 50 %. Dle názoru žalované žalobce zásadním způsobem přispěl ke vzniku škodlivého následku tím, že hrubým způsobem porušil pravidla silničního provozu tím, že nedal při vyjíždění z vedlejší silnice přednost v jízdě řidiči autobusu jedoucímu po hlavní silnici. Žalovaná má za to, že se žalobce jako cyklista plně nevěnoval dopravnímu provozu a ignoroval dopravní značení„ stůj, dej přednost v jízdě“. Pokud by žalobce stejně jako svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] [jméno] zastavil před vjezdem do křižovatky, viděl by otevřené víko v pravé zadní části autobusu a mohl by střetu s vozidlem zabránit. Z relace ČKP o dopravní nehodě mj. dále vyplývá, že žalobce nebyl o době dopravní nehody vybaven cyklistickou přilbou. Proto má žalovaná za to, že si žalobce vznik újmy spoluzpůsobil, a to nejméně v rozsahu 50 %. Dle názoru žalované v daném případě nárok na náhradu další nemajetkové újmy žalobci nevzniknul, neboť újmu žalobce plně pokrývá vyplacené bolestné. Pro případ (byť i částečného) přiznání nároku žalobce na ZSU vznesla žalovaná kompenzační námitku ve výši odpovídající 50 % pojistného plnění vyplaceného žalobci, tj. ve výši 521 213 Kč (50 % z částky 1 042 426 Kč), neboť v rámci již vyplaceného pojistného plnění v celkové výši 1 042 426 Kč nebylo zohledněno spolupůsobení újmy žalobcem ve výši 50 % a z tohoto důvodu tedy bylo vyplaceno žalobci bez právního důvodu pojistné plnění v rozsahu 521 213 Kč. Žalovaná dále sporovala co do základu požadavek žalobce na zaplacení částky 100 000 Kč. Tuto žalovaná považuje za nepřiměřenou a neodůvodněnou.

7. Z výše uvedeného je zřejmé, že mezi účastníky nebylo po skutkové stránce sporu o tom, že žalobce utrpěl poškození zdraví při předmětné dopravní nehodě – srážce s autobusem. Skutkové okolnosti související s nehodou rovněž nebyly sporné, stejně jako skutečnost, že autobus byl odpovědnostně pojištěn u žalované. Mezi stranami však bylo sporné (právní) hodnocení otázky, zda (a v jaké míře) se žalobce svým jednáním před střetem s autobusem spolupodílel na vzniku újmy.

8. Provedeným dokazováním vzal soud za prokázané níže uvedené skutečnosti:

9. Z protokolu o nehodě v silničním provozu sepsaného Policií ČR dne 21. 5. 2017 vzal soud za prokázané, že k předmětné nehodě došlo uvedeného dne v 10:59 hodin na přímém přehledném úseku silnice [číslo] ve směru jízdy od [územní celek] na [územní celek]. Řidič autobusu [jméno] [příjmení] předjížděl cyklistu (žalobce), který jel z [územní celek] do [územní celek]. Cyklista byl vážně zraněn za jízdy otevřeným krytem akumulátorů projíždějícího autobusu. Cyklista byl transportován letecky do nemocnice v [obec]. Test na alkohol u řidiče autobusu byl negativní. Cyklista neměl při jízdě přilbu. Jako svědky identifikovala policie [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] [jméno] (oba st. přísl. SRN) a [jméno] [příjmení].

10. Záznamem o podaném vysvětlení řidiče autobusu [značka automobilu], [registrační značka] [jméno] [příjmení] ze dne 21. 5. 2017 vzal soud za prokázané, že řidič [příjmení] je vlastníkem řidičského oprávnění na autobus od roku 1980, jako řidič autobusu a kamionu vždy pracoval. Předmětný den jel z [obec] do [obec]. Na předmětnou křižovatku přijel kolem 11. hodiny. Jel z křižovatky směrem na [obec] a najednou uslyšel ránu, v době, kdy již byl za křižovatkou, podíval se do zpětných zrcátek a viděl cyklistu a víko od autobusu, jak ulétlo. Uvedl, že neví, zda jel cyklista od [obec] nebo od [obec], ale ví jistě, že cyklistu viděl, když projížděl křižovatkou [obec] – [obec] – [obec]. Autobus odstavil po několika metrech, vystoupil. Cyklista ležel, ztěžka dýchal, řidič [příjmení] viděl jeho ruku v příkopu. Sám byl v šoku. Volal zraněnému záchranku. Na místě byli dále nějací [příjmení] a taxikář. [příjmení] [příjmení] uvedl, že nedokáže posoudit, jak ke srážce s cyklistou došlo, kdy se autobusu otevřelo víko. O tom, že jím řízený autobus měl otevřené víko, před nehodou nevěděl. V průběhu jízdy se díval do zpětných zrcátek, ale otevřený kryt neviděl. Jedoucího cyklistu řidič [příjmení] viděl, uvedl, že když přijížděl ke křižovatce, objížděl ho. Odhadl, že jel rychlostí cca 70 km/hod, cestu dobře zná, ví, že dál za Benzinou je rychlost snížena na 50 km/hod.

11. Záznamem o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení] ze dne 31. 5. 2017 vzal soud za prokázané, že jmenovaný jel v předmětný den služebním vozem taxi ve směru od [obec] na [obec]. Když přijel na horizont k čerpací stanici [anonymizováno], viděl na ostrůvku vedle tabule s cenami pohonných hmot stojící autobus. V tu dobu z něj vystupoval řidič. Když autobus minul, viděl vedle silnice ležícího cyklistu. Přivolal záchrannou službu. Viděl, že řidič komunikuje se záchranáři po telefonu, řidič byl zjevně v šoku, stěžoval si sám pro sebe na technický stav autobusu, který řídil. J. Kopřiva byl na místě až do příletu záchranářů. Vlastní průběh nehody neviděl, neviděl ani, odkud cyklista k místu nehody přijel.

12. Záznamy o podání vysvětlení [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] [jméno] ze dne 29. 5. 2017, resp. jejich překladem do češtiny ze dne 14. 6. 2017 vzal soud za prokázané, že jmenovaní st. příslušníci SRN cestovali v době nehody osobním vozem [značka automobilu], nebyli přímými účastníky nehody, byli očitými svědky. Jejich vozidlo netvořilo nikomu z účastníků nehody překážku ve výhledu. [jméno] [příjmení] uvedla, že vozidlo řídil [jméno], hodlal odbočením vpravo najet ze silnice [číslo] na silnici [číslo]. Přijeli ke křižovatce, tam museli zůstat stát, protože z levé strany se blížil velký zájezdový autobus. Autobus se pohyboval rychle. A. [příjmení] vyzvala H. [jméno], aby zůstal stát, počkal a nechal autobus projet. Autobus měl přednost a jel rychle (70 – 80 km/hod). A. [příjmení] i H. [jméno] viděli, že má otevřené jedno ze svých pravých výklopných vík, jednalo se o víko na pravé straně, nejvíce vzadu. Dle A. [příjmení] se jednalo o dveře ložného nebo motorového prostoru, tato odstávala vodorovně, tj. v úhlu 90 st. Přijížděli ke křižovatce, dříve než zastavili, aby dali přednost autobusu, byl před nimi na pravé straně cyklista, starší muž. A. [příjmení] uvedla, že to nemůže uvést s jistotou, ale myslí si, že cyklista zastavil a krátce stál na zemi nohama a hýždě měl mimo sedačku kola. Během toho, co [jméno] nechal projet autobus, rozjel se cyklista a zabočil vpravo na silnici [číslo] chtěl na tuto silnici najet. Cyklista zabočil doprava na silnici [číslo] ještě několik metrů po silnici směrem k čerpací stanici ujel. Dle svědkyně si cyklista možná myslel, že jako jednostopé vozidlo je úzký, že autobus kolem něj jednoduše projede. Na rozdíl od svědků mohly otevřené dveře autobusu cyklistovi uniknout. Cyklista najel na hlavní silnici odbočením vpravo. Dle A. [příjmení] bylo jeho chybou, že nedal autobusu přednost v jízdě. Svědkyně nedokázala odhadnout, jak daleko byl autobus v okamžiku najetí cyklisty na hlavní silnici. Svědkyně uvedla, že cyklista nevjel autobusu do cesty, zabočil sice vpravo, aniž by dal autobusu přednost, ale od počátku se držel velmi vpravo a nevjel řidiči autobusu bezprostředně pod kapotu. Svědkyně si byla jistá, že bez nešťastně otevřeného bočního víka by byl dodržen boční odstup autobusu a ke střetu by nedošlo. Cyklista po najetí na hlavní silnici urazil několik metrů, než došlo ke kolizi. Svědkyně popsala, že autobus se mohl cyklistovi snadno vyhnout vybočením vlevo. To řidič autobusu učinil, ale vzadu vpravo otevřené dveře ložného prostoru, které velmi vysoko odstávaly do strany, zachytily poté cyklistu. Svědkyně viděla průběh srážky. Dveře byly jako nůž, oddělily cyklistovi pravou paži nad loktem. Otevřené dveře se při nárazu utrhly a dopadly na silnici. Svědek [jméno] [jméno] [jméno] potvrdil vše, co uvedla [jméno] [příjmení]. Zdůraznil, že cyklista nedal autobusu přednost, ale držel se na silnici hodně vpravo, proto by byl autobus projel klidně vedle cyklisty vlevo, nebýt otevřeného zadního pravého poklopu. Toto svědek přímo sledoval, možný omyl vyloučil.

13. Kamerovým záznamem s názvem„ [příjmení] 21.5.2017 kamera [anonymizována dvě slova]“ z bezpečnostní kamery benzinové stanice [anonymizována dvě slova] vzal soud za prokázaný pohyb jednotlivých vozidel a žalobce před střetem, v době střetu i po něm. Kamerový záznam byl důležitým podkladem pro znalecké zkoumání znalce z oboru doprava.

14. Znaleckým posudkem z oboru silniční doprava znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] č. ZP [číslo] zpracovaného dne 29. 12. 2017 dle opatření policie pro účely trestního řízení vzal soud za prokázané, že znalec při zpracování posudku hodnotil mj. výpovědi účastníků a svědků nehody, vycházel z popisu zanechaných stop, tachografického záznamu průběhu jízdy autobusu a měl k dispozici a hodnotil i záběry kamerových záznamů z kamerového systému z čerpací stanice nacházející se vpravo za předmětnou křižovatkou. Znalec dospěl k závěru, že ke střetu autobusu s cyklistou došlo jeho vyklopeným víkem schránky vpravo za zadní nápravou se zadním levobokem těla cyklisty. Při primárním kontaktu nedošlo k nárazu víka do bicyklu. Primární příčinou vyklopení víka byla technická závada na jeho upínacím mechanismu. V případě, že by víko schránky nebylo otevřené, nedošlo by ke vzájemnému střetu. Na počátku nehodového děje se autobus pohyboval po silnici č. I/26 v jízdním pruhu směrem na [obec] a cyklista na tuto silnici najížděl od [územní celek]. Cyklista v době střetu jel rychlostí 10 km/hod, autobus jel rychlosti cca 70 km/hod. Ke střetu došlo v okamžiku, kdy cyklista směřoval mírně šikmo do koridoru pohybu autobusu. Cyklista odbočoval plynule bez zastavení v době, kdy se autobus nacházel již cca na počátku vyústění silnice od [obec] na silnici I/26 z pohledu svého směru jízdy, tj. byl od cyklisty ve vzdálenosti cca 55 m. Cyklista najížděl cca na hranici pravého okraje jízdního pruhu autobusu a pravé krajnice. Autobus se s vysokou pravděpodobností v reakci na cyklistu pohyboval levým bokem na středové dělicí čáře, přičemž v protisměru přijíždělo dle kamerového záznamu osobní vozidlo [příjmení] [jméno]. Ze strany řidiče autobusu se nejednalo o předjížděcí manévr. Znalec uzavřel, že je věcí právního posouzení, zda ze strany cyklisty došlo k naplnění termínu„ Dej přednost v jízdě“. Z kamerových záznamů znalec určil, že na výjezdu z [obec] byla schránka na autobusu dosud uzavřená. K jejímu otevření s vysokou pravděpodobností došlo při najíždění autobusu na silnici I/26 ve směru od [část obce] č. II/193, kdy autobus odbočoval vlevo o cca 90 stupňů na vozovce. Toto místo se nachází cca 1 km před místem dopravní nehody. Je technicky přijatelné, že při cíleném pohledu do systému pravých zpětných zrcátek mohl řidič otevřené víko schránky spatřit. Platí však, že v tomto úseku do místa nehody (za předpokladu, že autobus nepředjížděl či neobjížděl) neměl řidič důvod podrobně sledovat situaci v pravých zpětných zrcátcích. Vzhledem k zelené barvě autobusu by rovněž docházelo ke snížení rozlišitelnosti víka vůči okolí vozovky mimo obce. Řidič by reálně zabránil střetu pouze v případě, kdy by v uvedeném úseku zaregistroval otevření schránky a vozidlo zastavil před místem nehody. V čase 4 s před střetem řidič dosud nemohl jednoznačně určit, že nedojde k zastavení cyklisty na hranici křižovatky z pohledu jeho směru jízdy. Z hlediska techniky jízdy by cyklista zabránil střetu/těsnému míjení s autobusem v případě, že by shodně jako vozidlo jedoucí za ním, na hranici křižovatky zastavil a na vozovnu silnice I/26 najel až tehdy, kdy by to provoz vozidel jedoucích ve směru na [obec] umožňoval. Platí však, že v případě neotevřeného víka na boku autobusu by došlo k minutí autobusu s cyklistou s odstupem cca 1 m. Cyklista jednoznačně mohl spatřit přijíždějící autobus, při běžném pohledu však nelze předpokládat rozlišení otevřeného víka schránky u o tomto faktu neinformovaného pozorovatele. Z technického pohledu znalec spatřuje příčinu vzniku nehody v souběhu technické závady na mechanismu otvírání víka schránky na autobusu a najetí cyklisty na vozovku silnice I/26 v době kdy ve směru od [spisová značka] přijížděl autobus.

15. Z usnesení Policie ČR, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, územní odbor [obec], oddělení obecné kriminality sp. zn. KRPP [číslo] 2017 [číslo] vzal soud za prokázané, že policie odložila trestní věc podezření ze spáchání přečinu těžké ublížení na zdraví z nedbalosti, kterého se měl dopustit řidič autobusu [jméno] [příjmení] v souvislosti s řízením autobusu a vznikem předmětné dopravní nehody, kdy dospěla k závěru, že nejde o podezření z přečinu a není na místě věc vyřídit jinak.

16. Mezi stranami nebylo sporu o tom a z dokladů žalované vyplývá, že žalovaná do podání žaloby poskytla žalobci v souvislosti s újmou vzniklou při dopravní nehodě plnění v celkové výši 1 042 426 Kč.

17. Znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví odvětví stanovení nemateriální újmy [číslo] 2019 zpracovaného MUDr. [jméno] [příjmení] k objednávce žalované dne 18. 6. 2019 vzal soud za prokázané, že jmenovaná znalkyně vyčíslila odškodnění ZSU žalobce s protézou částkou 1 276 069 Kč a bez protézy částkou 1 460 057 Kč Částky byly stanoveny při uplatnění modifikačního koeficientu 80 % z důvodu věku poškozeného (žalobce) v době dopravní nehody. Posudek obsahuje doložku ve smyslu § 127a o.s.ř.

18. Znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie, specializace traumatologie a odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví [číslo] 2019 zpracovaného MUDr. [jméno] [příjmení] k objednávce žalobce ze dne 16. 11. 2019 vzal soud za prokázané, že žalobce utrpěl při nehodě těžké polytrauma, které ho přímo ohrozilo na životě. Utrpěl traumatickou amputaci celé levé horní končetiny v úrovni paže, dále extrémně těžké poranění hrudníku – velkou tržnou ránu, mnohonásobnou zlomeninu žeber s prolomením hrudní stěny, těžké poranění plic s pneumohemothoraxem, vícenásobnou zlomeninu obličejového skeletu, vícečetné krvácení a kontuze mozku. Po úrazu byl dlouhou dobu v šokovém stavu. [příjmení] náročné operační revize, po dlouhou dobu byl v režimu umělé plicní ventilace. Došlo k infekčním, metabolickým a hematologickým komplikacím. Po dlouhou dobu byl a stále je žalobce výrazně limitován v obvyklém způsobu života. Má zásadní omezení hybnosti páteře, přitom před úrazem vrcholově vesloval. Žalobce je vybaven myoelektrickou protézou LHK, ale její funkce je pro běžný život žalobce výrazně limitovaná, nepřinesla žalobci očekávaný efekt. V posudku popsané nálezy jsou v příčinné souvislosti s předmětným úrazem, před nímž je žalobce neměl. Znalec [příjmení] [příjmení] ohodnotil ZSU žalobce po zranění dle Metodiky NS částkou 1 422 611 Kč, přitom uplatnil modifikační koeficient 80 % s odůvodněním, že žalobci bylo v době úrazu 77 let. Znalec jako faktor prostředí hodnotil skutečnost, že žalobce má protézu, jejíž praktické využití je však sporné a proto je jen mírným facilitátorem některých položek. Znalec v posudku uvedl, že případné navýšení ZSU z důvodu mimořádného zapojení poškozeného (sportovní, společenské, pracovní aktivity) náleží soudu. Posudek je opatřen doložkou ve smyslu § 127a o.s.ř.

19. Vyúčtováním znalečného a potvrzením o úhradě vzal soud za prokázané, že žalobce uhradil znalci [příjmení] [příjmení] za znalecký posudek vyúčtovanou cenu 12 100 Kč dne 20. 11. 2019.

20. Fakturou vystavenou žalobci jako odběrateli [právnická osoba] jako dodavatelem na částku 1 536 737 Kč dne 28. 2. 2018 a příkazem k úhradě vzal soud za prokázané, že žalobce uhradil uvedenou částku jako cenu mycelektrické protézy LHK.

21. Písemným potvrzením Veslařského klubu [část obce] ze dne 6. 12. 2019 a výsledkovou listinou mistrovství ve veslování vzal soud za prokázané, že žalobce se věnuje veslování na závodní úrovni od svého mládí, byl reprezentantem ČSSR a veslování se věnoval celý život ve své věkové kategorii na vrcholové úrovni. Před úrazem reprezentoval ČR na mistrovstvích světa [příjmení] (veteránů). I v létě 2017 VK [část obce] předpokládal, že jej bude žalobce v červnu reprezentovat na Primátorkách. Během počátku roku 2017 trénoval žalobce na další účast na mistrovství světa ve slovinském Bledu. Toto mistrovství bylo vzhledem ke své výhodné geografické poloze a věku žalobce možná poslední plánovanou účastí žalobce na obdobně významném podniku. Tréninku na tuto vrcholnou akci věnoval žalobce mnoho úsilí. Kvůli předmětnému úrazu se jej však již nemohl účastnit.

22. Žalobce jako účastník řízení vypověděl, že před nehodou pracoval na pozici předsedy představenstva [právnická osoba], aktivně sportoval, kromě veslování, jemuž se věnoval závodně v seniorských kategoriích, dělal i další sporty – běh, turistika, cyklistika, běh na lyžích, kondiční příprava. Na samotnou nehodu si žalobce vůbec nevzpomíná, má pro tento časový úsek úplnou amnézii. Při jízdě na kole, kdy došlo k nehodě, měl žalobce dioptrické brýle, cyklistickou přilbu neměl, protože není povinná. Následkem nehody utrpěl žalobce kromě ztráty horní končetiny i poškození páteře a nohy. Špatně chodí, má bolesti zad v bedrech, dále velmi nepříjemné tzv. fantomové bolesti poškozené paže. Jeho omezení přímo vyplývají z popsaných následků nehody. Bez ruky je žalobce značně omezen, limitující je i problém s chůzí. Žalobce je limitován i v úkonech běžné sebeobsluhy. Dříve vykonával práce při péči o domácnost, práce na chatě a na zahradě. Nyní je odkázán na pomoc své manželky i u jednoduchých potřeb typu oblékání a další úkony sebeobsluhy. Pracovně zapojen je i po nehodě, omezení pociťuje například v tom, že není schopen činit radikální rozhodnutí. Žalobce uvedl, že veslařskému sportu se věnoval od roku 1956, před nehodou byl aktivním členem veslařské posádky v seniorské kategorii. Hodlal se veslování věnovat co nejdéle to bude možné. Následkem nehody byly jakékoli sportovní možnosti žalobce zmařeny. Jako významnou ztrátu žalobce pociťuje nemožnost se věnovat veslování, zejména zmařenou účast na Mistrovství světa [příjmení]. S následky nehody se žalobce psychicky špatně vyrovnává.

23. Předžalobní výzvou vzal soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě částek vyčíslených později v žalobě dopisem ze dne 9. 12. 2019.

24. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci řízení. Provedené listinné důkazy považuje soud za plně věrohodné. Znalecké posudky z oboru zdravotnictví zpracované k požadavku obou stran hodnotí soud jako náležitě odůvodněné a přesvědčivé, když jejich závěry se od sebe nijak významně neliší. Vyčíslila-li znalkyně [příjmení] [příjmení] jako variantu i ZSU žalobce s protézou HK, soud k tomuto nižšímu vyčíslení nepřihlížel, když ze ZP znalce [příjmení] vyplývá, že protéza, kterou navíc hradil žalobce ze svých vlastních prostředků, není pro běžný život větším přínosem a nepřinesla očekávaný efekt. Výpovědi osob, které byly učiněny před orgány činnými v trestním řízení, hodnotí soud jako věrohodné, když tyto korespondují s dalšími důkazy (znalecký posudek z oboru doprava, kamerový záznam nehody). Soud nevyhověl návrhu žalované, aby byly v procesním postavení svědků v předmětném řízení znovu vyslechnuty osoby, které vypovídaly v trestním řízení ([jméno] Kubeš, [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení]). Soud má za to, že jmenovaní událost, jíž byli svědky, popsali bezprostředně po nehodě a není žádný rozumný důvod se domnívat, že by si byli schopni s odstupem čtyř let vybavit a popsat danou situaci odlišně či podrobněji.

25. Soud po provedení dokazování a jeho zhodnocení učinil o základu nároku tento skutkový závěr: Dne 21. 5. 2017 došlo u [územní celek] v okrese [obec] k vážné dopravní nehodě, kdy byl žalobce jedoucí jako cyklista po najetí ze silnice vedoucí od [územní celek] na hlavní silnici I/26 směrem do [územní celek] sražen otevřeným víkem schránky akumulátorů po silnici I/26 jedoucího autobusu [značka automobilu] řízeného [jméno] [příjmení]. Ke střetu došlo v době, kdy žalobce ukončil plynule bez zastavení najetí na hlavní silnici, přičemž žalobce najížděl přibližně na hranici pravého okraje jízdního pruhu autobusu a pravé krajnice. Autobus jel rychlostí cca 70 km/hod, řidič [příjmení] žalobce najíždějícího na silnici registroval a objížděl jej v domnění, že jeho objetí je možné s dostatečným bočním odstupem. Autobus se právě v reakci na cyklistu pohyboval levým bokem na středové dělicí čáře, přičemž v protisměru přijíždělo osobní vozidlo. Ze strany řidiče autobusu se nejednalo o předjížděcí manévr. Po dokončení najetí byl žalobce jedoucí rychlostí cca 10 km/hod sražen otevřeným víkem čnícím vně projíždějícího autobusu. V případě neotevřeného víka na boku autobusu by došlo k minutí autobusu s cyklistou s odstupem cca 1 m. Žalobce následkem střetu s autobusem, resp. víkem z něj čnícím, utrpěl rozsáhlá zranění, mj. rozsáhlé poranění hrudní stěny, pánve, bederních obratlů a traumatickou amputaci levé horní končetiny v oblasti pod ramenem. Následkem zranění byl ohrožen na životě. Při následném léčení prodělal žalobce náročné operační revize, léčení bylo provázeno komplikacemi. Úraz zanechal nevratné následky na žalobcově zdraví. Trestní věc řidiče [příjmení] – podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti – byla odložena, když policie dospěla k závěru, že k uvolnění uzavíracího mechanismu víka prostoru akumulátorů u autobusu došlo za jízdy z důvodu technické závady, kterou řidič při běžné kontrole před začátkem jízdy nemohl odhalit a nemohl otevření víka zabránit. Žalobce následně uplatnil u žalované požadavek na náhradu újmy na zdraví. Žalovaná na základě vlastního šetření vyplatila žalobci na náhradu bolestného částku 890 435 Kč, na náhradu ztráty na výdělku částku 114 667 Kč a částku 37 324 Kč jako náhradu nákladů na posudek, jízdné a ostatní náklady. Žalovaná poskytla žalobci pojistné plnění v celkové výši 1 042 426 Kč. Na požadované náhradě za ZSU a další nemajetkové újmy žalovaná žalobci další plnění odmítla. Žalobcův zdravotní stav byl v roce 2019 již ustálen, nejpodstatnějším důvodem limitace aktivit žalobce je ztráta levé horní končetiny, zásadním je dále omezení hybnosti páteře, bolesti a deformita hrudníku. Žalobce trpí významnými bolestmi, možnosti jeho realizace jsou po úraze značně omezené. Žalobci bylo v době nehody 77 let, byl zaměstnán jako ekonomický ředitel, byl zapojen do společenských aktivit zejména v souvislosti se sportem, jemuž se celoživotně až do úrazu věnoval. Žalobce celý život závodně vesloval. Od roku 1956 byl aktivním členem veslařského klubu, ve veslování dosáhl úspěchů na celostátní úrovni. I v seniorském věku se žalobce pravidelně účastnil závodních podniků, kromě veslování se věnoval i dalším sportovním aktivitám. Následkem úrazu je žalobce významně omezen v oblasti sebeobsluhy (hygiena, oblékání, příprava stravy), původních zájmů (práce na chatě a na zahradě), dále v oblasti možného volnočasového vyžití, zejména sportovního. Se ztrátou možnosti sportování přišel žalobce o podstatnou část svého života, včetně společenských aktivit se sportem spojených. Následky úrazu poznamenaly i žalobcovu psychiku, těžce se se vzniklou situací vyrovnává, trpí pocity méněcennosti, když je se značnou částí aktivit odkázán na pomoc okolí. Znalec [příjmení] [příjmení] ohodnotil ZSU žalobce následkem úrazu částkou 1 422 611 Kč po zohlednění koeficientu 80 % z důvodu věku žalobce.

26. Po právní stránce posuzoval soud uplatněné nároky podle těchto právních předpisů:

27. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

28. Podle § 2927 odst. 1 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Podle ust. § 2927 odst. 2 o. z. povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

29. Podle § 2951 odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

30. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

31. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

32. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

33. Podle § 1988 odst. 2 o. z. se zakazuje započtení proti pohledávce na náhradu újmy způsobené na zdraví, ledaže se jedná o vzájemnou pohledávku na náhradu téhož druhu.

34. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Podle odst. 2 písm. a) cit. ust. nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.

35. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele.

36. Podle § 2 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, je pro účely tohoto zákona účastník provozu na pozemních komunikacích každý, kdo se přímým způsobem účastní provozu na pozemních komunikacích.

37. Podle § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu.

38. Podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, má řidič povinnost věnovat se plně řízení vozidla a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích.

39. Podle § 17 odst. 5 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, řidič nesmí předjíždět, jestliže by ohrozil nebo omezil protijedoucí řidiče nebo ohrozil jiné účastníky provozu na pozemních komunikacích.

40. Podle § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, musí řidič přizpůsobit rychlost jízdy zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.

41. V rámci právního posouzení se soud nejprve zabýval otázkou věcné legitimace účastníků řízení. Žalobce je k podání žaloby aktivně legitimován, když mu vznikla újma na zdraví. Žalovaná je pasivně legitimována, jelikož je pojistitelem, u něhož měl provozovatel autobusu sjednané pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a při provozu pojištěného vozidla k předmětné dopravní nehodě a újmě na zdraví žalobce došlo. Není přitom rozhodné, že odpovědnost řidiče v trestním řízení nebyla příslušnými orgány shledána. Dle konstantní judikatury je soud rozhodující v občanskoprávním řízení vázán pouze případným odsuzujícím rozhodnutím vydaným v trestním řízení, jiným rozhodnutím není soud v tomto sporu o náhradu újmy vázán a okolnosti způsobení vzniku škody je povinen hodnotit samostatně bez ohledu na závěry rozhodnutí v trestním řízení.

42. Provozovatel vozidla odpovídá za vzniklou újmu již proto, že újma vznikla v souvislosti s provozem dopravního prostředku. Je třeba zdůraznit, že odpovědnosti se v daném případě nelze zprostit, neboť újma byla způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu ve smyslu ust. § 2927 odst. 2 o. z. Za okolnosti, mající původ v provozu, jsou dle judikatury (viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2006 sp. zn. 25 Cdo 638/2005) považovány veškeré okolnosti„ uvnitř“ vlastního provozu, které souvisí s organizací, řízením a realizací provozu. Vzhledem k tomu, že ke sražení žalobce došlo krytem ložného prostoru autobusu, který byl vlivem technické závady vyklopen v úhlu 90 stupňů k boční hraně autobusu a plnou délkou z jedoucího autobusu vyčníval, je třeba uzavřít, že újma vzniklá srážkou má jednoznačně původ v provozu vozidla a odpovědnosti se provozovatel zprostit nemůže.

43. Žalovaná je povinna vzniklou újmu žalobci nahradit jako pojistitel, s nímž provozovatel motorového vozidla uzavřel smlouvu o povinném pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorových vozidel dle zákona č. 168/1999 Sb. Žalobce tak má jako poškozený vůči žalované přímý nárok na odškodnění dle výše citovaných právních předpisů.

44. Ve smyslu cit. ust. § [číslo] však soud za situace, kdy žalovaná namítá, že škoda vznikla také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, hodnotil i míru spoluzavinění újmy žalobcem.

45. Obecně platí, že poškozený nese újmu, pokud byla způsobena jeho vlastním jednáním, událostí nebo jinou okolností v jeho sféře, tedy tu, kterou mohl ovlivnit. Byla-li škoda způsobena celkově nebo částečně jednáním poškozeného, je v tomto rozsahu vyloučena povinnost škůdce, protože zde chybí jeden ze základních předpokladů vzniku povinnosti k náhradě škody, a to příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním škůdce (případně kvalifikovanou událostí, za niž škůdce odpovídá na objektivním principu). Toto ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to znamená, že jejich hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a tudíž je na soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě sám vymezil hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Škoda může být poškozeným (spolu) způsobena jak jednáním, tak opomenutím a nemusí k němu ani dojít přímo při protiprávním jednání škůdce, ale může mu předcházet i následovat. Stejně jako u škůdce je třeba i u poškozeného brát v úvahu jen takové jednání, které splňuje všechny předpoklady povinnosti k náhradě újmy, tj. musí být prokázáno, že protiprávní jednání poškozeného bylo příčinou nebo jednou z příčin vzniku škody. Nejde o spoluzavinění poškozeného v užším smyslu (zaviněné porušení právní povinnosti), ale o spoluzpůsobení (spolupřispění ke) vzniku škody z jakýchkoliv důvodů, které jsou na straně poškozeného. Při analýze poměrného rozdělení škody mezi škůdcem a poškozeným jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce a o zvážení všech okolností, které přispěly ke způsobení škody (viz dále). Soud musí vzít v úvahu všechny příčiny, které vedly ke škodě, a jak u škůdce, tak u poškozeného je možné brát v úvahu jen takové jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku škody. Závěr o tom, nakolik se na způsobení škody podílel sám poškozený (a v jakém rozsahu ponese škodu sám), závisí vždy na okolnostech konkrétního případu po porovnání všech příčin vzniku škody jak na straně škůdce, tak na straně poškozeného.

46. V daném případě je při spolupůsobení řidiče autobusu i poškozeného žalobce třeba zhodnotit vzájemný poměr (význam) porušených povinností i intenzitu jejich porušení a význam pro vznik následku v dané konkrétní situaci.

47. Z kamerového záznamu čerpací stanice v souvislosti s virtuálními animacemi zpracovanými znalcem z různých úhlů pohledu je jednoznačně prokázáno, že žalobce najížděl z vedlejší silnice na silnici hlavní, při příjezdu k hranici křižovatky mírně zpomalil a dále plynule najel na hlavní silnici. V té době byl autobus jedoucí po hlavní silnici povolenou rychlostí cca 70 km/hod od žalobce vzdálen cca 55 m. Žalobce se držel při samém pravém okraji vozovky, řidič autobusu žalobce jako cyklistu registroval, najel ke středové čáře (v protisměru projíždělo jiné vozidlo), aby cyklistu objel. Objížděl (nikoli předjížděl) jej původní plynulou rychlostí v domnění, že bezpečný odstup od cyklisty bude zachován. Soud vyhodnotil tuto skutkově jednoznačně prokázanou situaci tak, že žalobce jako účastník provozu na pozemních komunikacích neporušil žádnou právní normu, neporušil prevenční povinnost, když najetím na hlavní komunikaci při samém jejím okraji s vědomím, že ostatní vozidla jej mohou bezpečně objet s dostatečným bočním odstupem, neohrozil ostatní účastníky provozu, neboť najetím na komunikaci nevytvořil pro ostatní stejným směrem jedoucí vozidla žádnou nečekanou překážku ani nevyvolal potřebu na nenadálou situaci reagovat. Žalobce dle přesvědčení soudu neporušil při najíždění na hlavní komunikaci povinnost„ dát přednost v jízdě“, když situaci vyhodnotil tak, že není třeba vyčkávat projetí autobusu a dopravní situace mu umožňuje bezpečné najetí a zařazení na hlavní komunikaci. Žalobce rozhodně nebyl povinen zcela zastavit. Není pravdivé tvrzení žalované, že bylo povinností žalobce respektovat pokyn„ stůj, dej přednost v jízdě“ (tj. fakticky dopravní značku STOP), když taková dopravní značka na místě nebyla. Pokud očití svědkové nehody A. [příjmení] a H. [jméno] uvedli, že žalobce krátce zastavil a z kola sesedl, je to v rozporu s nezpochybnitelným autentickým videozáznamem z čerpací stanice. Jmenovaní svědci hodnotili situaci ze svého pohledu posádky osobního vozidla. Je jasné, že rozjíždějící se automobil by najetím na hlavní komunikaci pomalou rychlostí jistě představoval překážku pro vozidla po hlavní silnici jedoucí. Žalobce jedoucí na kole však stejnou překážku nevytvořil. To je jednoznačně zřejmé z postoje řidiče autobusu, který nevyhodnotil danou situaci jako nebezpečnou, neměl potřebu reagovat například bržděním, když přejetí středové čáry nebylo kvůli protijedoucím vozidlům možné, a i přes své letité řidičské zkušenosti nepochyboval až do sražení žalobce otevřeným poklopem o tom, že objetí cyklisty proběhne bezpečně. Dle závěru znaleckého posudku by v případě neotevřeného víka na boku autobusu došlo k bezpečnému minutí žalobce a autobusu s odstupem jednoho metru. K otázce absence cyklistické přilby soud jednak uvádí, že žalobce jako dospělý účastník silničního provozu nebyl povinen mít nasazenou přilbu, podstatné však je, že i kdyby přilbu měl, nijak by to nezmírnilo žalobci vzniklou újmu. Žalobce byl poraněn na levé paži a těle, nikoli na hlavě. Proto soud absenci ochranné cyklistické přilby nepovažoval v tomto případě za relevantní. Soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že vzniklou újmu není možné přičítat počínání žalobce ani částečně. Žalobce nemohl s reálnou rozumnou mírou pravděpodobnosti předvídat, že autobus, který jej objížděl, bude bez mít bez vědomí jeho řidiče odklopený kryt a tento bude svou šířkou 1,1 m vyčnívat vpravo, tj. směrem k pravé straně vozovky, kde se žalobce pohyboval. Právě tato objektivní skutečnost související s provozem autobusu je dle přesvědčení soudu výlučnou příčinou vzniku újmy. Spekulace svědků (a strany žalované) o tom, že pokud by žalobce na hraně křižovatky zastavil a nechal autobus projet, ke střetu by nedošlo, je třeba odmítnout jako sice pravdivé, ale nelogické. Jistě nejbezpečnější by bylo, pokud by se žádní cyklisté na frekventovaných komunikacích nepohybovali, pak by žádný střet nehrozil. Je zároveň zřejmé, že cyklista nikdy nedosáhne rychlosti srovnatelné s rychlostí motorových vozidel, což by při nutnosti najetí na silnici s větším provozem fakticky znamenalo absolutní nemožnost bezpečného najetí, když cyklista by si nikdy nemohl být jist, zda a v jakém okamžiku jej bude míjet rychleji jedoucí motorové vozidlo a on tak vytvoří při své nízké rychlosti ostatním projíždějícím vozidlům překážku. Z pohledu žalobce je zároveň třeba zdůraznit, že ke sražení vyklopeným víkem čnícím z autobusu mohlo stejně tak dojít i kdykoli později poté, co by se žalobce při pravém kraji vozovky již delší dobu pohyboval. Dle názoru soudu lze tak vznik újmy přičítat toliko okolnostem souvisejícím s provozem vozidla (skutečnosti, že z autobusu vyčníval vinou technické závady vyklopený kryt a tento zachytil levou stranu těla žalobce), nikoli počínání žalobce jako poškozeného.

48. Soud s ohledem na vše výše uvedené dospěl k závěru, že není dána spoluúčast poškozeného žalobce na vzniku újmy, kdy na vznik škody nespolupůsobily okolnosti, které je třeba přičíst poškozenému. Soud z výše uvedených důvodů uzavřel, že žalobce jako poškozený se na způsobení škody nepodílel a provozovatel motorového vozidla odpovídá za žalobci vzniklou újmu v plném rozsahu (100 %).

49. Vznesla-li tedy žalovaná kompenzační námitku ve výši odpovídající 50 % pojistného plnění vyplaceného žalobci, tj. ve výši 521 213 Kč, když v rámci již vyplaceného pojistného plnění v celkové výši 1 042 426 Kč nezohlednila spoluzpůsobení újmy žalobcem ve výši 50 %, je třeba uzavřít, že žalovaná nemá vůči žalobci žádnou pohledávku k započtení (žalobce se na způsobení újmy nepodílel) a i pokud by žalovaná věřitelem pohledávky z bezdůvodného obohacení byla, brání započtení výše citované ustanovení § 1988 odst. 2 o. z., zakazující započtení proti pohledávce na náhradu újmy způsobené na zdraví, když žalovaná jako věřitel nemůže disponovat vzájemnou pohledávkou na náhradu téhož druhu (tj. pohledávkou na náhradu újmy na zdraví).

50. Žaloba je z výše uvedených důvodů co do základu plně důvodná.

51. Žalobce učinil předmětem tohoto řízení mj. požadavek na zaplacení náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 1 778 264 Kč jako odškodnění trvalé ztráty příležitosti zapojit se do různých sfér uplatnění v životě z důvodu přetrvávajících zdravotních omezení. Ztížení společenského uplatnění představuje do budoucna trvale ztracené nebo omezené možnosti seberealizace poškozeného ve sféře rodinného, kulturního, společenského či sportovního života. Jedná se např. o vynucenou změnu profesní kariéry, omezení ve sportovním vyžití (a v trávení volného času vůbec), ztrátu sociálních kontaktů, nemohoucnost a s tím spojenou odkázanost na pomoc jiných (s pocitem vynucené vděčnosti) apod. Účelem je tedy poskytnout náhradu za nemožnost žít plnohodnotný život. Východiskem jsou aktivity a styl života konkrétního postiženého před ublížením na zdraví a jeho posouzení v porovnání se stavem, který se ustálil po proběhnuvší léčbě. Jde tedy o to, že se zde projevují určité trvalé následky, které mají negativní vliv na další život postiženého a představují překážku pro jeho další uplatnění v životě. V rámci hodnocení trvalých následků pro další život postiženého je nutné zohlednit jeho věk. V případě nezletilých půjde například o to, jakým způsobem se zúžila možnost volby jejich povolání a jejich celkového rozvoje, v případě seniorů to, že budou např. složitěji hledat uplatnění v oboru, ve kterém po celý život působili (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 8 Tdo 190/2017).

52. Ustanovení § 2958 o. z. vyžaduje pro určení výše náhrady za nemajetkovou újmu vyvolanou ublížením na zdraví, aby vytrpěná újma byla odčiněna v penězích plně, případně podle zásad slušnosti, žádná konkrétní kritéria však nestanoví. Za účelem objektivizace a medicínské klasifikace vytrpěných újem na zdraví vypracovala česká justice systém označovaný jako Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (§ 2958 o. z.), jejíž základní východiska byla publikována pod č. 63/2014 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek. Tento systém je založen na upravené metodice Světové zdravotnické organizace (WHO), nazvané v české verzi Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (ICF), a to tak, aby u trvalých zdravotních následků, ztěžujících poškozenému společenské uplatnění, bylo možno lékařskou diagnostikou vyjádřit a objektivizovat nepříznivé dopady zdravotních potíží do všech životních činností člověka a ve srovnání s jinými případy kvalifikovat rozsah omezení či vyřazení poškozeného z různých sfér společenského zapojení (takový systém označil za vhodný i Ústavní soud v nálezu ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. I ÚS 3122/2015, viz body 24. a 25.). Součástí takového přístupu je i tzv. objektivizace (personalizace) výpočtem zjištěné částky, tedy její individuální úprava s ohledem na konkrétní poměry poškozeného, zejména věk, rozsah a kvalitu předchozího společenského zapojení, případně další významné okolnosti uvedené v § 2957 o. z. Lze uzavřít, že postup popsaný v Metodice Nejvyššího soudu má plnit zákonný princip slušnosti (§ 2958 věta druhá o. z.) i požadavek legitimního očekávání (§ 13 o. z.), srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 6 Tdo [číslo] / [číslo]. Metodika pokrývá veškeré situace, v nichž se zhoršení života poškozeného může projevit, hodnotí se všechny položky (domény). Výpočet celkového stupně postižení se řídí pravidlem váženého průměru jednotlivých domén nejprve v rámci kapitoly a poté i jednotlivých kapitol v rámci celku; váha je u všech stejná. Proto se zjištěné procento u každé domény koriguje její relativní váhou v rámci kapitoly, tj. násobí se poměrem vůči celkovému počtu domén v kapitole. Takto zjištěná korigovaná procenta se v rámci jednotlivých kapitol sečítají a za každou kapitolu se tak dosahuje celkové korigované procento. Protože váha jednotlivých kapitol je shodná (0, [číslo]), součet jim odpovídajících korigovaných procent dává výsledné procento omezení funkčních schopností (0 – 100%). Rámcová výchozí částka dle této Metodiky vyjadřuje pomyslné 100% vyřazení poškozeného ze společenského života, je vyjádřena pomocí 400násobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného. Pro účely učení ztížení společenského uplatnění je však nutno, aby soud dostatečně zjistil skutkový stav – tj. zdravotní stav a zapojení poškozených do společenských aktivit v době před úrazem a dopady trvalé zdravotní újmy do jejich schopností a možností po ustálení zdravotního stavu. Rozhodující je tedy porovnání stavu před vznikem újmy na zdraví se stavem, který se vytvořil po ustálení zdravotního stavu poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1592/2010).

53. V daném případě obě strany předložily znalecké posudky vypracované k jejich žádosti, přičemž oba posudky obsahovaly zákonné náležitosti a byly opatřeny i doložkou znalce, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku tak, jak to požaduje ust. § 127a o.s.ř. Na oba posudky splňující předpoklady stanovené v § 127a o. s. ř. proto soud hleděl jako na znalecký posudek vyžádaný soudem, ačkoli byl předložen účastníkem. Za situace, kdy se závěry posudků lišily toliko marginálně a samy strany nespatřovaly v drobném rozdílu zásadní rozpor, soud neměl o věcné správnosti závěrů znaleckých posudků žádné pochybnosti a zpracovatele posudků nevyslýchal.

54. V souladu s čl. X. Metodiky soud jako výchozí rámcovou částku pro ohodnocení ztížení společenského uplatnění považoval 400násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného, tj. kdy je možno přistoupit k vyčíslení náhrady. V případě žalobce soud vycházel z údaje v posudku znalce [příjmení] [příjmení], že zdravotní stav žalobce lze považovat za ustálený k 22. 10. 2019, součet korigovaných procent činí 13, [číslo] a výchozí rámcová částka pro posouzení činí 12 754 000 Kč. Soud souhlasí s postupem znalce v tom smyslu, že je třeba uplatnit modifikační koeficient z důvodu věku 80 % v souladu s čl. X Metodiky. Soud tak ve shodě se znalcem [příjmení] [příjmení] uzavřel, že žalobci na náhradě nemateriální újmy spočívající ve ZSU náleží částka 1 422 611 Kč.

55. Domáhal-li se žalobce dalšího navýšení náhrady za ZSU o 25 % s ohledem na charakter a intenzitu svého předúrazového společenského zapojení, soud jeho požadavku nevyhověl. Dle Metodiky je na místě výjimečné zapojení do společenských aktivit před poškozením zdraví zohlednit zvýšením základní částky až o 10 %, je-li nadprůměrné, až o 20 % je-li výjimečně intenzivní a až o 30 % je-li zcela mimořádné. Základní částka se snižuje až o 10 %, je-li zapojení podprůměrné a až o 20 % není-li prakticky žádné. V případě žalobce bylo sice prokázáno, že žalobce i po dosažení důchodového věku dále pracuje a věnuje se sportovním aktivitám. Za situace, kdy nemajetková újma spočívající ve ztrátě možnosti sportovního uplatnění je nahrazována samostatně uplatněnou částkou soud neshledal důvody pro další navýšení náhrady za ZSU z důvodu výjimečného zapojení žalobce do společenských aktivit. Z uvedených důvodů soud výrokem I rozsudku přiznal žalobci právo na úhradu částky 1 422 611 Kč a výrokem II požadavek na náhradu za ZSU ve zbytku zamítl (1 778 264 – 1 422 611 = 355 653 Kč).

56. Rovněž další žalobní požadavek na náhradu za další nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč je třeba posoudit dle § 2958 o. z., dle něhož má být kromě bolesti a ZSU poskytnuta i náhrada další nemajetkové újmy odpovídající zásadám slušnosti. Další nemajetkové újmy jsou novou kategorií nároku náhrady za újmu na zdraví, kterou nelze jednoduše definovat, avšak jež má vystihovat nekonečnou variabilitu soukromého života a různých životních situací. Další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru; jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému způsobu života poškozeného v průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, tedy okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru (např. nemožnost zúčastnit se pracovní či studijní stáže, nebo jiné pro poškozeného významné plánované aktivity). Nepřiměřené rozšíření zbytkové kategorie dalších nemajetkových újem by vedlo k vynětí standardních situací z rámce odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (jejichž objektivizace se v právní praxi úspěšně prosazuje za využití Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví) a tím k nesystémovému stírání rozdílů mezi jednotlivými druhy nemajetkových újem na zdraví (NS sp. zn. 25 Cdo 2245/2017).

57. Nejvyšší soud tuto kategorii újmy definoval a konstatoval, že„ další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví ve smyslu § 2958 občanského zákoníku jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru, nýbrž jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru“ (sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 ze dne 11. 1. 2017, publ. pod [číslo] 2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Za okolnosti, které nenastávají pravidelně a zvyšují intenzitu utrpěné újmy, Nejvyšší soud považuje nečekaně závažné komplikace spojené s léčením, jakož i nemožnost zúčastnit se důležitých nevšedních událostí jako je například plánovaná pracovní či studijní stáž nebo rodinná oslava. Další nemajetkovou újmou může podle Nejvyššího soudu být dále např. i potrat způsobený psychickým otřesem. Nejvyšší soud rovněž zdůraznil, že bolest je třeba vnímat v tzv. širším smyslu, tedy jako bolest fyzickou i jako duševní strádání. Nejvyšší soud k výkladu pojmu další nemajetkové újmy zastává restriktivní přístup, neboť má za to, že nepřiměřené rozšíření kategorie dalších nemajetkových újem by vedlo k vynětí standardních situací z rámce odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění.

58. Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 1564/20 z 9. 2. 2021 později zhodnotil příliš restriktivní přístup k výkladu pojmu další nemajetkové újmy jako kontroverzní, když proti důrazu Nejvyššího soudu na mimořádnost a kvalifikovanou intenzitu v případě dalších nemajetkových újem namítl, že kritéria mimořádnosti a zvláštní intenzity újmy nevyplývají ani z textu zákonného ustanovení, ani z jeho systematiky - u ostatních dvou újem, bolesti a ztížení společenského uplatnění, obdobná kritéria vyžadována nejsou. V souladu s principem plné náhrady újmy je dle Ústavního soudu třeba v rámci kategorie tzv. dalších nemajetkových újem odškodnit vše, co nebylo možné zahrnout pod náhradu bolestného či ztížení společenského uplatnění, jako například duševní útrapy způsobené psychickou újmou, které současný přístup obecných soudů (založený metodikou Nejvyššího soudu a rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 ze dne 11. 1. 2017) náležitě nezohledňuje.

59. V daném případě vyhodnotil soud jako důvodný žalobní požadavek o zaplacení náhrady další nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč. Tuto částku soud přiznal žalobci výrokem III rozsudku jako přiměřenou náhradu další nemajetkové újmy spočívající v nemožnosti žalobce dále se aktivně věnovat sportovním a společenským aktivitám souvisejícím s veslováním na závodní (byť seniorské) úrovni. Soud vyšel z prokázané skutečnosti, že žalobce se plánoval nebýt nehody zúčastnit významných sportovních podniků ve veslování, na tyto akce orientoval svou fyzickou přípravu a následkem nehody o všechny tyto aktivity přišel. Právě ztráta možnosti účasti na těchto akcích byla pro žalobce citelným zásahem, žalobci proto náleží jako náhrada částka 100 000 Kč.

60. Žalobci bylo ve smyslu § 1970 o. z. přiznáno dále právo na zaplacení úroku z prodlení z náležejících částek představujících spravedlivou náhradu újmy na zdraví a další nemajetkové újmy, a to za dobu prodlení žalované s úhradou dlužných částek do zaplacení. Žalovaná byla ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. povinna plnit bez zbytečného odkladu poté, co byla žalobcem k plnění vyzvána. Žalobce se důvodně domáhá úroku z prodlení jdoucího od 26. 3. 2020, tj. od uplynutí lhůty 3 měsíců a 15 dnů pro provedení pojistného šetření a poskytnutí pojistného plnění od mimosoudního uplatnění nároku. Výše úroku odpovídá občanskoprávním předpisům.

61. Povinnost náhrady nákladů řízení soud stanovil podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), když rozhodnutí o výši plnění záleželo na úvaze soudu, tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení převážně úspěšný a rozhodnutí o výši náhrady za ZSU záleželo na úvaze soudu a znaleckém posudku, právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Výši odměny advokáta dle ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. soud vypočetl z tarifní hodnoty 1 522 611 Kč představované přisouzenou částkou (viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016 sp. zn. 25 Cdo 3974/2015 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] 2017). Náklady žalobce sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 522 611 Kč sestávající z částky 14 420 Kč za každý z úkonů, za 7 úkonů se jedná o částku 100 940 Kč. Dále náleží žalobci paušální náhrada hotových výdajů za celkem 7 úkonů (předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, písemné vyjádření ze dne 17. 6. 2020, ústní jednání 23. 2. 2021, ústní jednání 11. 5. 2021, písemné vyjádření 24. 5. 2021, ústní jednání 22. 6. 2021), celkem tedy 7 x 300 Kč, tj. na paušální náhradě hotových výdajů 2 100 Kč. Žalobci náleží i náhrada hotového výdaje za znalecký posudek znalce [příjmení] [příjmení] ve výši 12 100 Kč. K nákladům žalobce patří ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. i náhrada za daň z přidané hodnoty z částky 103 040 Kč ve výši 21 % tj. v částce 21 638,40 Kč Celkem tak žalobci na náhradě nákladů řízení náleží částka 136 778,40 Kč, kterou soud výrokem IV rozsudku dle § 149 odst. 1 uložil žalované zaplatit k rukám zástupce žalobce.